Podivné chování kocourka

To bude stres.

Taky myslím, že to bude stres. Chce to obnovit vaše staré rituály, a zklidní se. Pro klid duše bych zvážila pozvat veta domů na kontrolu kocourka.
Kdybyste chtěla popovídat víc, napište.

Ještě mě napadá, před časem jeden kocourů chodil vylučovat, kam neměl /jak jste přemisťovala záchodek/- to byl tento, mladý?

Pokud to nebude nemoc, tak to bude uraženost a naštvanost, že jste ho tam samotného nechala. Ale chápu Vás, taky bych ráda vzala kočky ven. Ale já mám 3, takže vždy beru jednu a dvě jsou spolu doma. váš zůstal sám. a proč jste je vlastně nevzala oba dva?

Tak že by takhle trucoval z opuštění se mi moc nezdá... i když jste jinde psala, že je na vás hodně fixovaný, ale to bych spíš čekala, že u vás bude teď jak klíště dohánět ten čas, kdy byl sám...

ale dost se mi nezdá, že nejedl a nešel na wc..aspoň vyčůrat, i kdyby moc nejedl...já bych ho raději nechala zkontrolovat u veta.

joanne.s napsal(a):
Ještě mě napadá, před časem jeden kocourů chodil vylučovat, kam neměl /jak jste přemisťovala záchodek/- to byl tento, mladý?

Ano, byl to tento mladý...

Všem vám děkuji za vaše příspěvky a nápady. Musím říct, že se kloním k "Rapotacce" a "Lavacce" - že za tím nebude psychika, ale nějaká nemoc. Že se to ASI jen sešlo ve stejný čas. Jak píšu, jsem zmatená. Když už jej vylákám ven z botníku, tak strašně přede, otírá se o mě, ale po chvíli zase zaleze. V noci přiletěly obrmůry, volala jsem na něj takovým typickým tónem - Nic! Jsem strašně smutná. Do toho v práci zrovna teď šílený blázinec. Nevím, zda neskončím až někdy v noci na nějaké klinice typu Jaggy, protože přes den se prostě k vetce nedostanu. Ale je to strašné - pořád byl v pohodě, opravdu si mě hlídal. To teď se mnou spal naopak velký. Je po návratu z chalupy v pohodě, dospává to, že tam po nocích moc nespal. S tím zalízáním, když je kočkám zle, to moc dobře vím - i můj minulý kocour, který byl smrtelně nemocný, tak zalízal za nábytek.
Proboha, co mu může být...? Zblázním se! Jakmile budu něco vědět, ozvu se. Ještě snad poznámka - kdyby byl nečistotný a chodil kadit třeba někam do botníku, tak myslím, že bych to cítila.Ale žádný zápach necítím. Je to jako by skoro nejedl (a nepil), a tím pádem nechodil na záchod...

joanne.s napsal(a):
Taky myslím, že to bude stres. Chce to obnovit vaše staré rituály, a zklidní se. Pro klid duše bych zvážila pozvat veta domů na kontrolu kocourka.
Kdybyste chtěla popovídat víc, napište.

Děkuju moc "Joanne", teď nestíhám. Později.

fikovnice napsal(a):
Všem vám děkuji za vaše příspěvky a nápady. Musím říct, že se kloním k "Rapotacce" a "Lavacce" - že za tím nebude psychika, ale nějaká nemoc. Že se to ASI jen sešlo ve stejný čas. Jak píšu, jsem zmatená. Když už jej vylákám ven z botníku, tak strašně přede, otírá se o mě, ale po chvíli zase zaleze. V noci přiletěly obrmůry, volala jsem na něj takovým typickým tónem - Nic! Jsem strašně smutná. Do toho v práci zrovna teď šílený blázinec. Nevím, zda neskončím až někdy v noci na nějaké klinice typu Jaggy, protože přes den se prostě k vetce nedostanu. Ale je to strašné - pořád byl v pohodě, opravdu si mě hlídal. To teď se mnou spal naopak velký. Je po návratu z chalupy v pohodě, dospává to, že tam po nocích moc nespal. S tím zalízáním, když je kočkám zle, to moc dobře vím - i můj minulý kocour, který byl smrtelně nemocný, tak zalízal za nábytek.
Proboha, co mu může být...? Zblázním se! Jakmile budu něco vědět, ozvu se. Ještě snad poznámka - kdyby byl nečistotný a chodil kadit třeba někam do botníku, tak myslím, že bych to cítila.Ale žádný zápach necítím. Je to jako by skoro nejedl (a nepil), a tím pádem nechodil na záchod...

Pokud mu je špatně, tak ani moc jíst ani nebude... je to pro nemocné kočky typické...no, nejen pro kočky - já taky při nemoci moc chuť k jídlu nemám... :)

to si právě taky myslim, že kdyby šel na wc jinam, že to hnedka najdete dle odéru...

no, každopádně držím moc palce, ať je brzy v pořádku.

lavacca napsal(a):
Pokud mu je špatně, tak ani moc jíst ani nebude... je to pro nemocné kočky typické...no, nejen pro kočky - já taky při nemoci moc chuť k jídlu nemám... :)

to si právě taky myslim, že kdyby šel na wc jinam, že to hnedka najdete dle odéru...

no, každopádně držím moc palce, ať je brzy v pořádku.

Děkuji moc. Jsem v práci, ale nejsem moc schopná fungovat. Volala jsem naší vetce, jezdí i domů, ale jsou až do neděle zarezervovaní. Máme prý přijet, na UZV a další. Teď ještě sháním někoho, kdo by event. přijel k nám. Přece jen tato vetka je sice vynikající, ale je asi 25 km od Brna...
Jsem z toho všeho hrozně špatná...

lavacca napsal(a):
Pokud mu je špatně, tak ani moc jíst ani nebude... je to pro nemocné kočky typické...no, nejen pro kočky - já taky při nemoci moc chuť k jídlu nemám... :)

to si právě taky myslim, že kdyby šel na wc jinam, že to hnedka najdete dle odéru...

no, každopádně držím moc palce, ať je brzy v pořádku.

Kdyby aspoň pil. Jenže jak nejsem doma, tak to nevím. Viděla jsem jej pít v neděli, pak měl namočeno v záchodě, ale opět zvláštní věc - vůbec to nezahrabal, ač jindy hrabe snad půl hodiny...

Určitě by to chtělo, aby vet přišel k vám. Ideálně ten, kterého už kocour zná.

fikovnice napsal(a):
Kdyby aspoň pil. Jenže jak nejsem doma, tak to nevím. Viděla jsem jej pít v neděli, pak měl namočeno v záchodě, ale opět zvláštní věc - vůbec to nezahrabal, ač jindy hrabe snad půl hodiny...

Nedal by vám zaměstnavatel dovolenou? může to být dost špatné, pokud nic nepije, navíc teď, když se teploty opět derou nahoru. teď tu byl někdy příspěvek od někoho, že taky kocour několik dní nekadil. už nevím, jak to dopadlo, ale mám pocit, že už není mezi námi. je mi to líto fíkovnice, vím, jak svoje kocoury milujete. a nemůžete alespoň nějakou sousedku požádat, aby na něho dohlídla?

Kocoura bych nechala prohlédnout vetem, třeba včetně rentgenu (jestli nesežral něco nepoživatelného). Když se vyloučí zdravotní problém, tak je to psychika. Je uražený, možná zmatený, že byl doma 2 dny sám. V tom případě bych ho nechala trucovat - nevnucovala bych se, chovala bych se normálně a čekala, až přijde sám. Ale to Vy asi nevydržíte. Když nejde potrava dovnitř, nemůže jít ani ven, takže s tím záchodem bych se taky nenervovala. I když já nejsem moc příznivec vožení koček na chalupu, kočka má být buď jen v bytě, pak nemůže litovat, že nemůže ven, kdy chce, nebo u baráku, aby právě mohla ven podle sebe. Ve Vašem případě bych buď vozila oba, nebo žádného - když je zřejmé, že ten mladý to nějak nemůže rozdýchat, že byl sám.

"Kocoura bych nechala prohlédnout vetem, třeba včetně rentgenu (jestli nesežral něco nepoživatelného)."
Jejda, tohle je ale vážně možné. A dost by to vysvětlovalo, stran jeho chování. Ve stresu sežral nějaký malý předmět, a teď si s tím jeho tělíčko třeba neumí poradit.

Díky moc - Vám a nejen Vám. Spíše se kloním k tomu, že ale nejde o psychiku. Byl na mně závislý, totálně, to by prostě zase byl se mnou a ne toto...
Dr. v Tetčicích navrhuje UZV, což by znamenalo ne zvát veta domů, ale jet večer s kocourem.
Dovolená v práci - bohužel vyloučena, zkouším - to nelze zrušit...

koňadra napsal(a):
Kocoura bych nechala prohlédnout vetem, třeba včetně rentgenu (jestli nesežral něco nepoživatelného). Když se vyloučí zdravotní problém, tak je to psychika. Je uražený, možná zmatený, že byl doma 2 dny sám. V tom případě bych ho nechala trucovat - nevnucovala bych se, chovala bych se normálně a čekala, až přijde sám. Ale to Vy asi nevydržíte. Když nejde potrava dovnitř, nemůže jít ani ven, takže s tím záchodem bych se taky nenervovala. I když já nejsem moc příznivec vožení koček na chalupu, kočka má být buď jen v bytě, pak nemůže litovat, že nemůže ven, kdy chce, nebo u baráku, aby právě mohla ven podle sebe. Ve Vašem případě bych buď vozila oba, nebo žádného - když je zřejmé, že ten mladý to nějak nemůže rozdýchat, že byl sám.

...jinak mě ale podceňujete - já fakt nejsem taková ta vtěrka. I teď se jej vždy snažím zavolat, a když po druhém zavolání nepřijde, tak ve volání nepokračuji...

Držím moc palce, snad se návštěva veta podaří a zjistí se, co za trápení kocourek má. My jsme zrovna minulý týden očkovali jednoho z pejsků a na veterině s námi byl maličký kocourek u kterého rtg žaludku ukázalo nějakou smotanou věc, zřejmě provázek. Také prý nejedl a smutnil, tak doufám, že to dobře dopadlo a malý kočičák je již uzdraven.
Držím palce .

fikovnice napsal(a):
Všechny vás zdravím a prosím - nekamenujte mě za můj příspěvek - sama jsem velmi špatná a smutná, co se děje. Vše, co jsem v minulých dnech udělala, bylo vedeno snahou udělat pro kocoury jen dobro. Takže jsem se konečně rozhoupala odvézt - alespoň na pár dní většího kocoura na chalupu. Cesta - OTŘESNÁ - celou ji promňaučel, už poznám, kdy jde do tuhého a mňaučení se mění v takové to naříkání před zvracením. Každopádně jsme to zvládli - zpomalila jsem a kocour cestu přežil bez úhony. Na chalupě se adaptoval - sice možná pomaleji než dříve, ale velmi dlouho tam nebyl. Mladého jsem se rozhodla nechat v bytě. Toto celé začalo teď minulý pátek. Já se pravidelně přesouvala mezi Brnem a chalupou - jen o víkendu jsem neměla k dispozici auto - bylo na opravě. Takže to jsem byla na chalupě - s velkým, který byl většinu času někde venku na lovu. A mladý byl tím pádem sám od pátečního večera do nedělního poledne. No a jde mi právě o mladého. Začal produkovat podivné chování. Po příjezdu do bytu mě nevítal, a největší šok - neměl ani nakaděno ani načuráno ani v jednom ze záchodů. Až tuším právě v tu neděli se šel vykadit poté, co se najedl čerstvého jídla. Ale - stále je zalezlý, dlouho mi dělalo problém zjistit, kde je, celý byt jsem prohledala, nereaguje na volání. Tak jsem si říkala, že možná teskní po velkém kocourovi, když na mě nereagoval nijak. Toho jsem tedy za velkého martyria dnes v noci dovezla zpět do bytu, ale...bohužel. Mladý je stále zalezlý. Už vím kde - v botníku - v jedné přihrádce. Na zavolání přišel jen snad hned když jsme přijeli. Najedl se, a opět zalezl do botníku. Už jej tam objevil velký - mňoukal na něj - a nic. Nejvíc mě děsí, že vlastně nevím, zda a event. kam chodí na záchod. Jen v tu neděli byl bobek ve WC, ale ani jej nezahrabal. Vše jsem přičítala šoku ze změny, ale jednak jsem za ním pravidelně jezdila - to spíš velký se musel beze mě obejít třeba i cca 36hod. Pořád jsem věřila, že příjezd velkého vlije nový život do žil mlaďase. Ale je to asi dvě hodiny, co jsme přijeli, mladej se přišel krátce přivítat se mnou a s velkým...a opět zalezl do botníku. Ještě mě napadalo, že by se (snad?) mohl bát, že jej také "někam" odvezu. Já to ostatně měla trochu v plánu. Měla jsem nachystanou přepravku - to bylo v ten pátek. Ale jak ji viděl, tak zdrhl. Tak jsem se rozhodla odvézt na pár dní na venkov jen velkého.
Chci vás všechny poprosit - máte nějaké nápady, co se s mladým může dít? Jsem zmatená, nešťastná (z toho, že on je asi také nešťastný), čekala jsem všechno možné, jen toto ne. Vždyť v minulosti to tak občas bylo - že velký byl chvíli na chalupě a mladej v bytě. Základ asi bude zjistit, zda není nemocný...

Božínku já koukám, že to taky nemáte lehký. A nemáte třeba někoho kdo by vám ho k veterinářce vzal? Ať pak není pozdě kdyby mu něco fakt bylo...

joanne.s napsal(a):
"Kocoura bych nechala prohlédnout vetem, třeba včetně rentgenu (jestli nesežral něco nepoživatelného)."
Jejda, tohle je ale vážně možné. A dost by to vysvětlovalo, stran jeho chování. Ve stresu sežral nějaký malý předmět, a teď si s tím jeho tělíčko třeba neumí poradit.

No je fakt, že tohle mě nenapadlo, ale dávalo by to docela smysl...

Jako uražení beru, stát se to může, ale nezažila jsem kočku, která by trucovala a nežrala a nepila u toho jako obvykle. ;) Min. večer vylezla, najedla se, došla si na wc a zas šla spát mimo rušivé elementy...

manbea napsal(a):
Držím moc palce, snad se návštěva veta podaří a zjistí se, co za trápení kocourek má. My jsme zrovna minulý týden očkovali jednoho z pejsků a na veterině s námi byl maličký kocourek u kterého rtg žaludku ukázalo nějakou smotanou věc, zřejmě provázek. Také prý nejedl a smutnil, tak doufám, že to dobře dopadlo a malý kočičák je již uzdraven.
Držím palce .

Moc děkuji!

Milí kamarádi ,
tak mám takovou - snad nejméně napůl dobrou zprávu. Po návratu z práce mladej vylezl ze svého úkrytu, chvíli dokonce pozoroval z balkónu dění venku. Pak se nadlábl, pak se bohatě napil čisté vody a pomazlil se... Potud úžasné!
Teď je ovšem opět na svém místě v botníku, nicméně, když na něj mluvím, tak vrká, dokonce se jako by slastně protahuje. Připadá mi to, jako by našel nový úkryt. Volala mi jedna moje studentka, že v sobotu bylo v Brně hrozně - šílené dusno, předbouřkově, jezdily sanitky, a prý až tak kolem 11.h večer přišla bouřka a déšť. Tak mě napadlo, že ho mohlo polekat toto, najednou byl na tu "hrůzu" sám, tak si našel úkryt. Do toho na mě pořád někdo zvoní - obzvlášť jedna moje kamarádka. Jasný, jsem ráda, že mám přátele, ale kocouři po zazvonění vždy vletí jak blesk pod postel. A ta kámoška, když neotevírám (někdy už i záměrně), tak začne ještě ke všemu bušit na dveře... Takže mohlo dojít k souhře všech těchto faktorů, mladej se polekal a našel si skryté místo v botníku. To, jak jsem přišla z práce, tak si dokonce brousil drápy o sisal, a to by dle mě nedělal, kdyby byl nemocný a bylo mu zle.
Takže chci věřit, že píšu dobré zprávy a všem, co mi drželi pěsti a mysleli na nás, tak moc děkuju.

koňadra napsal(a):
Kocoura bych nechala prohlédnout vetem, třeba včetně rentgenu (jestli nesežral něco nepoživatelného). Když se vyloučí zdravotní problém, tak je to psychika. Je uražený, možná zmatený, že byl doma 2 dny sám. V tom případě bych ho nechala trucovat - nevnucovala bych se, chovala bych se normálně a čekala, až přijde sám. Ale to Vy asi nevydržíte. Když nejde potrava dovnitř, nemůže jít ani ven, takže s tím záchodem bych se taky nenervovala. I když já nejsem moc příznivec vožení koček na chalupu, kočka má být buď jen v bytě, pak nemůže litovat, že nemůže ven, kdy chce, nebo u baráku, aby právě mohla ven podle sebe. Ve Vašem případě bych buď vozila oba, nebo žádného - když je zřejmé, že ten mladý to nějak nemůže rozdýchat, že byl sám.

Zdravím Vás "Koňadro". Výše jsem psala, že SNAD je to na dobré cestě. Ale něco Vám chci napsat - snad se neurazíte. Já mám pocit, že Vy mě berete jako takovou slabošku, útlocitku, ale to já zas až taková nejsem. Miluji zvířata nade vše, to ano. Ale život se se mnou nemazlil, to mi věřte.
A musela jsem si projít mnoha a mnoha přetěžkými obdobími, které by třeba nezvládlo zas až tolik lidí. Nebudu tady psát o svém soukromí. Ale najednou mi přišla na mysl jedna situace - nechtěla jsem to zde psát, ale...napíšu to. Představte si, že v nemocnici narazíte na asi 5leté dítě, cizí, a máte je - v rámci svého povolání - vyšetřit. Neuplyne ani 24hod a to stejné dítě opět leží před Vámi... Ale - na pitevním stole. A i takovou situaci musíte zvládnout, to jest - narovinu řečeno - to malé předškolní dítě odpitvat. Vím, že jsem vícekrát se střežila zde nezatahovat profesi. A budu se snažit to už více nedělat. Jen jsem chtěla demonstrovat, že - no zkrátka že i kdybych útlocitná byla ráda, tak si to mnohdy nemohu dovolit. Toto jsem napsala v dobrém - snad to takto pojmete.

fikovnice napsal(a):
Zdravím Vás "Koňadro". Výše jsem psala, že SNAD je to na dobré cestě. Ale něco Vám chci napsat - snad se neurazíte. Já mám pocit, že Vy mě berete jako takovou slabošku, útlocitku, ale to já zas až taková nejsem. Miluji zvířata nade vše, to ano. Ale život se se mnou nemazlil, to mi věřte.
A musela jsem si projít mnoha a mnoha přetěžkými obdobími, které by třeba nezvládlo zas až tolik lidí. Nebudu tady psát o svém soukromí. Ale najednou mi přišla na mysl jedna situace - nechtěla jsem to zde psát, ale...napíšu to. Představte si, že v nemocnici narazíte na asi 5leté dítě, cizí, a máte je - v rámci svého povolání - vyšetřit. Neuplyne ani 24hod a to stejné dítě opět leží před Vámi... Ale - na pitevním stole. A i takovou situaci musíte zvládnout, to jest - narovinu řečeno - to malé předškolní dítě odpitvat. Vím, že jsem vícekrát se střežila zde nezatahovat profesi. A budu se snažit to už více nedělat. Jen jsem chtěla demonstrovat, že - no zkrátka že i kdybych útlocitná byla ráda, tak si to mnohdy nemohu dovolit. Toto jsem napsala v dobrém - snad to takto pojmete.

Tak to klobouk dolů, tohle já bych např. nedala. Já mám výhodu, že když mrtvolka, tak nejméně 400 let stará .
S kocourkem je to fajn, asi to tak opravdu bude a je jenom extrémně vyděšený. A proč vlastně nejezdí na chaloupku také? A jestli nemůže, tak by bylo dobré pořídit si ještě jednoho kočičáka, aby doma zůstávali alespoň dva .
Hezký a klidný večer.

manbea napsal(a):
Tak to klobouk dolů, tohle já bych např. nedala. Já mám výhodu, že když mrtvolka, tak nejméně 400 let stará .
S kocourkem je to fajn, asi to tak opravdu bude a je jenom extrémně vyděšený. A proč vlastně nejezdí na chaloupku také? A jestli nemůže, tak by bylo dobré pořídit si ještě jednoho kočičáka, aby doma zůstávali alespoň dva .
Hezký a klidný večer.

Díky moc, za vše!
Stran kocourků - oni jsou velmi odlišní. Pro oba je šíleně stresující cesta autem, mám to bohužel kolem 50km. A mladej si to na chalupě zas až tak neužívá. Velký ano, to je lovec, šelma - ten se tam přetočí o 180 stupňů z gaučáka na "tygra".
Pořízení další kočky jsem zvažovala (a stále ještě zvažuji), ale má to svá "ale". Jednak bych strašně nerada skončila jako taková ta "kočičí máma". Nic proti lidem, kteří jsou takto zaměřeni a berou to jako poslání. Já ne. Chci přece jen žít i jiný život a čím více koček, tím větší závazky. A vlastně i finanční. Udělala jsem dobré skutky - tím, že jsou z útulků. Teď se jen modlit, aby mladej přestál to "něco", co teď prožívá. Ale nejvíc mě potěšilo, že se pořádně napil - i s chutí. A to protahování drápů na sisalu bylo také takové labužnické, tak musím doufat...i když - už je zas v botníku...
No a stran toho, co jsem napsala v předchozím příspěvku - děti - to je obvykle to nejhorší - když to dopadne špatně... Hrozná je ta představa, že den předtím s ním mluvíte, saháte na něj...a za pár hodin - vždy se v těchto situacích utěšuji mojí absolutní vírou, že je jinde, kde je mu rozhodně lépe než zde.

manbea napsal(a):
Tak to klobouk dolů, tohle já bych např. nedala. Já mám výhodu, že když mrtvolka, tak nejméně 400 let stará .
S kocourkem je to fajn, asi to tak opravdu bude a je jenom extrémně vyděšený. A proč vlastně nejezdí na chaloupku také? A jestli nemůže, tak by bylo dobré pořídit si ještě jednoho kočičáka, aby doma zůstávali alespoň dva .
Hezký a klidný večer.

Já jsem proti převozu na chatu, u koček se takové převozy vůbec nedoporučují, a víme proč. kdyby to bylo na jaře na chatu, a na podzim z chaty, tak snad.. Ale i tak - věřím, že i tak je to pro kočky stres. A vlastně i stres pro majitele.

Stran pořizování třetí kočky - není to moc dobrý nápad. Žijí v bytě bez přístupu ven, jeden z kocourů už tak jednu dobu chodíval na záchod, kam neměl, řešilo se to tu v diskuzi. To by byl veliký risk.

joanne.s napsal(a):
Já jsem proti převozu na chatu, u koček se takové převozy vůbec nedoporučují, a víme proč. kdyby to bylo na jaře na chatu, a na podzim z chaty, tak snad.. Ale i tak - věřím, že i tak je to pro kočky stres. A vlastně i stres pro majitele.

Stran pořizování třetí kočky - není to moc dobrý nápad. Žijí v bytě bez přístupu ven, jeden z kocourů už tak jednu dobu chodíval na záchod, kam neměl, řešilo se to tu v diskuzi. To by byl veliký risk.

No já zas budu pro vožení na chalupu - alespoň teď přes léto. Mladej se zdá být na tom líp a líp. Takže zvážím vožení i jeho. Jistě, ideální to není ani náhodou. Ale když jsem viděla jak tam byl velký šťastný - to je prostě nepopsatelné. A přitom je ale i on na mně závislý, bohužel. Když jsem za ním vždy přijela z Brna, již čekával a velmi hladový. Což mě překvapilo - myslela jsem, že si tam naloví myši. Ale ježdění na chalupu s kocoury plánuji i dál, pokud se samozřejmě nestane něco vážného, co by to mohlo zablokovat.
P.S. I zde psali lidé, že mají kočky, kteří snáší přesuny dobře, které samy vlezou do přepravky atd. Bohužel to není náš případ. Ale pamatuji si, že když jsem tam jezdila ještě s mámou, a jezdili jsme každý víkend - v létě v zimě, tak každá cesta byla vždy o kus lepší než ta předchozí. Ona i ta včerejší cesta s velkým zpět do Brna byla nesrovnatelně lepší než když jsem jej vezla tam.

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi ,
tak mám takovou - snad nejméně napůl dobrou zprávu. Po návratu z práce mladej vylezl ze svého úkrytu, chvíli dokonce pozoroval z balkónu dění venku. Pak se nadlábl, pak se bohatě napil čisté vody a pomazlil se... Potud úžasné!
Teď je ovšem opět na svém místě v botníku, nicméně, když na něj mluvím, tak vrká, dokonce se jako by slastně protahuje. Připadá mi to, jako by našel nový úkryt. Volala mi jedna moje studentka, že v sobotu bylo v Brně hrozně - šílené dusno, předbouřkově, jezdily sanitky, a prý až tak kolem 11.h večer přišla bouřka a déšť. Tak mě napadlo, že ho mohlo polekat toto, najednou byl na tu "hrůzu" sám, tak si našel úkryt. Do toho na mě pořád někdo zvoní - obzvlášť jedna moje kamarádka. Jasný, jsem ráda, že mám přátele, ale kocouři po zazvonění vždy vletí jak blesk pod postel. A ta kámoška, když neotevírám (někdy už i záměrně), tak začne ještě ke všemu bušit na dveře... Takže mohlo dojít k souhře všech těchto faktorů, mladej se polekal a našel si skryté místo v botníku. To, jak jsem přišla z práce, tak si dokonce brousil drápy o sisal, a to by dle mě nedělal, kdyby byl nemocný a bylo mu zle.
Takže chci věřit, že píšu dobré zprávy a všem, co mi drželi pěsti a mysleli na nás, tak moc děkuju.

No, kéž by. ;) Bylo by fajn, kdyby byl jenom "vyplašený". :)

Jinak stran příspěvku níže - tak to já bych nedala, klobouk dolů před vámi...

Říká se, že má kočka 9 životů.
Vydrží opravdu hodně, Váš bude jistě taky brzy dobrý .

A ta Vaše práce...
Musíte být fakt silná žena.
Smekám.

Fíkovnice, řekla bych, že lepší varianta je vozit a jezdit pokud možno pravidelně (oni už budou vědět - je pátek, jedem), než ho nechávat samotného doma. Těch 50 km není moc.

lavacca napsal(a):
No, kéž by. ;) Bylo by fajn, kdyby byl jenom "vyplašený". :)

Jinak stran příspěvku níže - tak to já bych nedala, klobouk dolů před vámi...

Děkuji moc , ano, to byla hodně těžká situace...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fíkovnice, řekla bych, že lepší varianta je vozit a jezdit pokud možno pravidelně (oni už budou vědět - je pátek, jedem), než ho nechávat samotného doma. Těch 50 km není moc.

Souhlasím plně s Vámi!

rapotacka11 napsal(a):
Říká se, že má kočka 9 životů.
Vydrží opravdu hodně, Váš bude jistě taky brzy dobrý .

A ta Vaše práce...
Musíte být fakt silná žena.
Smekám.

Moc děkuji...ale ne, nemylte se "Rapotacko", to víte, že to se mnou zamávalo hodně - také už je to dlouho a vidíte - pořád si to pamatuji...
Já zažívám zlé období teď v soukromém životě, ale to jsem Vám psala.
Každopádně pochvala konkrétně od Vás mě potěšila moc - také si Vás vážím.

Pro ostatní - vás si vážím neméně. Ale "Rapotacka" někdy dokáže být v příspěvcích sžíravě ironická (ona ví, že to mám ráda, tak se snad neurazí ), proto si vážím takového příspěvku zrovna od ní.

Ještě jsem se neomluvila...

rapotacka11 napsal(a):
Ještě jsem se neomluvila...

Počkejte...nerozumím - za co byste se měla omlouvat?

fikovnice napsal(a):
Počkejte...nerozumím - za co byste se měla omlouvat?

Tak Vás taky nachytala.

koňadra napsal(a):
Tak Vás taky nachytala.

Já tomu pořád ale nerozumím. Asi si stojím na vedení, můžete mi to prosím vysvětlit?

Fikovnice...teď jsem dočetla...no tak doufám, že se vše postupem vrátí do starých kolejí...podle vašich příspěvků tam nějaký pokrok je

fikovnice napsal(a):
Já tomu pořád ale nerozumím. Asi si stojím na vedení, můžete mi to prosím vysvětlit?

Dobrý den, poslala jsem Vám zprávu.
Asi jsem něco, někde zmáčkla, nadělalo mi to tam nějaké šílenosti,
snad se v tom vyznáte .

rapotacka11 napsal(a):
Dobrý den, poslala jsem Vám zprávu.
Asi jsem něco, někde zmáčkla, nadělalo mi to tam nějaké šílenosti,
snad se v tom vyznáte .

Moc moc děkuji. Už máte ode mě odpověď.

Milí kočkaři,
rozhodla jsem se sem napsat, jak se u nás dál vyvíjí situace. Mám pocit, že ze všeho nejvíc se potřebuji ze všeho vypsat. Ale samozřejmě přivítám jakékoli rady a nápady. Nejhorší na tom všem je, že to já jsem plně vinna za celou současnou situaci, za stav, který u nás nastal. Je to jedno zklamání za druhým, ještě že chodím ráda sem - na iFAUNU - je mi dobře mezi lidmi, kteří mají rádi zvířata a záleží jim na nich. Ale jinak zažívám nejrůznější zklamání v lidech kolem mě a rozhodla jsem se sem něco napsat. Týká se to celé současné anabáze.

