Štěně bolestivě kouše

Nikyyyc napsal(a):
Ahoj, chci se zeptat na radu ohledně kousání u štěněte. Fence jsou 2,5 měsíce. Když jsem si ji přinesla domů, brala jsem to jako takové klasické štěněcí kousání, že si hraje, bude chvíli trvat, než ji to odnaučíme a pochopí, že nesmí.
Ale posledních pár dní začala kousat hrozně agresivně a bolestivě. Už to není hravé okusování, ale zarývá se hluboko do kůže.
Na internetu jsem vždy četla podobné tipy, pokud štěně kouše, ať ho zaměstná člověk jinak, dá mu něco, co kousat může nebo jeho pozornost přesměruje jinam.
Bohužel to na ni absolutně nezabírá, když mě začne kousat, dám ji hračku, kterou má ráda, ráda ji okusuje a s totálním nezájmem přiskočí zase ke mně, nic ji v tu chvíli nezajímá a jen kouše a kouše, když se zvednu, tak jde po nohách a jakmile se od ni odtáhnu, okřiknu ji, plácnu nebo chci jít jinam, začne po mně strašně štěkat a nechce přestat.
Máte radu, co s tím? Kolikrát se ji ani nedá pohladit, automaticky to bere jako povel ke kousání a nedá s tím pokoj.

Viz výše. Máte normální štěně.

Zadejte si do vyhledávače štěne kouše nebo agresívní štěně a budete mít čtení na mnoho večerů.

2,5 měsíce je pořád stěněčí období. Já třeba měla dva psy, kteří s tím přestali poměrně brzy, protože pochopili, "aha, když moc koušu nechtějí si se mnou hrát" . Teď mám rok a půl starou fenku a s tou se přetahováná nedá hrát dodnes. Jak se moc rozdivočí a to ona se rozdivočí rychle, tak kousne. Okřikování na ní zkoušel tchán a to se ještě víc rozdivočí. My osobně, když začne být příliš akční, děláme věci, co jí uklidní. U nás zabírá cvičení povelů nebo hra na píšťalku .

...promiňte, že se směji, není to zlomyslnost, je to jen smích někoho, kdo měl to, čemu často lidé říkají "agresivní" štěně.

Chci vám napsat, že nějaké odstrkování, plácání, okřikování a podobně s velkou pravděpodobností nebude fungovat, naopak to může štěně vybudit ještě k urputnější a zuřivější reakci. Takové to zaúpění "aůůů", aby štěnítko vědělo, že mě to bolí byl signál k tomu, že kousala s větší vervou...

Ano jsem ta, která vlastnila štěně (a ne jedno), které absolutně nezajímalo žádné převedení na hračku a pod....
U Sáriny stačil nechtěný oční kontakt a už se na vás řítila ta několikatýdenní kulička a vůbec nevypadala roztomile, spíš jako vlkodlak, co vás běží roztrhat na cucky.
Feňulku jsem defakto mohla pohladit jen ve spánku, protože jinak mi visela na ruce. Pokusy o opusinkování končily amputací nosu....

Na každé štěndo platí něco jiného, ale tak napíšu, co pomáhalo alespoň trošku mě.
Prostě jsem s ní bojovala. Měli jsme takovýho velkýho plyšovýho maňáska...krokodýla...kam jsem strčila ruku a bojovalo se s krokodýlem. U druhé čuby jsem si zase dělala improvizovaný rukáv...obalila jsem si ruku starým ručníkem a učila jsem jí kousat na povel...když se mi rukáv rozmotal, tak dostala povel sedni a čekala až dám zase povel ke kousání. Nebo jsem si navlíkla takovou tu pracovní rukavici a kousej.
Aby mě nekousala do nohou...to jsem za sebou tahala na šňůrce plyšáka...u ovčandy jsme za sebou tahali koště.
No a když už toho bylo až nad hlavu, tak jsem prostě popadla štěně a šlo se ven. Tam bylo hodně zajímavějších podnětů a tak kousání paničky nebylo na pořadu dne.
Bohužel se mi u holek taky stávalo, že nevěděly, kdy přestat. Prostě byly přetažené a neuměly sami vypnout o to vzteklejší byly. Tak to jsem je fakt musela zavřít na chodbu za zábranu, aby si nakonec lehly a vyspinkaly se.
Dobrý de taky třeba pořídit morkovou kost, to většinou štěně zabaví a nebo klacek...je z toho sice bordel, ale nějaký to kousání se přeorientuje na tyto předměty.

Musím říct, že všechny moje psí slečny z toho nakonec vyrostly. Většinou se to dost zklidnilo po přezubení. A z těhle kousavých, vzteklých, zuřivých potvor, co byly jen převlečené za roztomilé štěňátko, nakonec vyrostlly ty nej něžné mazlinky. Takže zkoušet můžete pořád převedení na hračku, nabídnutí kosti na kousání, nabídnutí jiné hry...např. jestli je štěndo motivovatelné na jídlo, tak třeba formou hry nějakou poslušnost...sedni, lehni a tak. No a prostě vydržte, bude líp.

Z vlastní zkušenosti musím

Já rozhodně netvrdím, že mám nenormální štěně :)
Jen jsem se chtěla zeptat ohledně agresivity, protože ji mám doma už pár týdnů a je to z nenadání jiný styl kousání, než se kterým jsme se do teď potýkali :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...promiňte, že se směji, není to zlomyslnost, je to jen smích někoho, kdo měl to, čemu často lidé říkají "agresivní" štěně.

Chci vám napsat, že nějaké odstrkování, plácání, okřikování a podobně s velkou pravděpodobností nebude fungovat, naopak to může štěně vybudit ještě k urputnější a zuřivější reakci. Takové to zaúpění "aůůů", aby štěnítko vědělo, že mě to bolí byl signál k tomu, že kousala s větší vervou...

Ano jsem ta, která vlastnila štěně (a ne jedno), které absolutně nezajímalo žádné převedení na hračku a pod....
U Sáriny stačil nechtěný oční kontakt a už se na vás řítila ta několikatýdenní kulička a vůbec nevypadala roztomile, spíš jako vlkodlak, co vás běží roztrhat na cucky.
Feňulku jsem defakto mohla pohladit jen ve spánku, protože jinak mi visela na ruce. Pokusy o opusinkování končily amputací nosu....

Na každé štěndo platí něco jiného, ale tak napíšu, co pomáhalo alespoň trošku mě.
Prostě jsem s ní bojovala. Měli jsme takovýho velkýho plyšovýho maňáska...krokodýla...kam jsem strčila ruku a bojovalo se s krokodýlem. U druhé čuby jsem si zase dělala improvizovaný rukáv...obalila jsem si ruku starým ručníkem a učila jsem jí kousat na povel...když se mi rukáv rozmotal, tak dostala povel sedni a čekala až dám zase povel ke kousání. Nebo jsem si navlíkla takovou tu pracovní rukavici a kousej.
Aby mě nekousala do nohou...to jsem za sebou tahala na šňůrce plyšáka...u ovčandy jsme za sebou tahali koště.
No a když už toho bylo až nad hlavu, tak jsem prostě popadla štěně a šlo se ven. Tam bylo hodně zajímavějších podnětů a tak kousání paničky nebylo na pořadu dne.
Bohužel se mi u holek taky stávalo, že nevěděly, kdy přestat. Prostě byly přetažené a neuměly sami vypnout o to vzteklejší byly. Tak to jsem je fakt musela zavřít na chodbu za zábranu, aby si nakonec lehly a vyspinkaly se.
Dobrý de taky třeba pořídit morkovou kost, to většinou štěně zabaví a nebo klacek...je z toho sice bordel, ale nějaký to kousání se přeorientuje na tyto předměty.

