Fenka vrčí na miminko

Nezlobte se, ale toto mi moc nepomohlo

rapotacka11 napsal(a):
Tak dobře, zdržím se komentů i když ....

...a tak nebyla bych tak příkrá (i když tuším, jak to myslíte) . Každopádně paní se tu ptá, někteří by se ani nezeptali a psa třeba někde v lese uvázali ke stromu.
Doufám a věřím, že zde dostane užitečné rady; já jen sama za sebe, tak, jak jsem pochytala moudra zde, píšu, že elektrický obojek je krajním řešením a předpokládám jen pro toho, kdo to se psy umí...a ti vlastně EO nepotřebují (možná třeba u honičů zvěře při použití ne elektřiny, ale vibrací). U feny zadavatelky, v 10 letech života, s povahou plemene, s tím, že se u nich radikálně změnila rod. situace by podle mě EO toho psa zlomil.
A dát psa pryč? Po desetiletém soužití a popisu fixace na majitele, to snad ne!
Třeba je paní roztleskávačka.

Nevím, v čem by měla pomoct elektrika, ale proč nejde náhubek?
Ten psí psycholog je určitě dobrý nápad, jen je potřeba, aby to byl dobrý psí psycholog a neporadil vám spíš nějaké nesmysly.

tereza_jan napsal(a):
Ahoj, ráda bych se zeptala, zda má někdo zkušenost a může mi poradit. Máme 10letou fenku staforšírského bulteriéra a 6měsíční miminko.

Na začátku se zdálo být vše v pohodě, hodně jsem se snažili, aby se pro ni nic moc neměnilo. Zlom nastal asi kolem 2. měsíce, kdy malému zaskočilo mléko při kojení a já jsem ho rychle zvedla - fenka v tu chvíli vystartovala na něj. Od té doby jsme ostražití a nenecháváme je vedle sebe ani s dozorem. Sledujeme konejšivé signály, koukáme, jak se "tváří". Občas se nám stalo, že na něj zavrčela - podle mě největší problém je v tom, že na něj vrčí, i když on vůbec nic nedělá, tedy nemůže si připadat v ohrožení. Minulý týden ale byla na posteli, malý na podložce na druhé straně místnosti a jak jsem se od něj zvedla pro telefon, začala vrčet a běžela na něj, naštěstí se nic nestalo. Od té doby je vůbec nenecháváme spolu a fenku dáváme do klece a pouštíme, jen když můžeme vše 100% ohlídat. Od začátku chodíme na cvičák, cvičitel nám poradil el. obojek + košík i na doma, což se nedá. Příští týden máme další konzultaci se psím psychologem.

Máte někdo nějakou zkušenost, je možné to ještě nějak zlepšit, nebo nás čeká X let oddělování a zavírání do klece?

Co byste dělali vy? Samozřejmě už nás napadla možnost najít ji nový domov, na jednu stranu by to možná bylo dobré i pro ni, přeci jen by to měla klidnější (když ji hlídají naši, je spokojená a klidná), ale na druhou stranu je na nás hodně fixovaná a navzdory tomu, co píšu výše je to děsný mazel a tulič. K nikomu z rodiny jít bohužel nemůže.

Jak se říká, tonoucí se stébla chytá, tak ocením jakoukoli radu.

Já tomu nějak nerozumím.

Cvičitel, který radí elektrický obojek. Jako k čemu?

Fena vrčela a běžela na něj a naštěstí se nic nestalo..., tak se nestalo, ne? Fenku dáváme do klece a pouštíme, jen když můžeme vše 100% ohlídat....

Škoda, že nemůžu najít příspěvek od marcelamaax a jejich chůviček.

Snad jsme vybrali dobře, k EO jsme ještě nepřístupili, ale co se týče toho náhubku, tam se bojím že by mohla malého poranit i tak.

Opravdu se tu situaci snažím nějak rozumně vyřešit, samozřejmě je z toho člověk ve stresu, ale chci udělat vše proto, aby to nějak šlo. Vůbec si nedokážu představit dát fenku pryč. 🙏

kometa napsal(a):
Já tomu nějak nerozumím.

Cvičitel, který radí elektrický obojek. Jako k čemu?

Fena vrčela a běžela na něj a naštěstí se nic nestalo..., tak se nestalo, ne? Fenku dáváme do klece a pouštíme, jen když můžeme vše 100% ohlídat....

Škoda, že nemůžu najít příspěvek od marcelamaax a jejich chůviček.

Nestalo, ale jen proto, že jsem ji zarazila rukou..jinak byla nastartovaná, ocas nahoru, najezena a šla přímo na něj. Byla přes celou místnost, proto jsem od malého na chvíli vstala, nikdy nic takového neudělala (nicméně teď už jsme zas moudřejší)

tereza_jan napsal(a):
Snad jsme vybrali dobře, k EO jsme ještě nepřístupili, ale co se týče toho náhubku, tam se bojím že by mohla malého poranit i tak.

Opravdu se tu situaci snažím nějak rozumně vyřešit, samozřejmě je z toho člověk ve stresu, ale chci udělat vše proto, aby to nějak šlo. Vůbec si nedokážu představit dát fenku pryč. 🙏

Rozumím.

Bez dobrého a zkušeného člověka na místě asi nevyřešíte. A my taky ne, když to nevidíme.

Elektrický obojek rozhodně ne v kombinaci s lidmi a psy. Dosáhnete pravý opak toho, co chcete a v téhle kombinaci to může doporučit jen naprostý... eh...

No. Odkud jste? Zkusila bych doporučit trenéra, který by vám poradil.
Co mě teď tak napadá, že bych doporučila"
Aleše Jarotku, který je z HK https://www.instagram.com/ajarotek_dogslife/ jede pozitivku a má výsledky. Dokonce má i děti. Sám má bull psy a nemá k nim averzi.

Z Prahy dělá individuálky třeba František Šusta. Taky má zkušenosti s bull psy. Dělá pozitivku a hodně si ho lidi chválí.
Radecha Spudilová je taky z Prahy a taky výborná.
Jakub Slavík taky Praha, Slyšela jsem s ním pár podcastů a přišel mi velmi rozumný.

České Budějovice se mi líbí třeba Šárka Ševčíková z Ozzoteamu. Sama má dítě/děti.

Ostrava mi přijde skvělá Lenka Blachová. Dělá s reaktivci, perfektně rozumí psímu chování. Absolvovala jsem pár jejích seminářů a umí krásně vysvětlovat. Dělá i online konzultace.


Tohle bude chtít vidět reálně ideálně na posouzení a postupovat opatrně jelikož je tam dítě.

Parádní podcasty ohledně dětí najdete třeba na Spotify v podcastech Pejskarium. Je tam příprava na dítě (tam probírá i právě začátky s dítětem) i podcast pes a dítě, je tam toho víc. nejnovější je s Jakubem Slavíkem.

Jako první pomoc mi přijde super naučit psa povel místo. Klidně ta otevřená klec. Když půjde do tuhého, tak poslat psa na místo (ale musíte to opravdu dobře naučit). Za to, když tam bude klidně ležet, tak chválit. To učení na místo bych rozkouskovala a učila prvně po chvilkách a chvíli prodlužovala, ale celkově si hrála s intervaly, aby nevěděla, jak dlouho to bude trvat. :)

U 10leté feny bych nejdříve vyloučila zdravotní problémy. Jestli byla první dva měsíce s miminkem v pohodě, něco se změnit muselo. Mohl se jí zhoršit sluch, zrak, může mít nějaký vnitřní trabl... Nechala bych udělat u veta důkladnou geronto prohlídku, do té doby holt fenku od mimi oddělovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U 10leté feny bych nejdříve vyloučila zdravotní problémy. Jestli byla první dva měsíce s miminkem v pohodě, něco se změnit muselo. Mohl se jí zhoršit sluch, zrak, může mít nějaký vnitřní trabl... Nechala bych udělat u veta důkladnou geronto prohlídku, do té doby holt fenku od mimi oddělovat.

Souhlas. Zdravotní problém mě taky napadl.

Souhlas. Zdravotní problém mě taky napadl. Protože něco se změnit muselo.

je možné to ještě nějak zlepšit, nebo nás čeká X let oddělování a zavírání do klece?

Jsou psi, kteri proste nedaji detske pohyby, krik - nerozumi tomu, neumi to vyhodnotit.
Odpovida tomu, ze i ze zacatku to bylo v klidu - to se mimco moc nehybalo, neprojevovalo.
Jak zacne lezt a chodit -bude to asi jeste horsi.

Oddelovala bych je doma -velmi strikte, ale brala bych je hodne ven spolu.
Mimco v kocarku - se psem si hrat.
Vytvorit navyk - kdyz se jde s kocarkem ven, bude zabava.
Presmerovat psa na venkovni aktivity, dome se spi

"Opravdu se tu situaci snažím nějak rozumně vyřešit,"

JAK?

Všem mockrát děkuji, konzultaci máme domluvenou s Pavlem Bradáčem. Co se týče zdravotního stavu, v létě měla kompletní testy z krve a vše naprosto v pořádku, ale zkusím ještě zajít na veterinu a poradit se, zda by se dalo ještě něco zjistit.

kometa napsal(a):
Souhlas. Zdravotní problém mě taky napadl. Protože něco se změnit muselo.

Ono se ani nic změnit nemuselo. Stačilo jen nevidět nějaké náznaky směrem od psa, který když nepomohly náznaky, tak začal vrčet a jít do toho víc otevřeně.

Ale souhlasím s vámi všemi, že by to chtělo kompletní veterinární prohlídku včetně krevních testů a spol (ne že se dojde za veterinářem a ten se běžným pohledem koukne a řekne, že pes je v pořádku). Pokud se všechno vyloučí, tak zvolit opravdu kvalitního trenéra a začít na tom pracovat.

hmn_ napsal(a):
"Opravdu se tu situaci snažím nějak rozumně vyřešit,"

JAK?

Chodíme na cvičák, rádíme se s chovatelkou, s psími trenéry, teď máme toho psychologa... Naučili jsme na klec, je tam ráda, chodí tam sama.. Maximálně se jí věnujeme, aby byla z procházek utahaná a vybitá. Snažíme se ji s malým v rámci pozitivních asociací zapojovat, dávat pamslky, mazlit. Pokud máte radu, budu ráda, opravdu se snažím. Kdo mě zná osobně tak dobře ví, že je to můj miláček, šla jsem kvůli ní dokonce na volnou nohu, aby nemusela být neustále sama doma, jezdí s náma na dovolené, obytným autem, je to plnohodnotný člen rodiny. Zároveň ale nemůžu ohrozit malého. Je to šílená situace.

tereza_jan napsal(a):
Ahoj, ráda bych se zeptala, zda má někdo zkušenost a může mi poradit. Máme 10letou fenku staforšírského bulteriéra a 6měsíční miminko.

Na začátku se zdálo být vše v pohodě, hodně jsem se snažili, aby se pro ni nic moc neměnilo. Zlom nastal asi kolem 2. měsíce, kdy malému zaskočilo mléko při kojení a já jsem ho rychle zvedla - fenka v tu chvíli vystartovala na něj. Od té doby jsme ostražití a nenecháváme je vedle sebe ani s dozorem. Sledujeme konejšivé signály, koukáme, jak se "tváří". Občas se nám stalo, že na něj zavrčela - podle mě největší problém je v tom, že na něj vrčí, i když on vůbec nic nedělá, tedy nemůže si připadat v ohrožení. Minulý týden ale byla na posteli, malý na podložce na druhé straně místnosti a jak jsem se od něj zvedla pro telefon, začala vrčet a běžela na něj, naštěstí se nic nestalo. Od té doby je vůbec nenecháváme spolu a fenku dáváme do klece a pouštíme, jen když můžeme vše 100% ohlídat. Od začátku chodíme na cvičák, cvičitel nám poradil el. obojek + košík i na doma, což se nedá. Příští týden máme další konzultaci se psím psychologem.

Máte někdo nějakou zkušenost, je možné to ještě nějak zlepšit, nebo nás čeká X let oddělování a zavírání do klece?

Co byste dělali vy? Samozřejmě už nás napadla možnost najít ji nový domov, na jednu stranu by to možná bylo dobré i pro ni, přeci jen by to měla klidnější (když ji hlídají naši, je spokojená a klidná), ale na druhou stranu je na nás hodně fixovaná a navzdory tomu, co píšu výše je to děsný mazel a tulič. K nikomu z rodiny jít bohužel nemůže.

Jak se říká, tonoucí se stébla chytá, tak ocením jakoukoli radu.

EO je naprostá kravina. Já bych to udělala tak, že bych se snažila, aby čubina zjistila, že mimčo je pro ní výhoda a v jeho přítomnosti dostane plno mňamek. Pokud není zvyklá na košík, tak bych ji na něj zvykla někde mimo mimča. A k mimču bych ji pustila s košíkem, až na košík bude zvyklá. Dala bych jí plastovej, aby ho kovovým nezranila, kdyby náhodou. No a vždycky bych oslovila mimčo jménem, nebo třeba mimi, aby měla ta fenka pro něj nějaký označení a dala bych jí pamlsek. A takhle bych to praktikovala po celý den co nejčastěji. Hlavně v klidu, žádný nadšený jásání. Prostě je to normální vzít si mimčo na klín, čubinu posadit vedle, povídat si s nima a dávat jim mňamky. Jak se říká...láska prochází žaludkem.
Spíš bych kontaktovala tu Lenku Blachovou.

tereza_jan napsal(a):
Chodíme na cvičák, rádíme se s chovatelkou, s psími trenéry, teď máme toho psychologa... Naučili jsme na klec, je tam ráda, chodí tam sama.. Maximálně se jí věnujeme, aby byla z procházek utahaná a vybitá. Snažíme se ji s malým v rámci pozitivních asociací zapojovat, dávat pamslky, mazlit. Pokud máte radu, budu ráda, opravdu se snažím. Kdo mě zná osobně tak dobře ví, že je to můj miláček, šla jsem kvůli ní dokonce na volnou nohu, aby nemusela být neustále sama doma, jezdí s náma na dovolené, obytným autem, je to plnohodnotný člen rodiny. Zároveň ale nemůžu ohrozit malého. Je to šílená situace.