Začnu možná trochu zprostředku - z minulé soboty, kdy jsem byla na chalupě a zažila jsem velké zklamání od mých sousedů. Známe se 30 let, myslela jsem, že si můžeme důvěřovat, pomáhat, ale asi ne ve všem. Já mám bez nehody naježděno přes půl milionu km, tj. víc než celá jejich rodina dohromady. Oni mají snad 5 aut - všechno ojetiny - max. za pár desítek tisíc Kč. Já měla přes víkend auto asi 20km od chalupy na opravě spojky - myslím, že jsem to zde i psala. A to bylo to období, kdy jsem velkého převezla na chalupu a mladej zůstal v Brně. A protože věřím v nějaké "nadpřirozeno", tak mi něco říkalo, že bych na sobotu noc se měla otočit v Brně za mlaďasem. Opravdu to bylo naprosto šílené nutkání - takové, že jsem auto sháněla snad 3hodiny, ale zpět k těm mým sousedům: Poprosila jsem je o půjčení auta - jen asi na 3hodiny. Bylo to v noci. Chtěla jsem si je půjčit asi ve 22 - 23h a vrátit tak max. do 2.h ranní - oni si je nechávají stejně stát na mém pozemku (mimochodem bez mého svolení, mám vždy vjezd do baráku zablokován nejméně 2 - 3 auty). No co myslíte? Auto mi nepůjčili, "kalhoty" tam jak se říká nosí sousedka, ne její muž. Ten by mi auto půjčil. Ale ona ne. Potvrzuje se mi, že čím nižší inteligence, tím vyšší ego. Teď nemám na mysli to, že mi auto nepůjčila, je to její svaté právo. Ale ten povýšenecký tón a jednání, ach jo. Mělo by mi jí být spíše líto... Oni mimochodem grilovali a popíjeli, takže ani autem nikam jet nemohli, a i kdyby se cokoli stalo a přece jen auto potřebovali, tak mají opravdu nejméně další 3, ne-li 4...
No a já si myslím, že tato noc byla stěžejní pro mlaďase. To, že byl zkrátka sám po dvě noci. jednu noc už byl sám mnohokrát, ale dvě noci ne. Bohužel se na mě zas hrnou špatné věci, protože s ním budu asi zase začínat od začátku - stal se opět nečistotným, ačkoli zdravotně mu nic není - pije, žere, přijde se pomazlit - ale to jen na chvíli a pak zas někam zaleze. Já jsem vyklidila tu šatnu, kde ležel v botníku, protože jsem si říkala, že prostě přece musí někam chodit dělat potřebu. V té šatně mám spíš harampádí, mj. velkou tašku plnou menších igelitek - ty se vždy hodí, prkno na žehlení, několik pytlů steliva apod. No - a do těch igelitek teda načural - neprosáklo to skoro vůbec na koberec, proto jsem to předtím nemohla objevit. Rozhodně to není tragédie - možná zvolil nejlepší možné místo jaké mohl, igelitky jsem prostě vyhodila. Také jsem zavřela dveře do té šatny. Včera večer za mnou přišel do postele, lehl si na mě a opravdu moc se mazlil, tak jsem si říkala, že je to už na dobré cestě. Nicméně vrtalo mi v hlavě, kam chodí kadit. tak jsem doslova po kolenou prošmejdila byt a jednu "hromádku" jsem našla v obýváku. Naštěstí má téměř výstavní tvrdé bobky - jen jsem je sebrala, ani žádný smrad nebyl, ale co dál... Jsem z toho nešťastná, jsem naštvaná na sousedy. Ale ještě víc na sebe. Byla to prostě moje chyba. Já vím, že nikdo není neomylný, ale já teď ty důsledky mého chybování ponesu...
Tak jsem se chtěla z té patálie vypsat, promiňte prosím dlouhý příspěvek a samozřejmě moc a moc přivítám rady, nápady, tipy, co dál... Ještě abych doplnila, co se děje teď. Když jsem mu zavřela do šatny, tak je v jednom z pokojů - zalezlý za stolem. Když jej volám, přijde, vrkne, protáhne se, pomazlí se...a zase zaleze. Před chvílí jsem s údivem zjistila, že tam s ním leží velký. Říkám si, jestli se jej snaží nějak uklidňovat...?
Takže tak se teď věci u nás mají.
Všem vám přeji hezké léto s našimi chlupatými kamarády!

fikovnice napsal(a):
Milí kočkaři,
rozhodla jsem se sem napsat, jak se u nás dál vyvíjí situace. Mám pocit, že ze všeho nejvíc se potřebuji ze všeho vypsat. Ale samozřejmě přivítám jakékoli rady a nápady. Nejhorší na tom všem je, že to já jsem plně vinna za celou současnou situaci, za stav, který u nás nastal. Je to jedno zklamání za druhým, ještě že chodím ráda sem - na iFAUNU - je mi dobře mezi lidmi, kteří mají rádi zvířata a záleží jim na nich. Ale jinak zažívám nejrůznější zklamání v lidech kolem mě a rozhodla jsem se sem něco napsat. Týká se to celé současné anabáze.

Začnu možná trochu zprostředku - z minulé soboty, kdy jsem byla na chalupě a zažila jsem velké zklamání od mých sousedů. Známe se 30 let, myslela jsem, že si můžeme důvěřovat, pomáhat, ale asi ne ve všem. Já mám bez nehody naježděno přes půl milionu km, tj. víc než celá jejich rodina dohromady. Oni mají snad 5 aut - všechno ojetiny - max. za pár desítek tisíc Kč. Já měla přes víkend auto asi 20km od chalupy na opravě spojky - myslím, že jsem to zde i psala. A to bylo to období, kdy jsem velkého převezla na chalupu a mladej zůstal v Brně. A protože věřím v nějaké "nadpřirozeno", tak mi něco říkalo, že bych na sobotu noc se měla otočit v Brně za mlaďasem. Opravdu to bylo naprosto šílené nutkání - takové, že jsem auto sháněla snad 3hodiny, ale zpět k těm mým sousedům: Poprosila jsem je o půjčení auta - jen asi na 3hodiny. Bylo to v noci. Chtěla jsem si je půjčit asi ve 22 - 23h a vrátit tak max. do 2.h ranní - oni si je nechávají stejně stát na mém pozemku (mimochodem bez mého svolení, mám vždy vjezd do baráku zablokován nejméně 2 - 3 auty). No co myslíte? Auto mi nepůjčili, "kalhoty" tam jak se říká nosí sousedka, ne její muž. Ten by mi auto půjčil. Ale ona ne. Potvrzuje se mi, že čím nižší inteligence, tím vyšší ego. Teď nemám na mysli to, že mi auto nepůjčila, je to její svaté právo. Ale ten povýšenecký tón a jednání, ach jo. Mělo by mi jí být spíše líto... Oni mimochodem grilovali a popíjeli, takže ani autem nikam jet nemohli, a i kdyby se cokoli stalo a přece jen auto potřebovali, tak mají opravdu nejméně další 3, ne-li 4...
No a já si myslím, že tato noc byla stěžejní pro mlaďase. To, že byl zkrátka sám po dvě noci. jednu noc už byl sám mnohokrát, ale dvě noci ne. Bohužel se na mě zas hrnou špatné věci, protože s ním budu asi zase začínat od začátku - stal se opět nečistotným, ačkoli zdravotně mu nic není - pije, žere, přijde se pomazlit - ale to jen na chvíli a pak zas někam zaleze. Já jsem vyklidila tu šatnu, kde ležel v botníku, protože jsem si říkala, že prostě přece musí někam chodit dělat potřebu. V té šatně mám spíš harampádí, mj. velkou tašku plnou menších igelitek - ty se vždy hodí, prkno na žehlení, několik pytlů steliva apod. No - a do těch igelitek teda načural - neprosáklo to skoro vůbec na koberec, proto jsem to předtím nemohla objevit. Rozhodně to není tragédie - možná zvolil nejlepší možné místo jaké mohl, igelitky jsem prostě vyhodila. Také jsem zavřela dveře do té šatny. Včera večer za mnou přišel do postele, lehl si na mě a opravdu moc se mazlil, tak jsem si říkala, že je to už na dobré cestě. Nicméně vrtalo mi v hlavě, kam chodí kadit. tak jsem doslova po kolenou prošmejdila byt a jednu "hromádku" jsem našla v obýváku. Naštěstí má téměř výstavní tvrdé bobky - jen jsem je sebrala, ani žádný smrad nebyl, ale co dál... Jsem z toho nešťastná, jsem naštvaná na sousedy. Ale ještě víc na sebe. Byla to prostě moje chyba. Já vím, že nikdo není neomylný, ale já teď ty důsledky mého chybování ponesu...
Tak jsem se chtěla z té patálie vypsat, promiňte prosím dlouhý příspěvek a samozřejmě moc a moc přivítám rady, nápady, tipy, co dál... Ještě abych doplnila, co se děje teď. Když jsem mu zavřela do šatny, tak je v jednom z pokojů - zalezlý za stolem. Když jej volám, přijde, vrkne, protáhne se, pomazlí se...a zase zaleze. Před chvílí jsem s údivem zjistila, že tam s ním leží velký. Říkám si, jestli se jej snaží nějak uklidňovat...?
Takže tak se teď věci u nás mají.
Všem vám přeji hezké léto s našimi chlupatými kamarády!

Ještě snad doplním, že moje kamarádka vetka při detailním popsání situace mi tvrdí, že je mladej na sto procent uraženej do morku kosti a dává mi to takto "sežrat". Ale vždyť už to bude týden... To se mi zdá na trucování dlouho. Ale nevím, nemám s tímto žádnou předchozí zkušenost. Snad jen se psem (ten z profilovky). Jeho největší krmičkou a opečovávatelkou je moje teta. Ona byla párkrát v nemocnici - a to i na delší dobu - třeba na 3 týdny. Po příjezdu domů, pes vítal mě, strejdu (kterého viděl půl hodiny předtím, když odjížděl do nemocnice pro tetu ), ale tety si ani NEVŠIML! Byla pro něj úplný vzduch. Když to udělal poprvé, byli jsme všichni v šoku. Ale situace se už párkrát zopakovala a po návratu tety z nemocnice, ji pes vždy ostentativně přehlíží. Ale určitě to netrvá tak dlouho jako to, co mi teď "předvádí" mladej...

Vzpomenete si ještě, čím začalo minulé znečišťování, jak chodil místo na záchod pod postel? Bylo to také v době, kdy jste cestovali na chatu?

fikovnice napsal(a):
Milí kočkaři,
rozhodla jsem se sem napsat, jak se u nás dál vyvíjí situace. Mám pocit, že ze všeho nejvíc se potřebuji ze všeho vypsat. Ale samozřejmě přivítám jakékoli rady a nápady. Nejhorší na tom všem je, že to já jsem plně vinna za celou současnou situaci, za stav, který u nás nastal. Je to jedno zklamání za druhým, ještě že chodím ráda sem - na iFAUNU - je mi dobře mezi lidmi, kteří mají rádi zvířata a záleží jim na nich. Ale jinak zažívám nejrůznější zklamání v lidech kolem mě a rozhodla jsem se sem něco napsat. Týká se to celé současné anabáze.

Začnu možná trochu zprostředku - z minulé soboty, kdy jsem byla na chalupě a zažila jsem velké zklamání od mých sousedů. Známe se 30 let, myslela jsem, že si můžeme důvěřovat, pomáhat, ale asi ne ve všem. Já mám bez nehody naježděno přes půl milionu km, tj. víc než celá jejich rodina dohromady. Oni mají snad 5 aut - všechno ojetiny - max. za pár desítek tisíc Kč. Já měla přes víkend auto asi 20km od chalupy na opravě spojky - myslím, že jsem to zde i psala. A to bylo to období, kdy jsem velkého převezla na chalupu a mladej zůstal v Brně. A protože věřím v nějaké "nadpřirozeno", tak mi něco říkalo, že bych na sobotu noc se měla otočit v Brně za mlaďasem. Opravdu to bylo naprosto šílené nutkání - takové, že jsem auto sháněla snad 3hodiny, ale zpět k těm mým sousedům: Poprosila jsem je o půjčení auta - jen asi na 3hodiny. Bylo to v noci. Chtěla jsem si je půjčit asi ve 22 - 23h a vrátit tak max. do 2.h ranní - oni si je nechávají stejně stát na mém pozemku (mimochodem bez mého svolení, mám vždy vjezd do baráku zablokován nejméně 2 - 3 auty). No co myslíte? Auto mi nepůjčili, "kalhoty" tam jak se říká nosí sousedka, ne její muž. Ten by mi auto půjčil. Ale ona ne. Potvrzuje se mi, že čím nižší inteligence, tím vyšší ego. Teď nemám na mysli to, že mi auto nepůjčila, je to její svaté právo. Ale ten povýšenecký tón a jednání, ach jo. Mělo by mi jí být spíše líto... Oni mimochodem grilovali a popíjeli, takže ani autem nikam jet nemohli, a i kdyby se cokoli stalo a přece jen auto potřebovali, tak mají opravdu nejméně další 3, ne-li 4...
No a já si myslím, že tato noc byla stěžejní pro mlaďase. To, že byl zkrátka sám po dvě noci. jednu noc už byl sám mnohokrát, ale dvě noci ne. Bohužel se na mě zas hrnou špatné věci, protože s ním budu asi zase začínat od začátku - stal se opět nečistotným, ačkoli zdravotně mu nic není - pije, žere, přijde se pomazlit - ale to jen na chvíli a pak zas někam zaleze. Já jsem vyklidila tu šatnu, kde ležel v botníku, protože jsem si říkala, že prostě přece musí někam chodit dělat potřebu. V té šatně mám spíš harampádí, mj. velkou tašku plnou menších igelitek - ty se vždy hodí, prkno na žehlení, několik pytlů steliva apod. No - a do těch igelitek teda načural - neprosáklo to skoro vůbec na koberec, proto jsem to předtím nemohla objevit. Rozhodně to není tragédie - možná zvolil nejlepší možné místo jaké mohl, igelitky jsem prostě vyhodila. Také jsem zavřela dveře do té šatny. Včera večer za mnou přišel do postele, lehl si na mě a opravdu moc se mazlil, tak jsem si říkala, že je to už na dobré cestě. Nicméně vrtalo mi v hlavě, kam chodí kadit. tak jsem doslova po kolenou prošmejdila byt a jednu "hromádku" jsem našla v obýváku. Naštěstí má téměř výstavní tvrdé bobky - jen jsem je sebrala, ani žádný smrad nebyl, ale co dál... Jsem z toho nešťastná, jsem naštvaná na sousedy. Ale ještě víc na sebe. Byla to prostě moje chyba. Já vím, že nikdo není neomylný, ale já teď ty důsledky mého chybování ponesu...
Tak jsem se chtěla z té patálie vypsat, promiňte prosím dlouhý příspěvek a samozřejmě moc a moc přivítám rady, nápady, tipy, co dál... Ještě abych doplnila, co se děje teď. Když jsem mu zavřela do šatny, tak je v jednom z pokojů - zalezlý za stolem. Když jej volám, přijde, vrkne, protáhne se, pomazlí se...a zase zaleze. Před chvílí jsem s údivem zjistila, že tam s ním leží velký. Říkám si, jestli se jej snaží nějak uklidňovat...?
Takže tak se teď věci u nás mají.
Všem vám přeji hezké léto s našimi chlupatými kamarády!

Koukám, že to máte zase "výživné"...

Já bych mu zkusila dát wc kousek od toho stolu, kam zalézá. Snad se chytí... přiznám se, že jsem musela vloni opakovaně na školení mimo domov na 3-4 dny a vždy to všichni vydrželi bez nějakých naschválů, apod. Naopak byli hrozně rádi, že už jsem doma...ale pravda, že nemám nikoho z těch domácích, kteří by byli jako přísavky jako váš mladý kocour no...a venkovní kocour, se kterým jsme se milovali, tak ten i kdyby byl nečistotný, tak to člověk venku nezjistil no...ale vždy mi vlezl do náruče a nadšeně "vrkal", že už je panička zase zpátky...

Moc vás všechny prosím, zapomeňte na takové stupidity jako uražený a mstí se!
Ta zvířata jsou prostě ve stresu a ten může vyvolat třeba přemístění polštáře na gauči, u labilních jedinců! Tuším v debatě padla slova o bouřce a tuším, že tenhle kocourek je labilní - jestli se dostal do panického stavu, sám, tak se není čemu divit, bojí se i samotného bytu, tak hledá úkryty...A než se dá psychicky do pořádku, tak to může trvat dlouho! (Mým holkám kočkám vloni zemřela maminka, dvěma trvalo cca půl roku, než se konzolidovaly).

Fíkovnice, nevím jak důkladně ho prohlížela veterinářka, ale já bych zdravotní příčinu přesto nevylučovala. Mohl odněkud spadnout, může mít vnitřní zranění (připomíná mi chování jedné mé kočičky, kterou zasedl manžel). Je pravda, že to, že jí a pije a vyměšuje, je pozitivní.

fikovnice napsal(a):
Milí kočkaři,
rozhodla jsem se sem napsat, jak se u nás dál vyvíjí situace. Mám pocit, že ze všeho nejvíc se potřebuji ze všeho vypsat. Ale samozřejmě přivítám jakékoli rady a nápady. Nejhorší na tom všem je, že to já jsem plně vinna za celou současnou situaci, za stav, který u nás nastal. Je to jedno zklamání za druhým, ještě že chodím ráda sem - na iFAUNU - je mi dobře mezi lidmi, kteří mají rádi zvířata a záleží jim na nich. Ale jinak zažívám nejrůznější zklamání v lidech kolem mě a rozhodla jsem se sem něco napsat. Týká se to celé současné anabáze.

Začnu možná trochu zprostředku - z minulé soboty, kdy jsem byla na chalupě a zažila jsem velké zklamání od mých sousedů. Známe se 30 let, myslela jsem, že si můžeme důvěřovat, pomáhat, ale asi ne ve všem. Já mám bez nehody naježděno přes půl milionu km, tj. víc než celá jejich rodina dohromady. Oni mají snad 5 aut - všechno ojetiny - max. za pár desítek tisíc Kč. Já měla přes víkend auto asi 20km od chalupy na opravě spojky - myslím, že jsem to zde i psala. A to bylo to období, kdy jsem velkého převezla na chalupu a mladej zůstal v Brně. A protože věřím v nějaké "nadpřirozeno", tak mi něco říkalo, že bych na sobotu noc se měla otočit v Brně za mlaďasem. Opravdu to bylo naprosto šílené nutkání - takové, že jsem auto sháněla snad 3hodiny, ale zpět k těm mým sousedům: Poprosila jsem je o půjčení auta - jen asi na 3hodiny. Bylo to v noci. Chtěla jsem si je půjčit asi ve 22 - 23h a vrátit tak max. do 2.h ranní - oni si je nechávají stejně stát na mém pozemku (mimochodem bez mého svolení, mám vždy vjezd do baráku zablokován nejméně 2 - 3 auty). No co myslíte? Auto mi nepůjčili, "kalhoty" tam jak se říká nosí sousedka, ne její muž. Ten by mi auto půjčil. Ale ona ne. Potvrzuje se mi, že čím nižší inteligence, tím vyšší ego. Teď nemám na mysli to, že mi auto nepůjčila, je to její svaté právo. Ale ten povýšenecký tón a jednání, ach jo. Mělo by mi jí být spíše líto... Oni mimochodem grilovali a popíjeli, takže ani autem nikam jet nemohli, a i kdyby se cokoli stalo a přece jen auto potřebovali, tak mají opravdu nejméně další 3, ne-li 4...
No a já si myslím, že tato noc byla stěžejní pro mlaďase. To, že byl zkrátka sám po dvě noci. jednu noc už byl sám mnohokrát, ale dvě noci ne. Bohužel se na mě zas hrnou špatné věci, protože s ním budu asi zase začínat od začátku - stal se opět nečistotným, ačkoli zdravotně mu nic není - pije, žere, přijde se pomazlit - ale to jen na chvíli a pak zas někam zaleze. Já jsem vyklidila tu šatnu, kde ležel v botníku, protože jsem si říkala, že prostě přece musí někam chodit dělat potřebu. V té šatně mám spíš harampádí, mj. velkou tašku plnou menších igelitek - ty se vždy hodí, prkno na žehlení, několik pytlů steliva apod. No - a do těch igelitek teda načural - neprosáklo to skoro vůbec na koberec, proto jsem to předtím nemohla objevit. Rozhodně to není tragédie - možná zvolil nejlepší možné místo jaké mohl, igelitky jsem prostě vyhodila. Také jsem zavřela dveře do té šatny. Včera večer za mnou přišel do postele, lehl si na mě a opravdu moc se mazlil, tak jsem si říkala, že je to už na dobré cestě. Nicméně vrtalo mi v hlavě, kam chodí kadit. tak jsem doslova po kolenou prošmejdila byt a jednu "hromádku" jsem našla v obýváku. Naštěstí má téměř výstavní tvrdé bobky - jen jsem je sebrala, ani žádný smrad nebyl, ale co dál... Jsem z toho nešťastná, jsem naštvaná na sousedy. Ale ještě víc na sebe. Byla to prostě moje chyba. Já vím, že nikdo není neomylný, ale já teď ty důsledky mého chybování ponesu...
Tak jsem se chtěla z té patálie vypsat, promiňte prosím dlouhý příspěvek a samozřejmě moc a moc přivítám rady, nápady, tipy, co dál... Ještě abych doplnila, co se děje teď. Když jsem mu zavřela do šatny, tak je v jednom z pokojů - zalezlý za stolem. Když jej volám, přijde, vrkne, protáhne se, pomazlí se...a zase zaleze. Před chvílí jsem s údivem zjistila, že tam s ním leží velký. Říkám si, jestli se jej snaží nějak uklidňovat...?
Takže tak se teď věci u nás mají.
Všem vám přeji hezké léto s našimi chlupatými kamarády!

Dobrý den Fikovnice, lidi jsou dneska strašně sobečtí. a některé ženské jsou takové harpie, že ne třeba komentovat. vaše sousedka je jednou z nich. naprosto vám rozumím s nečistotností vašeho kocourka, já v těchto dnech očekávám také návrat u své staré kočky s počuráváním. "kotě od popelnic" (dnes již velká dospělá kočka) ji v posledních dnech napadá čím dál tím více, rvou se čím dál tím hlasitěji a vždy se to stane, když jsem na záchodě. kotě od popelnic toho využije a jde napadnout starou kočku. v některém z minulých týdnů staré kočce tekla krev z čumáčku asi 2x-3x za ten týden. taky nevím, co s tím. obě kočky jsou miloučké, obě se se mnou nádherně mazlí, ale navzájem se nesnesou. oddělit je nemohu, darovat někomu taky ne, takže prostě taky nevím, co se teď bude dít. musím se přiznat, že kotě od popelnic už tento týden dostalo 2x ihled po útoku na starou kočku po prdelce (samozřejmě zlehka), protože už nevím, co dělat. i když mě tady budou kritizovat, kdyby byli na mém místě, asi by o takovém "poplacání" taky uvažovali. někdy jakoby lituju, že jsem ji hned na začátku neodvezla do útulku. nebo kdybych dělala, že ji u těch popelnic nevidím... přemýšlím jaká by byla doma pohoda... ale na to nemám prostě srdce. prostě jsem si do bytu nastěhovala takového malého hada a teď na to doplácím. ale pryč už bych ji prostě nedala. myslím fikovnice že obě zažíváme stejné zklamání a stres a nevíme jak dál. já se prostě nemůžu pohnout ani doleva ani doprava, připadám si jako v kleci...

Hmn
Moc vás všechny prosím, zapomeňte na takové stupidity jako uražený a mstí se!
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

To je jedno, jak tomu budete říkat.
Ano, někdy je něco v důsledku stresu, ale jindy ?
Schválnost ?
Nevím, jak to tedy nazvat.
Kdo se zvířaty žije blízce a dlouho, to snad zažil. Uklízím skleničky, kočka se jednu chystá shodit,
říkám výhružně nee, stáhne packu, vzápětí to potvora shodí.
(měla jsem je vyrovnané na velké krabici od větráku, na stůl nelezou)
A psí hromádka v prostřed pokoje, když jsme měli návštěvu ?
Myslím, že kamarádka byla přesvědčená, že je to u nás běžné .

Kočičí svět
ale pryč už bych ji prostě nedala,
nemůžu pohnout ani doleva ani doprava, připadám si jako v kleci...
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Chyba.
Možná byste se divila, jak by si zvykla a ulevilo by se všem.
Kdyby se našel někdo, u koho by mohla i ven, byla by šťastná
a ne pořád připravená bojovat.

"Nevím, jak to tedy nazvat.
Kdo se zvířaty žije blízce a dlouho, to snad zažil. Uklízím skleničky, kočka se jednu chystá shodit,
říkám výhružně nee, stáhne packu, vzápětí to potvora shodí."
netřeba za tím hledat nic složitého - shazování věcí je hra, stažení tlapky byla reakce na intonaci, dokončení hry znamená, že je to kočka...

fikovnice napsal(a):
Milí kočkaři,
rozhodla jsem se sem napsat, jak se u nás dál vyvíjí situace. Mám pocit, že ze všeho nejvíc se potřebuji ze všeho vypsat. Ale samozřejmě přivítám jakékoli rady a nápady. Nejhorší na tom všem je, že to já jsem plně vinna za celou současnou situaci, za stav, který u nás nastal. Je to jedno zklamání za druhým, ještě že chodím ráda sem - na iFAUNU - je mi dobře mezi lidmi, kteří mají rádi zvířata a záleží jim na nich. Ale jinak zažívám nejrůznější zklamání v lidech kolem mě a rozhodla jsem se sem něco napsat. Týká se to celé současné anabáze.

Začnu možná trochu zprostředku - z minulé soboty, kdy jsem byla na chalupě a zažila jsem velké zklamání od mých sousedů. Známe se 30 let, myslela jsem, že si můžeme důvěřovat, pomáhat, ale asi ne ve všem. Já mám bez nehody naježděno přes půl milionu km, tj. víc než celá jejich rodina dohromady. Oni mají snad 5 aut - všechno ojetiny - max. za pár desítek tisíc Kč. Já měla přes víkend auto asi 20km od chalupy na opravě spojky - myslím, že jsem to zde i psala. A to bylo to období, kdy jsem velkého převezla na chalupu a mladej zůstal v Brně. A protože věřím v nějaké "nadpřirozeno", tak mi něco říkalo, že bych na sobotu noc se měla otočit v Brně za mlaďasem. Opravdu to bylo naprosto šílené nutkání - takové, že jsem auto sháněla snad 3hodiny, ale zpět k těm mým sousedům: Poprosila jsem je o půjčení auta - jen asi na 3hodiny. Bylo to v noci. Chtěla jsem si je půjčit asi ve 22 - 23h a vrátit tak max. do 2.h ranní - oni si je nechávají stejně stát na mém pozemku (mimochodem bez mého svolení, mám vždy vjezd do baráku zablokován nejméně 2 - 3 auty). No co myslíte? Auto mi nepůjčili, "kalhoty" tam jak se říká nosí sousedka, ne její muž. Ten by mi auto půjčil. Ale ona ne. Potvrzuje se mi, že čím nižší inteligence, tím vyšší ego. Teď nemám na mysli to, že mi auto nepůjčila, je to její svaté právo. Ale ten povýšenecký tón a jednání, ach jo. Mělo by mi jí být spíše líto... Oni mimochodem grilovali a popíjeli, takže ani autem nikam jet nemohli, a i kdyby se cokoli stalo a přece jen auto potřebovali, tak mají opravdu nejméně další 3, ne-li 4...
No a já si myslím, že tato noc byla stěžejní pro mlaďase. To, že byl zkrátka sám po dvě noci. jednu noc už byl sám mnohokrát, ale dvě noci ne. Bohužel se na mě zas hrnou špatné věci, protože s ním budu asi zase začínat od začátku - stal se opět nečistotným, ačkoli zdravotně mu nic není - pije, žere, přijde se pomazlit - ale to jen na chvíli a pak zas někam zaleze. Já jsem vyklidila tu šatnu, kde ležel v botníku, protože jsem si říkala, že prostě přece musí někam chodit dělat potřebu. V té šatně mám spíš harampádí, mj. velkou tašku plnou menších igelitek - ty se vždy hodí, prkno na žehlení, několik pytlů steliva apod. No - a do těch igelitek teda načural - neprosáklo to skoro vůbec na koberec, proto jsem to předtím nemohla objevit. Rozhodně to není tragédie - možná zvolil nejlepší možné místo jaké mohl, igelitky jsem prostě vyhodila. Také jsem zavřela dveře do té šatny. Včera večer za mnou přišel do postele, lehl si na mě a opravdu moc se mazlil, tak jsem si říkala, že je to už na dobré cestě. Nicméně vrtalo mi v hlavě, kam chodí kadit. tak jsem doslova po kolenou prošmejdila byt a jednu "hromádku" jsem našla v obýváku. Naštěstí má téměř výstavní tvrdé bobky - jen jsem je sebrala, ani žádný smrad nebyl, ale co dál... Jsem z toho nešťastná, jsem naštvaná na sousedy. Ale ještě víc na sebe. Byla to prostě moje chyba. Já vím, že nikdo není neomylný, ale já teď ty důsledky mého chybování ponesu...
Tak jsem se chtěla z té patálie vypsat, promiňte prosím dlouhý příspěvek a samozřejmě moc a moc přivítám rady, nápady, tipy, co dál... Ještě abych doplnila, co se děje teď. Když jsem mu zavřela do šatny, tak je v jednom z pokojů - zalezlý za stolem. Když jej volám, přijde, vrkne, protáhne se, pomazlí se...a zase zaleze. Před chvílí jsem s údivem zjistila, že tam s ním leží velký. Říkám si, jestli se jej snaží nějak uklidňovat...?
Takže tak se teď věci u nás mají.
Všem vám přeji hezké léto s našimi chlupatými kamarády!

