Cesar Millan

Za mě jednoznačné ANO!

Z dřívějších reakcí zde na Ifauně mám pocit, že jeho metody spousta lidí odsuzuje. Viděla jsem hodně dílů a v mnohém jsem se tam poučila. Jsou ale věci, se kterými nesouhlasím, ale těch je strašně málo. Když třeba vidím tu jeho obrovskou nesourodou smečku a jak jsou všichni mírumilovní, vyrovnaní, tak si říkám, že je to skoro neuvěřitelné. Nicméně jeho pořady jsou také show pro lidi, takže je možné, že plno věcí nevidíme. Třeba to, že nějaké převýchovy nedotáhne tak úplně do konce a určitě neuvidíme ty, které se mu nepovedly vůbec. Nicméně pořád uznávám Cesara Millana mnohem víc než našeho "slavného" Desenského (toho neuznávám vůbec).

Já osobně si myslím, že Cesar Millan má v první řadě psy rád - proto pořádá i pochody za jejich práva, v jejich prospěch. Dále chápe, že psi nejsou lidi a lidi nejsou psi a jeho postupy, třeba modifikované, se osvědčují a myslím, že i bez něj je mnohdy sami používáne léta.

hopy napsal(a):
Jsem velmi spokojena.Pokud někdo vlastní psy dominantního ražení a má jich více ve smečce, jsou rady CM klíčové pro práci se smečkou.On používá metody, jaké vpodstatě k sobě používají samotní psi...mně to funguje...mně samotné to pomohlo odhalit moje slabá místa.

Ten pán je tyran psů a jeho rady by měly být odstrašujícícm příkladem, jaké pomůcky nepoužívat a jaké praktiky nikdy nepoužívat. Jeho kopání do psů, škubání, EO a ostnáče a přivazování psů za stahovák na běžící pás - s tím člověk, který má rád psy, nikdy být spokojen nemůže. V některých státech je jeho pořad zakázán jako propagace týrání psů. Škoda, že se v ČR najdou lidé, kteří ho napodobují.

Cesar Millan psy neučí správnému chování. Dosahuje u nich stavu, kterému se odborně říká "naučená bezmocnost". Takový pes vypadá, že je děsně hodný, nezlobí... Jenže on nezlobí proto, že je ze stresu "vypnutý". Taková chodící zombie. Ne že by to nefungovalo, ono to funguje poměrně dobře, ale za prvé si to vybere velkou daň na psychice a ve výsledku i na fyzickém zdraví psa, a za druhé se může stát, že psu jednoho dne bez varování "přepne" a ten stres, který se v něm roky kumuloval, si na někom vybije.

Jinak show podobného typu, na které naopak stojí za to se občas podívat, jsou Buď já, nebo pes (Victoria Stilwell) a hlavně německý Der Hundeprofi (Martin Rütter) - ten u nás bohužel neběžel, ale pokud máte možnost dostat se k němu, tak opravdu doporučuju.

Ano, Victoria má ty psy aspoň ráda na rozdíl od Millana.

scylla napsal(a):
Ano, Victoria má ty psy aspoň ráda na rozdíl od Millana.

Ona je to bohužel jen a pouze show. Lidi nechtějí koukat na normální pohodovou převýchovu psa, to je nuda. Chtějí vidět drama, chtějí si vychutnat, jak ten odborník někoho tvrdě spacifikuje. Bez toho by to nemělo sledovanost, a o nic jiného než o sledovanost nejde. Millan brutálně pacifikuje psy, Victoria brutálně pacifikuje majitele. Toť vše.
Martin Rütter není drsný ani na psy, ani na lidi - zřejmě proto není ten pořad šířeji známý...

Lidi, co ještě nezjistili, že psi nehrají s jinými lidmi o dominanci a vůdcovstí (většinou dokonce ani moc s jinými psy), by se k nim neměli přibližovat.