Pan Bradáč byl ten, co vám doporučoval elektrický obojek nebo ten cvičák? Četla jsem na něj různé recenze, ale dle všeho by měl jet pozitivku.
Pokud ten cvičák, tak bych jejich rady brala dost s rezervou. Dost lidí se nazývá trenéry, ale reálně tomu prostě zase až tak nerozumí.

Já nejsem obecně za elektrický obojek. Ale když se používá pod dozorem zkušeného ve správných chvílích a případech, tak může být efektivní. Ale určitě by se neměl používat v kombinaci s lidmi a psy a navíc, abyste si to nějak doma zkoušela na koleni, když jde o život vašeho dítěte.
Jsem opravdu ráda, že máte zdravý rozum a nešla jste do toho.

Nějaké rady, jak s tím pracovat jste tu dostala, ale jak jde o dítě, tak se takhle rady od stolu dávají dost blbě, protože chyba by mohla být dosti fatální.


Učte zatím to místo, oddělovat je. Určitě pracovat s trenérem.

Huskyjanina napsal(a):
EO je naprostá kravina. Já bych to udělala tak, že bych se snažila, aby čubina zjistila, že mimčo je pro ní výhoda a v jeho přítomnosti dostane plno mňamek. Pokud není zvyklá na košík, tak bych ji na něj zvykla někde mimo mimča. A k mimču bych ji pustila s košíkem, až na košík bude zvyklá. Dala bych jí plastovej, aby ho kovovým nezranila, kdyby náhodou. No a vždycky bych oslovila mimčo jménem, nebo třeba mimi, aby měla ta fenka pro něj nějaký označení a dala bych jí pamlsek. A takhle bych to praktikovala po celý den co nejčastěji. Hlavně v klidu, žádný nadšený jásání. Prostě je to normální vzít si mimčo na klín, čubinu posadit vedle, povídat si s nima a dávat jim mňamky. Jak se říká...láska prochází žaludkem.
Spíš bych kontaktovala tu Lenku Blachovou.

Děkuji, pamlsky ji dávám "jakoby" od malého, aby si to s ním spojila. Když ho krmíme mlékem, kolikrát přijde a lehne si k nám, když přebaluji, lehne si vedle mé nohy - není pořád pryč, ale nechce se na něj dívat a když on se na ní otočí tak uhne pohledem, zkrátka je vidět, že je z nej i přes to všechno nesvá. Teď se začal plazit, tak je to pro ni zase něco nového..
Ale plastový obojek je fajn nápad, jenže ona i tak má 15 kg, mimčo 8, ani to nechci domyslet...

Moc vám děkuji, jsem opravdu za každou radu ráda! Pan Bradáč je teď ten psí psycholog, máme s ním konzultaci ve středu. Právě jsem si říkala, že má pozitivní přístup + se věnuje i agresivitě vůči dětem.

Cvičák byl pan Holeksa, nevím, zda znáte, dostali jsme na něj doporučení od jiných stafíkářů...

Jen už se opravdu bojím, že to otočit nepůjde, což samozřejmě není dobře a fenka to vycítí.

tereza_jan napsal(a):
Všem mockrát děkuji, konzultaci máme domluvenou s Pavlem Bradáčem. Co se týče zdravotního stavu, v létě měla kompletní testy z krve a vše naprosto v pořádku, ale zkusím ještě zajít na veterinu a poradit se, zda by se dalo ještě něco zjistit.

Za půl roku se mohlo zdraví psí veteránky změnit. Nechte udělat rozbor moči, krve a klidně i sono, prohlédnout oči, aspoň budete mít jistotu, že za chováním fenky nestojí nic jiného. Držím palce.

tereza_jan napsal(a):
Děkuji, pamlsky ji dávám "jakoby" od malého, aby si to s ním spojila. Když ho krmíme mlékem, kolikrát přijde a lehne si k nám, když přebaluji, lehne si vedle mé nohy - není pořád pryč, ale nechce se na něj dívat a když on se na ní otočí tak uhne pohledem, zkrátka je vidět, že je z nej i přes to všechno nesvá. Teď se začal plazit, tak je to pro ni zase něco nového..
Ale plastový obojek je fajn nápad, jenže ona i tak má 15 kg, mimčo 8, ani to nechci domyslet...

Můžete zkusit hru LAT = podívej se na. Na internetu jsou i návody. Podívá se na miminko dostane pamlsek, podívá se dostane pamlsek. V podstatě si spojí pohled na dítě s něčím pozitivním.

Ale v tomhle případě fakt trenéra. Když jde o dítě, tak stačí blbě praktikovat naše rady a dopadne to blbě.


Poslechněte si ty podcasty na Pejskariu. Opravdu tam jsou cenné rady od zkušených trenérů.

Hned zítra tam volám, děkuji!

Mrknu na to, mockrát děkuji! Pejskárium mám naposlouchané už před příchodem prcka, snažila jsem se podle toho jet, ale bohužel i tak to dopadlo takto :(

tereza_jan napsal(a):
Děkuji, pamlsky ji dávám "jakoby" od malého, aby si to s ním spojila. Když ho krmíme mlékem, kolikrát přijde a lehne si k nám, když přebaluji, lehne si vedle mé nohy - není pořád pryč, ale nechce se na něj dívat a když on se na ní otočí tak uhne pohledem, zkrátka je vidět, že je z nej i přes to všechno nesvá. Teď se začal plazit, tak je to pro ni zase něco nového..
Ale plastový obojek je fajn nápad, jenže ona i tak má 15 kg, mimčo 8, ani to nechci domyslet...

Když se děje to, co popisujete, Že je fenka nejistá, uhýbá očima. Jak vy na tuhle situaci reagujete?

tereza_jan napsal(a):
Všem mockrát děkuji, konzultaci máme domluvenou s Pavlem Bradáčem. Co se týče zdravotního stavu, v létě měla kompletní testy z krve a vše naprosto v pořádku, ale zkusím ještě zajít na veterinu a poradit se, zda by se dalo ještě něco zjistit.

Nechala bych udělat rentgeny, lokty, kyčle atd. Stafbulíci jsou tvrďáci a nedají hned všechno znát. Ale neupínala bych se jen na to, že to může být jen zdravotní problém. Jestli byla doteď " rozmazlovaný jedináček" . A ten náhubek bych jí dala, Vy budete víc v klidu a pro ní je to určitě lepší řešení, než být odstrkovaná a zavřená v kleci, řekla bych, že tím se to u ní může jen zhoršit. Stafbulíkům docela sedí Náhubek Baskerville Ultra 2.0, tím vás nepotluče jako s kovovým.

Vždyť zadavatelka píše, že fena si do klece chodí sama:
Naučili jsme na klec, je tam ráda, chodí tam sama..
Tak to s tím odstrkováním a zavíráním asi nebude tak horké.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vždyť zadavatelka píše, že fena si do klece chodí sama:
Naučili jsme na klec, je tam ráda, chodí tam sama..
Tak to s tím odstrkováním a zavíráním asi nebude tak horké.

Ale jo to beru, já nemám nic proti klecím, pokud je na ní pes naučený a je využívaná správně. Taky jí mám doma. Ale tady už to tak nebude úplně o její ( fenky ) volbě. A že může být hůř, až se to malé rozleze, rozchodí.

To tedy opravdu naprosto příšerná situace, opravdu s Vámi soucítím:(
Musíte být v hrozném napětí..

Mně přijde, že se u ní spustila lovecká reakce tím rychlým zdvihnutím dítěte.
Nevšímala si ho, dokud se nehýbalo.

I kdyby se podařilo situaci upravit, budete muset být pořád ve střehu, to je život na houby.

Navíc každý, kdo má děti ví, že vždycky přijde chvíle nepozorností, kdy se může něco stát, maminky bývají nevyspalé, vyčerpané..

Naštěstí jsem takový problém nikdy neměla, moji psi vždycky byli (a jsou) spíš ti hlídači kočárku a tolerantní společníci.

Kdybych se dostala do Vaší situace, rozhodně bych volila bezpečnost dítěte a svůj klid, protože dítě potřebuje klidnou mámu, která se mu plně věnuje.
Našla bych feně jiného pána, klidně bych mu hradila všechny náklady a třeba něco navíc.
Byla by chvíli nesvá, ale psi jsou velmi adaptabilní zvířata, jistě by si zvykla.

Jakkoliv psy miluju, dítě bych vždycky upřednostila!

Jojo, to máte recht.

*upřednostnila

Se mi to už nezeditovalo, recht byl na LuciiS.

Huskyjanina napsal(a):
Když se děje to, co popisujete, Že je fenka nejistá, uhýbá očima. Jak vy na tuhle situaci reagujete?

No každý mi radí něco trochu jiného, snažím se jí klidným hlasem říkat, že se nemusí bát atd, většinou se zvedne, začne vrtět ocasem a jde ke mě (já obvykle držím malého), oblizuje mě. No a nebo se otočí na druhou stranu.

Doron napsal(a):
To tedy opravdu naprosto příšerná situace, opravdu s Vámi soucítím:(
Musíte být v hrozném napětí..

Mně přijde, že se u ní spustila lovecká reakce tím rychlým zdvihnutím dítěte.
Nevšímala si ho, dokud se nehýbalo.

I kdyby se podařilo situaci upravit, budete muset být pořád ve střehu, to je život na houby.

Navíc každý, kdo má děti ví, že vždycky přijde chvíle nepozorností, kdy se může něco stát, maminky bývají nevyspalé, vyčerpané..

Naštěstí jsem takový problém nikdy neměla, moji psi vždycky byli (a jsou) spíš ti hlídači kočárku a tolerantní společníci.

Kdybych se dostala do Vaší situace, rozhodně bych volila bezpečnost dítěte a svůj klid, protože dítě potřebuje klidnou mámu, která se mu plně věnuje.
Našla bych feně jiného pána, klidně bych mu hradila všechny náklady a třeba něco navíc.
Byla by chvíli nesvá, ale psi jsou velmi adaptabilní zvířata, jistě by si zvykla.

Jakkoliv psy miluju, dítě bych vždycky upřednostila!

Děkuji vám, je to opravdu na hlavu, člověk v neustálém napětí, když jsem s fenkou sama tak kolikrát bulím, protože si představím, že bude jinde a pak zase začně kolotoč s hlídáním.. Ale ještě nějak nejsem připravená nad ní úplně zlomit hůl, bude to asi nejtěžší rozhodnutí v životě...

Ale přesně jak říkáte, říkala jsem si, že bych hradila jak zdravotní pojištění stále, tak výživu atd, chtěla bych jen někoho, kdo by jí měl opravdu rád, mazlil a věnoval se jí :(

tereza_jan napsal(a):
No každý mi radí něco trochu jiného, snažím se jí klidným hlasem říkat, že se nemusí bát atd, většinou se zvedne, začne vrtět ocasem a jde ke mě (já obvykle držím malého), oblizuje mě. No a nebo se otočí na druhou stranu.

Myslím, že se nebojí.
Nebo Vám přijde, že ano?
Vy ji znáte nejlíp..

Já to nechápu. Na situaci, že do rodiny přibude dítě,
jsme se v souvislosti se psem nijak nepřipravovali.
Pes (každý) vždy každé dítě normálně přijal. Dokonce chránil.
Nestrkali jsme mu mimino pod nos, on dobře věděl,
že je v postýlce.
Pes, přestože byl členem rodiny, měl poslušnost .
Má mít, musí mít. Není to jeho zbytečné buzerování.
Je to pro klidný, pohodový život všech i psa.
Funguje to bez klecí a psychologů, když má vše
svůj řád.
Má? Chápu, že děcko člověka zaměstná (plně).
S tím se počítá, škoda, že se psem nepomůže rodina.

Doron napsal(a):
Myslím, že se nebojí.
Nebo Vám přijde, že ano?
Vy ji znáte nejlíp..

Já z ní ten pocit právě mám, ona je hodně úzkostlivá, příklad - spadne talíř při mytí nádobí a běží se schovat do koupelny. Nemá ráda změny, neznámé situace... Ačkoli ji máme od štěněte, nemá za sebou žádné špatné zkušenosti, přijde mi, že povahu moc stafí nemá, kromě lásky k plavání, balonku a té oddanosti k nám - dospělím.

rapotacka11 napsal(a):
Já to nechápu. Na situaci, že do rodiny přibude dítě,
jsme se v souvislosti se psem nijak nepřipravovali.
Pes (každý) vždy každé dítě normálně přijal. Dokonce chránil.
Nestrkali jsme mu mimino pod nos, on dobře věděl,
že je v postýlce.
Pes, přestože byl členem rodiny, měl poslušnost .
Má mít, musí mít. Není to jeho zbytečné buzerování.
Je to pro klidný, pohodový život všech i psa.
Funguje to bez klecí a psychologů, když má vše
svůj řád.
Má? Chápu, že děcko člověka zaměstná (plně).
S tím se počítá, škoda, že se psem nepomůže rodina.