Musím říct, že všechny moje psí slečny z toho nakonec vyrostly. Většinou se to dost zklidnilo po přezubení. A z těhle kousavých, vzteklých, zuřivých potvor, co byly jen převlečené za roztomilé štěňátko, nakonec vyrostlly ty nej něžné mazlinky. Takže zkoušet můžete pořád převedení na hračku, nabídnutí kosti na kousání, nabídnutí jiné hry...např. jestli je štěndo motivovatelné na jídlo, tak třeba formou hry nějakou poslušnost...sedni, lehni a tak. No a prostě vydržte, bude líp.

Z vlastní zkušenosti musím

moc děkuju za reakci, inspiruju se :)

Nikyyyc napsal(a):
moc děkuju za reakci, inspiruju se :)

Hele některá štěňata jsou i čuchací...třeba schovat nějaký mňaminy a ať hledá....u toho si unaví i mozeček. Nebo zkuste takovou tu hračku, co se do ní dají kokina a pak to z ní při pohybu vypadává.
A jestli máte v okolí nějaké vhodné psí kámoše na řádění, tak to je taky bonus.

Taky dobrý jsou procházky v neznámém prostředí...to kolikrát dokáže unavit víc, než delší prochajda na známé trase.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele některá štěňata jsou i čuchací...třeba schovat nějaký mňaminy a ať hledá....u toho si unaví i mozeček. Nebo zkuste takovou tu hračku, co se do ní dají kokina a pak to z ní při pohybu vypadává.
A jestli máte v okolí nějaké vhodné psí kámoše na řádění, tak to je taky bonus.

Taky dobrý jsou procházky v neznámém prostředí...to kolikrát dokáže unavit víc, než delší prochajda na známé trase.

Takových hraček pár má, venku by se učuchala ke zbláznění, ale doma jakmile pamlsek nemá hned, tak ji to nezajimá. Zkoušela jsem různě schovávat hračky, pamlsky, zabalit je do deky, pod něco je dát a dost mi na tyhle věci prdí. Zkusím na to jít jinak, dle vašich rad :)

Taky jsem měla piraňu a protože je to jen o něco málo víc než rok, mám to pořád v živé paměti (auauau). Nejhorší to bylo večer - člověk si myslí "vyvenčené, napapané, unavené štěňátko usne jako když ho do vody hodí", ale leda prd! Po večerním krmení do ní vjela zběsilost a my se nestačili bránit. Bylo to o to horší, že jsem měla ještě 13letou fenku a nesměla jsem dopustit, aby otravovala jí, takže jsem všechnu tu zběsilost a krvežíznivost převáděla na sebe. Měla jsem u sebe neustále dostatečně velký starý ručník, abych jí měla co narvat do chřtánu (rozuměj té roztomilé malé tlamičky ). A jak píše sardullah, ideálně ani nezavadit pohledem, natož pokus o pohlazení. To jedině ve spánku, kdykoliv jindy to byla výzva do útoku. Začalo to ustupovat po čtvrtém měsíci a přešlo to po přezubení, takže jediná rada: VYDĚRŽAT!
Pak přezubila, kolem šestého měsíce byla boží no a pak puberta

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky jsem měla piraňu a protože je to jen o něco málo víc než rok, mám to pořád v živé paměti (auauau). Nejhorší to bylo večer - člověk si myslí "vyvenčené, napapané, unavené štěňátko usne jako když ho do vody hodí", ale leda prd! Po večerním krmení do ní vjela zběsilost a my se nestačili bránit. Bylo to o to horší, že jsem měla ještě 13letou fenku a nesměla jsem dopustit, aby otravovala jí, takže jsem všechnu tu zběsilost a krvežíznivost převáděla na sebe. Měla jsem u sebe neustále dostatečně velký starý ručník, abych jí měla co narvat do chřtánu (rozuměj té roztomilé malé tlamičky ). A jak píše sardullah, ideálně ani nezavadit pohledem, natož pokus o pohlazení. To jedině ve spánku, kdykoliv jindy to byla výzva do útoku. Začalo to ustupovat po čtvrtém měsíci a přešlo to po přezubení, takže jediná rada: VYDĚRŽAT!
Pak přezubila, kolem šestého měsíce byla boží no a pak puberta

Jo o tom to je...něco narvat do té "roztomilé malé tlamičky"

Tyhle témata miluju teda v období, kdy už mám to kousání za sebou. To potom můžu hýřit "veselými příhodami z natáčení". Třeba jak jsme doma zpívali "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne"...nebo jak se moje dvanáctiletá dcera zachraňovala skokem na gauč, když se tam ještě Sára nevyškrábala. Horší to je, přesně jak píšete, když má člověk doma druhého psa, neřku-li seniora, to potom za něj doslova cedí krev, aby ho štěndo neotravovalo.
Tyhle témata nemiluju v období, kdy mám doma aktuálně malou piraňu...to je k nepřečkání a jen čtu ty rady od fauňáků, jak na to...a říkám si "tak mi to předveď, ty Copperfielde"..

Ještě bych chtěla napsat, že jsem toho vyzkoušela mraky...defakto každou radu, co tady padla a někomu fungovala...a přijde mi, že ať jsem dělala, co jsem dělala, tak z toho nakonec štěně prostě vyrostlo.

Přesně, jak píšete ...VYDĚRŽAT!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky jsem měla piraňu a protože je to jen o něco málo víc než rok, mám to pořád v živé paměti (auauau). Nejhorší to bylo večer - člověk si myslí "vyvenčené, napapané, unavené štěňátko usne jako když ho do vody hodí", ale leda prd! Po večerním krmení do ní vjela zběsilost a my se nestačili bránit. Bylo to o to horší, že jsem měla ještě 13letou fenku a nesměla jsem dopustit, aby otravovala jí, takže jsem všechnu tu zběsilost a krvežíznivost převáděla na sebe. Měla jsem u sebe neustále dostatečně velký starý ručník, abych jí měla co narvat do chřtánu (rozuměj té roztomilé malé tlamičky ). A jak píše sardullah, ideálně ani nezavadit pohledem, natož pokus o pohlazení. To jedině ve spánku, kdykoliv jindy to byla výzva do útoku. Začalo to ustupovat po čtvrtém měsíci a přešlo to po přezubení, takže jediná rada: VYDĚRŽAT!
Pak přezubila, kolem šestého měsíce byla boží no a pak puberta

Jóó, to jsme dělali taky často, že tam jako není "nemluv na ní, nedívej se na ní", protože to roztomilé cosi nás hypnotizovalo a jak jste zavadili pohledem, tak to vyběhlo a někam se to zakouslo, nám s mužem do kolen, dceří do zadele . Nejhorší byla rána, ten frmol těžce nedávala "jééé vy jste tu všichni, to ja tak supééér, tebe kousnu do paty, tebe do lýtka a tebe do kolene...sakra, proč si s mnou nehrajou, asi jsem je kousla málo, zkusím to znova". Dítě se bálo na snídani, kde jsme na tu černou krvelačnou bestii měli narazit .

Já jsme řešila opačnou situaci, brala jsme si asi 6m štěně z utulku,neuměl si hrát, nekousal. No a pak začal, a s jakou radostí, nakonec kousal do rukou s radostí i ve 15 letech, ale mělo to pravidla, ne že si šel kousnout jeden tak. Učila jsme ho, kdy už to bolí a kdy je to v pohodě, nenechala jsme ho se úplně rozjet, ale taky to nebylo hned, Jo a naučil se, když jsou holé ruce, kousání není. Když to moc bolelo, tak jsme vyjekla auuuu a byl konec hry, ze začátku jsme odcházela, pak jsme se jen otáčela, pak stačilo přestat se hýbat. Nakonec pochopil a kousal s citem.

Budu se svým příspěvkem nepopulární, ale já svoje psy nikdy opravdu bolestivě kousat nenechala.
Jasně, že u mimíse někdy k nějakýmu šrámu dojde , s tím se počítá :).
Ale aby mě pejsek takhle rakvil ?
Jsem nějakej jeho sourozenec snad?
Dospělej pes taky štěně přiměřeně koriguje, tak já to dělám podobně.

Doron napsal(a):
Budu se svým příspěvkem nepopulární, ale já svoje psy nikdy opravdu bolestivě kousat nenechala.
Jasně, že u mimíse někdy k nějakýmu šrámu dojde , s tím se počítá :).
Ale aby mě pejsek takhle rakvil ?
Jsem nějakej jeho sourozenec snad?
Dospělej pes taky štěně přiměřeně koriguje, tak já to dělám podobně.

Tak popište, co byste dělala. Hrajete si se psem a on místo hračky kousne vaší ruku, co uděláte dál? Já obvykle udělám to, že si s ní přestanu hrát, ale ona zase se nedá tak snadno zastavit, v tu chvíli přestává slyšet. Buď jí řeknu konejšivě "Malí" a ona se většinou probere, když ne, odvedu jí za dveře. Malina se přetočí těméř okamžitě, kdy si s ní člověk začne hrát. Já mám metodu, že si s ní už prostě nehraju nebo jen pár vteřin. Dva psi před ní tohle byli schopní pochopit bez nějakého nátlaku, konec hry, konec srandy. Malina nevidí to, že to už není sranda. Udělá mi třeba to, že najednou na procházce bafne vodítko a začne ho cupovat, když jí ignoruju začne mi cupovat nohy, jediné, co zabírá, je sednout si k ní, bafnout jí za ten obojek, aby mi nemohla na ruce a dlouze jemně jí promlouvat do duše, je fuk, co říkám, funguje ten tón.

"pusť" učím od prvního momentu doma

že najednou na procházce bafne vodítko a začne ho cupovat, když jí ignoruju začne mi cupovat nohy

kdyz ono to neni najednou...
a neresi se az tahle situace, stene/pes se vede - celym zivotem, v tom jake chovani je Ok a jake ne v souziti s clovekem...to neni, ze mu jednu natankuju, kdyz me -najednou- kousne

A v tom celkovem pristupu je pak ten zkopany pes, ze nekdo je od stenete pudla dokousany do krve a jiny ma stesti na "hodne " stene.
Hodne jedno, dve, tri, deset "hodnych" stenat po sobe
Proste to je asi jen nahoda

Mrtvá hračka nikoho moc nezajímá.
Nechápu zadání. Má 2,5 měsíce, je doma 14 dnů?
Buď není unavené, nebo je unavené moc.
Mě nějaké kousání nerozhází, kouknu, co tomu asi chybí, a když asi nic, tak jdu pryč, nebo ať utíká, to rozdýchá.

Se taky nenechávám sežrat. A to mám bojové hovado. Moc se s tím neto... dám štěnětovi, co potřebuje, hry, objevné cesty, kamarády, papání, ale pak čekám, že to lehne a spí.
Když ne, zmačkám v náruči a spíme.
Myslím, že "pusť" to umělo hrozně rychle, dokonce pochopilo, že hrajeme jenom s hračkami, ne s oblečením, ne s nohou od stolu, ne s kotětem, to mi do toho neustále házelo vidle, nechalo by se klíďo zavraždit, ale prostě najednou si ten pes donesl hračku, že se jdeme rvát.

Asi štěkanátka podceňujeme.
To bych si nechala na loužičky a plnění "čekej".

Chytit hračku, pustit a polknout odměnu, umí i švihlá Megy ve třech měsících.
Ale nesmí se jí zavařit hlavička. A to se stalo třeba hned za 2 minuty. Se rozblázní a šup, můžu se nechat zavřít do blázince a psa si někdo vemte.

Máme tohle piraňaobdobí za sebou pár dní. U dětí nepomohlo nic kromě útěku do pokoje, protože neměly trpělivost něco zkoušet. U mě pomohlo postavit se, založit ruce na prsou, a koukat pryč. Nemám přetahovacího psa, takže nabízet něco jiného byl fakt oříšek. Nakonec jsme na ven měli starou dvoumetrovou šálu, a na doma hračku na provázku. Dlouho si hrát ale nevydržela, kousat mě nemohla, tak si šla raději čichat. Ona je taková čichací. Až teď jsme objevili top hračku - fotbalový míč. A utíká to, utíká. Klidně bych se vrátila o dva měsíce zpět a zas řešila kousání :)

Trickyvoo napsal(a):
Tak popište, co byste dělala. Hrajete si se psem a on místo hračky kousne vaší ruku, co uděláte dál? Já obvykle udělám to, že si s ní přestanu hrát, ale ona zase se nedá tak snadno zastavit, v tu chvíli přestává slyšet. Buď jí řeknu konejšivě "Malí" a ona se většinou probere, když ne, odvedu jí za dveře. Malina se přetočí těméř okamžitě, kdy si s ní člověk začne hrát. Já mám metodu, že si s ní už prostě nehraju nebo jen pár vteřin. Dva psi před ní tohle byli schopní pochopit bez nějakého nátlaku, konec hry, konec srandy. Malina nevidí to, že to už není sranda. Udělá mi třeba to, že najednou na procházce bafne vodítko a začne ho cupovat, když jí ignoruju začne mi cupovat nohy, jediné, co zabírá, je sednout si k ní, bafnout jí za ten obojek, aby mi nemohla na ruce a dlouze jemně jí promlouvat do duše, je fuk, co říkám, funguje ten tón.

Můžu si jen představovat, co bych dělala, protože dělám pokaždý něco jinýho a Vaši Malinu neznám, nevím jaká je, čím je motivovatelná, nic..
Mám pocit, že ji máte z útulku, nebo se pletu?

Moc si se psy nehraju ( myslím s hračkou), vymýšlím jim spíš takový dospělejší činnosti, takže bych hru která ji tak rozrušuje úplně vynechala.

Teď jsem ostatně psům zabavila všechny hračky, všechno šlo do popelnice.
Nanosila jim je ošetřovatelka mojí mámy, je moc hodná takže: plyšáci, míčky, pískací kachny, chrochtající prasátka, hluk , skákání, štěkání, psi oči navrch hlavy, div se mi do sebe nepustili.
Ona, že prej pejsci si hrát musej :)).
No, nemusej, tímhle způsobem.

Taky hodně cvičím základní ovladatelnost, psi pak můžou mít víc svobody.
Takový obyčejný povely jako pusť, přivolání, sedni, lehni, chůze u nohy mají úplně zautomatizovaný.
Když pes dělá "lehni", těžko u toho může hryzat vodítko nebo rvát nohavici.