Žaneta kocková napsal(a):
Lidi, co ještě nezjistili, že psi nehrají s jinými lidmi o dominanci a vůdcovstí (většinou dokonce ani moc s jinými psy), by se k nim neměli přibližovat.

Myslím, že toto ( by se k nim neměli přibližovat) je až príliš odsudzujúce stanovisko osoby, ktorá ako s kontextu a iných príspevkov vyplýva nemá moc skúseností so psami. Ovšem pod slovom pes myslím psa, nie malú, polodegenerovanú otrapu plyšáka...
Ale v jednom má pravdu - psi o dominanci nehrají - oni to berú vážne. Pre psa je dosť podstatné, aké je jeho postavenie v svorke a väčšina psov má tendenciu toto postavenie si vylepšovať.
Ešte k Cezarovi - nesúrodá svorka ktorá je úplne mierumilovná - to môže byť iba v TV. Bežná svorka dosť často rieši hierarchivk aj iné problémy, niekedy s menšou, niekedy s väčšou intenzitou.

kopek napsal(a):
Myslím, že toto ( by se k nim neměli přibližovat) je až príliš odsudzujúce stanovisko osoby, ktorá ako s kontextu a iných príspevkov vyplýva nemá moc skúseností so psami. Ovšem pod slovom pes myslím psa, nie malú, polodegenerovanú otrapu plyšáka...
Ale v jednom má pravdu - psi o dominanci nehrají - oni to berú vážne. Pre psa je dosť podstatné, aké je jeho postavenie v svorke a väčšina psov má tendenciu toto postavenie si vylepšovať.
Ešte k Cezarovi - nesúrodá svorka ktorá je úplne mierumilovná - to môže byť iba v TV. Bežná svorka dosť často rieši hierarchivk aj iné problémy, niekedy s menšou, niekedy s väčšou intenzitou.

Prosím, rozlišujte mezi dominátorstvím a vůdcovstvím. Psi si (tedy pokud k tomu nejsou dotlačení) rozhodně nehrají o pozici dominátora, který třikrát denně někoho sežere a pětkrát denně někoho vyhodí od misky, jen aby si dokázal, že na to má. Psi potřebují cítit nad sebou silného vůdce. Silného nikoliv fyzicky, ale psychicky. Vůdce vede, ukazuje, vysvětluje, dává životu řád a pocit bezpečí. Pokud pes cítí oporu v takovémto vůdci, cítí se bezpečně a nemá sebemenší potřebu nějak si své postavení "vylepšovat". Boje o "dominanci" probíhají jen tam, kde skutečný vůdce chybí.

pidla napsal(a):
Prosím, rozlišujte mezi dominátorstvím a vůdcovstvím. Psi si (tedy pokud k tomu nejsou dotlačení) rozhodně nehrají o pozici dominátora, který třikrát denně někoho sežere a pětkrát denně někoho vyhodí od misky, jen aby si dokázal, že na to má. Psi potřebují cítit nad sebou silného vůdce. Silného nikoliv fyzicky, ale psychicky. Vůdce vede, ukazuje, vysvětluje, dává životu řád a pocit bezpečí. Pokud pes cítí oporu v takovémto vůdci, cítí se bezpečně a nemá sebemenší potřebu nějak si své postavení "vylepšovat". Boje o "dominanci" probíhají jen tam, kde skutečný vůdce chybí.

Čiastočne pravda. Ale svorka sa neskladá iba z "vodcu" a ostatných. Vzájomné vzťahy nadriadenosti a podriadenosti idú naprieč celou svorkou (niekdo je 2, niekto 3, niekto 10...) a sú často upravované a riešené.
Pre upresnenie hovorím o ozaj svorkách, teda 15 - 20 psov, nie o dvoch psoch u jedného majiteľa.

kopek napsal(a):
Čiastočne pravda. Ale svorka sa neskladá iba z "vodcu" a ostatných. Vzájomné vzťahy nadriadenosti a podriadenosti idú naprieč celou svorkou (niekdo je 2, niekto 3, niekto 10...) a sú často upravované a riešené.
Pre upresnenie hovorím o ozaj svorkách, teda 15 - 20 psov, nie o dvoch psoch u jedného majiteľa.

