Puberta rvačky

Kwame, zcela určitě si přečti toto
pak si to přečti ještě jednou
pak si dej kafe a k tomu si , pro změnu, přečti následující:

https://www.ecanis.cz/clanky/nesocializujte-sveho-psa-aneb-socializace-naruby-_1479.html

Děkuji za rady, určitě to pomůže s obecným managementem, ale zajímalo by mě – jak reagovat v té konkrétní situaci, když už se nám to stane? Chování okolo cizích psů řešíme taky a je to myslím už lepší, snažím se ho nechávat kontaktovat spíš s pejsky, které už známe, a poslední dobou (proto mě napadlo, jestli to nemůže souviset s pubertou) je popsaná situace celkem častá.

Například včera jsme byly venčit s kamarádkou. Druhý pejsek je kliďas, není zrovna hravý, ale většinou se to v klidu vyřešilo (můj se pokusil chvíli neúspěšně vybízet ke hře, pak to buď pochopil, nebo jsem ho odvolala, a v klidu jsme mohli pokračovat v procházce). Včera se na to ale nevykašlal a mě vyignoroval, takže se kamarádky pejsek musel ohradit a vznikla z toho potyčka. Nic hrozného, rozdělily jsme je, daly na vodítka a za chvíli to už bylo v pohodě; jen jsem přemýšlela, jestli to takto stačí, nebo bych pesanovi měla nějak jasněji dávat najevo, že to přehnal, když to začíná dělat i u psů, se kterými doteď nebyl žádný problém.

Co dělat přesně v té chvíli - na to si myslím, že je tisíckrát lepší nechat si to ukázat někým, kdo umí. Takže vyhledat dobrého trenéra nebo poradce, který dělá socializační procházky a vyzná se v tom. Tady se může stokrát napsat postup, ale vás a psa nevidíme a vy zas nevidíte, co přesně se tím popisem myslí.
Každopádně bych nenechala situaci dojít tak daleko, že se musí druhý pes ohradit. Mlaďoch by měl být na vodítku (třeba delším, stopovačce), případně i s náhubkem, a jeho chování korigujte dřív, než je zle. Ještě bych poradila nesnažit se psa nějak potrestat, často to člověk dělá v nevhodnou chvíli a neumí to správně podat, takže je to akorát ke zlýmu.

"proto mě napadlo, jestli to nemůže souviset s pubertou"
zcela jistě ano

"Včera se na to ale nevykašlal a mě vyignoroval"
k tomu slouží :
a) dlouhá šňůra = prodloužená ruka psovoda, neboli možnost odvést i psa t.č. ignora
b) intenzivní výcvik ovladatelnosti, který slouží nejen k samotné ovladatelnosti ale i budování vztahu pes x psovod

pro mě by žádná potyčka pohoda nebyla, bo tak se pes učí rvát se
zcela jistě bych si ho stáhla dříve, nebo vůbec druhého psa nenechala kontaktovat

hlavně to musíte zarazit už ve fázi blbého čumění

a na vyignorování funguje skvěle neustále používané vodítko různých délek.

Kwame napsal(a):
Děkuji za rady, určitě to pomůže s obecným managementem, ale zajímalo by mě – jak reagovat v té konkrétní situaci, když už se nám to stane? Chování okolo cizích psů řešíme taky a je to myslím už lepší, snažím se ho nechávat kontaktovat spíš s pejsky, které už známe, a poslední dobou (proto mě napadlo, jestli to nemůže souviset s pubertou) je popsaná situace celkem častá.

Například včera jsme byly venčit s kamarádkou. Druhý pejsek je kliďas, není zrovna hravý, ale většinou se to v klidu vyřešilo (můj se pokusil chvíli neúspěšně vybízet ke hře, pak to buď pochopil, nebo jsem ho odvolala, a v klidu jsme mohli pokračovat v procházce). Včera se na to ale nevykašlal a mě vyignoroval, takže se kamarádky pejsek musel ohradit a vznikla z toho potyčka. Nic hrozného, rozdělily jsme je, daly na vodítka a za chvíli to už bylo v pohodě; jen jsem přemýšlela, jestli to takto stačí, nebo bych pesanovi měla nějak jasněji dávat najevo, že to přehnal, když to začíná dělat i u psů, se kterými doteď nebyl žádný problém.

Viz výše.

Tohle se přes písmenka blbě řeší. Stejně jako u koní. Chce to zkušeného člověka na místě. Když už ne video konkrétní situace.

Tohle fakt nedělejte. Nemít psa na vodítku. Co kdyby se ten druhý ohradil hodně?
Berte to vážně dřív.

ale.....
přes písmenka se tohle řešit dá

no mně by to třeba zásadně vadilo, kdyby někdo vysíral na Noru. Protože Nora pak neví, co s tím a před hajzlem jí musím zachraňovat já. No a na druhou stranu když se Nora fakt nasere, tak to přestává být legrace a taky by mohlo být po hajzlíkovi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ale.....
přes písmenka se tohle řešit dá

Opravdu? Bez ironie. Beru podle koní a stále se opakujících dotazů - kůň prchá, vyhazuje, válcuje lidi...

