Kremace u psa - zkušenosti?

Https://www.facebook.com/pietnisluzby.cz/
6.11. mají den otevřených dveří.
Ale osobní zkušenost nemám. Psy máme pohřbené pod hruškou.

Dobrý den, také jsme firmu Kerberos využili na zpopelnění pejska. Přístup byl citlivý a vstřícný.
My to měli bez obřadu. Pejska jsme tam odvezli sami. Byl nám nechán prostor na rozloučení. Po kremaci jsem si pak jen došla pro urničku, kterou jsem si předem vybrala. Osobně jsem byla spokojená.

My měli Brno, naši tam zavolali a pro pejska si dojeli dokonce psí záchrankou (mají to nějak nasmlouvané), takže to měl se vší parádou. Domů se vrátil za pár dní na dobírku, nesla nám ho oblíbená doručovatelka zásilek, která mu dycky nosila piškoty, když tu s námi ještě býval.

Taky máme s Kerberosem výbornou zkušenost. Pejska nám utráceli doma, tělíčko si odvezli. My sme tam pak jeli za ním. Měli sme rozlučku v pitení místnosti. Zpátky jsme dostali urničku.

Nevím kolik stojí taková kremace psa, ale zamyslela bych se nad tou částkou protože myslím že nebude malá. Raději bych jí na památku svého psa věnovala na pomoc jeho živým kolegům trpícím někde v útulku. A pokud tedy mermomocí musím psa pohřbít, vzala bych krumpáč, lopatu a zakopala bych ho někde. Přijde mě dost úchylné vystavovat si doma urničky lidí i psů.krom toho zamyslete se jak často chodíte vlastně na hřbitov lidským příbuzným.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím kolik stojí taková kremace psa, ale zamyslela bych se nad tou částkou protože myslím že nebude malá. Raději bych jí na památku svého psa věnovala na pomoc jeho živým kolegům trpícím někde v útulku. A pokud tedy mermomocí musím psa pohřbít, vzala bych krumpáč, lopatu a zakopala bych ho někde. Přijde mě dost úchylné vystavovat si doma urničky lidí i psů.krom toho zamyslete se jak často chodíte vlastně na hřbitov lidským příbuzným.

Částka není malá, ale kafina je kafina, no.

A zvláště pokud je majitel sám a ne nejmladší a pes velký, metoda krupáče, lopaty a kopání někde v lese taky není úplně k věci.

Prostě nemusíte souhlasit, ale jsou to peníze těch lidí a pokud se chtějí důstojně rozloučit se svým psem a nemají možnost pohřbít si ho sami, kremace je pěkná alternativa.

Habe - já mám popel svého psa doma v urně a nestydím se za to, ani toho nelituji a úchylná si taktéž nepřipadám. Byl to barzoj, jmenoval se Dante a byl mi téměř 11 let tím nejúžasnějším parťákem a kamarádem, velmi jsem ho milovala. Zahradu nemám a vykopat hrob tak velkému psovi např. v lese, mimo vlastní pozemek, není úplně jednoduché a upřímně řečeno, ani bych to neudělala. Kremace stála téměř 10 tisíc a ano, je to velká částka, ale těch peněz nelituji, on mi za to stál.
Na psí útulky, depozita anebo jednotlivě vypsané sbírky přispívám.

Jinak já jsem měla Danťáska na kremaci v Brně. Sama jsem ho tam odvezla, před kremací se s ním půl hodiny naposledy loučila a ihned po kremaci si urnu s ještě žhavým popelem odvezla domů. A od té doby je tu s námi. Možná jednou najdu sílu jeho popel rozptýlit na místě, kde to měl rád, ale po necelých dvou letech od jeho odchodu k tomu ještě nenacházím sílu.

Já například zase nedokážu pochopit, že je někdo schopen či ochoten tělo svého psího přítele vydat napospas kafilerii...

Někdo potřebuje hrob nebo urnu na římse, někomu stačí vzpomínky v hlavě. Za 35 let se zvířaty jsem už absolvovala několik smutných loučení. Každý čtyřnohý kamarád ve mně zanechal nesmazatelný otisk a o každém z nich bych Vám dokázala vyprávět celé hodiny. Žádnému z nich jsem však neuspořádala poslední rozloučení. Nemám ráda pohřby a chození na hřbitovy ani u lidí, ani u zvířat.

Ten, kdo psovi vystrojí pohřeb není podivín a ten, kdo nechá jeho tělo na veterině, není necita. Zkrátka každý to v sobě máme nastavené jinak.

Taky jsme neuspořádali psům pohřeb, to není můj šálek kávy. Ale vlastnoručně jsme jim vykopali hroby na naší zahradě, uložili je tam, a každému na hrob zasadili jiný kámen a jinou koniferu.
Kafilerie je pro nás nepřijatelná.

Každý náš pes byl a zůstává člen naší rodiny. Dokud jsme měli velššpringeršpaněly, nebyl problém vykopat hrob. Pohřbít obříka není dost dobře možné, pokud na to nemá člověk prostor. Ano, nechali jsme na veterině a vím, že to byly jen schránky na úžasné dušičky, které jsou s námi stále.
Mimochodem, jako student jsem rozpitvala spoustu zvířat a pokud moji kamarádi posloužili poznání, nemám čeho litovat.

To Balu: máme to téměř stejné. Pejsky máme na zahradě nebo v sadu a u každého veliký balvan. A o jsme pohřbívali i 65 kg bulmastifa. Do kafiny ani omylem !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím kolik stojí taková kremace psa, ale zamyslela bych se nad tou částkou protože myslím že nebude malá. Raději bych jí na památku svého psa věnovala na pomoc jeho živým kolegům trpícím někde v útulku. A pokud tedy mermomocí musím psa pohřbít, vzala bych krumpáč, lopatu a zakopala bych ho někde. Přijde mě dost úchylné vystavovat si doma urničky lidí i psů.krom toho zamyslete se jak často chodíte vlastně na hřbitov lidským příbuzným.

"Přijde mě dost úchylné vystavovat si doma urničky lidí i psů."

Může to být nezvyklé (pro někoho), může to být překvapivé (pro někoho), snad i pro někoho odpudivé, ale určitě ne úchylné... Proč? Nechápu... A to píšu jako člověk, který si nedovede představit dát 10 tis. za kremaci psa, jak tu někdo psal...

Už jsem psala na ifaunu obsáhlý příspěvek k jinému tématu - sem tedy jen krátce - máme s přítelem a našim pejskem Beanem (budiž mu země lehká), výbornou zkušenost s Krematoriem zvířat v Praze - Běchovicích (http://www.krematoriumzviratpraha.cz/). Záchranná veteřinářská služba přijela našeho pejska po dlouhé a těžké nemoci uspat přímo k nám domů a odvezli nás společně do Krematoria, kde jsme si vybrali nádhernou urničku a naposledy se rozloučili. Pejska zpopelnili ihned po "obřadu", jelikož měli zrovna kremační den a tak jsme si do dvou hodin mohli Beana odvézt zase zpátky domů... Ačkoli služba určitě není nejlevnější, vydaných peněz za ten přístup a poslední rozloučení rozhodně nelitujeme.
Irena a Pavel.

Ahojte. sluzby Kerberosu v Pze jsme taky vyuzili. Jsme na zvířata hrozný měkoty a pohřbít sami bychom ho urcite nezvládli. Popel máme v plánu rozhodit na místo, kde to nás mazlík měl rád...

Nevím kolik stojí taková kremace psa, ale zamyslela bych se nad tou částkou protože myslím že nebude malá.


Mno, víš, kolik se spálí plynu, aby mohli třeba psa o váze dospělého člověka spálit? Ono za 60kg člověka se dá i 15.táců a nikomu to nepřijde divný a za 60 kg psa 7.táců to ti divný přijde?
Mě teda ne...

Navíc, když to vezmeš kolem a kolem, jsou to poslední peníze, které do svého psa vrazíš, tak aspoň tu poslední cestu bys mu mohl a"vyšperkovat"...

Berňák, kterej mě opustil loni, měl 50kg, díru jsme kopali 4 hodiny a můžu ti říct, už nikdy více!
Takže příště je pro mě kremace jasná volba...

Já osobne bydlím s pejskama v paneláku a moc známých, kam bych pejska zahrabala nebylo. Takze jsem si prosla internet a jak tu píšou holky, taky jsem se obrátila na Kerberos. Navíc bych nezvládla tělícko pochovat, takto jsem dala pejska pánovi, který se o vse postaral.

Eva Soch. napsal(a):
Já osobne bydlím s pejskama v paneláku a moc známých, kam bych pejska zahrabala nebylo. Takze jsem si prosla internet a jak tu píšou holky, taky jsem se obrátila na Kerberos. Navíc bych nezvládla tělícko pochovat, takto jsem dala pejska pánovi, který se o vse postaral.

Tak ještě byste mohla pejska pohřbít někde v lesích... i když pravda je, že nevím, zda se to může... Možná jen do nějaké určité hmotnosti psa...?

fikovnice napsal(a):
Tak ještě byste mohla pejska pohřbít někde v lesích... i když pravda je, že nevím, zda se to může... Možná jen do nějaké určité hmotnosti psa...?

Kde není žalobce, tam není soudce.

ale legálně někde na cizím pozemku žádné mrtvoly zakopávat nesmíte.

Mám pocit, že ani na vlastním. Ale jak píšete, kde není žalobce, není soudce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám pocit, že ani na vlastním. Ale jak píšete, kde není žalobce, není soudce.

Já myslím, že na vlastním - pokud dodržíte nějakou tu vzdálenost od zdroje vody apod. a do určité váhy zvířete můžete? Někde jsem na to před časem narazila.

Zrzavci napsal(a):
Já myslím, že na vlastním - pokud dodržíte nějakou tu vzdálenost od zdroje vody apod. a do určité váhy zvířete můžete? Někde jsem na to před časem narazila.

Nevím, nepídila jsem se. Řešili jsme to podle hesla : Něco se smí a něco ne.
Ale měla jsem venčící kolegyni, hodně starou paní ( hodně starou t.j. kolem 80. ), venčívala jezevčíka, byla to čupr babka, žádné venčení kolem paneláku, když se z lesa z mlhy vynořila postava, byla to ona se svým Ferdou. Jezevčík odešel dřív než ona, bohužel ho museli nechat uspat, byli s ním u veterináře, který jim ho odmítl vydat ( psal se rok cca 1995 ), že mrtvého psa musí předat kafilerii, že si v žádném případě nedovolí nechat jim ho pohřbít ( na jejich vlastní zahradě u chalupy v horách ). Byl to nebetyčný v.ůl, ta paní se z toho nikdy nevzpamatovala.

Zrzavci napsal(a):
Já myslím, že na vlastním - pokud dodržíte nějakou tu vzdálenost od zdroje vody apod. a do určité váhy zvířete můžete? Někde jsem na to před časem narazila.

Tak já se teda rovnou přiznám:všechny naše psy, a že jich byla už pěkná řádka, jsme zakopali na zahradě.
Naposledy jsem kopala hrob pro mého milovaného kocoura. Bohužel jsem vybrala místo, kde dříve stály chlívy, takže jsem kopala do samých šutrů, i cihel, no jámu na kocourka jsem kopala dobré dvě hodiny...

Zrzavci napsal(a):
Já myslím, že na vlastním - pokud dodržíte nějakou tu vzdálenost od zdroje vody apod. a do určité váhy zvířete můžete? Někde jsem na to před časem narazila.

Je to tak, ta váha byla 30 kg (jestli nedošlo ke změně veterinárního zákona nevím).

A já budu ten ú.chyl s urnou (a moji kluci nás pak spolu někde vysypou...ještě že jste mi připomněli, že musím dát dětem patřičné instrukce...)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, nepídila jsem se. Řešili jsme to podle hesla : Něco se smí a něco ne.
Ale měla jsem venčící kolegyni, hodně starou paní ( hodně starou t.j. kolem 80. ), venčívala jezevčíka, byla to čupr babka, žádné venčení kolem paneláku, když se z lesa z mlhy vynořila postava, byla to ona se svým Ferdou. Jezevčík odešel dřív než ona, bohužel ho museli nechat uspat, byli s ním u veterináře, který jim ho odmítl vydat ( psal se rok cca 1995 ), že mrtvého psa musí předat kafilerii, že si v žádném případě nedovolí nechat jim ho pohřbít ( na jejich vlastní zahradě u chalupy v horách ). Byl to nebetyčný v.ůl, ta paní se z toho nikdy nevzpamatovala.

Sice je to smutný, ale podívejte se na to z té druhé stránky.. vy řešíte, co s váma bude jendou, až nebudete? a nejenom vy, ale všichni co tu diskutují.. mám psa a mám ho strašně ráda a snažím se, aby měla pestrej život, řídím se heslem unavený pes = spokojený pes.. ale když to vezmu jednou za sebe, až umřu já, je mi naprosto šumák, co se mnou bude, jestli budu červí barf, nebo jeslti mě opižlaj mladí medici.. opravdu, až nebudu, tak nebudu. takže myslím, že hlavní je to, aby měli lidi pěknej život a udělali maximum proto, aby byli tak nějako spokojení jak oni, tak psiska, a co bude pak.. pokud někdo nemá peněz nazbyt, a věnuje těch pár korun na zkvalitnění stáří psa a nikoli na urničku, tak takový člověk netřeba odsuzovat a hlavně, ani on by neměl litovat ;) to podstatné pro psa udělal.

