Albinotické korálovky
Co je to albinismus Pravý albín je takové zvíře, v jehož srsti, peří nebo šupinách není obsažen žádný pigment. Tělo takového živočicha je celé bí...
Co je to albinismus
Pravý albín je takové zvíře, v jehož srsti, peří nebo šupinách není obsažen žádný pigment. Tělo takového živočicha je celé bílé, oční duhovka bývá červená. Mnohem známější ve světě zvířat jsou živočiché, u kterých jsou částečně nebo úplně některé barvy zachovány, i když mají červené oči. Jsou to proto pouze přechodné typy k pravému albinismu. U hadů se vzácně vyskytují zvířata, jimž chybí tmavý pigment, melanin. Správně se tito jedinci nazývají amelaničtí, avšak nesprávně, i když již vžitě se pro ně používá název albíni. Pravý albín může být také partiální, částečný. Otázkou bývá, jak takový albín vznikne. Bylo zjištěno, že albinotické zvíře vznikne spontánní mutací genů. Vědci vypočítali, že pravděpodobnost výskytu albína v normální populaci je 1:10 000 až 40 000. Je-li takové zvíře chovatelsky podchyceno, může být s použitím příbuzenské plemenitby rozmnoženo a následně rozšířena v chovech nová barevná odchylka.
V poslední době k nám pronikají i albíni jiných druhů hadů, především korálovek. Někteří jsou velmi atraktivní a často pocházejí z USA.
Jiné barevné odchylky
Mimo zvířat albinotických bez veškerého pigmentu a zvířat amelanických bez tmavého pigmentu se vyskytují také zvířata hypomelanická se sníženým množstvím melaninu, tmavého pigmentu, zvířata hypermelanická se zvýšeným množstvím melaninu a zvířata melanická, čili celočerná. Zvířatům anerytrickým a axantickým chybí červený a žlutý pigment a zvířata erytrická a xantická jej mají naopak přebytek.
Dědičnost
Vesměs všechny tyto barevné odchylky včetně albinismu jsou recesivní, tedy ustupující oproti normálnímu zbarvení, které je dominantní, převládající. Dědičnost podléhá Mendelovým zákonům dědičnosti a vypočítá se podle Punnettova čtverce. Při páření albína s normálně zbarveným zvířetem získáme veškeré potomstvo normálně zbarvené, ale se skrytou vlohou pro albinismus, jsou to 100% heterozygoti. Při spáření těchto dvou heterozygotů vznikne v potomstvu 1/4 albínů, 1/4 normálně zbarvených neštěpitelných zvířat a 1/2 normálně zbarvených heterozygotů. Spáříme-li heterozygota a normálně zbarveným neštěpitelným zvířetem, dostaneme všechno potomstvo normálně zbarvené, z něho je však 1/2 heterozygotů. Při spojení albína s heterozygotem se v potomstvu vyskytne 1/2 albínů a 1/2 heterozygotů. Při spáření dvou albínů je samozřejmě všechno potomstvo albinotické.
Při malém počtu odlišně zbarvených jedinců se nevyhneme příbuzenské plemenitbě, a v tom je kámen úrazu.
Pozor na imbreeding!
Imbreeding čili příbuzenská plemenitba má negativní vliv na celou populaci zvířat a jejím konečným důsledkem je celkové vyhynutí populace. Páříme-li u hadů ve více generacích příbuzná zvířata, z čehož nejhorší je sourozence se sourozenci, děti s rodiči a podobně, začně se projevovat tzv. imbreedingová deprese. Začínají působit zhoubné recesivní geny. V praxi se to projevuje snížením životaschopností mláďat, plodnosti a zdravého stavu zvířat.
Abychom tomuto zabránili, je bezpodmínečně nutné do chovu albínů připařovat nepříbuzná, klasicky zbarvená zvířata a to i za cenu toho, že z těchto spojení získáme pouze heterozygotní, avšak kvalitní zvířata. Osobně mám v chovu čtyři krevní linie L. t. hondurensis a u všech hadů kladu důraz, abych imbreedingu zabránil, pokud je to možné.