Fíkovnice, přestože jsem začala přispívat teprve nedávno, chodím zde čerpat rozumy už pár měsíců. Příběh Vašich kocourů jsem četla. Nedá mi to a ráda bych Vám napsala, že Vám moc fandím a držím palce Jste laskavý člověk a kocourek měl štěstí, že se dostal právě k Vám. Osvojit si jej někdo s menším pochopením, trpělivostí a starostlivostí, určitě by to pro něj bylo horší. Potřebuje asi hodně velkou míru pocitu jistoty a bezpečí.
Chápu, že to pro Vás je asi únavné.

Také jsme si osvojili na podzim dvě kočky z útulku a také zažíváme věci, které jsme s první, již nežijící kočkou neznali. Ta byla vlastně naprosto bezproblémová, jak po zdravotní, tak po psychické stránce, až do svého posledního dne. I když taková divočina jako u Vás to není.

A k těm sousedům - ten pocit křivdy znám, taky někdy od lidí něco očekávám a hodně mne zamrzí, když zareagují neochotou, navíc tehdy, když jsem třeba já pro ně něco udělala. A zas častokrát mne naopak překvapí velmi mile tam, kde to nečekám. A na druhou stranu ani já každému vždy nevyhovím...
Nějak se to učím neřešit, je to zbytečné sebetýrání.
Snad to nebude působit jako nějaké moralizování, čerpám jen ze svých pocitů.

Je fajn, že kocourek je alespoň po té tělesné stránce asi dobrý, jen moc vystresovaný. Moc přeji, ať se dá(te) brzy do pořádku a přináší Vám víc radosti než starostí!

rapotacka11 napsal(a):
Hmn
Moc vás všechny prosím, zapomeňte na takové stupidity jako uražený a mstí se!
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

To je jedno, jak tomu budete říkat.
Ano, někdy je něco v důsledku stresu, ale jindy ?
Schválnost ?
Nevím, jak to tedy nazvat.
Kdo se zvířaty žije blízce a dlouho, to snad zažil. Uklízím skleničky, kočka se jednu chystá shodit,
říkám výhružně nee, stáhne packu, vzápětí to potvora shodí.
(měla jsem je vyrovnané na velké krabici od větráku, na stůl nelezou)
A psí hromádka v prostřed pokoje, když jsme měli návštěvu ?
Myslím, že kamarádka byla přesvědčená, že je to u nás běžné .

Máte pravdu, že je jedno jak se to nazve, všichni ví, o co jde!

Mé dosavadní zvířata schválnosti sice nedělaly, ale taky se nějaká "nehoda" semele zásadně, když je návštěva. Nejlépe babičky, divím se, že si u nás někdy dají vůbec něco k jídlu. Jsou ze savovací generace.

Kočičí svět napsal(a):
Dobrý den Fikovnice, lidi jsou dneska strašně sobečtí. a některé ženské jsou takové harpie, že ne třeba komentovat. vaše sousedka je jednou z nich. naprosto vám rozumím s nečistotností vašeho kocourka, já v těchto dnech očekávám také návrat u své staré kočky s počuráváním. "kotě od popelnic" (dnes již velká dospělá kočka) ji v posledních dnech napadá čím dál tím více, rvou se čím dál tím hlasitěji a vždy se to stane, když jsem na záchodě. kotě od popelnic toho využije a jde napadnout starou kočku. v některém z minulých týdnů staré kočce tekla krev z čumáčku asi 2x-3x za ten týden. taky nevím, co s tím. obě kočky jsou miloučké, obě se se mnou nádherně mazlí, ale navzájem se nesnesou. oddělit je nemohu, darovat někomu taky ne, takže prostě taky nevím, co se teď bude dít. musím se přiznat, že kotě od popelnic už tento týden dostalo 2x ihled po útoku na starou kočku po prdelce (samozřejmě zlehka), protože už nevím, co dělat. i když mě tady budou kritizovat, kdyby byli na mém místě, asi by o takovém "poplacání" taky uvažovali. někdy jakoby lituju, že jsem ji hned na začátku neodvezla do útulku. nebo kdybych dělala, že ji u těch popelnic nevidím... přemýšlím jaká by byla doma pohoda... ale na to nemám prostě srdce. prostě jsem si do bytu nastěhovala takového malého hada a teď na to doplácím. ale pryč už bych ji prostě nedala. myslím fikovnice že obě zažíváme stejné zklamání a stres a nevíme jak dál. já se prostě nemůžu pohnout ani doleva ani doprava, připadám si jako v kleci...

U nás taky mladá kočka dost vyjíždí po té starší. Taky jsem ji párkrát tak jako spíš třepla po uších, ta ruka byla prostě rychlejší než hlava. Ale starší naštěstí nevypadá, že by byla z toho ve stresu, nevím jestli je tak otrkaná z útulku nebo flegmatická. A když se ta starší už fakt naštve, je docela sranda pozorovat, ona se na tu mladou prostě jen dívá a dívá, pomalu jde, a ta malá před ní zaleze do botníku a pak začne výbojně šermovat packou, jakože ať si ta starší nemyslí, že vyhrála...

Nezávidím Vám tu situaci. Ani já si neumím představit situaci, že bych jednu z nich dala pryč, když už jsem si ji jednou vzala. Snad jedině kdyby situace byla fakt pro všechny neúnosná a věděla bych, že půjde někam, kde je o ni dobře postaráno, bych to zvolila.
Taky si občas říkám, že nejlíp si život umím zkomplikovat já sama svou měkkostí.
Snad bude líp a najde se nějaké řešení.

Kočičí svět napsal(a):
Dobrý den Fikovnice, lidi jsou dneska strašně sobečtí. a některé ženské jsou takové harpie, že ne třeba komentovat. vaše sousedka je jednou z nich. naprosto vám rozumím s nečistotností vašeho kocourka, já v těchto dnech očekávám také návrat u své staré kočky s počuráváním. "kotě od popelnic" (dnes již velká dospělá kočka) ji v posledních dnech napadá čím dál tím více, rvou se čím dál tím hlasitěji a vždy se to stane, když jsem na záchodě. kotě od popelnic toho využije a jde napadnout starou kočku. v některém z minulých týdnů staré kočce tekla krev z čumáčku asi 2x-3x za ten týden. taky nevím, co s tím. obě kočky jsou miloučké, obě se se mnou nádherně mazlí, ale navzájem se nesnesou. oddělit je nemohu, darovat někomu taky ne, takže prostě taky nevím, co se teď bude dít. musím se přiznat, že kotě od popelnic už tento týden dostalo 2x ihled po útoku na starou kočku po prdelce (samozřejmě zlehka), protože už nevím, co dělat. i když mě tady budou kritizovat, kdyby byli na mém místě, asi by o takovém "poplacání" taky uvažovali. někdy jakoby lituju, že jsem ji hned na začátku neodvezla do útulku. nebo kdybych dělala, že ji u těch popelnic nevidím... přemýšlím jaká by byla doma pohoda... ale na to nemám prostě srdce. prostě jsem si do bytu nastěhovala takového malého hada a teď na to doplácím. ale pryč už bych ji prostě nedala. myslím fikovnice že obě zažíváme stejné zklamání a stres a nevíme jak dál. já se prostě nemůžu pohnout ani doleva ani doprava, připadám si jako v kleci...

Vím, že je to těžké. Ale za sebe - na vašem místě bych kočičce od popelnic našla nový domov. Třeba i za cenu toho, že si ji někdo vezme jen jako venkovní kočku k baráku, ale bude ji mít rád, mazlit a krmit.

joanne.s napsal(a):
Vím, že je to těžké. Ale za sebe - na vašem místě bych kočičce od popelnic našla nový domov. Třeba i za cenu toho, že si ji někdo vezme jen jako venkovní kočku k baráku, ale bude ji mít rád, mazlit a krmit.

Přesně tak - umím si představit, v jaké stresu musí být ta starší kočka, když po ní to odrostlé kotě jde...

Zažila jsem to u naší Bobo, kdy po ní začala jít kóča, co se nám vrátila po 3 letech domů /odešla jako kotě/. Byla nejdřív v klidu, ale po skoro roce ji začala honit takovým způsobem, že Bobo mívala šrámy přes čumák, domů se plížila, protože tušila, že ta mladá na ní odněkud čumí a číhá...taky jsem bojovala s tím, hledat ji nový domov, ale zároveň mě hrozně štvalo, že je Bobo v takovém stresu.. nakonec vyhrál rozum a nabídla jsem ji.. je to 3 měsíce od doby, kdy odjela a ta veliká úleva Bobo za to stála! A navíc rodina, která si číčinu vzala, posílá cca každé 2-3 týdny info a foto, jak se jí daří a i ona je spokojenější jako jedináček. A tak jsme vlastně spokojení všichni.

joanne.s napsal(a):
Vím, že je to těžké. Ale za sebe - na vašem místě bych kočičce od popelnic našla nový domov. Třeba i za cenu toho, že si ji někdo vezme jen jako venkovní kočku k baráku, ale bude ji mít rád, mazlit a krmit.

Také nechápu, proč kočičí svět nemůže dát jednu z koček z domu? Přijde mě to strašně sobecké, raději se bude dívat, jak se dvě kočky řežou, ale ONA nemůže dát jednu pryč! Proč?! Já mám kočky venkovní, a když se některé nesnesou, tak jednoduše některá odejde a najde si domov jinde. Ne, že bych z toho měla radost, ale pořádek mezi nimi dělat nemohu, nebudu a uvázat kočku na řetízek, aby neodešla, to také nejde. Prostě kočky si to nějak vyřeší samy. Jenže u kočičího světa nemá kočka odejít kam, a tak musí trpět. Jen pro sobeckost člověka, který přece nemůže dát kočku pryč. Jsem přesvědčená, že každá kočka si dřív či později zvykne v novém domově - zvláště, když bude mít klid a bude o ni postaráno.

joanne.s napsal(a):
Vím, že je to těžké. Ale za sebe - na vašem místě bych kočičce od popelnic našla nový domov. Třeba i za cenu toho, že si ji někdo vezme jen jako venkovní kočku k baráku, ale bude ji mít rád, mazlit a krmit.

Už jsem si před pár měsíci podávala inzerát. ozvali se mi dva lidé. první přímo z našeho města, asi 10 minut pěšky ode mně. jenže barák přímo u dálnice. chtěli ji, protože se jim zrovna ztratila kočka a druhá kočka si nemá s kým hrát. tak takovým lidem svoji milovanou kočku fakt ne. tam by byla mrtvá nebo nezvěstná do týdne. a druhá paní byla z jiného města, žila s přítelem v podnájmu - kdoví jak by kočka skončila, kdyby byt ničila, beztak by ji vypustili. chci pro svoji kočku nějakou jistotu. no a pak jsem byla neskutečně ráda, že jsem ji nikomu nedala. na chvíli se vztah mezi oběma kočami uklidnil, stará kočka dokonce dělala na mladou výpady, skákala přes ni, v pohodě kolem sebe proběhly a v posledních asi 3 týdnech se to opět pokazilo. tak já zase vezmu udičku, nakoupím pamlsky a budeme si častěji dohromady hrát. kočku bych dala maximálně někomu v rodině. cizím lidem určitě ne.

Máte pravdu, že by to pro stresovanou kočku bylo lepší, ale...Já jsem se třeba pokoušela ve svém okolí u lidí, kterým jsem jakžtakž důvěřovala, udat ještě jednu kočku z útulku, kterou mám ve virtuální adopci, a neuspěla jsem nikde, nemám takové kontakty asi. V mém případě by to třeba znamenalo dát si inzerát a pro mne by to bylo docela dilema, když bych ty lidi osobně neznala a nevěděla, do čeho kočka půjde, jak se k ní budou chovat atd.
Tím chci jen říct, že pocity Kočičího světa chápu, taky bych z toho měla těžkou hlavu.
Ale když by nebyla jiná cesta (což nevím, jestli je jejich případ!), udělala bych to pro tu kočku a své pocity překonala.

Edit: tak koukám, že zrovna o těch inzerátech píšete, že jste zkoušela.

Kočičí svět napsal(a):
Už jsem si před pár měsíci podávala inzerát. ozvali se mi dva lidé. první přímo z našeho města, asi 10 minut pěšky ode mně. jenže barák přímo u dálnice. chtěli ji, protože se jim zrovna ztratila kočka a druhá kočka si nemá s kým hrát. tak takovým lidem svoji milovanou kočku fakt ne. tam by byla mrtvá nebo nezvěstná do týdne. a druhá paní byla z jiného města, žila s přítelem v podnájmu - kdoví jak by kočka skončila, kdyby byt ničila, beztak by ji vypustili. chci pro svoji kočku nějakou jistotu. no a pak jsem byla neskutečně ráda, že jsem ji nikomu nedala. na chvíli se vztah mezi oběma kočami uklidnil, stará kočka dokonce dělala na mladou výpady, skákala přes ni, v pohodě kolem sebe proběhly a v posledních asi 3 týdnech se to opět pokazilo. tak já zase vezmu udičku, nakoupím pamlsky a budeme si častěji dohromady hrát. kočku bych dala maximálně někomu v rodině. cizím lidem určitě ne.

Vidíte, a já zrovna takto kočku získala od původní majitelky. Přesně ten druhý případ jak píšete - v jiném městě, v nájemním bytě s přítelem, a kočku už mám tři roky, s původní majitelkou jsme v kontaktu, občas i přijede na návštěvu. Dobře to dopadlo, jsme spokojení všichni tři - původní majitelka, já i kočka.

joanne.s napsal(a):
Vzpomenete si ještě, čím začalo minulé znečišťování, jak chodil místo na záchod pod postel? Bylo to také v době, kdy jste cestovali na chatu?

Ne ne, "Joanne" - tehdy prostě to začalo IHNED po přivezení kocourka z útulku. Nejdřív šel kadit pod vánoční stromek , pak se "ustálil" pod moji postel... Prostě paní z útulku tvrdila, že je čistotný a nebyl.

lavacca napsal(a):
Koukám, že to máte zase "výživné"...

Já bych mu zkusila dát wc kousek od toho stolu, kam zalézá. Snad se chytí... přiznám se, že jsem musela vloni opakovaně na školení mimo domov na 3-4 dny a vždy to všichni vydrželi bez nějakých naschválů, apod. Naopak byli hrozně rádi, že už jsem doma...ale pravda, že nemám nikoho z těch domácích, kteří by byli jako přísavky jako váš mladý kocour no...a venkovní kocour, se kterým jsme se milovali, tak ten i kdyby byl nečistotný, tak to člověk venku nezjistil no...ale vždy mi vlezl do náruče a nadšeně "vrkal", že už je panička zase zpátky...

Přesně to jsem udělala. Narvala jsem jeden záchod pod ten stůl a dnes je v něm načuráno.
Jenže - kocour se vysloveně bojí (?) jít do hlavní místnosti, kde já přebývám - když jsem doma, trávím v ní 90% času. To je na tom to nejzvláštnější. Když za ním přijdu do té jiné místnosti, přijde, pomazlí se... Ale do toho mého pokoje ne a ne. Po večerech na něj volám "Můry!" takovým typickým tónem - vždy přilítl div se nepřerazil, teď ne, opravdu jako by se bál...

rapotacka11 napsal(a):
Hmn
Moc vás všechny prosím, zapomeňte na takové stupidity jako uražený a mstí se!
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

To je jedno, jak tomu budete říkat.
Ano, někdy je něco v důsledku stresu, ale jindy ?
Schválnost ?
Nevím, jak to tedy nazvat.
Kdo se zvířaty žije blízce a dlouho, to snad zažil. Uklízím skleničky, kočka se jednu chystá shodit,
říkám výhružně nee, stáhne packu, vzápětí to potvora shodí.
(měla jsem je vyrovnané na velké krabici od větráku, na stůl nelezou)
A psí hromádka v prostřed pokoje, když jsme měli návštěvu ?
Myslím, že kamarádka byla přesvědčená, že je to u nás běžné .

Já bych to uražení taktéž nenazývala stupiditou. Vždyť mi to řekla vetrinářka, která je navíc zaměřená ze všeho nejvíc na kočky. Msta - to už je jiná, to asi zvířata neumí. Ale urazit se, naštvat se - proč by ne.

Kočičí svět napsal(a):
Dobrý den Fikovnice, lidi jsou dneska strašně sobečtí. a některé ženské jsou takové harpie, že ne třeba komentovat. vaše sousedka je jednou z nich. naprosto vám rozumím s nečistotností vašeho kocourka, já v těchto dnech očekávám také návrat u své staré kočky s počuráváním. "kotě od popelnic" (dnes již velká dospělá kočka) ji v posledních dnech napadá čím dál tím více, rvou se čím dál tím hlasitěji a vždy se to stane, když jsem na záchodě. kotě od popelnic toho využije a jde napadnout starou kočku. v některém z minulých týdnů staré kočce tekla krev z čumáčku asi 2x-3x za ten týden. taky nevím, co s tím. obě kočky jsou miloučké, obě se se mnou nádherně mazlí, ale navzájem se nesnesou. oddělit je nemohu, darovat někomu taky ne, takže prostě taky nevím, co se teď bude dít. musím se přiznat, že kotě od popelnic už tento týden dostalo 2x ihled po útoku na starou kočku po prdelce (samozřejmě zlehka), protože už nevím, co dělat. i když mě tady budou kritizovat, kdyby byli na mém místě, asi by o takovém "poplacání" taky uvažovali. někdy jakoby lituju, že jsem ji hned na začátku neodvezla do útulku. nebo kdybych dělala, že ji u těch popelnic nevidím... přemýšlím jaká by byla doma pohoda... ale na to nemám prostě srdce. prostě jsem si do bytu nastěhovala takového malého hada a teď na to doplácím. ale pryč už bych ji prostě nedala. myslím fikovnice že obě zažíváme stejné zklamání a stres a nevíme jak dál. já se prostě nemůžu pohnout ani doleva ani doprava, připadám si jako v kleci...

Zdravím Vás "Kočičí světe", mám pocit, že u vás je to ještě horší než u nás... U nás velkej kocour se jako by snaží uklidňovat mlaďase - teď je většinu času s ním v té jiné místnosti. Myslím, že se mnou ani dnes nespal.

Acamar napsal(a):
Fíkovnice, přestože jsem začala přispívat teprve nedávno, chodím zde čerpat rozumy už pár měsíců. Příběh Vašich kocourů jsem četla. Nedá mi to a ráda bych Vám napsala, že Vám moc fandím a držím palce Jste laskavý člověk a kocourek měl štěstí, že se dostal právě k Vám. Osvojit si jej někdo s menším pochopením, trpělivostí a starostlivostí, určitě by to pro něj bylo horší. Potřebuje asi hodně velkou míru pocitu jistoty a bezpečí.
Chápu, že to pro Vás je asi únavné.

Také jsme si osvojili na podzim dvě kočky z útulku a také zažíváme věci, které jsme s první, již nežijící kočkou neznali. Ta byla vlastně naprosto bezproblémová, jak po zdravotní, tak po psychické stránce, až do svého posledního dne. I když taková divočina jako u Vás to není.

A k těm sousedům - ten pocit křivdy znám, taky někdy od lidí něco očekávám a hodně mne zamrzí, když zareagují neochotou, navíc tehdy, když jsem třeba já pro ně něco udělala. A zas častokrát mne naopak překvapí velmi mile tam, kde to nečekám. A na druhou stranu ani já každému vždy nevyhovím...
Nějak se to učím neřešit, je to zbytečné sebetýrání.
Snad to nebude působit jako nějaké moralizování, čerpám jen ze svých pocitů.

Je fajn, že kocourek je alespoň po té tělesné stránce asi dobrý, jen moc vystresovaný. Moc přeji, ať se dá(te) brzy do pořádku a přináší Vám víc radosti než starostí!

"Acamar", když se člověku nedaří (a nemusí jít jen o ta zvířata), tak jsou slova jako ta Vaše jak balzám na bolavou duši. Takže Vám moc děkuji a vážím si jich!

Acamar napsal(a):
U nás taky mladá kočka dost vyjíždí po té starší. Taky jsem ji párkrát tak jako spíš třepla po uších, ta ruka byla prostě rychlejší než hlava. Ale starší naštěstí nevypadá, že by byla z toho ve stresu, nevím jestli je tak otrkaná z útulku nebo flegmatická. A když se ta starší už fakt naštve, je docela sranda pozorovat, ona se na tu mladou prostě jen dívá a dívá, pomalu jde, a ta malá před ní zaleze do botníku a pak začne výbojně šermovat packou, jakože ať si ta starší nemyslí, že vyhrála...

Nezávidím Vám tu situaci. Ani já si neumím představit situaci, že bych jednu z nich dala pryč, když už jsem si ji jednou vzala. Snad jedině kdyby situace byla fakt pro všechny neúnosná a věděla bych, že půjde někam, kde je o ni dobře postaráno, bych to zvolila.
Taky si občas říkám, že nejlíp si život umím zkomplikovat já sama svou měkkostí.
Snad bude líp a najde se nějaké řešení.

"A když se ta starší už fakt naštve, je docela sranda pozorovat, ona se na tu mladou prostě jen dívá a dívá, pomalu jde, a ta malá před ní zaleze do botníku..."

On můj mladej za normálních okolností je pokušitel, raubíř, výrostek, který občas kousne nebo nějak ublíží velkému. A ten když už se jo naštve, tak začne dělat to, co popisujete. Je to vyloženě výhrůžný postoj a výhrůžné chování a u nás to bylo jediné, co platilo na mladého. Takové to pomalinké obcházení jako by bokem a mladej byl přilepenej k zemi, někdy mňaučel...

joanne.s napsal(a):
Vím, že je to těžké. Ale za sebe - na vašem místě bych kočičce od popelnic našla nový domov. Třeba i za cenu toho, že si ji někdo vezme jen jako venkovní kočku k baráku, ale bude ji mít rád, mazlit a krmit.

Ještě mě napadá - nemůže "Kočičí svět" ty dvě kočky oddělovat? I když vím, že to není ideální řešení. Alespoň v době nepřítomnosti "Kočičího světa" doma...

Kočičí svět napsal(a):
Už jsem si před pár měsíci podávala inzerát. ozvali se mi dva lidé. první přímo z našeho města, asi 10 minut pěšky ode mně. jenže barák přímo u dálnice. chtěli ji, protože se jim zrovna ztratila kočka a druhá kočka si nemá s kým hrát. tak takovým lidem svoji milovanou kočku fakt ne. tam by byla mrtvá nebo nezvěstná do týdne. a druhá paní byla z jiného města, žila s přítelem v podnájmu - kdoví jak by kočka skončila, kdyby byt ničila, beztak by ji vypustili. chci pro svoji kočku nějakou jistotu. no a pak jsem byla neskutečně ráda, že jsem ji nikomu nedala. na chvíli se vztah mezi oběma kočami uklidnil, stará kočka dokonce dělala na mladou výpady, skákala přes ni, v pohodě kolem sebe proběhly a v posledních asi 3 týdnech se to opět pokazilo. tak já zase vezmu udičku, nakoupím pamlsky a budeme si častěji dohromady hrát. kočku bych dala maximálně někomu v rodině. cizím lidem určitě ne.

Zeptám se - nezhoršil se zdravotní stav té starší? Ty mršky to často vycítí a jdou po té nejslabší. Teda nevím přesně, které zvířecí druhy to dělají. Ale takto vyštípávaly kočky tety tu jejich nejslabší. No a známo je to např. u slepic.

Fikovnice: ano, dělají to tak psi ve smečce, a myslím, že i kočky to dobře poznají.

Kočičí svět napsal(a):
Už jsem si před pár měsíci podávala inzerát. ozvali se mi dva lidé. první přímo z našeho města, asi 10 minut pěšky ode mně. jenže barák přímo u dálnice. chtěli ji, protože se jim zrovna ztratila kočka a druhá kočka si nemá s kým hrát. tak takovým lidem svoji milovanou kočku fakt ne. tam by byla mrtvá nebo nezvěstná do týdne. a druhá paní byla z jiného města, žila s přítelem v podnájmu - kdoví jak by kočka skončila, kdyby byt ničila, beztak by ji vypustili. chci pro svoji kočku nějakou jistotu. no a pak jsem byla neskutečně ráda, že jsem ji nikomu nedala. na chvíli se vztah mezi oběma kočami uklidnil, stará kočka dokonce dělala na mladou výpady, skákala přes ni, v pohodě kolem sebe proběhly a v posledních asi 3 týdnech se to opět pokazilo. tak já zase vezmu udičku, nakoupím pamlsky a budeme si častěji dohromady hrát. kočku bych dala maximálně někomu v rodině. cizím lidem určitě ne.

Ale třeba by se jako třetí zájemce ozval někdo vhodný...já taky nedala naší číču hnedka prvnímu, kdo si o ni napsal... vybírala jsem dle intuice, daná rodina přišla o kocoura a chtěli zase mazlíka... mluvili jsme spolu dlouho, vyzpovídala jsem je při návštěvě a jsem s výběrem maximálně spokojená.

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: ano, dělají to tak psi ve smečce, a myslím, že i kočky to dobře poznají.

"Joanne", nemáte nápad, proč se mladý straní ložnice? Já jako dost nemocný člověk, hodně času proležím v posteli. To vždy se mnou mladej lehával - byl schopný slastně spát hodiny a hodiny v mé posteli. Teď se mému pokoji vyhýbá obloukem. Ale když za ním přijdu, pomazlí se. Je to celé strašně zvláštní a já jsem opravdu zmatena...

"Je to vyloženě výhrůžný postoj a výhrůžné chování a u nás to bylo jediné, co platilo na mladého. Takové to pomalinké obcházení jako by bokem a mladej byl přilepenej k zemi, někdy mňaučel..."

sice by to chtělo vidět, ale podle popisu byl v útočné pozici mladý a starý ho konejšivě obcházel

"Teď se mému pokoji vyhýbá obloukem. Ale když za ním přijdu, pomazlí se. Je to celé strašně zvláštní a já jsem opravdu zmatena..."
fíkovnice, upřímně jsem zmatená, z čeho jsi zmatená...ten kocour tam byl sám, mohlo se stát cokoliv a on je z toho vyděšený...co je na tom k zmatení? Stačí to vzít na vědomí a kocoura trpělivě svým chováním ujistit, že je v bezpečí i tam.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Je to vyloženě výhrůžný postoj a výhrůžné chování a u nás to bylo jediné, co platilo na mladého. Takové to pomalinké obcházení jako by bokem a mladej byl přilepenej k zemi, někdy mňaučel..."

sice by to chtělo vidět, ale podle popisu byl v útočné pozici mladý a starý ho konejšivě obcházel

"Teď se mému pokoji vyhýbá obloukem. Ale když za ním přijdu, pomazlí se. Je to celé strašně zvláštní a já jsem opravdu zmatena..."
fíkovnice, upřímně jsem zmatená, z čeho jsi zmatená...ten kocour tam byl sám, mohlo se stát cokoliv a on je z toho vyděšený...co je na tom k zmatení? Stačí to vzít na vědomí a kocoura trpělivě svým chováním ujistit, že je v bezpečí i tam.

OK, beru. Mám podivné sousedy - mohli jak už se zde stává třeba vrtat do zdi... Mohla na mě bušit kámoška - to také nechápu, pokud se nedozvoní, tak začne pěstmi bušit do dveří...
Ale s tou první věcí s Vámi nesouhlasím. Vy si opravdu myslíte, že pokud se kocour staví bokem, je naježený a pomaličku obchází k zemi přikrčeného mladého, tak že jde o konejšení? To já fakt ne. Nejsem etologií úplně netknutá... Navíc mladej byl přikrčenej, uši přilepené k hlavě a "řval". To vše poté, co provedl něco zlého velkému - např. jej kousl do ocasu (to jsou takové jeho libůstky ).

fikovnice napsal(a):
OK, beru. Mám podivné sousedy - mohli jak už se zde stává třeba vrtat do zdi... Mohla na mě bušit kámoška - to také nechápu, pokud se nedozvoní, tak začne pěstmi bušit do dveří...
Ale s tou první věcí s Vámi nesouhlasím. Vy si opravdu myslíte, že pokud se kocour staví bokem, je naježený a pomaličku obchází k zemi přikrčeného mladého, tak že jde o konejšení? To já fakt ne. Nejsem etologií úplně netknutá... Navíc mladej byl přikrčenej, uši přilepené k hlavě a "řval". To vše poté, co provedl něco zlého velkému - např. jej kousl do ocasu (to jsou takové jeho libůstky ).