Asi na to má kazdý svuj pohled. Me se docela líbí, ze jsou uz i krematoria slusná pro zvírata.

nexxi napsal(a):
Sice je to smutný, ale podívejte se na to z té druhé stránky.. vy řešíte, co s váma bude jendou, až nebudete? a nejenom vy, ale všichni co tu diskutují.. mám psa a mám ho strašně ráda a snažím se, aby měla pestrej život, řídím se heslem unavený pes = spokojený pes.. ale když to vezmu jednou za sebe, až umřu já, je mi naprosto šumák, co se mnou bude, jestli budu červí barf, nebo jeslti mě opižlaj mladí medici.. opravdu, až nebudu, tak nebudu. takže myslím, že hlavní je to, aby měli lidi pěknej život a udělali maximum proto, aby byli tak nějako spokojení jak oni, tak psiska, a co bude pak.. pokud někdo nemá peněz nazbyt, a věnuje těch pár korun na zkvalitnění stáří psa a nikoli na urničku, tak takový člověk netřeba odsuzovat a hlavně, ani on by neměl litovat ;) to podstatné pro psa udělal.

No mám na to stejný pohled...samozřejmě bych na jednu stranu byla ráda, kdybych měla psa zpopelněného, na druhou stranu to není úplně nejlevnější "sranda"...co se týče psů, tak nekoukám na peníze, když to řeknu v nadsázce tak já budu jíst klidně celej měsíc suchej chleba, ale hafani musí mít maso...no ono to ani není nadsázka, prostě bych v nouzi spíš utrhla od huby sobě než psům...tak mi přijde, že ty peníze, co bych dala za zpopelnění psa do něj raději vrazím za jeho života...
Víte, nedávno jsme o tom diskutovali s kamarádem, co má stafa...občas to mezi námi trochu jiskří, protože i když vím, že svého psa miluje, tak ne vždy souhlasím s jeho výchovnými metodami...on říkal, že by nedokázal psa nechat u veterináře, protože si to ten pes nezaslouží...já se zase řídím pravidlem : nikdy se na psu neprovinit, tak abych si po jeho smrti něco vyčítala(už tak je bolest, při odchodu psa ochromující) a tudíž se snažím, aby byl pes celý život šťastný a spokojený, rozmazlovaný a milovaný...když pes umře, tak už je mu šumák, kde skončí, to pohřbení nebo zpopelnění je vlastně pro můj dobrej pocit, abych já uctila psa, ale jemu už to nepomůže...důležitější pro mě je být se svým psím přítelem do posledního výdechu, aby na to nebyl sám...znám i lidi, kteří řeknou, že nemůžou, že by to nezvládli, ale pak nosí kytky psovi na hrobeček...to už je psům prd platný, protože když páníka skutečně potřebovali, tak tam nebyl...to je potom smutný...
Toto není proti lidem, kteří svoje psy pohřbívají nebo zpopelňují...vlastně kdybych měla prostory, tak pohřbívám taky...ale i když ne, tak si nepřijdu jako netvor, který neprokáže psovi poslední službu...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to tak, ta váha byla 30 kg (jestli nedošlo ke změně veterinárního zákona nevím).

A já budu ten ú.chyl s urnou (a moji kluci nás pak spolu někde vysypou...ještě že jste mi připomněli, že musím dát dětem patřičné instrukce...)

(4) Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených; chovatel je dále povinen místo zahrabání kadáveru koně označit způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a toto označení zachovávat po dobu 10 let.

Mužů se zeptat kolik stala dobírka? Díky Huhu.

Znáte kerberos krematorium v Praze?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
(4) Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených; chovatel je dále povinen místo zahrabání kadáveru koně označit způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a toto označení zachovávat po dobu 10 let.

Prováděcí vyhláška k zákonu zde :
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-82#p2.

Kerberos.name máte s nimi někdo solidní zkušenost? Nechali jsme si odvézt psa k nim a máme kremaci. Tak snad jsme neudělali chybu.

Neudělali jste chybu, jsou dobrá firma a díky nim má pes odchod s úctou. Navíc ho můžeš nechat od nich uspat, mají nějakou humánní injekci, že psa nejdříve uspí a potom zastaví srdíčko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prováděcí vyhláška k zákonu zde :
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-82#p2.

Toto se týká psích hřbitovů.

Este by mohlo byt viac cintorinov pre zvierata. U nas na Slovensku ich je iba par. Ak uz niekto prevadzkuje cintorin pre ludi, preco nevyclenit a neohradit par metrov stvorcovych aj pre zvierata. Aspon jeden v okrese by sa zisiel..

Dančas napsal(a):
Neudělali jste chybu, jsou dobrá firma a díky nim má pes odchod s úctou. Navíc ho můžeš nechat od nich uspat, mají nějakou humánní injekci, že psa nejdříve uspí a potom zastaví srdíčko.

Od nich uspat?!
To jedině, že v té pohřební službě mají nasmlouvaného veterináře! Jinak snad proboha ne!

Já právě psa nikdy nenechávala uspávat. Ale myslím, že to tak myslela.

fikovnice napsal(a):
Od nich uspat?!
To jedině, že v té pohřební službě mají nasmlouvaného veterináře! Jinak snad proboha ne!

Ale Fikovnice, pes není člověk! Nevidím důvod, proč by z pohřební služby pro psy nemohli utratit staré, či těžce nemocné zvíře. Já bych to brala od té pohřební služby spíš jako pozitivum - nemuset ještě shánět doktora.

koňadra napsal(a):
Ale Fikovnice, pes není člověk! Nevidím důvod, proč by z pohřební služby pro psy nemohli utratit staré, či těžce nemocné zvíře. Já bych to brala od té pohřební služby spíš jako pozitivum - nemuset ještě shánět doktora.

Protože to je požadavek zákona...?!

koňadra napsal(a):
Ale Fikovnice, pes není člověk! Nevidím důvod, proč by z pohřební služby pro psy nemohli utratit staré, či těžce nemocné zvíře. Já bych to brala od té pohřební služby spíš jako pozitivum - nemuset ještě shánět doktora.

No, možná proto, že zvíře může utratit jen člověk s odbornou způsobilostí, což je doktor? Ono totiž ty anestetika na utrácení koupí jen doktor a jen doktor je smí používat.

Zaměstnanec pohřební služby, pokud není veterinář, vám toho psa může tak max umlátit lopatou. Což je jaksi týrání zvířete, ne pozitivum.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, možná proto, že zvíře může utratit jen člověk s odbornou způsobilostí, což je doktor? Ono totiž ty anestetika na utrácení koupí jen doktor a jen doktor je smí používat.

Zaměstnanec pohřební služby, pokud není veterinář, vám toho psa může tak max umlátit lopatou. Což je jaksi týrání zvířete, ne pozitivum.

Ok. Pak to bude asi tak, jak to naznačila Fikovnice. Nic přece nebrání pohřební službě pro psy, aby měla skutečně nasmlouvaného veterináře.

koňadra napsal(a):
Ok. Pak to bude asi tak, jak to naznačila Fikovnice. Nic přece nebrání pohřební službě pro psy, aby měla skutečně nasmlouvaného veterináře.

Krematorium praha spolupracuje s pet medicem.

ale i pet medic, i toto krematorium, jsou o dost dražší než konkurence.

S kremací psa mám zkušenosti pozitivní. A krematorium kerberos je dobré, byli jsme spokojení a cena se nám nezdála veliká.

Ale neprozradím ji... .

Ceník je na webu.

Kremace nás stála 7.000Kč. Což není tak moc bych řekla.

koňadra napsal(a):
Ale Fikovnice, pes není člověk! Nevidím důvod, proč by z pohřební služby pro psy nemohli utratit staré, či těžce nemocné zvíře. Já bych to brala od té pohřební služby spíš jako pozitivum - nemuset ještě shánět doktora.

Nee, to fakt nejde, nedoktor utrácet zvíře.

fikovnice napsal(a):
Nee, to fakt nejde, nedoktor utrácet zvíře.

Jestli si to pohřební služba zajistí svým veterinářem, to přece není nic proti ničemu.
I když - upřímně: utratit zvíře by mohl i nějaký vyškolený člověk, třeba i zdravotní sestry přece umí dát injekci lidem a nevidím rozdíl dát injekci (i když, pravda, tu poslední) zvířeti. Nebo veterinární technik. Myslím, že se z toho dělá zbytečná věda. Ovšem, když to nařizuje zákon, tak to je třeba respektovat, ale domnívám se, že je to hlavně z toho důvodu, že ta anestetika opravdu nemohou prodávat každému, než, že by tu injekci nezvládl dát i někdo jiný než MVDr.

koňadra napsal(a):
Jestli si to pohřební služba zajistí svým veterinářem, to přece není nic proti ničemu.
I když - upřímně: utratit zvíře by mohl i nějaký vyškolený člověk, třeba i zdravotní sestry přece umí dát injekci lidem a nevidím rozdíl dát injekci (i když, pravda, tu poslední) zvířeti. Nebo veterinární technik. Myslím, že se z toho dělá zbytečná věda. Ovšem, když to nařizuje zákon, tak to je třeba respektovat, ale domnívám se, že je to hlavně z toho důvodu, že ta anestetika opravdu nemohou prodávat každému, než, že by tu injekci nezvládl dát i někdo jiný než MVDr.

No ono, to úplně jednoduché není. Pokud je zvíře dehydratované - což se mi stalo u posledního, vlastně předposledního kocoura je velmi velmi obtížné trefit žílu. Myslím, že jsem už někdy sem psala, že se to vetce nepodařilo, vlastnímu zvířeti jsem musela jít do žíly já - mně se to povedlo, avšak žíla záhy praskla. Pak už zbyla varianta jít injekčně do srdce. Nebyla to zkrátka ideální eutanázie, a to píšu mírně. Musela by to být opravdu dobře vyškolená sestra - ostatně AROvé sestry by samozřejmě intravenózní přístup u lidí zvládat měly. Nákup narkotik by obstaral lékař. Ale...prostě ani legislativně to nejde. Ale jak píšu - dobře vyškolená sestra v nekomplikovaných případech to asi zvládla. Bohužel - zkomplikovat se může cokoli...

koňadra napsal(a):
Jestli si to pohřební služba zajistí svým veterinářem, to přece není nic proti ničemu.
I když - upřímně: utratit zvíře by mohl i nějaký vyškolený člověk, třeba i zdravotní sestry přece umí dát injekci lidem a nevidím rozdíl dát injekci (i když, pravda, tu poslední) zvířeti. Nebo veterinární technik. Myslím, že se z toho dělá zbytečná věda. Ovšem, když to nařizuje zákon, tak to je třeba respektovat, ale domnívám se, že je to hlavně z toho důvodu, že ta anestetika opravdu nemohou prodávat každému, než, že by tu injekci nezvládl dát i někdo jiný než MVDr.

No a sestry by správně intravenózní injekce dávat neměly, tuto aplikaci má dělat lékař. Praxe ovšem bývá někdy jiná...

No holky já nevím, ale radši bych dala zvíře veterináři v jakémkoli případě. A potom ho můžete nechat odvést do krematoria, pokud se pro to rozhodnete.

Pro zvíře je rozhodně nejšetrnější uspání doma a ne ho tahat kamkoliv...

Dobrý den, mám doma pejska, ale vypadá to, že dlouho už mít nebudu jak to pak řešíte? pohřbíváte na zahradě?

Já bych doporučoval kremaci zvířátka, když to zakopete na zahradě, tak se může stát, že to jíné zvíře vyhrabe.

No fakt nevyhrabe.
Já je teda nezakopávala.
Hluboko jsem si je pohřbila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych doporučoval kremaci zvířátka, když to zakopete na zahradě, tak se může stát, že to jíné zvíře vyhrabe.

Pohřbívání zvířete rozhodně není to samý, co sázení tulipánů. Nic vám ho nevyhrabe... Je vidět, že jste ještě nikdy pořádný hrob kopat nemusela.

Taky si nemyslím, že by to něco vyhrabalo... každopadně na internetu jsem narazil na krematoriumzviratcl, tak asi zkusím zavolat tam.

Ahoj,
já mám velmi dobrou zkušenost s Krematoriem zvířat Praha v Běchovicích. Dlouho jsme se rozmýšleli, co uděláme po smrti naší Bennynky. Koukala jsem na Kerberos a pak na tu Prahu. Zavolala jsem do obou a ten Kerberos se mi nějak nezdál. Pán byl takový zmatený a hlavně mi přišlo divné, že kremace nebude v Praze, ale někde v Zápech. Cena dost vysoká. V krematoriu Praha to bylo po telefonu lepší - paní byla příjemná a tak nějak mě uklidnila. Tak jsem se rozjela tam a musím říct, že naprostá spokojenost. Měla jsem štěstí a vše se vyřídilo na počkání. Navíc to bylo ještě o 100kč levnější a přímo v Praze (Bennynka měla 4,5kg). Takže můžu jen doporučit!