Vyrovnaní psi si tyto vztahy bez problémů vyřeší pouhým pohledem, postojem těla apod. Navíc hierarchie není absolutní lineární věc - některý pes je třeba "dominantnější" co se týče hry, jiný třeba u žrádla, jiný je zase autoritou ve stresové situaci... Prostě vzájemné vztahy se pružně mění podle aktuální situace, všichni psi to velmi dobře vnímají a nemají s tím problém.

Pokud dochází ve smečce k fyzickým konfliktům, mívá to úplně jiné důvody než boj o postavení ve smečce.

pidla napsal(a):
Vyrovnaní psi si tyto vztahy bez problémů vyřeší pouhým pohledem, postojem těla apod. Navíc hierarchie není absolutní lineární věc - některý pes je třeba "dominantnější" co se týče hry, jiný třeba u žrádla, jiný je zase autoritou ve stresové situaci... Prostě vzájemné vztahy se pružně mění podle aktuální situace, všichni psi to velmi dobře vnímají a nemají s tím problém.

Pokud dochází ve smečce k fyzickým konfliktům, mívá to úplně jiné důvody než boj o postavení ve smečce.

Iste, asi si nerozumieme. Ja som hovoril o "Cezarovej svorke", kde si X psov nevymení ani pohľad, ani postoj tela ani nič podobné. To považujem za neprirodzenú TV ilúziu.

kopek napsal(a):
Iste, asi si nerozumieme. Ja som hovoril o "Cezarovej svorke", kde si X psov nevymení ani pohľad, ani postoj tela ani nič podobné. To považujem za neprirodzenú TV ilúziu.

Samozřejmě že nafilmovaná iluze neodpovídá realitě. Ale jednak by bylo zajímavé vidět ty psy, jak se chovají, když u nich Cesar není, protože jak jsem psala výš - oni jsou naučení, že se v jeho přítomnosti prostě nesmí nijak výrazně projevovat, nejbezpečnější je nedělat nic a tvářit se, že tam vůbec nejsou. A za druhé, ty pohledy, postoje a další signály tam probíhají i tak, o tom vůbec nepochybujte. Jen jsou tak jemné, že je netrénované lidské oko nezachytí. Divil byste se třeba, jak intenzivní komunikace probíhá při setkání dvou psů v parku, kteří jsou od sebe dvacet metrů a oba vypadají, že si jen tak čuchají a druhého psa úplně ignorují.

kopek napsal(a):
Iste, asi si nerozumieme. Ja som hovoril o "Cezarovej svorke", kde si X psov nevymení ani pohľad, ani postoj tela ani nič podobné. To považujem za neprirodzenú TV ilúziu.

Až jednou budete mít psa, který si ostatní psy chce podrobit (feny a štěňata) a samce zabít, také vám nezbyde nic jiného, než ho důsledně naučit ostatní ignorovat. Nebo ho navždy izolovat.

aritim napsal(a):
Až jednou budete mít psa, který si ostatní psy chce podrobit (feny a štěňata) a samce zabít, také vám nezbyde nic jiného, než ho důsledně naučit ostatní ignorovat. Nebo ho navždy izolovat.

Normálny pes nepotrebuje šteňatá podrobovať, lebo to oni robia sami od seba. Koľko ste reálne mali takých psov ? Stretol som sa s takými, dá sa to riešiť. V žiadnom prípade však netvrdím, že to vyrieši každý a jednoducho. Navyše ozaj mentálne silný jedinec nemá veľkú vnútornú potrebu niečo si dokazovať.