Doplnění - ten výhrůžný postoj a pochodování někdy (spíše výjimečně) velký doplnil výpadem na mladého - ten obvykle zajel do nejbližšího možného otvoru, např. kočičího tunelu. V tomto s Vámi opravdu nesouhlasím, toto opravdu není konejšení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Je to vyloženě výhrůžný postoj a výhrůžné chování a u nás to bylo jediné, co platilo na mladého. Takové to pomalinké obcházení jako by bokem a mladej byl přilepenej k zemi, někdy mňaučel..."

sice by to chtělo vidět, ale podle popisu byl v útočné pozici mladý a starý ho konejšivě obcházel

"Teď se mému pokoji vyhýbá obloukem. Ale když za ním přijdu, pomazlí se. Je to celé strašně zvláštní a já jsem opravdu zmatena..."
fíkovnice, upřímně jsem zmatená, z čeho jsi zmatená...ten kocour tam byl sám, mohlo se stát cokoliv a on je z toho vyděšený...co je na tom k zmatení? Stačí to vzít na vědomí a kocoura trpělivě svým chováním ujistit, že je v bezpečí i tam.

Ale k tomu druhému - jak tedy radíte postupovat? Na volání nereaguje? Ani na jeho oblíbené "Můry!". Zkoušela jsem jej donést v náručí, jemně jsem jej položila na postel, tryskem vypálil pryč. Opravdu se něčeho bojí. Vím, že je to kocour-labil. Vím, že jsem chybovala (to jsem psala už výše). Ale jak na to teď? On není ani moc na jídlo, pamlskový...jak jej postupně nalákat na jeho nejoblíbenější místo? Vždyť tu má sedačku u okna, kde sedával, chytal mouchy a můry. Lehával se mnou. Něco se určitě stalo. Snad je to vše třeba jen opravdu z leknutí ze samoty...? Může se kočka domýšlet, že zůstane zase osamocena...? Může mít obavy, že bude někam odvežena (když viděl tu přepravku)...? tyto věci nevím - to narovinu přiznávám.
Jen nesouhlasím s tím konejšivým postojem .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Je to vyloženě výhrůžný postoj a výhrůžné chování a u nás to bylo jediné, co platilo na mladého. Takové to pomalinké obcházení jako by bokem a mladej byl přilepenej k zemi, někdy mňaučel..."

sice by to chtělo vidět, ale podle popisu byl v útočné pozici mladý a starý ho konejšivě obcházel

"Teď se mému pokoji vyhýbá obloukem. Ale když za ním přijdu, pomazlí se. Je to celé strašně zvláštní a já jsem opravdu zmatena..."
fíkovnice, upřímně jsem zmatená, z čeho jsi zmatená...ten kocour tam byl sám, mohlo se stát cokoliv a on je z toho vyděšený...co je na tom k zmatení? Stačí to vzít na vědomí a kocoura trpělivě svým chováním ujistit, že je v bezpečí i tam.

"A když se ta starší už fakt naštve, je docela sranda pozorovat, ona se na tu mladou prostě jen dívá a dívá, pomalu jde, a ta malá před ní zaleze do botníku..."

A podobně psala "Kočičí svět" (viz výše), ostatně na ni jsem reagovala. Tam to také nevypadá na konejšení. Nechci se Vás dotknout, ale v této konkrétní věci s Vámi nesouhlasím.

Acamar napsal(a):
Fíkovnice, přestože jsem začala přispívat teprve nedávno, chodím zde čerpat rozumy už pár měsíců. Příběh Vašich kocourů jsem četla. Nedá mi to a ráda bych Vám napsala, že Vám moc fandím a držím palce Jste laskavý člověk a kocourek měl štěstí, že se dostal právě k Vám. Osvojit si jej někdo s menším pochopením, trpělivostí a starostlivostí, určitě by to pro něj bylo horší. Potřebuje asi hodně velkou míru pocitu jistoty a bezpečí.
Chápu, že to pro Vás je asi únavné.

Také jsme si osvojili na podzim dvě kočky z útulku a také zažíváme věci, které jsme s první, již nežijící kočkou neznali. Ta byla vlastně naprosto bezproblémová, jak po zdravotní, tak po psychické stránce, až do svého posledního dne. I když taková divočina jako u Vás to není.

A k těm sousedům - ten pocit křivdy znám, taky někdy od lidí něco očekávám a hodně mne zamrzí, když zareagují neochotou, navíc tehdy, když jsem třeba já pro ně něco udělala. A zas častokrát mne naopak překvapí velmi mile tam, kde to nečekám. A na druhou stranu ani já každému vždy nevyhovím...
Nějak se to učím neřešit, je to zbytečné sebetýrání.
Snad to nebude působit jako nějaké moralizování, čerpám jen ze svých pocitů.

Je fajn, že kocourek je alespoň po té tělesné stránce asi dobrý, jen moc vystresovaný. Moc přeji, ať se dá(te) brzy do pořádku a přináší Vám víc radosti než starostí!

"Snad to nebude působit jako nějaké moralizování, čerpám jen ze svých pocitů."

Ještě doplnění - ne samozřejmě to neberu jako moralizování. Jen já byla dřív naučena takovému tomu "On po Tobě kamenem, ty po něm chlebem!" A úplně cítím jak už to ztrácím - tady tu vstřícnost. Víte - já pro ty sousedy zařídila nemálo věcí, např. vyšetření na klinice, kde by čekali řádově měsíce. A další věci. Řídit (snad) umím - vždyť mě to táta naučil na polňačkách ve 13 letech! A hlavně - kdyby se nedejbože něco stalo, tak jsem myslela, že mě znají jako slušného člověka, který by jim do puntíku škodu zaplatil. Kdyby ne, musela bych se propadnout hanbou. Tak to mě moc na nich zamrzelo. Ale víte, ono se to v posledních měsících kazí v celé naší rodině (respektive já konečně přestávám vidět věci růžovými brýlemi, ale naopak začínám realisticky), tak jsem taková...no prostě víc zranitelná. A jak jsem psala - mám víru v něco mezi nebem a zemí, respektive snad i jistotu. Mnoho situací v mém životě mě o tom přesvědčilo, naposledy umírání maminky... No a v tu sobotu jsem cítila šílené nutkání zajet do Brna...podívat se na mladého. Oni mi mohli auto půjčit i příbuzní - ti jsou asi 5km ode mě - ale tam zas byli všichni opilí! Prosím, nemyslete si, že jsme rodina alkoholiků, ale tu sobotu se snad grilovalo a u toho pilo po celé JM. Takže vlastně mi to auto neměl kdo přivézt a já bych zdravotně nedala jít pěšky 5km, bohužel...

Vašeho příspěvku si moc vážím a jsem ráda, že máme zas na "Kočkách" nového a doufám, že stálého přispěvovatele.

Ještě jednu zajímavost vám napíšu, i když při výjimečné povaze velkého kocoura by mě to snad ani nemělo překvapovat. Velký spolu s mladým také vždy okupovával ložnici, kde jsem já nejčastěji - často byl mezi nimi "souboj" o lepší místo. teď už několikátý den velký tráví svůj čas s mlaďochem v obýváku - jako by jej svojí přítomností chtěl nějak uklidňovat.

fikovnice napsal(a):
"Acamar", když se člověku nedaří (a nemusí jít jen o ta zvířata), tak jsou slova jako ta Vaše jak balzám na bolavou duši. Takže Vám moc děkuji a vážím si jich!

Tak to jsem ráda. Z Vašich příspěvků je poznat, jak se snažíte pro kocoury dělat to nejlepší.
Všechno se dopředu předvídat a odhadnout nedá.
A když se nedaří...tak bych chtěla být mazlíkem u někoho, kdo by mně hladil a drbal po zádech, šišlal na mně a rozmazloval. Škoda že to nejde. Tak aspoň virtuální pohlazení

fikovnice napsal(a):
"Snad to nebude působit jako nějaké moralizování, čerpám jen ze svých pocitů."

Ještě doplnění - ne samozřejmě to neberu jako moralizování. Jen já byla dřív naučena takovému tomu "On po Tobě kamenem, ty po něm chlebem!" A úplně cítím jak už to ztrácím - tady tu vstřícnost. Víte - já pro ty sousedy zařídila nemálo věcí, např. vyšetření na klinice, kde by čekali řádově měsíce. A další věci. Řídit (snad) umím - vždyť mě to táta naučil na polňačkách ve 13 letech! A hlavně - kdyby se nedejbože něco stalo, tak jsem myslela, že mě znají jako slušného člověka, který by jim do puntíku škodu zaplatil. Kdyby ne, musela bych se propadnout hanbou. Tak to mě moc na nich zamrzelo. Ale víte, ono se to v posledních měsících kazí v celé naší rodině (respektive já konečně přestávám vidět věci růžovými brýlemi, ale naopak začínám realisticky), tak jsem taková...no prostě víc zranitelná. A jak jsem psala - mám víru v něco mezi nebem a zemí, respektive snad i jistotu. Mnoho situací v mém životě mě o tom přesvědčilo, naposledy umírání maminky... No a v tu sobotu jsem cítila šílené nutkání zajet do Brna...podívat se na mladého. Oni mi mohli auto půjčit i příbuzní - ti jsou asi 5km ode mě - ale tam zas byli všichni opilí! Prosím, nemyslete si, že jsme rodina alkoholiků, ale tu sobotu se snad grilovalo a u toho pilo po celé JM. Takže vlastně mi to auto neměl kdo přivézt a já bych zdravotně nedala jít pěšky 5km, bohužel...

Vašeho příspěvku si moc vážím a jsem ráda, že máme zas na "Kočkách" nového a doufám, že stálého přispěvovatele.

Ano, já těm pocitům rozumím. Taky mne takové reakce mrzí velmi. Taky si připadám snadno zranitelná. Ale ostatní tomu říkají přecitlivělost
Už s tím žiju nějakou dobu, tak jsem se smířila s tím, že dravec ze mne holt nebude...aspoň se snažím si věci nebrat osobně a nepřiživovat to v sobě, rychle to ze sebe setřepat. Povahu předělat se mi bohužel nepodařilo
A taky se snažím vidět pozitiva, která to přináší. Proto jsem psala, že má Váš mladý kocour štěstí. Kdybyste měla jinou povahu, byla takový ten dnešní radikální/černobílý typ s nulovým pochopením pro to, že na všechno nejde napasovat jedno rychlé řešení, těžko byste nad ním tolik přemýšlela a měla chuť hledat něco, co pomůže zrovna jemu.
Děkuji také za Vaše milá slova

fikovnice napsal(a):
"A když se ta starší už fakt naštve, je docela sranda pozorovat, ona se na tu mladou prostě jen dívá a dívá, pomalu jde, a ta malá před ní zaleze do botníku..."

A podobně psala "Kočičí svět" (viz výše), ostatně na ni jsem reagovala. Tam to také nevypadá na konejšení. Nechci se Vás dotknout, ale v této konkrétní věci s Vámi nesouhlasím.

No, u nás to taky nevypadá na konejšení. Možná bych řekla vychovávání nebo umravňování ve stylu "tak to už ty malý smrade vážně přeháníš..."
Nejsem etolog, ani tomu nerozumím, ale když by někdo na mne opakovaně útočil, okusoval mne a pořád mne rušil z klidu, já bych ho nekonejšila, spíš bych se pěkně naštvala. Možná to ale kočky mají jinak...

lavacca napsal(a):
Ale třeba by se jako třetí zájemce ozval někdo vhodný...já taky nedala naší číču hnedka prvnímu, kdo si o ni napsal... vybírala jsem dle intuice, daná rodina přišla o kocoura a chtěli zase mazlíka... mluvili jsme spolu dlouho, vyzpovídala jsem je při návštěvě a jsem s výběrem maximálně spokojená.

Já zas jako zájemce o lukrativního kocourka absolvovala nejprve osobní pohovor - návštěvu u majitelky doma, seznámení s kocourkem, jak se mu budu líbit. A to rozhodlo.

fikovnice napsal(a):
Přesně to jsem udělala. Narvala jsem jeden záchod pod ten stůl a dnes je v něm načuráno.
Jenže - kocour se vysloveně bojí (?) jít do hlavní místnosti, kde já přebývám - když jsem doma, trávím v ní 90% času. To je na tom to nejzvláštnější. Když za ním přijdu do té jiné místnosti, přijde, pomazlí se... Ale do toho mého pokoje ne a ne. Po večerech na něj volám "Můry!" takovým typickým tónem - vždy přilítl div se nepřerazil, teď ne, opravdu jako by se bál...

Je možné, že si ten daný pokoj spojuje s děsem během bouřky, apod.-.

fikovnice napsal(a):
Doplnění - ten výhrůžný postoj a pochodování někdy (spíše výjimečně) velký doplnil výpadem na mladého - ten obvykle zajel do nejbližšího možného otvoru, např. kočičího tunelu. V tomto s Vámi opravdu nesouhlasím, toto opravdu není konejšení.

Ano, konejšení to není, je to hrozba - aneb "nech mě na pokoji"!

Acamar napsal(a):
Tak to jsem ráda. Z Vašich příspěvků je poznat, jak se snažíte pro kocoury dělat to nejlepší.
Všechno se dopředu předvídat a odhadnout nedá.
A když se nedaří...tak bych chtěla být mazlíkem u někoho, kdo by mně hladil a drbal po zádech, šišlal na mně a rozmazloval. Škoda že to nejde. Tak aspoň virtuální pohlazení

Ještě jednou Vám ze srdce upřímně děkuji!

Acamar napsal(a):
Ano, já těm pocitům rozumím. Taky mne takové reakce mrzí velmi. Taky si připadám snadno zranitelná. Ale ostatní tomu říkají přecitlivělost
Už s tím žiju nějakou dobu, tak jsem se smířila s tím, že dravec ze mne holt nebude...aspoň se snažím si věci nebrat osobně a nepřiživovat to v sobě, rychle to ze sebe setřepat. Povahu předělat se mi bohužel nepodařilo
A taky se snažím vidět pozitiva, která to přináší. Proto jsem psala, že má Váš mladý kocour štěstí. Kdybyste měla jinou povahu, byla takový ten dnešní radikální/černobílý typ s nulovým pochopením pro to, že na všechno nejde napasovat jedno rychlé řešení, těžko byste nad ním tolik přemýšlela a měla chuť hledat něco, co pomůže zrovna jemu.
Děkuji také za Vaše milá slova

Acamar napsal(a):
Ano, já těm pocitům rozumím. Taky mne takové reakce mrzí velmi. Taky si připadám snadno zranitelná. Ale ostatní tomu říkají přecitlivělost
Už s tím žiju nějakou dobu, tak jsem se smířila s tím, že dravec ze mne holt nebude...aspoň se snažím si věci nebrat osobně a nepřiživovat to v sobě, rychle to ze sebe setřepat. Povahu předělat se mi bohužel nepodařilo
A taky se snažím vidět pozitiva, která to přináší. Proto jsem psala, že má Váš mladý kocour štěstí. Kdybyste měla jinou povahu, byla takový ten dnešní radikální/černobílý typ s nulovým pochopením pro to, že na všechno nejde napasovat jedno rychlé řešení, těžko byste nad ním tolik přemýšlela a měla chuť hledat něco, co pomůže zrovna jemu.
Děkuji také za Vaše milá slova

"Proto jsem psala, že má Váš mladý kocour štěstí."

Zase jen něco doplním - asi máte pravdu . Kdybych byla jiná, tak bych se jej asi zbavila. Ono narovinu budu psát upřímně - už teď mě děsí že zase budu začínat od bodu nula, že bude mladý zase nečistotný. Že já přijdu z práce vyřízená (jsem navíc celkem dost nemocná) a budu hledat, kde udělal potřebu a pak to čistit. Ale...třeba to zas tou trpělivostí zvládneme. Oba dva. Vlastně tři. Já věřím, že uklidnění by mladému mohl přinášet i starší kocour - je velmi rozumný a takový opravdu kliďas. A čím je nejtypičtější - je to ze všech mých koček, co jsem kdy měla, bezkonkurenčně největší dobrák. Snad u něj platí takové to "dobrácký obr". Myslím, že má přes 7kg, je to obrovský kocour. Když jej mladý občas trápí, mohl by jej obrazně řečeno "zašlapat do země", a přesto to neudělá. Teď mi přijde jako by vnímal i on, že se děje něco jiného, nového, výjimečného.

Acamar napsal(a):
No, u nás to taky nevypadá na konejšení. Možná bych řekla vychovávání nebo umravňování ve stylu "tak to už ty malý smrade vážně přeháníš..."
Nejsem etolog, ani tomu nerozumím, ale když by někdo na mne opakovaně útočil, okusoval mne a pořád mne rušil z klidu, já bych ho nekonejšila, spíš bych se pěkně naštvala. Možná to ale kočky mají jinak...

Ne ne, myslím, že to mají kočky tak jak to popisujete Vy. Určitě nemají nekonečnou trpělivost, samozřejmě vyjma kočky - matky, když má koťata. A i ta, když ji až moc okusují, škrábou apod., tak buď umravní nebo se odsune z jejich dosahu.

joanne.s napsal(a):
Já zas jako zájemce o lukrativního kocourka absolvovala nejprve osobní pohovor - návštěvu u majitelky doma, seznámení s kocourkem, jak se mu budu líbit. A to rozhodlo.

Jj, mě (tedy mě a moji maminku) si náš starší kocour v útulku vybral. Původně jsem jela pro jiného - vybraného z webovek útulku. Ale starší se prostě rozhodl, že jeho lidmi se staneme my, neměly jsme na vybranou - než jeho výběr plně respektovat . Nikdy jsem nezalitovala, ten kocour mi to vrací snad každou vteřinou života... .

lavacca napsal(a):
Ano, konejšení to není, je to hrozba - aneb "nech mě na pokoji"!

Přesně tak!

lavacca napsal(a):
Je možné, že si ten daný pokoj spojuje s děsem během bouřky, apod.-.

Takže si myslíte "Lavacco", i ostatní, že jde o nějaký děs z toho konkrétního pokoje? No, nějaký truc už to asi fakt nebude po tak dlouhé době. Já dokonce po tomto zážitku začala uvažovat o pořízení kamery - kdyby se měla ještě někdy nějaká taková situace opakovat. Mohu se ocitnout v nemocnici apod. Sice nejméně dvě sousedky mi předpřislíbily, že by mi kocoury chodily krmit a čistit záchody, ale nevím nevím...
Na druhou stranu taková kamera zabere samozřejmě jen jednu místnost. Nevím jak to je pokud by měla být záznamová (nikoli jen online) - předpokládám, že je to asi dost nákladná věc. A nějakou lekající událost pro kocoury by to třeba ani nemuselo zaznamenat...

Fikovnice: napadlo mne, že když byl ten kocour v pokoji, kam se teď bojí chodit, mohl v blízkosti uhodit nějaký blesk, a to ho natolik vyděsilo, že se teď bojí do té místnosti vlézt. Nám se doma jednou stalo, že kulový blesk uhodil do zásuvky, zničil televizi, která na ni byla vypojená, a vypálil díru do dlažby! A vyděsil babičku. Možná se něco podobného mohlo stát u Vás. Nemyslím si, že by kocoura tak vyděsilo eventuální bouchání sousedky, to už zřejmě slyšel vícekrát a nic to s ním neudělalo. Rozhodně bych ho do pokoje nenosila, nechala bych to na něm kdy a jestli vůbec se odváží tam znovu vejít. Nejlepší lék na mnohé nemoci a problémy je ČAS. Chovat se normálně, nevnucovat se, nenutit kocoura dělat věci, které nechce... a uvidíte.

Nejlepší lék je být sama v klidu, navenek i vnitřně.

fikovnice napsal(a):
Takže si myslíte "Lavacco", i ostatní, že jde o nějaký děs z toho konkrétního pokoje? No, nějaký truc už to asi fakt nebude po tak dlouhé době. Já dokonce po tomto zážitku začala uvažovat o pořízení kamery - kdyby se měla ještě někdy nějaká taková situace opakovat. Mohu se ocitnout v nemocnici apod. Sice nejméně dvě sousedky mi předpřislíbily, že by mi kocoury chodily krmit a čistit záchody, ale nevím nevím...
Na druhou stranu taková kamera zabere samozřejmě jen jednu místnost. Nevím jak to je pokud by měla být záznamová (nikoli jen online) - předpokládám, že je to asi dost nákladná věc. A nějakou lekající událost pro kocoury by to třeba ani nemuselo zaznamenat...

Ano, přijde mi to. Dle vašeho popisu si vlastně našel novou místnost, kde odpočívá a tráví čas, takže by to odpovídalo... já bych ho nechala bez stresů, sedla bych si např. mezi dveře daného pokoje, kam nechce, a hladila ho mezi dveřmi či kousek od nich...aby se uklidnil, že se nic neděje, když je poblíž daného pokoje. On snad časem dojde k tomu, že tam ten děs není a zase se tam vrátí. Ale netlačila bych na něj.

koňadra napsal(a):
Fikovnice: napadlo mne, že když byl ten kocour v pokoji, kam se teď bojí chodit, mohl v blízkosti uhodit nějaký blesk, a to ho natolik vyděsilo, že se teď bojí do té místnosti vlézt. Nám se doma jednou stalo, že kulový blesk uhodil do zásuvky, zničil televizi, která na ni byla vypojená, a vypálil díru do dlažby! A vyděsil babičku. Možná se něco podobného mohlo stát u Vás. Nemyslím si, že by kocoura tak vyděsilo eventuální bouchání sousedky, to už zřejmě slyšel vícekrát a nic to s ním neudělalo. Rozhodně bych ho do pokoje nenosila, nechala bych to na něm kdy a jestli vůbec se odváží tam znovu vejít. Nejlepší lék na mnohé nemoci a problémy je ČAS. Chovat se normálně, nevnucovat se, nenutit kocoura dělat věci, které nechce... a uvidíte.

Zdravím Vás "Koňadro", i ostatní, a děkuji za Vaše nápady. S tím bleskem mě to napadlo také, hned poté, co mi volala ta moje studentka, že v sobotu kolem 11.h večer přišla do Brna po děsném dusnu bouřka. Zajímavé je to, že to byl ten čas, kdy jsem na chalupě cítila, že nutně potřebuji zajet do Brna zkontrolovat mladého. Ale vlastně mě to zas až tak nepřekvapuje - teorie synchronicity (i když to není totéž, co popisuji) byla snad prokázána. A mně se nesčetněkrát stalo, že jsem na někoho intenzívně myslela a ten někdo se ozval - třeba po letech nekontaktu...
No dnes jsem byla opět na otočku na chalupě - ale to opravdu jen na odpoledne - večer. A bez kocourů. Návrat zpět - beze změn. Mladej leží na horním opěradle křesla v obýváku, k jídlu se hrnul a najedl se. Přesto se mi ale zdá hubenější než byl předtím - jako by mu byly vidět, nebo na pohmat cítit obratlové trny... .
Nečetla jsem Vaše rady, to až teď. Takže jsem zkusila mladého opatrně přenést do ložnice, kde už se vyvaloval velký. Klidně jsem na něj mluvila, hladila ho. Lehl si do postele, nechal se pomazlit, ale po skončení hlazení zase utekl do obýváku. Takže od teď se budu řídit vašimi radami a nechám jej být.
Jen snad opět více zvážím přece jen návštěvu veta, kterou jsem předtím již zavrhla. Bojím se ale, abych nenadělala víc škody než užitku - strachem mladého z veteriny. A také jsem dnes nenašla bobky . Jinak močit chodí do záchodu nově daného pod stůl v obýváku, takže toto je SNAD alespoň prozatím na dobré cestě...

lavacca napsal(a):
Ano, přijde mi to. Dle vašeho popisu si vlastně našel novou místnost, kde odpočívá a tráví čas, takže by to odpovídalo... já bych ho nechala bez stresů, sedla bych si např. mezi dveře daného pokoje, kam nechce, a hladila ho mezi dveřmi či kousek od nich...aby se uklidnil, že se nic neděje, když je poblíž daného pokoje. On snad časem dojde k tomu, že tam ten děs není a zase se tam vrátí. Ale netlačila bych na něj.

On si našel v podstatě novou místnost, to by bylo OK, a nezáleželo by mi na tom. Ale nedobré je to, že se změnilo jeho chování. Např. večer po jídle dostával záchvaty radosti, kdy třeba běhal po bytě, skákal na kočičí strom, ale HLAVNĚ - skoro celé noci lovil můry - právě v ložnici. No a s tím vším je konec, žádné můry jej nepřilákají. Takže opravdu se něco stalo, také se přikláním k tomu, že něco, co jej nějak hodně vylekalo.

Tak právě teď se venku začaly mrouskat kočky, začaly řvát, a to vzbudilo velkého, který se mnou spal v posteli. Ihned vstal a zalezl pod postel. Takže další varianta, co mohlo mladého vyděsit.

fikovnice napsal(a):
Tak právě teď se venku začaly mrouskat kočky, začaly řvát, a to vzbudilo velkého, který se mnou spal v posteli. Ihned vstal a zalezl pod postel. Takže další varianta, co mohlo mladého vyděsit.

I když je kastrovaný, nějak nevěřím tomu, že by ho vyděsily kočičí námluvy. Může třeba zalézt jako Váš velký kocour, ale že by se kvůli tomu vyhýbal zrovna jen té jedné místnosti? Prostě čím víc o tom přemýšlím, tím více se kloním k názoru, že za to může blesk, který uhodil poblíž okna Vašeho pokoje. Když naši psi dostanou ránu od ohradníku, jak dlouho si to pamatují! Někteří doživotně, stačí, aby viděli drátek a vyhýbají se mu obloukem. Kocour sice fyzickou ránu nejspíš nedostal, ale blesk a hřměni + rána v těsné blízkosti dokáží také nadělat zmatek ve zvířecí duši.
A ještě něco: nemyslím si, že byste si měla dělat výčitky, že jste "zrovna nebyla doma". To jsou věci, které člověk stejně neovlivní, mohlo se to stát kdykoliv, třeba, když jste byla v práci, na nákupu, na pokecu u kamarádky apod. A dokonce se to mohlo stát, i kdyby jste byla doma - Vy umíte předvídat blesky? Samo, že ne. Představte si situaci, že byste byla doma v tom pokoji, kocoura hladila a najednou vedle okna uhodilo. Myslím, že kocour by se vyděsil stejně a ještě by si to mohl spojit s Vámi - že s tím něco máte společného.
Že jste měla tušení, že máte jet domů? A kde máte jistotu, že byste přijela "včas"? A že by to vůbec k něčemu bylo - viz výše?
Prostě, já bych to více nerozebírala, nechala bych kocoura kocourem, dokonce ani na tu veterinu bych nechodila, neboť si myslím, že je to zbytečné. Některé věci nemají jednoduchá a hlavně rychlá řešení. Pokud kocour zažil šok, bude to chtít čas, možná hodně času, neposilovat to v něm.
Jsem přesvědčená, že jednou se kocour "vrátí do normálu" - včetně chování.

To Záleží. Takže je to opravdu tak, že po CELOU DOBU nechození na záchodek kocour chodil jinam- jste si tím jistá?
Mně instinkty fakt říkají, že v takovém případě bych veterinářem začala. Ale chtělo by to, aby přišel k vám, v tomhle stavu bych kocoura převážela jen kdyby mu šlo fakt o život.

Něco mi v té skládačce stejně chybí. Četla jste knihu o kočičím chování Kočka detektiv? Chce to fakt pořád pozorovat, porovnávat změny, snažit se kočku chápat, no je to těžké.

Ohledně teorie toho vyděšení - je zvláštní, že druhá kočka je solidární. Ač jsou jinak ve sporu. Navíc - tohle by snad prožíval už dříve, např. na Silvestra? Já posledního Silvestra prvně nechala na půlnoc kocourka v bytě beze mě, a zvládl to v pořádku, a to znám povahou ¨teda klidnější kočky..

Ale fakt - hlavně buďte v klidu vy. Kočky jsou vnímavé. Pokud opravdu nemá zdravotní problém, čas to spraví. Hlavně teď nikoho nikam přes noc nevozte, nejlépe ani sebe. Ať se můžou obnovit a ustálit vaše - jejich domácí rituály, to kočky potřebují.

fikovnice napsal(a):
"Proto jsem psala, že má Váš mladý kocour štěstí."

Zase jen něco doplním - asi máte pravdu . Kdybych byla jiná, tak bych se jej asi zbavila. Ono narovinu budu psát upřímně - už teď mě děsí že zase budu začínat od bodu nula, že bude mladý zase nečistotný. Že já přijdu z práce vyřízená (jsem navíc celkem dost nemocná) a budu hledat, kde udělal potřebu a pak to čistit. Ale...třeba to zas tou trpělivostí zvládneme. Oba dva. Vlastně tři. Já věřím, že uklidnění by mladému mohl přinášet i starší kocour - je velmi rozumný a takový opravdu kliďas. A čím je nejtypičtější - je to ze všech mých koček, co jsem kdy měla, bezkonkurenčně největší dobrák. Snad u něj platí takové to "dobrácký obr". Myslím, že má přes 7kg, je to obrovský kocour. Když jej mladý občas trápí, mohl by jej obrazně řečeno "zašlapat do země", a přesto to neudělá. Teď mi přijde jako by vnímal i on, že se děje něco jiného, nového, výjimečného.