Dá se kvalifikovaně poradit, když tu situaci nevidím?

Ano, u psů je to snazší - náhubek + vodítko, ale...

ano, dá
tohle určitě
ale nejsem kvalifikovaná abych svou odpověď mohla vydávat za kvalifikovanou....

"Opravdu? Bez ironie. Beru podle koní a stále se opakujících dotazů - kůň prchá, vyhazuje, válcuje lidi..."
podle toho, že se dotazy opakují, lze usoudit, že řešení nenajdu v písemnostech, ale nutno "na vlastní oči odborníka"?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ano, dá
tohle určitě
ale nejsem kvalifikovaná abych svou odpověď mohla vydávat za kvalifikovanou....

"Opravdu? Bez ironie. Beru podle koní a stále se opakujících dotazů - kůň prchá, vyhazuje, válcuje lidi..."
podle toho, že se dotazy opakují, lze usoudit, že řešení nenajdu v písemnostech, ale nutno "na vlastní oči odborníka"?

Za mě ano.

Kamarádka, která jezdí na koních, řešila i svého psa, berňáka. Přesněji řečeno, pořídil si ho spíš manžel, že bude jenom na zahradě a tudíž výchova netřeba. Tak se do toho vložila a začala s ním chodit na cvičák, právě kvůli té základní poslušnosti, aby ji venku na procházkách neuvláčel na vodítku (stejně jako já je zvyklá, že poslouchá i 600 kg kůň, protože toho nepřepereme, že jo).

A líčila, jak je to náročné, přesně odhadnout a rychle reagovat na konkrétní situaci. Teď pamlsek! Teď ne! Teď musíte/měla jste udělat toto!

Moc litovala, že dotyčná otěhotněla a odešla na mateřskou.

Tohle jsem měla na mysli, jestli mi rozumíte.

Jaké to plemeno?

otázka, jestli "se dá", nerovná se otázce, zda konkrétní dotyčný "je schopen/ochoten"

a kdyby pro mnohé nepatřilo slovo teorie do kategorie sprostých, ale byli ochotni se něco naučit, tak by třeba i zjistili, jak prosté to může být a nemuseli se nechat vodit za ručičku.....což ale je stádní přirozenost, o tom žádná....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
otázka, jestli "se dá", nerovná se otázce, zda konkrétní dotyčný "je schopen/ochoten"

a kdyby pro mnohé nepatřilo slovo teorie do kategorie sprostých, ale byli ochotni se něco naučit, tak by třeba i zjistili, jak prosté to může být a nemuseli se nechat vodit za ručičku.....což ale je stádní přirozenost, o tom žádná....

Ale každý přece nemá to správné oko a rychlé reakce a vrozenou schopnost si se zvířetem poradit.

Já třeba u koní už trochu jo, ale stejně bych si netroufla na zvíře mladé nebo zkažené (nebo řekněme problémové). Právě proto, že vím, jak moc toho můžu pokakat. Co je mi platná teorie, když to v praxi nedám. Protože viz výše.

Já bych se tady ohledně výcvikových problémů neptala, protože vím, že by mi to nepomohlo. Ne, že by to byla vaše chyba. Myslím, vás všech.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale každý přece nemá to správné oko a rychlé reakce a vrozenou schopnost si se zvířetem poradit.

Já třeba u koní už trochu jo, ale stejně bych si netroufla na zvíře mladé nebo zkažené (nebo řekněme problémové). Právě proto, že vím, jak moc toho můžu pokakat. Co je mi platná teorie, když to v praxi nedám. Protože viz výše.

Já bych se tady ohledně výcvikových problémů neptala, protože vím, že by mi to nepomohlo. Ne, že by to byla vaše chyba. Myslím, vás všech.

Na jednu stranu chápu, správné oko, rychlé reakce.
Ale neměl by si člověk před pořízením zvířete něco o jeho chování zjistit?
Nemám koně a mít nebudu, protože nevím, co říká tím, že na mě kýve hlavou, a nechci to zjišťovat, protože tuším, že to nebude jednoduché, a koně nepotřebuji. Kdyby někdy jo, něco si přečtu a budu se na ně chodit dívat.
Psy znám od malička, vím, co znamená, když vrtí. A když už mám psa měsíc, dva, vím přibližně, jak vypadá, když se chystá k čemukoli, kdyby teda byl nějaký nestandardní.
Takže tady padla rada, aby se pes sledoval a při prvním náznaku útoku pacifikoval. A učil se ovladatelnosti. Ne že odtáhnu psa vodítkem.
Některé věci je zkrátka nutné znát dopředu.

Jsou nějaké složitosti, např. já vím, že můj pes říká něco jiného, než co si myslí někdo jiný, že můj pes říká. Takže řeknu - nesahejte na něj, jděte dál. Oni by ho šli matlat po hlavě. Protože jejich pes projevuje radost jinak. Má jiné uši třeba. :-)
Ale některé jevy jsou obecně platné.

