Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.212.12
Zdravím Vás všechny! Předem se omlouvám, že můj příspěvek bude dlouhý a nejspíš ho napíšu i na pokračování. Prosím ale všechny lidi, kteří venčí své psy dál než v předsíni na podložku, nebo v centru města, aby si ten čas udělali a toto si přečetli, protože vás to může taky potkat.
Mám pitvou potvrzený úhyn svého čtyřletého psa na tuto hnusnou nemoc o které (jak jsem zjistila) se ví dost málo. Chtěla bych tu popsat průběh celé události, jak nemoc vypadala, jak vypadala veterinární péče a co následovalo po celé strašné události administrativně. Chtěla bych tu napsat z čeho jsem nabyla přesvědčení, že údaje SVS o výskytu této nemoci u psů jsou zcela mimo. Chci tu popsat i to, jak text různých článků (i těch odborných) uvádí věci, které, jak jsem osobně viděla, nejsou pravda, anebo jsou pravdou jen částečně.
Celé to sem píši jen z jednoho jediného důvodu a to je ten, že se domnívám, že v této virové nemoci je ukryto minimálně pro zvířata a zejména pro psy obrovské nebezpečí, které je podceněno. Pokud se tato nemoc zkoumá, "statistikuje" a hlídá, tak jen v kontextu národohospodářském, protože když se to zanese do chovu domácích prasat (tam už (zatím) není), tak je to ekonomický "docelaprůšvih". Na smrtelné nebezpečí, které číhá na psy, ale i na kočky a další zvířata se nikdo nezaměřuje. Neexistuje žádná vakcína, žádná profilaxe, žádná opatření, která by se dala udělat a nevím o tom, že by někdo o to usiloval. Třeba kdyby se počet uhynulých zvířat nebagatelizoval a vehementně se netvrdilo, že je to jen okrajová záležitost několika málo loveckých psů, tak by se třeba i nějaké mozky pokusily vyvinout něco podobného jako jako je třeba ochrana nenarozených štěňat před herpesvirem. Aujezskyho je taky herpesvirus a kdybych věděla, že něco takového existuje, tak bych nelitovala vůbec žádné částky a psy tím nechala napíchat.
Stalo se mi toto: v těsné blízkosti našeho statku probíhal hon na prasata. O tom, že se v remízku pár metrů za naším plotem prasata schovávají vím a byla jsem ráda, že se jejich počet redukuje. Štvalo mě tedy, že nám nedal nikdo dopředu vědět, že se v naší těsné blízkosti bude střílet, abych si zavřela zvířata, tedy hlavně koně a psy a abych sama byla spíš někde ve dvoře. Střelecké výkony jsem tedy sledovala z několika desítek metrů, protože jsem musela uklidňovat koně a hlavně nějak reagovat, kdyby některý z nich ty rány už neustál, prorazil ohradník a utekl. Vím tedy jistě, že skupina několika myslivců neměla sebou ani jednoho lovecky upotřebitelného psa, jak nařizuje zákon o myslivosti. Tudíž nebyl prováděný žádný dosled postřelených kusů. Myslivci vyháněli prasata křikem a tlučením tyčí do porostu. Pokud nějaké prase nebylo usmrceno na místě, tak prostě prchlo a někde jinde uhynulo. Je to první věc, která se mi zdála už v té chvíli divná. Teď si myslím, že myslivci moc dobře vědí o výskytu Aujezskyho a že jí u svých psů zažili, proto to nechtějí riskovat. Z tohoto pohledu to chápu, nicméně dosled se dá dělat i na řemeni a psa tak před kontaktem s prasetem uchránit. Poraněné prase jednak trpí a jednak je nebezpečné pro své okolí.
Druhý den nám jedno ze zraněných prasat prorazilo plot a schovalo se na našem pozemku do houští. To jsem se dozvěděla ale až ve chvíli, kdy ho tam objevili naši psi. Nastala velká a fakt dost hnusná potyčka. Že prase bylo zraněné usuzuji z toho, že docela rychle bylo po něm i když bylo velké. Bilance tedy v tu chvíli byla mrtvé prase, dva psi kulhající, dva psi tržné rány, jeden prokousnutý krk a jedna ošklivě ztržená kůže ze zad. Všude krev, víc tedy prasete než psů. Jeden ze psů držel po většinu doby co jsem to viděla prase za rypák.