Albinotické korálovky
Zvláště tříbarevné korálovky jsou jako albíni velice atraktivní a svými barvami upoutají pozornost i laiků. U chovatelů v USA se albinotické korálovky těší velké oblibě. Albíni nových druhů a poddruhů jsou ceněny jako velká vzácnost a jsou prodávány za horentní sumy.
Jedním z nejkrásnějších je albín Lampropeltis t. nelsoni. Tyto trojbarevné albino nelsonky mají 14 až 18 širokých červených proužků, mezi nimiž jsou proužky čistě bílé. V každém bílém pruhu je ještě umístěn proužek světle žlutý. U jiného typu těchto albínů je obrácena barva bílých a žlutých proužků.
Největší tříbarevní albíni jsou Lampropeltis t. hondurensis. Také u nich je známo několik barevných typů, z nichž asi nejhezčí jsou tangerinoví albíni. Jejich barva se skládá z bílých, červených a oranžových proužků. Překrásné jedince této formy odchovává v naši republice pan Gilar.
Mezi našimi teraristy je poměrně dobře znám albín L. getula californiae pobřežní formy. Je to růžový had se žlutými příčnými proužky nebo podélným pruhem. Málo chovatelů ale ví, že existuje ještě druhý, naprosto odlišný typ. Je to albín poušní formy L. g. californiae, který má čistě bílé proužky na fialovém těle.
V USA jsou mimo výše jmenované vzácně chováni albíni L. pyromelana woodiny, L. t. triangulum, L. t. splendida a L. g. nigra. Albíni dalších druhů, poddruhů a forem jsou šlechtěni přenesením albino genů od albínů L. ruthveni, což už je o něčem jiném.
Pravý albín je takové zvíře, v jehož srsti, peří nebo šupinách není obsažen žádný pigment. Tělo takového živočicha je celé bílé, oční duhovka bývá červená. Mnohem známější ve světě zvířat jsou živočiché, u kterých jsou částečně nebo úplně některé barvy zachovány, i když mají červené oči. Jsou to proto pouze přechodné typy k pravému albinismu. U hadů se vzácně vyskytují zvířata, jimž chybí tmavý pigment, melanin. Správně se tito jedinci nazývají amelaničtí, avšak nesprávně, i když již vžitě se pro ně používá název albíni. Pravý albín může být také partiální, částečný. Otázkou bývá, jak takový albín vznikne. Bylo zjištěno, že albinotické zvíře vznikne spontánní mutací genů. Vědci vypočítali, že pravděpodobnost výskytu albína v normální populaci je 1:10 000 až 40 000. Je-li takové zvíře chovatelsky podchyceno, může být s použitím příbuzenské plemenitby rozmnoženo a následně rozšířena v chovech nová barevná odchylka.
• chovný pár albino L. t. nelsoni
V poslední době k nám pronikají i albíni jiných druhů hadů, především korálovek. Někteří jsou velmi atraktivní a často pocházejí z USA.
Jiné barevné odchylky
Mimo zvířat albinotických bez veškerého pigmentu a zvířat amelanických bez tmavého pigmentu se vyskytují také zvířata hypomelanická se sníženým množstvím melaninu, tmavého pigmentu, zvířata hypermelanická se zvýšeným množstvím melaninu a zvířata melanická, čili celočerná. Zvířatům anerytrickým a axantickým chybí červený a žlutý pigment a zvířata erytrická a xantická jej mají naopak přebytek.