Na princip učení jsou knížky, kurzy, na vyladění nějakého cviku trenér, ... Ale spoustu toho uděláte doma.
Dar od přírody není nutný.
Chuť učit se a pracovat - nutná.

"Ale každý přece nemá to správné oko a rychlé reakce a vrozenou schopnost si se zvířetem poradit."

jako odpověď musím citovat sebe sama :
"zda.....je schopen......"

A je lepší říkat, co dělat v které situaci, ne se jí vyhýbat. Říkat ne nemá moc cenu, nahradit to žádoucím chováním ano.
Řeknu psovi, co má dělat, když vidí cizího psa.
Koníkovi to neřeknu, protože ani nevím, jaké vodítko bych mu dala.
U psa to vím, proto mám psa.
Přijdu na to časem... Ale není hezké učit se na živém tvoru, lepší je něco zjistit předem...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na jednu stranu chápu, správné oko, rychlé reakce.
Ale neměl by si člověk před pořízením zvířete něco o jeho chování zjistit?
Nemám koně a mít nebudu, protože nevím, co říká tím, že na mě kýve hlavou, a nechci to zjišťovat, protože tuším, že to nebude jednoduché, a koně nepotřebuji. Kdyby někdy jo, něco si přečtu a budu se na ně chodit dívat.
Psy znám od malička, vím, co znamená, když vrtí. A když už mám psa měsíc, dva, vím přibližně, jak vypadá, když se chystá k čemukoli, kdyby teda byl nějaký nestandardní.
Takže tady padla rada, aby se pes sledoval a při prvním náznaku útoku pacifikoval. A učil se ovladatelnosti. Ne že odtáhnu psa vodítkem.
Některé věci je zkrátka nutné znát dopředu.

Jsou nějaké složitosti, např. já vím, že můj pes říká něco jiného, než co si myslí někdo jiný, že můj pes říká. Takže řeknu - nesahejte na něj, jděte dál. Oni by ho šli matlat po hlavě. Protože jejich pes projevuje radost jinak. Má jiné uši třeba. :-)
Ale některé jevy jsou obecně platné.

Na princip učení jsou knížky, kurzy, na vyladění nějakého cviku trenér, ... Ale spoustu toho uděláte doma.
Dar od přírody není nutný.
Chuť učit se a pracovat - nutná.

Však se pořád všichni shodujeme.

Ano, měl by si každý něco dopředu nastudovat.

Já jsem u koní přes 40 let a stejně jsem si neporadila s kamarádky mladým hřebčákem (a to nebyl můj první, se kterým jsem manipulovala), protože prostě nemám ten DAR. A taky si nevěřím.

Takže bych úplně stejně mohla dopadnout s pubertálním psem.

To je to, co jsem chtěla napsat. Už jsem (nejen) tady o psech dost načetla, ale stejně se můžu dostat do situace, že prostě nebudu vědět. Líp mi to jde s kočkami a krávami.

Mám psa,který se sice pozdraví takřka s každým psem,ale ne s každým si chce hrát či nějak více komunikovat.
Takže když vidím psa,dám svého na vodítko. Pokud druhý pes a i jeho majitel se chce seznámit,nechám je,ale pozoruji,co oba dělají.Pokud se začnou vyzývat ke hře,necháme je pohrát,ale pokud třeba ten můj začne krabatit čumák,tak vím,že o další kontakt nestojí.Odvolám ho a jdeme si po svých.Rovněž když druhý pes o bližší seznámení nestojí,odvolám a jde se.Pohrát nechám chvíli a ukončím a jdeme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na jednu stranu chápu, správné oko, rychlé reakce.
Ale neměl by si člověk před pořízením zvířete něco o jeho chování zjistit?
Nemám koně a mít nebudu, protože nevím, co říká tím, že na mě kýve hlavou, a nechci to zjišťovat, protože tuším, že to nebude jednoduché, a koně nepotřebuji. Kdyby někdy jo, něco si přečtu a budu se na ně chodit dívat.
Psy znám od malička, vím, co znamená, když vrtí. A když už mám psa měsíc, dva, vím přibližně, jak vypadá, když se chystá k čemukoli, kdyby teda byl nějaký nestandardní.
Takže tady padla rada, aby se pes sledoval a při prvním náznaku útoku pacifikoval. A učil se ovladatelnosti. Ne že odtáhnu psa vodítkem.
Některé věci je zkrátka nutné znát dopředu.

Jsou nějaké složitosti, např. já vím, že můj pes říká něco jiného, než co si myslí někdo jiný, že můj pes říká. Takže řeknu - nesahejte na něj, jděte dál. Oni by ho šli matlat po hlavě. Protože jejich pes projevuje radost jinak. Má jiné uši třeba. :-)
Ale některé jevy jsou obecně platné.