Tohle jsme jistě všichni viděli....

https://www.youtube.com/watch?v=qFP28ANXLLA.

aritim napsal(a):
Až jednou budete mít psa, který si ostatní psy chce podrobit (feny a štěňata) a samce zabít, také vám nezbyde nic jiného, než ho důsledně naučit ostatní ignorovat. Nebo ho navždy izolovat.

Nemyslím si, že takovéto chování svědčí o tom, že si chce všechny psy podrobit. On jim nechce vládnout, spíš naopak - přítomnost psů je mu prostě nepříjemná a chce je ze svého okolí úplně odstranit.

Jistě, je potřeba naučit ho neřešit přítomnost jiných psů. Ale je rozdíl, JAK ho to naučíte. Můžete (jako Cesar) neřešit, že ho přítomnost jiných psů stresuje, řešit pouze váš problém se psem a tvrdě ho za každý projev agrese potrestat. Ano, bude to nejspíš do značné míry fungovat, navíc to proběhne docela rychle, ale jeho stres z přítomnosti jiných psů tím nezmizí. Jen ho naučíte, že ho nesmí projevovat. Je pak otázka, zda (a kdy) jeho stres vystoupá do takové míry, že se i přes zákaz neudrží a bude si chtít svůj problém (který trvá) jakýmkoliv způsobem vyřešit. A protože se to v něm nějakou dobu střádalo, tak bude ten jeho zákrok nejspíš velice tvrdý a s vážnými následky.
Druhá možnost je naučit ho, že přítomnost psů není nebezpečná, naopak je to fajn věc (věřte - jde to, i u totálně asociálního zabijáka), že má možnost říct vám, když je to na něj moc, a vy ho jako vůdce vyslechnete a pomůžete mu. Ano, je to mnohem zdlouhavější a náročnější pro majitele, ale tím, že vyřešíte v první řadě samotný problém psa, tak nehrozí nečekaný návrat k původnímu chování. Navíc je to pro psa daleko méně stresující, což je fajn z hlediska jeho psychiky a zdraví.

kopek napsal(a):
Normálny pes nepotrebuje šteňatá podrobovať, lebo to oni robia sami od seba. Koľko ste reálne mali takých psov ? Stretol som sa s takými, dá sa to riešiť. V žiadnom prípade však netvrdím, že to vyrieši každý a jednoducho. Navyše ozaj mentálne silný jedinec nemá veľkú vnútornú potrebu niečo si dokazovať.

Kopek, u normálního psa nepotřebujeme něco řešit, problémy řešíme u těch lehce až těžce mimo (občas se to týká spíše majitelů) - a "vo to de".
Reálně takového psa mám (ale fakt si nemyslím, že chce štěňata podrobovat, on chce likvidovat) a jít na něj dle CM (např. Viz video s huskym Shadow), tak už v prvé řadě nemám druhého psa, protože ten by to ods... Jako první, a pak bychom, někdy, následovali i my...

Úplný súhlas s "pidla". "Ale je rozdíl, JAK ho to naučíte."
Cezarovské metódy neriešia problém, iba ho potláčajú, prekrývajú a nechávajú ho ďalej existovať a zrieť. Nie je to dlhodobé riešenie. Ale pre TV fajnšmekrov - super.

Pane Kopku,

v něčem s vámi nemohu souhlasit...