• tangerinový albín L. t. hondurensis
Dědičnost
Vesměs všechny tyto barevné odchylky včetně albinismu jsou recesivní, tedy ustupující oproti normálnímu zbarvení, které je dominantní, převládající. Dědičnost podléhá Mendelovým zákonům dědičnosti a vypočítá se podle Punnettova čtverce. Při páření albína s normálně zbarveným zvířetem získáme veškeré potomstvo normálně zbarvené, ale se skrytou vlohou pro albinismus, jsou to 100% heterozygoti. Při spáření těchto dvou heterozygotů vznikne v potomstvu 1/4 albínů, 1/4 normálně zbarvených neštěpitelných zvířat a 1/2 normálně zbarvených heterozygotů. Spáříme-li heterozygota a normálně zbarveným neštěpitelným zvířetem, dostaneme všechno potomstvo normálně zbarvené, z něho je však 1/2 heterozygotů. Při spojení albína s heterozygotem se v potomstvu vyskytne 1/2 albínů a 1/2 heterozygotů. Při spáření dvou albínů je samozřejmě všechno potomstvo albinotické.
Při malém počtu odlišně zbarvených jedinců se nevyhneme příbuzenské plemenitbě, a v tom je kámen úrazu.
Pozor na imbreeding!
Imbreeding čili příbuzenská plemenitba má negativní vliv na celou populaci zvířat a jejím konečným důsledkem je celkové vyhynutí populace. Páříme-li u hadů ve více generacích příbuzná zvířata, z čehož nejhorší je sourozence se sourozenci, děti s rodiči a podobně, začně se projevovat tzv. imbreedingová deprese. Začínají působit zhoubné recesivní geny. V praxi se to projevuje snížením životaschopností mláďat, plodnosti a zdravého stavu zvířat.
• chovný samec albino L. ruthveni
Abychom tomuto zabránili, je bezpodmínečně nutné do chovu albínů připařovat nepříbuzná, klasicky zbarvená zvířata a to i za cenu toho, že z těchto spojení získáme pouze heterozygotní, avšak kvalitní zvířata. Osobně mám v chovu čtyři krevní linie L. t. hondurensis a u všech hadů kladu důraz, abych imbreedingu zabránil, pokud je to možné.
Albinotické korálovky
Zvláště tříbarevné korálovky jsou jako albíni velice atraktivní a svými barvami upoutají pozornost i laiků. U chovatelů v USA se albinotické korálovky těší velké oblibě. Albíni nových druhů a poddruhů jsou ceněny jako velká vzácnost a jsou prodávány za horentní sumy.
Jedním z nejkrásnějších je albín Lampropeltis t. nelsoni. Tyto trojbarevné albino nelsonky mají 14 až 18 širokých červených proužků, mezi nimiž jsou proužky čistě bílé. V každém bílém pruhu je ještě umístěn proužek světle žlutý. U jiného typu těchto albínů je obrácena barva bílých a žlutých proužků.
• mladé zvíře albino L. t. nelsoni
Největší tříbarevní albíni jsou Lampropeltis t. hondurensis. Také u nich je známo několik barevných typů, z nichž asi nejhezčí jsou tangerinoví albíni. Jejich barva se skládá z bílých, červených a oranžových proužků. Překrásné jedince této formy odchovává v naši republice pan Gilar.
Mezi našimi teraristy je poměrně dobře znám albín L. getula californiae pobřežní formy. Je to růžový had se žlutými příčnými proužky nebo podélným pruhem. Málo chovatelů ale ví, že existuje ještě druhý, naprosto odlišný typ. Je to albín poušní formy L. g. californiae, který má čistě bílé proužky na fialovém těle.
• fialový albín pouštní formy L. g. californiae
V USA jsou mimo výše jmenované vzácně chováni albíni L. pyromelana woodiny, L. t. triangulum, L. t. splendida a L. g. nigra. Albíni dalších druhů, poddruhů a forem jsou šlechtěni přenesením albino genů od albínů L. ruthveni, což už je o něčem jiném.
• dvě loňské samičky albino L. t. hondurensis
Autor textu: Václav Chadima
Autor fotografií zdroj: Václav Chadima
Ohodnotťe tento článek:
Celkové hodnocení (0x):