Na princip učení jsou knížky, kurzy, na vyladění nějakého cviku trenér, ... Ale spoustu toho uděláte doma.
Dar od přírody není nutný.
Chuť učit se a pracovat - nutná.

dar od přírody tedy nutný je. protože to, co popisujete, je právě ten dar - schopnost číst řeč těla psa.

lidi to bohužel všichni fakt nemají. jako nechápeš, ale je to prostě tak. jsou fakt osoby, co vidí třeba, že vrtí, ale jinak čumí úplně blbě, a myslí si, že radost, protože vrtí.

se zvířecími obličeji jsem v životě neměla problém, poznám snad i co si myslí akvarijní rybička, ale neumím asi tak půlku lidských obličejů a to si možná fandím, protože se těžko odhaduje kolik toho nevidím, když to nevidím. jsou lidi, co to mají takhle se zvířaty a taky neví, že to nevidí. si myslím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
dar od přírody tedy nutný je. protože to, co popisujete, je právě ten dar - schopnost číst řeč těla psa.

lidi to bohužel všichni fakt nemají. jako nechápeš, ale je to prostě tak. jsou fakt osoby, co vidí třeba, že vrtí, ale jinak čumí úplně blbě, a myslí si, že radost, protože vrtí.

se zvířecími obličeji jsem v životě neměla problém, poznám snad i co si myslí akvarijní rybička, ale neumím asi tak půlku lidských obličejů a to si možná fandím, protože se těžko odhaduje kolik toho nevidím, když to nevidím. jsou lidi, co to mají takhle se zvířaty a taky neví, že to nevidí. si myslím.

Rozhodně souhlasím, jinak by dlouholetí majitelé psů nedávali na net "krásná videa" svého psa s dítětem. Dítě psa objímá, mlátí do něj ještě ideálně hračkou, pes by rád odešel, ale jde vidět, že ví, že nemůže. Olizuje se, otáčí hlavu... jednoduše celým tělem říká, že mu to není příjemné. No a majitel psa k videu nadšeně píše, jak jeho pes miluje děti...

Nebo lidi sdílí video, jak jejich pes bez náznaků napadl druhého psa a když se na video podívám, tak vidím, že pes dával hodně náznaků už předem...

Řekla bych, že řeč těla není zrovna jednoduchá věc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
dar od přírody tedy nutný je. protože to, co popisujete, je právě ten dar - schopnost číst řeč těla psa.

lidi to bohužel všichni fakt nemají. jako nechápeš, ale je to prostě tak. jsou fakt osoby, co vidí třeba, že vrtí, ale jinak čumí úplně blbě, a myslí si, že radost, protože vrtí.

se zvířecími obličeji jsem v životě neměla problém, poznám snad i co si myslí akvarijní rybička, ale neumím asi tak půlku lidských obličejů a to si možná fandím, protože se těžko odhaduje kolik toho nevidím, když to nevidím. jsou lidi, co to mají takhle se zvířaty a taky neví, že to nevidí. si myslím.

Aha, to mě nenapadlo, že to někdo (jak vidím, tak víc lidí) bere takto. Myslela jsem tím, že tu řeč těla je možné se naučit. Koukáním na psy, klidně na videu. Nějak ten pes vypadá... a následky. Nebo je to napsané v nějaké knize, nevím.
Ale jinak souhlasím, někdy z těch výkladů kvetu. :-)
Aj já se spletu a někteří psi pro mě nejsou tak čitelní jako jiní. Chlupatci určitě. Ale to je moje postižení rozesmátými šašky typu pitbull, oni mají neuvěřitelně moc výrazů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aha, to mě nenapadlo, že to někdo (jak vidím, tak víc lidí) bere takto. Myslela jsem tím, že tu řeč těla je možné se naučit. Koukáním na psy, klidně na videu. Nějak ten pes vypadá... a následky. Nebo je to napsané v nějaké knize, nevím.
Ale jinak souhlasím, někdy z těch výkladů kvetu. :-)
Aj já se spletu a někteří psi pro mě nejsou tak čitelní jako jiní. Chlupatci určitě. Ale to je moje postižení rozesmátými šašky typu pitbull, oni mají neuvěřitelně moc výrazů.

Však se stále shodujeme.

Já taky poznám koně naštvaného nebo ve stresu. Ale to neznamená, že si vždycky poradím. Nebo nepostřehnu jiné signály. Viz výše.

Prostě občas potřebuji toho zkušenějšího člověka na místě.

Možná jsem přehlédla plemeno, což považuji za stěžejní,ale za celý svůj život jsem znala dost psů,rozených hajzlíků,kde to nefungovalo ani u lidí, kteří roky psy chovali a nikdy předtím takový problém neměli.Vim,že se to dá vysvětlit různě,ale jsou holt psi s kterýma je to těžké.

https://www.koira.cz/webinare/

Pro nějakou širší představu doporučím webinář o pubertě od Wami. Kromě jiného tam má spoustu ukázek interakcí, které bohatě komentuje.

Na socializační procházky s pejskem chodím, ale jako na potvoru se tam podobné incidenty nedějí, takže s tím, aby mi někdo ukázal, jak zasáhnout přímo v té situaci, je to trochu náročnější, i když sama souhlasím, že by to bylo nejideálnější.

Nevím, jestli to z toho, co jsem psala, bylo jasné, ale pouštím ho jen za pejsky, které známe a pokud možno si sedli (či je to v kontrolovaném prostředí typu ta socializačka, cvičák), jinak běžně chodí na vodítku a pracujeme na ignoraci. Pokud ho kontaktovat nechám, tak se snažím dávat na něj pozor a mírnit ho, jen mě to teď párkrát zaskočilo u psů, se kterými to doteď bylo úplně v pohodě (např. s tou kamarádkou chodíme venčit pravidelně), a proto se ptám na názory, abych se rozmyslela, co s tím dál. Líbí se mi rada s couračkou/stopovačkou i při setkávání/hraní se psy, proto díky, to by určitě mohlo pomoct aspoň v tom, že se na mě nebude moct vyprdnout.

O psí komunikaci se vzdělávat snažím, mám pořízené právě webináře od Lenky Blachové včetně toho doporučovaného o pubertě, ale přiznávám, že pořád někdy trochu tápu. Ze semináře o pubertě jsem pochopila, že to, že bude testovat hranice nejen moje, ale i jiných psů, a že sám bude ještě trochu impulzivnější, než běžně, je normální, ale zajímalo mě, jestli v té situaci, kdy jsem si poměrně jistá, že si můj pes začal, mám reagovat i jinak, než že ho odvedu pryč. Někdo tu psal o tom, že trestání může být problematické, ale nějak mu dát najevo, že to nebylo ok, bych asi měla?

Jinak je to choďák.

"Někdo tu psal o tom, že trestání může být problematické, ale nějak mu dát najevo, že to nebylo ok, bych asi měla?"

Jo, to píšu já, protože mám sama se sebou zkušenost, že jsem dlouho hledala odpověď na otázku "co mám teda udělat, když vystartuje" - a myslela jsem, že se dozvím, jak mu dát najevo, že to bylo blbě.
Jenže nevhodným zákrokem se to dá ještě víc pokazit. Myslím, že můj první pes se díky nevhodným zákrokům naučil vystartovat ještě rychleji a z ničeho nic, že si ty moje postupy vyložil jako "tak příště musím být ještě nenápadnější a nedám najevo, že něco chystám".

Jsem v tom pořád laik, ale myslím, že je dost tenká hranice mezi tím, kdy to pes dělá, protože je vůl, a kdy to dělá z nějaký nejistoty, anebo je to obojí. A ještě tenčí hranice v tom, jestli to člověk správně rozezná. A postup, jak mu dát najevo, že je to blbě, je zase na hraně v tom, jestli to pes správně pochopí nebo si řekne, že "panička netuší, co dělá, a budu ji radši ignorovat".
Takže ano, určitě může být nějaký zákrok, jak mu to dát najevo, ale netroufla bych si něco popisovat přes internet. Maximálně si to skutečně nechat od někoho šikovnýho ukázat.

Možná by se dalo vysledovat, u kterých psů nebo v kterých případech to dělá, a pak si k tomu pozvat trenéra na indi-lekci a nechat si to ukázat přímo v tom momentu.

A jinak mám "startovače" i teď, novýho pejska z útulku, takže taky znovu řeším právě tuhle otázku, jak přesně a co dělat, když na někoho startuje :)

"ale nějak mu dát najevo, že to nebylo ok, bych asi měla?"

co by psovod měl je takovou situaci nedopustit, jak jen to je možné

1. psa pouštím jen s prověřenými
2. psa pouštím s druhým na dobu X-1, neboli ho odvedu za nějakou činností dokud je vše OK, na žádné KO nečekám!
3. pes startuje po 1. vteřině = psa do kontaktu nepouštím, učím jen ignoraci a že parťáci jsme my dva

jakmile nechám situaci dojít do něčeho negativního, pak svého psa učím, že to tak je normál, učím ho se tak chovat

stopovačka by měla být auotmatická

kwame, četla jsi ten odkaz výše - Zlocha?

Když rváče odvedu pryč, tak asi přišel o zábavu... to už je trest, ne?
Kdyby to bylo ze strachu, tak má radost, že jdeme pryč... to je odměna.

Jak to dát najevo... zná význam slov stop, ne, atp.?
To stačí, ne? Řeknu ne, tohle se nedělá,
a tohle se dělá, hodný pejsek.

On to ten pes možná cítí i bez našich slov a trhání vodítkem.
To je na těch tuze vtipných videích, kde prý pes je provinilý, že sežral polštář.

Těmto situacím prostě mám předcházet.
Když je to nejisté, mám to dlouhé vodítko a trochu jím psa prozvoním, jako že "haló, nezapomínáš, co máš dělat?" Nebo mu to řeknu.
Ale musím koukat, no.
Zastavovací signál mi úplně stačí, nevím, co víc bych psovi dělala.

Ale vůbec se nedivím, že si teď přátele třídí, myslím, že to je normální.
Všichni psi se kamarádit nemusí.

" odvedu za nějakou činností dokud je vše OK, na žádné KO nečekám"
Tak.
Taky toto se psovi nedělá, když nemáme natrénováno, že ho tam hodím a on selže...
...a nemusím vymýšlet nějaké lidské tresty.

Radikálně dat najevo, ze se mi toto chování nelíbí. Tzn. vodítko a sledovat, při sebemenším náznaku agrese říct NE nebo FUJ, napojit vodítko a otočit se s nim tak, aby byl k druhému psovi zady a nemohl navázat oční kontakt, dokud se neuklidni.
Pravděpodobně proste puberťák, co si snaží honit ego provokováním. Je to ale nebezpečné - pokud nějakému psovi, třeba stejně velkému nebo většímu dojde trpělivost, tak ho muže i zabit.

kikionka napsal(a):
Radikálně dat najevo, ze se mi toto chování nelíbí. Tzn. vodítko a sledovat, při sebemenším náznaku agrese říct NE nebo FUJ, napojit vodítko a otočit se s nim tak, aby byl k druhému psovi zady a nemohl navázat oční kontakt, dokud se neuklidni.
Pravděpodobně proste puberťák, co si snaží honit ego provokováním. Je to ale nebezpečné - pokud nějakému psovi, třeba stejně velkému nebo většímu dojde trpělivost, tak ho muže i zabit.

Když jste vytočená a někdo řekne - klid, sedni si, uklidni se - tak si sednete a jste v klidu, jo?
To jsem ještě neviděla. Zajímavé. Já bych tomu, co mi říká takové blbosti chytré jak rádio, které mi vůbec nepomůžou, jednu pleskla. Za to nemohu. Přenesená agrese. Nebo tak něco.

Kwame napsal(a):
Děkuji za rady, určitě to pomůže s obecným managementem, ale zajímalo by mě – jak reagovat v té konkrétní situaci, když už se nám to stane? Chování okolo cizích psů řešíme taky a je to myslím už lepší, snažím se ho nechávat kontaktovat spíš s pejsky, které už známe, a poslední dobou (proto mě napadlo, jestli to nemůže souviset s pubertou) je popsaná situace celkem častá.

Například včera jsme byly venčit s kamarádkou. Druhý pejsek je kliďas, není zrovna hravý, ale většinou se to v klidu vyřešilo (můj se pokusil chvíli neúspěšně vybízet ke hře, pak to buď pochopil, nebo jsem ho odvolala, a v klidu jsme mohli pokračovat v procházce). Včera se na to ale nevykašlal a mě vyignoroval, takže se kamarádky pejsek musel ohradit a vznikla z toho potyčka. Nic hrozného, rozdělily jsme je, daly na vodítka a za chvíli to už bylo v pohodě; jen jsem přemýšlela, jestli to takto stačí, nebo bych pesanovi měla nějak jasněji dávat najevo, že to přehnal, když to začíná dělat i u psů, se kterými doteď nebyl žádný problém.

ale zajímalo by mě – jak reagovat v té konkrétní situaci, když už se nám to stane?


Já bych vypíchla toto - čtu teď knížku, kterou opravdu vřele doporučuju, novopečeným majitelům a majitelům reaktivců zejména
https://www.plotknihy.cz/cs/klik-a-klid/794/p/?gclid=CjwKCAjwov6hBhBsEiwAvrvN6M2C8lsh7d-PHlNKENHK4oM_dsckeTb7QAzJZopSPvPijfPZWCnUoBoCN2UQAvD_BwE

Autorka tam zdůrazňuje jednu úplně zásadní věc, která spoustě majitelů nedochází. Pokud chci pracovat na nápravě nějakého nevhodného chování, ten úplně první a nejdůležitější krok je - nenechat ho to dělat
Prostě nastavit mangement tak, aby k tomu pes neměl příležitost a nemohl si to upevňovat. A pak teprve je možné začít s nápravou metodou postupných kroků.
Pokud už se to, nedejbože, přihodí, stejně moc možností nemáte. Pes je ve stavu přetočení, kdy není schopen se učit. Jakýmikoliv represivními zásahy situaci ještě zhoršujete, přiléváte olej do ohně. Jediné smysluplné, co můžete v takovou chvíli udělat, je odvést psa z té situace pryč bez zbytečných emocí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když jste vytočená a někdo řekne - klid, sedni si, uklidni se - tak si sednete a jste v klidu, jo?
To jsem ještě neviděla. Zajímavé. Já bych tomu, co mi říká takové blbosti chytré jak rádio, které mi vůbec nepomůžou, jednu pleskla. Za to nemohu. Přenesená agrese. Nebo tak něco.

Když psa otočíme pryč od objektu agrese, od spouštěče, tak se uklidní. Podívejte se, jak to děla Victoria Stilwell

kikionka napsal(a):
Když psa otočíme pryč od objektu agrese, od spouštěče, tak se uklidní. Podívejte se, jak to děla Victoria Stilwell

Však ok, tato paní je v pohodě.
Akorát záleží na psovi, ne na mně, co si myslim nebo jsem viděla v televizi.
Když je můj pes vzteklý, sezením se fakt neuklidní. Akorát to v něm bublá jak v papiňáku. A vydrží bublat hrozně dlouho.
Znáte to "rozchodit to"... ale tak jako nevylučuji, že na některé psy to v tu chvíli fungovat může. Nevím, jestli to stačí, že jako pokaždé pohrozím, když potkáme psa. Spíše ne.
Můj záměr není nechat psa se koupat ve stresu, takže radši proběhnout, požvýkat, tak něco. V tu chvíli, i při učení, jak se chovat, když protipsa potkáme.
A proč rázně říkat fuj a ne, když ten pes třeba neví, co ta slova znamenají? Proč rázně? Protože kdyby se to neřeklo rázně, tak to má pes na háku. Můžu stejně tak štěkat "vlak", ještě lépe "sýček", protože "s".
A esi už to slovo zná, tak to
už jsem ho mohla radši naučit - když vidíme protipsa - aby se na povel "hlídej si míček" (cokoli jiného) zařadil k mé levé noze, díval se na mě a přidal do kroku,
prostě se vůbec nezačal vztekat.
Protože to, že potkáme psa, znamená jedinou věc - no a co, já mám úkol jít tady a kousat si hračku (nebo udělat cokoli společensky přijatelného).

Jako jo, v tu chvíli je potřeba psa nějak vykolejit z toho zmatku...

velký pes to lidem obvykle vysvětlí.

Záleží, jaký pes, jak moc vzteklounek.

Včera o tom psala Eva Štemberová moc pěknou věc na FB: https://www.facebook.com/stemberova.cz/posts/pfbid02UoBmTtfjGCAPUs2jY5cUg8hrqeawQqxoYbfR9FioBvG4CTa21znQmUZxkyaeXuybl

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Včera o tom psala Eva Štemberová moc pěknou věc na FB: https://www.facebook.com/stemberova.cz/posts/pfbid02UoBmTtfjGCAPUs2jY5cUg8hrqeawQqxoYbfR9FioBvG4CTa21znQmUZxkyaeXuybl

To jsme my lidi - buď hrc a nebo prc. Buď se psům brání v kontaktu, nebo se nechávají bez vedení a za spokojenýho pokuřování lítat jak magoři do padnutí na zeleným plácku za barákem jako jediný způsob venčení. Nic mezi tím.
Když jsem měla svýho prvního ohaře, scházeli jsme se takhle ráno partička majitelů asi čtyřech zhruba stejně starých psích jelit, ale nebylo to neřízený. Jasně, že jsme splkli, ale taky se tam ti psi nenechal jen tak a byla to možnost určitýho řízenýho cvičení. Když byl štěňátkem Rumoušek, tak jsme podobnou skupinku vždy jen lehce pozdravili a šli jsme dál, protože tam už to neřízený bylo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Včera o tom psala Eva Štemberová moc pěknou věc na FB: https://www.facebook.com/stemberova.cz/posts/pfbid02UoBmTtfjGCAPUs2jY5cUg8hrqeawQqxoYbfR9FioBvG4CTa21znQmUZxkyaeXuybl

Ale to je o potřebě kontaktu a strachová agrese.
Popisuje, že psa učili ignorovat cizí psy, nedívat se na ně, ale nefungovalo to. Tak hlavně páníčci nevěděli, proč to ti psi dělají. Ignorace nefunguje nikdy na nic. Ne dlouho. Pes se s tím musí naučit fungovat, ne dělat, že to nevidí. Stejně tak u zvěře např. Takový postup má trvanlivost ok. A spíše se používá u fakt agresivního psa, s takovým do žádného rychlého kontaktu nikdo nepůjde. A i tady je samozřejmě na houby.
Možná chtěli ten kontakt, já myslím, že to dělali ze strachu z neznámého. Pokud byli opravdu agresivní, jak se tam píše. On pes, který chce jít za svým zájmem, není agresivní. Tak to vidím.

No... psa provázím po cestách zvykání si a spojování si
od miminka třeba rok. Pak dospěje...
I když si pes odmala řízeně zvyká a spojuje si určité situace, předměty, živočichy, teploty, zvuky, pachy, učí se žít a chovat se (to také vychovává, samozřejmě), tak někdy je to k ničemu. :-)
Teda jo, trochu je to do plusu, ale prostě u některých psů přijde na řadu ten výcvik.