U nás to tak také fungovalo, než přišel malý. Z počátku se opravdu zdálo, že je to na dobré cestě, schválně sem přidám i nějaké fotky, jsou z prosince. Nicméně pak se to začalo horšit, až to došlo do té fáze, že na něj naběhla z ničeho nic přes celou místnost.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

rapotacka11 napsal(a):
Já to nechápu. Na situaci, že do rodiny přibude dítě,
jsme se v souvislosti se psem nijak nepřipravovali.
Pes (každý) vždy každé dítě normálně přijal. Dokonce chránil.
Nestrkali jsme mu mimino pod nos, on dobře věděl,
že je v postýlce.
Pes, přestože byl členem rodiny, měl poslušnost .
Má mít, musí mít. Není to jeho zbytečné buzerování.
Je to pro klidný, pohodový život všech i psa.
Funguje to bez klecí a psychologů, když má vše
svůj řád.
Má? Chápu, že děcko člověka zaměstná (plně).
S tím se počítá, škoda, že se psem nepomůže rodina.

Naprostý souhlas.

Fena treba žárlí, bojí se, nemusí se jí nový člen líbit, chrání vás... ale vše dělá proto, že vás má ráda .
Věřím, že se sžijí, ale chce to čas a opatrnost.
Je už starší, změny bere hůře, stejně jako starý člověk. I pro ni je to stresující situace.

Určitě bych nepoužívala žádné tresty, EO, zbytečné zavírání feny - to by jí mohlo vést do zbytečné agrese.

Děláte to to dle mého dobře, odměny od malého, věnovat jí co nejvíce pozornosti kdykoliv Vás malej nebude potřebovat, společné akce, aby viděla v příchodu nového člena výhody, snazit se být v klidu, časem jí dojde, že pro ni není hrozbou,...

Hlavně.... rady od "odborníků" si třídit, dle svého dobrého pocitu... pokud někdo radi něco, co vám nejde přes srst... nedělejte to !

Měla jsem fenku boxera, naprostý mazlíček nás všech,ale bráchovu druhou dceru (narodila se, když byly feně 3roky) nesnesla asi do 2 let.
Brala ji jako vetřelce, který se chová pro ni divně.

U nás nebyl takový problém, brácha jezdil 3-4x týdně už jen na návštěvu.

Časem si na sebe zvykly a byly kámošky veliké :-)

Bude to dobre, posune Vás to

Moc vám děkuji za zkušenost, kéž byste měla pravdu. Každý odborník radi trochu něco jiného tak se člověk boji, aby nenadělal víc škody, bez užitku, je to tenký led 🙏

tereza_jan napsal(a):
Moc vám děkuji za zkušenost, kéž byste měla pravdu. Každý odborník radi trochu něco jiného tak se člověk boji, aby nenadělal víc škody, bez užitku, je to tenký led 🙏

Je, je to tenký led a věřím, že se člověk hrozně bojí, tak držím palce. Je dobře, že jste nesáhla po EO, zrovna v tomhle případě bych se ho extrémně bála, protože pes by si jeho účinky spojoval s dítětem. Vy potřebujete budovat důvěru.

V téhle situaci se ocitla moje sestra. Už je to drahně let, ale napřed byl pes (jakopitbull) a pak přišlo dítě. Cca rok nebyl problém, ale jak začal malý chodit, došlo ke stejné situaci. Varovné vrčení, když dítko procházelo třeba metr od psa a jednou po něm vyběhl, povalil ho, postavil se nad něj a z několika centimetrů mu ošklivě vrčel do obličeje. Byl to mžik. Vzpomínám, jak to sestru totálně rozhodilo a byla strachy bez sebe. Její automatická reakce byla - pes půjde z domu (k tchánům). Švagr nesouhlasil, psa si přes nesouhlas sestry pořídil on, byl víceméně "jeho", pes zůstal a nějak si to celé sedlo. Musela bych se vyptat na podrobnosti, opravdu nevím, jak s tím pracovali, ale pes u nich dožil. K žádnému dalšímu incidentu pokud vím nedošlo, ale sestra už nikdy nevyšla ze střehu.

Situace šílená. Vím, že se spojili s nějakým výcvikářem, který jim řekl cosi ve smyslu, že dokud dítě leželo a víceméně se nehýbalo z místa, pes to bral. Ale jak začal malý chodit a bylo ho všude plno, pes to nedával. Asi nepomůžu, jen se mi to vybavilo.

Nechci radit, je to vážné téma a já nejsem k takovým radám povolaná. Dám jen tip na instagramový účet @dogmeets_baby (event. www.dogmeetsbaby.expert ).

rapotacka11 napsal(a):
Já to nechápu. Na situaci, že do rodiny přibude dítě,
jsme se v souvislosti se psem nijak nepřipravovali.
Pes (každý) vždy každé dítě normálně přijal. Dokonce chránil.
Nestrkali jsme mu mimino pod nos, on dobře věděl,
že je v postýlce.
Pes, přestože byl členem rodiny, měl poslušnost .
Má mít, musí mít. Není to jeho zbytečné buzerování.
Je to pro klidný, pohodový život všech i psa.
Funguje to bez klecí a psychologů, když má vše
svůj řád.
Má? Chápu, že děcko člověka zaměstná (plně).
S tím se počítá, škoda, že se psem nepomůže rodina.

to, ze se vam to nestalo neznamena, ze se to stat nemuze.
staci malo -treba "jen" to, ze vas pes proste neuznava, ze mu ridite zivot.
neveri tomu. A trosku vznetlivejsi povaha psa -nejdrive jedna a az pak mysli.

Kdyby psovi bylo 6 mesicu, jeste bych verila, ze se to stovna skoro samo.
ale jestli do ted pes nefunguje tak, ze proste akceptuje prani panecka, rodiny - uz se to ( s mimcem navic) moc nezmeni.

a ne, neni to o tom, ze psa na neco extra spesl pripravuju - je to o tom, jak s nim celkove ziju.
ani to neni o tom ze se nemaji vzajemne radi - naprosto verim, ze maji.

no a posledni - takhle situace je dost rizikova i kdyby pes veril, ze jeho panecek je buh.
nekdy si proste pes nedokaze pomoci. a i kdyby vypad zastavil ve vterine na pokyn panecka - muze byt pozde.

osobne bych psa asi mela dal, ale aktivity bych delila mezi dite a psa, ne dohromady. Muzou tak prozit normalni zivot vsichni.

Jsou situace, kdy si člověk musí srovnat priority.
U mě by určitě zvítězil mateřský pud.
Kdybych si měla vybrat mezi psychicky labilní fenou a Vaším krásným chlapečkem, neváhala bych ani chvíli.
Psovi, který by mi takhle vyjel na dítě, bych už nikdy nemohla věřit.
Prostě smůla, fena za nic nemůže, nemá to v hlavě v pořádku, dítě vůbec za nic nemůže, Vy taky za nic nemůžete.
Prostě to dohromady nejde.
Jestli chcete, napište mi osobní zprávu, mohla bych Vám poslat kontakt na trenéra, který to se stafíky umí, je zkušený a moc laskavý na psy i lidi.
Myslím, že by i přijel, a posoudil situaci na místě.

Fenka má 10 a vzhledem k tomu, jak to vypadá s umístitelností těchto plemen v útulcích, tak bych ji spíš nechala doma dožít. Ovšem znamená to být pořád ve střehu, nikdy ji nenechávat v blízkosti dítěte, takže taky záleží na tom, jestli majitelé mají na to žít v takovým stresu (jo, každý by to možná jako stres nebral, já asi jo, ale já už jsem v baičkovským věku, kdy je o ty děti prostě ten strach větší).
Tudíž těžko radit.

No nelehká situace. Jak píšete, že je moc bojavá a ne moc jako stafbull, tak já tak teda znám každou stafbulku, přecitlivělé mimozemšťanky, před některými se pár nemůže ani hádat, aby nemuseli psa odvážet rovnou do psychiatrické léčebny po zhroucení. Na ten možný zdravotní problém se také zaměřte, ale věřím, že už je to dost těžká situace, protože vy nevěříte psu, je tam nějaké napětí, pes to ví, vy to víte a z toho klotoče Vás může dostat nějaký kvalitní trenér, ale nemusí. Chápu i rady k opuštění psa, dítě je a vždy bude důležitější než pes.

Ještě mně teda napadala jedna věc s kterou by se teda teoreticky dalo pracovat nejlépe a s ohledem na to jak jsou stafbulíci bráni jako psí chůvičky. Vyhodnocujete ty její signály dobře? Jsou opravdu namířeny vůči miminku? Není třeba extrémně přecitlivělá na to, aby se právě MU nic nestalo? První zavrčení, po kterém se situace změnila, mohlo být jenom automatické zabrumlání na Vás, pozor, ublížíš mu, jenže od té doby ale vy už necítíte plnou důvěru a ona to vyhodnocuje tak, že se chováte nějak divně a nérvózně u mimča, že byste mu fakt mohla něco udělat (vystartování po prudkém zvednutí atd.). To musí posoudit kvalitní psycholog psích duší, no držím palce!

Sarah01 napsal(a):
Fenka má 10 a vzhledem k tomu, jak to vypadá s umístitelností těchto plemen v útulcích, tak bych ji spíš nechala doma dožít. Ovšem znamená to být pořád ve střehu, nikdy ji nenechávat v blízkosti dítěte, takže taky záleží na tom, jestli majitelé mají na to žít v takovým stresu (jo, každý by to možná jako stres nebral, já asi jo, ale já už jsem v baičkovským věku, kdy je o ty děti prostě ten strach větší).
Tudíž těžko radit.

Každá matka se zdravými instinkty to nutně jako stres cítí.

Takových psů jsou plné útulky( asi ne náhodou), na druhou stranu fena je asi k dospělým milá a mazlivá, a někomu by ještě mohla dělat společníci.
Znám lidi, kteří si nepořídí psa proto, že prostě dva, tři tisíce z důchodu už neutrhnou a bojí se případných veterinárních nákladů nebo i toho, že by je mladý pes přežil.
Máme takového pána u nás v ulici, získal staršího pejska od nějakého diplomata, který ho už nechtěl stěhovat do ciziny.
Původní pán všechno hradí , současný pán je šťastný, že má parťáka, pes má péči víc než dobrou, vypadají spolu moc spokojeně.
Potkavám je na procházce a u řezníka:)
Tak kdyby se něco takového poštěstilo, viděla bych to jako ideální řešení.

molok napsal(a):
No nelehká situace. Jak píšete, že je moc bojavá a ne moc jako stafbull, tak já tak teda znám každou stafbulku, přecitlivělé mimozemšťanky, před některými se pár nemůže ani hádat, aby nemuseli psa odvážet rovnou do psychiatrické léčebny po zhroucení. Na ten možný zdravotní problém se také zaměřte, ale věřím, že už je to dost těžká situace, protože vy nevěříte psu, je tam nějaké napětí, pes to ví, vy to víte a z toho klotoče Vás může dostat nějaký kvalitní trenér, ale nemusí. Chápu i rady k opuštění psa, dítě je a vždy bude důležitější než pes.

Ještě mně teda napadala jedna věc s kterou by se teda teoreticky dalo pracovat nejlépe a s ohledem na to jak jsou stafbulíci bráni jako psí chůvičky. Vyhodnocujete ty její signály dobře? Jsou opravdu namířeny vůči miminku? Není třeba extrémně přecitlivělá na to, aby se právě MU nic nestalo? První zavrčení, po kterém se situace změnila, mohlo být jenom automatické zabrumlání na Vás, pozor, ublížíš mu, jenže od té doby ale vy už necítíte plnou důvěru a ona to vyhodnocuje tak, že se chováte nějak divně a nérvózně u mimča, že byste mu fakt mohla něco udělat (vystartování po prudkém zvednutí atd.). To musí posoudit kvalitní psycholog psích duší, no držím palce!

To bohužel ne, ze začátku jsem si to taky myslela, respektive doufala jsem v to, ale minule jak na něj vyběhla na tu podložku, bylo to opravdu mířené přímo na něj a chtěla ho napadnout...

Doron napsal(a):
Každá matka se zdravými instinkty to nutně jako stres cítí.

Takových psů jsou plné útulky( asi ne náhodou), na druhou stranu fena je asi k dospělým milá a mazlivá, a někomu by ještě mohla dělat společníci.
Znám lidi, kteří si nepořídí psa proto, že prostě dva, tři tisíce z důchodu už neutrhnou a bojí se případných veterinárních nákladů nebo i toho, že by je mladý pes přežil.
Máme takového pána u nás v ulici, získal staršího pejska od nějakého diplomata, který ho už nechtěl stěhovat do ciziny.
Původní pán všechno hradí , současný pán je šťastný, že má parťáka, pes má péči víc než dobrou, vypadají spolu moc spokojeně.
Potkavám je na procházce a u řezníka:)
Tak kdyby se něco takového poštěstilo, viděla bych to jako ideální řešení.

Takové řešení by se mi vzhledem k situaci líbilo nejvíce a s hrazením nákladů počítám, ale pořád - nedokážu si to vůbec představit.

