KiraMaca

XXX.XXX.99.201
Dobrý den, ráda bych se zeptala zda nemáte někdo zkušenost s bázlivostí psa z útulku?
Pořídili jsme si venku křížence 6 měsíců z útulku.
Prý je narozená v útulku a nikdo ji ještě neměl. V útulku se o ně měly starat převážně ženy a jeden pán tam jen odcházel na občasnou výpomoc. Když jsme ji přivezli, tak se mnou a dětmi byla v pohodě, občas se bojí syna, ale manžela nemůže vůbec. Strašně se ho bojí, nikdy jí nic neudělal. Chodí jako lev v kleci po celém domě když přijde manžel domu. Jak se pohne, tak je ve střehu a i na něho štěká. Pamlsek si od něho vezme jen když jí ho hodí a nekouká se na ní. Přitom první 2dny k němu šla a nebála se ho.
Pak začala na zahradě zalézat za boudu a nemohu ji třeba 2hodiny dostat k sobě. Nejde ani na pamlsek, přivolání nic.
Jsem z toho špatná a dost smutná.
Myslíte si, že to chce jen víc času a trpělivosti a že to bude časem dobré?
Děkuji M.
Začala bych tím, že bych udělala fence bezpečné místo. Kam nebude moc ani manžel ani syn. Aby měla pocit bezpečí, když se tam schová.
Syna a manžela bych instruovala, aby si psa vůbec nevšímali. Max mu třeba nabídli pamlsek, když za nimi přijde. Nechala bych to štěně rozkoukat.
Někteří pejsci se bojí mužů jen tak, aniž by měli špatnou zkušenost (alespoň z našeho pohledu).
Jo a doporučuji ať se manžel nad ní nesklání. Spíše ať si přičupne, pokud bude dávat pamlsek či zkoušet pohladit. K ničemu fenku nenutit. Nechat ji prostor a hodně chválit za každý pozitivní krok.
A ano, společně s tréninkem věřím, že se to zlepší. :) Doporučuji vyhledat nějakého trenéra. Ideálně pozitivkáře. Zvláště na bojínky bych přes tresty nešla.
KiraMaca

XXX.XXX.92.146
Lily2
napsal(a):
Začala bych tím, že bych udělala fence bezpečné místo. Kam nebude moc ani manžel ani syn. Aby měla pocit bezpečí, když se tam schová.
Syna a manžela bych instruovala, aby si psa vůbec nevšímali. Max mu třeba nabídli pamlsek, když za nimi přijde. Nechala bych to štěně rozkoukat.
Někteří pejsci se bojí mužů jen tak, aniž by měli špatnou zkušenost (alespoň z našeho pohledu).
Jo a doporučuji ať se manžel nad ní nesklání. Spíše ať si přičupne, pokud bude dávat pamlsek či zkoušet pohladit. K ničemu fenku nenutit. Nechat ji prostor a hodně chválit za každý pozitivní krok.
A ano, společně s tréninkem věřím, že se to zlepší. :) Doporučuji vyhledat nějakého trenéra. Ideálně pozitivkáře. Zvláště na bojínky bych přes tresty nešla.
Se synem je to naštěstí jen občasné, je to vždy během 5ti minut v pohodě. :)
S manželem přesně tohle děláme a ano za každou pozitivní reakci ji chválíme oba.
Vždy když se s k ní manžel zkusit přiblížit, tak se sníží na její úroveň, aby nebyl vyšší.
Má své bezpečné místo, pořídila jsem ji klec má ji přikrytou a otevřenou, aby si tam mohla vždy zalézt a schovat se, nejlépe se ale cítí když jsem u ní.
Určitě děkuji za radu a Váš názor.
Dáme jí čas a ono se to srovná a sedne si to.
Rozhodně ji netrestám, nemám za co, pokud na manžela štěká, tak ji jen změnou tónu hlasu upozorním, že se to nedělá. (ona mně hned začne olizovat a omlouvat se)
zřejmně se musí řádně socializovat, když vyrostla v kotci a svými sourozenci.
Ještě jednou Vám moc děkuji
Uživatel s deaktivovaným účtem

Kdysi jsme si vzali z útulku 3 letou fenu čuvače.Se mnou si padla do oko,ale jinak se bála všech a všeho.Největší problém byl,že se bála i být doma.Takže jsme museli okolo boudy udělat vysokou ohradu a ještě za boudou krytý kout.První dny jsem jí pouštěla s námi na dvůr jen když jsem tam byla,ale na procházky jsme s ní chodili všichni.No procházky,pokud šel někdo proti nám,fena se zastavila a dál nešla,museli jsme čekat až projde.Nejdříve jsme s ní chodili jen na klidná místa,kde jsme moc nikoho nepotkali.Manžel i děti jí chodili krmit,házeli jí pamlsky,z ruky si od nich nevzala tak asi měsíc.Pak vzala děti a manžela až nakonec.Ovšem lidi venku byl problém dlouho,zrovna tak velká auta,vlak,velký hluk.Často jsme seděli ve městě na lavičce aby si pomalu zvykala na lidi,auta.Když jí přestali vadit chodci na ulici,tak jsme přidávali pohlazení od cizích lidí.Vše to trvalo skoro rok,ale nakonec z ní byla klidná fena a dokonce i ostrý hlídač.
Manžel mohl udělat něco, co ho v očích feny degradovalo a udělalo z něj nevěrohodnou osobu. To,že vy si myslíte,že se nic nestalo, nic neznamená. Před lety jsem si adoptovala týranýho labradora,měl opravdu fóbií z lidí, u chlapů to bylo horší,na mě se navázal velmi rychle. Po nějaké relativně krátké době (přesně už si to nepamatuju) jsme šli venčit. Tehdy jsme bydleli v Praze v bytě v patře, za výtahem byla ještě mříž,pak chodba se schránkama, a pak dveře ven. V chodbě za mříží jsme potkali pána, ten na nás "zahučel" dobrý den,to je krásnej pes, k psovi vykročil, a ten pustil moč i bobky. Já dala psa příteli,ať počkají venku, a šla to nadělení uklidit. Přítel v dobré víře venku začal psa chlácholivě utěšovat,že se nic neděje. To psa dorazilo,bázlivý pes se nikdy nekonejší. Okamžitě se od přítele distancoval a začal se ho bát, nebylo to úplně jako u vás,ale trvalo půl roku,než se s ním byl zase schopen jen tak pomazlit nebo s ním jít bez stresu ven. A v lidských očích taková nepochopitelná blbost.
Jinak si myslím,že na to jdete dobře,psa do ničeho nenuťte,ať se mu ani manžel nepodbízí, nevnucuje, ale na venčení bych dala vodítko zrovna manželovi, misku s jídlem,ať mu dává taky on. Položí,odejde. Pamlsky klidně na zem. Pro bázlivý zvíře jsou důležitý rituály, nastavený pravidla,ať ví,co je dobře, co je špatně, vysvětlujte,ale nepřemlouvejte, a dejte mu i dost prostoru, aby měl klid a mohl věci vydýchat a srovnat si v hlavě. Držím palce
KiraMaca
napsal(a):
Dobrý den, ráda bych se zeptala zda nemáte někdo zkušenost s bázlivostí psa z útulku?
Pořídili jsme si venku křížence 6 měsíců z útulku.
Prý je narozená v útulku a nikdo ji ještě neměl. V útulku se o ně měly starat převážně ženy a jeden pán tam jen odcházel na občasnou výpomoc. Když jsme ji přivezli, tak se mnou a dětmi byla v pohodě, občas se bojí syna, ale manžela nemůže vůbec. Strašně se ho bojí, nikdy jí nic neudělal. Chodí jako lev v kleci po celém domě když přijde manžel domu. Jak se pohne, tak je ve střehu a i na něho štěká. Pamlsek si od něho vezme jen když jí ho hodí a nekouká se na ní. Přitom první 2dny k němu šla a nebála se ho.
Pak začala na zahradě zalézat za boudu a nemohu ji třeba 2hodiny dostat k sobě. Nejde ani na pamlsek, přivolání nic.
Jsem z toho špatná a dost smutná.
Myslíte si, že to chce jen víc času a trpělivosti a že to bude časem dobré?
Děkuji M.
Jak dlouho ji máte doma?
A na návštěvě v útulku se k manželovi chovala jak?