Jo jo, ty kremacky jsou dobré na tohle, jak říkam já to vezl sem http://krematoriumzviratcl.cz/, a jsem spokojen

Mají tam i ceník, podle váhy zvířete

Také jsem tam vezl svého psa, vyšlo mě to kolem 4000 korun asi.

A teda nejlepší na tom je, že mají non- stop linku, já tam volal ve dvě ráno a paní na mě byla velice příjemná

No my jsme byli v krematoriu zvířat v Brně...měli sme yorkshirka, takže nás to ani moc nestálo...prý tam fungují už 13 let, takže jsem vsadila na jistotu...třeba to v Olomouci má prý nějakou špatnou pec nebo co, kamárdce tam ani nechtěli ukázat, že tam dávají jejíého psa...

Www.navzdysemnou.cz.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ja som zo Slovenska, mala som fenku yorkshira. Bola zlatíčko, vlastne ako moje dieťatko a po jej strate som velmi trpela. Bolo ťažké sa vyrovnať, že už nie je s nami, že sa s ňou nikdy nepomaznám...Tiež som ju dala spopolniť a urničku v tvare srdiečka mám doma. Nedokázala by som ju pochovať do zeme niekde na záhradke. Je veľká škoda, že neexituje viac cintorínov pre zvieratka. Zamestnanci krematoria boli milí, chápali náš smútok aj ked išlo " iba " o psíka. Ale spopolnenie neľutujem a odporúčam...aspon takto ju mám naďalej so mnou doma.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

aktevi napsal(a):
Ja som zo Slovenska, mala som fenku yorkshira. Bola zlatíčko, vlastne ako moje dieťatko a po jej strate som velmi trpela. Bolo ťažké sa vyrovnať, že už nie je s nami, že sa s ňou nikdy nepomaznám...Tiež som ju dala spopolniť a urničku v tvare srdiečka mám doma. Nedokázala by som ju pochovať do zeme niekde na záhradke. Je veľká škoda, že neexituje viac cintorínov pre zvieratka. Zamestnanci krematoria boli milí, chápali náš smútok aj ked išlo " iba " o psíka. Ale spopolnenie neľutujem a odporúčam...aspon takto ju mám naďalej so mnou doma.

Pejska je mi samozřejmě líto, vím jak vám je a přeji hodně sil abyste to nějak zvládli.

Asi jsem v tomhle ohledu jiná, ale věc jako je zpopelnění psa nějak nechápu. Samozřejmě každého věc, jak se rozhodně a nikoho za to nebudu odsuzovat. Jen mi to prostě připadá už přehnané. Všechny naše psy máme zakopané na zahradě - ačkoli jsme je milovala, tak je nepotřebuji mít doma v urně a nijak by mi to v té situaci nepomohlo. A to ani nemluvím o tom, že někdo si nechá pro psa udělat smuteční obřad, to už mi opravdu nepřijde normální. Peníze, které za to lidi zaplatí bych raději investovala do psa před jeho odchodem a co nejvíce bych mu to zpříjemnila a nebo bych je investovala do nového přírůstku. Ale abych nechávala psa zpopelnit a nebo mu dokonce dělala smuteční obřad tak to jsou pro mě vyhozené peníze za nic.

Vy co to máte jinak tak si to prosím neberte osobně. Je to jen můj pohled na věc a jen čekám, s jakou novinkou ještě kdo přijde. Nyní jsou to krematoria pro zvířata, zachvíli budeme psy i křtít a štěňatům dělat vítání "občánků" ne?

marcelaamax napsal(a):
Pejska je mi samozřejmě líto, vím jak vám je a přeji hodně sil abyste to nějak zvládli.

Asi jsem v tomhle ohledu jiná, ale věc jako je zpopelnění psa nějak nechápu. Samozřejmě každého věc, jak se rozhodně a nikoho za to nebudu odsuzovat. Jen mi to prostě připadá už přehnané. Všechny naše psy máme zakopané na zahradě - ačkoli jsme je milovala, tak je nepotřebuji mít doma v urně a nijak by mi to v té situaci nepomohlo. A to ani nemluvím o tom, že někdo si nechá pro psa udělat smuteční obřad, to už mi opravdu nepřijde normální. Peníze, které za to lidi zaplatí bych raději investovala do psa před jeho odchodem a co nejvíce bych mu to zpříjemnila a nebo bych je investovala do nového přírůstku. Ale abych nechávala psa zpopelnit a nebo mu dokonce dělala smuteční obřad tak to jsou pro mě vyhozené peníze za nic.

Vy co to máte jinak tak si to prosím neberte osobně. Je to jen můj pohled na věc a jen čekám, s jakou novinkou ještě kdo přijde. Nyní jsou to krematoria pro zvířata, zachvíli budeme psy i křtít a štěňatům dělat vítání "občánků" ne?

Nojo, jen někdo třeba nemá zahradu a kam psa dát. nebo má moc velkýho psa. Kopat pro dogu, to už je jako kopat pro poníka. On stačí ten ohař. Do hloubky i rozměrem. A pokud pesan umře v době mrazů, taky moc šancí nemáte. Dodneška si pamatuju jak jsme s kamarádkou byly obě v ordinaci zoufalý, když jsme nechávaly odejít jeji fenu. Mrzlo hrozně a dlouhodobě, vykopání tak velký jámy prostě nebylo proveditelný. Kdyby tehdy měla tuhle možnost, určitě by jí uvítala spíš, než muset nechat odvézt psa do kafilérky

Také bych se chtěla zeptat, jak je to s kremací zvířat ? Jak taková věc probíhá ?

To je docela na dlouhé povídání, ale já jsem byla velice spokojená se službami pražského krematoria. Byli velmi vstřícní, ochotní a empatičtí. NIkdy jsem se snad s takovým přístupem nesetkala.

shadow1 napsal(a):
Chci se zeptat jestli máte někdo zkušenost s kremací u psa v novém zařízení Kerberos v Praze? Nebo je jednoznačně lepší Brno, které už je zavedené a funguje nějaký ten rok? Jde mi hlavně o to, aby byla kremace opravdu individuální, pokud už bych za to měla platit nemalé peníze.
Díky za případné postřehy.

..mým veterinářem mi byly doporučeny Běchovice, profesionální přístup - i když jsem se tam asi chovala jako de.bil, ale stále jsem se jim tam omlouvala, že jsem mimo,... jediné co mi vadilo byli dva jejich psi, ale pochopili a psi odvedli...jinak u všeho jsem mohla být, vše mi vysvětlili... cenově adekvátní... humánní pohřebnictví se má ještě co učit i když všechny neházím do jednoho pytle...

Janurous: a nechávala jste zvířátko zpopelnit nebo jste ho pohřbívali ?

Taky musím pochválit služby pražského krematoria. Jedná se o velmi empatické lidi, kteří se snaží maximálně vyjít vstříc. Takže kdo se chce se svým mazlíčkem důstojně rozloučit, tak určitě můžu doporučit jejich služby www.krematoriumzviratpraha.cz/.

Dobrý den,
hledala jsem na internetu možnosti zpopelnění u psa a narazila jsem na diskuzi zde k tomuto tématu a nesouhlasným příspěvkům k této formě.
Prošli jsme si nyní velice těžkým obdobím u naší devítileté labradorky, kdy po vyhřeznutí plotýnky ochrnula na všechny nožky, pobyla si 2 dny na klinice na kapačkách a následovala ne zrovna levná, ale úspěšná, léčba. V této době jsme si celá rodina uvědomila, jak strašně moc pro nás náš pejsek znamená, strašně jsme se o ni báli a jak neskutečně jsme byli šťastní, když se postavila zase na nožičky. A právě v těchto chvílích nám do hlavy skočila i myšlenka, jak budeme postupovat, až přijde jednou obávaný konec, jelikož máme ještě maminku této fenečky, která v květnu oslaví na labradora úctyhodných 16 let a v současné době plánujeme i možné stěhování se mimo město a v případě, že by došlo k tomu nejhoršímu, rozhodně bychom nechtěli pohřbít našeho pejska na zahradě, opustit ho, nechat ho tam a přestěhovat se, když s námi strávil tolik let života a byl členem rodiny, žijícím s námi v domě.
Začala jsem se tedy poohlížet po možnostech zpopelnění a uložení do urny a možnosti si ho tak vzít s sebou do nového bydliště a vytvořit mu tak důstojné místo, někde na zahradě, zase poblíž nás.
Tímto jsem chtěla pouze vyvrátit námitky těch, kteří zde píší o této formě jako o úchylnosti. Jsou prostě okolnosti v životě, kdy i zvířeti, které s vámi stráví čtvrtinu vašeho života a je vám naprosto oddané, je vašim parťákem, ochráncem, chcete zajistit jeho důstojný konec a nepovažuji to vůbec za úchylku..

Taky to teď řeším, drive, než mě 12tiletá setřice opustí.. dnešní doba je těžká v tom, že je strasne moc možností.. veterinář umí operovat i pidi kůstky v těle, provést mikrochirurgii v koťátku, podávat chemoterapii. A protože ty možnosti jsou (za tisíce korun), vy se cítíte jako necita, když to tomu svému milackovi nedoprejete. Je to pak v pořádku? Znám lidi, co za malého psa postupně nechali přes sto tisíc a teď jsou v exekuci.. těžké se rozhodnout psa utratit, když to začíná na 15 tisících. A pak to vydáte znovu, protože ještě toto by pomohlo a toto.. když už jsem investovala. Ale snažím se myslet na to, ze fence teď pomůžu proti bolesti, když to bude potřebovat, vyresim zánět, ale nebudu ji “zachraňovat a oddalovat smrt”. Až to nastane, rozloucim se s ni u veterináře a nebudu myslet na to, co se stane s tělem. Tak jako u minulého psa, kterému bylo 15..
pohřbení nepřichází v úvahu, viz zákon zde https://www.vetweb.cz/pravidla-pro-pohrbivani-zvirat/

Jaknato napsal(a):
Taky to teď řeším, drive, než mě 12tiletá setřice opustí.. dnešní doba je těžká v tom, že je strasne moc možností.. veterinář umí operovat i pidi kůstky v těle, provést mikrochirurgii v koťátku, podávat chemoterapii. A protože ty možnosti jsou (za tisíce korun), vy se cítíte jako necita, když to tomu svému milackovi nedoprejete. Je to pak v pořádku? Znám lidi, co za malého psa postupně nechali přes sto tisíc a teď jsou v exekuci.. těžké se rozhodnout psa utratit, když to začíná na 15 tisících. A pak to vydáte znovu, protože ještě toto by pomohlo a toto.. když už jsem investovala. Ale snažím se myslet na to, ze fence teď pomůžu proti bolesti, když to bude potřebovat, vyresim zánět, ale nebudu ji “zachraňovat a oddalovat smrt”. Až to nastane, rozloucim se s ni u veterináře a nebudu myslet na to, co se stane s tělem. Tak jako u minulého psa, kterému bylo 15..
pohřbení nepřichází v úvahu, viz zákon zde https://www.vetweb.cz/pravidla-pro-pohrbivani-zvirat/

"Až to nastane, rozloucim se s ni u veterináře..."

A to já zas neuznávám - pokud to jde, jsem pro nechat zvíře uspat doma, tj. požádat (za příplatek), ať veterinář přijede domů a provede eutanázii v pro zvíře domácím prostředí. Myslím, že pak jde domluvit (možná zase za příplatek), že vet tělo odveze - a předá do kafilérky...

fikovnice napsal(a):
"Až to nastane, rozloucim se s ni u veterináře..."

A to já zas neuznávám - pokud to jde, jsem pro nechat zvíře uspat doma, tj. požádat (za příplatek), ať veterinář přijede domů a provede eutanázii v pro zvíře domácím prostředí. Myslím, že pak jde domluvit (možná zase za příplatek), že vet tělo odveze - a předá do kafilérky...

No ono tohle zní jako ideál a u ovčandy jsme toho využili, ale tak ta byla zvyklá, že jí jezdil vet domů očkovat. Chrťák se v ordinaci choval slušně, ale doma na sebe nenechal od stejného veta šáhnout....tak tam byla jasná volba ta veterina....protože to prostě není "divný" na veterinu se jezdí, na veterině dostanu injekci..........pak když už pejsek usne tak mu je to šumák, myslím, že nejdůležitější je, aby měl u sebe páníčka a aby páníček psa brutálně neolakával dopředu...........vím, že to je těžké, ale chudák pes s uřvanou paničkou po boju, co si asi musí myslet, na smutnění a zhroucení je času dost, když už o tom pejsek neví.

pohřbení nepřichází v úvahu, viz zákon

Né ?
No tak my je máme na zahradě.
A okolní sousedi taky.

rapotacka11 napsal(a):
pohřbení nepřichází v úvahu, viz zákon

Né ?
No tak my je máme na zahradě.
A okolní sousedi taky.

I my...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I my...

...my rovněž...

rapotacka11 napsal(a):
pohřbení nepřichází v úvahu, viz zákon

Né ?
No tak my je máme na zahradě.
A okolní sousedi taky.