Všem moc děkuji za rady, jsme objednaní na veterinu na vyšetření, zkusíme toho psychologa, případně ještě jiného chci poprosit o radu i v té stafí skupince, a budeme pořád na pozoru... Uvidíme, jaký bude vývoj, zatím to nevzdávám a doufám v zázrak :(

tereza_jan napsal(a):
Všem moc děkuji za rady, jsme objednaní na veterinu na vyšetření, zkusíme toho psychologa, případně ještě jiného chci poprosit o radu i v té stafí skupince, a budeme pořád na pozoru... Uvidíme, jaký bude vývoj, zatím to nevzdávám a doufám v zázrak :(

Já jsem optimista a věřím, že se vším se dá pracovat. Zkusila bych být vámi kontaktovat Lenku Blachovou, protože jí věřím asi nejvíc, co se týče psího chování.

Jinak to vyběhnutí, když jste se rychle zvedla, tak to je pud ve stylu "jdeme lovit". Neřekla bych, že to nutně musí něco znamenat. Za mě je lepší, když vrčí, než kdyby nevrčela a rovnou kousla. Chce to s tím opatrně pracovat a upravit managment.

Směrem k dětem a psům jsem slyšela, že je dobrá i právě Radecha. Líbí se mi i ta Šárka Ševčíková, protože mi přijde, že to se psy nevzdává.

Nový domov je samozřejmě taky řešení, pokud se vám podaří ho najít.
Ale já bych to zkusila s tím, že bych upravila managment, aby dítě nebylo samo se psem. Nechala bych klidně fenu tahat doma krátké vodítko, aby se vám usnadnila manipulace. Náhubek se dá sehnat i takový gumový baskerville od Trixie. Mělo by to zabránit kousnutí a zároveň je vzdušný a zvířeti je i pohodlný plus vaše dítě tím nezvalchuje jak s kovovým.

Kdykoliv bych šla k dítěti, tak psa bych poslala na místo a zavolala bych ho až se mu můžu věnovat. Zavírání do klece, když víte, že nevydrží na místě je za mě ok, pokud to má naučené.

Sarah01 napsal(a):
Fenka má 10 a vzhledem k tomu, jak to vypadá s umístitelností těchto plemen v útulcích, tak bych ji spíš nechala doma dožít. Ovšem znamená to být pořád ve střehu, nikdy ji nenechávat v blízkosti dítěte, takže taky záleží na tom, jestli majitelé mají na to žít v takovým stresu (jo, každý by to možná jako stres nebral, já asi jo, ale já už jsem v baičkovským věku, kdy je o ty děti prostě ten strach větší).
Tudíž těžko radit.

Kolik jste viděla v útulku neumístitelných stafbulíků? . Troufám si tvrdit, že taková fena by úplně s klidem našla nový domov, i bez útulku.

Útulky jsou plné bull kříženců, kteří jsou špatně umístitelní, to jo. Ale stafbulíci opravdu běžně v útulcích nebývají, a když, tak ne dlouho.

Ale já bych to s fenkou tak brzy nevzdávala, což asi zadavatelka taky nechce a snaží se to řešit.

Při přečtení úvodního příspěvku mě napadlo přesně to, co už tu někdo psal - jestli při tom prvotním "útoku" byla vyhodnocena ta reakce feny správně, jestli to vůbec útok byl. Mohla se leknout, mohla spěchat na pomoc malému, nebo jak to mám říct. Mám taky stafbulku a zhruba stejně staré dítě, někdy když dítě vyjekne, tak se fena taky přiřítí, ale není to ve stylu, že by chtěla ublížit, naopak, přiletí ve stylu "co se děje, jsi v pohodě?" . A je mnohem víc situací, kdy třeba lidi z rodiny šílí, že fena malému ublíží, ale ona chce prostě jen k němu a má u toho takový vyjevený výraz, vykulené oči .

Ono pokud se špatně vyhodnotila ta první situace, tak pak už se to veze, ať chcete nebo ne.. I když se snažíte sebevíc, tak fena cítí, že jste nejistí když je v blízkosti dítěte (což je pochopitelné). Předtím k dítěti mohla, teď cítí, že už k němu tak nablízko nemůže, a nejspíš to nechápe, je z toho rozhozená. Možná už i žárlí.

Neříkám, že to tak je, vůbec to tak být nemusí, píšu to jen jako jednu z možností.

Určitě bych zkusila nějakého odborníka, který to chování feny uvidí v reálu. A moc moc držím palce .

Jo a ještě - přikláním se k tomu náhubku, ale tady bych teda nevolila kovovej, ale ten Baskervill, jak už tu taky někdo psal. Ono se tím trochu hodíte do klidu i vy, a to bude hrát taky velkou roli.

Ještě taková zkušenost - není to stejná situace, nechci srovnávat děti a štěňata, ale.... Většina stálých diskutujících ví, že jsem měla fenu, která po porodu nepřijala štěňata. Byla by schopná jim ublížit. Asi po třech týdnech se to otočilo a od té doby byla fena se štěňaty nonstop, v pohodě, nadšená z nich. Ale hrozně dlouho trval takovej ten mezikrok z mojí strany, kdy jsem tu fenu (s náhubkem a na šňůře) ke štěňatům pustila. A ačkoli vypadala tak jako napjatě, kdykoli míjela oddělená štěňata, tak právě v tomhle okamžiku z ní úplně všechno opadlo, uvolila se, se štěňaty si hned začala hrát a od té doby nebyl jediný problém. Taky to bylo těžký, protože jsem jí v tomhle úplně nevěřila, bála jsem se, a je mi jasné, že u mimča se bojíte ještě víc.. S odstupem času mi ale došlo, že by to v pohodě možná bylo daleko dřív, jen fena potřebovala víc prostoru, na vodítku nebo s nějakým motáním se do toho to nezvládala, a víc důvěry, klidu z mojí strany. Zase neříkám, že to tak je u vás - ale dokážu si představit, že by to mohlo být podobně, že ta fena je napjatá právě z té situace, že k malému nemůže, že je tam pořád cítit nějaké to hlídání, napětí... Opět - berte zas jen jako jednu z možností...

marcelaamax napsal(a):
Kolik jste viděla v útulku neumístitelných stafbulíků? . Troufám si tvrdit, že taková fena by úplně s klidem našla nový domov, i bez útulku.

Útulky jsou plné bull kříženců, kteří jsou špatně umístitelní, to jo. Ale stafbulíci opravdu běžně v útulcích nebývají, a když, tak ne dlouho.

Ale já bych to s fenkou tak brzy nevzdávala, což asi zadavatelka taky nechce a snaží se to řešit.

Při přečtení úvodního příspěvku mě napadlo přesně to, co už tu někdo psal - jestli při tom prvotním "útoku" byla vyhodnocena ta reakce feny správně, jestli to vůbec útok byl. Mohla se leknout, mohla spěchat na pomoc malému, nebo jak to mám říct. Mám taky stafbulku a zhruba stejně staré dítě, někdy když dítě vyjekne, tak se fena taky přiřítí, ale není to ve stylu, že by chtěla ublížit, naopak, přiletí ve stylu "co se děje, jsi v pohodě?" . A je mnohem víc situací, kdy třeba lidi z rodiny šílí, že fena malému ublíží, ale ona chce prostě jen k němu a má u toho takový vyjevený výraz, vykulené oči .

Ono pokud se špatně vyhodnotila ta první situace, tak pak už se to veze, ať chcete nebo ne.. I když se snažíte sebevíc, tak fena cítí, že jste nejistí když je v blízkosti dítěte (což je pochopitelné). Předtím k dítěti mohla, teď cítí, že už k němu tak nablízko nemůže, a nejspíš to nechápe, je z toho rozhozená. Možná už i žárlí.

Neříkám, že to tak je, vůbec to tak být nemusí, píšu to jen jako jednu z možností.

Určitě bych zkusila nějakého odborníka, který to chování feny uvidí v reálu. A moc moc držím palce .

Jo a ještě - přikláním se k tomu náhubku, ale tady bych teda nevolila kovovej, ale ten Baskervill, jak už tu taky někdo psal. Ono se tím trochu hodíte do klidu i vy, a to bude hrát taky velkou roli.

Ještě taková zkušenost - není to stejná situace, nechci srovnávat děti a štěňata, ale.... Většina stálých diskutujících ví, že jsem měla fenu, která po porodu nepřijala štěňata. Byla by schopná jim ublížit. Asi po třech týdnech se to otočilo a od té doby byla fena se štěňaty nonstop, v pohodě, nadšená z nich. Ale hrozně dlouho trval takovej ten mezikrok z mojí strany, kdy jsem tu fenu (s náhubkem a na šňůře) ke štěňatům pustila. A ačkoli vypadala tak jako napjatě, kdykoli míjela oddělená štěňata, tak právě v tomhle okamžiku z ní úplně všechno opadlo, uvolila se, se štěňaty si hned začala hrát a od té doby nebyl jediný problém. Taky to bylo těžký, protože jsem jí v tomhle úplně nevěřila, bála jsem se, a je mi jasné, že u mimča se bojíte ještě víc.. S odstupem času mi ale došlo, že by to v pohodě možná bylo daleko dřív, jen fena potřebovala víc prostoru, na vodítku nebo s nějakým motáním se do toho to nezvládala, a víc důvěry, klidu z mojí strany. Zase neříkám, že to tak je u vás - ale dokážu si představit, že by to mohlo být podobně, že ta fena je napjatá právě z té situace, že k malému nemůže, že je tam pořád cítit nějaké to hlídání, napětí... Opět - berte zas jen jako jednu z možností...

Moc děkuji za zkušenost! Myslíte tedy opravdu nechat jen nějaké obyčejné vodítko + k tomu ten košík a jinak zkusit neregulovat a počkat, jak se bude chovat?

tereza_jan napsal(a):
Moc děkuji za zkušenost! Myslíte tedy opravdu nechat jen nějaké obyčejné vodítko + k tomu ten košík a jinak zkusit neregulovat a počkat, jak se bude chovat?

Hele já si v téhle situaci jako netroufám úplně radit, co přesně dělat. Jen s moji fenou mám takové zkušenosti jak jsem psala. Vaši fenu neznám, neviděla jsem ty signály, jak se chová. To musíte posoudit spíš vy, případně fakt ať na ni mrkne nějaký odborník.

Jen tak jako všeobecně si myslím, ze čím víc se pes od dítěte drží stranou, čím větší napětí tam panuje, tak tím horsi to je. Ale fakt si netroufnu říct, abyste feně dala košík, vodítko, a nechala ji jít k dítěti. To je hrozne těžké.

Já osobně bych možná zkoušela nejdřív fenu zapojit do pece o dítě spis tak jako mimochodem, bez přímého kontaktu. Žádné odstrkovani, ale půjdu třeba dítě přebalit, oslovim fenu, ať jde taky, u toho ji dam mňamku, podrbu. Dam dítě na podložku, fenu si zavolám k sobě, budu mezi psem a dítětem, fenu budu hladit (bude mít klidně ten nahubek a šňůru - ale nejdřív bych na ten nahubek naučila mimo), budu klidná, o nic nejde… když to se takhle blbě popisuje. A hlavně bude důležité, abyste v tom klidu byla opravdu, to nejde zahrát.

Nebo to možná zkusit přes nějakou ohradku? To bylo prave to, co mě s téma stenata trklo u moji feny, ze když tam nebyla nějaká interakce z moji strany, a stenata byla v ohradce, tak fena za nimi chodila přes tu ohradku tak jako v klidu. Úplně jinak než když jsem ji stene zkusila přinést, nebo když jsem ji k nim dovedla já.

Ale fakt si netroufnu nějak přímo poradit.

tereza_jan napsal(a):
Já z ní ten pocit právě mám, ona je hodně úzkostlivá, příklad - spadne talíř při mytí nádobí a běží se schovat do koupelny. Nemá ráda změny, neznámé situace... Ačkoli ji máme od štěněte, nemá za sebou žádné špatné zkušenosti, přijde mi, že povahu moc stafí nemá, kromě lásky k plavání, balonku a té oddanosti k nám - dospělím.

Na mě to působí tak, jakoby žárlila. Ono můžete si myslet, že se nic nezměnilo, ale ona ty změny vidí - najednou není jen ona...Tam si myslím, že by mohl být problém.
Můj pes celý život nesnášel děti, když se v jeho 10 letech mému bratrovi narodil syn a za dva roky dcera - museli jsme ho hodně hlídat. Postupně si na jejich přítomnost zvykl, ale obezřetný byl pořád a my též. Jakmile děti měly něco dobrého, byl nejich nejlepší kámoš...Ovšem jinak se jim vyhýbal jak pohledem, tak i obloukem.

marcelaamax napsal(a):
Hele já si v téhle situaci jako netroufám úplně radit, co přesně dělat. Jen s moji fenou mám takové zkušenosti jak jsem psala. Vaši fenu neznám, neviděla jsem ty signály, jak se chová. To musíte posoudit spíš vy, případně fakt ať na ni mrkne nějaký odborník.

Jen tak jako všeobecně si myslím, ze čím víc se pes od dítěte drží stranou, čím větší napětí tam panuje, tak tím horsi to je. Ale fakt si netroufnu říct, abyste feně dala košík, vodítko, a nechala ji jít k dítěti. To je hrozne těžké.