Jsou tací, kterým metody paní Stell budou naprosto stačit k omotání psa okola svého prstu, protože mají jemné plemeno nebo mimořádně citlivého psíka(nemluvím o těch, které si omotal psík, a oni si naivně myslí, jak jsou v té svojí teplé posteli psem milováni)
Mám ráda 95% pozitivity, ale u psů dominantních se člověk MUSÍ prosadit.A jde o to zhruba v jaké plemenné kategorii pes je.Kdybych na své erdely šla metodou jako na ovčáky(myslím evropskou klasiku), nedošla bych nikam...asi bych si myslela, že jsou to tvrdohlaví blbové.
Např.na teriéra tvrdá ruka naprosto neplatí...zato "zázračných" účinků ve sladění smečky dosáhnu právě tím, že jednotlivé psi podřídím(pouze otočím na záda a v této pozici jsem na něj velmi laskavá, popř.držím za čumák...opatrně, aby to nebolelo, pes se nesmí podřízenosti bát nebo cítit v té pozici dále ohrožen).Najednou mají jako středobod vesmíru mne a bavíme se společnou akcí...Opravdu 5%ukáznění psa(sebe také, protože psi mají rádi řád a ve smečce se mnoho věcí děje rituálně) a 95% pozitivity(společná činnost, pohyb, hra, cvičení a mazlení)
Terier je v základu dominanta, možná lovec, tudíž prostor miluje, někteří jsou i smečkoví...(Pochopení specifika samozřejmě vyžaduje toleranci k projevu..např REVÍR bude hlásit pravděpodobně jako lovec...BAF...BAF...BAF.Ne jako ovčácký pes zahánějící ovci do stádá...Ale jsou povahová specifika, která je žádoucí zvládnout, A TAM SE BEZ NAPROSTÉHO UZNÁNÍ SVOJÍ(MOJÍ) VÝSOSTI FAKT NEOBEJDEME...

Co se týká "pasivity" Césarových psů...vzhledem ke klimatu, vzhledem ke kastraci mne ta nesourodá smečka chováním neudivuje...Je-li v psí smečcce jedna výrazná dominanta(pes nebo člověk), chová se v jeho přítomnosti velmi vnímavě k jeho egu.Není-li šéf přítomen, okamžitě dochází k přeskupování(to je ale stejné i mezi lidmi(co dělají děti, když rodiče odejdou?)To je přirozené...
Asi moc dlouhý příspěvěk...omlouvám se...

hopy napsal(a):
Pane Kopku,

v něčem s vámi nemohu souhlasit...

Jsou tací, kterým metody paní Stell budou naprosto stačit k omotání psa okola svého prstu, protože mají jemné plemeno nebo mimořádně citlivého psíka(nemluvím o těch, které si omotal psík, a oni si naivně myslí, jak jsou v té svojí teplé posteli psem milováni)
Mám ráda 95% pozitivity, ale u psů dominantních se člověk MUSÍ prosadit.A jde o to zhruba v jaké plemenné kategorii pes je.Kdybych na své erdely šla metodou jako na ovčáky(myslím evropskou klasiku), nedošla bych nikam...asi bych si myslela, že jsou to tvrdohlaví blbové.
Např.na teriéra tvrdá ruka naprosto neplatí...zato "zázračných" účinků ve sladění smečky dosáhnu právě tím, že jednotlivé psi podřídím(pouze otočím na záda a v této pozici jsem na něj velmi laskavá, popř.držím za čumák...opatrně, aby to nebolelo, pes se nesmí podřízenosti bát nebo cítit v té pozici dále ohrožen).Najednou mají jako středobod vesmíru mne a bavíme se společnou akcí...Opravdu 5%ukáznění psa(sebe také, protože psi mají rádi řád a ve smečce se mnoho věcí děje rituálně) a 95% pozitivity(společná činnost, pohyb, hra, cvičení a mazlení)
Terier je v základu dominanta, možná lovec, tudíž prostor miluje, někteří jsou i smečkoví...(Pochopení specifika samozřejmě vyžaduje toleranci k projevu..např REVÍR bude hlásit pravděpodobně jako lovec...BAF...BAF...BAF.Ne jako ovčácký pes zahánějící ovci do stádá...Ale jsou povahová specifika, která je žádoucí zvládnout, A TAM SE BEZ NAPROSTÉHO UZNÁNÍ SVOJÍ(MOJÍ) VÝSOSTI FAKT NEOBEJDEME...

Co se týká "pasivity" Césarových psů...vzhledem ke klimatu, vzhledem ke kastraci mne ta nesourodá smečka chováním neudivuje...Je-li v psí smečcce jedna výrazná dominanta(pes nebo člověk), chová se v jeho přítomnosti velmi vnímavě k jeho egu.Není-li šéf přítomen, okamžitě dochází k přeskupování(to je ale stejné i mezi lidmi(co dělají děti, když rodiče odejdou?)To je přirozené...
Asi moc dlouhý příspěvěk...omlouvám se...

S dominantními psy se dobře spolupracuje a určitě se vůči nim neprosadíte silou nebo otáčením na záda, to je hloupost. Jeho metody jsou velice tvrdé a necitlivé vůči psovi.

hopy napsal(a):
Pane Kopku,

v něčem s vámi nemohu souhlasit...

Jsou tací, kterým metody paní Stell budou naprosto stačit k omotání psa okola svého prstu, protože mají jemné plemeno nebo mimořádně citlivého psíka(nemluvím o těch, které si omotal psík, a oni si naivně myslí, jak jsou v té svojí teplé posteli psem milováni)
Mám ráda 95% pozitivity, ale u psů dominantních se člověk MUSÍ prosadit.A jde o to zhruba v jaké plemenné kategorii pes je.Kdybych na své erdely šla metodou jako na ovčáky(myslím evropskou klasiku), nedošla bych nikam...asi bych si myslela, že jsou to tvrdohlaví blbové.
Např.na teriéra tvrdá ruka naprosto neplatí...zato "zázračných" účinků ve sladění smečky dosáhnu právě tím, že jednotlivé psi podřídím(pouze otočím na záda a v této pozici jsem na něj velmi laskavá, popř.držím za čumák...opatrně, aby to nebolelo, pes se nesmí podřízenosti bát nebo cítit v té pozici dále ohrožen).Najednou mají jako středobod vesmíru mne a bavíme se společnou akcí...Opravdu 5%ukáznění psa(sebe také, protože psi mají rádi řád a ve smečce se mnoho věcí děje rituálně) a 95% pozitivity(společná činnost, pohyb, hra, cvičení a mazlení)
Terier je v základu dominanta, možná lovec, tudíž prostor miluje, někteří jsou i smečkoví...(Pochopení specifika samozřejmě vyžaduje toleranci k projevu..např REVÍR bude hlásit pravděpodobně jako lovec...BAF...BAF...BAF.Ne jako ovčácký pes zahánějící ovci do stádá...Ale jsou povahová specifika, která je žádoucí zvládnout, A TAM SE BEZ NAPROSTÉHO UZNÁNÍ SVOJÍ(MOJÍ) VÝSOSTI FAKT NEOBEJDEME...

Co se týká "pasivity" Césarových psů...vzhledem ke klimatu, vzhledem ke kastraci mne ta nesourodá smečka chováním neudivuje...Je-li v psí smečcce jedna výrazná dominanta(pes nebo člověk), chová se v jeho přítomnosti velmi vnímavě k jeho egu.Není-li šéf přítomen, okamžitě dochází k přeskupování(to je ale stejné i mezi lidmi(co dělají děti, když rodiče odejdou?)To je přirozené...
Asi moc dlouhý příspěvěk...omlouvám se...

Troufám si tvrdit, že máte pohodové a fungující psy ne díky tomu nesmyslnému přetáčení na záda, ale navzdory tomu (a díky všemu ostatnímu, co s nimi děláte).

Mimochodem, to, že ve vlčí smečce si alfa zjednává autoritu přetočením druhého vlka na záda, je omyl tradovaný z prvních pozorování vlčích smeček někdy v padesátých letech. Vlci byli někde v dálce, v houští, mlze... A výzkumníci neměli dostatečné vybavení, aby přesně viděli detaily, takže popsali, co se jim jen zdálo, že vidí. Už dávno bylo zjištěno, že jeden vlk (či pes) nikdy druhého na záda nepřevrací, tuto polohu zaujme podřízený jedinec vždy sám z vlastní vůle.