Jé, já to nestihnu dopsat, musím do práce..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
že najednou na procházce bafne vodítko a začne ho cupovat, když jí ignoruju začne mi cupovat nohy

kdyz ono to neni najednou...
a neresi se az tahle situace, stene/pes se vede - celym zivotem, v tom jake chovani je Ok a jake ne v souziti s clovekem...to neni, ze mu jednu natankuju, kdyz me -najednou- kousne

A v tom celkovem pristupu je pak ten zkopany pes, ze nekdo je od stenete pudla dokousany do krve a jiny ma stesti na "hodne " stene.
Hodne jedno, dve, tri, deset "hodnych" stenat po sobe
Proste to je asi jen nahoda

Taky mu žádnou netankuju. Štěňata jsem měla hodná dvě. Tohle je třetí a rovnou démon. První pes mě jako štěně kousnul pakrát do paty a pochopil hned, že se nám to nelíbí a ten druhý to prostě neudělal nikdy. Prvního jsem měli jako měsíčního, toho druhého jako tříměsíčního, což je i věk Maliny, když k nám přišla. Všechny postupy, které jsme znali, tak na ní nefungujou. Ona se prostě nesmí přetočit a to je se jí stane snadno. Například, ten pes mi chodí měsíc na procházky a z procházek krásně a pak najednou při návratu v naší ulici bafne vodítko a rve ho jako šílená a žádný povel neslyší. Tak jí přitáhnu za to vodítko a domlouvám jí a ona se najednou probere a zas jde normálně domů. Za měsíc to udělá znova, ale domluva tentokrát nepomáhá. To té tlamy jí vrazím druhý konec vodítka a řeknu jí, tak si to nos sama, když jseš tak chytrá a jdu domů. Pak se otočím a ona tam sedí a hledí za mnou a je už klidná. Vezmu vodítko a jdeme domů. No a příště nezabere nic z toho. Letos to možná ještě neudělala, je možné, že to už nikdy neudělá.
Já musím říct, že jsem se celkem dobře bavila, jak se každý divil a byl si jistý, že si s ní poradí a pak byl překvapený, že ne. Myslím si, že kdybychom doma neměli dítě, co rádo píští a divočí ji, tak funguje taky úplně jinak.
Nebo jdu na procházku a potkám větší počet psů a dětí a z toho se taky přetočí a buď můžu s ní chodit do lesa a nebo cíleně vyhledávat takové situace, aby to zvládala lépe a lépe. Pokroky dělá a myslím, že z ní časem bude hodný pes, ale prostě není to zadarmo.

"jak se každý divil a byl si jistý, že si s ní poradí a pak byl překvapený, že ne"

napsala jsem tohle:
" a neresi se az tahle situace, stene/pes se vede - celym zivotem"

tim jsem myslela, ze na vznetliva stenata nefunguje nejaka zazracna tabletka, ani zarikani, bubinky a tanec kolem ohne :-)
odpoved - "kazdy se divil a byl si jisty, ze si poradi" - pak teda nejak nechapu zase ja. Jako ze nekdo cizi, z ulice, pronese zaklinadlo a psa opravi ?

verim ze kazde stene je jine, ze piskajici decko tomu nepomaha - ale nemate jedine takove stene na svete, i tyhle povahy jsou normalni a proste se s nimi musi delat.
a ne, nebudou do me kousat tak, ze mi to bude vadit. Vase stene kouse do ohou -tak malini stene vas klidne vezme do obliceje, kdyz ho nechate.. a to proste -nechcete.

Pokud pes začne při hře skákat a kousat okamžitě končím hru a přestanu si ho všímat a to mu vadí.Pak sedí a kouká co se jako děje. Jenže mu bude rok a půl a nechci aby tohle dělal i když nikdy nezkousne natvrdo,spíš jen tak okusuje,lumpačí. Ale jako štěně dělal to samé co vám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"jak se každý divil a byl si jistý, že si s ní poradí a pak byl překvapený, že ne"

napsala jsem tohle:
" a neresi se az tahle situace, stene/pes se vede - celym zivotem"

tim jsem myslela, ze na vznetliva stenata nefunguje nejaka zazracna tabletka, ani zarikani, bubinky a tanec kolem ohne :-)
odpoved - "kazdy se divil a byl si jisty, ze si poradi" - pak teda nejak nechapu zase ja. Jako ze nekdo cizi, z ulice, pronese zaklinadlo a psa opravi ?

verim ze kazde stene je jine, ze piskajici decko tomu nepomaha - ale nemate jedine takove stene na svete, i tyhle povahy jsou normalni a proste se s nimi musi delat.
a ne, nebudou do me kousat tak, ze mi to bude vadit. Vase stene kouse do ohou -tak malini stene vas klidne vezme do obliceje, kdyz ho nechate.. a to proste -nechcete.

Lidi v rodině, brácha, tchán. Samozřejmě že ne z ulice. Prostě ti, co s ní přijdou normálně do styku.

Já snad někde píší, že to neřeším? Právě jsem psala, že něco dělám. Jen to prostě u ní není hned a nejde to přes sílu. Někdy zabere něžné zacházení, jindy zas něco jiného. Svým příspěvkem jsem nechtěla říct, prostě to tak je a nejde s tím nic dělat, ale že to není jednoduché a musím hledat různé cesty a abych řekla pravdu, tak i to mám na ní ráda, že se holt musím víc snažit a že to není zdarmo.
Na té procházce jsem prostě zkoušela, jestli zabere ignorace, taky to bývá razeno, tak u ní určitě ne.
Nezlobte se, ale vy na mě působíte, že jste si ze všech mých příspěvků vybrala jednu větu a ne té se točíte, ale totálně ignorujete zbytek.

že jste si ze všech mých příspěvků vybrala jednu větu a ne té se točíte, ale totálně ignorujete zbytek.

ne, nevybrala.
ale to je jedno.
neumim evidentve predat svoje myslenky dal. Moje chyba

Trickyvoo napsal(a):
Taky mu žádnou netankuju. Štěňata jsem měla hodná dvě. Tohle je třetí a rovnou démon. První pes mě jako štěně kousnul pakrát do paty a pochopil hned, že se nám to nelíbí a ten druhý to prostě neudělal nikdy. Prvního jsem měli jako měsíčního, toho druhého jako tříměsíčního, což je i věk Maliny, když k nám přišla. Všechny postupy, které jsme znali, tak na ní nefungujou. Ona se prostě nesmí přetočit a to je se jí stane snadno. Například, ten pes mi chodí měsíc na procházky a z procházek krásně a pak najednou při návratu v naší ulici bafne vodítko a rve ho jako šílená a žádný povel neslyší. Tak jí přitáhnu za to vodítko a domlouvám jí a ona se najednou probere a zas jde normálně domů. Za měsíc to udělá znova, ale domluva tentokrát nepomáhá. To té tlamy jí vrazím druhý konec vodítka a řeknu jí, tak si to nos sama, když jseš tak chytrá a jdu domů. Pak se otočím a ona tam sedí a hledí za mnou a je už klidná. Vezmu vodítko a jdeme domů. No a příště nezabere nic z toho. Letos to možná ještě neudělala, je možné, že to už nikdy neudělá.
Já musím říct, že jsem se celkem dobře bavila, jak se každý divil a byl si jistý, že si s ní poradí a pak byl překvapený, že ne. Myslím si, že kdybychom doma neměli dítě, co rádo píští a divočí ji, tak funguje taky úplně jinak.
Nebo jdu na procházku a potkám větší počet psů a dětí a z toho se taky přetočí a buď můžu s ní chodit do lesa a nebo cíleně vyhledávat takové situace, aby to zvládala lépe a lépe. Pokroky dělá a myslím, že z ní časem bude hodný pes, ale prostě není to zadarmo.

Jako měsíčního?
Jak se to stalo?