Já osobně bych možná zkoušela nejdřív fenu zapojit do pece o dítě spis tak jako mimochodem, bez přímého kontaktu. Žádné odstrkovani, ale půjdu třeba dítě přebalit, oslovim fenu, ať jde taky, u toho ji dam mňamku, podrbu. Dam dítě na podložku, fenu si zavolám k sobě, budu mezi psem a dítětem, fenu budu hladit (bude mít klidně ten nahubek a šňůru - ale nejdřív bych na ten nahubek naučila mimo), budu klidná, o nic nejde… když to se takhle blbě popisuje. A hlavně bude důležité, abyste v tom klidu byla opravdu, to nejde zahrát.

Nebo to možná zkusit přes nějakou ohradku? To bylo prave to, co mě s téma stenata trklo u moji feny, ze když tam nebyla nějaká interakce z moji strany, a stenata byla v ohradce, tak fena za nimi chodila přes tu ohradku tak jako v klidu. Úplně jinak než když jsem ji stene zkusila přinést, nebo když jsem ji k nim dovedla já.

Ale fakt si netroufnu nějak přímo poradit.

Chápu, o to se i snažím, když jsem u nich, nechávám ji navolno, čmuchne si k němu, často si vedle mě lehne.. ale je pravda, že jsem z toho trochu na nervy, což ona musí cítit. Budu se snažit pracovat i s tímto. Určitě dám vědět, jak to pokračuje.

tereza_jan napsal(a):
Chápu, o to se i snažím, když jsem u nich, nechávám ji navolno, čmuchne si k němu, často si vedle mě lehne.. ale je pravda, že jsem z toho trochu na nervy, což ona musí cítit. Budu se snažit pracovat i s tímto. Určitě dám vědět, jak to pokračuje.

No já myslím, ze to bude hlavní problem, ze jste na nervy. Ale chapu to.

A v jakých situacích má teda fenka s mimčem problém?

tereza_jan napsal(a):
Moc děkuji za zkušenost! Myslíte tedy opravdu nechat jen nějaké obyčejné vodítko + k tomu ten košík a jinak zkusit neregulovat a počkat, jak se bude chovat?

Šestiměsíční miminko je dost zranitelný.
I pes s košíkem mu může hodně ublížit.

Kolem druhého měsíce ho začala ohrožovat?
Né. Netroufám si radit.
Ale to mohlo být mimčo v bezpečí, v postýlce.

marcelaamax napsal(a):
No já myslím, ze to bude hlavní problem, ze jste na nervy. Ale chapu to.

A v jakých situacích má teda fenka s mimčem problém?

No první, kdy na něj naběhla, bylo když jsem ho zvedla jak kuckal.

Pak se to stávalo časteji, například když byl v posteli nebo na podložce na bříšku a koukal na ní - začala vrčet.

Potom když jsem ho třeba zvedla z postýlky rychleji - začala mi skákat na nohy, směrem k němu.

Pak tedy když byl na té podložce, koukal druhým směrem, hrál si a to se na něj rozeběhla přes celou místnost, to bylo opravdu z ničeho nic.

A teď jak je oddělujeme ještě více, tak na něj vrčí když se natočí jejím směrem z podložky na klec.

rapotacka11 napsal(a):
Kolem druhého měsíce ho začala ohrožovat?
Né. Netroufám si radit.
Ale to mohlo být mimčo v bezpečí, v postýlce.

No, kolem druhého měsíce jsme poprvé viděli, že nějak "vystartovala", do té doby vypadalo vše v pohodě.

tereza_jan napsal(a):
No první, kdy na něj naběhla, bylo když jsem ho zvedla jak kuckal.

Pak se to stávalo časteji, například když byl v posteli nebo na podložce na bříšku a koukal na ní - začala vrčet.

Potom když jsem ho třeba zvedla z postýlky rychleji - začala mi skákat na nohy, směrem k němu.

Pak tedy když byl na té podložce, koukal druhým směrem, hrál si a to se na něj rozeběhla přes celou místnost, to bylo opravdu z ničeho nic.

A teď jak je oddělujeme ještě více, tak na něj vrčí když se natočí jejím směrem z podložky na klec.

Hele přesně to, co popisujete, dělala moje fena taky. Ale bez vrčení, ne ve zlem. Když se s malým udělal nějaký prudší pohyb, nebo když jsem ho později treba zvedla nad hlavu, ze srandy, tak po mně začala fena skákat. Ale ona to dělala z důvodu, ze ho chránila. A to jsou prave ty situace, kdy si ostatní mysleli ze mu chce ublížit. Nebo kdyz mimco muž vzal z vajicka, a ono začalo brecet, fena začala stekat, ale bylo to smerem na muže, jakoze co mu dela. A myslím, ze to bylo zhruba i ve stejném období, kolem 2 měsíců. My jsme na to reagovali přesně opačně nez vy, neoddelovali jsme, ale naopak jsme pak fenu k mimcu pustili, aby viděla ze dobry, ze se nic neděje, už to nedělá.

Nejsem zadnej odborník, ale možná to fena v počátku myslela stejne jako ta naše, ale tím, ze jste ji začali odstrkovat, tak zacala zarlit? Možná jste se hned po te první “aféře” zacala chovat jinak, treba i nevědomky. Bála jste se, a fena to cítí.

Upřímně v téhle situaci už bych to asi neřešila sama, ale opravdu si pozvala domu odborníka.

marcelaamax napsal(a):
Hele přesně to, co popisujete, dělala moje fena taky. Ale bez vrčení, ne ve zlem. Když se s malým udělal nějaký prudší pohyb, nebo když jsem ho později treba zvedla nad hlavu, ze srandy, tak po mně začala fena skákat. Ale ona to dělala z důvodu, ze ho chránila. A to jsou prave ty situace, kdy si ostatní mysleli ze mu chce ublížit. Nebo kdyz mimco muž vzal z vajicka, a ono začalo brecet, fena začala stekat, ale bylo to smerem na muže, jakoze co mu dela. A myslím, ze to bylo zhruba i ve stejném období, kolem 2 měsíců. My jsme na to reagovali přesně opačně nez vy, neoddelovali jsme, ale naopak jsme pak fenu k mimcu pustili, aby viděla ze dobry, ze se nic neděje, už to nedělá.

Nejsem zadnej odborník, ale možná to fena v počátku myslela stejne jako ta naše, ale tím, ze jste ji začali odstrkovat, tak zacala zarlit? Možná jste se hned po te první “aféře” zacala chovat jinak, treba i nevědomky. Bála jste se, a fena to cítí.

Upřímně v téhle situaci už bych to asi neřešila sama, ale opravdu si pozvala domu odborníka.

Určitě, jsem tomu otevřená, akorát asi prvního odborníka jsme bohužel vybrali špatně (viz košík a obojek). Jinak my je právě neoddělujeme, i tu klec má přímo v obýváku kde jsme všichni, ale když jsem u mělého, je na volno, jen když si k němu přijde čuchnout, už tam dávám ruku, člověk si nemůže pomoct, achjo :(

Ale původně jsem si myslela to samé - chrání ho, jenže jak na něj onehdá vystartovala z ničeho nic a i na něj vrčí, když nic nedělá, ani nepláče, jen kouká jejím směrem, přijde mi to už jiné. Snad to půjde ještě spravit.

tereza_jan napsal(a):
Určitě, jsem tomu otevřená, akorát asi prvního odborníka jsme bohužel vybrali špatně (viz košík a obojek). Jinak my je právě neoddělujeme, i tu klec má přímo v obýváku kde jsme všichni, ale když jsem u mělého, je na volno, jen když si k němu přijde čuchnout, už tam dávám ruku, člověk si nemůže pomoct, achjo :(

Ale původně jsem si myslela to samé - chrání ho, jenže jak na něj onehdá vystartovala z ničeho nic a i na něj vrčí, když nic nedělá, ani nepláče, jen kouká jejím směrem, přijde mi to už jiné. Snad to půjde ještě spravit.

Já vám rozumím, je to těžké.

No k někomu, kdo v téhle situaci doporučil elektriku, bych už teda rozhodne nešla.

Zkusila bych někoho z těch, co radily holky výše.

marcelaamax napsal(a):
Já vám rozumím, je to těžké.

No k někomu, kdo v téhle situaci doporučil elektriku, bych už teda rozhodne nešla.

Zkusila bych někoho z těch, co radily holky výše.

Jsem ráda, že jsem dala na ten pocit, že do toho jít nechci, ačkoli jsme byli přesvědčováni, že to nic není.

Na středu máme pana Bradáče, to už je zaplacené tak zkusim a zkusím ještě další názor u někoho z doporučených 🙏

Cítí se ohrožen.
Podle mě to dítě nebrání.
Přítomnost dítěte je mu nepříjemná. Upozorňuje. Kdo se chce rvát, neuhýbá pohledem.
Pes je hodně nejistý a tohle mu po deseti letech nepřidalo.
Četla jsem jen kousek.

megi-the-dog napsal(a):
Cítí se ohrožen.
Podle mě to dítě nebrání.
Přítomnost dítěte je mu nepříjemná. Upozorňuje. Kdo se chce rvát, neuhýbá pohledem.
Pes je hodně nejistý a tohle mu po deseti letech nepřidalo.
Četla jsem jen kousek.

Já si to myslím podobně. Neříkám, že tak to bylo hned ze začátku, těžko říct, možná to bylo tak, jak popisovala Marcelka, třeba fakt přilítla jako bůh pomsty a co kdo dělá s mým dítětem? Ale pod vlivem “divného” chování lidí, strachu a nejistoty, co cítí z paničky…možná i svojí nejistoty, navíc to čučení do očí…

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si to myslím podobně. Neříkám, že tak to bylo hned ze začátku, těžko říct, možná to bylo tak, jak popisovala Marcelka, třeba fakt přilítla jako bůh pomsty a co kdo dělá s mým dítětem? Ale pod vlivem “divného” chování lidí, strachu a nejistoty, co cítí z paničky…možná i svojí nejistoty, navíc to čučení do očí…

Myslím, že je to celkem jasné. Bojí se padlého talíře, od nebezpečí utíká do koupelny, nebo se otočí pryč. Je to závislé dítě, kterému do smečky přivedli další nebezpečí.
Mimino zakašle, pes to jde eliminovat. Jakmile nemá mimino dohled, jde se eliminovat.
Mohli to nejisté zvíře řešit dřív, než ho rozsekali miminem přímo v prostoru, co bylo jakžtakž - dosud - v pohodě.
Psa je mi líto. Snad to vyřeší zvykáním si venku atd. a nikdy ! nenechají psa u dítěte samotného.

Teď se bude stresovat ano stresovat pes "odborníkama"
a promrhávat ano promrhávat zbytečně čas a peníze.

Stačí si zajistit, aby pes dítě nenapadl ... jde to.
Jo, bude to práce, bude to chtít předvídavost.
Ale to je už ...

To fakt nemůže zůstat u někoho v rodině?
Nechci odpověď.

Zajistit aby spolu NIKDY nebyli bez dozoru prostě NEJDE.
Vždycky přijde chvíle nepozornosti, únavy, tezeza taky asi nebude jediná, kdo s dítětem a psem bude, jsou tady ve hře různé proměnné. Člověk není stroj.
Nevím, jak byste chtěli fenu oddělovat, chlapeček začne za chvíli lézt, strkat ručičky do klece..
Fena je labilní, pravděpodobně se tak už narodila, pak bych tipovala, že žila život bez pravidel( když neumí jít ani na místo), to jí na sebejistotě taky nepřidalo.

Co mě na téhle debatě překvapilo nejvíc je to, že se tady vůbec NIKDO nezajímá o potřeby toho chlapečka. Zejména pak jeho maminka.
Nejde tady jenom o úraz( ten hrozí), dítě vnímá celkovou atmosféru, úzkost mámy, ohrožení, všechno to do sebe nasává a formuje se tak jeho osobnost.
Dítě taky potřebuje plnou pozornost svojí mámy .
Když se v raném věku něco pokazí, věřte mi, že se to později napravuje mnohem hůř než u psa.
Moje nejmladší vnučka je ve stejném věku, vidím, jak na moje psy reaguje a jak je vnímá.
Směje se na ně víc než na mě ( potvora:))
pořád je pozoruje, když k ní přijdou raduje se, jen musím dávat pozor, aby ji neolízali( to je teda taky docela problém).
A teď si představte jak vnímá a bude vnímat tu fenu a celkovou atmosféru doma chlapeček terezy.
Asi jako hrozbu, řekla bych.., bude žít v neustálém napětí, zákazech, omezeních..
A ano, asi se časem naučí dávat si na pejska pozor.

Vím, že jsem tady se svým názorem zcela osamocená, ale mně je strašně líto toho chlapečka:(.

Nene, souhlasím, tohle není dobré, psa by měli darovat někam, kde bude mít klid, protože samozřejmě dítě nikomu asi nedají... jen jsem se pozastavila nad tím, že věděli, jak bojácného, nevyrovnaného psa mají, a udělali tohle. A teď je mu deset a půjde o dům dál... poslední větu nemám, došla mi slova.

