Irský jemnosrstý pšeničný teriér (Irish Soft Coated Wheaten Terrier)

Irský pšeničný teriér byl vyšlechtěn v Irsku. První známky o tomto plemeni se objevují zhruba před dvěma sty lety. Legenda praví, že když se španělské koráby v 17. století dostaly ke břehům Irska, aby se zde vylodily, námořníci objevili psy modré jako nebe, kteří by měli být předky tohoto teriéra. Toto plemeno si nekřížilo krev s jinými teriéry, proto si zachovalo „čistotu plemene“.

Historie
Tento teriér byl prvně registrován jako samostatné plemeno v roce 1937 v irském kynologickém klubu, anglický kynologický klub jej uznal o šest let později. Irský teriér byl všestranným selským psem. Jeho povinností bylo lovit krysy, drobné hlodavce, jezevce, zajíce, hlídat a hnát dobytek. Je nejstarším z irských plemen teriérů, což dokládají staré malby, zobrazující pšeničně zbarveného teriéra s měkkou srstí. V jeho žilách koluje krev Irského vlkodava, a předpokládá se, že právě z něj byl vyšlechtěn dnešní irský teriér, Kerry blue teriér a Glen of Imael teriér – jediný krátkosrstý teriér pocházející z Irska, který je také jeho nejbližším příbuzným.

Srst
Pro irského teriéra je typická hedvábná srst barvy zralé pšenice, která se vlní ve volných kučerách. Jiné zbarvení je nepřípustné. Jeho srst neplstnatí, je však třeba ji pravidelně česat, aby si srst udržela svoji kvalitu. Nejbohatší srst je na hlavě a na nohách, přičemž na hlavě je bohatá brada a vousy. Zdrojem problémů se srstí je u pšeničného teriéra její kvalita. Chovatelé rozlišují dva typy srsti: irský a americký. Irský typ srsti přirozeně opisuje tvar těla psa. Srst je sice měkká, ale pevná, se zřetelnou strukturou. Pes se srstí amerického typu má měkkou až vatovitou srst bez lesku. Laikovi se většinou více líbí americký typ srsti, Pšeničný teriér však pochází z Irska, a proto více odpovídá irskému standardu. Standard připouští také úpravu srsti, nejen neupravené jedince. Maximální přípustná délka srsti u neupravených psů je však 12,7 cm. Pšeničného teriéra nemusíme často koupat, důležité je však pravidelné pročesávání, jinak se vytvoří v srsti chuchvalce, a dochází ke zplstnatění.

Pokud bychom se rozhodli pro trimování srsti, srst se upravuje takto: stříhá se nakrátko na těle, krku, hrudníku a lebce, nad očima a pod čelistí se ponechá velmi dlouhá, podporuje se tvorba brady. Bohaté střapce na nohách. Srst na těle se trimuje na venkovních konturách, ocas se trimuje nakrátko do čisté špičky.

Malá štěňata mívají tmavou srst (hnědou, mahagonovou nebo bílou). Čenich a uši bývají černé nebo tmavě hnědé. Tmavá srst postupně věkem světlá, až získá pšeničnou barvu. Hodně bílá je však na závadu. Pokud se pšeničný teriér poraní, nová srst je nejprve tmavé barvy, následně světlá.

Velikost a vzhled
Dospělý pes je střední délky, v kohoutku mívá 46 až 48 cm, fenky bývají drobnější postavy. Váha se pohybuje v rozmezí 13 až 18 kg. Hlava je mohutná, protáhlá, s černým nosem, se silnými čelistmi s nůžkovým nebo klešťovým skusem. Oči jsou menší, tmavé a uši malé, dopředu nesené. Krk je středně dlouhý, tělo poměrně krátké s rovnou hřbetní linií. Bedra jsou krátká, mohutná, hrudník hluboký s dobře klenutými žebry. Ocas je tenčí. Přední končetiny jsou dobře osvalené, rovné, pánevní končetiny mají osvalená stehna a dobře zaúhlená kolena.

Tlapy jsou malé a sevřené. Srst je měkká, hedvábná, ve všech odstínech pšeničné barvy.

Tento pes se dožívá úctyhodného věku 14–17 let.

Povaha, zdraví
Pšeničný teriér má velmi přátelskou povahu, bez známek agrese. Je to inteligentní pes, sršící energií, hravý, milující malé děti a oddaný své rodině. Vzhledem ke svému temperamentu potřebuje pevnou ruku a důslednost, v žádném případě jej nesmíme bít. Hodí se zejména pro aktivní majitele, se svojí rodinou půjde kamkoli, ale nesnáší dlouhé odloučení, proto se nehodí do kotce nebo na dvůr. Rovněž pro svoji povahu není vhodný na hlídání objektů. Vetřelce sice ohlásí štěkotem, ale nic více.

Pořídíte-li si tohoto teriéra, čekají vás dlouhé procházky. Tento pes přímo miluje pohyb, nesnáší nicnedělání. Vzhledem k mírné povaze jej zvládne i začínající chovatel. Pokud jej vedeme k poslušnosti od ranného věku, nemá s ní žádné problémy. Základní povely, jako je přivolání, fuj, lehni, sedni, pohyb na volno, jsou pro něj samozřejmostí. Potřebuje nejen pohyb, ale také „práci“, nemá rád nicnedělání. V současné době s ním můžeme zkusit také agility (psí parkur), coursing (pes pronásleduje a chytá návnadu – igelitový střapec), flyball (pes sám přeskočí čtyři překážky, skočí na speciální box, ze kterého vystřelí balónek, ten chytí rychle do tlamy, skáče znovu i s míčkem v tlamě zpátky přes překážky k majiteli), frisbee (chytání létajícího talíře), tanec se psem (majitel jej učí různé otočky, poskoky, výskoky, na povely nebo posunky pak pes cvičí a s majitelem na určitou hudbu vytváří „taneční pár“), dog trekking (orientační pochod). U každého sportu je však důležité začít pod odborným dohledem trenéra, aby nedošlo k nadměrnému přetěžování organismu psa. Všeobecně se dá říci, že se jedná o psa aktivního, sportovně založeného, hravého, učenlivého i správně zvídavého.

Přes toto všechno Wheaten nepatří mezi rozšířená ani módní plemena. Nicméně je to teriér a tomu by měla plně odpovídat jeho povaha, vzhled i zdraví. Jako každý správný teriér je sebevědomý, aktivní, hravý, ale přitom vyrovnaný, s radostnou jiskrou. Bázlivost či agresivita u něj nejsou na místě.

Ačkoli nemá podsadu, nemá rád horko. V letních měsících má rád pobyt u vody, v zimě se vydovádí na sněhu.

Irský jemnosrstý pšeničný teriér zatím není přešlechtěn, díky tomu jej neprovází genetické defekty, a v dobré kondici se dožívá i vyššího věku. Zdravotní problém někdy může způsobovat neuropatie (pokles funkce ledvin a jejich selhání) nebo enteropatie (ztráta proteinů), dědičně podmíněné choroby typu PRA nebo dysplazie loketního či kyčelního kloubu.