No právě. Spousta lidí kočku chodící mimo WC nechce řešit (tím myslím, zbavit se jí). Naše první kočka v asi posledních 2 letech občas měla nehodu, že šla sice na záchod, ale jak už byla starší, špatně si přidřepla nebo co, a jak měla ve zvyku se otočit zadkem ke vchodu záchodku (který byl sice krytý, ale bez dvířek), často něco prostě přestřelila před budku. Sice jsme tam měli ustřižený kousek lina položený na parkety, který to většinou chytil, ale i tak to byla otrava, když se to podařilo 2x denně pár dní po sobě. A to bylo na jedno místo a člověk věděl, že to je prostě stářím. Jinak nikdy nikde jinde nešla. Ale zas byla taková zvracecí. Občas tak rychle hltala, že to pak hned vyhodila. Říkali jsme jí bulimicka.

Ta naše současná starší kočka je taky takový dobrák. Je jí taky větší kousek, což jsem ráda, že aspoň má ta malá nudle z ní trochu respekt, když se starší naštve.

koňadra napsal(a):
Fikovnice: napadlo mne, že když byl ten kocour v pokoji, kam se teď bojí chodit, mohl v blízkosti uhodit nějaký blesk, a to ho natolik vyděsilo, že se teď bojí do té místnosti vlézt. Nám se doma jednou stalo, že kulový blesk uhodil do zásuvky, zničil televizi, která na ni byla vypojená, a vypálil díru do dlažby! A vyděsil babičku. Možná se něco podobného mohlo stát u Vás. Nemyslím si, že by kocoura tak vyděsilo eventuální bouchání sousedky, to už zřejmě slyšel vícekrát a nic to s ním neudělalo. Rozhodně bych ho do pokoje nenosila, nechala bych to na něm kdy a jestli vůbec se odváží tam znovu vejít. Nejlepší lék na mnohé nemoci a problémy je ČAS. Chovat se normálně, nevnucovat se, nenutit kocoura dělat věci, které nechce... a uvidíte.

No, někdy stačí fakt tak málo a něco tak těžko uvěřitelného, že by to fakt člověka nenapadlo.
U nás mladší kočka jednou ráno taky byla zničehonic hrozně vyplašená, na všechno se ježila, každou "díru" obcházelo obloukem, při každém zvuku nadskočila...Taky jsem nejprve uvažovala nad bouřkou, která v noci byla. Pak jsme ale přišli na to, že kočka si v noci vyšprtla zpod prahu kousek koberce, co tam byl na podložení, a z nějakého záhadného důvodu ji to šíleně vyděsilo.
Ale to nějak během 2 dnů vyšumělo samo.

koňadra napsal(a):
I když je kastrovaný, nějak nevěřím tomu, že by ho vyděsily kočičí námluvy. Může třeba zalézt jako Váš velký kocour, ale že by se kvůli tomu vyhýbal zrovna jen té jedné místnosti? Prostě čím víc o tom přemýšlím, tím více se kloním k názoru, že za to může blesk, který uhodil poblíž okna Vašeho pokoje. Když naši psi dostanou ránu od ohradníku, jak dlouho si to pamatují! Někteří doživotně, stačí, aby viděli drátek a vyhýbají se mu obloukem. Kocour sice fyzickou ránu nejspíš nedostal, ale blesk a hřměni + rána v těsné blízkosti dokáží také nadělat zmatek ve zvířecí duši.
A ještě něco: nemyslím si, že byste si měla dělat výčitky, že jste "zrovna nebyla doma". To jsou věci, které člověk stejně neovlivní, mohlo se to stát kdykoliv, třeba, když jste byla v práci, na nákupu, na pokecu u kamarádky apod. A dokonce se to mohlo stát, i kdyby jste byla doma - Vy umíte předvídat blesky? Samo, že ne. Představte si situaci, že byste byla doma v tom pokoji, kocoura hladila a najednou vedle okna uhodilo. Myslím, že kocour by se vyděsil stejně a ještě by si to mohl spojit s Vámi - že s tím něco máte společného.
Že jste měla tušení, že máte jet domů? A kde máte jistotu, že byste přijela "včas"? A že by to vůbec k něčemu bylo - viz výše?
Prostě, já bych to více nerozebírala, nechala bych kocoura kocourem, dokonce ani na tu veterinu bych nechodila, neboť si myslím, že je to zbytečné. Některé věci nemají jednoduchá a hlavně rychlá řešení. Pokud kocour zažil šok, bude to chtít čas, možná hodně času, neposilovat to v něm.
Jsem přesvědčená, že jednou se kocour "vrátí do normálu" - včetně chování.

Děkuji, budu také doufat, že se kocour snad postupně spraví. Je mi líto toho, že si nehraje, pořád jen leží na tom opěradle, nažere se, napije se, a to je tak vše.
Jinak kočičí námluvy moje kocoury vyděsily vždy. Vždy zapluli pod postel, ale máte pravdu, že se nevyhýbali pak pokoji. Dnes v noci po tom venkovním řvaní byl velkej zalezlej pod postelí až do rána...

Acamar napsal(a):
No, někdy stačí fakt tak málo a něco tak těžko uvěřitelného, že by to fakt člověka nenapadlo.
U nás mladší kočka jednou ráno taky byla zničehonic hrozně vyplašená, na všechno se ježila, každou "díru" obcházelo obloukem, při každém zvuku nadskočila...Taky jsem nejprve uvažovala nad bouřkou, která v noci byla. Pak jsme ale přišli na to, že kočka si v noci vyšprtla zpod prahu kousek koberce, co tam byl na podložení, a z nějakého záhadného důvodu ji to šíleně vyděsilo.
Ale to nějak během 2 dnů vyšumělo samo.

Ano, třeba velký je tak konzervativní, že třeba i jinak položená kabela jej vyvede z míry. Má paměť na to, jak je vše kde uložené a běda jak je něco jinak! Mladej je takovej poděs, nevím, zda jste četla více diskuzí zde...? Jsou úplně jiní. Mladej ale právě nebyl nikdy tak lekavý jak velký, stačilo mu, že je se mnou - třeba právě na Silvestra. Nebo teď byly v Brně ohňostroje - sice zbystřil ale měl mě nablízku, tak byl OK. To velkej většinou zaplul pod postel...

Napíšu něco indiskrétního . Nedávno u mě spala teta. A ona buď chrápe jak starej chlap, anebo mluví ze spaní (a to ještě mění hlasy!). Když začala chrápat, tak velkej seskočil z mé postele a začal se jak šelma plížit k pokoji, kde spala teta, a přitom natahoval krk co to šlo, tělem přikrčený k zemi a u toho nasával vzduch. No - to jen tak pro odlehčení - že to byla legrační podívaná...

AKorát mám teda chuť "spustit hlasování" , jestli s maldým na veterinu nebo ne. Někdo píšete, že ano, někdo, že ne. A já - upřímně fakt nevím. Hodně dám na svoji intuici, proto jsem psala, že jsem cítila, že jsem v sobotu v noci měla být doma. Ale teď prostě fakt nevím... Co myslíte ostatní?

fikovnice napsal(a):
AKorát mám teda chuť "spustit hlasování" , jestli s maldým na veterinu nebo ne. Někdo píšete, že ano, někdo, že ne. A já - upřímně fakt nevím. Hodně dám na svoji intuici, proto jsem psala, že jsem cítila, že jsem v sobotu v noci měla být doma. Ale teď prostě fakt nevím... Co myslíte ostatní?

Doplním, že změna jeho chování už teď trvá 8. den...

fikovnice napsal(a):
AKorát mám teda chuť "spustit hlasování" , jestli s maldým na veterinu nebo ne. Někdo píšete, že ano, někdo, že ne. A já - upřímně fakt nevím. Hodně dám na svoji intuici, proto jsem psala, že jsem cítila, že jsem v sobotu v noci měla být doma. Ale teď prostě fakt nevím... Co myslíte ostatní?

Dle mého je jen vyplašený a pak bude stačit čas, aby se srovnal... veterinu? nic se tím nezkazí, ale určitě si zavolat veta domů. Nestresovala bych ho přesunem v přepravce na veterinu.

lavacca napsal(a):
Dle mého je jen vyplašený a pak bude stačit čas, aby se srovnal... veterinu? nic se tím nezkazí, ale určitě si zavolat veta domů. Nestresovala bych ho přesunem v přepravce na veterinu.

Právě, on přepravku blbě snáší. Jenže vetka mi do tel. řekla, že by mu chtěla udělat UZV. Takže bych ho musela přivézt. Je to na pytel - s prominutím...

fikovnice napsal(a):
Právě, on přepravku blbě snáší. Jenže vetka mi do tel. řekla, že by mu chtěla udělat UZV. Takže bych ho musela přivézt. Je to na pytel - s prominutím...

Jak to píšu, tak mě napadla ještě jedna věc - co když nějak blbě spadl - zrovna v tom pokoji, kde býval. On spadl x-krát, když honil hmyz, ale teď mohl nějak blbě. Je prostě divné, že pořád jen leží na opěradle. Ale nenaříká, do náruče se vzít nechá, přede, je to šílené dilema...

fikovnice napsal(a):
Napíšu něco indiskrétního . Nedávno u mě spala teta. A ona buď chrápe jak starej chlap, anebo mluví ze spaní (a to ještě mění hlasy!). Když začala chrápat, tak velkej seskočil z mé postele a začal se jak šelma plížit k pokoji, kde spala teta, a přitom natahoval krk co to šlo, tělem přikrčený k zemi a u toho nasával vzduch. No - to jen tak pro odlehčení - že to byla legrační podívaná...

Myslím, že velký se domníval, že do pokoje, kde spala teta, se přistěhovalo nové nějaké velké, neznámé a hodně hlasité zvíře!

fikovnice napsal(a):
AKorát mám teda chuť "spustit hlasování" , jestli s maldým na veterinu nebo ne. Někdo píšete, že ano, někdo, že ne. A já - upřímně fakt nevím. Hodně dám na svoji intuici, proto jsem psala, že jsem cítila, že jsem v sobotu v noci měla být doma. Ale teď prostě fakt nevím... Co myslíte ostatní?

Já osobně byc nešla, ale to jsem já.
Nejdu, pokud to opravdu nemusí být.
Většinou to bylo úplně zbytečné.
Na pár výjimek - tedy, kdy bylo opravdu zle.

fikovnice napsal(a):
AKorát mám teda chuť "spustit hlasování" , jestli s maldým na veterinu nebo ne. Někdo píšete, že ano, někdo, že ne. A já - upřímně fakt nevím. Hodně dám na svoji intuici, proto jsem psala, že jsem cítila, že jsem v sobotu v noci měla být doma. Ale teď prostě fakt nevím... Co myslíte ostatní?

To máte těžké. Každý se nakonec bude přiklánět k názoru podle svých zkušeností. Já za sebe bych řekla, že ano. U nás to obvykle bylo nakonec ještě horší, než to vypadalo. A to opravdu nepíšu proto, abych vás strašila. Ale však vy víte...

rapotacka11 napsal(a):
Já osobně byc nešla, ale to jsem já.
Nejdu, pokud to opravdu nemusí být.
Většinou to bylo úplně zbytečné.
Na pár výjimek - tedy, kdy bylo opravdu zle.

Řeším to také tak. A ještě si myslím, že rady ostatních - pozvat veta k sobě - jsou úplně k ničemu. Na kocoura se podívá a co zjistí? Nejspíš nic. Pokud by to chtělo opravdu vyšetřit, pak ultrazvuk, rentgen, krev... a kdo ví co, ale nic z toho neudělá vet na koleně někde v bytě (snad kromě sona - pokud má cestovní). A pochybuji, že kvůli kočce se bude s tím nějaký vet obtěžovat. Každý řekne - máte problém, tak přijeďte. Navíc kocour není na smrt nemocný, že by převoz nepřežil, a to veterináři už vůbec nejsou moc ochotni někam jezdit. Za cestu k pacientovi mohou v ordinaci ošetřit 3 další, utíkají jim peníze.

fikovnice napsal(a):
Ano, třeba velký je tak konzervativní, že třeba i jinak položená kabela jej vyvede z míry. Má paměť na to, jak je vše kde uložené a běda jak je něco jinak! Mladej je takovej poděs, nevím, zda jste četla více diskuzí zde...? Jsou úplně jiní. Mladej ale právě nebyl nikdy tak lekavý jak velký, stačilo mu, že je se mnou - třeba právě na Silvestra. Nebo teď byly v Brně ohňostroje - sice zbystřil ale měl mě nablízku, tak byl OK. To velkej většinou zaplul pod postel...

Aha, tak to já neznám. Zdá se mi, že se naše kočky přizpůsobují v pohodě. Ale možná si jen takových nuancí málo všímám, nevím.
Třeba při bouřce nebo ohňostroji jsou u nás kočky takové zpozornělé - jak píšete - max zalezou do skříně, ale nějak nadměrně vystrašené ne. Jedině když jednou manžel vrtal vrtačkou do panelu, tak se malá kočka chtěla prokopat rohem místnosti ven. To bych se ale prokopala před tím zvukem nejraději i já.

fikovnice napsal(a):
Napíšu něco indiskrétního . Nedávno u mě spala teta. A ona buď chrápe jak starej chlap, anebo mluví ze spaní (a to ještě mění hlasy!). Když začala chrápat, tak velkej seskočil z mé postele a začal se jak šelma plížit k pokoji, kde spala teta, a přitom natahoval krk co to šlo, tělem přikrčený k zemi a u toho nasával vzduch. No - to jen tak pro odlehčení - že to byla legrační podívaná...

To musela být podívaná lepší než všechny komedie v TV! Natočit to, mohla jste vyhrát nějakou cenu v těch pořadech s rodinnými videy.

koňadra napsal(a):
Řeším to také tak. A ještě si myslím, že rady ostatních - pozvat veta k sobě - jsou úplně k ničemu. Na kocoura se podívá a co zjistí? Nejspíš nic. Pokud by to chtělo opravdu vyšetřit, pak ultrazvuk, rentgen, krev... a kdo ví co, ale nic z toho neudělá vet na koleně někde v bytě (snad kromě sona - pokud má cestovní). A pochybuji, že kvůli kočce se bude s tím nějaký vet obtěžovat. Každý řekne - máte problém, tak přijeďte. Navíc kocour není na smrt nemocný, že by převoz nepřežil, a to veterináři už vůbec nejsou moc ochotni někam jezdit. Za cestu k pacientovi mohou v ordinaci ošetřit 3 další, utíkají jim peníze.

To je fakt. Když byste chtěla pro svůj klid nechat kocourka vyšetřit, tak domácí návštěva by pak asi neměla ten efekt.
Zda návštěva vet - kdyby se kocour jen vyhýbal pokoji a jinak byl normální, tak by to vypadalo na to vyděšení z něčeho spojeného s pokojem. Ale pokud jen leží na opěradle a jde se jen najíst...A do toho nevíte, jestli chodí na velkou...Já bych asi pro svůj klid jela, ať aspoň vyloučíte nějaké vnitřní příčiny.

koňadra napsal(a):
Řeším to také tak. A ještě si myslím, že rady ostatních - pozvat veta k sobě - jsou úplně k ničemu. Na kocoura se podívá a co zjistí? Nejspíš nic. Pokud by to chtělo opravdu vyšetřit, pak ultrazvuk, rentgen, krev... a kdo ví co, ale nic z toho neudělá vet na koleně někde v bytě (snad kromě sona - pokud má cestovní). A pochybuji, že kvůli kočce se bude s tím nějaký vet obtěžovat. Každý řekne - máte problém, tak přijeďte. Navíc kocour není na smrt nemocný, že by převoz nepřežil, a to veterináři už vůbec nejsou moc ochotni někam jezdit. Za cestu k pacientovi mohou v ordinaci ošetřit 3 další, utíkají jim peníze.

To si myslím taky, že návštěva veta doma nic neřeší... Dokonce jsem ani nevěděla, že jsou už i veti vybavení přenosným UZV.

Acamar napsal(a):
To musela být podívaná lepší než všechny komedie v TV! Natočit to, mohla jste vyhrát nějakou cenu v těch pořadech s rodinnými videy.

Jj, řeknu Vám, že já se fakt smála nahlas. Jak se plížil přikrčený k zemi a natahoval ten krk směrem k té místnosti...

Jinak mám nějaké novinky, i když žádné dramatické změny. Večer jsem volala vetovi z VFU (domluveno přes známou) a vše mu vylíčila. Dpomnívá se, že je vše psychického původu... I když na můj dotaz, zda třeba nemůže mít selhání ledvin nebo FIP (dva moji největší strašáci), tak odpověděl, že vyloučit to nejde. A pokud prý třeba ze stresu dva dny nepil, tak ledviny jsou náchylné k rychlému selhání... Zatím doporučil Felliway do zásuvky, sháněla jsem po celém Brně...a sehnala. A efekt - zatím nula, kocour leží na opěradle. A to tedy Felliway rozhodně není levná záležitost...

fikovnice napsal(a):
Jinak mám nějaké novinky, i když žádné dramatické změny. Večer jsem volala vetovi z VFU (domluveno přes známou) a vše mu vylíčila. Dpomnívá se, že je vše psychického původu... I když na můj dotaz, zda třeba nemůže mít selhání ledvin nebo FIP (dva moji největší strašáci), tak odpověděl, že vyloučit to nejde. A pokud prý třeba ze stresu dva dny nepil, tak ledviny jsou náchylné k rychlému selhání... Zatím doporučil Felliway do zásuvky, sháněla jsem po celém Brně...a sehnala. A efekt - zatím nula, kocour leží na opěradle. A to tedy Felliway rozhodně není levná záležitost...

Doplnění - vet zatím doporučil konzervativní postup a na veterinu nejezdit.

fikovnice napsal(a):
To si myslím taky, že návštěva veta doma nic neřeší... Dokonce jsem ani nevěděla, že jsou už i veti vybavení přenosným UZV.

No, pravda je, že tohle je spíš případ pro poradce- specialistu na kočičí chování a problémy s tím spojené. Bohu´žel v ČR nevím o nikom, kdo by se tímto zabýval a jezdil domů řešit konkrétní případy.

fikovnice napsal(a):
Jinak mám nějaké novinky, i když žádné dramatické změny. Večer jsem volala vetovi z VFU (domluveno přes známou) a vše mu vylíčila. Dpomnívá se, že je vše psychického původu... I když na můj dotaz, zda třeba nemůže mít selhání ledvin nebo FIP (dva moji největší strašáci), tak odpověděl, že vyloučit to nejde. A pokud prý třeba ze stresu dva dny nepil, tak ledviny jsou náchylné k rychlému selhání... Zatím doporučil Felliway do zásuvky, sháněla jsem po celém Brně...a sehnala. A efekt - zatím nula, kocour leží na opěradle. A to tedy Felliway rozhodně není levná záležitost...

Je to otázka. Jistě víte, že psychika a fyzická stránka jsou spojené nádoby..

Na můj vkus je to dlouho beze změny. Já osobně bych vzala kocoura a jela s ním k veterináři. Vybrala bych " starého praktika", který provede celkové vyšetření, bude se primárně zabývat zdravotním stavem a až se vyloučí nemoc či úraz, tak se bude teprve řešit psychika.

Možná cesta autem a krátkodobá změna prostředí pomůže kocourovi zapomenout na to, co se vlastně stalo.

Jednoznačně tu veterinu - ale včetně řádného vyšetření! Maximáně to budou vyhozené peníze, ale to je rozhodně lepší varianta, než že kocour má zdravotní problém a nedostane se mu pomoci. To, že jenom leží na opěradle, přičemž, jestli se nepletu, to je normálně živý kocour, není dobré a stejně tak není dobré to vysvětlovat jenom psychikou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jednoznačně tu veterinu - ale včetně řádného vyšetření! Maximáně to budou vyhozené peníze, ale to je rozhodně lepší varianta, než že kocour má zdravotní problém a nedostane se mu pomoci. To, že jenom leží na opěradle, přičemž, jestli se nepletu, to je normálně živý kocour, není dobré a stejně tak není dobré to vysvětlovat jenom psychikou.

Já s tímhle taky souhlasím. Je za mě lepší radši jet, než něco zanedbat. U nás taky kocourek "jenom" polehával bokem, byl neaktivní a trošičku míň jedl. Nevypadal nějak zle. A přitom mu selhaly ledviny. Neříkám, že mu musí něco být. Jen se aspoň nebudete trápit otázkama co když...? Ale samozřejmě je to na vás. Držím pěsti

Pokud mohu přidat svůj názor, tak se přikláním k tomu veterináři. Pokud se ukáže, že po tělesné stránce kocourkovi nic není, tak co nějaká homeopatika, nepomohla by na uklidnění. Osobně jsem je dávala našim kočičkám po kastraci, po porodu a pokud měly nějaký drobný úraz a myslím, že se vše hojilo lépe. Nejsem odborník, ale ti se dají se najít na internetu. Byl by to jeden nestresující pokus o zlepšení, možná by mohl pomoci i s tím cestováním.
Samozřejmě držím palečky.

fikovnice napsal(a):
Jak to píšu, tak mě napadla ještě jedna věc - co když nějak blbě spadl - zrovna v tom pokoji, kde býval. On spadl x-krát, když honil hmyz, ale teď mohl nějak blbě. Je prostě divné, že pořád jen leží na opěradle. Ale nenaříká, do náruče se vzít nechá, přede, je to šílené dilema...

No, jestli pořád jen leží, tak je to divné - zvlášť u něj, dle popisů dříve je to akčňák, ne? To i naše klidné britky chytne cca na hoďku denně sranda nálada a jdou si hrát a skotačit.

Pravdou je, že lepší jet na veterinu zbytečně než něco zanedbat, pokud se opravdu takhle jeho chování vymyká..

Děkuji všem za příspěvky. Už teď v noci sháním doprovod na veterinu. Pokud se stav nezhorší, asi počkám do čtvrtku (ten vet, co jsem s ním mluvila, mi řekl, že o svátcích zaplatím na VFU za základní vyšetření 3 tis., a to fakt jen základ; mimo svátky mluvil cosi o tisícovce). Pokud to ale bude zlé, vyrážím samozřejmě na veterinu už dnes...

Ještě doplnění: nevím, zda kočky mohou mít "klasickou" angínu. Ale mladýmu opravdu hodně smrdí z tlamky. Dříve také, ale teď víc. A ještě jeden postřeh - už 2x jsem jej zastihla jak žere stelivo - takové to hrudkující. Samozřejmě jen pár zrnek. Prosím, nevíte někdo - je to něčeho příznak?

Fikovnice: změnila jsem názor, určitě bych šla k vetovi na kompletní vyšetření co nejdřív. Těch příznaků už je moc, nelíbí se mi to.

fikovnice napsal(a):
Ještě doplnění: nevím, zda kočky mohou mít "klasickou" angínu. Ale mladýmu opravdu hodně smrdí z tlamky. Dříve také, ale teď víc. A ještě jeden postřeh - už 2x jsem jej zastihla jak žere stelivo - takové to hrudkující. Samozřejmě jen pár zrnek. Prosím, nevíte někdo - je to něčeho příznak?

Tohle se mi už přestává líbit... radši bych zašla k vetovi už hnedka. Pokud mu z tlamky nemsrdělo a začalo, může mít problém se žaludkem či střevy (nemohl sežrat něco, po čem by se zacpal? i s ohledem na to, že jste nenašla moc bobků ?) A to žraní steliva - opět, jílem si dost zvířat čistí trávicí trakt..

Pokud je kocour apatický, určitě k vetovi. moje kočka před časem taky nějak utichla, několik dní jen spala, vůbec si nehrála, skoro nejedla, bylo jasné, že jí něco je, tak jsem s ní zajela a fakt, měla horečku přes 40 stupňů. u vás se mi to taky už nezdá, možná, že byl na začátku ve stresu, když jste ho nechala doma samotného a právě z toho vznikly fyzické obtíže, asi fakt něco sežral. dejte pak vědět, jak je na tom.

fikovnice napsal(a):
Ještě doplnění: nevím, zda kočky mohou mít "klasickou" angínu. Ale mladýmu opravdu hodně smrdí z tlamky. Dříve také, ale teď víc. A ještě jeden postřeh - už 2x jsem jej zastihla jak žere stelivo - takové to hrudkující. Samozřejmě jen pár zrnek. Prosím, nevíte někdo - je to něčeho příznak?

A proč chcete zrovna na veterinu? Já s ní mám jen ty nejhorší zkušenosti. Jsou šíleně předražení a chování otřesný.
A to pojídání steliva může značit čištění jak už tady někdo psal, ale i selhání ledvin. Ale na to je dost mladý teda. Našemu taky smrdí z tlamky a má aji ty ledviny a aji mu špatně funguje trávení. Ale stelivo jsem ho teda baštit neviděla.

lavacca napsal(a):
Tohle se mi už přestává líbit... radši bych zašla k vetovi už hnedka. Pokud mu z tlamky nemsrdělo a začalo, může mít problém se žaludkem či střevy (nemohl sežrat něco, po čem by se zacpal? i s ohledem na to, že jste nenašla moc bobků ?) A to žraní steliva - opět, jílem si dost zvířat čistí trávicí trakt..

Z tlamky mu smrdí dlouhodobě, teď se to zhoršilo. Tak jsem mu prohlížela pusu, zuby, dásně - nezdají se být zarudlé, nechal se klidně prohlédnout. Jí, pije, vyměšuje - včera několik normálních bobků - normálně do WC. Toto jsou věci, které mě donutily dnes ještě nikam nejet, ale zajedu s ním. Něco je v nepořádku, to vím...
Jo, doplním - velkej se vrátil z chalupy nastydlý - pšiká a má rýmu. Po pár dnech už ji má i mladej. Velkej se ale chová úplně normálně. U mladého už netuším, co je příčina, co následek.

lavacca napsal(a):
Tohle se mi už přestává líbit... radši bych zašla k vetovi už hnedka. Pokud mu z tlamky nemsrdělo a začalo, může mít problém se žaludkem či střevy (nemohl sežrat něco, po čem by se zacpal? i s ohledem na to, že jste nenašla moc bobků ?) A to žraní steliva - opět, jílem si dost zvířat čistí trávicí trakt..

Ještě k tomu zacpání střev - volala jsem vetovi a ten mi řekl, že na zacpání střev je to už hodně dlouhá doba - vždyť už je to asi 10 dní. Já spíš sama měním názor - že nejde o psychiku, ale o nějakou nemoc. Vím, že jsou to věci spolu úzce provázané. Ale prostě je to celé zvláštní a užsi nemyslím, že jde jen o nějaké leknutí se něčeho. Bohužel...

Kočičí svět napsal(a):
Pokud je kocour apatický, určitě k vetovi. moje kočka před časem taky nějak utichla, několik dní jen spala, vůbec si nehrála, skoro nejedla, bylo jasné, že jí něco je, tak jsem s ní zajela a fakt, měla horečku přes 40 stupňů. u vás se mi to taky už nezdá, možná, že byl na začátku ve stresu, když jste ho nechala doma samotného a právě z toho vznikly fyzické obtíže, asi fakt něco sežral. dejte pak vědět, jak je na tom.

ANo, dám pak vědět.

Tina125 napsal(a):
A proč chcete zrovna na veterinu? Já s ní mám jen ty nejhorší zkušenosti. Jsou šíleně předražení a chování otřesný.
A to pojídání steliva může značit čištění jak už tady někdo psal, ale i selhání ledvin. Ale na to je dost mladý teda. Našemu taky smrdí z tlamky a má aji ty ledviny a aji mu špatně funguje trávení. Ale stelivo jsem ho teda baštit neviděla.

Počkejte, jak to myslíte, že chci na veterinu? Kam jinam bych s ním měla jet?

Tina125 napsal(a):
A proč chcete zrovna na veterinu? Já s ní mám jen ty nejhorší zkušenosti. Jsou šíleně předražení a chování otřesný.
A to pojídání steliva může značit čištění jak už tady někdo psal, ale i selhání ledvin. Ale na to je dost mladý teda. Našemu taky smrdí z tlamky a má aji ty ledviny a aji mu špatně funguje trávení. Ale stelivo jsem ho teda baštit neviděla.

Vy možná myslíte VFU...? Teď mi to došlo... No to je jeden z důvodů, proč ještě vyčkávám. Zítra by měli ordinovat i jinde. Nám na VFU doslova zabili psa...

fikovnice napsal(a):
Vy možná myslíte VFU...? Teď mi to došlo... No to je jeden z důvodů, proč ještě vyčkávám. Zítra by měli ordinovat i jinde. Nám na VFU doslova zabili psa...

Ano přesně to myslím. Já znám kliniku kde ordinují i dnes od 18:00 - 20:00 a bez příplatku. Nejsou předražení. Můžete to zkusit, ale samozřejmě je to na vás.

http://www.veterinajihlavska.cz/.

fikovnice napsal(a):
Vy možná myslíte VFU...? Teď mi to došlo... No to je jeden z důvodů, proč ještě vyčkávám. Zítra by měli ordinovat i jinde. Nám na VFU doslova zabili psa...

Nám nakonec uspávali psa tam taky. Sice ne z jejich zavinění, ale to jejich chování...no to je složitější a už je to aji jedno. Ale nesnáším je. Arogantní chování, za vším hned vidí jen výdělek a láska ke zvířatům se cestou někde ztratila. Ty ceny je škoda komentovat. A když jsem jednou viděla jak tam na dvoře bičem mlátí koně. Uffff to fakt ne...

fikovnice napsal(a):
Vy možná myslíte VFU...? Teď mi to došlo... No to je jeden z důvodů, proč ještě vyčkávám. Zítra by měli ordinovat i jinde. Nám na VFU doslova zabili psa...

Taky jsem to napřed pochopila, že veterina všeobecně a divila jsem se... došlo mi Jsem z jiného konce republiky, ale kamarádů ve vašem okolí mám dost, někteří nedají dopustit na VFU a nadávají na Jaggy, někteří přesně naopak. I co se týká veterinářů okolo, každý z mých "zvířecích" známých má jiný názor, poradit v tomto nedokážu. Každopádně, na veterinu bych na vašem místě určitě jela. Pokud už to trvá déle, těžko to bude z leknutí. S labilním a lekavým kocourem jsem žila 8let, jak se cokoliv malého doma změnilo, byl z toho na prášky - a já z něj. Protože pak potřebu konal opravdu zcela kdekoliv. Ale byla to má volba, ujala jsem se ho, protože ho původní majitelé přinesli k nám na veterinu k utracení. Právě z těchto důvodů, byli jeho již cca 12 tými majiteli. Kocourovi v tu dobu bylo 6let, takže co si asi do té doby prožil. Každopádně, část jeho problémů byla způsobena horší funkcí ledvin a je fakt, že mu opravdu dost a tak nějak zvláštně smrdělo z tlamky. Nechci vás děsit a držím palce, aby to u vás tak nebylo. Ale pro svou jistotu bych ho prostě na veterinu na krev a minimálně sono nebo alespoň vyšetření prohmatáním vzala. Přeci jen se pak pozná zda na něco reaguje citlivěji a zda někde mená něco zvětšené, zatvrdlé atd. Je fakt, že ačkoliv veterinář nejsem, za léta co se kolem zvířat pohybuju jsem se už spoustu věcí zvládla naučit rozpoznat sama. Veterinář ze "staré školy" to většinou též bezpečně zvládá. Držím palce aby to nec vážného nebylo a kočičák byl co nejdříve ok.

A jenom takový malý dodatek - obdivuji vaši trpělivost, co se týká kamarádky, která se vstupu do vašeho obydlí dožaduje velmi nevybíravě. Též jsem jednu takovou měla. Dohánělo mě to k naprostým záchvatům šílenství a to z toho důvodu, že zrovna mého kocoura to fakt nervovalo. Dopadlo to tak, že jednou když začala zase po zvonění řezat do dveří, vylítla jsem na ni, vtáhla jí dovnitř, ukázala na vyděšeného kocoura a seřvala jí na tři doby, že jestli chce tomu zvířeti tímto způsobem ubližovat, končím s ní a raději budu bez kamarádky než aby byl kocour neustále psychicky v háji. Koukala jak zjara, omluvila se, že ji vůbec nenapadlo, že by to mohlo nějak ubližovat a od té doby už se takto naštěstí nechová. I když ne na každého to asi bude fungovat, pravda. Já měla výhodu, že jsem to "svedla" na kocoura. Protože nebýt jeho, udělala bych to stejně, akorát bych ji seřvala s tím, že to opravdu dost se.e mě a že ne pokaždé musím otevírat, občas chce člověk i svůl klid.

jolyha napsal(a):
Taky jsem to napřed pochopila, že veterina všeobecně a divila jsem se... došlo mi Jsem z jiného konce republiky, ale kamarádů ve vašem okolí mám dost, někteří nedají dopustit na VFU a nadávají na Jaggy, někteří přesně naopak. I co se týká veterinářů okolo, každý z mých "zvířecích" známých má jiný názor, poradit v tomto nedokážu. Každopádně, na veterinu bych na vašem místě určitě jela. Pokud už to trvá déle, těžko to bude z leknutí. S labilním a lekavým kocourem jsem žila 8let, jak se cokoliv malého doma změnilo, byl z toho na prášky - a já z něj. Protože pak potřebu konal opravdu zcela kdekoliv. Ale byla to má volba, ujala jsem se ho, protože ho původní majitelé přinesli k nám na veterinu k utracení. Právě z těchto důvodů, byli jeho již cca 12 tými majiteli. Kocourovi v tu dobu bylo 6let, takže co si asi do té doby prožil. Každopádně, část jeho problémů byla způsobena horší funkcí ledvin a je fakt, že mu opravdu dost a tak nějak zvláštně smrdělo z tlamky. Nechci vás děsit a držím palce, aby to u vás tak nebylo. Ale pro svou jistotu bych ho prostě na veterinu na krev a minimálně sono nebo alespoň vyšetření prohmatáním vzala. Přeci jen se pak pozná zda na něco reaguje citlivěji a zda někde mená něco zvětšené, zatvrdlé atd. Je fakt, že ačkoliv veterinář nejsem, za léta co se kolem zvířat pohybuju jsem se už spoustu věcí zvládla naučit rozpoznat sama. Veterinář ze "staré školy" to většinou též bezpečně zvládá. Držím palce aby to nec vážného nebylo a kočičák byl co nejdříve ok.

A jenom takový malý dodatek - obdivuji vaši trpělivost, co se týká kamarádky, která se vstupu do vašeho obydlí dožaduje velmi nevybíravě. Též jsem jednu takovou měla. Dohánělo mě to k naprostým záchvatům šílenství a to z toho důvodu, že zrovna mého kocoura to fakt nervovalo. Dopadlo to tak, že jednou když začala zase po zvonění řezat do dveří, vylítla jsem na ni, vtáhla jí dovnitř, ukázala na vyděšeného kocoura a seřvala jí na tři doby, že jestli chce tomu zvířeti tímto způsobem ubližovat, končím s ní a raději budu bez kamarádky než aby byl kocour neustále psychicky v háji. Koukala jak zjara, omluvila se, že ji vůbec nenapadlo, že by to mohlo nějak ubližovat a od té doby už se takto naštěstí nechová. I když ne na každého to asi bude fungovat, pravda. Já měla výhodu, že jsem to "svedla" na kocoura. Protože nebýt jeho, udělala bych to stejně, akorát bych ji seřvala s tím, že to opravdu dost se.e mě a že ne pokaždé musím otevírat, občas chce člověk i svůl klid.

Já mám s VFU jen tu nejhorší zkušenost. Tu Jaggy neznám, ale už teď se mi nelíbí. Když koukám na ceník, tak mají tak 2x vyšší ceny než kam chodíme my. Nejlepší vodítko je aji dívat se na cenu kastrace. Nebo mají sono 1 orgán 800. My dáváme tak cca 200...

Jinak to chápu. Naše druhá kočička je taky hrozný nervák, ale u ní se to zase projevuje tak, že jakmile se dostane jen trochu do stresu, tak okamžitě přestává baštit. Což je dost často. Je to s ní na palici...

Milí kočičí kamarádi,
pokolikáté už píšu a moje slzy stékají do srsti mých parťáků... Já už fakt nemůžu dál...
Nedalo mi to, přišla ta očekávaná intuice a ta mi řekla najednou zničehonic: Jeď! Kamkoli, ať to stojí co to stojí!
Tak jsem jela. Teď to zkrátím, kocourek mě chce opustit. Je to FeLV, kočičí leukémie.

jolyha napsal(a):
Taky jsem to napřed pochopila, že veterina všeobecně a divila jsem se... došlo mi Jsem z jiného konce republiky, ale kamarádů ve vašem okolí mám dost, někteří nedají dopustit na VFU a nadávají na Jaggy, někteří přesně naopak. I co se týká veterinářů okolo, každý z mých "zvířecích" známých má jiný názor, poradit v tomto nedokážu. Každopádně, na veterinu bych na vašem místě určitě jela. Pokud už to trvá déle, těžko to bude z leknutí. S labilním a lekavým kocourem jsem žila 8let, jak se cokoliv malého doma změnilo, byl z toho na prášky - a já z něj. Protože pak potřebu konal opravdu zcela kdekoliv. Ale byla to má volba, ujala jsem se ho, protože ho původní majitelé přinesli k nám na veterinu k utracení. Právě z těchto důvodů, byli jeho již cca 12 tými majiteli. Kocourovi v tu dobu bylo 6let, takže co si asi do té doby prožil. Každopádně, část jeho problémů byla způsobena horší funkcí ledvin a je fakt, že mu opravdu dost a tak nějak zvláštně smrdělo z tlamky. Nechci vás děsit a držím palce, aby to u vás tak nebylo. Ale pro svou jistotu bych ho prostě na veterinu na krev a minimálně sono nebo alespoň vyšetření prohmatáním vzala. Přeci jen se pak pozná zda na něco reaguje citlivěji a zda někde mená něco zvětšené, zatvrdlé atd. Je fakt, že ačkoliv veterinář nejsem, za léta co se kolem zvířat pohybuju jsem se už spoustu věcí zvládla naučit rozpoznat sama. Veterinář ze "staré školy" to většinou též bezpečně zvládá. Držím palce aby to nec vážného nebylo a kočičák byl co nejdříve ok.

A jenom takový malý dodatek - obdivuji vaši trpělivost, co se týká kamarádky, která se vstupu do vašeho obydlí dožaduje velmi nevybíravě. Též jsem jednu takovou měla. Dohánělo mě to k naprostým záchvatům šílenství a to z toho důvodu, že zrovna mého kocoura to fakt nervovalo. Dopadlo to tak, že jednou když začala zase po zvonění řezat do dveří, vylítla jsem na ni, vtáhla jí dovnitř, ukázala na vyděšeného kocoura a seřvala jí na tři doby, že jestli chce tomu zvířeti tímto způsobem ubližovat, končím s ní a raději budu bez kamarádky než aby byl kocour neustále psychicky v háji. Koukala jak zjara, omluvila se, že ji vůbec nenapadlo, že by to mohlo nějak ubližovat a od té doby už se takto naštěstí nechová. I když ne na každého to asi bude fungovat, pravda. Já měla výhodu, že jsem to "svedla" na kocoura. Protože nebýt jeho, udělala bych to stejně, akorát bych ji seřvala s tím, že to opravdu dost se.e mě a že ne pokaždé musím otevírat, občas chce člověk i svůl klid.

"A jenom takový malý dodatek - obdivuji vaši trpělivost, co se týká kamarádky, která se vstupu do vašeho obydlí dožaduje velmi nevybíravě. Též jsem jednu takovou měla. Dohánělo mě to k naprostým záchvatům šílenství a to z toho důvodu, že zrovna mého kocoura to fakt nervovalo. Dopadlo to tak, že jednou když začala zase po zvonění řezat do dveří, vylítla jsem na ni, vtáhla jí dovnitř, ukázala na vyděšeného kocoura a seřvala jí na tři doby, že jestli chce tomu zvířeti tímto způsobem ubližovat, končím s ní a raději budu bez kamarádky než aby byl kocour neustále psychicky v háji. Koukala jak zjara, omluvila se, že ji vůbec nenapadlo, že by to mohlo nějak ubližovat a od té doby už se takto naštěstí nechová."

Moje kamarádka tyto city nevlastní. Ona to nepochopí, když jsem jí řekla, že kocouři se bojí, řekne "Jsou to jen zvířata a Ty to moc prožíváš...".

fikovnice napsal(a):
Milí kočičí kamarádi,
pokolikáté už píšu a moje slzy stékají do srsti mých parťáků... Já už fakt nemůžu dál...
Nedalo mi to, přišla ta očekávaná intuice a ta mi řekla najednou zničehonic: Jeď! Kamkoli, ať to stojí co to stojí!
Tak jsem jela. Teď to zkrátím, kocourek mě chce opustit. Je to FeLV, kočičí leukémie.

Komplexní vyšetření včetně všech speciálních testů bylo provedeno v ABClinic ve Starém Lískovci (Brno) - dr. Weidonhofer (nevím jak se píše). Vstřícnost, ochota, cena strašlivá - ale to je mi jedno, když můj kočičí parťák chce za duhový most...

fikovnice napsal(a):
Komplexní vyšetření včetně všech speciálních testů bylo provedeno v ABClinic ve Starém Lískovci (Brno) - dr. Weidonhofer (nevím jak se píše). Vstřícnost, ochota, cena strašlivá - ale to je mi jedno, když můj kočičí parťák chce za duhový most...

Ach to nééé. Je mi to moc líto, opravdu.
Jen...proč říkáte, že vás on chce opustit? To přeci neovlivní ne?

Tina125 napsal(a):
Ach to nééé. Je mi to moc líto, opravdu.
Jen...proč říkáte, že vás on chce opustit? To přeci neovlivní ne?

Myslím to přeneseně. Je to smrtelná nemoc. Jsem na dně.

fikovnice napsal(a):
Myslím to přeneseně. Je to smrtelná nemoc. Jsem na dně.

Já vím, když propukne. Ale není pravda, že se na toto onemocnění má udělat opakovaný test v odstupu několika týdnů? Je to opravdu jisté?

fikovnice napsal(a):
Myslím to přeneseně. Je to smrtelná nemoc. Jsem na dně.

Navíc on je na tom aktuálně velmi velmi zle.
Žádná psychika. Nemám teď sílu to rozebírat. Možná stál stres na začátku než se ta nemoc rozjela, ale pak už ne.

Tina125 napsal(a):
Já vím, když propukne. Ale není pravda, že se na toto onemocnění má udělat opakovaný test v odstupu několika týdnů? Je to opravdu jisté?

To nevím o tom opakování testu. Ale ten dr. na mě působil dobře, že tomu rozumí. Ukazoval mi všechny rozbory, všechny výsledky. Nejdříve podle odběru krve si myslel, že má panleukopenii, kdoví jestli by to nebyla lepší varianta...

fikovnice napsal(a):
Navíc on je na tom aktuálně velmi velmi zle.
Žádná psychika. Nemám teď sílu to rozebírat. Možná stál stres na začátku než se ta nemoc rozjela, ale pak už ne.

Jestli je to opravdu ono, tak je mi to velmi líto Máte taky hroznou smůlu a nejvíce on. Nevím co na to napsat. Myslím, že vás teď stejně nic nepovzbudí. Je to hrozné...

fikovnice napsal(a):
Milí kočičí kamarádi,
pokolikáté už píšu a moje slzy stékají do srsti mých parťáků... Já už fakt nemůžu dál...
Nedalo mi to, přišla ta očekávaná intuice a ta mi řekla najednou zničehonic: Jeď! Kamkoli, ať to stojí co to stojí!
Tak jsem jela. Teď to zkrátím, kocourek mě chce opustit. Je to FeLV, kočičí leukémie.

Je mi to strašně líto, kde to proboha chytil, vždyť žije jen v bytě. A co ten druhý ?
Uvažuji nad tím, že když si člověk pořídí zvířátko, bere si na sebe nejen zodpovědnost za jeho zdraví, výživu, psychickou pohodu, ale i skutečnost, že jeden z těch mnoha společných dní bude i ten poslední. Nic proti tomu nezmůžeme, někdy ten den přijde dříve, než by měl a nám nezbude nic jiného než se s tím smířit. Čeká nás to všechny, všechna naše zvířátka jsou smrtelná a na nás je, abychom je dovedli do důstojného konce.
Kocourek měl a má krásný život, v bezpečí, teple a s milující osobou, opečovávaný, ošetřovaný a milovaný - a to je na tom to nejdůležitější - ne délka, ale kvalita. Té se mu od Tebe dostalo vrchovatě, bylo mu jen díky Tobě dopřáno to, o čem si jiní mohou nechat jen zdát.
Drž se prosím, bude to nelehké období.

Tina125 napsal(a):
Jestli je to opravdu ono, tak je mi to velmi líto Máte taky hroznou smůlu a nejvíce on. Nevím co na to napsat. Myslím, že vás teď stejně nic nepovzbudí. Je to hrozné...

I tak Vám "Tino" moc děkuji! I Vy to máte těžké. A já jen brečím a brečím...

manbea napsal(a):
Je mi to strašně líto, kde to proboha chytil, vždyť žije jen v bytě. A co ten druhý ?
Uvažuji nad tím, že když si člověk pořídí zvířátko, bere si na sebe nejen zodpovědnost za jeho zdraví, výživu, psychickou pohodu, ale i skutečnost, že jeden z těch mnoha společných dní bude i ten poslední. Nic proti tomu nezmůžeme, někdy ten den přijde dříve, než by měl a nám nezbude nic jiného než se s tím smířit. Čeká nás to všechny, všechna naše zvířátka jsou smrtelná a na nás je, abychom je dovedli do důstojného konce.
Kocourek měl a má krásný život, v bezpečí, teple a s milující osobou, opečovávaný, ošetřovaný a milovaný - a to je na tom to nejdůležitější - ne délka, ale kvalita. Té se mu od Tebe dostalo vrchovatě, bylo mu jen díky Tobě dopřáno to, o čem si jiní mohou nechat jen zdát.
Drž se prosím, bude to nelehké období.

Děkuji moc za hezká slova. Vy víte, že mám slabost pro Vašeho Floydíka, ale v podstatě pro všechna zvířata...
I přes tu hrůzu, ale se snažím dívat na to alespoň trošičičku optimisticky. Biochemka dopadla dobře, "jen" zvýšený Bili, a hraniční jaterní testy. Vše ostatní, včetně např. ledvin OK. Dále OK celková bílkovina, albumin - to znamená dobrý výživový stav. Kocourek teď váží malinko přes 5 kg, i když mně se zdá jak kostra, ale 5 kg málo není.
No a tragické byly tedy výsledky hematologie. Všechny krevní elementy (nevím, zda jste z oboru (?), tj. Ery, Leu, destičky - vše totálně pod normou). Nicméně ten vet mi řekl, že kdyby překonal tu současnou nemoc - může to být klidně "jen" nějaký respirační infekt, a pak bych se důsledně snažila vyhýbat expozici různým nemocem, stresovým situacím, atd., tak že by prý mohl žít v remisi. Samozřejmě jsem ani na vteřinu neváhala a nechala mu naaplikovat ty nejdražší preparáty, včetně inj. nějakého drahého imunostimulancia. Hlavní bylo srazit mu horečku - a to se asi povedlo. Když jsem jej tam vezla, byl fakt rozpálený. Teď už trošičičku chodí po bytě a na pohmat už vůbec není horký, takže injekce proti horečce také zabrala. Dále pije - to je dobré znamení. A vyměšuje. S jídlem je to teď bohužel horší...

Jinak moc prosím všechny, kdo máte zkušenost či něco víte o této hnusné nemoci, zda byste mi sem napsali co nejvíce infa. Předem vám děkuji!

fikovnice napsal(a):
Děkuji moc za hezká slova. Vy víte, že mám slabost pro Vašeho Floydíka, ale v podstatě pro všechna zvířata...
I přes tu hrůzu, ale se snažím dívat na to alespoň trošičičku optimisticky. Biochemka dopadla dobře, "jen" zvýšený Bili, a hraniční jaterní testy. Vše ostatní, včetně např. ledvin OK. Dále OK celková bílkovina, albumin - to znamená dobrý výživový stav. Kocourek teď váží malinko přes 5 kg, i když mně se zdá jak kostra, ale 5 kg málo není.
No a tragické byly tedy výsledky hematologie. Všechny krevní elementy (nevím, zda jste z oboru (?), tj. Ery, Leu, destičky - vše totálně pod normou). Nicméně ten vet mi řekl, že kdyby překonal tu současnou nemoc - může to být klidně "jen" nějaký respirační infekt, a pak bych se důsledně snažila vyhýbat expozici různým nemocem, stresovým situacím, atd., tak že by prý mohl žít v remisi. Samozřejmě jsem ani na vteřinu neváhala a nechala mu naaplikovat ty nejdražší preparáty, včetně inj. nějakého drahého imunostimulancia. Hlavní bylo srazit mu horečku - a to se asi povedlo. Když jsem jej tam vezla, byl fakt rozpálený. Teď už trošičičku chodí po bytě a na pohmat už vůbec není horký, takže injekce proti horečce také zabrala. Dále pije - to je dobré znamení. A vyměšuje. S jídlem je to teď bohužel horší...

Mimochodem, snad ani nejde vypsat jak jsem naštvaná na ty sousedy, co mi minulou sobotu nechtěli půjčit auto, abych se na mladého zajela podívat. Dovedu si představit, že mi tu napíšete, že to stejně nemělo žádný vliv, atd. Jenže - mně se už mockrát vyplatilo důvěřovat "intuici" či spíše něčemu nadpřirozenému. A to mi opravdu tehdy v tu sobotu říkalo "Jeď do Brna!" Moje představa je, že stres ze samoty mohl vyvolat aktivizaci FeLV (přičemž virus v sobě zřejmě měl již z útulku)...

fikovnice napsal(a):
I tak Vám "Tino" moc děkuji! I Vy to máte těžké. A já jen brečím a brečím...

Já vám strašně moc rozumím. My jsme k vetce našeho broučka taky vezli s tím, že jsme si mysleli, že bude mít zase "jenom" zánět dýchacích cest. Byl to hrozný šok, že mu selhávají ledviny. Každý den jsem s ním seděla přes 3 hodiny na kapačkách a pořád jsem nad ním brečela.

Zkuste to nedělat. Bylo mi kladeno na srdce ať to nedělám a nepřenáším to na něj. A aji se mi zdálo, že se choval líp, když jsem se snažila ovládat.
A taky zdaleka nemáme vyhráno. Pořád se bojím, kdy přijde další problém a že ten už bude poslední. On je na sáhnutí taky teplej, ale teplotu nemá.

Jinak tedy má ještě šanci žít? S tím jídlem je to blbý. Ten náš zhubl z 5 kil na 4. Snad se zase "vykrmí". Jinak mě tak napadá. V tom útulku je na tohle netestují, než je dají do adopce?

Fikovnice, pokud nemáte doma, tak pořiďte Calopet pastu nebo něco obdobného. Ať má kocourek energii. Je to dobrá věc. Nechejte udělat test i druhému kocourovi. Přeji Vám hodně energie a "účinných zbraní"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fikovnice, pokud nemáte doma, tak pořiďte Calopet pastu nebo něco obdobného. Ať má kocourek energii. Je to dobrá věc. Nechejte udělat test i druhému kocourovi. Přeji Vám hodně energie a "účinných zbraní"

Určitě testovat druhého kocoura, je to nakažlivé. Pokud je zatím negativní, tak existuje očkování (i když bude diskutabilní).
Na posílení imunity je např. Imunobran, kocourka nestresovat... Víc se patrně dělat nedá.

Ta Calopetka určitě ano - Tino, určitě dávej i svému kocourovi. U něj to hubnutí nemusí mít na svědomí jenom ledviny, ale i to srdíčko (včetně nechutenství).

Hodně síly...

A kočky dobře přijímají i ten již doporučovaný Imunoglukan sirup pro děti (vychází lépe než přípravek určený přímo pro zvířata). Preventivně bych dávala i velkému kocourovi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Určitě testovat druhého kocoura, je to nakažlivé. Pokud je zatím negativní, tak existuje očkování (i když bude diskutabilní).
Na posílení imunity je např. Imunobran, kocourka nestresovat... Víc se patrně dělat nedá.

Ta Calopetka určitě ano - Tino, určitě dávej i svému kocourovi. U něj to hubnutí nemusí mít na svědomí jenom ledviny, ale i to srdíčko (včetně nechutenství).

Hodně síly...

Já myslím, že spíš těma ledvinama. O srdíčku víme už nějakou dobu a než se stalo to s těma ledvinama, tak to byl velkej jedlík. Teď se to pomalu lepší, ale mám strach abych to nezakřikla. Někde jsem četla, že je při ledvinách Calopetka vyloženě nevhodná.

Mimochodem. Není možné, že je právě starší kocourek přenašeč? Je to možné u této nemoci, ne?

fikovnice napsal(a):
Navíc on je na tom aktuálně velmi velmi zle.
Žádná psychika. Nemám teď sílu to rozebírat. Možná stál stres na začátku než se ta nemoc rozjela, ale pak už ne.

Jak je na tom dnes kocourek?

fikovnice napsal(a):
Mimochodem, snad ani nejde vypsat jak jsem naštvaná na ty sousedy, co mi minulou sobotu nechtěli půjčit auto, abych se na mladého zajela podívat. Dovedu si představit, že mi tu napíšete, že to stejně nemělo žádný vliv, atd. Jenže - mně se už mockrát vyplatilo důvěřovat "intuici" či spíše něčemu nadpřirozenému. A to mi opravdu tehdy v tu sobotu říkalo "Jeď do Brna!" Moje představa je, že stres ze samoty mohl vyvolat aktivizaci FeLV (přičemž virus v sobě zřejmě měl již z útulku)...

Je mi to moc líto. Držím palce, jsem s vámi

Fíkovnice, koukala jsem už na psech, že jste smutná a pak.doporucení, aby se sem podívala bodlinka... i když vám nic neporadím,.moc mě to mrzí a přeji hodně sil.

"Někde jsem četla, že je při ledvinách Calopetka vyloženě nevhodná"
Proč? V příbalovém letáku taková informace není.

Je mi jasné, že složení Calopetky nebude nic moc, ale snad je určená na dodání rychlé energie a udržení při životě, ne? Jasně, že to není ledvinová dieta, ale když kočka ledvinovou dietu odmítá a nechce žrát, tak co - nedat nic?

Já si právě nejsem jistá, ale myslím, že to tvrdil právě někdo tady.
Samozřejmě, že ne. Však dostal to co má rád.
Najedl se a bylo vidět jak pookřál. V noci už tady lítal jak smyslů zbavený. Teď mu míchám dietu s běžným jídlem a doufám, že se nezhorší...

fikovnice napsal(a):
Milí kočičí kamarádi,
pokolikáté už píšu a moje slzy stékají do srsti mých parťáků... Já už fakt nemůžu dál...
Nedalo mi to, přišla ta očekávaná intuice a ta mi řekla najednou zničehonic: Jeď! Kamkoli, ať to stojí co to stojí!
Tak jsem jela. Teď to zkrátím, kocourek mě chce opustit. Je to FeLV, kočičí leukémie.

Ale to ne!

Jsem tu jen naskok, že mrknu, co nového a tohle. :( Moc mě to mrzí, ani nevíte jak... Vy takový hodný člověk a teď zas tohle. :(

fikovnice napsal(a):
Milí kočičí kamarádi,
pokolikáté už píšu a moje slzy stékají do srsti mých parťáků... Já už fakt nemůžu dál...
Nedalo mi to, přišla ta očekávaná intuice a ta mi řekla najednou zničehonic: Jeď! Kamkoli, ať to stojí co to stojí!
Tak jsem jela. Teď to zkrátím, kocourek mě chce opustit. Je to FeLV, kočičí leukémie.

Ach jo Je mi to moc líto...
Ale snad se podaří ho dostat ze současného stavu aspoň do té remise. Moc držím palce!

Tina125 napsal(a):
Já si právě nejsem jistá, ale myslím, že to tvrdil právě někdo tady.
Samozřejmě, že ne. Však dostal to co má rád.
Najedl se a bylo vidět jak pookřál. V noci už tady lítal jak smyslů zbavený. Teď mu míchám dietu s běžným jídlem a doufám, že se nezhorší...

Ta Calopetka by mu uškodit neměla - obsah (přímo opsaný z tuby, co mám doma, na internetu jsou koukám 2 složení a trošku jinačí - asi starší):

glukózový sirup, sójový olej, slad, rybí olej, třtinová melasa, hydrolyzovaný vepřový kolagen, síran hořečnatý heptahydrát

energetická hodnota je 2027kJ/100g. Dává se malá lžička (6g) na kočku (na 3-5 kg) na den. Jde to dávat přímo perorálně nebo s krmivem či ve vodě. Já to dávám kočkám v případě nemoci slíznout rovnou z prstu a vždy si ochotně vezmou.

Dala bych to jak Vašemu kocourkovi, tak i doporučuji pro kocourka fíkovnice.

Je mi líto, ale na FeLV není léku. Teď je důležité držet kocoura v psychické pohodě, v dobrém výživovém stavu (např. i pomocí výše doporučované Calopet pasty) a posílit jeho imunitu (např. sirupem Imunoglukan).

Nemusíte hned myslet na nejhorší! I pozitivní kočka (podobně jako HIV pozitivní lidi) si může při dobré péči ještě nějakou dobu užívat kvalitního života!

Druhého kocoura je však nutné oddělit a vyšetřit. V případě negativního výsledku je potřeba zajistit, aby vůbec spolu nepřišli do styku - pokud to nelze, zvážila bych alespoň dočasné umístnění staršího kocoura jinam.

PS: Nic si nevyčítejte, některé věci se zkrátka stávají, aniž bychom je mohli jakkoliv ovlivnit!

FeLV může propuknout jen tak z ničeho nic?

Např.:
http://www.zverolekarka.com/FeLV_cast_1.

fikovnice napsal(a):
Milí kočičí kamarádi,
pokolikáté už píšu a moje slzy stékají do srsti mých parťáků... Já už fakt nemůžu dál...
Nedalo mi to, přišla ta očekávaná intuice a ta mi řekla najednou zničehonic: Jeď! Kamkoli, ať to stojí co to stojí!
Tak jsem jela. Teď to zkrátím, kocourek mě chce opustit. Je to FeLV, kočičí leukémie.

balisek napsal(a):
Je mi líto, ale na FeLV není léku. Teď je důležité držet kocoura v psychické pohodě, v dobrém výživovém stavu (např. i pomocí výše doporučované Calopet pasty) a posílit jeho imunitu (např. sirupem Imunoglukan).

Nemusíte hned myslet na nejhorší! I pozitivní kočka (podobně jako HIV pozitivní lidi) si může při dobré péči ještě nějakou dobu užívat kvalitního života!