" jen jsem se pozastavila nad tím, že věděli, jak bojácného, nevyrovnaného psa mají, a udělali tohle"

jakože mají dítě?

mě by zarazilo, že za 10 let života s extrémně labilním psem nemají vybudováno nějaké pemzum uklidňujících rituálů, nějaký mechanizmus práce se psem, aby měl své potřebné jistoty a byl už psychicky trošku jinde
včetně přípravy na příchod miminka (rapotacce navzdory )

"pamlsky ji dávám "jakoby" od malého, aby si to s ním spojila."
se obávám, že "jakoby" nefunguje

" Když ho krmíme mlékem, kolikrát přijde a lehne si k nám, když přebaluji, lehne si vedle mé nohy - není pořád pryč, ale nechce se na něj dívat a když on se na ní otočí tak uhne pohledem"

o tom je toto:

"Můžete zkusit hru LAT = podívej se na. Na internetu jsou i návody. Podívá se na miminko dostane pamlsek, podívá se dostane pamlsek. V podstatě si spojí pohled na dítě s něčím pozitivním."
pes je odměněn za klidnou interakci s podnětem (tedy dítětem)
s důrazem na klidnou, ne napjatý pohled

jinak - upřímně si nemyslím, že to zadavatelka dělá úplně dobře
byť má třeba načteno
je nutno znát principy, konkrétní kroky vyplynou z konkrétní situace
tady a teď
neboli je čas zmínit F. Šustu
Trénink je rozhovor - naprostý základ
a v knize Trénink je v hlavě je možná napsáno, co - možná - dělá špatně

opět musím zmínit práci s klikrem, pro takového labila k nezaplacení

Závěr pro mě - tohle je fakt pro dobrého a znalého trenéra a ne pro internet

"Zajistit aby spolu NIKDY nebyli bez dozoru prostě NEJDE."
jako jde
jestli jsou schopni zavést a dodržovat potřebná pravidla, toť otázka

"Nevím, jak byste chtěli fenu oddělovat, chlapeček začne za chvíli lézt, strkat ručičky do klece.."
tak k tomu jsou dětské zábrany do dveří

"Co mě na téhle debatě překvapilo nejvíc je to, že se tady vůbec NIKDO nezajímá o potřeby toho chlapečka. Zejména pak jeho maminka."
teda s prominutím Doron, co to plácáš?
jsem si doteď myslela, že se řeší kvůli miminku
ale tak asi ne.........

edit : zadavatelko, napiš prosím, jak jsi pochodila s p. Bradáčem

jakože mají dítě?

jakože počítám s labilním psem a podle toho ...?
""""""""""""""""
Zajistit aby spolu NIKDY nebyli bez dozoru prostě NEJDE.
Né?
Vlastně máte pravdu, když nejde, tak nejde.
Čteme o tom v Blesku.

Ano, udělali tohle - deset let neměli důvod, čas, náladu, ...řešit nevyrovnaného psa
a pak přinesli dítě.
To bylo hrozně chytré. A k psovi mega ohleduplné.
Tak já to řeknu narovinu... co jste tam deset let dělali? To je vám fuk, že se pes schovává do koupelny?
Se zbytkem nezbývá než souhlasit!


K dětské zábraně - to jsou většinou mříže do futer, nezabrání prostrčení ruky.

Proč to dělám? Protože je třeba brát to vážně. A esi má načteno, tak to je super, akorát se podle toho neřídí.
Někdy je potřeba nenašlapávat opatrně. Nikam to nevede. Leda k neštěstí.

"K dětské zábraně - to jsou většinou mříže do futer, nezabrání prostrčení ruky."
ale no tak.......
navázat na to starou záclonu či síťovinu, mřížku, bych zvládla i já, a to jsem levá ruka - levá ruka

Doron napsal(a):
Zajistit aby spolu NIKDY nebyli bez dozoru prostě NEJDE.
Vždycky přijde chvíle nepozornosti, únavy, tezeza taky asi nebude jediná, kdo s dítětem a psem bude, jsou tady ve hře různé proměnné. Člověk není stroj.
Nevím, jak byste chtěli fenu oddělovat, chlapeček začne za chvíli lézt, strkat ručičky do klece..
Fena je labilní, pravděpodobně se tak už narodila, pak bych tipovala, že žila život bez pravidel( když neumí jít ani na místo), to jí na sebejistotě taky nepřidalo.

Co mě na téhle debatě překvapilo nejvíc je to, že se tady vůbec NIKDO nezajímá o potřeby toho chlapečka. Zejména pak jeho maminka.
Nejde tady jenom o úraz( ten hrozí), dítě vnímá celkovou atmosféru, úzkost mámy, ohrožení, všechno to do sebe nasává a formuje se tak jeho osobnost.
Dítě taky potřebuje plnou pozornost svojí mámy .
Když se v raném věku něco pokazí, věřte mi, že se to později napravuje mnohem hůř než u psa.
Moje nejmladší vnučka je ve stejném věku, vidím, jak na moje psy reaguje a jak je vnímá.
Směje se na ně víc než na mě ( potvora:))
pořád je pozoruje, když k ní přijdou raduje se, jen musím dávat pozor, aby ji neolízali( to je teda taky docela problém).
A teď si představte jak vnímá a bude vnímat tu fenu a celkovou atmosféru doma chlapeček terezy.
Asi jako hrozbu, řekla bych.., bude žít v neustálém napětí, zákazech, omezeních..
A ano, asi se časem naučí dávat si na pejska pozor.

Vím, že jsem tady se svým názorem zcela osamocená, ale mně je strašně líto toho chlapečka:(.

Měla jsem bojácného psa, co neměl rád děti. Když mu byli tři, narodila se dcera. Celou dobu jsme dávali pozor, aby nikdy nezůstali spolu sami. Aby dítě neotravovalo psa. Takže vím, že to jde a dceru to taky nepoznamenalo. Naopak, už od naprostého mala se učila, jak se chovat k psovi. Pes jí nakonec začal mít hodně rád. Chodil si k ní pro pohlazení, ale do konce jeho života se respektovalo, že když je v pelíšku, tak se neotravuje.

megi-the-dog napsal(a):
Ano, udělali tohle - deset let neměli důvod, čas, náladu, ...řešit nevyrovnaného psa
a pak přinesli dítě.
To bylo hrozně chytré. A k psovi mega ohleduplné.
Tak já to řeknu narovinu... co jste tam deset let dělali? To je vám fuk, že se pes schovává do koupelny?
Se zbytkem nezbývá než souhlasit!


K dětské zábraně - to jsou většinou mříže do futer, nezabrání prostrčení ruky.

Proč to dělám? Protože je třeba brát to vážně. A esi má načteno, tak to je super, akorát se podle toho neřídí.
Někdy je potřeba nenašlapávat opatrně. Nikam to nevede. Leda k neštěstí.

Musím se přiznat, že i když jsem měla docela dost psů ( protože víc najednou), nemám s těmi labílky moc zkušeností, programově se jim vyhýbám.
Takže ani nevím, do jaké míry takové chování lze odstranit , nakolik na tom podílí genetika , nakolik výchova..
Jasně, že jak kdy..
Taky to může být neštěstí, blbě si vybrat psa a celej život se s ním peklovat.
Jsem strašně zvědavá,co řekne ten Pavel Bradáč ( neznám ho), snad nám to paní napíše.
Taky jsem párkrát v životě zažila že se pes dokáže rychle přepnout ( v jiném prostředí nebo s jiným přístupem), ale tady teda nevím:(

Trickyvoo napsal(a):
Měla jsem bojácného psa, co neměl rád děti. Když mu byli tři, narodila se dcera. Celou dobu jsme dávali pozor, aby nikdy nezůstali spolu sami. Aby dítě neotravovalo psa. Takže vím, že to jde a dceru to taky nepoznamenalo. Naopak, už od naprostého mala se učila, jak se chovat k psovi. Pes jí nakonec začal mít hodně rád. Chodil si k ní pro pohlazení, ale do konce jeho života se respektovalo, že když je v pelíšku, tak se neotravuje.

A taky na ni takhle vyjížděl?
Naběhl na ni přes celou místnost?
Útočil už na miminko?
Opravdu mě to zajímá, jak jsem psala Megi, moc zkušeností s takovými psy nemám.

Moje děti se pochopitelně taky uměly ke psům chovat, i vnoučata, nerušit psy když odpočívají, je samozřejmost a spousta dalších věcí.

Ještě bych napsala...ale je to čistě můj dojem...že feňule byla do té doby paniččin mazánek, že ona byla ten opečovávanej jedináček, nevím jaké zkušenosti měla předtím s malými dětmi...taky nevím, jak byla čubina hned od začátku "zapojena" jako psí pomocnice v péči o miminko...ale normálně když to čtu znovu...nepřijde vám, že ten prvotní "útok" mohlo být to, že fenka špatně vyhodnotila situaci a naopak měla dojem, že panička byla "napadena" dítětem a jak to dítě po zakuckání rychle zvedla, tak feně mohlo připadat, že defakto zareagovala agresivně na to děcko a fena se jen přidala ke svojí velitelce??
Hele možná je to blábol...
A nějak jsem se nedočetla nebo jsem možná přehlídla to, jak situaci řešila panička.
Já třeba svoje psy znám a kdyby se mi tohle stalo třeba u ovčandy, když byly děcka miminy, tak bych to brala právě jako špatné vyhodnocení situace ze strany feny a ve své podstatě je jedno, koho šla v tu chvíli bránit asi bych na fenu mluvila ve stylu "Šárí, co blbneš, v klidu, my jsme se jen zakuckali, všechno je v pořádku, podívej...pojď se podívat....." a dle situace bych to nechala fenu kontrolovaně zkontrolovat, očuchat ...
Ale zase k tomu musí mít člověk ve svého psa důvěru, jak důvěra není, tak to jde všechno pomalu ale jistě do kopru...resp. může jít.

Také jsem měla labilního psa, nebyl labilní odjakživa - odjakživa jen nenáviděl děti.
Jak jsem již psala výše, na děti bratra si postupně zvykl, děti věděly, že okolo pejska se nelítá, neřve, nechodí se k němu když on je nevidí a pokud odpočívá či žere - neotravuje se. Vše si sedlo a pes je celkem snášel, přesto jsme byli pořád obezřetní.
Celý život se bál bouřky, petard a much. Ano, pokud byla v bytě moucha kterou jsem ani já nezaregistrovala - zalezl a klepal se :( Později se přidaly i zvuky třeba jako louskání ořechů, hlasitější cinknutí příborů, zvýšení hlasu na jiného člena rodiny...Rozhodně nebyl nikdy bitý, či jinak týraný, netuším z čeho se to vyvinulo.
Nicméně pokud bych měla dítě já,věřím, že by se asi choval podobně. Zcela jistě vím, že bych ho neoddělovala a pracovala bych s ním. I ten můj nakonec pochopil, že děti nejsou úhlavní nepřátelé a že se o mě nemusí bát. Chce to se psem pracovat a ne ho stranit.
To je jen můj názor :)

Osobně si myslím, že tohle se často děje, když se ze psa dělá člověk a nahrazuje místo dítěte, pak to prostě po příchodu prcka nedá a žárlí, měli jsme to v rodině.
Řada prvorozených to má také, když přijde sourozenec. Prostě byli první a středobod a najednou na něj prostě nemáte čas a energii, jak byli zvyklí, i když si myslíte, že to nahrazovat zvládáte. Ale to prostě nejde, alespoň určitou etapu života ne.

Oceňuji Vaši snahu věc řešit prakticky a držím Vám palce, ať najdete dobrého rádce s radou pro Vás.

Doron napsal(a):
A taky na ni takhle vyjížděl?
Naběhl na ni přes celou místnost?
Útočil už na miminko?
Opravdu mě to zajímá, jak jsem psala Megi, moc zkušeností s takovými psy nemám.

Moje děti se pochopitelně taky uměly ke psům chovat, i vnoučata, nerušit psy když odpočívají, je samozřejmost a spousta dalších věcí.

Přes celou mísnost nenaběhl, ale taky už jsme tři roky ostraňovali to, aby si nevšímal dětí na ulici. Měl sklony po nich startovat. Nicméně moje dítě kousnul 2x do ruky, když byla moc vlezlá a neposlechla, že za ním nemá lízt. Jako miminko si jí očuchal a tím jejich kamarádění skončilo. Když pak začala lézt, tak spíš to u něj bylo, že z toho měl radost. Mám video, jak lítá v kruzích, když jsme prišli z vycházky a dcera nadšeně piští. Nejspíš by jí nenapadl, kdyby zůstali sami, ale tohle prostě riskovat nechcete. Kolikrát brečela, že jí nemá rád, když na ní zavrčel, aby ho neotravovala. Po delší době pak pochopil, že mu nic neudělá, tak na ní přestal úplně vrčet a sám k ní chodil pro mazlení, ale trvalo to. Pes nám před rokem náhle umřel, dcera ho hrozně obrečela a ještě teď vzpomíná, že se jí po něm stýská. Dceři je nyní 7 let.
Pes by asi kousnul koho koliv cizího, kdo by se ho pokusil pohladit. K nám se choval naopak starostlivě, když táta upadl, tak se náš pes pod něj cpal a snažil se ho postavit. Takže asi potřeboval čas, než přijal moje dítě do smečky. Byl to útulkáč, domů jsme si ho přinesli jako skoro čtyřměsíční štěně a v útulku se ocitl tak, že ho tam našli po vánocích ráno vhozeného k nim za plot. První vánoce se třásl jako osika a měl strach. Dodnes si myslím, že ho dostali nějaké děti k vánocům a chovali se k němu nějak nepěkně..