U nás myslím úplně všichni, jiná možnost ani není. Kremace tu není a na veterině myslím psa nikdo nenechá. Neodsuzuju to, ono už je to stejně jedno, ale mám všechny pochované doma. I kdyby umřel na veterině, odvezla bych si ho. Ačkoliv zákony ctím a snažím se dodržovat, zrovna tenhle ne, protože mi zasahuje do soukromého vlastnictví. Já si pozemek koupila za nemalý peníz a pochovám si tam, koho budu chtít. Nějak nevím, co by rozkládající se mrtvola psa tak mohla kontaminovat. Podle mne je úplná blbost zakopávat hluboko, protože tam je mrtvá zem. U povrchu(či na povrchu) mrtvola ,,zmizí" do pár dnů, maximálně týdnů..A červi nás roznesou...

mám psa na dvoře pod kuchyňským oknem. Sousedy nemám a dům je mezi dvěma vodními příkopy studny nikdo nemá. Zákon tím pádem dodržen na 100%

rapotacka11 napsal(a):
pohřbení nepřichází v úvahu, viz zákon

Né ?
No tak my je máme na zahradě.
A okolní sousedi taky.

Dtto.

Tak ja tady budu teď asi za bezcitneho blázna, ale - už jsem tu psala, že všechny psy máme pochováné na zahradě, nicméně kdybych byla v bytě a neměla možnost psa pohřbít někde u příbuzných nebo tak, tak bych tělo prostě nechala na veterine a neměla bych z toho žádné trauma. Nejsem věřící, nevěřím v posmrtný život a když to tak blbě řeknu, tak pokud pes umře, tak pro mě prostě odešel a to tělo pro mě nic neznamená.

rapotacka11 napsal(a):
pohřbení nepřichází v úvahu, viz zákon

Né ?
No tak my je máme na zahradě.
A okolní sousedi taky.

Škoda, že nemáte ve slově "sousedi" ypsilon...

marcelaamax napsal(a):
Tak ja tady budu teď asi za bezcitneho blázna, ale - už jsem tu psala, že všechny psy máme pochováné na zahradě, nicméně kdybych byla v bytě a neměla možnost psa pohřbít někde u příbuzných nebo tak, tak bych tělo prostě nechala na veterine a neměla bych z toho žádné trauma. Nejsem věřící, nevěřím v posmrtný život a když to tak blbě řeknu, tak pokud pes umře, tak pro mě prostě odešel a to tělo pro mě nic neznamená.

My museli naše dva první psy na veterině nechat, jiná možnost tehdy nebyla, ale poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu.

Poté, co nám loni v únoru dost náhle zemřel Baru, jsem prostě vzala auto a jela z Německa s mrtvým psem do Prahy (samozřejmě nelegálně), kde jsem jej měla v úmyslu též zakopat na zahradě či v lese, zákony nezákony. Rodiče však v té době navrhli, že zaplatí jeho kremaci, že to tak bude pro všechny nejlepší. A já souhlasila.

Upřímně jsem ráda, že vím, že s jeho tělem bylo zacházeno s úctou až do konce.

Urnička je stále u rodičů, ale až skončíme s rekonstrukcí, chystáme se ji zakopat u nás na zahradě a vytvořit nějaký malý náhrobní kámen. Morbidní mi to nepřijde.

Králíka jsme jeli pohřbít do lesa a tedy vykopat dostatečnou díru "jen" pro 1,5kg králíka v létě dalo dost práce.

PumaCZ napsal(a):
My museli naše dva první psy na veterině nechat, jiná možnost tehdy nebyla, ale poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu.

Poté, co nám loni v únoru dost náhle zemřel Baru, jsem prostě vzala auto a jela z Německa s mrtvým psem do Prahy (samozřejmě nelegálně), kde jsem jej měla v úmyslu též zakopat na zahradě či v lese, zákony nezákony. Rodiče však v té době navrhli, že zaplatí jeho kremaci, že to tak bude pro všechny nejlepší. A já souhlasila.

Upřímně jsem ráda, že vím, že s jeho tělem bylo zacházeno s úctou až do konce.

Urnička je stále u rodičů, ale až skončíme s rekonstrukcí, chystáme se ji zakopat u nás na zahradě a vytvořit nějaký malý náhrobní kámen. Morbidní mi to nepřijde.

Králíka jsme jeli pohřbít do lesa a tedy vykopat dostatečnou díru "jen" pro 1,5kg králíka v létě dalo dost práce.

Jasně, každý na to má jiný názor. Pro mě je naopak nepředstavitelné, že bych mrtvé psi tělo vezla z Německa do Prahy a hlavně bych nebyla schopna tak daleko řídit, bych rvala tak, že bych neviděla na cestu. Ale každý jsme jiný a respektuji názory druhých a každý ať si to udělá tak, jak uzná za vhodné 😇.

Edit.: píšeš, že jsi ráda, že s tělem bylo zacházeno s úctou az do konce a právě tady se asi rozchází naše názory :). Protože pro mě ten psi život konci ve chvíli, kdy pes umře,a jak už jsem psala, k tomu tělu pak už nemám žádný vztah, cit, nebo jak to popsat.

Ale chápu, že se tady asi málokdo ztotožni s tímto mým názorem, jestli vůbec někdo 😉

marcelaamax napsal(a):
Jasně, každý na to má jiný názor. Pro mě je naopak nepředstavitelné, že bych mrtvé psi tělo vezla z Německa do Prahy a hlavně bych nebyla schopna tak daleko řídit, bych rvala tak, že bych neviděla na cestu. Ale každý jsme jiný a respektuji názory druhých a každý ať si to udělá tak, jak uzná za vhodné 😇.

Edit.: píšeš, že jsi ráda, že s tělem bylo zacházeno s úctou az do konce a právě tady se asi rozchází naše názory :). Protože pro mě ten psi život konci ve chvíli, kdy pes umře,a jak už jsem psala, k tomu tělu pak už nemám žádný vztah, cit, nebo jak to popsat.

Ale chápu, že se tady asi málokdo ztotožni s tímto mým názorem, jestli vůbec někdo 😉

Celou cestu jsem prořvala, ale řízení mi pomohlo. Navíc se mnou jel přítel.

Názor, že psí život (a nejen psí) končí smrtí, s tebou naprosto sdílím. Ale zároveň si myslím, že i se "schránkou" by se mělo nakládat s úctou. Kór, když se jedná o milovaného člena rodiny.

PumaCZ napsal(a):
My museli naše dva první psy na veterině nechat, jiná možnost tehdy nebyla, ale poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu.

Poté, co nám loni v únoru dost náhle zemřel Baru, jsem prostě vzala auto a jela z Německa s mrtvým psem do Prahy (samozřejmě nelegálně), kde jsem jej měla v úmyslu též zakopat na zahradě či v lese, zákony nezákony. Rodiče však v té době navrhli, že zaplatí jeho kremaci, že to tak bude pro všechny nejlepší. A já souhlasila.

Upřímně jsem ráda, že vím, že s jeho tělem bylo zacházeno s úctou až do konce.

Urnička je stále u rodičů, ale až skončíme s rekonstrukcí, chystáme se ji zakopat u nás na zahradě a vytvořit nějaký malý náhrobní kámen. Morbidní mi to nepřijde.

Králíka jsme jeli pohřbít do lesa a tedy vykopat dostatečnou díru "jen" pro 1,5kg králíka v létě dalo dost práce.

to mi povídej. kopat díru v navážce pro 30 kg psa v +35C ve stínu byl záhul. Přítel nemohl byl po operaci tepny ..............
Do kafilerie bych ho nikdy nedala, ještě snad ta kremace. Jo každý to máme jinak a nikoho za to neodsuzuju když ty možnosti nemá a řeší to jak to řešit chce a může. Někdo na výběr ani nemá.

Ad to pohřbívání na zahradě, tak bacha na to. Je to možná tak rok zpátky, co jsem v jedné FB skupině viděla šílenej příběh, jak nová roční bíglička vyhrabala pod stromem tu starou umřelou a okousala její kosti. A to prý byla hluboko a ještě zatížena kameny..

A i když mi teda nad takovou historkou cukaly koutky, tak být to můj pes, tak ho asi zamlaštím..

marcelaamax napsal(a):
Jasně, každý na to má jiný názor. Pro mě je naopak nepředstavitelné, že bych mrtvé psi tělo vezla z Německa do Prahy a hlavně bych nebyla schopna tak daleko řídit, bych rvala tak, že bych neviděla na cestu. Ale každý jsme jiný a respektuji názory druhých a každý ať si to udělá tak, jak uzná za vhodné 😇.

Edit.: píšeš, že jsi ráda, že s tělem bylo zacházeno s úctou az do konce a právě tady se asi rozchází naše názory :). Protože pro mě ten psi život konci ve chvíli, kdy pes umře,a jak už jsem psala, k tomu tělu pak už nemám žádný vztah, cit, nebo jak to popsat.

Ale chápu, že se tady asi málokdo ztotožni s tímto mým názorem, jestli vůbec někdo 😉

ve chvíli, kdy pes umře,a jak už jsem psala, k tomu tělu pak už nemám žádný vztah, cit, nebo jak to popsat

Mám to stejně. Vlastně to ani nejde vysvětlit někomu, komu prostě svědomí nedovolí psa na veterině nechat, chápu, že si říkají...jak to ta ženská může udělat. Už jsem to tady psala několikrát, moje svědomí vůči mým psům je čisté a všechno, co jsem mohla udělat proto, aby měli hezký a šťastný psí život v milující rodině jsem udělala....
Na výběr mám...mám zahradu a sice bych díru nekopala, ale na tohle se za nějakou úplatu vždycky někdo najde....ale nechci.

Stejně jako jsem necita, že ihned po tom, co mě pes opustí kupuju nové štěně....to taky nevypadá jako úcta k pesovi, co umřel.

Prostě tohle máme každý jinak.

impact napsal(a):
Ad to pohřbívání na zahradě, tak bacha na to. Je to možná tak rok zpátky, co jsem v jedné FB skupině viděla šílenej příběh, jak nová roční bíglička vyhrabala pod stromem tu starou umřelou a okousala její kosti. A to prý byla hluboko a ještě zatížena kameny..

A i když mi teda nad takovou historkou cukaly koutky, tak být to můj pes, tak ho asi zamlaštím..

No tak tohle už je morbidní i na mě.

impact napsal(a):
Ad to pohřbívání na zahradě, tak bacha na to. Je to možná tak rok zpátky, co jsem v jedné FB skupině viděla šílenej příběh, jak nová roční bíglička vyhrabala pod stromem tu starou umřelou a okousala její kosti. A to prý byla hluboko a ještě zatížena kameny..

A i když mi teda nad takovou historkou cukaly koutky, tak být to můj pes, tak ho asi zamlaštím..

Není zakopat jako zakopat. Záleží na tom, do jak hlubokého hrobu psa dáte, jestli ho zasypete vápnem - my to děláme pokaždé.

I když toto mi přijde spíš jako nějaká urban legend.

PumaCZ napsal(a):
My museli naše dva první psy na veterině nechat, jiná možnost tehdy nebyla, ale poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu.

Poté, co nám loni v únoru dost náhle zemřel Baru, jsem prostě vzala auto a jela z Německa s mrtvým psem do Prahy (samozřejmě nelegálně), kde jsem jej měla v úmyslu též zakopat na zahradě či v lese, zákony nezákony. Rodiče však v té době navrhli, že zaplatí jeho kremaci, že to tak bude pro všechny nejlepší. A já souhlasila.

Upřímně jsem ráda, že vím, že s jeho tělem bylo zacházeno s úctou až do konce.

Urnička je stále u rodičů, ale až skončíme s rekonstrukcí, chystáme se ji zakopat u nás na zahradě a vytvořit nějaký malý náhrobní kámen. Morbidní mi to nepřijde.

Králíka jsme jeli pohřbít do lesa a tedy vykopat dostatečnou díru "jen" pro 1,5kg králíka v létě dalo dost práce.

"...poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu."

Víte, mě děsí, jak se (mnohde) zachází s těly mrtvých lidí. O pitvě vůůůbec nemluvě...věřím, že i někteří kovaní tvrďáci by to neustáli a zkolabovali. Chtěla jsem v krematoriu ještě naposledy vidět maminku - neměla jsem to asi chtít. A říct si, že jde už "jen" o tělo, u mě bohužel nepomáhá.
A to jsem službukonající sestru vyloženě zaúkolovala, aby zřízenci s maminkou nakládali hezky. Řekla, že na to je ona pes a že to ohlídá. Jenže to ohlídá nějakých 20min na oddělení, ale pak dál...není šance.

fikovnice napsal(a):
"...poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu."

Víte, mě děsí, jak se (mnohde) zachází s těly mrtvých lidí. O pitvě vůůůbec nemluvě...věřím, že i někteří kovaní tvrďáci by to neustáli a zkolabovali. Chtěla jsem v krematoriu ještě naposledy vidět maminku - neměla jsem to asi chtít. A říct si, že jde už "jen" o tělo, u mě bohužel nepomáhá.
A to jsem službukonající sestru vyloženě zaúkolovala, aby zřízenci s maminkou nakládali hezky. Řekla, že na to je ona pes a že to ohlídá. Jenže to ohlídá nějakých 20min na oddělení, ale pak dál...není šance.

