Víkend s irským teriérem

Dovolím si tvrdit o sobě, že jsem, mimo jiné, i dlouholetou příznivkyní chovu psů. Od útlého věku jsem pronásledovala své rodiče s nápadem, že pořídíme psa. Maximem mého snažení však bylo několikaminutové zapůjčení pudla od sousedů. Mým prvním psem byl po mnoha dalších letech voříšek jménem Betty, kterého zachránil známý před snědením pochybnými individui a který se dožil téměř dvaceti let. Již v době, kdy Bettyna byla mladým psem, jsem poprvé uviděla štěně – psa, irského teriéra. Tím okamžikem bylo rozhodnuto. Musí být můj!

Dnes jsem již pátým rokem majitelkou fenky irského teriéra, která se shodou okolností jmenuje, a to i dle svého oficiálního psího „rodného listu“ rovněž Bety a od loňského roku jsem i chovatelkou tohoto úžasného psího plemene.
Protože zmíněné psí plemeno patří k ne příliš početným a módním pejskům, pokusím se o jeho stručnou charakteristiku. Pšeničně zbarvený hrubosrstý psík sportovní a štíhlé postavy, je často považován za nejkrásnějšího dlouhonohého teriéra. Dr. Bruce Fogle, autor Encyklopedie psů, uvádí: „Ačkoliv bývá dobrým rodinným přítelem, k ostatním psům se chová doslova jako terorista. Není pravděpodobné, že by někdy utekl z boje.“ Většina majitelů, chovatelů a příznivců těchto psíků mi určitě dá za pravdu v tom, že Irský teriér je vynikajícím společenským psem, domácím mazlíčkem a miláčkem rodiny, který však potřebuje pro své vedení pevnou, ale zejména důslednou ruku. Pak je soužití s „irčanem“ bezproblémové a pro svoji smečku je ochoten udělat cokoli. Myslím si, že kdo se s tímto elegantním teriérem blíže seznámí, beznadějně propadne jeho kouzlu.

Vzhledem k výše uvedenému, je více než pravděpodobné, že mé pozornosti nemohl uniknout již druhý ročník akce „Víkend s irským teriérem“. Loňský ročník jsem musela oželet z důvodu plnění mateřských povinností s prvním vrhem štěňat. V časopisech o chovu a soužití se zvířaty se občas objevila zpráva o podobné akci, nikdy však nebyla zaměřena na irské teriéry. Hlavní organizátoři akce, manželé Sršňovi, si za vyvedené setkání zaslouží uznání.
Víkend se opět konal v Nova – Campu v Rouchovanech ve dnech 9. a 10. září. Smyslem setkání bylo zejména se pobavit, sdělit si zkušenosti z různých oblastí a prezentovat své čtyřnohé přátele. Připravený program byl nesoutěživý, dobrovolný a zábavný. Dle mého pozorování chovatelé „irčanů“ nepatří mezi příliš soutěživé typy.

Sobotní dopoledne začalo příjezdem účastníků. Po krátkém občerstvení a ubytování měli zájemci možnost vyzkoušet si na připravené dráze soutěž agility. Následoval oběd, při kterém bylo úžasné pozorovat spolustolování pánečků a psů. Podával se srnčí guláš. Po krátkém poledním odpočinku probíhal další program. Vzhledem k tomu, že irský teriér je původně plemenem loveckým, nemohla být opomenuta právě tato stránka výcviku. Odpoledne se společně besedovalo o myslivosti a zasvěcený výklad zkušeného poradce chovu byl prokládán veselými historkami spojenými s tímto způsobem výcviku ostatních majitelů a chovatelů. Mnohdy i nezkušených. To jim však na veselosti nikterak neubralo. Irský teriér není žáden suchar, proto bylo historek více, než vážného a seriózního výkladu. Koho nebavila myslivost, besedoval o tom, k čemu našel vhodného partnera nebo dopřál svému miláčkovi procházku okolní přírodou. U Rouchovan je fakt hezky. Následovala přednáška o úpravě irského teriéra, doplněná praktickými ukázkami a předvedením psů v různých stadiích úpravy, včetně úpravy výstavní. Následovala večeře a volný program, který se protáhl do pozdních nočních hodin. Nedělní dopoledne bylo ve znamení činnosti záchranářů. Brněnská skupina seznámila účastníky s trochou teorie v této oblasti a následně předvedla ukázky výcviku a ovladatelnosti svých svěřenců. Vyvrcholením bylo úspěšné vyhledání figuranta v sutinách. Zlatým hřebem dopoledního programu byla soutěž „Poznej svého psa“. Jednotlivým pánečkům byly zavázány oči šátkem, poznávaný vlastní pes začleněn do skupinky dalších čtyř a úkolem bylo jej poznat (byla zde patrná jistá podobnost s rekognicí v trestním řízení). Všichni soutěžící byli úspěšní a svého miláčka poznali (v trestu to tak vždy nebývá). Pak následoval oběd (vepřo – knedlo – zelo), rozdání odměn zúčastněným psíkům, loučení a odjezd.

Letošní ročník navštívilo 53 příznivců chovu, 26 zástupců rasy irský teriér a 5 hostů, kterými byli Výmarský ohař, Bretaňský ohař, Westík, Malý knírač a jagteriér.
Víkend byl příjemný, počasí příznivé, chovatelé milí, irští teriéři jedineční a všichni psíci neodolatelní. Akce pro mne měla i další pozitivní aspekt. Poznávací. Díky navigátorovi. Ten mi před odjezdem z Brna zabránil vrátit se domů pro automapu s tím, že ten kraj od malička zná jako své boty. Po celou dobu cesty seděl v mém voze a četl noviny tak, že nebylo vidět do zpětného zrcátka, přičemž při dotazu, zda doprava, doleva nebo rovně zamumlal, že je to jedno nebo jak chci. Při příležitosti hledání nejvhodnější cesty do Rouchovan jsem projela, a to i opakovaně, vísky, o kterých jsem v životě neslyšela a navíc se ze všech stran seznámila s areálem objektu jaderné elektrárny v Dukovanech. Poučením je i to, že z pohledu dnů současných bylo vhodnější šetřit na výživě a potřebách navigátora a pořídit si do auta GPS.

Tak, snad opět příští rok …

text a foto: Jana Sedláčková