Trickyvoo napsal(a):
Přes celou mísnost nenaběhl, ale taky už jsme tři roky ostraňovali to, aby si nevšímal dětí na ulici. Měl sklony po nich startovat. Nicméně moje dítě kousnul 2x do ruky, když byla moc vlezlá a neposlechla, že za ním nemá lízt. Jako miminko si jí očuchal a tím jejich kamarádění skončilo. Když pak začala lézt, tak spíš to u něj bylo, že z toho měl radost. Mám video, jak lítá v kruzích, když jsme prišli z vycházky a dcera nadšeně piští. Nejspíš by jí nenapadl, kdyby zůstali sami, ale tohle prostě riskovat nechcete. Kolikrát brečela, že jí nemá rád, když na ní zavrčel, aby ho neotravovala. Po delší době pak pochopil, že mu nic neudělá, tak na ní přestal úplně vrčet a sám k ní chodil pro mazlení, ale trvalo to. Pes nám před rokem náhle umřel, dcera ho hrozně obrečela a ještě teď vzpomíná, že se jí po něm stýská. Dceři je nyní 7 let.
Pes by asi kousnul koho koliv cizího, kdo by se ho pokusil pohladit. K nám se choval naopak starostlivě, když táta upadl, tak se náš pes pod něj cpal a snažil se ho postavit. Takže asi potřeboval čas, než přijal moje dítě do smečky. Byl to útulkáč, domů jsme si ho přinesli jako skoro čtyřměsíční štěně a v útulku se ocitl tak, že ho tam našli po vánocích ráno vhozeného k nim za plot. První vánoce se třásl jako osika a měl strach. Dodnes si myslím, že ho dostali nějaké děti k vánocům a chovali se k němu nějak nepěkně..

Nojo, tak Vy jste měla takovýho Skookuma ( z Rolfa zálesáka):)
Ne, že bych takovýho pejska chtěla, ale jeho chování, je pro mne trochu srozumitelnější.
Na malý mimino aktivně neútočil.

Opravdu doufám, že paní dá vědět, co si myslí ten Pavel Bradáč, se kterým se zítra uvidí.
Mně to hodně leží v hlavě , možná i proto, že jsem byla nepřímým svědkem opravdu ošklivého útoku bulla na dítě.

Tak jak dopadla konzultace s trenérem?
Prozradíte:)?

Doron napsal(a):
Tak jak dopadla konzultace s trenérem?
Prozradíte:)?

Dobrý den, bohužel jsme museli přesunout na příští týden kvůli nemoci maleho..Ale zvládli jsme veterinu a byla nám doporučená specialistka na psí chování, p.Žertová, je už bohužel v důchodu ale zkusila nás nasměrovat alespoň po e-mailu. Pro zajímavost přikládám (jen zamenila syna za dcerku) 😁 a s výsledkem konzultace se také ještě ozvu. 🙏
Zatím zkrátka stále oddělujeme..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Proboha ...
kéž bych neměla ten pocit,
že musím být korektní ...
jste na tom hůř než jsem myslela .....

Třeba si budete rozumět.

rapotacka11 napsal(a):
Třeba si budete rozumět.

Teď opravdu nechápu? Byli jsme na veterine ohledně kontroly stavu a paní nám byla doporučena, že s ní mají dobre zkušenosti

tereza_jan napsal(a):
Teď opravdu nechápu? Byli jsme na veterine ohledně kontroly stavu a paní nám byla doporučena, že s ní mají dobre zkušenosti

Vyhněte se jí obloukem.
Je mi líto, že je dítě nemocné. Ať je brzy ok.
A teď se bude čekat, až bude vhodná chvíle...

megi-the-dog napsal(a):
Vyhněte se jí obloukem.
Je mi líto, že je dítě nemocné. Ať je brzy ok.
A teď se bude čekat, až bude vhodná chvíle...

Opravdu?! Tedy a veterinářka ji tak chválila!

Další termín máme ve čtvrtek, tak to už mám zajištěné i hlídání, aby to určitě klaplo. Děkuji vám!

Takže budete v bytě psinu oddělovat, postupně převychovávat a dítěti vysvětlovat.
Já mám jen jednu otázku, vlastně dvě. Viděla jste někdy roční až dvouleté dítě? Myslíte, že si tak malé dítě nechá nechá něco vysvětlit?
Teda zvířectvo miluji, zkousnu hodně i na úkor dětí, ale v ohrožení zdraví či života mají děti přednost, ale tak asi existují lidi, co to mají jinak.
Hodně štěstí.

Tak MVDr. Žertová radí v podstatě to, co většina lidí tady, koukám.
Tedy přelítla jsem to jen zběžně a blbě to vidím na mobilu.

Má pochopení pro fenu a navrhuje hlavně režimová opatření a klidný přístup ( tedy ke psu).
Tak jsem tady asi jediná úzkostná osoba..

V čem bych s ní souhlasila je, že to může být lovecký chování, taky mi to tak přijde.

Terezo, pozvěte si někoho domů, ať vidí situaci na místě 👃!
Tohle je, jak se tady často píše, věštění z křišťálový koule.
Ať je malýmu brzy dobře:)!

janae. napsal(a):
Takže budete v bytě psinu oddělovat, postupně převychovávat a dítěti vysvětlovat.
Já mám jen jednu otázku, vlastně dvě. Viděla jste někdy roční až dvouleté dítě? Myslíte, že si tak malé dítě nechá nechá něco vysvětlit?
Teda zvířectvo miluji, zkousnu hodně i na úkor dětí, ale v ohrožení zdraví či života mají děti přednost, ale tak asi existují lidi, co to mají jinak.
Hodně štěstí.

Upřímně - nevím si rady a těším se na tu konzultaci. Paní mi byla doporučena, ale vlastně oddělujeme už teď, aspoň nějak (posílám aktuální fotku, fenka si takto přišla lehnout sama).. A zase nechci oddělovat úplně, aby to nenapáchalo víc škody - to nám zase radil ten původní cvičitel. Je to tehke# když každý říká něco jiného a člověk nám tolik pokusů, jak to nepokazit úplně...

Je to moje první dítě, tolik zkušeností nemám, ale je mi jasné, že teď je to s plazením a nošením relativně snadné, než když bude malý ťapat sám, z toho mám právě hrůzu.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

tereza_jan napsal(a):
Upřímně - nevím si rady a těším se na tu konzultaci. Paní mi byla doporučena, ale vlastně oddělujeme už teď, aspoň nějak (posílám aktuální fotku, fenka si takto přišla lehnout sama).. A zase nechci oddělovat úplně, aby to nenapáchalo víc škody - to nám zase radil ten původní cvičitel. Je to tehke# když každý říká něco jiného a člověk nám tolik pokusů, jak to nepokazit úplně...

Je to moje první dítě, tolik zkušeností nemám, ale je mi jasné, že teď je to s plazením a nošením relativně snadné, než když bude malý ťapat sám, z toho mám právě hrůzu.

Ono je potřeba se smířit s tím, že většina veterinářů neví vůbec nic o výcviku ani o výživě. Tak to prostě je. Stejně jako výcvikář vám neporadí nic s veterinou a doporučí vám maximálně tu, o které něco slyšel. Stejně tak veterinář doporučí to, o které slyšel, pokud není zapálený pejskař, kterého zajímají moderní metody a stále se vzdělává.

To vzdělávání je obecný problém. Dost výcvikářů se nevzdělává a přijde mi to škoda. I poznatky z etologie jsou dnes někde jinde, než byli dřív.

Paní Žertová nenapsala nic špatného a v podstatě se shodla se všemi radami, které jste tu dostala, ale jsou dnes i větší kapacity na psí chování. Dost lidí si na ni stěžovalo, že dost často špatně vyhodnotila situaci a že není dobrá. Osobní zkušenost s ní nemám.
Ale v čem s ní souhlasím je management. To dělá hodně. Líbilo se mi od jedné trenérky, že opakování dělá mistra, a pokud necháme psa neustále štěkat, tak bude mistr ve štěkání. Pokud ho necháme se rvát, tak bude mistr ve rvaní. Je důležité, aby se ty situace nestávaly a zároveň se s tím pracovalo pod dohledem někoho zkušeného.Pro začátečníka to není sranda a udělají se snadno chyby. Když je v okolí dítě, tak bych byla hoodně opatrná na to zkoušet něco doma bez pomoci. S LAT nic nezkazíte, pokud si ji nastudujete, ale některé rady z internetu by mohly být dost nebezpečné, když se provádí špatně.


Doporučila jsem vám tu opravdu kapacity v psím světě. Jestli se na ně obrátíte je samozřejmě vaše věc. Ale řekla bych, že by vám poradili více.
Hlavně je potřeba to vidět osobně či videu/kameře. Spoustu věcí lidé interpretují špatně, protože některé věci nevidí (logicky, jinak by i třeba uměli vyřešit problém sami).

Napadla mě pro vás ještě jedna stránka pokud umíte anglicky:
https://www.instagram.com/dogmeets_baby/

Proč nemá fena obojek? Pokud se něco zvrtne. Dítě spadne, za co ji budete chytat? Za mě bych jí dala minimálně obojek (klidně tenčí, ale karabina musí vydržet. Já mám ráda takové ty opaskové spony) s krátkým vodítkem.

Proč nemá fena obojek? Pokud se něco zvrtne. Dítě spadne, za co ji budete chytat? Za mě bych jí dala minimálně obojek (klidně tenčí, ale karabina musí vydržet. Já mám ráda takové ty opaskové spony) s krátkým vodítkem. !!!

tereza_jan napsal(a):
Upřímně - nevím si rady a těším se na tu konzultaci. Paní mi byla doporučena, ale vlastně oddělujeme už teď, aspoň nějak (posílám aktuální fotku, fenka si takto přišla lehnout sama).. A zase nechci oddělovat úplně, aby to nenapáchalo víc škody - to nám zase radil ten původní cvičitel. Je to tehke# když každý říká něco jiného a člověk nám tolik pokusů, jak to nepokazit úplně...

Je to moje první dítě, tolik zkušeností nemám, ale je mi jasné, že teď je to s plazením a nošením relativně snadné, než když bude malý ťapat sám, z toho mám právě hrůzu.

Zadavatelko, bez ohledu na termín konzultace, ta fena už měla mít dávno náhubek!

Pokud nemáte, tak obratem pořiďte Baskervilla nebo kožený náhubek pro bully. Pokud je vám jí líto nebo máte strach, že se nenapije/nenají, tak jí jídlo a vodu dejte do klece a do klece zavírejte bez náhubku.
Stejně tak můžete dělat pauzy od náhubku, když bude dítko v postýlce nebo ohrádce a vy si s ní na chvíli pohrajete nebo pocvičíte. Ale jinak vždy a všude náhubek. Better safe than sorry.

Moc všem (znovu) děkuji! Obojek hned dávám! Co se týče košíku, bála jsem se, aby si to negativně nespojila s malým, tak je zatím nikdy nenechávám u sebe (ani na volno po bytě když nejsem u malého). Ale na ten košík mrknu, máme jen ten kovový a ten by nebyl dobrý.

Správně vybraný a dobře umístěný náhubek je úplně stejně malé zlo jako obojek. Ten pes si to nemusí s ničím spojovat. Nebo myslíte, že si nasazení obojku spojí s dítětem? Tak úplně stejně bude vnímat VHODNÝ náhubek. Když bude náhubek omezující, psa bude obtěžovat, když nebude, pes to bude brát jako běžnou věc.

Rady, jak a kdy naučit psa na náhubek, aby si to nespojil přímo s dítětem, tu padly.

Buggyra napsal(a):
Správně vybraný a dobře umístěný náhubek je úplně stejně malé zlo jako obojek. Ten pes si to nemusí s ničím spojovat. Nebo myslíte, že si nasazení obojku spojí s dítětem? Tak úplně stejně bude vnímat VHODNÝ náhubek. Když bude náhubek omezující, psa bude obtěžovat, když nebude, pes to bude brát jako běžnou věc.

Rady, jak a kdy naučit psa na náhubek, aby si to nespojil přímo s dítětem, tu padly.

Tady si dovolím maličko rozporovat. Pokud pes není na nahubek zvyklý, tak ho řešit může. A pokud ho bude dostávat vždy v blízkosti dítěte, tak bych řekla, ze si klidně muze spojit - dítě - dostanu tu hnusnou věc na čumák. Rozdíl v obojku muže být v tom, ze většina psu je na obojek (na rozdíl od nahubku) zvyklá,a vůbec ho neřeší, nevnímá.

A dost psů ze začátku řeší i vhodný nahubek. Pokud na nej 10ti létá fena není zvyklá, tak to klidně chvíli řešit muze.

Jinak samozřejmě souhlasím, nahubek bych taky doporučila. Jen bych na nej spis radila zvykat nejdříve venku, nebo doma někde úplně mimo dítě. A do te doby proste fenu jistit jinak.

No vždyť rady, jak na něj zvyknout, už tu padly, několikrát.
Je to přesně, jak říkáte, Megí.
Až to bude běžná součást výstroje (habituace), není problém ho nasadit kdykoli.

chudák pes

Stačilo by trochu rozumu a citu.
Ne bláznit a nervovat psa
"vyšetřováním a zkoumáním odborníkama".

rapotacka11 napsal(a):
Stačilo by trochu rozumu a citu.
Ne bláznit a nervovat psa
"vyšetřováním a zkoumáním odborníkama".

Tohle zadavatelce opravdu pomůže 😉

Jde o dítě… pokud si zadavtelka není jistá, což není, tak myslím, ze je odborník na místě. Stejne tak jako vyšetření veterinarem, zda není na vině nějaký zdravotní problém. Na tom přece není nic špatného.