Tak já nevím...měla jsem za svůj život 7 štěńat...od andílků, co nekousali vůbec, přes štěńata, co šla převést na "boj" s hračkou, přes úpornou kousalku, kde to ale pořád vypadalo jako štěněcí hra až po "agresivní bestii"....jasně není to nějak velké množství, ale můj pocit z toho je, že at už jsem vyzkoušela cokoliv, tak z toho štěně defakto po přezubení vyrostlo. A nejněžnější a nejopatrnější a nejmazlivější byla ta, co začala jako ta agresivní bestie.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
že jste si ze všech mých příspěvků vybrala jednu větu a ne té se točíte, ale totálně ignorujete zbytek.

ne, nevybrala.
ale to je jedno.
neumim evidentve predat svoje myslenky dal. Moje chyba

V tom případě mě mrzí, že jsem vás nepochopila.
Dneska například jsme si hráli a já jí prostě korigovala, aby nešla do rukou. Ono to v té hlavince je už uvízlé, ale nesmí se rozdivočet, pak je jí jedno jestli loví hračku nebo ruku. Nebo spíš, ví že hračku ovládá ta ruka, tak prostě chce chytnout nikoliv maňáska, ale ruku, co ho vede. Nicméně chápe, že se nám to nelíbí. Jen jí to trvalo mnohem dýl než předešlým psům. Přitom si myslím, že chytrá je dost, ale jak jde o krocení energie...

fikovnice napsal(a):
Jako měsíčního?
Jak se to stalo?

Někdo dal čerstvě narozené štěně zabalené v hadře ke škole. Bylo tou dobou kolem deseti stupňů. Děti ho odnesly domů. Paní měla už tři psy, tak dalšího nechtěla, ale navzdory prognózám, že štěně nepřežije, ho vypiplala. Když pak začalo přecházet na granulky, vzali jsme si ho my.

Já vůbec nechci rýpat, ale proč si s ní tímhle způsobem hrajete?
Vždyť už je skoro dospělá, alespoň z fotek tak vypadá
Bych tyhle hry úplně vynechala.
To není k ničemu dobrý.

Doron napsal(a):
Já vůbec nechci rýpat, ale proč si s ní tímhle způsobem hrajete?
Vždyť už je skoro dospělá, alespoň z fotek tak vypadá
Bych tyhle hry úplně vynechala.
To není k ničemu dobrý.

Přinesla si puler. Tak jsme si s ní chvíli hráli. Je to podle mě odrostlé štěně. Tak má asi na hru ještě nárok. Nicméně mi přijde, že psi si hrajou rádi celý život. Aspoň oba dva předešlý nosili hračky. Pes číslo dvě miloval hračky a radoval se z nich pokaždé.
Jak bavíte psa, když prší a nejdete ven. vy?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já nevím...měla jsem za svůj život 7 štěńat...od andílků, co nekousali vůbec, přes štěńata, co šla převést na "boj" s hračkou, přes úpornou kousalku, kde to ale pořád vypadalo jako štěněcí hra až po "agresivní bestii"....jasně není to nějak velké množství, ale můj pocit z toho je, že at už jsem vyzkoušela cokoliv, tak z toho štěně defakto po přezubení vyrostlo. A nejněžnější a nejopatrnější a nejmazlivější byla ta, co začala jako ta agresivní bestie.

A nejněžnější a nejopatrnější a nejmazlivější byla ta, co začala jako ta agresivní bestie.

Kéž by to tak bylo i u nás. Moje je taky hodně kousací, sama chovatelka říkala, že byla nejkousavější štěně z vrhu. A je kousací do teďka. Dvě bundy už jsem vyhodila, byly roztrhané, nejednou ruce do krve. Tak, snad se to potom zlepší. Já jsem takové kousací štěně nikdy neměla, jo taky kousaly, ale tak nějak normálně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nejněžnější a nejopatrnější a nejmazlivější byla ta, co začala jako ta agresivní bestie.

Kéž by to tak bylo i u nás. Moje je taky hodně kousací, sama chovatelka říkala, že byla nejkousavější štěně z vrhu. A je kousací do teďka. Dvě bundy už jsem vyhodila, byly roztrhané, nejednou ruce do krve. Tak, snad se to potom zlepší. Já jsem takové kousací štěně nikdy neměla, jo taky kousaly, ale tak nějak normálně.

A jak je teď aktuálně stará? Třeba to ještě má čas.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jak je teď aktuálně stará? Třeba to ještě má čas.

Má 4,5 měsíce, jo, zase to nějak tak nehrotím, je to prostě blbeček, trdlo štěněcí. Nejúžasnější je, když přijdeme ze cvičení, je utahaná, ulítaná ze psema, nažere se, napije, padne a spí. To je to nejhodnější štěňátko pod sluncem. Jinak je to raubíř

Trickyvoo napsal(a):
Přinesla si puler. Tak jsme si s ní chvíli hráli. Je to podle mě odrostlé štěně. Tak má asi na hru ještě nárok. Nicméně mi přijde, že psi si hrajou rádi celý život. Aspoň oba dva předešlý nosili hračky. Pes číslo dvě miloval hračky a radoval se z nich pokaždé.
Jak bavíte psa, když prší a nejdete ven. vy?

Já to nemyslela špatně, asi to tak vyznělo :(, to se omlouvám.

Jo, ať si psi hrajou, se psími kámoši nebo s figurantem, když děláme sranda obrany.

Kdyby si přinesla puler( nevím přesně, co to je), asi bych ji ignorovala.
Ani by ho k dispozici neměla.
Případnou hru začínám já.

Naopak, kdyby mi něco přinesl nějaký nesmělý a plachý pejsek a chtěl se přetahovat, určitě bych mu vyhověla.

Když prší, tak buď stejně jdeme ven ( protože mám déšť ráda), nebo psi prostě leží, nebo je zabavím nějakou klidnou činností.
Třeba naplním takovej ten plnící míček masem a psi si to dolujou, dlouho a soustředěně.
Nebo poschovávám něco po bytě .
Ale to už musí bejt, nedělám to často.

Nemyslím, že by psi potřebovali hračky.

Ale taky občas taky hračku koupím, třeba Gučákovi po návštěvě veterináře, sám si je na stojanu vybírá :))









.

.

Doron napsal(a):
Já to nemyslela špatně, asi to tak vyznělo :(, to se omlouvám.

Jo, ať si psi hrajou, se psími kámoši nebo s figurantem, když děláme sranda obrany.

Kdyby si přinesla puler( nevím přesně, co to je), asi bych ji ignorovala.
Ani by ho k dispozici neměla.
Případnou hru začínám já.

Naopak, kdyby mi něco přinesl nějaký nesmělý a plachý pejsek a chtěl se přetahovat, určitě bych mu vyhověla.

Když prší, tak buď stejně jdeme ven ( protože mám déšť ráda), nebo psi prostě leží, nebo je zabavím nějakou klidnou činností.
Třeba naplním takovej ten plnící míček masem a psi si to dolujou, dlouho a soustředěně.
Nebo poschovávám něco po bytě .
Ale to už musí bejt, nedělám to často.

Nemyslím, že by psi potřebovali hračky.

Ale taky občas taky hračku koupím, třeba Gučákovi po návštěvě veterináře, sám si je na stojanu vybírá :))









.

.

Já to nemyslela špatně, asi to tak vyznělo :(, to se omlouvám.

