karelvomacka

XXX.XXX.57.209
no proste ho sezer voe
Josef.n

XXX.XXX.148.151
Osvědčilo se mi naučit pštrosa na hlazení při krmení. Přivírá při tom oči, takže v pravou chvíli ho při tom pomalu ale pevně chytnete za hlavu a velmi opatrně abyste s neporanil mu přiložíte krátký nůž bez ostré špice k oku a následně ve správný okamžik mu ho prudce, trhnutím zarazíte do očnice směrem k týlu. Ve vísledku to je jako byste ho střelil do hlavy.
Je potřeba abyste při tom byl za nějakým pevným plotem protože sebou škubne a mohl by vám něco udělat. Pak k němu rychle přiskočíte a podřežete ho. Důležité je aby vám plně důvěřoval, takže nejlépe pokud jste ho od mlada krmil z ruky, ho začít hladit aspoň týden dopředu aby byl při tom uvolněný.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Josef.n
napsal(a):
Osvědčilo se mi naučit pštrosa na hlazení při krmení. Přivírá při tom oči, takže v pravou chvíli ho při tom pomalu ale pevně chytnete za hlavu a velmi opatrně abyste s neporanil mu přiložíte krátký nůž bez ostré špice k oku a následně ve správný okamžik mu ho prudce, trhnutím zarazíte do očnice směrem k týlu. Ve vísledku to je jako byste ho střelil do hlavy.
Je potřeba abyste při tom byl za nějakým pevným plotem protože sebou škubne a mohl by vám něco udělat. Pak k němu rychle přiskočíte a podřežete ho. Důležité je aby vám plně důvěřoval, takže nejlépe pokud jste ho od mlada krmil z ruky, ho začít hladit aspoň týden dopředu aby byl při tom uvolněný.
Jenom otázka. Proč nůž bez ostré špice? Nebyla by lepší porážecí pistole?
Nelze se spoléhat na rady z diskuze. Mohlo by se snadno přihodit že vás pštros zrakví dřív než vy jeho. Existuje pokud vím oficiální porážka pštrosů, mám dojem že Židovicích na Litoměřicku. Nachytřil bych se přímo u pramene. Na tupé předměty a ponožky bych ve vší úctě k zúčastněným zapomněl. On totiž možný následný duel bude mít celkem jistého vítěze.
No a abych nebyl pozadu tak také poradím. Slyšel jsem že vylekaný pštros strká hlavu do písku. Stačí tedy hromádka písku, před porážkou pořádně seřvat a jak jí tam strčí tak šmik a zdrhat. Fuseklí je škoda.
Josef.n

XXX.XXX.255.226
Tupou mačetou
Josef.n

XXX.XXX.255.226
Zrakvit vás může pořádně. Kopnout do sebe panáka a jen si ho pak neplést s manželkou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

malmikov@seznam.cz
napsal(a):
Dobrý den,
než dovezu písek z pískovny tak radši obětuju tu fusekli a výsledek je stejný
a tolik se u toho nenadřu.
Však on by ji tam stejně nestrčil. Je to nedorozumění a tradovaný mýtus.
Svého času jsem pomáhal při ošetřování pštrosa - emu hnědý. Dospělá samice, dost podrápaná nejspíše klokanem, s nímž tehdá sdílela výběh. Ošetřoval veteriánář, průběžně po dobu několika týdnů, a byla ustájena v karanténě v zázemí. Silná černá fusekle navlečená na hlavu (pštrosa) byla základem pro každé ošetření (aby neviděl, pak se zklidnil a šlo s ním jakž takž manipulovat).
Hlavní problém ze začátku bylo, dostat na něj tu ponožku, ale s trochou tréninku a v omezeném prostoru pro pštrosa to byla časem záležitost možná na půl minuty.
Pštros africký ale může být něco dost jiného, zatímco při duelu s emu si vsadím na sebe, u afričáka bych se už bál .
Kalamag