Sakra, přehodila jsem Megí a Marcelku, omlouvám se
Pletu si vás běžně, ale teď byly prsty rychlejší než mozek (se mi občas stává).
Pardon.

tereza_jan napsal(a):
Upřímně - nevím si rady a těším se na tu konzultaci. Paní mi byla doporučena, ale vlastně oddělujeme už teď, aspoň nějak (posílám aktuální fotku, fenka si takto přišla lehnout sama).. A zase nechci oddělovat úplně, aby to nenapáchalo víc škody - to nám zase radil ten původní cvičitel. Je to tehke# když každý říká něco jiného a člověk nám tolik pokusů, jak to nepokazit úplně...

Je to moje první dítě, tolik zkušeností nemám, ale je mi jasné, že teď je to s plazením a nošením relativně snadné, než když bude malý ťapat sám, z toho mám právě hrůzu.

Nechci se vás nějak dotknout, jen se ptám...když je to vaše první dítě, nejste přeci jen třeba trochu úzkostlivá maminka.
Nevím, jak to teda vyjádřit. Nemám zkušenost s tím, co vy...prostě jsem psovi přinesla domů mimčo a hned ho zapřáhla jako pomocníka...tak nějak jsem to pofackovala všechno najednou.

Prostě pořád si tak říkám, jestli tam nehraje velkou roli VAŠE psychika, nejistota. Já jsem udělala zkušenost jak pozitivní, tak bohužel i negativní s tím, jak to má člověk v hlavě.
Netvrdím, že to je váš případ, ale u fen, které se mnou měly hodně úzký vztah se moje obavy, strach, nejistota a i leknutí, projevily tak, že feny mě okamžitě bránily proti celému světu a to přestože třeba v tu chvíli moje obavy vůbec nesouvisely se psem nebo s nějakým nebezpečím.

Ale to je jen takové plácání. Když je v tom dítě, tak není čas na hrdinství a myslím, že je na místě odborník.

S paní Žertovou zkušenost nemám, párkrát jsem jí viděla v televizi v nějakém pořadu...už si ani nepamatuju, jestli bych se s ní v něčem shodla, ale co můžu říct určitě je, že pokud bych k ní dorazila se psem, tak ne že by měl problém pes, ale já bych jí za chvíli zakousla...je mi celkově i vystupováním hodně nepříjemná..až bych to nazvala tak, že se mi otevírá kudla v kapse......je to samozřejmě můj subjektivní dojem..

Nějaké novinky? :)

Lily2 napsal(a):
Nějaké novinky? :)

Dobrý den, to jste hodná, že se ptáte! Doma vývoj ani k horšímu, ani k lepšímu - fenka se přibližuje jen když je někdo z nás u malého. Zatím bez vrčení a neklidu, ignoruje ho. Vrčení nastává, když začne lézt směr klec, když je Alma zavřená.
Psí psycholog - dostala jsem ještě další přednášky k nastudování, jinak nám bylo doporučeno snažit se spojit fence s malým příjemné podněty - když si hrajame s malým, hrát si i s ní. Když jí, posadit vedle něj a dávat pamlsky. Vedle misky dát bodýčko. A pak ještě tzv. obojková metoda, kterou musím nastudovat. Jo a mentálně unavit - čmuchací dečky atd...

A má stále couračku ?

lupus4 napsal(a):
A má stále couračku ?

Na to se ještě chystám, teď má jen obojek a je zkrátka tak, aby u něj nebyla napřímo - mám ji třeba u hrudníku ruku a tak, abych případně mohla zakročit. Ale ráda bych zkusila to krátké vodítko v kombinaci s košíkem

Aha.
Bezva.

tereza_jan napsal(a):
Na to se ještě chystám, teď má jen obojek a je zkrátka tak, aby u něj nebyla napřímo - mám ji třeba u hrudníku ruku a tak, abych případně mohla zakročit. Ale ráda bych zkusila to krátké vodítko v kombinaci s košíkem

Promiňte, ale proč ten náhubek a couračku už dávno nemá? Vždyť vám to tady radilo dost lidí.

kometa napsal(a):
Promiňte, ale proč ten náhubek a couračku už dávno nemá? Vždyť vám to tady radilo dost lidí.

No postupně jí na ten košík zvykám venku, nechtěla jsem, aby to měla spojené jen s malým, ale už budu dávat i doma. Na druhou stranu zase ten p. Bradáč nám to nedoporučil...

Nedoporučil?
Asi má rozum.

terezo, tu couračku měla mít od prvního problému, ne-li dříve

na to netřeba se chystat, maximálně, pokud nemám nic vhodného doma, zajít do železářství, koupit 6mm šňůru, karabinu/y, uvázat (bych si udělala i krátkou couračku cca 20 cm i delší 1-2m) a zapnout na obojek

ono to nefunguje jen mechanicky jako prodloužená ruka, ale i jako psychická podpora psa, pokud to tedy člověk užívá a užívá nějak rozumně
protože s tím psem nejde jen o práci v souvislosti s dítětem, ale obecně

Rozumně?
To asi "nepude" ...

Myslím, že ten pes je unaven mentálně nejvíc.

tereza_jan napsal(a):
No postupně jí na ten košík zvykám venku, nechtěla jsem, aby to měla spojené jen s malým, ale už budu dávat i doma. Na druhou stranu zase ten p. Bradáč nám to nedoporučil...

A co si o tom Petr Bradáč myslí?
Tedy, jak si to chování vysvětluje, říkal k tomu něco?
A byl u Vás doma, nebo jste to konzultovali po telefonu?

tereza_jan napsal(a):
Dobrý den, bohužel jsme museli přesunout na příští týden kvůli nemoci maleho..Ale zvládli jsme veterinu a byla nám doporučená specialistka na psí chování, p.Žertová, je už bohužel v důchodu ale zkusila nás nasměrovat alespoň po e-mailu. Pro zajímavost přikládám (jen zamenila syna za dcerku) 😁 a s výsledkem konzultace se také ještě ozvu. 🙏
Zatím zkrátka stále oddělujeme..

Osobně paní Žertovou neznám, ale viděla jsem s ní pořad, asi se to jmenovalo Polepšovna mazlíčků, asi na Nově, a pro mne to byl naprosto zbytečný pořad. Ukázka toho, kdo se za odborníka vydávat nemá. Od té doby jsem o ní neslyšela.
Já bych se zamyslela nad setrváním u veterináře, který mi poradil, ať se na ni obrátím.

tereza_jan napsal(a):
Dobrý den, to jste hodná, že se ptáte! Doma vývoj ani k horšímu, ani k lepšímu - fenka se přibližuje jen když je někdo z nás u malého. Zatím bez vrčení a neklidu, ignoruje ho. Vrčení nastává, když začne lézt směr klec, když je Alma zavřená.
Psí psycholog - dostala jsem ještě další přednášky k nastudování, jinak nám bylo doporučeno snažit se spojit fence s malým příjemné podněty - když si hrajame s malým, hrát si i s ní. Když jí, posadit vedle něj a dávat pamlsky. Vedle misky dát bodýčko. A pak ještě tzv. obojková metoda, kterou musím nastudovat. Jo a mentálně unavit - čmuchací dečky atd...

Tímhle stylem Vás z toho brzy klepne.
Řešíte zabavení dítě, budete řešit zabavení psa s dítětem, zabavení dítěte se psem, zabavení psa a neustále budete ve stresu, jestli někdo blbě nekouká - ať dítě na psa nebo pes na dítě. Stresem podvědomě vyprovokujete fenu k útoku.

Já bych vůbec psa nenutila být s dítětem v kontaktu, stačí prostě respekt. Nepotřebujete mít roztomilé fotky, jak spolu leží v postýlce. Potřebujete, aby byli schopni vedle sebe fungovat.
Ať se na dítě nebo mne s dítětem klidně kouká, ale pokud vystartuje, jde vlastně proti mně. Nevím, jaký máte s fenkou vztah, tedy jak Vás respektuje, ale moje feny by si to nezkusily ani jedna. Když je děti štvou, protože dupou, ječí, běhají a mají nekoordinované pohyby, jdou jim z cesty na své bezpečné místo, kde ví, že je nikdo otravovat nebude.

Pokud Vaše fenka sleduje dítě z klece v klidu a zavrčí, když se dítě blíží, respektujte to, dítě otočte jiným směrem nebo ho odneste. Vysledujte, jaká blízkost feně vadí. To je její místo a bezpečná zóna a neleze se tam, kdyby se chlapeček stavěl na uši.

Prima by bylo, kdybyste měla na fenu čas bez dítěte, třeba večerní venčení, kdy se o chlapečka stará manžel, babička,...... Fenka bude ráda a Vám to udělá psychicky dobře.

Fiona.Praha napsal(a):
Osobně paní Žertovou neznám, ale viděla jsem s ní pořad, asi se to jmenovalo Polepšovna mazlíčků, asi na Nově, a pro mne to byl naprosto zbytečný pořad. Ukázka toho, kdo se za odborníka vydávat nemá. Od té doby jsem o ní neslyšela.
Já bych se zamyslela nad setrváním u veterináře, který mi poradil, ať se na ni obrátím.

Ona asi moc sympatická nebude, ale zase na ty pořady nemůže člověk tolik dát.

Já třeba strašně nenáviděla tu doktorku Cajthamlovou z pořadu " Jste to, co jíte", přišla mi jako taková neempatická důra, a prý je to docela hodná paní.

Ona se ta doktorka Žertová, jako jedna z prvních u nás, zabývala léčbou idiopatické agresivity psů a jejich medikací.

Takže jako psí psychiatr byla svého času dobrá, do výchovy by se ale plést neměla, to plně souhlasím.

Doron napsal(a):
Ona asi moc sympatická nebude, ale zase na ty pořady nemůže člověk tolik dát.

Já třeba strašně nenáviděla tu doktorku Cajthamlovou z pořadu " Jste to, co jíte", přišla mi jako taková neempatická důra, a prý je to docela hodná paní.

Ona se ta doktorka Žertová, jako jedna z prvních u nás, zabývala léčbou idiopatické agresivity psů a jejich medikací.

Takže jako psí psychiatr byla svého času dobrá, do výchovy by se ale plést neměla, to plně souhlasím.

Jsou o tom někde podrobnosti? Nějaká studie, kde byly dvě skupiny psů, abych teda viděla, čím byli léčeni, jak diagnostikováni, jaký výstup.
Mi je to známo jako tzv. rage syndrom (Sudden Onset Idiopathic Aggression - SOIA),
dá se to testovat, ví se, které geny za to mohou, dědí se.
Mám za to, že léčit psy s psychickými poruchami je téměř nemožné; velice obtížné, protože kromě toho, že je uklidníme, nemáme žádnou zpětnou vazbu. Si s námi nechcou povídat, takže nevíme, co se jim v hlavě děje, jak jim je. Leda že symptomy zmizí, ale ty nezmizí, si myslím. Četnost projevů se sníží, ale to může být jen tím, že je pes neustále ve stavu polovědomí, utlumený (fenobarb.), zblblý léky, když to tak řeknu.
Že by to někdo vyléčil, se mi nechce věřit - s výjimkou, kdy je to příšina zranění, nádor (a to zas není idiophatic), cožto se dá odstranit, takže třeba problém zmizí.

"No každý mi radí něco trochu jiného, snažím se jí klidným hlasem říkat, že se nemusí bát atd, většinou se zvedne, začne vrtět ocasem a jde ke mě (já obvykle držím malého), oblizuje mě. No a nebo se otočí na druhou stranu."

daleko užitečnější by bylo feně říci, zcela konkrétně, co má dělat - sedni / lehni /ke mně / místo / něco...snacha má pro cholerika hovíka povel "očichat" (protože to zvíře k čemu se tlamou přiblíží to zakousne) naučený ještě před příchodem miminka.
TO dá feně jistotu, ne "nemusíš se bát"......

A pro tuto labilní fenu to platí zcela obecně, takový pes potřebuje jasné jednoznačné důsledné stálé vedení!

"Vrčení nastává, když začne lézt směr klec, když je Alma zavřená."
klec je pro ni past, bez možnosti úniku
to situaci asi nezlepší
vhodnější by byly ty dětské zábrany do dveří a klec jí dát do jiné místnosti a otevřenou, aby to měla opravdu jako své útočiště

hmn_ napsal(a):
"No každý mi radí něco trochu jiného, snažím se jí klidným hlasem říkat, že se nemusí bát atd, většinou se zvedne, začne vrtět ocasem a jde ke mě (já obvykle držím malého), oblizuje mě. No a nebo se otočí na druhou stranu."

daleko užitečnější by bylo feně říci, zcela konkrétně, co má dělat - sedni / lehni /ke mně / místo / něco...snacha má pro cholerika hovíka povel "očichat" (protože to zvíře k čemu se tlamou přiblíží to zakousne) naučený ještě před příchodem miminka.
TO dá feně jistotu, ne "nemusíš se bát"......

A pro tuto labilní fenu to platí zcela obecně, takový pes potřebuje jasné jednoznačné důsledné stálé vedení!

"Vrčení nastává, když začne lézt směr klec, když je Alma zavřená."
klec je pro ni past, bez možnosti úniku
to situaci asi nezlepší
vhodnější by byly ty dětské zábrany do dveří a klec jí dát do jiné místnosti a otevřenou, aby to měla opravdu jako své útočiště

To s tou klecí mohu potvrdit. Moje fena je na klec naučená, má to jako svoje místo. Ale v te situaci se stenaty to bylo mnohem lepší, když byla fena za “zábranou” nebo když byla stenata v ohradce, a fena tak měla možnost volby se přiblížit nebo jít pryč. Když byla zavřená v kleci, bylo to horší.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii