Chovatelské organizace psů: není PP jako PP


Obsah
  1. Právně stejné, v praxi velmi rozdílné
  2. Co z toho plyne
  3. Alternativní směry chovu: kdy dávají smysl a kdy zbystřit
  4. Konečnou odpovědnost nelze delegovat
  5. Shrnutí

V předchozím článku jsme si vysvětlili, jak chovatelské organizace fungují a proč jich existuje více. Teď se podíváme blíže na chovatelské organizace psů a vysvětlíme si, proč ne všechny průkazy původu mají stejnou chovatelskou a etickou hodnotu. A to i přesto, že z právního hlediska jsou si jednotlivé organizace v zásadě rovné.

Právně stejné, v praxi velmi rozdílné

Chovatelské organizace jsou vedeny jako spolky nebo jiná zájmová sdružení. Nemají jednotnou zákonnou autoritu a každá si nastavuje vlastní pravidla.

To ale neznamená, že jsou si v praxi rovnocenné. Rozdíly mezi organizacemi se promítají do požadavků na zařazení jedinců do chovu, rozsahu zdravotních vyšetření, dostupnosti údajů o původu a příbuznosti i do možností dalšího uplatnění psa ve výstavách, sportu nebo chovu.

Různé organizace, různé přístupy

Pro lepší orientaci je dobré vědět, že existují různé typy chovatelských organizací. Některé jsou národní organizace napojené na mezinárodní struktury, například ČMKU v České republice nebo SKJ na Slovensku – obě fungují  v rámci mezinárodní FCI. Vedle nich působí další národní či mezinárodní kynologické organizace, například KUČR napojená na mezinárodní WFCU, stejně jako menší registry, kluby nebo specializované organizace zaměřené na konkrétní plemena či skupiny plemen (např. ADBA pro pitbuly, ABKC pro American Bully).

Uvedené příklady slouží pouze pro orientaci a nepředstavují úplný výčet existujících organizací.

Co z toho plyne

Organizace se liší mírou mezinárodního uznání, vzájemné spolupráce i jednotnosti pravidel. Některé jsou součástí rozsáhlých mezinárodních struktur, kde funguje sdílení dat, jednotná pravidla a vzájemné uznávání průkazů původu. Jiné působí samostatněji a jejich průkazy původu nemusí být automaticky uznávány mimo úzký okruh těchto organizací. To je důležité zejména tehdy, pokud má majitel psa chovatelské, výstavní či pracovně-sportovní ambice. 

Co vlastně znamená průkaz původu

Průkaz původu (PP) by měl být dokladem o původu jedince, záznamem jeho předků a také výsledkem určité kontroly chovu. Jeho skutečná vypovídací hodnota však vždy závisí na pravidlech, podle kterých byl vydán. Proto mohou dva průkazy původu na první pohled vypadat podobně, ale vzniknout za zcela odlišných podmínek.

Kde se rozdíly projevují nejvíc

Nejdůležitější otázka proto není „Má štěně průkaz původu?“, ale „Co musel chovatel splnit, aby byl jeho odchovu PP vydán?“

Při hodnocení konkrétního chovu se zajímejte zejména o povinná  a doporučená zdravotní vyšetření, posouzení exteriéru, hodnocení povahy, kontrolu příbuznosti a etické zásady chovu. Právě tato pravidla totiž určují, jakou vypovídací hodnotu informace v průkazu původu skutečně mají.

Pokud jsou požadavky na zařazení do chovu minimální, je minimální i chovatelská hodnota průkazu původu.

Alternativní směry chovu: kdy dávají smysl a kdy zbystřit

Existují situace, kdy chovatel záměrně nepůsobí v rámci hlavních kynologických struktur. Může se například věnovat neuznané barevné variantě, plemeni vedenému v jiných mezinárodních registrech nebo specifickému typu plemene s vlastní chovatelskou tradicí. To samo o sobě nemusí znamenat problém.

Na druhou stranu existují i případy, kdy jsou zdravotní a genetická rizika podceňována a hlavním cílem je produkce atraktivně působících štěňat bez ohledu na jejich budoucí kvalitu života. Velmi častým lákadlem bývají neobvyklé barvy nebo extrémní tělesné znaky. Některé z těchto vlastností mohou být při nevhodném chovatelském vedení spojeny se zvýšeným rizikem zdravotních komplikací. Typickým příkladem jsou nevhodné kombinace při chovu psů s merle zbarvením nebo některé linie nesoucí geny pro ředěné barvy (modrá, lila atd.).

Stejně tak mohou zdravotní problémy vznikat při cíleném šlechtění na extrémní velikost, nadměrné osvalení nebo jiné přehnané anatomické znaky. Odpovědný chovatel tato rizika zná a aktivně jim předchází. Pokud inzerát zdůrazňuje především vlastnosti jako „miniaturní“, „extrémně svalnatý“ nebo „s mimořádně krátkým čumáčkem“, je vhodné zvýšit obezřetnost a podrobně se zajímat o zdravotní stránku chovu.

Konečnou odpovědnost nelze delegovat

iFauna ani jiný inzertní portál nemůže uznávat pouze vybrané chovatelské organizace nebo rozhodovat, které průkazy původu jsou „správné“. To ani není jejich role. 

Úkolem iFauny je poskytovat prostor pro nabídku zvířat a současně nabízet co nejvíce transparentních informací, které pomohou zájemcům při rozhodování. Konečné rozhodnutí však vždy zůstává na kupujícím.

Na co se vždy ptát

Při výběru psa se zajímejte o to, jaká organizace chov zastřešuje, jaké jsou podmínky uchovnění, která zdravotní vyšetření vyžaduje, jaké etické zásady uplatňuje a kde jsou její průkazy původu uznávány. Tyto informace mají často větší význam než samotná existence průkazu původu. Pokud plánujete pouze rodinného společníka, nemusí být mezinárodní uznání organizace zásadní. Pokud však uvažujete o výstavách, sportovní či myslivecké kynologii nebo budoucím chovu, je vhodné předem zjistit, kde bude průkaz původu vašeho psa uznáván.

Shrnutí

Z právního hlediska jsou jednotlivé chovatelské organizace rovnocenné, v praxi se však mohou výrazně lišit svými pravidly a požadavky na chov. Samotný průkaz původu nestačí – důležité je vědět, za jakých podmínek byl vydán.

Při výběru štěněte věnujte pozornost především zdraví, povaze a odpovědnému přístupu chovatele.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5