Nevyznělo to špatně, ono to psané slovo prostě může vyznít všelijak a hlavně kolikrát jinak než člověk zamýšlel. Ptala jsem se na to bez ironie či čehokoliv jiného. Jen mě to zaujalo, přišlo mi zvláštní, že by si psi od jednoho roku už neměli hrát. Tak jsem byla zvědavá, co teda by měli dělat. Jestli chodit do práce? Já to beru i podle lidí, je spoustu dospělých lidí, co si rádi hrajou.
JInak Malina začíná hru jen málokdy, protože většinou na ní nemám čas a opravdu jí ignoruji. Hru u nás začíná většinou dcera ač je varována, ať to nedělá, protože dítě s hračkou je pro Malinu spouštěč naprostého šílenství. Občas se nechají zlákat tchýňoví a pak skončí s krvavým šrámem a to mi pak radí, že jí mám za to zmlátit. I když asi jsou psi, které to nepokřiví, u Maliny si jsem celkem jistá, že by se to mohlo celkem ošklivě vymknout. Bojácná není a pokud cítí hrozbu, bude se podle mě bránit. Ona měla tedneci vyštěkávat mužské návštěvy a když na ní někdo řval ticho nebo jakýkoliv jiný povel, štěkala ještě víc. Já jí k sobě přivolala a prostě jí jako domlouvala a to ona prostě zmlkne, nakonec muž zjistil, že je to opravdu to jediné, co funguje a začal to dělat taky. Dneska ve spoustu situacích, kdy má tendenci to řešit, jí jen řeknu "Malí, to je v pohodě, to neřeš" a ona to prostě neřeší. Ráda sedí na posteli a sleduje ulici a když začně vrčet, že bude štěkat, tak jí jen řeknu, "to je dobrý" a ztichne. Po uštěkaném psu, který šl jen těžko zastavit, jsem z tohohle prostě nadšená.
Já jsem už i pokukovala po cvičáku, kde by mohla vybít zas jinak tu energii, ale zrovna to co jsem viděla, tak se mi nelíbilo, hlavně by se to ani nelíbilo jí. Byl to zrovna takový ten oldies styl, kde se řvaly povely.

Puler je takový nějaký kruh gumový, o kterém jsem léta nevěděla, na co slouží.
Můj pes se na to pověsil a dělali jsme kolotoč. :-)
Ono je hraní si a hraní si.
Když má pes hračku takovou, že se chová jako šílenec, tak bohužel, takovou mít nebude.
Bude to chtít klidnější hru. Tam se nacvičí konec hry, pouštění, sebeovládání.
A pak se můžeme posunout.
Megy je za měsíc devět. Je to furt štěně. Přetahujeme se a během minuty je bestie miloučká ve stavu, kdy bych před ní utekla, kdybych ji neznala. Kdo by to byl čekal, že i na zašeptaný povel nebo gesto pustí. Hrozně se bavím překvapenými pohledy návštěv a kolemjdoucích, že to jako není možné. Je. Je to jen od mala řízená hra. A já to přetahování se vydržím déle než štěně. Ono je to vlastně ze mě votrávené.
Vím, že 3 4 měsíce, to je pořád mimino, takže nějaké 100% plnění čehokoli ani náhodou, ale i takový špunt toho dokáže hodně. My na něj s plyšáčkem a on by řešil rovnice.

Doron napsal(a):
Já to nemyslela špatně, asi to tak vyznělo :(, to se omlouvám.

Jo, ať si psi hrajou, se psími kámoši nebo s figurantem, když děláme sranda obrany.

Kdyby si přinesla puler( nevím přesně, co to je), asi bych ji ignorovala.
Ani by ho k dispozici neměla.
Případnou hru začínám já.

Naopak, kdyby mi něco přinesl nějaký nesmělý a plachý pejsek a chtěl se přetahovat, určitě bych mu vyhověla.

Když prší, tak buď stejně jdeme ven ( protože mám déšť ráda), nebo psi prostě leží, nebo je zabavím nějakou klidnou činností.
Třeba naplním takovej ten plnící míček masem a psi si to dolujou, dlouho a soustředěně.
Nebo poschovávám něco po bytě .
Ale to už musí bejt, nedělám to často.

Nemyslím, že by psi potřebovali hračky.

Ale taky občas taky hračku koupím, třeba Gučákovi po návštěvě veterináře, sám si je na stojanu vybírá :))









.

.

Tohle mě zaujalo. Proč by si člověk neměl se psy hrát? Proč by neměli potřebovat hračky?
Já jsem třeba moc ráda, že se mi podařilo starou útulkovou bábrdli rozehrát, že má radost z toho, když mě honí a já jí utíkám s hračkou, kterou pak může zahlodnout. Však jinak co by měla ze života? Radost z jídla a procházek a naší společnosti. Proč jí ten život neobohatit o něco jen tak, radostnýho, zábavnýho. Pes je hravý stvoření. Mám tři psy a všichni do jednoho preferujou hru se mnou. Hrají si spolu (za což jsem ráda), ale hra se mnou je pro ně o něco výš. Je to i forma odměny přece. U naší flekatý je odměna přetahováním víc, než je pamlsek. Pokud ji odměním za hezký příchod tím, že se strašlivitánsky serveme a popřetahujeme, je nejspokojenější.
Rumíček, duše citlivá, od malička miluje plyšáky, miluje - to ostatně všichni naši psi - dostávat dárky, přesně ví, kdy člověk domů něco dovalí a.....když jsme bydleli v Prahé naprosto miloval chodit do sekáče a kupovat si tam plyšouny.
Proč jim tu radost nedopřát?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Puler je takový nějaký kruh gumový, o kterém jsem léta nevěděla, na co slouží.
Můj pes se na to pověsil a dělali jsme kolotoč. :-)
Ono je hraní si a hraní si.
Když má pes hračku takovou, že se chová jako šílenec, tak bohužel, takovou mít nebude.
Bude to chtít klidnější hru. Tam se nacvičí konec hry, pouštění, sebeovládání.
A pak se můžeme posunout.
Megy je za měsíc devět. Je to furt štěně. Přetahujeme se a během minuty je bestie miloučká ve stavu, kdy bych před ní utekla, kdybych ji neznala. Kdo by to byl čekal, že i na zašeptaný povel nebo gesto pustí. Hrozně se bavím překvapenými pohledy návštěv a kolemjdoucích, že to jako není možné. Je. Je to jen od mala řízená hra. A já to přetahování se vydržím déle než štěně. Ono je to vlastně ze mě votrávené.
Vím, že 3 4 měsíce, to je pořád mimino, takže nějaké 100% plnění čehokoli ani náhodou, ale i takový špunt toho dokáže hodně. My na něj s plyšáčkem a on by řešil rovnice.

. Hrozně se bavím překvapenými pohledy návštěv a kolemjdoucích, že to jako není možné. Je. Je to jen od mala řízená hra

Jo! tohle taky miluju s nima hrát. Ono je to vede i k tomu sebeovládání se. A i jako ta odměna právě.A navíc je dobrý psa naučit, že mě musí vnímat i když je v rauši a musí pustit. Nikdy nevím, kdy to můžu potřebovat.

Vidím živě Megínu, jak to rve do plnejch, hrozně u toho je nebezpečná a vražedná

Doron napsal(a):
Já to nemyslela špatně, asi to tak vyznělo :(, to se omlouvám.

Jo, ať si psi hrajou, se psími kámoši nebo s figurantem, když děláme sranda obrany.

Kdyby si přinesla puler( nevím přesně, co to je), asi bych ji ignorovala.
Ani by ho k dispozici neměla.
Případnou hru začínám já.

Naopak, kdyby mi něco přinesl nějaký nesmělý a plachý pejsek a chtěl se přetahovat, určitě bych mu vyhověla.

