Štěpánka234801j

XXX.XXX.168.175
Mám dva týdny pejska z útulku. Jsou mu asi tak 5 měsíců. Když jsem si ho přivezla vše bylo v pořádku. Asi první tři dny jsme chodili na procházky a on v pořádku šel, nic mu nevadilo, pokud tedy kolem nás nešel nějaký pes, který byl větší než on to na mě začal hned skákat a já ho vzala do náručí. Pak se ale vše změnilo když už po 5 dnech zjistil, že se čůrá jenom venku, takže teď vyjdeme ven on se hned vyčůrá někdy i vykaká, snažím se s jít dál na ulici, ale on se zastaví a hned mě táhne domu. Došlo to do takové fáze, že když s ním chci do parku, protože miluje pejsky, tak ho musím vzít do náruče a nést ho tam. Když ho položím v půlce cesty, něco si očuchá a zase se mu nikam nechce a táhne mě domu. Teď už je to týden, co to dělá a jsem z toho zoufalá, protože nemá důvod se bát snažím se mu to dávat vždycky najevo, ale přijde mi, že mi nevěří, ale nevím proč, když vždycky, když se mu něčeho bojí, tak ho vezmu do náruče. Začala jsem brát ven pamlsky a začala jsem mu je ukazovat, aby zamnou šel to občas funguje, ale asi tak dvakrát a stejnak mě pak táhne domu. Zkoušela jsem ho i táhnout na vodítku né násilím, ale chtěla jsem to zkusit a to začne skákat hrozně, snaží se mi vyvlíknout z obojku a malinko zakníká, lidi pak koukají divně, tak to radši otočím a jdu s nim domu. Když máme dojít na nějaké určitě místo tak prostě nechce, ale jakmile ho tam donesu a jdeme nazpátek, tak to jde v pořádku. Potřebovala bych s tím pomoct co mám dělat jestli je tu někdo kdo řešil něco podobného, chci to vyřešit, co nejdřív dokud je ještě štěně.
No a vy se mu divíte? Kdoví co prožil a zjistil, že doma je nejlépe.
A když to tak nebude, předchozí fenu jsem měla od štěněte, z množky nebyla, ale dělala to samé. Vždycky jsem jí odnesla kus od baráku, pak to šlo, ale stejně stačilo jakékoliv vyrušení a brala to zpět. Upravili se to až časem, když jsme chodili tou samou trasou, nicméně, když jsme šli jinudy, občas se sekala i v dospělosti.
Za prvé. Zapomeňte na minulost psa. Na to, že je to můj chudáček zachráněn z útulku.
Za druhé. Začněte psa vést. Jde se tam, kam jdete vy, bez diskuzí. Jednou se psovi podřídíte, vracíte se o krok zpátky a jeho strach podporujete.
Za třetí. Nenechte se ovládat psem, nepodrizujte se mu, neutisujte ho a neodmenujte pamlsky když se bojí.
Tři body které jsou pro mnoho lidí nepřekonatelné.
Pokud toto dokážete, vše provádějte pomalu a jemně na míru psa.
No hlavně si FOFREM najděte nějakou šikovnou psí školu a začněte tam se psem docházet. Evidentně jste až extrémně opečovávající člověk a svým přístupem v psovi jeho strachy jenom podporujete. Musíte primárně sebe sama překopat úplně od základu a dát psovi naprostou jistotu do života. Jinak se z toho zblázníte. Oba.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Stačilo by psa cestou zaměstnat. Nejlépe už z domu.
Ať jde o strach, frackovitost, to je jedno.
Na strach bych teda násilí nepoužívala. Mírné zatáhnutí, použití toho, co už zná. Může jít s hračkou v tlamě, tu hračku můžu držet já.
Jiné trasy, jiný režim dne. Věci, co potkáváme, se pojmenují. Podívej se na mě.
Jídlo nefunguje, najít jinou odměnu a nepoužívat jako lákadlo. Naučit se doma, přenést ven.
Pokud je pes ozdoba, co je na gauči a jde do parku a zpět, půjde tak za deset let.
Když ten den uděláte zajímavý... pes půjde za mnou a nebudu si o podřízenosti ani nic myslet.
Začít hrát hry, cvičit. Problémy nicneděláním (lákání na jídlo a sezení doma) nezmizí.
Prostě dělám to, co se se psy dělá.
Úplně souhlasím s příspěvky výše, jen mě ještě napadá..
Hodně pomáhá venčení v partě ( smečce) nekonfliktních psích kamarádů, myslím tím dlouhé procházky a výlety, ne vypuštění psa v parku.
Tedy, stačí jeden kamarád, zkuste se s někým domluvit.
Když se psík dostane do prostředí, které nezná, ani mu nic jiného, než Vás následovat, nezbude.
Pamlsky nepoužívejte jako lákadlo.
Je od Vás moc hezké, že jste si vzala psa z útulku, teď se ještě musíte trochu vzmužit a nasadit takový optimistický, pevný a klidný přístup:)!