XXX.XXX.191.94
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Však on by ji tam stejně nestrčil. Je to nedorozumění a tradovaný mýtus.
Traduje se, že jejich zvykem je při ohrožení strčit hlavu do písku, ovšem není tomu tak. Pštros je typicky společenský pták, žijící v kočujících skupinách o velikosti 5–50 jedinců. Ve skupinách vládne přísná hierarchie – dominantní samci a samice řídí přesuny skupiny, prachové koupele, tok atd. Na cestách za potravou a vodou jsou pštrosi za den schopni urazit 10–40 km. Putování přerušují pouze v místech s dostatkem potravy.
Kvůli ochraně před dravci se pštrosi přidružují k některým býložravcům, jako jsou např. zebry, gazely a antilopy. Udržují s nimi vztahy založené na vzájemné pomoci při hlídání okolí před možným nebezpečím. Pštrosy předurčuje jejich výška a vynikající zrak a sluch do role hlídek, kterým zároveň také neunikne žádná změna v chování býložravců, pokud spatří nebezpečí dříve než oni.
Jejich potravou jsou převážně rostliny, jichž musí zkonzumovat velké množství. Pštrosi konzumují nejen listy rostlin, ale také jejich zrna, poupata, pupeny, květy, plody a také kořeny. Jako každý pták, který se živí rostlinnou potravou, i pštros si usnadňuje její rozmělnění v žaludku, který má tři laloky, pomocí polykání kamínků. Denně takto spolyká několik hrstí oblázků a písku. Protože pštros je všežravec, zpestřuje si rostlinnou stravu hmyzem (nejčastěji termity a sarančemi), nepohrdne však ani malými savci (hlodavci), plazy a ptáčaty. Pštros nevydrží dlouho bez vody, zvláště pro mladé jedince je voda nutnou podmínkou k přežití. Pokud nemůže vodu najít, musí se spokojit s tučnými a šťavnatými rostlinami (halofyty) a plody. Pokud je to však jenom trochu možné, vypije pštros denně velké množství vody. Pro koupání pštros ale většinou vodu nepoužívá, využívá spíše prachové koupele, které mu částečně prachem, usazeným v peří, nahrazují maz (pštrosovi chybí kostrční mazové žlázy) chránící jeho peří proti vodě.
V populární mytologii je pštros pověstný skrýváním své hlavy do písku, objeví-li se první známky nebezpečí. Obvyklým protiargumentem je to, že druhy, které by se chovaly tímto způsobem, by moc dlouho nepřežily.
Mýtus může vyplývat z toho, že pokud jsou pštrosi zdálky pozorováni při krmení, kdy zároveň kvůli trávení polykají písek a kaménky, vypadají, jako by strkali hlavu do písku. Ve skutečnosti když se pštros cítí ohrožen, přitiskne se k zemi a aby ukryl svůj dlouhý krk, položí ho na zem před sebe. Zvláště u samců tak dojde ke skrytí jejich nápadných bílých per na křídlech a chvějící se horký vzduch pak vytvoří dojem, že místo pštrosa se jedná o nejasnou tmavou hroudu. Zejména, pokud je pštros poblíž horizontu, může se zdát, jakoby zázrakem zmizel z pouštní krajiny.
V době hnízdění si pštrosí rodina vymezuje nevelké území o poloměru 50–800 m (podle otevřenosti terénu), které ochraňuje do stáří mláďat 3–4 dnů. Ochrana území spočívá v jejím křiku, výhružném držení těla a mávání křídly. Za tímto územím se rozprostírá tzv. zóna vlivu, která závisí na vlivu (tj. dosahu hlasu) daného samce a již není hájena. Hnízdní teritorium a zóna vlivu dohromady tvoří superteritorium pštrosí skupiny. Pštrosí hnízdo má na starosti samec, který vybírá jeho polohu a tak ho také vytváří. Hnízdo je většinou umístěno v nějaké prohlubni, ve které samec hrabáním nohama a posléze vsedě vrtěním celého těla vytvoří mělký dolík o průměru zhruba 3 m a hloubce 30–60 cm. Po dokončení hnízda v něm samec zůstává sedět a dominantní partnerka začne vedle hnízda snášet vejce, které si samec zobákem navalí pod sebe. Snášení se děje každý druhý den, nejčastěji večer, a pokud má pštros více samic, snáší tyto společně bez žádného zjevného nepřátelství.
Neregistrovaný uživatel

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!