Druhého kocoura je však nutné oddělit a vyšetřit. V případě negativního výsledku je potřeba zajistit, aby vůbec spolu nepřišli do styku - pokud to nelze, zvážila bych alespoň dočasné umístnění staršího kocoura jinam.

PS: Nic si nevyčítejte, některé věci se zkrátka stávají, aniž bychom je mohli jakkoliv ovlivnit!

No, ale pokud už spolu takhle déle žili, tak to asi bude mít starší kocour už stejně v sobě, ne? Ale bude na to imunní, ne? A nemohlo by to tomu mladšímu naopak ublížit, kdyby najednou starší kocour zmizel - myslím hlavně po psychické stránce?

Nám třeba čuba po smrti kavkazačky asi týden méně žrala, byla taková bez chuti si hrát, apod... a přitom měla další 3 psy kolem, ale čuba ji vychovávala jako své štěně a byly spolu skoro 9 let... to samé to nesla tahle čuba blbě, když měla zánět jater a museli jsme ji zavírat zvlášť od ostatních...byla skleslá, jasně, bylo ji blbě i po nemoci, ale byla pak hrozně šťastná, že už může zpět k ostatním, i když u nich většinu času ty první dny ležela, protože byla zeslábější...já nevim, asi bych to riskla a kocoury nechala už spolu..dle mého, pokud to do teď starší nechytil, tak už by měl mít imunitu, ne?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Určitě testovat druhého kocoura, je to nakažlivé. Pokud je zatím negativní, tak existuje očkování (i když bude diskutabilní).
Na posílení imunity je např. Imunobran, kocourka nestresovat... Víc se patrně dělat nedá.

Ta Calopetka určitě ano - Tino, určitě dávej i svému kocourovi. U něj to hubnutí nemusí mít na svědomí jenom ledviny, ale i to srdíčko (včetně nechutenství).

Hodně síly...

S testem druhého kocoura určitě počítám, domluveno již včera na klinice, pak event. očkování.
Děkuji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Určitě testovat druhého kocoura, je to nakažlivé. Pokud je zatím negativní, tak existuje očkování (i když bude diskutabilní).
Na posílení imunity je např. Imunobran, kocourka nestresovat... Víc se patrně dělat nedá.

Ta Calopetka určitě ano - Tino, určitě dávej i svému kocourovi. U něj to hubnutí nemusí mít na svědomí jenom ledviny, ale i to srdíčko (včetně nechutenství).

Hodně síly...

Teď pádím do lidské lékárny pro své léky, nevíte ta Calopetka se dá sehnat i tam?

lavacca napsal(a):
No, ale pokud už spolu takhle déle žili, tak to asi bude mít starší kocour už stejně v sobě, ne? Ale bude na to imunní, ne? A nemohlo by to tomu mladšímu naopak ublížit, kdyby najednou starší kocour zmizel - myslím hlavně po psychické stránce?

Nám třeba čuba po smrti kavkazačky asi týden méně žrala, byla taková bez chuti si hrát, apod... a přitom měla další 3 psy kolem, ale čuba ji vychovávala jako své štěně a byly spolu skoro 9 let... to samé to nesla tahle čuba blbě, když měla zánět jater a museli jsme ji zavírat zvlášť od ostatních...byla skleslá, jasně, bylo ji blbě i po nemoci, ale byla pak hrozně šťastná, že už může zpět k ostatním, i když u nich většinu času ty první dny ležela, protože byla zeslábější...já nevim, asi bych to riskla a kocoury nechala už spolu..dle mého, pokud to do teď starší nechytil, tak už by měl mít imunitu, ne?

Souhlasím s Vámi "Lavacco"!

lavacca napsal(a):
No, ale pokud už spolu takhle déle žili, tak to asi bude mít starší kocour už stejně v sobě, ne? Ale bude na to imunní, ne? A nemohlo by to tomu mladšímu naopak ublížit, kdyby najednou starší kocour zmizel - myslím hlavně po psychické stránce?

Nám třeba čuba po smrti kavkazačky asi týden méně žrala, byla taková bez chuti si hrát, apod... a přitom měla další 3 psy kolem, ale čuba ji vychovávala jako své štěně a byly spolu skoro 9 let... to samé to nesla tahle čuba blbě, když měla zánět jater a museli jsme ji zavírat zvlášť od ostatních...byla skleslá, jasně, bylo ji blbě i po nemoci, ale byla pak hrozně šťastná, že už může zpět k ostatním, i když u nich většinu času ty první dny ležela, protože byla zeslábější...já nevim, asi bych to riskla a kocoury nechala už spolu..dle mého, pokud to do teď starší nechytil, tak už by měl mít imunitu, ne?

A ano, když byl velký na chalupě, tak mladý jej hledal...

balisek napsal(a):
Je mi líto, ale na FeLV není léku. Teď je důležité držet kocoura v psychické pohodě, v dobrém výživovém stavu (např. i pomocí výše doporučované Calopet pasty) a posílit jeho imunitu (např. sirupem Imunoglukan).

Nemusíte hned myslet na nejhorší! I pozitivní kočka (podobně jako HIV pozitivní lidi) si může při dobré péči ještě nějakou dobu užívat kvalitního života!

Druhého kocoura je však nutné oddělit a vyšetřit. V případě negativního výsledku je potřeba zajistit, aby vůbec spolu nepřišli do styku - pokud to nelze, zvážila bych alespoň dočasné umístnění staršího kocoura jinam.

PS: Nic si nevyčítejte, některé věci se zkrátka stávají, aniž bychom je mohli jakkoliv ovlivnit!

Jinak znáte moji historii s kocoury? Je to už x-tá nemoc a úmrtí. Mám v životě té smůly až přespříliš, teď si snad trochu sebelitování mohu dovolit...

lavacca napsal(a):
Ale to ne!

Jsem tu jen naskok, že mrknu, co nového a tohle. :( Moc mě to mrzí, ani nevíte jak... Vy takový hodný člověk a teď zas tohle. :(

Děkuji "Lavacco", moc si vážím Vašich slov...a už zas brečím...

Andrýsek3 napsal(a):
Fíkovnice, koukala jsem už na psech, že jste smutná a pak.doporucení, aby se sem podívala bodlinka... i když vám nic neporadím,.moc mě to mrzí a přeji hodně sil.

Moc moc děkuji!
Jste všichni úžasní, teď brečím dojetím z lidské solidarity...

joanne.s napsal(a):
Je mi to moc líto. Držím palce, jsem s vámi

Moc děkuji!

Tina125 napsal(a):
Jak je na tom dnes kocourek?

Písnu později, teď lékárna.

fikovnice napsal(a):
Teď pádím do lidské lékárny pro své léky, nevíte ta Calopetka se dá sehnat i tam?

Napsala jsem Vám soukromou zprávu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Určitě testovat druhého kocoura, je to nakažlivé. Pokud je zatím negativní, tak existuje očkování (i když bude diskutabilní).
Na posílení imunity je např. Imunobran, kocourka nestresovat... Víc se patrně dělat nedá.

Ta Calopetka určitě ano - Tino, určitě dávej i svému kocourovi. U něj to hubnutí nemusí mít na svědomí jenom ledviny, ale i to srdíčko (včetně nechutenství).

Hodně síly...

Ještě k té imunitě - kocour dostal včera jakousi imunobombu u veta, zítra mu budu píchat druhou injekci. Nemůžu to s těmi imunostimulanciemi přehnat?

Též bych veškeré nasazené podpůrné prostředky raději konzultovala s vetem. Kdo ví, co nasadí za léky, aby si nepřekážely v účinkách..

Je mi to moc líto. Také jsem už přišla o několik kočičích kamarádů a vím, jak to bolí. Držíme všechny packy.

Milí kamarádi (zvykla jsem si vás tak oslovovat, protože kdo miluje zvířata, tak musí být podle mě přátelský člověk).
S kocourkem je to zlé a více napíšu později.
V tuto chvíli chci napsat něco jiného - zvedla se vlna solidarity nebo souznění z vaší strany, mám plno SZ a já na ně nestíhám odpovídat. Pokud to jen trochu půjde, odpovím později. Teď chci touto cestou veřejně vám všem poděkovat. Nebudu daleka od věci, když napíšu, že mě teď držíte nad vodou.
Pro mě kočka není spotřební materiál, pro mě je to živá bytost, tvor, který mi splácí to, co já mu dávám - lásku láskou. A můj mladej kocour toto uměl obzvlášť. Včera jsem byla přece jen mírná optomistka, nyní ten optimismus ztrácím - kocourek je na tom hůř.
Jana.

Snad jen dotaz než to budu konzultovat s vetem. Víte někdo, které léky (ze skupiny tzv. nesteroidních antiflogistik) jsou vhodné pro kočky na horečku a které jsou přímo zakázané? Nejlepší by byly přímo injekční přípravky, což bypro mě neměl být problém sehnat. Tak teď je to jen takový dotaz...který samozřejmě bych konzultovala i s vetem - spíše Vaše praktické zkušenosti. Jde o sražení horečky.

Tuším, od koho jsou hlavně ty plusové body.
Milá M. děkuji - srdečně
Jana.

balisek napsal(a):
Je mi líto, ale na FeLV není léku. Teď je důležité držet kocoura v psychické pohodě, v dobrém výživovém stavu (např. i pomocí výše doporučované Calopet pasty) a posílit jeho imunitu (např. sirupem Imunoglukan).

Nemusíte hned myslet na nejhorší! I pozitivní kočka (podobně jako HIV pozitivní lidi) si může při dobré péči ještě nějakou dobu užívat kvalitního života!

Druhého kocoura je však nutné oddělit a vyšetřit. V případě negativního výsledku je potřeba zajistit, aby vůbec spolu nepřišli do styku - pokud to nelze, zvážila bych alespoň dočasné umístnění staršího kocoura jinam.

PS: Nic si nevyčítejte, některé věci se zkrátka stávají, aniž bychom je mohli jakkoliv ovlivnit!

"Nemusíte hned myslet na nejhorší! I pozitivní kočka (podobně jako HIV pozitivní lidi) si může při dobré péči ještě nějakou dobu užívat kvalitního života!"

Ano, já znám FeLV, pravda spíš jen z teoretické stránky, kocoura takto nemocného jsem ještě neměla.
Pokud by byl v remisi, měl(a) byste pravdu. Ale on je nemocný, horečkuje (vysoké horečky) plus další příznaky, prostě analogie s lidskými retroviry (AIDS), pokud se aktivizují do nemoci AIDS.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Určitě testovat druhého kocoura, je to nakažlivé. Pokud je zatím negativní, tak existuje očkování (i když bude diskutabilní).
Na posílení imunity je např. Imunobran, kocourka nestresovat... Víc se patrně dělat nedá.

Ta Calopetka určitě ano - Tino, určitě dávej i svému kocourovi. U něj to hubnutí nemusí mít na svědomí jenom ledviny, ale i to srdíčko (včetně nechutenství).

Hodně síly...

I Vám moc děkuji!

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi (zvykla jsem si vás tak oslovovat, protože kdo miluje zvířata, tak musí být podle mě přátelský člověk).
S kocourkem je to zlé a více napíšu později.
V tuto chvíli chci napsat něco jiného - zvedla se vlna solidarity nebo souznění z vaší strany, mám plno SZ a já na ně nestíhám odpovídat. Pokud to jen trochu půjde, odpovím později. Teď chci touto cestou veřejně vám všem poděkovat. Nebudu daleka od věci, když napíšu, že mě teď držíte nad vodou.
Pro mě kočka není spotřební materiál, pro mě je to živá bytost, tvor, který mi splácí to, co já mu dávám - lásku láskou. A můj mladej kocour toto uměl obzvlášť. Včera jsem byla přece jen mírná optomistka, nyní ten optimismus ztrácím - kocourek je na tom hůř.
Jana.

A co se tedy aktuálně děje a jak na tom je?

fikovnice napsal(a):
Ještě k té imunitě - kocour dostal včera jakousi imunobombu u veta, zítra mu budu píchat druhou injekci. Nemůžu to s těmi imunostimulanciemi přehnat?

Raději bych to vše zkonzultovala s vetem, je fakt, že by se mohl zas organismus přetížit.. i když třeba zrovna ta Calo petka je na dodání energie, ta přímo imunitu nezlepšuje, takže to by mohl dostat v klidu. Jinak ano, mohli by jí mít i v lékárně, záleží, jak bude zásobená.

Tina125 napsal(a):
A co se tedy aktuálně děje a jak na tom je?

Přišla jsem před chvílí domů. Kocourek jen leží a myslím, že horečkuje. Včera po těch lécích na veterině se mu ulevilo tak, že strávil po dlouhých 10 dnech noc se mnou - u hlavy - v životě mi tam nespal - snad poděkování...?
Dostala jsem do něj celou tyčinku tekutou od Vitacraftu a trochu Calopetky, pak pár doušků Nutridrinku, jinak nic. Jen leží.
Našla jsem i léky vhodné na horečku, bohužel je nemám doma. Ani nevím, jestli mám jet někam do pohotovostní lékárny, fakt nevím. Dostala jsem do něj něco tekutin (viz výše) a víc ho teď už nechci obtěžovat.

Jako imunostimulans dostal u veta včera Zylexis. Je tu někdo se zkušeností s tímto lékem prosím?

Bůh mi sebral úplně všechny moje nejbližší a hodlá v tom pokračovat. Kdy to skončí? Co víc už mám udělat? Já to opravdu nevím.

fikovnice napsal(a):
Bůh mi sebral úplně všechny moje nejbližší a hodlá v tom pokračovat. Kdy to skončí? Co víc už mám udělat? Já to opravdu nevím.

Hlavně si tohle neříkejte. A nakonec je na tom nejhůř právě kocourek. Jak jsem vám psala. Zkuste nad ním neplakat. Třeba jen párkrát ho pohladit a nechat zase na chvíli být.
A nezapomínejte na druhého kocourka. On cítí, že se něco děje a taky musí být nervózní.
A jinak pořád do poslední chvilky věřte, že se chytne. Já vám oboum moc držím pěsti. Velmi dobře to znám. Ostatně asi jako každý tady...

Fíkovnice, zdravím..! Sleduju ty vaše strasti od vašeho snad prvního příspěvku zde na FAUNĚ, kdy jsme si v tu noc psaly... a chci Vám jen napsat, že je mi moc líto, co všecno prožíváte. Jsem s Váma a držíme Vám všechny tlapky, co máme doma, ať to dobře dopadne.
Na tu imunitu stejně poslouží, již zde zmiňovaný Imunoglukan, ale já mám u svých koček dobré zkušenosti s výrobky od firmy ENERGY. Koukněte na jejich stránky přímo na veterinární produkty ENERGYVET a je tam i poradna- Mvdr. Chmelař Vám určitě něco doporučí.

fikovnice napsal(a):
Bůh mi sebral úplně všechny moje nejbližší a hodlá v tom pokračovat. Kdy to skončí? Co víc už mám udělat? Já to opravdu nevím.

Janinko, drž se, bude tě potřebovat i druhý kocourek...chtěla bych ti napsat nějaká slova útěchy, ale všechno mi v téhle chvíli připadá jako fráze...umím si tu bolest představit, ale také vím, že čas je schopný tu strašnou bolest otupit...zatím i moje srdíčko pláče pro tvého kocourka

Tina125 napsal(a):
Hlavně si tohle neříkejte. A nakonec je na tom nejhůř právě kocourek. Jak jsem vám psala. Zkuste nad ním neplakat. Třeba jen párkrát ho pohladit a nechat zase na chvíli být.
A nezapomínejte na druhého kocourka. On cítí, že se něco děje a taky musí být nervózní.
A jinak pořád do poslední chvilky věřte, že se chytne. Já vám oboum moc držím pěsti. Velmi dobře to znám. Ostatně asi jako každý tady...

Já vím já vím, jenže víte jak je těžké neplakat. Tak alespoň nepláču před ním. A teď si půjdu pohrát s velkým - byl teď upozaďován...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Janinko, drž se, bude tě potřebovat i druhý kocourek...chtěla bych ti napsat nějaká slova útěchy, ale všechno mi v téhle chvíli připadá jako fráze...umím si tu bolest představit, ale také vím, že čas je schopný tu strašnou bolest otupit...zatím i moje srdíčko pláče pro tvého kocourka

Jani, moc moc děkuji, už jsem děkovala na "Psech", ale zastávám názor, že dobrých slov není nikdy moc. Víš, já pořád ještě ve skrytu duše věřím, že se kocourek chytne. Mimochodem, včera jsem platila rovné 4tisíce, ale řeknu Ti, že kdyby mi řekli "Dejte nám dvacku (litrů) a my Vám kocoura zachráníme, tak neváhám!" A to je "obyčejňák", z útulku, občas zlobivec...a přesto má tak velké srdíčko - mám tím na mysli jak moc mě měl/má rád.

Cat cat napsal(a):
Fíkovnice, zdravím..! Sleduju ty vaše strasti od vašeho snad prvního příspěvku zde na FAUNĚ, kdy jsme si v tu noc psaly... a chci Vám jen napsat, že je mi moc líto, co všecno prožíváte. Jsem s Váma a držíme Vám všechny tlapky, co máme doma, ať to dobře dopadne.
Na tu imunitu stejně poslouží, již zde zmiňovaný Imunoglukan, ale já mám u svých koček dobré zkušenosti s výrobky od firmy ENERGY. Koukněte na jejich stránky přímo na veterinární produkty ENERGYVET a je tam i poradna- Mvdr. Chmelař Vám určitě něco doporučí.

Moc moc děkuji...jen - já si na Vás nevzpomínám. Víte, kdy jsem zde psala poprvé? Někdy v r.2013, kdy mi umíral kocourek na CRI. Máte na mysli, že už tehdy jsme byli v kontaktu?

Cat cat napsal(a):
Fíkovnice, zdravím..! Sleduju ty vaše strasti od vašeho snad prvního příspěvku zde na FAUNĚ, kdy jsme si v tu noc psaly... a chci Vám jen napsat, že je mi moc líto, co všecno prožíváte. Jsem s Váma a držíme Vám všechny tlapky, co máme doma, ať to dobře dopadne.
Na tu imunitu stejně poslouží, již zde zmiňovaný Imunoglukan, ale já mám u svých koček dobré zkušenosti s výrobky od firmy ENERGY. Koukněte na jejich stránky přímo na veterinární produkty ENERGYVET a je tam i poradna- Mvdr. Chmelař Vám určitě něco doporučí.

Mně totiž nic neříká ani Váš nick. Omlouvám se za to. Mj. mi třeští hlava, naprosto neskutečně, dělá mi to při extrémním vypětí - a to je prostě odraz posledních dní...

joanne.s napsal(a):
Též bych veškeré nasazené podpůrné prostředky raději konzultovala s vetem. Kdo ví, co nasadí za léky, aby si nepřekážely v účinkách..

"Joanne", Vy jako odbornice přes výživu...tak toto (viz obrázek) mi kocourek snědl - řekla bych s velkou chutí. Jak na potvoru jsem měla poslední. Jestli dožije zítřka, tak nakoupím. Asi lepší něco než nic, že? Klasické krmení již nechce. Tu Calopetku jen tak lízne, ale četla jsem denní dávkování, že je jedna lžička a tu do sebe asi dostal.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Jani, moc moc děkuji, už jsem děkovala na "Psech", ale zastávám názor, že dobrých slov není nikdy moc. Víš, já pořád ještě ve skrytu duše věřím, že se kocourek chytne. Mimochodem, včera jsem platila rovné 4tisíce, ale řeknu Ti, že kdyby mi řekli "Dejte nám dvacku (litrů) a my Vám kocoura zachráníme, tak neváhám!" A to je "obyčejňák", z útulku, občas zlobivec...a přesto má tak velké srdíčko - mám tím na mysli jak moc mě měl/má rád.

Moje kamarádka má perskou kočičku cca 13 let, léta již léčenou na ledviny se speciální dietou, před vánoci se stav kočky zhoršil a ani po návštěvě veta to nevypadalo optimisticky, po týdnu měli jet na kontrolní vyšetření a pokud by se nezlepšila, tak utratit...kočička šla nahoru a dolů, chvíli líp, chvíli hůř...kamarádka každou návštěvu veteriny obrečela a s kočkou se rozloučila...když už to vypadalo fajkt zle, tak řekla, že se vyprdne na nějaký dietní granulky a začala jí dělat domácí paštiky plus bere nějaký kapičky od veta...no a hele kočička je tady pořád...
Tak prostě teď budu držet palce tomu tvému...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje kamarádka má perskou kočičku cca 13 let, léta již léčenou na ledviny se speciální dietou, před vánoci se stav kočky zhoršil a ani po návštěvě veta to nevypadalo optimisticky, po týdnu měli jet na kontrolní vyšetření a pokud by se nezlepšila, tak utratit...kočička šla nahoru a dolů, chvíli líp, chvíli hůř...kamarádka každou návštěvu veteriny obrečela a s kočkou se rozloučila...když už to vypadalo fajkt zle, tak řekla, že se vyprdne na nějaký dietní granulky a začala jí dělat domácí paštiky plus bere nějaký kapičky od veta...no a hele kočička je tady pořád...
Tak prostě teď budu držet palce tomu tvému...

Víš, já se také snažím být optimistická. Ale kocourek je prostě špatný. Teď jsem jej hledala a víš, kde je? V záchodě! nevím, co to znamená. Mám jen domněnku - chladí se tím bentonitem nebo co to je... No a ta včerejší noc byla prostě nezapomenutelná - jak mi spal u hlavy a předl do ucha. Myslím, že to bylo fakt poděkování a možná i loučení. A je mi fuk, že zde někteří odborníci napíšou, že takovýchto emocí kočka (nebo pes) není schopná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje kamarádka má perskou kočičku cca 13 let, léta již léčenou na ledviny se speciální dietou, před vánoci se stav kočky zhoršil a ani po návštěvě veta to nevypadalo optimisticky, po týdnu měli jet na kontrolní vyšetření a pokud by se nezlepšila, tak utratit...kočička šla nahoru a dolů, chvíli líp, chvíli hůř...kamarádka každou návštěvu veteriny obrečela a s kočkou se rozloučila...když už to vypadalo fajkt zle, tak řekla, že se vyprdne na nějaký dietní granulky a začala jí dělat domácí paštiky plus bere nějaký kapičky od veta...no a hele kočička je tady pořád...
Tak prostě teď budu držet palce tomu tvému...

Ještě dodám, že kdybych jej dnes dovezla znovu na tu kliniku, znovu mu píchli inj. od horečky, tak by se mu udělalo možná opět lépe. Ale já to na 99% procent neudělám. Stresovat jej opět převozem kvůli jednodennímu efektu...to ne.

"Mám jen domněnku - chladí se tím bentonitem nebo co to je..."

To je velice pravděpodobné, tak se snižuje horečka - kočka na chladivém podkladu.
Ke snížení horečky by mělo pomoci chlazení tlapek či celého těla (já ke chlazení používám savou podložku - namočím, nechám zmrznout v mrazáku a přikládám). Musí pít, třeba stříkačkou a třeba vývar. Tou stříkačkou lze podávat i rozmixovanou potravu, po troškách, horečka velmi oslabuje.

"Stresovat jej opět převozem kvůli jednodennímu efektu"
a nějaký místní vet by mu to nepřijel píchnout domů?

fikovnice napsal(a):
"Joanne", Vy jako odbornice přes výživu...tak toto (viz obrázek) mi kocourek snědl - řekla bych s velkou chutí. Jak na potvoru jsem měla poslední. Jestli dožije zítřka, tak nakoupím. Asi lepší něco než nic, že? Klasické krmení již nechce. Tu Calopetku jen tak lízne, ale četla jsem denní dávkování, že je jedna lžička a tu do sebe asi dostal.

Pokud nic jiného nechce, určo kup a nabídni mu. Moje známá je dává svým "kočičkám naruby" už pár let, takřka denně /prý to vyžadují/, a nic jim není. Je dobře, že ti papká aspoň něco..

fikovnice napsal(a):
Víš, já se také snažím být optimistická. Ale kocourek je prostě špatný. Teď jsem jej hledala a víš, kde je? V záchodě! nevím, co to znamená. Mám jen domněnku - chladí se tím bentonitem nebo co to je... No a ta včerejší noc byla prostě nezapomenutelná - jak mi spal u hlavy a předl do ucha. Myslím, že to bylo fakt poděkování a možná i loučení. A je mi fuk, že zde někteří odborníci napíšou, že takovýchto emocí kočka (nebo pes) není schopná.

Jasně že kočka schopna emocí je, i vděku!

Kocourek je moc chytrý - snaží se nahradit chladivé zábaly a chladí se sám. šikulka je to

Jak kočce snížit horečku:
http://cs.wikihow.com/Jak-u-ko%C4%8Dek-sn%C3%AD%C5%BEit-hore%C4%8Dku.

fikovnice napsal(a):
Já vím já vím, jenže víte jak je těžké neplakat. Tak alespoň nepláču před ním. A teď si půjdu pohrát s velkým - byl teď upozaďován...

Ano vím jak je to těžký. Ale všimla jsem si, že jak jsem nad ním pořád brečela, tak ode mě vlastně utíkal. A potom, když jsem se snažila ovládat, přijít za ním, pohladit ho a trochu na něj "zažužlat", tak nevypadal tak nervózně.

Určitě na něj nezapomínejte. Já taky moc neměla čas na druhou kočičku a ona pak chudinka zase moc nejedla a pořád za mnou chodila a pískala. Tak jí to teď taky vynahrazuju. Držte se!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Mám jen domněnku - chladí se tím bentonitem nebo co to je..."

To je velice pravděpodobné, tak se snižuje horečka - kočka na chladivém podkladu.
Ke snížení horečky by mělo pomoci chlazení tlapek či celého těla (já ke chlazení používám savou podložku - namočím, nechám zmrznout v mrazáku a přikládám). Musí pít, třeba stříkačkou a třeba vývar. Tou stříkačkou lze podávat i rozmixovanou potravu, po troškách, horečka velmi oslabuje.

"Stresovat jej opět převozem kvůli jednodennímu efektu"
a nějaký místní vet by mu to nepřijel píchnout domů?

Já mu budu večer píchat to imunostimulans - mimochodem neznáte je - Zylexis? Už jsem si našla, že kočkám se dá horečka farmakologicky srazit buď fenamáty nebo oxikamy (z fenamátů injekčně kys. tolfenamová). Ale něco se mi plete, a nejen plete - minulý kocour opravdu dřív na jiné veterině dostal i ketoprofen - lék příbuzný ibuprofenu. Také se píše, že kočky mohou kyselinu acetylsalicylovou, ale té se přece jen trochu bojím. Já mám doma Paralen, dokonce dětské čípky - k tomu nemáte někdo info, zda u koček lze aplikovat paracetamol? Ptám se na praktické zkušenosti, jinak bych to pak stejně konzultovala telef. s vetem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Mám jen domněnku - chladí se tím bentonitem nebo co to je..."

To je velice pravděpodobné, tak se snižuje horečka - kočka na chladivém podkladu.
Ke snížení horečky by mělo pomoci chlazení tlapek či celého těla (já ke chlazení používám savou podložku - namočím, nechám zmrznout v mrazáku a přikládám). Musí pít, třeba stříkačkou a třeba vývar. Tou stříkačkou lze podávat i rozmixovanou potravu, po troškách, horečka velmi oslabuje.

"Stresovat jej opět převozem kvůli jednodennímu efektu"
a nějaký místní vet by mu to nepřijel píchnout domů?

Ještě k tomu fyzikálnímu chlazení - jak přesně to event. udělat? Třeba vlhkou hadru předpokládám, že v odražené vodě, ne ledové, přiložit přes tělíčko - přes hrudník? Jinak to je z toho 6.7. také jedno z mála pozitiv - srdce a plíce čisté. Tedy tehdy - před dvěma dny. Chlazením vlhkou hadrou jsem samozřejmě zvažovala, ale potřebovala bych opravdu nějakou přesnou praktickou radu, také jak dlouhonechat, zda třeba ovázat kolem hrudníčku - zkrátka jak přesně na to? Jinak jsem našla i radu z ostřikovače šplíchat na kočku studenou vodu. Efekt to mít může, ale předpokládám, že by jej to šíleně vyděsilo... .

Fikovnice: koukala jste na ten odkaz, co jsem posílala -Jak kočce snížit horečku? tam byly popsány praktické rady, pro domácí léčení.

Paracetamol se mi něco plete, že se pro psy i kočky zakazuje. osobní zkušenost nemám.

fikovnice napsal(a):
Víš, já se také snažím být optimistická. Ale kocourek je prostě špatný. Teď jsem jej hledala a víš, kde je? V záchodě! nevím, co to znamená. Mám jen domněnku - chladí se tím bentonitem nebo co to je... No a ta včerejší noc byla prostě nezapomenutelná - jak mi spal u hlavy a předl do ucha. Myslím, že to bylo fakt poděkování a možná i loučení. A je mi fuk, že zde někteří odborníci napíšou, že takovýchto emocí kočka (nebo pes) není schopná.