Uplynulo šest dní a kromě té kůže, která hnisá doteď, se rány postupně hojily. Všichni psi se chovali normálně. Krmím hlavně dopoledne a všichni ten šestý den se s chutí najedli. Odpoledne jsem je pozavírala, protože jsem potřebovala tak na tři hodiny odjet. Všichni se jevili v pořádku. Každý reagoval na jméno a odebral se tam kam měl. Když jsem se po třech hodinách vrátila, byla už tma a na to, že není všechno v pořádku mě upozornil divný zvuk. Jeden se psů stál se skloněnou hlavou, měl mokrý hrudník a spodek krku a sípal. Když jsem ho vzala na světlo, tak jsem si všimla, že má oteklé a zarudlé oko. Slintal a sípal. Jednou už jsem měla něco podobného a byla to vražená kůstka v krku. Myslela jsem si, že je to něco takového. Bylo už dost hodin a veteriny v okolí už měly zavřeno. Tudíž jsem naložila psa a jela na pohotovost do Prahy. Zcela určitě jsem nebyla na špatných veterinách, nicméně správnou diagnózu doktoři ani zdaleka netušili. Na jedné mi potvrdili diagnózu mojí, ale s odůvodněním, že v tuto hodinu už nemají k dispozici doktora, který umí pracovat s endoskopem, mě poslali jinam. Tam se mi strašně ulevilo, protože diagnóza zněla, že pes v krku nic nemá, ale jedná se o silnou alergickou reakci a nasadili kapačku s příslušnými léky, tedy asi kortikoidy, antihistaminika apod. a já doufala, že se to podchytilo včas a dostane se z toho.
Stav se ale prudce zhoršoval a žádný lék (pak už i na uklidnění) nezabíral. Začalo doslova peklo, kdy se nedal udržet a viditelně strašně trpěl. Měli jsme štěstí, že jsme narazili na rozumného doktora, který byť nevěděl co psovi je, tak shledal jeho utrpení tak velkým, že navrhnul uspání čímž jsem souhlasila.
Od chvíle, kdy pes jedl, vrtěl ocasem a byl to normální spokojený pes do chvíle jeho smrti neuplynulo ani deset hodin. Od objevení prvních příznaků do stavu velkého utrpení mohly uběhnout tak dvě hodiny.
Další můj poznatek je, že veterináři malých zvířat se s tímto onemocněním nesetkávají a neumějí ho diagnostikovat. Od té doby jsem zjišťovala u více známých vetů a "mimo záznam" mi potvrdili, že by to taky nepoznali. Myslím, že jsou dva důvody, proč se běžní veterináři s tímto hnusem nesetkávají. Jednak totiž je ten průběh tak strašně rychlý, že si myslím, že majitelé vůbec nestačí reagovat. Vždyť může být člověk klidně osm hodin v práci, nebo někde jinde. Ne každý kouká na svého psa pořád. Já sama jsem našla před časem jednu svojí venkovní kočku mrtvou bez viditelných zranění. Vlastně klidně mohla uhynout na Aujezskyho, jenže člověk to obvykle řeší tak, že vykope hrobeček. Prostě si myslí, že holt asi auto, nebo mrtvička, nebo infarkt, nebo, že ty sliny u tlamky, no asi něco sežral, někdo ho otrávil. Málokdo to tělo svého zvířete zabalí a odevzdá na pitvu. Navíc to něco stojí atd.
Druhý důvod podhodnocených údajů SVS o počtu úhynu psů na Aujezskyho jsou, dle mého názoru a menšího průzkumu, sami myslivci. Oni se s tím setkávají, ale každý kdo to u psa už zažil to už pozná a nenechá to dojít do konce. A kamarád myslivec pomůže kamarádovi, protože málokdo dovede svého psa zastřelit sám. Prostě při prvních příznacích střelí. A je to v tu chvíli to nejlepší co můžou udělat. Tedy pro toho konkrétního psa, bohužel, nikoliv pro ty ostatní. A vůbec nepochybuji o tom, že to nikde nehlásí a to z více důvodů.