Tak to já mám školu při Hlavově ústavu - patologii, a zatím jsem nezažila, že by se s lidskými těly zacházelo nějak špatně. Pitva sama o sobě je sice jiná věc, ale tam to prostě jinak ani nejde.

Rozhodně se to nedá srovnat s vysypáváním zvířecích mrtvolek z korby náklaďáku na zem, jejich shrnováním buldozerem a následné překládání "jeřábem", či jak se té velké "ruce" říká.

fikovnice napsal(a):
"...poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu."

Víte, mě děsí, jak se (mnohde) zachází s těly mrtvých lidí. O pitvě vůůůbec nemluvě...věřím, že i někteří kovaní tvrďáci by to neustáli a zkolabovali. Chtěla jsem v krematoriu ještě naposledy vidět maminku - neměla jsem to asi chtít. A říct si, že jde už "jen" o tělo, u mě bohužel nepomáhá.
A to jsem službukonající sestru vyloženě zaúkolovala, aby zřízenci s maminkou nakládali hezky. Řekla, že na to je ona pes a že to ohlídá. Jenže to ohlídá nějakých 20min na oddělení, ale pak dál...není šance.

Přesně tak. Je to smutné, člověk je bezmocný tváří v tvář rozporu mezi proklamacemi pohřebních služeb a neetickým jednáním jejich zaměstnanců. Možná ta pohřební služba pro zvířata jedná etičtěji než ty lidské.

Od kanárka přes křečky, morčata, zbytky králíků, co šli na pekáč až po psy a kočky, včetně nalezených zvířecích mrtvolek(veverka, kosáci, krtci, myšky,)všem jsem "vypravila" pohřeb, prostě jsem je všechny pohřbila do země.S koněm to bude dost prekérka, nemám bagr. .......ten jedinej asi hrobeček mít nebude.
Pro mě je ta tělesná schránka neoddělitelnou soušástí od živé bytosti a mít jí ve své blízkosti ,moci chodit tam kde jsou zakopáni, je jako s nimi chvilku pobýt. Posledního psa mám na vlastním pozemku a když jdu kolem, trochu si přidupnu nebo poplácám po zemi, když jí pleju růže s levandulí a psinu pozdravím, pousměju se a vzpomenu na ní.

Kolegyně z práce si nechala psa zpopelnit tenkrát až v Brně, urničku má doma, spokojená byla.

Podle mě je důležité být s pejskem do poslední chvíle, ať už doma nebo na veterině a vyřvat se až doma. Následný proces pohřbení už pomůže jen majiteli v překonání smutku a pejskovi už je to šumák. Je to takové poslední rozloučení a pomůže ve smíření se s odchodem psího kamaráda. Někteří to zvládnou i bez toho a není na tom nic špatného. Naší fenku jsme sice nechali zpopelnit a máme ji na zahradě. Daleko častěji se k ní ale vracím v myšlenkách a vzpomínkách, než že bych u ní vysedávala.

fikovnice napsal(a):
"...poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu."

Víte, mě děsí, jak se (mnohde) zachází s těly mrtvých lidí. O pitvě vůůůbec nemluvě...věřím, že i někteří kovaní tvrďáci by to neustáli a zkolabovali. Chtěla jsem v krematoriu ještě naposledy vidět maminku - neměla jsem to asi chtít. A říct si, že jde už "jen" o tělo, u mě bohužel nepomáhá.
A to jsem službukonající sestru vyloženě zaúkolovala, aby zřízenci s maminkou nakládali hezky. Řekla, že na to je ona pes a že to ohlídá. Jenže to ohlídá nějakých 20min na oddělení, ale pak dál...není šance.

...jelikož jsem původně ze zdravotnictví, tak o zaházení s těly zesnulých mám také velmi reálné představy a zkušenosti.......tatínka jsem si ohlídala i v krematoriu před obřadem, zda je vše jak jsme chtěli mít (pitva se naštěstí vzhledem k jeho Dg., už nedělala), navíc se jednalo o pohřební službu spolužačky mé maminky, která taťku znala, takže s úctou vše snad připravené bylo od začátku až do konce.......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Není zakopat jako zakopat. Záleží na tom, do jak hlubokého hrobu psa dáte, jestli ho zasypete vápnem - my to děláme pokaždé.

I když toto mi přijde spíš jako nějaká urban legend.

To Vám připadat může, nicméně to bohužel byla realita.

impact napsal(a):
To Vám připadat může, nicméně to bohužel byla realita.

Určitě? Vždyť jste to akorát četla na fb, jak píšete... Pokud je to pravda, tak ta zemřelá fenka nebyla pohřbená dost hluboko...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě? Vždyť jste to akorát četla na fb, jak píšete... Pokud je to pravda, tak ta zemřelá fenka nebyla pohřbená dost hluboko...

Bohužel jsem netušila, že musím napsat obsáhlý kilometrový příspěvek o spoustě detailů a o tom, jak to všechno bylo. 🤷‍♀️ Nejsem zrovna fanda vyprávění a krátký a výstižný výcuc mi přišel cajk.

A teď, jak si tak dívám, už ani psát nemusím, protože Vy už naprosto přesně víte, co, jak, kdo, kdy a za kolik. 😂

fikovnice napsal(a):
"...poté, co jsem viděla, jak se s těly mrtvých zvířat zachází, už to pro mne nepřichází v úvahu."

Víte, mě děsí, jak se (mnohde) zachází s těly mrtvých lidí. O pitvě vůůůbec nemluvě...věřím, že i někteří kovaní tvrďáci by to neustáli a zkolabovali. Chtěla jsem v krematoriu ještě naposledy vidět maminku - neměla jsem to asi chtít. A říct si, že jde už "jen" o tělo, u mě bohužel nepomáhá.
A to jsem službukonající sestru vyloženě zaúkolovala, aby zřízenci s maminkou nakládali hezky. Řekla, že na to je ona pes a že to ohlídá. Jenže to ohlídá nějakých 20min na oddělení, ale pak dál...není šance.

Mě děsí jak se zachází se živými a nejen lidmi, nejen s pejsky a kočičkami, ale třeba i s hospodářskými zvířaty.

Mrtvole už je to jedno, ale ta úcta a slušné zacházení by se mělo být hlavně za života, ať už člověka a nebo zvířete.

Víte mám známého, který má nějakého křížence staforda, nechci mu křivdit, svého psa miluje na max, pes s ním spí pod peřinou v posteli....nekupuje mu žádný granule-marketovky, ale kvalitu...nechci říkat jaké značky, na tu už jsme tady alergičtí, ale ráno s ním vyběhne na vyčůrání, odpolko má defakto taky jen venčení a večer se s ním jde na "procházku" což znamená, že se jde kousek od baráku na prostranství před hospodou, kde mu třeba hodinu hází aportík a tradá domu a pak ještě jedno čůrání před spaním a pes prý třeba ve tři ráno vstane a začne lítat po bytě s míčkem........když v létě vzala jeho přítelkyně psa na celej den k vodě, tak mi pak s údivem říkal, že pes doma padnul za vlast a ani v noci neotravoval, že chce házet balonek a jak večer přišel, najedl se, tak spal až do rána, ale on s ním nikam na výlety nebo na prochajdu do přírody chodit nebude...vždyť mu stačí ten aportík u baráku a ani žádný bull sporty s ním taky nezkusí.......ale až pes umře, tak bude mít pohřeb, zřejmě kremaci, protože si to jeho pes zaslouží a on by nepřenesl přes srdce, kdyby ho měl nechat na veterině......a o tom mluvím, k čemu už je mrtvýmu psovi pohřeb a že ho páník bude oplakávat, proč tedy, když svého psa tak miluje ho nevezme na nějakou dlouhou prochajdu alespoň jednou tejdně, proč s ním něco nedělá teď, když je pes naživu a když by z toho měl radost..........a já vlastně svým psům neprojevím dostatečnou úctu, jak to vůbec můžu udělat, když furt říkám, jak je miluju.......

Takže prostě chovejme se s úctou a láskou k našim bližním za života, ať už to jsou zvířata a nebo lidi a to, jak s nimi naložíme po jejich smrti to je jen kvůli nám samým, abychom se s tím srovnali my, co tady zůstaneme, našim zesnulým je to už v tu chvíli jedno. U lidí je to možná něco jinýho, protože co se týče pohřbu, tak já třeba budu naprosto respektovat přání mojí maminky, ne že by o tom věděla, že jsem to nakonec udělala jinak, ale to by mi opravdu svědomí nedovolilo jí něco slíbit a pak to nesplnit, ale u zvířat je to opravdu jen a jen o NAŠEM přání a pocitu, o tom, jak my si myslíme, že by to mělo být správně.....bohužel v dnešní době i o té možnosti pejska pohřbít nebo mít finance na kremaci.
Je mi hodně líto lidí, kteří by třeba ten hrobeček chtěli, ale nemají možnost pejska pohřbít nebo by třeba rádi měli urničku a nemají finance.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě děsí jak se zachází se živými a nejen lidmi, nejen s pejsky a kočičkami, ale třeba i s hospodářskými zvířaty.

Mrtvole už je to jedno, ale ta úcta a slušné zacházení by se mělo být hlavně za života, ať už člověka a nebo zvířete.

Víte mám známého, který má nějakého křížence staforda, nechci mu křivdit, svého psa miluje na max, pes s ním spí pod peřinou v posteli....nekupuje mu žádný granule-marketovky, ale kvalitu...nechci říkat jaké značky, na tu už jsme tady alergičtí, ale ráno s ním vyběhne na vyčůrání, odpolko má defakto taky jen venčení a večer se s ním jde na "procházku" což znamená, že se jde kousek od baráku na prostranství před hospodou, kde mu třeba hodinu hází aportík a tradá domu a pak ještě jedno čůrání před spaním a pes prý třeba ve tři ráno vstane a začne lítat po bytě s míčkem........když v létě vzala jeho přítelkyně psa na celej den k vodě, tak mi pak s údivem říkal, že pes doma padnul za vlast a ani v noci neotravoval, že chce házet balonek a jak večer přišel, najedl se, tak spal až do rána, ale on s ním nikam na výlety nebo na prochajdu do přírody chodit nebude...vždyť mu stačí ten aportík u baráku a ani žádný bull sporty s ním taky nezkusí.......ale až pes umře, tak bude mít pohřeb, zřejmě kremaci, protože si to jeho pes zaslouží a on by nepřenesl přes srdce, kdyby ho měl nechat na veterině......a o tom mluvím, k čemu už je mrtvýmu psovi pohřeb a že ho páník bude oplakávat, proč tedy, když svého psa tak miluje ho nevezme na nějakou dlouhou prochajdu alespoň jednou tejdně, proč s ním něco nedělá teď, když je pes naživu a když by z toho měl radost..........a já vlastně svým psům neprojevím dostatečnou úctu, jak to vůbec můžu udělat, když furt říkám, jak je miluju.......

Takže prostě chovejme se s úctou a láskou k našim bližním za života, ať už to jsou zvířata a nebo lidi a to, jak s nimi naložíme po jejich smrti to je jen kvůli nám samým, abychom se s tím srovnali my, co tady zůstaneme, našim zesnulým je to už v tu chvíli jedno. U lidí je to možná něco jinýho, protože co se týče pohřbu, tak já třeba budu naprosto respektovat přání mojí maminky, ne že by o tom věděla, že jsem to nakonec udělala jinak, ale to by mi opravdu svědomí nedovolilo jí něco slíbit a pak to nesplnit, ale u zvířat je to opravdu jen a jen o NAŠEM přání a pocitu, o tom, jak my si myslíme, že by to mělo být správně.....bohužel v dnešní době i o té možnosti pejska pohřbít nebo mít finance na kremaci.
Je mi hodně líto lidí, kteří by třeba ten hrobeček chtěli, ale nemají možnost pejska pohřbít nebo by třeba rádi měli urničku a nemají finance.

S tím musím souhlasit, do slova a do písmene

Sardullah - a vo tom to je občas mám pocit, že někteří majitelé tu lásku prezentujou spíš virtuálně na fb než v reálu.
Za ty prachy, který bych vrazila do produktů zvířecího pohřebního průmyslu, radši psovi koupím něco pěknýho a potřebnýho zaživa anebo i sobě, protože spokojená panička je taky důležitá
Je dobře, že existuje možnost jak naložit s ostatky zvířecích mazlíčků pro ty, kteří nemají možnost pohřbít, ale za mě jaksi - vocaď pocaď. Když jsem četla ty položky v ceníku, jako třeba sledování žehu online anebo šperk s popelem vašeho mazlíčka, to už mi přišlo úchylný. Ale pokud je nabídka, zřejmě je i poptávka...

PumaCZ napsal(a):
Tak to já mám školu při Hlavově ústavu - patologii, a zatím jsem nezažila, že by se s lidskými těly zacházelo nějak špatně. Pitva sama o sobě je sice jiná věc, ale tam to prostě jinak ani nejde.