Když prší, tak buď stejně jdeme ven ( protože mám déšť ráda), nebo psi prostě leží, nebo je zabavím nějakou klidnou činností.
Třeba naplním takovej ten plnící míček masem a psi si to dolujou, dlouho a soustředěně.
Nebo poschovávám něco po bytě .
Ale to už musí bejt, nedělám to často.

Nemyslím, že by psi potřebovali hračky.

Ale taky občas taky hračku koupím, třeba Gučákovi po návštěvě veterináře, sám si je na stojanu vybírá :))









.

.

A já ty chvíle, kdy jsme si se psem hráli milovala a on taky,

Zrzavci napsal(a):
Tohle mě zaujalo. Proč by si člověk neměl se psy hrát? Proč by neměli potřebovat hračky?
Já jsem třeba moc ráda, že se mi podařilo starou útulkovou bábrdli rozehrát, že má radost z toho, když mě honí a já jí utíkám s hračkou, kterou pak může zahlodnout. Však jinak co by měla ze života? Radost z jídla a procházek a naší společnosti. Proč jí ten život neobohatit o něco jen tak, radostnýho, zábavnýho. Pes je hravý stvoření. Mám tři psy a všichni do jednoho preferujou hru se mnou. Hrají si spolu (za což jsem ráda), ale hra se mnou je pro ně o něco výš. Je to i forma odměny přece. U naší flekatý je odměna přetahováním víc, než je pamlsek. Pokud ji odměním za hezký příchod tím, že se strašlivitánsky serveme a popřetahujeme, je nejspokojenější.
Rumíček, duše citlivá, od malička miluje plyšáky, miluje - to ostatně všichni naši psi - dostávat dárky, přesně ví, kdy člověk domů něco dovalí a.....když jsme bydleli v Prahé naprosto miloval chodit do sekáče a kupovat si tam plyšouny.
Proč jim tu radost nedopřát?

Mám to stejne. Psi si taky hrají spolu, ale oba daji přednost hře se mnou.

Je jim 4,5 a 8 let a hračky milujou. Jsou hodně hraví. Mame tunu hraček. Ale zas to má nějaká pravidla a o od rok a půl starého psa bych se kousat nenechala. Mame hračky i doma, nonstop k dispozici. Veškeré aktivní hry ale směřuju ven, doma si psi hračky nosí, obcas se lehce potahají, žužlají, někdy jim je schovam, nebo kousek hodím. Když se to ale rozjede moc, tak je buď vyhodím ven, nebo to proste ukončím a hračku seberu. Pullery, pešky, strapce a ostatní top hračky mají jen venku a ne volně k dispozici. Jen na cvičení a hru semnou, pak hned zabavit a uložit. Pokud by doma měli hračku, která by je rozjela tak, ze do mě budou kousat, tak ji proste mít nebudou. Ale nikdy jsem to neřešila, ani doma ani venku, proste roční pes už věděl, ze do rukou se nekouše.

Edit.: a ano, myslím si, ze nasi psi hračky potřebují 😀. Teda takhle, přežili by bez nich, ale nevidím jediny důvod, proč bych to měla delat. Z každé nové hračky jsou nadšení, často si doma tahaji i ty stare. Jdeme ven a hned popadnou nějakou hračku a chtějí si hrát, nevidím v tom nic špatného. Využívám hračky i v případě nasvetv, kdy si upustí páru prave na te hracce a nemusím řešit přehnané vítání. Mame krizový povel “balonek”, který mi pomáhá ve spoustě situací. Jo krom toho mame doma u klidné hry, hlavolamy, čuchání, hledání, ale to je zas něco jiného.

marcelaamax napsal(a):
Mám to stejne. Psi si taky hrají spolu, ale oba daji přednost hře se mnou.

Je jim 4,5 a 8 let a hračky milujou. Jsou hodně hraví. Mame tunu hraček. Ale zas to má nějaká pravidla a o od rok a půl starého psa bych se kousat nenechala. Mame hračky i doma, nonstop k dispozici. Veškeré aktivní hry ale směřuju ven, doma si psi hračky nosí, obcas se lehce potahají, žužlají, někdy jim je schovam, nebo kousek hodím. Když se to ale rozjede moc, tak je buď vyhodím ven, nebo to proste ukončím a hračku seberu. Pullery, pešky, strapce a ostatní top hračky mají jen venku a ne volně k dispozici. Jen na cvičení a hru semnou, pak hned zabavit a uložit. Pokud by doma měli hračku, která by je rozjela tak, ze do mě budou kousat, tak ji proste mít nebudou. Ale nikdy jsem to neřešila, ani doma ani venku, proste roční pes už věděl, ze do rukou se nekouše.

Edit.: a ano, myslím si, ze nasi psi hračky potřebují 😀. Teda takhle, přežili by bez nich, ale nevidím jediny důvod, proč bych to měla delat. Z každé nové hračky jsou nadšení, často si doma tahaji i ty stare. Jdeme ven a hned popadnou nějakou hračku a chtějí si hrát, nevidím v tom nic špatného. Využívám hračky i v případě nasvetv, kdy si upustí páru prave na te hracce a nemusím řešit přehnané vítání. Mame krizový povel “balonek”, který mi pomáhá ve spoustě situací. Jo krom toho mame doma u klidné hry, hlavolamy, čuchání, hledání, ale to je zas něco jiného.

Jojojo, taky máme hračky čistě venkovní a pak ty domácí. A jasně, taky bych se u odrostlého štěnda nenechávala okusovat a nějak to řídila. Já tady reagovala na to obecné, že proč si se psy nehrát, nedopřát jim hračky, jak psala Doron.

------

Ad Malina - nevím , jak to Trickywoo s Malinou vede a má. Nicméně Taliprdnice je taky podobný pako. Nejvíc se mi osvědčilo právě to, co píše Megí - rveme se a učíme se uklidnit. Tedy pus´t, sedíš a čumíš, zahlodneš se až na povel. Cvičeno s jednou jedinou hračkou, která je určená k boji. Aby se pes naučil ovládat. Takže v podstatě nejde vlastně o hru jako takovou, ale o cílený cvičení. Ale pes to neví Lze si pomoci druhou stejnou hračkou. Plus k tomu učení se sebeovládání při odhození a posléze odkopnutí hračky po zemi, pes jištěn vodidlem, abych docílila toho, že nevyběhne, dokud nedovolím. Cvičení ovládání se u vykopávaný hračky vede posléze i k lepší ovladatelnosti psa, když mu před čumesem vystřelí zvěř.

Marcela
a ano, myslím si, ze nasi psi hračky potřebují 😀. Teda takhle, přežili by bez nich, ale nevidím jediny důvod, proč bych to měla delat. Z každé nové hračky jsou nadšení, často si doma tahaji i ty stare. Jdeme ven a hned popadnou nějakou hračku a chtějí si hrát, nevidím v tom nic špatného. Využívám hračky i v případě nasvetv, kdy si upustí páru prave na te hracce a nemusím řešit přehnané vítání. Mame krizový povel “balonek”, který mi pomáhá ve spoustě situací. Jo krom toho mame doma u klidné hry, hlavolamy, čuchání, hledání, ale to je zas něco jiného.

přéésně - přijde návštěva- do huby plyšouny a cirkulujte , chlubte se .
A když člověk vidí, jakou radost z hraček mají.......... mám to ráda, dívat se na to. I proto jsem se tak moc snažila, aby se Bubrdlína rozehrála.A když se honíme kolem ostrůvku v kůchni a vidím jak jí hrajou očička.........sem spokojená jak blecha.