Budu ještě pokračovat, teď potřebuji pauzu.
Uživatel s deaktivovaným účtem

ale ono je to opravdu nepříliš častá nemoc a vidíte, že kontakt s černou zvěří je prostě podmínka přenosu.
vakcína na to neexistuje a hned tak existovat nebude, všechny dosavadní pokusy dopadly tak, že inaktivovaná neexistuje a živá psy zabíjí taky.
Ahoj, informací je málo a příznaky většinou uvedené poněkud jiné, než je napsáno zde.
Loni jsem se ptala na KVS v Tachově a v této oblasti je prý promořenost 60%! Ještě se nějak liší pozitivní/nakažlivá zvířata, snad někdo doplní.
Jsem zvědavá na další průběh výše uvedeného. Psa je mi moc líto, snad aspoň k nějaké osvětě přispěje.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lenocka
napsal(a):
Ahoj, informací je málo a příznaky většinou uvedené poněkud jiné, než je napsáno zde.
Loni jsem se ptala na KVS v Tachově a v této oblasti je prý promořenost 60%! Ještě se nějak liší pozitivní/nakažlivá zvířata, snad někdo doplní.
Jsem zvědavá na další průběh výše uvedeného. Psa je mi moc líto, snad aspoň k nějaké osvětě přispěje.
ono je problém, že nemůžete plést séropozitivitu a nakažlivost. že má prase protilátky ještě neznamená, že je infekční.
a příznaky jsou rychle progresivní neuro, detaily mohou být různé.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
ono je problém, že nemůžete plést séropozitivitu a nakažlivost. že má prase protilátky ještě neznamená, že je infekční.
a příznaky jsou rychle progresivní neuro, detaily mohou být různé.
Ad pozitivní versus nakažlivé - vím o tom, že se to liší. Můžete nějak přiblížit prosím? Kdy, jak dlouho je zvíře nakažlivé. Případně procentuální odhad těch nakažlivých?
Já jsem v okolí skoro za konspirátora, že moji psi se s masem z černé nesmějí potkat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lenocka
napsal(a):
Ad pozitivní versus nakažlivé - vím o tom, že se to liší. Můžete nějak přiblížit prosím? Kdy, jak dlouho je zvíře nakažlivé. Případně procentuální odhad těch nakažlivých?
Já jsem v okolí skoro za konspirátora, že moji psi se s masem z černé nesmějí potkat.
to právě nikdo neví, protože to je velice individuální, záleží na věku i zdravotním stavu toho prasete.
Jak je to dlouho od kontaktu s prasetem? Je mi pejska moc líto. Měl štěstí, že majitelkou jste byla vy a mohla mu od utrpení pomoci. Vnímavost k nákazám je hodně otázkou imunity každého jedince, ale i tak jsem překvapená, že zde to postihlo (naštěstí) jen jednoho psa, navíc fyzicky nejspíš nezraněného.
Děkuji, že jste to napsala. O pseudo-vzteklině vím a jsem ráda, že ač máme v okolí prasat dost, tak se málokdy pohybujeme tam, kde oni. Ale náhoda je blbec. Viz váš smutný případ.
nic moc
https://plzenska.drbna.cz/zpravy/11024-tri-lovecti-psi-se-nakazili-smrtelnou-aujeszkyho-chorobou-dva-pri-nahance-a-jeden-pri-prochazce.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=yRYcTZ5S3Kn-202301180941&dop_id=19225553
to nečtu ráda ani trochu, tohleto.
Uživatel s deaktivovaným účtem

odberryho:
"Jak je to dlouho od kontaktu s prasetem?"
Krmím hlavně dopoledne a všichni ten šestý den se s chutí najedli.
Šestý den podvečer první příznaky (usuzuji, že to byl zimní čas, tj. stmívání už odpo).