Rozhodně se to nedá srovnat s vysypáváním zvířecích mrtvolek z korby náklaďáku na zem, jejich shrnováním buldozerem a následné překládání "jeřábem", či jak se té velké "ruce" říká.

Pitev (lidských) jsem si zažila až moc... Ono vše je jen o tom lidském přístupu. Nezažila jsem asi neetické chování lékařů...ale pitevních laborantů ano. Včetně jejich vtípků. Chápu, že je to těžké povolání, ale vtipkovat by, když už, měli jen sami mezi sebou, a ne když jsou tam lidi, kteří nepatří do jejich okruhu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tak. Je to smutné, člověk je bezmocný tváří v tvář rozporu mezi proklamacemi pohřebních služeb a neetickým jednáním jejich zaměstnanců. Možná ta pohřební služba pro zvířata jedná etičtěji než ty lidské.

Plně souhlasím!
Myslím, že pohřební služba, kterou jsem sjednala pro maminku, nepočítala s tím, že ji budu chtít naposledy v otevřené rakvi políbit a za vše jí poděkovat. Navíc kremace byla až 14dní po jejím úmrtí. Pravdou je, že jsem si tehdy stěžovala a určité satisfakce jsem dosáhla. Ale citovou újmu nikdy nejde plně nahradit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...jelikož jsem původně ze zdravotnictví, tak o zaházení s těly zesnulých mám také velmi reálné představy a zkušenosti.......tatínka jsem si ohlídala i v krematoriu před obřadem, zda je vše jak jsme chtěli mít (pitva se naštěstí vzhledem k jeho Dg., už nedělala), navíc se jednalo o pohřební službu spolužačky mé maminky, která taťku znala, takže s úctou vše snad připravené bylo od začátku až do konce.......

Tak to jsi měla štěstí. Já pitvu vyloženě zakázala - u obou rodičů. Ostatně - nebyla nutná, příčina úmrtí jasná... Ale zacházení v pohřebním ústavu jsem ovlivnit neměla jak.

fikovnice napsal(a):
Tak to jsi měla štěstí. Já pitvu vyloženě zakázala - u obou rodičů. Ostatně - nebyla nutná, příčina úmrtí jasná... Ale zacházení v pohřebním ústavu jsem ovlivnit neměla jak.

...já vím, měli jsme tehdy obrovské štěstí, co se týče zaopatření tatínka....

PumaCZ napsal(a):
Tak to já mám školu při Hlavově ústavu - patologii, a zatím jsem nezažila, že by se s lidskými těly zacházelo nějak špatně. Pitva sama o sobě je sice jiná věc, ale tam to prostě jinak ani nejde.

Rozhodně se to nedá srovnat s vysypáváním zvířecích mrtvolek z korby náklaďáku na zem, jejich shrnováním buldozerem a následné překládání "jeřábem", či jak se té velké "ruce" říká.

...a myslím, že i na lidských pitvách je co zlepšovat... Třeba do té obrovské díry, která nakonec zeje z těla nenaflákat několikatery rukavice, jednorázové nástroje, apod. a pak to podivným stehem zašít. A naopak do odpadu nesplachovat "věci", které patří tělu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...já vím, měli jsme tehdy obrovské štěstí, co se týče zaopatření tatínka....

To ano. Jinak vnímám pohřební služby tak trochu jako supy. Konkurence obrovská a přitom neexistuje jistější povolání - klientelu budou mít VŽDY!

fikovnice napsal(a):
To ano. Jinak vnímám pohřební služby tak trochu jako supy. Konkurence obrovská a přitom neexistuje jistější povolání - klientelu budou mít VŽDY!

..mam obdobný pocit....ale najdou se i výjimky....

impact napsal(a):
Bohužel jsem netušila, že musím napsat obsáhlý kilometrový příspěvek o spoustě detailů a o tom, jak to všechno bylo. 🤷‍♀️ Nejsem zrovna fanda vyprávění a krátký a výstižný výcuc mi přišel cajk.

A teď, jak si tak dívám, už ani psát nemusím, protože Vy už naprosto přesně víte, co, jak, kdo, kdy a za kolik. 😂

Ne, nemusíte nic psát. Mně je úplně jedno, jestli je to pravda, nebo ne. A to, že byla zemřelá fenka pohřbená v nedostatečné hloubce, musí napadnout každého.

fikovnice napsal(a):
Tak to jsi měla štěstí. Já pitvu vyloženě zakázala - u obou rodičů. Ostatně - nebyla nutná, příčina úmrtí jasná... Ale zacházení v pohřebním ústavu jsem ovlivnit neměla jak.

Mně provedení pitvy nevadí. Za předpokladu, že se bude s tělem nakládat eticky. Beru to tak, že je pitva nutná k určení příčiny úmrtí. Tam, kde je příčina smrti zřejmá, mám za to, že se pitva neprovádí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně provedení pitvy nevadí. Za předpokladu, že se bude s tělem nakládat eticky. Beru to tak, že je pitva nutná k určení příčiny úmrtí. Tam, kde je příčina smrti zřejmá, mám za to, že se pitva neprovádí.

Ano, máte pravdu.
Jen mě nesmírně překvapil loňský případ úmrtí mně extrémně blízké osoby ve věku kolem 70 let. Činorodá do posledního dne. V říjnu loňského roku ulehla ke spánku a ráno byla mrtvá. Krásná smrt, ale příliš brzy. No a manžel a děti nepovolili pitvu. Vůbec netuším, jak toho docílili, ale je to tak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, nemusíte nic psát. Mně je úplně jedno, jestli je to pravda, nebo ne. A to, že byla zemřelá fenka pohřbená v nedostatečné hloubce, musí napadnout každého.

OT: Při procházce naše feny(moje a kamarádky) taky našly mělký hrob psa, pravděpodobně boxera (podle hlavy a zbytků srsti)asi si taky i kously. fretka mi našla hrobeček želvy, prvního psa má zakopaného v lese, dost hluboko, ale ne asi tolik, aby nebyl sem tam první dva měsíce trochu odkopanej (stahovali se tam i brouci hrobaříci)

fikovnice napsal(a):
Ano, máte pravdu.
Jen mě nesmírně překvapil loňský případ úmrtí mně extrémně blízké osoby ve věku kolem 70 let. Činorodá do posledního dne. V říjnu loňského roku ulehla ke spánku a ráno byla mrtvá. Krásná smrt, ale příliš brzy. No a manžel a děti nepovolili pitvu. Vůbec netuším, jak toho docílili, ale je to tak.

no jak docílit....při ohledání koroner nezaškrtne kolonku v úmrtním listě .....příčina úmrtí srdeční zástava.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no jak docílit....při ohledání koroner nezaškrtne kolonku v úmrtním listě .....příčina úmrtí srdeční zástava.....

Tak příčin úmrtí může být de facto čtvero: 1) maligní arytmie (nejpravděpodobnější)
2) rozsáhlý infarkt myokard
3) masívní plicní embolie
4) rozsáhlý iktus (málo pravděpodobné)

A proč mě to překvapuje? V minulosti se vždy v těchto případech nařizovala zdravotní pitva. Náhlé nečekané úmrtí by se mělo primárně vyšetřovat jako možný násilný trestný čin (viz případ Stodolovi). Jelikož jsem ve výše uvedeném případě oba manžele znala, tak samozřejmě vím, že manžel na smrti nenese nejmenší vinu. Ale jak přesvědčit koronera, že tomu tak skutečně je???

Souhlasím s Vámi, sice reaguji na váš příspěvek až po více jak roce, ale to jen díky tomu, že jsme se museli rozloučit s naší láskou, psí holčičkou Janiskou,která nám zemřela v sedmi letech. Nikomu bych nepřála takovou beznaděj v léčbě, která trvala dlouhých 5 měsíců. A ano, musím říct s čistým svědomím, že jsme se jí věnovali jak nejlépe a s láskou jsme mohli. Bohužel nám nikdo z 5 veterinaru nedokázal pomoci. Prodělali jsme všechna možná vyšetření, od sona, rtg, ct, odběry mozkomíšního moku, vyšetření krve, cytostatika, a vše bez jakéhokoliv poškození a nálezu. Janiska nás opustila toto pondělí 16.11.2020 v deset hodin dopoledne. A máte pravdu, jsme jedním z těch lidí, kteří nemohli to svoje milované ctyrnohe štěstí pohřbít třeba na chalupě. Zemřela nám doma a já bych nikdy nedopustila, abychom jí zanechali na veterině. Dodnes mám v živé paměti, jak vypadala místnost s mrtvými zvířaty diky tomu, že má máma asistovala na veterine. A tak jsem využila služeb pohřebního krematoria KERBEROS. A musím říct, že jsem udělala dobře. Tak ohleduplny a citlivý přístup se jen tak nevidí. Máte čas se rozloučit se svým miláčkem v malé obřadní sini, s květinami, o samotě. A že to stálo pár tisíc? Dala jsem je ráda, i když jsme se museli uskrovnit, nikdy toho nebudu litovat. Ona si to po tom všem totiž zasloužila. 🖤😭❤️🙏

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Simona O. napsal(a):
Souhlasím s Vámi, sice reaguji na váš příspěvek až po více jak roce, ale to jen díky tomu, že jsme se museli rozloučit s naší láskou, psí holčičkou Janiskou,která nám zemřela v sedmi letech. Nikomu bych nepřála takovou beznaděj v léčbě, která trvala dlouhých 5 měsíců. A ano, musím říct s čistým svědomím, že jsme se jí věnovali jak nejlépe a s láskou jsme mohli. Bohužel nám nikdo z 5 veterinaru nedokázal pomoci. Prodělali jsme všechna možná vyšetření, od sona, rtg, ct, odběry mozkomíšního moku, vyšetření krve, cytostatika, a vše bez jakéhokoliv poškození a nálezu. Janiska nás opustila toto pondělí 16.11.2020 v deset hodin dopoledne. A máte pravdu, jsme jedním z těch lidí, kteří nemohli to svoje milované ctyrnohe štěstí pohřbít třeba na chalupě. Zemřela nám doma a já bych nikdy nedopustila, abychom jí zanechali na veterině. Dodnes mám v živé paměti, jak vypadala místnost s mrtvými zvířaty diky tomu, že má máma asistovala na veterine. A tak jsem využila služeb pohřebního krematoria KERBEROS. A musím říct, že jsem udělala dobře. Tak ohleduplny a citlivý přístup se jen tak nevidí. Máte čas se rozloučit se svým miláčkem v malé obřadní sini, s květinami, o samotě. A že to stálo pár tisíc? Dala jsem je ráda, i když jsme se museli uskrovnit, nikdy toho nebudu litovat. Ona si to po tom všem totiž zasloužila. 🖤😭❤️🙏

A smím se zeptat, co jí teda bylo? Píšete "vše bez jakéhokoli poškození a nálezu".

Janiska nám v létě začala špatně chodit na zadní tlapky. Nejdřív zněla diagnóza uvolnění čéšek u obou končetin. Měla i klíště, tak nám dělali i testy na všechna onemocnění s tím související, ale výsledky opět negativní. Stáčela se nám při chůzi na pravou stranu. Její stav se ale velmi zhoršil po odběru mozkomíšního moku. Janiska nám ochrnula úplně. Jediné co dokázala sama bylo vypeazdňovaní. Byla úžasná, vždy upozornila na potřebu, kterou jsme vykonávali ve vaně. Ke konci už zlatíčko nechtěla ani moc jist, jen piškoty namočené ve slabounkem kafi. Měnili jsme polohy tělíčka, aby neměla prolezeniny. Vím, že to pro ní bylo nakonec vysvobození, ale byla ještě tak mladá. 🖤🙏❤️

Simona O. napsal(a):
Janiska nám v létě začala špatně chodit na zadní tlapky. Nejdřív zněla diagnóza uvolnění čéšek u obou končetin. Měla i klíště, tak nám dělali i testy na všechna onemocnění s tím související, ale výsledky opět negativní. Stáčela se nám při chůzi na pravou stranu. Její stav se ale velmi zhoršil po odběru mozkomíšního moku. Janiska nám ochrnula úplně. Jediné co dokázala sama bylo vypeazdňovaní. Byla úžasná, vždy upozornila na potřebu, kterou jsme vykonávali ve vaně. Ke konci už zlatíčko nechtěla ani moc jist, jen piškoty namočené ve slabounkem kafi. Měnili jsme polohy tělíčka, aby neměla prolezeniny. Vím, že to pro ní bylo nakonec vysvobození, ale byla ještě tak mladá. 🖤🙏❤️

Já bych ji tedy nechala uspat mnohem dříve, nejpozději ihned, když ochrnula, možná i dřív...ale nechci jitřit Vaši bolest.

fikovnice napsal(a):
Já bych ji tedy nechala uspat mnohem dříve, nejpozději ihned, když ochrnula, možná i dřív...ale nechci jitřit Vaši bolest.

souhlasím s Tebou už nikdy bych nenechala zvíře trápit jen pro svou sobeckost.. Taky jsme měli psa uspat dříve...........a podávat kafe zvířeti asi taky nic moc.

fikovnice napsal(a):
Já bych ji tedy nechala uspat mnohem dříve, nejpozději ihned, když ochrnula, možná i dřív...ale nechci jitřit Vaši bolest.