Ale to se nedělá, dělat si legraci z bojové Megy. Jí se dokonce aj rozpálí hlava, fakt na dotek var, hotový papiňák, jak ji šťouchnu, vrčí jak traktor, jeden pán to viděl a utek. A to byste asi koukali, kdybych řekla, že Megy si za celou tu dobu, co spolu nepříčetně bydlíme, spletla moji ruku s hračkou jednou. A to my i trháme plyšáky na kousky a já si vždy říkám, když už mám v ruce jen 5 cm - hm, a teď mě sní. A nic. Náš dům je naše hřiště. Kašlu na návštěvy a vázy doma nemám.
A pak mě nedávno popadlo, že bych se možná měla začít chovat jako dospělá, tak že teda hry se budou provozovat venku, však to máme 8 metrů z obýváku. A přišel do našeho domova další člověk a všechen řád šel zpět do desatera, protože já řeknu - mohli bychom si ten stůl a židle nechat vcelku, jako to mají normální lidé - a ozve se: ty jsi na to ho psa hrozně přísná!

🙃

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale to se nedělá, dělat si legraci z bojové Megy. Jí se dokonce aj rozpálí hlava, fakt na dotek var, hotový papiňák, jak ji šťouchnu, vrčí jak traktor, jeden pán to viděl a utek. A to byste asi koukali, kdybych řekla, že Megy si za celou tu dobu, co spolu nepříčetně bydlíme, spletla moji ruku s hračkou jednou. A to my i trháme plyšáky na kousky a já si vždy říkám, když už mám v ruce jen 5 cm - hm, a teď mě sní. A nic. Náš dům je naše hřiště. Kašlu na návštěvy a vázy doma nemám.
A pak mě nedávno popadlo, že bych se možná měla začít chovat jako dospělá, tak že teda hry se budou provozovat venku, však to máme 8 metrů z obýváku. A přišel do našeho domova další člověk a všechen řád šel zpět do desatera, protože já řeknu - mohli bychom si ten stůl a židle nechat vcelku, jako to mají normální lidé - a ozve se: ty jsi na to ho psa hrozně přísná!

🙃

Megí?? Megíí? Člověci, který říkaj, že jsme na ty psy hrozně přísný........... jsou fajn. tak gratuluju.

Já se Megosláfce vůbec ale nesměju, já to myslim smrtelně vážně, stejně, jako ona ten boj

Měli jsme kamarádku - vořešici z Bouchalky majíc v sobě jakýsi bull gen. A když se rvali s Rumoušem, tak kolemjdoucí uhýbali a preventivně otvírali deštníky, že kdy už začne stříkat ta krev. O to ftipnější, že Rumíček je tichej bojovníček, takže Ajďule řvala jak prokopnutý Slapy a on v tichosti utrhával nožičky

Tak k extra hryzúcemu šteňaťu som teda za tie roky neprišla - alebo som to len proste zatrhla skôr ako z toho začal byť problém? No neviem .. Ale je fakt, že nikdy som nedovolila hrýzť ruky - ani šteňacím miminám. Od prvého dňa u mňa som podporovala hru na preťahovanie s hračkou - a vtedy na seba aj vrčíme - a potom proste sa zavelí dosť, a to platí. Jasné, že ľahko sa to "učí" u malinkého hafana - povedala by som, že úplne prirodzene to vždy išlo. Ja si myslím, že mi pomáhalo od hryzenia aj to, že som sa odjakživa hrala so psami "na výmenu" - a o tom je aj ten puller. Jednu hračku som hodila a keď s ňou ku mne pribehli, hodila som druhú, ktorú som mala pripravenú v ruke. Lovecký pud je veľmi silný - tak to čo mali v papuli pustili a bežali loviť tú druhú hračku (mávam vždy rovnaké - stačia aj loptičky) - je to super tréning - aj fyzicky aj psychicky. Ak sme sa išli preťahovať tak s "povelom" - ja mám na to úplne hlúpo (ale to len tak vyplynulo) vypestovaný povel DAJ!!! - a vedy drží ako o život - nepustí. A veru neznalému by sa to teraz už mohlo javiť ako riadna psia agresia. Púšťa na povel PUSŤ. Podotýkam, že toto vznikalo úplne v šteňacom veku a úplne prirodzene v rámci hry. A ešte od mala som učila psov brať si jedlo odo mňa z ruky jemne - a zase formou hry - dlhý kúsok mäsa alebo syra som im dávala tak, že som držala kým sa neprehrýzli k mojim prstom - bránila som im zobrať si to naraz - len pekne pomaly.Na konci som chvíľočku podržala keď zastali a nadviazali očný kontakt tak som pustila s radosťou ten zvyšok. Aj naše 50 kg hoviadko si vie takto pekne jemne pohryzkať a to drtí kosti ako malinu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Má 4,5 měsíce, jo, zase to nějak tak nehrotím, je to prostě blbeček, trdlo štěněcí. Nejúžasnější je, když přijdeme ze cvičení, je utahaná, ulítaná ze psema, nažere se, napije, padne a spí. To je to nejhodnější štěňátko pod sluncem. Jinak je to raubíř

No ona ta nejmazlivější a nej... a nej... taky nebyla hned, to přišlo až věkem. Nevím jestli jestli si to dobře pamatuju, ale jakmile skončilo období kousání, tak to tak nějak plynule navázalo na období štípání...takže už jsem necedila krev, ale naopak chodila s modřinami...a pubescentka se skvěle bavila.

Gině jsme jako štěněti přezdívali "vzteklina"...ta teda kousala a útočila, ale i při tom byla strašně roztomilá a vtipná, právě proto, že se u toho vztekala. A když se vzteká taková bílá roztomilá kulička, tak to prostě člověku vyloudí úsměv na tváři.

U ní byl zase trochu problém naučit jí neskákat. Já používám metodu...musíš mít všechny čtyři packy na zemi a pak si tě budu všímat, když budeš skákat, tak se otočím a nevšímám si tě a v tu chvíli ale přišel zákus do lýtka...

Zrzavci napsal(a):
Marcela
a ano, myslím si, ze nasi psi hračky potřebují 😀. Teda takhle, přežili by bez nich, ale nevidím jediny důvod, proč bych to měla delat. Z každé nové hračky jsou nadšení, často si doma tahaji i ty stare. Jdeme ven a hned popadnou nějakou hračku a chtějí si hrát, nevidím v tom nic špatného. Využívám hračky i v případě nasvetv, kdy si upustí páru prave na te hracce a nemusím řešit přehnané vítání. Mame krizový povel “balonek”, který mi pomáhá ve spoustě situací. Jo krom toho mame doma u klidné hry, hlavolamy, čuchání, hledání, ale to je zas něco jiného.

přéésně - přijde návštěva- do huby plyšouny a cirkulujte , chlubte se .
A když člověk vidí, jakou radost z hraček mají.......... mám to ráda, dívat se na to. I proto jsem se tak moc snažila, aby se Bubrdlína rozehrála.A když se honíme kolem ostrůvku v kůchni a vidím jak jí hrajou očička.........sem spokojená jak blecha.

Taky teď pracuju na tom, aby si pejsek, dospělý útulkáč, začal hrát. Už dokáže chvíli kousat uzel a trochu se o něj tahat ❤️
Přijde mi, že to chce u něj jistou dávku pocitu bezpečí, že se odváží odložit zábrany, něco kousat pro zábavu a “bojovat” se mnou. Tak jen houšť a větší kapky! Aby se už dokázal pořádně prát, až se potká s mým tátou. Ten se na zápasení se psy specializuje a hned se ptal, jestli se bude moct prát i s tímto.