Nedávno byla řeč o zalézání do kočičího WC v "Mé pekelné kočce". Prý to kočky dělají, když jsou ve stresu nebo se necítí dobře - obklopují se svým vlatním pachem, což jim dodává pocit bezpečí.

fikovnice napsal(a):
Ještě k tomu fyzikálnímu chlazení - jak přesně to event. udělat? Třeba vlhkou hadru předpokládám, že v odražené vodě, ne ledové, přiložit přes tělíčko - přes hrudník? Jinak to je z toho 6.7. také jedno z mála pozitiv - srdce a plíce čisté. Tedy tehdy - před dvěma dny. Chlazením vlhkou hadrou jsem samozřejmě zvažovala, ale potřebovala bych opravdu nějakou přesnou praktickou radu, také jak dlouhonechat, zda třeba ovázat kolem hrudníčku - zkrátka jak přesně na to? Jinak jsem našla i radu z ostřikovače šplíchat na kočku studenou vodu. Efekt to mít může, ale předpokládám, že by jej to šíleně vyděsilo... .

Paracetamol je pro kočky jedovatý, nedávat.

Prošla jsem pár zahraničních diskuzí, kde se rozebírá podrobněji chlazení, většinou radí:
a) chlazení vlhkým hadrem - otírat hlavičku, tělíčko, nebo ho na 20 - 30 minut vlhkým ručníkem přikrýt (někdo doporučuje zejména chlazení břicha a podbřišku).. Nepoužívat ledovou vodu.
b) chlazení ledem - zabalit led do utěrky, ručníku a na dvě tři minuty přiložit na tělíčko
Při obou metodách je nutné kočku sledovat, zda nedochází k velkému poklesu a zda se nezačíná třást.

Jinak vím, že to od cizího člověka asi nic neznamená, ale myslím na vás a držím kocourkovi palce.

fikovnice napsal(a):
Ještě dodám, že kdybych jej dnes dovezla znovu na tu kliniku, znovu mu píchli inj. od horečky, tak by se mu udělalo možná opět lépe. Ale já to na 99% procent neudělám. Stresovat jej opět převozem kvůli jednodennímu efektu...to ne.

A nedali by Vám injekci domů? Když viděli kocourka, jak mu je, tak by k tomu snad svolní mohli být, ne..?

Jinak hlavně pozitivní myšlení! Ono se to fakt přenáší na zvířata. A naděje umírá jako poslední.

Škoda, že bydlíte tak daleko...ideál by byl si vyrazit ven s někým, kdo by vás podržel a chápal, co pro vás kočičáci znamenají, ale zároveň vás odvedl od těch špatných myšlenek... psala jsem to už na psech, letos jsme během 5,5 měsíců přišli o 2 psy a kocoura, do toho ještě operovali psa (nádor na noze)...prostě hrůza a proklínala jsem jednu dobu svět, proč mi tohle trápení připravil... ale zatla jsem zuby a bojovali jsme, co to šlo... opravdu zažeňte špatné myšlenky, radujte se z chvil, které s kočičáky trávíte a na špatné nemyslete...vím, líp se to říká než dělá, ale opravdu to pomáhá...

PS: Něco pro usmání - u nás od ledna, kdy to začlo, stoupla spotřeba čokolády a obecně sladkého, takže mám o skoro 7 kilo víc... no, hodlám s nimi zatočit, ale nějak mi do toho cvičení lezou diskuze na fauně, apod. o mnoho zajímavější věci.

Jednou můj kocour chytil nějakou virozu, bylo to v sobotu večer a měl horečku. Moje vetka mi po telefonu poradila na sražení horečky a celkovou úlevu lék Diclofenac. Je to lék pro lidi na bolest a záněty kloubů, bolesti páteře atd. Patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léků. Dávala jsem malý ždíbeček a kocourovi se do rána opravdu ulevilo.
Jinak k rychlému ochlazení-(moje praxe z USA) je nejlépe ušní boltce a polštářky na tlapičkách potřít lihem- já používám slivovici. Má protizánětlivé ůčinky a jak se odpařuje tak i ochlazuje. Zní to hrozně, ale opravdu to funguje. Když jsem to viděla, tak jsem se zhrozila, ale opravdu to funguje.

Jinak, když jsou moji kožuši nemocní, mají horečku a nechtějí baštit tak taky dávám ty tekuté snacky (Vitakraft, nebo i v DM je mají-levnější), mixované konzervičky s vývarem a do toho jim dávám KULÍŠKA. Je to rehydratační přípravek pro miminka na zavodnění organismu při průjmech. Koupíte normálně v lékárně, kolem 6OKč. Všechno stříkačkou po malých dávkách a často. No a pak určitě vyzkoušejte to ENERGY, jak už jsem psala.

Když jsme odchovávali osiřelá koťátka, naplnili jme pet lahev horkou vodou a zabalili do deky. Vydržela hřát několik hodin. Myslím, že by to šlo i opačně - dát ji zmrazit, zabalit, umístit do pelíšku a nabídnout kocourkovi. Mohl by si sám regulovat, jestli a nakolik se chce chladit.

joanne.s napsal(a):
Jasně že kočka schopna emocí je, i vděku!

Kocourek je moc chytrý - snaží se nahradit chladivé zábaly a chladí se sám. šikulka je to

Tina125 napsal(a):
Ano vím jak je to těžký. Ale všimla jsem si, že jak jsem nad ním pořád brečela, tak ode mě vlastně utíkal. A potom, když jsem se snažila ovládat, přijít za ním, pohladit ho a trochu na něj "zažužlat", tak nevypadal tak nervózně.

Určitě na něj nezapomínejte. Já taky moc neměla čas na druhou kočičku a ona pak chudinka zase moc nejedla a pořád za mnou chodila a pískala. Tak jí to teď taky vynahrazuju. Držte se!

Děkuji!

balisek napsal(a):
Nedávno byla řeč o zalézání do kočičího WC v "Mé pekelné kočce". Prý to kočky dělají, když jsou ve stresu nebo se necítí dobře - obklopují se svým vlatním pachem, což jim dodává pocit bezpečí.

Aha, díky za další novou info!
On je mladej opravdu hodně takový "pudový", už vícekrát jsem to zde psala. Velkej je jak poločlověk, ale mladej např. na záchodě hodinu zahrabává stelivo, "zahrabává" do linolea jídlo, je takový...no prostě víc ovládán pudy, nevím jak lépe to napsat. Takže věřím, že to ležení v záchodě mělo tento váznam, co píšete...
Dnes překvapení, mám otevřeno na balkón, i přes noc, jsme jihozápadní strana (mmch. úžasné v létě ), hledám mladého v záchodě a on leží na sluníčku a vyhřívá se. Ale neberu to jako čistě pozitivní info! Náš minulý pes zakousnutý RR, a chybně zdiagnostikovaný na VFU v Brně 3 dny vnitřně krvácel, a jak ztrácel krev a chladl, tak také lehal na sluníčku...

oliverkova napsal(a):
Paracetamol je pro kočky jedovatý, nedávat.

Prošla jsem pár zahraničních diskuzí, kde se rozebírá podrobněji chlazení, většinou radí:
a) chlazení vlhkým hadrem - otírat hlavičku, tělíčko, nebo ho na 20 - 30 minut vlhkým ručníkem přikrýt (někdo doporučuje zejména chlazení břicha a podbřišku).. Nepoužívat ledovou vodu.
b) chlazení ledem - zabalit led do utěrky, ručníku a na dvě tři minuty přiložit na tělíčko
Při obou metodách je nutné kočku sledovat, zda nedochází k velkému poklesu a zda se nezačíná třást.

Jinak vím, že to od cizího člověka asi nic neznamená, ale myslím na vás a držím kocourkovi palce.

Děkuji za info - hlavně stran paracetamolu. Já bych mu nic nedala stejně bez porady s vetem, ale říkala jsem si, že tady se určitě také najdou lidé s takovými zkušenostmi jak srážet horečku. Otázkou je, je-li účelné horečku srážet PERMANENTNĚ. Je to přece jen obranný organismus. Kdyby nehorečkoval a měl aktivní FeLV, tak je to snad ještě horší...
A nemyslete si - já vás zde už dávno jako cizí lidi neberu!

fikovnice napsal(a):
Děkuji za info - hlavně stran paracetamolu. Já bych mu nic nedala stejně bez porady s vetem, ale říkala jsem si, že tady se určitě také najdou lidé s takovými zkušenostmi jak srážet horečku. Otázkou je, je-li účelné horečku srážet PERMANENTNĚ. Je to přece jen obranný organismus. Kdyby nehorečkoval a měl aktivní FeLV, tak je to snad ještě horší...
A nemyslete si - já vás zde už dávno jako cizí lidi neberu!

Ech oprava: horečka je obranný mechanismus, nikoli organismus!

lavacca napsal(a):
A nedali by Vám injekci domů? Když viděli kocourka, jak mu je, tak by k tomu snad svolní mohli být, ne..?

Jinak hlavně pozitivní myšlení! Ono se to fakt přenáší na zvířata. A naděje umírá jako poslední.

Škoda, že bydlíte tak daleko...ideál by byl si vyrazit ven s někým, kdo by vás podržel a chápal, co pro vás kočičáci znamenají, ale zároveň vás odvedl od těch špatných myšlenek... psala jsem to už na psech, letos jsme během 5,5 měsíců přišli o 2 psy a kocoura, do toho ještě operovali psa (nádor na noze)...prostě hrůza a proklínala jsem jednu dobu svět, proč mi tohle trápení připravil... ale zatla jsem zuby a bojovali jsme, co to šlo... opravdu zažeňte špatné myšlenky, radujte se z chvil, které s kočičáky trávíte a na špatné nemyslete...vím, líp se to říká než dělá, ale opravdu to pomáhá...

PS: Něco pro usmání - u nás od ledna, kdy to začlo, stoupla spotřeba čokolády a obecně sladkého, takže mám o skoro 7 kilo víc... no, hodlám s nimi zatočit, ale nějak mi do toho cvičení lezou diskuze na fauně, apod. o mnoho zajímavější věci.

No tak začnu tím P.S. Já jsem čokoholik, na kila už rezignuji . Včera byl u mě hodně dlouho kámoš, večer předtím jsem byla s kámoškou v pizzerce. A včera jak kámoš odešel (mj. mi opravil protékající WC), tak jsem snad 2hod protelefonovala s jinou kámoškou - a to telefonování moc nemusím...
Jinak já na včera vůbec neusnula, ani na vteřinu. Večer jsem byla už mátoha, volám na tu kliniku, jestli by mi prodali pár těch inj. na horečku. Představte si, že mi řekli, že to musím stihnout do 20h, jinak pak už bude pohotovostní příplatek! Byla jsem s nimi hodně spokojená, ale toto mě teda šokovalo. Stejně tam jsou, koupi inj. jsem realizovala jen s veter. sestrou a musela jsem to stihnout do 20h. Ale neva. Co mi vadí víc, tak to je to, že mi dr. prodal jen dvě injekce, nechápu vůbec proč. Jednu jsem mu píchla včera, tak už mám zas jen jednu... A mám pocit, že není registrovaná pro humánní pacoše - musím na to kouknout. Pak mě taky sestra uklidnila tou Calopetkou. On jí totiž snědl řekněme velikostně asi fakt tu kávovou lžičku, mělo to napřed tužší konzistenci, tak asi jako vlašský ořech. No a ona mi na to řekla, že to je tak silná výživová bomba, že víc vůbec jíst nepotřebuje (píšu o včerejšku). On už pak stejně Calopetku nechtěl, a to ani naředěnou. Pak jsem se stavila v humánní lékárně a koupila bezpříchuťové Nutridrinky, tak uvidíme... No a pak zas ještě dotaz na vás všechny: prosím neznáte někdo IMUNOR? Jedná se o velmi silné imunostimulans určené pro lidi (konkrétně pro mě ). Jedna dávka stojí kolem 1300 - 1400 Kč, ale jasně, že bych to kocourkovi poskytla, ostatně mám jich v lednici nejmíň 5. Veterinář ze včera nicméně přípravek neznal...

Cat cat napsal(a):
Jednou můj kocour chytil nějakou virozu, bylo to v sobotu večer a měl horečku. Moje vetka mi po telefonu poradila na sražení horečky a celkovou úlevu lék Diclofenac. Je to lék pro lidi na bolest a záněty kloubů, bolesti páteře atd. Patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léků. Dávala jsem malý ždíbeček a kocourovi se do rána opravdu ulevilo.
Jinak k rychlému ochlazení-(moje praxe z USA) je nejlépe ušní boltce a polštářky na tlapičkách potřít lihem- já používám slivovici. Má protizánětlivé ůčinky a jak se odpařuje tak i ochlazuje. Zní to hrozně, ale opravdu to funguje. Když jsem to viděla, tak jsem se zhrozila, ale opravdu to funguje.

Tak zrovna diklofenak doma mám určitě (já sama trpím hodně bolestivým onemocněním)...ale přece jen se trochu bojím. Také jak natitrovat dávku...? Kocour měl přes 5 kg, teď už určitě shodil...

Cat cat napsal(a):
Jinak, když jsou moji kožuši nemocní, mají horečku a nechtějí baštit tak taky dávám ty tekuté snacky (Vitakraft, nebo i v DM je mají-levnější), mixované konzervičky s vývarem a do toho jim dávám KULÍŠKA. Je to rehydratační přípravek pro miminka na zavodnění organismu při průjmech. Koupíte normálně v lékárně, kolem 6OKč. Všechno stříkačkou po malých dávkách a často. No a pak určitě vyzkoušejte to ENERGY, jak už jsem psala.

Jo, vlastně ještě jsem včera na té veterině koupila jakousi příšerně drahou konzervu pro rekonvalescenty od RC. Nemám tu firmu ráda, ale zas pokud jde o nějakou energetickou bombu, proč ne. Hlavně, aby ji jedl...

Cat cat napsal(a):
Jinak, když jsou moji kožuši nemocní, mají horečku a nechtějí baštit tak taky dávám ty tekuté snacky (Vitakraft, nebo i v DM je mají-levnější), mixované konzervičky s vývarem a do toho jim dávám KULÍŠKA. Je to rehydratační přípravek pro miminka na zavodnění organismu při průjmech. Koupíte normálně v lékárně, kolem 6OKč. Všechno stříkačkou po malých dávkách a často. No a pak určitě vyzkoušejte to ENERGY, jak už jsem psala.

Ještě si dovolím znovu zeptat: kdy jsme si psaly? Psala jste, že někdy v noci, dříve...ale já si Vás nepamatuji, za což se moc omlouvám...

fikovnice napsal(a):
Aha, díky za další novou info!
On je mladej opravdu hodně takový "pudový", už vícekrát jsem to zde psala. Velkej je jak poločlověk, ale mladej např. na záchodě hodinu zahrabává stelivo, "zahrabává" do linolea jídlo, je takový...no prostě víc ovládán pudy, nevím jak lépe to napsat. Takže věřím, že to ležení v záchodě mělo tento váznam, co píšete...
Dnes překvapení, mám otevřeno na balkón, i přes noc, jsme jihozápadní strana (mmch. úžasné v létě ), hledám mladého v záchodě a on leží na sluníčku a vyhřívá se. Ale neberu to jako čistě pozitivní info! Náš minulý pes zakousnutý RR, a chybně zdiagnostikovaný na VFU v Brně 3 dny vnitřně krvácel, a jak ztrácel krev a chladl, tak také lehal na sluníčku...

Hlavně pozitivní myšlenky. ;)

Naši psi a kočky se běžně chodí plácnout na slunce, kde se úplně rozpálí a pak zas zalezou do stínu či přímo se jdou plácnout na něco hodně chladivého. A tak to střídají klidně celý den - zvlášť cca o června do srpna, jak je větší teplo..

Držím moc palce, ať se kocourek brzy stabilizuje. Jinak si taky myslím, že ono permanentně ho ochlazovat nebude to pravé ořechové - člověk s chřipkou se jde taky vypotit, aby toho bacila vyhnal.

Nemusíte se vůbec omlouvat. Psaly jsme si tenkrát ještě anonymně, tenkrát se to stalo s Vaši maminkou... Promiňte... A od té doby sleduju snad denně příspěvky o vašich kocourech.. Musíte být hrozně fajn človíček.. Tak se držte a kocourkovi přeju ještě dlouhý život...

Cat cat napsal(a):
Nemusíte se vůbec omlouvat. Psaly jsme si tenkrát ještě anonymně, tenkrát se to stalo s Vaši maminkou... Promiňte... A od té doby sleduju snad denně příspěvky o vašich kocourech.. Musíte být hrozně fajn človíček.. Tak se držte a kocourkovi přeju ještě dlouhý život...

Aha, tak to si toho moc vážím, že mě tak často čtete. Opravdu moc!

lavacca napsal(a):
Hlavně pozitivní myšlenky. ;)

Naši psi a kočky se běžně chodí plácnout na slunce, kde se úplně rozpálí a pak zas zalezou do stínu či přímo se jdou plácnout na něco hodně chladivého. A tak to střídají klidně celý den - zvlášť cca o června do srpna, jak je větší teplo..

Držím moc palce, ať se kocourek brzy stabilizuje. Jinak si taky myslím, že ono permanentně ho ochlazovat nebude to pravé ořechové - člověk s chřipkou se jde taky vypotit, aby toho bacila vyhnal.

Víte, já myslím, že to na stabilizaci moc nevypadá... Ale jak mám proboha určit (už zase!?) ten čas, kdy bych měla zakročit a nechat jej důstojně odejít?

fikovnice napsal(a):
Víte, já myslím, že to na stabilizaci moc nevypadá... Ale jak mám proboha určit (už zase!?) ten čas, kdy bych měla zakročit a nechat jej důstojně odejít?

Fikovnice, sleduji tuto diskusi a jsem s Vámi. Jenže nevím, co bych Vám poradila, s takovými nemocemi u koček zkušenosti (naštěstí) nemám. Takže to nechávám na povolanějších. Jen Vám chci říct, že to, kdy nechat našeho kamaráda, důstojně odejít, je vůbec nejtěžší věc, kterou musíme v chovatelství (psů, koček, čehokoliv) řešit. Také s tím vždycky bojuji - jestli je ještě naděje, nebo už ne a jen to zvíře dalším setrváváním na tomto světě trápím. Určit ten okamžik, to je fakt nejtěžší věc na světě. A takto na dálku, když nikdo z nás Vašeho kocoura nevidí, je asi opravdu hodně těžké radit. Možná to nechat na veterináři, kterému věříte? Jak jsem se zde dočetla, existuje i jistá možnost, že některá kočka s tou nemocí může žít, ale nevím, jestli se ta možnost bude týkat i Vašeho kocoura. Na Vašem místě bych ale měla strach o toho druhého, mám pocit, že jeho ztráta by byla pro Vás ještě větší ránou. Jestli se dá něco dělat (očkování?), snažila bych se zachránit alespoň toho druhého.

koňadra napsal(a):
Fikovnice, sleduji tuto diskusi a jsem s Vámi. Jenže nevím, co bych Vám poradila, s takovými nemocemi u koček zkušenosti (naštěstí) nemám. Takže to nechávám na povolanějších. Jen Vám chci říct, že to, kdy nechat našeho kamaráda, důstojně odejít, je vůbec nejtěžší věc, kterou musíme v chovatelství (psů, koček, čehokoliv) řešit. Také s tím vždycky bojuji - jestli je ještě naděje, nebo už ne a jen to zvíře dalším setrváváním na tomto světě trápím. Určit ten okamžik, to je fakt nejtěžší věc na světě. A takto na dálku, když nikdo z nás Vašeho kocoura nevidí, je asi opravdu hodně těžké radit. Možná to nechat na veterináři, kterému věříte? Jak jsem se zde dočetla, existuje i jistá možnost, že některá kočka s tou nemocí může žít, ale nevím, jestli se ta možnost bude týkat i Vašeho kocoura. Na Vašem místě bych ale měla strach o toho druhého, mám pocit, že jeho ztráta by byla pro Vás ještě větší ránou. Jestli se dá něco dělat (očkování?), snažila bych se zachránit alespoň toho druhého.

Tušila jsem, že tuto diskuzi sledujete... A možná není náhodou, že úplně ve stejný čas jsem založila nové vlákno nna TO konkrétní téma...

koňadra napsal(a):
Fikovnice, sleduji tuto diskusi a jsem s Vámi. Jenže nevím, co bych Vám poradila, s takovými nemocemi u koček zkušenosti (naštěstí) nemám. Takže to nechávám na povolanějších. Jen Vám chci říct, že to, kdy nechat našeho kamaráda, důstojně odejít, je vůbec nejtěžší věc, kterou musíme v chovatelství (psů, koček, čehokoliv) řešit. Také s tím vždycky bojuji - jestli je ještě naděje, nebo už ne a jen to zvíře dalším setrváváním na tomto světě trápím. Určit ten okamžik, to je fakt nejtěžší věc na světě. A takto na dálku, když nikdo z nás Vašeho kocoura nevidí, je asi opravdu hodně těžké radit. Možná to nechat na veterináři, kterému věříte? Jak jsem se zde dočetla, existuje i jistá možnost, že některá kočka s tou nemocí může žít, ale nevím, jestli se ta možnost bude týkat i Vašeho kocoura. Na Vašem místě bych ale měla strach o toho druhého, mám pocit, že jeho ztráta by byla pro Vás ještě větší ránou. Jestli se dá něco dělat (očkování?), snažila bych se zachránit alespoň toho druhého.

Jinak, ano, pokud by se kocourek dostal do remise, může žít celkem normální život. Ale to by musel překonat tu stávající infekci a rozjíst se.

koňadra napsal(a):
Fikovnice, sleduji tuto diskusi a jsem s Vámi. Jenže nevím, co bych Vám poradila, s takovými nemocemi u koček zkušenosti (naštěstí) nemám. Takže to nechávám na povolanějších. Jen Vám chci říct, že to, kdy nechat našeho kamaráda, důstojně odejít, je vůbec nejtěžší věc, kterou musíme v chovatelství (psů, koček, čehokoliv) řešit. Také s tím vždycky bojuji - jestli je ještě naděje, nebo už ne a jen to zvíře dalším setrváváním na tomto světě trápím. Určit ten okamžik, to je fakt nejtěžší věc na světě. A takto na dálku, když nikdo z nás Vašeho kocoura nevidí, je asi opravdu hodně těžké radit. Možná to nechat na veterináři, kterému věříte? Jak jsem se zde dočetla, existuje i jistá možnost, že některá kočka s tou nemocí může žít, ale nevím, jestli se ta možnost bude týkat i Vašeho kocoura. Na Vašem místě bych ale měla strach o toho druhého, mám pocit, že jeho ztráta by byla pro Vás ještě větší ránou. Jestli se dá něco dělat (očkování?), snažila bych se zachránit alespoň toho druhého.

Víte, když zavolám veta domů, tak si myslím - třeba se mýlím, ale mám ten pocit, že bude chtít rejžovat, tj. nejet sem zbůhdarma, a bude chtít provést eutanázii tak jako tak.

fikovnice napsal(a):
Jinak, ano, pokud by se kocourek dostal do remise, může žít celkem normální život. Ale to by musel překonat tu stávající infekci a rozjíst se.

No, tak třeba ještě nějaká naděje je. Zkusit infusi, aby se zavodnil... nevím. V každém případě nebude-li žrát a hlavně pít, nemůže to dopadnout dobře. Nemám zkušenost s tou nemocí u koček, jen mám zkušenost, že když některý pes na tom byl tak blbě, že už nežral, infuze ho zachránila - dávala jsem třeba i několik během několika dní a nakonec se chytnul a začal žrát sám. Ale příčiny byly jiné, a taky pes je něco jiného než kočka. Ale tonoucí se stébla chytá, že?

fikovnice napsal(a):
Víte, když zavolám veta domů, tak si myslím - třeba se mýlím, ale mám ten pocit, že bude chtít rejžovat, tj. nejet sem zbůhdarma, a bude chtít provést eutanázii tak jako tak.

Blbé je to, že zřejmě nemáte tak dobrého veta! "Náš" vet přijede a řekne mě na rovinu co a jak vidí a také se stane, že za svoji cestu ani nic nechce. Konec konců za ta léta už od nás dostal "dost" peněz, tak si občas velkorysost může dovolit. Ale hlavně: je to normální vesnický doktor, žádný nafoukanec z kliniky, praktik, který ví, že ve výsledku mu stejně nikdy nic dlužni nezůstaneme a také má ještě soucit - s námi i se zvířaty. Pokud přijede zvíře utratit, většinou to dělá zadarmo. Jenže kde takového veta vzít, že?

koňadra napsal(a):
Blbé je to, že zřejmě nemáte tak dobrého veta! "Náš" vet přijede a řekne mě na rovinu co a jak vidí a také se stane, že za svoji cestu ani nic nechce. Konec konců za ta léta už od nás dostal "dost" peněz, tak si občas velkorysost může dovolit. Ale hlavně: je to normální vesnický doktor, žádný nafoukanec z kliniky, praktik, který ví, že ve výsledku mu stejně nikdy nic dlužni nezůstaneme a také má ještě soucit - s námi i se zvířaty. Pokud přijede zvíře utratit, většinou to dělá zadarmo. Jenže kde takového veta vzít, že?

Právě! Co bych dala za názor jiného veta než toho, co mladého léčil! Ale ty dobré, co jsem znala, tak už nemám. Jedna je na mateřské, druzí v té rekonstrukci, a třetí je 50 km ode mě, navíc bez pořádného vybavení.
Velkého teď nechci nikam tahat. Z chalupy se vrátil nachlazený, takže event. očkování by bylo nebezpečné.
"Koňadro", PROSÍM, poraďte - mám do malého cpát teď večer tu vodu s Glukopurem. Koupila jsem Glukopur a desítku stříkačku (10 kubíků). Dostala jsem do něj tak asi 4 kubíky - plus mínus...

fikovnice napsal(a):
Právě! Co bych dala za názor jiného veta než toho, co mladého léčil! Ale ty dobré, co jsem znala, tak už nemám. Jedna je na mateřské, druzí v té rekonstrukci, a třetí je 50 km ode mě, navíc bez pořádného vybavení.
Velkého teď nechci nikam tahat. Z chalupy se vrátil nachlazený, takže event. očkování by bylo nebezpečné.
"Koňadro", PROSÍM, poraďte - mám do malého cpát teď večer tu vodu s Glukopurem. Koupila jsem Glukopur a desítku stříkačku (10 kubíků). Dostala jsem do něj tak asi 4 kubíky - plus mínus...

Proč do něj nezkusíte dostat tu paštičku co jsem vám psala? A házela jsem vám do zpráv kliniku, kterou jestli se nepletu máte blízko a myslím si, že tam jsou dobří. A ani nejsou předražení. A navíc se strarají o útulková zvířata, tak i s tímhle mají zkušenosti. Páč v tom útulku mají aji FeLV kočičky. Mohla by jste to alespoň zkusit...

fikovnice napsal(a):
Právě! Co bych dala za názor jiného veta než toho, co mladého léčil! Ale ty dobré, co jsem znala, tak už nemám. Jedna je na mateřské, druzí v té rekonstrukci, a třetí je 50 km ode mě, navíc bez pořádného vybavení.
Velkého teď nechci nikam tahat. Z chalupy se vrátil nachlazený, takže event. očkování by bylo nebezpečné.
"Koňadro", PROSÍM, poraďte - mám do malého cpát teď večer tu vodu s Glukopurem. Koupila jsem Glukopur a desítku stříkačku (10 kubíků). Dostala jsem do něj tak asi 4 kubíky - plus mínus...

Když nemáte možnost té infuze, tak zavodňovat alespoň nějak - byť vodou s Glukopurem. Možná to nebude k ničemu, možná mu to pomůže.

koňadra napsal(a):
Když nemáte možnost té infuze, tak zavodňovat alespoň nějak - byť vodou s Glukopurem. Možná to nebude k ničemu, možná mu to pomůže.

Jak píšu na vedlejším vlákně, půjdu možná do rizika, ale jdu mu zkusit dát ten Imunor.

fikovnice napsal(a):
Jak píšu na vedlejším vlákně, půjdu možná do rizika, ale jdu mu zkusit dát ten Imunor.

Držím palce, snad to zabere. Bylo by to super.

Zkuste zavolat Mvdr. Hriba. Telefon najdete na netu, dělá utulkové kočiny, kastruje toulavky, tak myslím, že s tímto bude mít zkušenosti. A hlavně kočky miluje. Je z Prahy, ale po telefonu mi vždycky ochotně a dobře poradil. I když jsem z Moravy.

Cat cat napsal(a):
Zkuste zavolat Mvdr. Hriba. Telefon najdete na netu, dělá utulkové kočiny, kastruje toulavky, tak myslím, že s tímto bude mít zkušenosti. A hlavně kočky miluje. Je z Prahy, ale po telefonu mi vždycky ochotně a dobře poradil. I když jsem z Moravy.

Já zkusím tu kliniku, co radí "Tina". Teď dostal injekci proti horečce. To imunostimulans ne, nechci toho do něj rvát moc najednou. Pokud přežije, tak si říkám, že kliniku zkusím kontaktovat zítra.

Cat cat napsal(a):
Zkuste zavolat Mvdr. Hriba. Telefon najdete na netu, dělá utulkové kočiny, kastruje toulavky, tak myslím, že s tímto bude mít zkušenosti. A hlavně kočky miluje. Je z Prahy, ale po telefonu mi vždycky ochotně a dobře poradil. I když jsem z Moravy.

Myslí, že teď už se nehodí telefonovat - je jedenáct v noci, navíc sobota.

Dobré ráno,
jak je na tom nemocný kocourek, a co druhý? Myslím na vás.

jinak za sebe - injekcemi na imunitu bych v této fázi nemocného kocourka netrápila. Dle mého názoru snad veškeré imunostimulanty zabírají až po delší době, ne akutně..