..souhlasím...

GAELLE napsal(a):
souhlasím s Tebou už nikdy bych nenechala zvíře trápit jen pro svou sobeckost.. Taky jsme měli psa uspat dříve...........a podávat kafe zvířeti asi taky nic moc.

....rovněž souhlas.....

Měli jsme domluvené rehabilitační centrum s vodolečbou, rehabilitacemi, terapeutem v týdnu, kdy nám Janiska zemřela. Potřebovali jsme na tuto léčbu sehnat 30.000. Jsem velmi vážně nemocná a jen díky sestričce na hematologii nám svitla nová naděje. Její fenečka měla naprosto stejný průběh onemocnění s tím, že se ani sama nenajedla a nedokázala ani vykonat potřebu. Museli jí pomáhat s vyprazdňováním, krmili jí injekční stríkačkou a fenečka se jim po půl roce uzdravila. A jsou to již 4 roky a mají ji stále. Tak proč nedoufat, že takové štěstí potká i nás,co nás, naši Janisku!!! Byla jsem s ní stále, 24 hodin denně, kdy bychom mohly spolu vše zvládnout. Vy byste řešili situaci jinak a váš názor svým způsobem chápu. Přeji Vám,aby jste se do takové situace nikdy nedostali.

Simona O. napsal(a):
Měli jsme domluvené rehabilitační centrum s vodolečbou, rehabilitacemi, terapeutem v týdnu, kdy nám Janiska zemřela. Potřebovali jsme na tuto léčbu sehnat 30.000. Jsem velmi vážně nemocná a jen díky sestričce na hematologii nám svitla nová naděje. Její fenečka měla naprosto stejný průběh onemocnění s tím, že se ani sama nenajedla a nedokázala ani vykonat potřebu. Museli jí pomáhat s vyprazdňováním, krmili jí injekční stríkačkou a fenečka se jim po půl roce uzdravila. A jsou to již 4 roky a mají ji stále. Tak proč nedoufat, že takové štěstí potká i nás,co nás, naši Janisku!!! Byla jsem s ní stále, 24 hodin denně, kdy bychom mohly spolu vše zvládnout. Vy byste řešili situaci jinak a váš názor svým způsobem chápu. Přeji Vám,aby jste se do takové situace nikdy nedostali.

Já myslím, že to nikdo z nás nemyslel nějak zle... Ale většině z nás už nějaké zvíře odešlo a spousta z nás si vyčítá, že jej měla nechat uspat dříve, včetně mě!

Jinak teda ještě mě zaujalo, že ochrnula po lumbální punkci. To jste nějak řešili...proč se to stalo?

Abych řekla pravdu, tak neřešila, neměla jsem sílu se s někým dohadovat. Jsem po chemoterapiich a jediným přáním bylo jí pomoci rehabilitacemi. Měla jsem vždy kočky, morčata, králíka, pejsky, potkánky dumbo a pokud jsem věděla, že by se trápili, snazila jsem se jejich utrpení zkrátit. Tady jsem selhala, ale jak říkám, doufala jsem. Mám jich tam za duhovým mostem už opravdu hodně. A vždy mě to úplně odrovna, vždy si říkám, že se zvířátky končím, ale realita je jiná ❤️

Simona O. napsal(a):
Abych řekla pravdu, tak neřešila, neměla jsem sílu se s někým dohadovat. Jsem po chemoterapiich a jediným přáním bylo jí pomoci rehabilitacemi. Měla jsem vždy kočky, morčata, králíka, pejsky, potkánky dumbo a pokud jsem věděla, že by se trápili, snazila jsem se jejich utrpení zkrátit. Tady jsem selhala, ale jak říkám, doufala jsem. Mám jich tam za duhovým mostem už opravdu hodně. A vždy mě to úplně odrovna, vždy si říkám, že se zvířátky končím, ale realita je jiná ❤️

Velmi dobře to znám... I s tou nemocností, i když moje nemoci mají jiný charakter, přesto se hodně trápím (kruté bolesti). Jestli můžu radit, a Vy si to můžete dovolit, pořiďte nové zvířátko. Já nebýt mých čtvernožců (tři kočky a "víkendový" pes), tak tu asi nejsem.

Nejsme zrovna spokojeni se způsobem, kterým nabízí své služby Krematorium zvířat Praha. Do telefonu vám sdělí cenu za kremaci psa 5990, vytáhnou od vás osobní údaje a zeptají se, kam si můžou pro tělo přijet, aniž by vám dali navybranou a sdělili cenu za odvoz. Druhý den po odvezení vám přijde mailem nabídkový formulář s cenami, ze kterých se protáčejí panenky. Takže odvoz po Praze za 1300, pytel na psa 450, uložení v márnici 250. A máte kremaci bez rozloučení, s nejlevnější plastovou urnou, pro kterou si sami dojedete, za bezmála osm tisíc! To vše odsouhlasit musíte, protože máte už psa u nich.
Nechápu, proč stát nezajistí kontrolované hromadné spalování těl uhynulých zvířat, které by mohlo být ekonomické. Vždyť mnozí z nás nemusíme mít doma popel, stačí nám kontrola důstojného spálení těla ve hromadném krematoriu.

Láďa Ch. napsal(a):
Nejsme zrovna spokojeni se způsobem, kterým nabízí své služby Krematorium zvířat Praha. Do telefonu vám sdělí cenu za kremaci psa 5990, vytáhnou od vás osobní údaje a zeptají se, kam si můžou pro tělo přijet, aniž by vám dali navybranou a sdělili cenu za odvoz. Druhý den po odvezení vám přijde mailem nabídkový formulář s cenami, ze kterých se protáčejí panenky. Takže odvoz po Praze za 1300, pytel na psa 450, uložení v márnici 250. A máte kremaci bez rozloučení, s nejlevnější plastovou urnou, pro kterou si sami dojedete, za bezmála osm tisíc! To vše odsouhlasit musíte, protože máte už psa u nich.
Nechápu, proč stát nezajistí kontrolované hromadné spalování těl uhynulých zvířat, které by mohlo být ekonomické. Vždyť mnozí z nás nemusíme mít doma popel, stačí nám kontrola důstojného spálení těla ve hromadném krematoriu.

stát zajišťuje asanační ústavy.

pokud vám toto řešení nevyhovuje, tak ho holt stojí.

Láďa Ch. napsal(a):
Nejsme zrovna spokojeni se způsobem, kterým nabízí své služby Krematorium zvířat Praha. Do telefonu vám sdělí cenu za kremaci psa 5990, vytáhnou od vás osobní údaje a zeptají se, kam si můžou pro tělo přijet, aniž by vám dali navybranou a sdělili cenu za odvoz. Druhý den po odvezení vám přijde mailem nabídkový formulář s cenami, ze kterých se protáčejí panenky. Takže odvoz po Praze za 1300, pytel na psa 450, uložení v márnici 250. A máte kremaci bez rozloučení, s nejlevnější plastovou urnou, pro kterou si sami dojedete, za bezmála osm tisíc! To vše odsouhlasit musíte, protože máte už psa u nich.
Nechápu, proč stát nezajistí kontrolované hromadné spalování těl uhynulých zvířat, které by mohlo být ekonomické. Vždyť mnozí z nás nemusíme mít doma popel, stačí nám kontrola důstojného spálení těla ve hromadném krematoriu.

No, já nevím... Vůbec si neumím představit, že bych našemu psovi či mým kočkám "vystrojovala" pohřeb žehem. Všechny naše minulé psy/kočky jsme pohřbili na našem pozemku, já konkrétně na travnatém dvoře chalupy. Ani nevím, do jaké hmotnosti/velikosti zvířete je to povolené... Ale pokud Vám nešlo o to mít doma popel z uhynulého zvířete, tak se dá nechat na veterině a oni zajistí likvidaci těla (no, chybí tam ta důstojnost, o které píšete, to je pravda)... Aspoň si to teda myslím o té variantě ponechání uhynulého psa u veta... "Bodlinka" mě možná opraví...

Já to teda chápu. Kdyby mně řekli cenu 5 990 Kč, tak bych čekala cenu 5 990 Kč. Kdyby si řekli 8 000, zaplatila bych 8 000 (nebo bych řekla, že se poohlédnu jinde), ale mají to říct předem.
Je přece jasné, že když se jako zákazník ptám na cenu kremace, tak mě zajímá celková cena, kolik budu platit.
Jestli to byl monitorovaný hovor, zaplatila bych 5 990 Kč a trvala na tom, že smlouva byla uzavřena ústně a smluvená cena byla 5 990 Kč.
Ono je úlplně jedno, kolik to stálo; cenu mám vědět předem.

fikovnice napsal(a):
No, já nevím... Vůbec si neumím představit, že bych našemu psovi či mým kočkám "vystrojovala" pohřeb žehem. Všechny naše minulé psy/kočky jsme pohřbili na našem pozemku, já konkrétně na travnatém dvoře chalupy. Ani nevím, do jaké hmotnosti/velikosti zvířete je to povolené... Ale pokud Vám nešlo o to mít doma popel z uhynulého zvířete, tak se dá nechat na veterině a oni zajistí likvidaci těla (no, chybí tam ta důstojnost, o které píšete, to je pravda)... Aspoň si to teda myslím o té variantě ponechání uhynulého psa u veta... "Bodlinka" mě možná opraví...

A vet zajistí odvoz do kafilérie. Nebo ke mně do školy, na pitvu - což je zdarma. Akorát teď to nefunguje, protože jsme zavření, že jo.

Nám zemřela fenečka v listopadu a musím říct, že s krematoriem KERBEROS mám jen dobré zkušenosti. Fenečku jsme jim po domluvě přinezli, měli jsme soukromé rozloučení v pohřební síni, jak dlouho jsme chtěli, samozřejmě bez obřadu, vybrali jsme si urničku. V den žehu nám přišla sms, kdy žeh začíná. Samozřejmě záleží, jak velkého pejska máte, od toho se vyvíjí pak cena jak za žeh, tak i urničku.

Děkuji za vše co jste pro nás udělali když nám umřel po 16 ti letech náš milovaný pudlík Kimeček.Důstojné a milé rozloučení s někým koho jsme po celé léta milovali.

Zakopat nekam??? Kde ho rozryjou dive zvirata, nebo zli lidi? Protoze tech je bohuzel mnoho! Kdo by tak chtel dopadnout? Ne kazdy ma zahradku, nebo psi hrbitov nablizku a tak kremace je jedina moznost. Ne jen tak ho odhodit 😔 Na to nam tu lasku cely zivot a oddanost nedal.

Je tezko hodnotit kdy byl ten "spravny" cas. Kdy si rict, ze ted je ten cas, aby byla uspana? Pejsek kolikrat chce zit i kdyz je ochrnuty. Oni to prece nevzdavaji. To delaji prave jen lidi.

vasicovat@seznam.cz napsal(a):
Je tezko hodnotit kdy byl ten "spravny" cas. Kdy si rict, ze ted je ten cas, aby byla uspana? Pejsek kolikrat chce zit i kdyz je ochrnuty. Oni to prece nevzdavaji. To delaji prave jen lidi.

Tak je pravda, že je těžké rozhodnout, kdy je ten správný čas. Ale tak člověk svoje psy zná a tak nějak to na nich prostě pozná. Já jsem to mému předešlému psovi viděla na očích. Ještě asi poslední týden mu vet jezdil k nám píchat nějaké "zlepšováky", nachvilku to zabralo, pes žral, pil, vrtěl ocasem, sice už většinu dne prospal, ale normálně se vyvenčil, chodil po zahradě, byl veselý a měl takovou jiskru v očích. Ten poslední den to ale bylo jiné a viděla jsem to hned. Zalezl si do garáže, nechtěl se ani zvednout, pozvracel se a zůstal v tom ležet...a ty oči...on to fakt vzdal... no a já jsem věděla, že tohle už je ten čas, že lepší už to nebude. A taky jsem si pak říkala, že to třeba mohlo být už o den dřív - jenže v ten den byl ještě relativně v pohodě.

Prave to, ze si pak clovek rekne, ze to mohl udelat i driv. Jenomze predvidat je az nemozne. Je to tezke, ale je pravda, ze oni nam to reknou, jen musime naslouchat a nebyt sebci. Ja jsem myslela hlavne na to, ze chce, abych pri ni byla. Nekteri pejsci si naopak odejdou do samoty.

vasicovat@seznam.cz napsal(a):
Prave to, ze si pak clovek rekne, ze to mohl udelat i driv. Jenomze predvidat je az nemozne. Je to tezke, ale je pravda, ze oni nam to reknou, jen musime naslouchat a nebyt sebci. Ja jsem myslela hlavne na to, ze chce, abych pri ni byla. Nekteri pejsci si naopak odejdou do samoty.