Že se dnes všude až plýtvá odbornými pojmy (a ještě ani neznáme jejich význam, i když socializace je ve wiki k nalezení asi za jednu vteřinu) a zakazují se nesmysly z nesmyslných důvodů,
s tím souhlasím. Moderní doba. :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale to je o potřebě kontaktu a strachová agrese.
Popisuje, že psa učili ignorovat cizí psy, nedívat se na ně, ale nefungovalo to. Tak hlavně páníčci nevěděli, proč to ti psi dělají. Ignorace nefunguje nikdy na nic. Ne dlouho. Pes se s tím musí naučit fungovat, ne dělat, že to nevidí. Stejně tak u zvěře např. Takový postup má trvanlivost ok. A spíše se používá u fakt agresivního psa, s takovým do žádného rychlého kontaktu nikdo nepůjde. A i tady je samozřejmě na houby.
Možná chtěli ten kontakt, já myslím, že to dělali ze strachu z neznámého. Pokud byli opravdu agresivní, jak se tam píše. On pes, který chce jít za svým zájmem, není agresivní. Tak to vidím.

No... psa provázím po cestách zvykání si a spojování si
od miminka třeba rok. Pak dospěje...
I když si pes odmala řízeně zvyká a spojuje si určité situace, předměty, živočichy, teploty, zvuky, pachy, učí se žít a chovat se (to také vychovává, samozřejmě), tak někdy je to k ničemu. :-)
Teda jo, trochu je to do plusu, ale prostě u některých psů přijde na řadu ten výcvik.

Že se dnes všude až plýtvá odbornými pojmy (a ještě ani neznáme jejich význam, i když socializace je ve wiki k nalezení asi za jednu vteřinu) a zakazují se nesmysly z nesmyslných důvodů,
s tím souhlasím. Moderní doba. :-)

Můj pes teď chce jít za svým zájmem kontaktovat kolemjdoucího psa a projevuje se u toho celkem agresivně, páč je rozčilenej (preventivně, není si jistej).
Je zajímavé, že po pár úspěšných seznámeních s kolemjdoucími psy a jejich lidmi, kteří se prvotní nervozity nezalekli, jde už hezky vidět pokrok.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj pes teď chce jít za svým zájmem kontaktovat kolemjdoucího psa a projevuje se u toho celkem agresivně, páč je rozčilenej (preventivně, není si jistej).
Je zajímavé, že po pár úspěšných seznámeních s kolemjdoucími psy a jejich lidmi, kteří se prvotní nervozity nezalekli, jde už hezky vidět pokrok.

Jasné, to je nejistota. Přesněji jste pojmenovala můj strach. :)

Hmm, k zamyšlení.
Přiznám se, že třeba s tahajícím, skákajícím labradorem, případně větším psem jsem to svý chlupisko seznamovat nechtěla. Tak nějak jsem za něj vyhodnotila, že to nechce. Jako čuchnout, když z jeho strany vidím zájem, to klidně, ale pak pápa jdeme.

V některých případech mám strach, aby mi takovej pes toho mýho nepovalchoval - záda. Taky jsou ti psi ve většině případů na flexině a hlavně majitelé prostě...

Kolikrát se stalo, že mi někdo řekl, ať k nim nechodíme, že má psa zlýho, dominantního...ale na chlupáčovi bylo vidět, že by do toho šel, a když se teda majitel "nechal ukecat," tak to bylo nakonec milý seznámení.
Hmm, nejistota...

No, musím si rozhodně spoustu věcí zopakovat.

Rronjabutterfly napsal(a):
Hmm, k zamyšlení.
Přiznám se, že třeba s tahajícím, skákajícím labradorem, případně větším psem jsem to svý chlupisko seznamovat nechtěla. Tak nějak jsem za něj vyhodnotila, že to nechce. Jako čuchnout, když z jeho strany vidím zájem, to klidně, ale pak pápa jdeme.

V některých případech mám strach, aby mi takovej pes toho mýho nepovalchoval - záda. Taky jsou ti psi ve většině případů na flexině a hlavně majitelé prostě...

Kolikrát se stalo, že mi někdo řekl, ať k nim nechodíme, že má psa zlýho, dominantního...ale na chlupáčovi bylo vidět, že by do toho šel, a když se teda majitel "nechal ukecat," tak to bylo nakonec milý seznámení.
Hmm, nejistota...

No, musím si rozhodně spoustu věcí zopakovat.

Můj odhad je, že psa nechám kontaktovat (a to je třeba jen čuchnutí a jdeme) s cca 10-20 % psů, co potkáme. Ti zbylí mi nepřijdou vhodní.
Zrovna dnes nás na psím hřišti lákali, ať se jdeme seznámit, že se je jejich pes snese, tak jsem to zkusili. A jaké pak bylo pro páníčky překvápko, když viděli, že nesnese. Fakt se hodně divili. Tak jsem se smála a říkala, že se aspoň dozvěděli něco novýho, a i tak to pro mě vlastně bylo pozitivní setkání - rvačka nebyla, psi si zahudrovali a "v klidu a míru" jsme odcházeli :)