Aho, je to tak. Náš pejsek... už je to let, ale pořád na něj vzpomínáme. Měli jsme ho z útulku, to mu byly dva roky, žil s námi krásných 16 let.
Ke stáru se mu ta traumata z dávna vracela. Separační úzkost, kterou celé roky neměl (po počátečním boji, jasně). Jenže už skoro neviděla ztratil smuch. Kupodivu pomáhalo tlesknout, bral to po ztrátě sluchu jako přivolání. Jak je to možné, nevím.

Poslední dobu ořád jen naříkal. Zavřela jsem se mu na záchod - naříkal. V noci ze spánku naříkal, protože spal a tak nás necítil, asi. Sprcha, cokoliv... nářek. Takový ten tichý, zoufalý... měl nás kolem sebe, ale jakoby o nás nevěděl.

Jednu sobotu jsem se rozhodla a zavolala vetovi. Už se na to nedalo koukat, no... Vet přijel k nám, pejska na dvoře v mé náruči příspal a pak řekl, že ještě jednu injeci dá a že k němu nemáme půl hodiny chodit.
To byla hodně dobrá rada, věděl co říká, jojo. Ty záškuby... manžel je viděl, já ne, já řvala ve své noře.

Pak jsme ho společně pohřbili pod trnkami ve svahu v hájku. Tam ho nic nevyhrabalo - vím to jistě.

Pro nás jaksi neumřel, je tu někde, pořád. Ke sklonku života si nás přichýlilo kotě a pejsek ho miloval a vlastně dovedl k dospělosti. A to koně, dnes kocout, pořád dělá to, co dělával pejsek - když přijedu z práce, mihne se za dveřmi a číhá na mě, aby mě přivítal. Kdysi, maličkej, spával v dlouhých chlupech pejska - a dodnes vyhledává na spánek podobné úkryty.
Takže... tak, no...
Můžete mít v životě x psů, ale jeden z nich se vám do toho života zapíše nesmazatelně. Vzpomínáme, jaký byl diagnostik - my a třiděti - a on vždycky věděl přesně, komu je nejhůř, když byla sezóna nachlazení. K tomu si pak lehal podél postele. Řídila jsem se jeho odhadem; nikdy se nezmýlil.

A největší záhada ze všech: Všechny děti dojížděly z naší dědiny do brna do školy. Vracely se různě. Autobus nám sice jezdí kolem domu, ale zastávka je až dole v dědině.

Ale ten pes VŽDYCKY VĚDĚL, že je v něm někdo z rodiny. Když autobus projel, přesunul se za dveře a čekal. A dočkal se, vždycky. Tohle je prostě záhada všech záhad.

No... prostě Karel.
Od té doby už jiného psa nechci. Máme toho kocourka, ale je to jiné. Ne horší nebo tak něco, jen jiné. Karel byl jedinej a jedinečnej. Přišel, když měly děti 8- 14 let, s ním dospěly,

Omluva za tasemnicovitý příspěvek. Téma mi probudilo vzpomínky...

"Vet přijel k nám, pejska na dvoře v mé náruči příspal a pak řekl, že ještě jednu injeci dá a že k němu nemáme půl hodiny chodit.
To byla hodně dobrá rada, věděl co říká, jojo. Ty záškuby... manžel je viděl, já ne, já řvala ve své noře."

Promiňte, nechci jitřit Vaši bolest... Ale viděla jsem hodně odchodů mých zvířecích členů rodiny a vždy ten odchod injekcí od veterináře byl poklidný. Pravda, jednou se vetce nedařila kanylace žíly, musela jsem to provést já a jednou se píchala injekce do srdce. Ale záškuby, navíc půl hodiny (!), nikdy!

Simona O. napsal(a):
Souhlasím s Vámi, sice reaguji na váš příspěvek až po více jak roce, ale to jen díky tomu, že jsme se museli rozloučit s naší láskou, psí holčičkou Janiskou,která nám zemřela v sedmi letech. Nikomu bych nepřála takovou beznaděj v léčbě, která trvala dlouhých 5 měsíců. A ano, musím říct s čistým svědomím, že jsme se jí věnovali jak nejlépe a s láskou jsme mohli. Bohužel nám nikdo z 5 veterinaru nedokázal pomoci. Prodělali jsme všechna možná vyšetření, od sona, rtg, ct, odběry mozkomíšního moku, vyšetření krve, cytostatika, a vše bez jakéhokoliv poškození a nálezu. Janiska nás opustila toto pondělí 16.11.2020 v deset hodin dopoledne. A máte pravdu, jsme jedním z těch lidí, kteří nemohli to svoje milované ctyrnohe štěstí pohřbít třeba na chalupě. Zemřela nám doma a já bych nikdy nedopustila, abychom jí zanechali na veterině. Dodnes mám v živé paměti, jak vypadala místnost s mrtvými zvířaty diky tomu, že má máma asistovala na veterine. A tak jsem využila služeb pohřebního krematoria KERBEROS. A musím říct, že jsem udělala dobře. Tak ohleduplny a citlivý přístup se jen tak nevidí. Máte čas se rozloučit se svým miláčkem v malé obřadní sini, s květinami, o samotě. A že to stálo pár tisíc? Dala jsem je ráda, i když jsme se museli uskrovnit, nikdy toho nebudu litovat. Ona si to po tom všem totiž zasloužila. 🖤😭❤️🙏

Fotka z obřadní síně zvířecího krematoria může působit různě, obzvláště na chovatele, co mají své zahrady, kde své miláčky pochovávají...
Nemám možnost pohřbívat své pejsky na své půdě, i když by se mi to líbilo nejvíc, ale nechat psa u veterináře, aby skončil v kafilérce, to je nepřípustné pro mne!
Určitě volím zpopelnění pejska, protože je to důstojné pro člena rodiny-smečky.
Fenečka na fotce vypadá, jakoby spala a aranžmá si volí každý sám...dělají to opravdu dobře a že to stojí prachy? A co je dnes zadarmo....

Sluzbam KERBEROS - neni moc co vytkout (max. to, ze nemaji tak nobl podnik jako Krematorium zvirat Praha...?).
Krematorium v Bechovich, je opravdu prekrasne.
Ale sluzba je - stejna... smutne stejna...

Pejska jsme nechali spopelnit u Kerberos. Uplne zakladni urnicka je zatim doma. Nez se rozhodneme, co a jak...
A nasledne jsem zde (pozor reklama - pokud tedy Kerberos jako reklamu neberete...) - nechala vytvorit obraz https://www.biglittlejoy.cz/obraz-podle-vlastni-fotky/. Ten aktualne vysi u muze v pracovne, ale pravdou je, ze mo hu strasne zavidim...
Prikladam zaslanou fotku + vysledek co je na obrazu...
Vzdy kdyz jdu kolem tak se smeju. ...ten blazen ma svoje misto u nas uz naporad...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!

Můžu doporučit krásné porcelánové vzpomínky na vaše domácí mazlíčky. I psi a kočky si zaslouží být pohřbeni s úctou.
https://www.ceske-urny.cz/vzpominka-na-psy-a-kocky-2/
Tyhle porcelánové vzpomínky jsou super, můžete si na ně nechat přenést fotografie a vydrží opravdu hodně dlouho i ve venkovních podmínkách..pro milovníky pejsků a koček ideální

Zdravím, my jsme nechali dělat kremaci v krematoriumzvirat.cz Musím říct, že to bylo důstojné a vůči pejskovi i přívětivější než ho prostě zakopat do země.

Hanacka napsal(a):
Zdravím, my jsme nechali dělat kremaci v krematoriumzvirat.cz Musím říct, že to bylo důstojné a vůči pejskovi i přívětivější než ho prostě zakopat do země.

..proč myslite?

Nám vše zařídila kremace v Plzni,pro pejska přijela paní,odvezla,vše zařídila za co ještě jednou díky protože pro nás pes byl člen rodiny, takže perfektní přístup paní,na nás bylo jen online vybrat urničku ,a co chceme vyrýt na ní a za pár dní si pro ni přijet...

Hanacka napsal(a):
Zdravím, my jsme nechali dělat kremaci v krematoriumzvirat.cz Musím říct, že to bylo důstojné a vůči pejskovi i přívětivější než ho prostě zakopat do země.

My máme naše psy pohřbené na zahradě. Pohřbívali jsme sami, my, kteří jsme je celý život milovali. Každý pes má na hrobě velký kámen jiné barvy a v nejbližší době bude na kameni i destička se jménem a letopočty kdy žil. Pravidelně jim zapalujeme svíčky. A hlavně, jsou už napořád tam, kde to měli rádi.

Tyto možnosti nemá každý a proto je kremace dobrou volbou, a byla by i naší, pokud bychom to nemohli řešit tak, jak řešíme.
Ale nevím, co je přívětivějšího vůči mrtvému psovi na kremaci oproti pohřbu do země. Můžete to vysvětlit?

Ještě jedna věc - my víme, že v těch hrobech leží opravdu naši psi. To při kremaci nemáte jistotu, že popel, který obdržíte, je opravdu vašeho psa. Tak stejně je to u lidí, ani tam není jistota, že předaný popel je opravdu vašeho zesnulého. Člověk na to nesmí moc myslet...

My máme naše psy pohřbené na zahradě. Pohřbívali jsme sami, my, kteří jsme je celý život milovali. Každý pes má na hrobě velký kámen jiné barvy a v nejbližší době bude na kameni i destička se jménem a letopočty kdy žil. Pravidelně jim zapalujeme svíčky. A hlavně, jsou už napořád tam, kde to měli rádi.



Já to mám taky tak, akorát že náhrobní kámen je zatím jeden a tam je vyryto jméno naší první Iry, no a těsně vedle ní leží tahle druhá. Manžel vykopal hluboký hrob, tam jsme Šmudlinku uložili, no a pochovali. Leží holky vedle sebe,taky tam, kde často ležely v létě ve stínu pod ořešákem. Irča tam má svůj milovaný balon. Taky zapalujeme svíčky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
My máme naše psy pohřbené na zahradě. Pohřbívali jsme sami, my, kteří jsme je celý život milovali. Každý pes má na hrobě velký kámen jiné barvy a v nejbližší době bude na kameni i destička se jménem a letopočty kdy žil. Pravidelně jim zapalujeme svíčky. A hlavně, jsou už napořád tam, kde to měli rádi.

Tyto možnosti nemá každý a proto je kremace dobrou volbou, a byla by i naší, pokud bychom to nemohli řešit tak, jak řešíme.
Ale nevím, co je přívětivějšího vůči mrtvému psovi na kremaci oproti pohřbu do země. Můžete to vysvětlit?

Ještě jedna věc - my víme, že v těch hrobech leží opravdu naši psi. To při kremaci nemáte jistotu, že popel, který obdržíte, je opravdu vašeho psa. Tak stejně je to u lidí, ani tam není jistota, že předaný popel je opravdu vašeho zesnulého. Člověk na to nesmí moc myslet...

Krematoria zvirat garantuji, ze obdrzite popel jenom a pouze Vaseho zvirete a platite za to pomerne velkou castku. Provozovatele si zakladaji na duveryhodnosti a muzete byt kremaci dokonce pritomna.

My mame taky zahradu a taky bych ulozila mazlicka tam, ale i ta kremace je dustojna varianta, rozhodne lepsi nez kafilerka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Krematoria zvirat garantuji, ze obdrzite popel jenom a pouze Vaseho zvirete a platite za to pomerne velkou castku. Provozovatele si zakladaji na duveryhodnosti a muzete byt kremaci dokonce pritomna.

My mame taky zahradu a taky bych ulozila mazlicka tam, ale i ta kremace je dustojna varianta, rozhodne lepsi nez kafilerka.

Popravdě, přesto jsem trochu skeptická k tomu, zda popel je z mého zvířete.
Garantují jak...?
Musí počítat s tím, že nikdo nebude pátrat po tom, zda neobdržel popel z jiného psa...

fikovnice napsal(a):
Popravdě, přesto jsem trochu skeptická k tomu, zda popel je z mého zvířete.
Garantují jak...?
Musí počítat s tím, že nikdo nebude pátrat po tom, zda neobdržel popel z jiného psa...

....no údajně se vše natáčí a člověk může vše zhlédnout na videu, jenomže popravdě, kdo by na to vydržel koukat anebo se vůbec chtěl koukat...

fikovnice napsal(a):
Popravdě, přesto jsem trochu skeptická k tomu, zda popel je z mého zvířete.
Garantují jak...?
Musí počítat s tím, že nikdo nebude pátrat po tom, zda neobdržel popel z jiného psa...

Pouzivaji identifikacni znamky. Nechtela jsem to sem puvodne davat, ale muzete posoudit sama

https://www.krematoriumzviratpraha.cz/novinky/video-jak-probiha-kremace-pejska

A jak pise chameleonHugo, maji tam kamery. Pokud byste souhlasila se spolecnou kremaci s jinymi zviratky, cena je nizsi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pouzivaji identifikacni znamky. Nechtela jsem to sem puvodne davat, ale muzete posoudit sama

https://www.krematoriumzviratpraha.cz/novinky/video-jak-probiha-kremace-pejska

A jak pise chameleonHugo, maji tam kamery. Pokud byste souhlasila se spolecnou kremaci s jinymi zviratky, cena je nizsi.

Děkuji!