Pane Pidlo, já to neodkoukala od CM(ten mi to svým způsobem potvrdil).Mne to naučily moje feny, jak se chovaly ke štěňatům...všimněte si, fena když kojí, olizuje štěnda tak, že je přetáčí na záda.Samozřejmě čistí, ale zároveň připravuje na další rituály...Naše Viki elegantní pohodová sanquinická dominance až do dospělosti od své dcery a vnučky toto vyžadovala...holky měly občas i na čumáčkách stroupky, když to dělala přes nos...NIKDY SE S NIMA NEPOTŘEBOVALA POPRAT a ony jí fakt měly rády.I mně stačilo, např.při přivolání...štěně nepřišlo na první zavolání...došla jsem k němu, vzala za čumáček...pustila čumáček...odešla...druhý povel a samo šupajdilo a velká radost.Celý život mne tento princip fungoval.To je ta nejjemnější varianta.Předpokladem veškerého tohoto přístupu je absolutní důvěra psa k vám...

Co se týká problematické povahy, mám nyní ve smečce holek psa, který musel mít v socialisačním období špatné zážitky se hrou velkých psů...Nejenže nerozlišuje hru, ale s velkými psy ani fenami nekomunikuje a jeho "něco v něm" mu velí zabij ho dřív, než kousne on tebe...Tvrdost na něj neplatí...tenhle princip ano.Tvrdím si říci, že je mezi náma silné pouto a já si ho moc cením, jak se se svým " handikepem"pere, aby mně udělal radost...Časem bude stačit intonace hlasu, gesto, ale než dozraje určitě to ty záda budou...za každý HRUBÝ prohřešek proti psí etice, pochvala celým srdcem za každý jeho posun vpřed...

Oni tomu fakt tak rozumí...Alfa to samozřejmě už dělat nemusí, ona to ty nováčky učí spacifikovaná smečka.Alfa je jistě pohodový, ale v určitých mantinelech...

hopy napsal(a):
Pane Pidlo, já to neodkoukala od CM(ten mi to svým způsobem potvrdil).Mne to naučily moje feny, jak se chovaly ke štěňatům...všimněte si, fena když kojí, olizuje štěnda tak, že je přetáčí na záda.Samozřejmě čistí, ale zároveň připravuje na další rituály...Naše Viki elegantní pohodová sanquinická dominance až do dospělosti od své dcery a vnučky toto vyžadovala...holky měly občas i na čumáčkách stroupky, když to dělala přes nos...NIKDY SE S NIMA NEPOTŘEBOVALA POPRAT a ony jí fakt měly rády.I mně stačilo, např.při přivolání...štěně nepřišlo na první zavolání...došla jsem k němu, vzala za čumáček...pustila čumáček...odešla...druhý povel a samo šupajdilo a velká radost.Celý život mne tento princip fungoval.To je ta nejjemnější varianta.Předpokladem veškerého tohoto přístupu je absolutní důvěra psa k vám...

Co se týká problematické povahy, mám nyní ve smečce holek psa, který musel mít v socialisačním období špatné zážitky se hrou velkých psů...Nejenže nerozlišuje hru, ale s velkými psy ani fenami nekomunikuje a jeho "něco v něm" mu velí zabij ho dřív, než kousne on tebe...Tvrdost na něj neplatí...tenhle princip ano.Tvrdím si říci, že je mezi náma silné pouto a já si ho moc cením, jak se se svým " handikepem"pere, aby mně udělal radost...Časem bude stačit intonace hlasu, gesto, ale než dozraje určitě to ty záda budou...za každý HRUBÝ prohřešek proti psí etice, pochvala celým srdcem za každý jeho posun vpřed...

Oni tomu fakt tak rozumí...Alfa to samozřejmě už dělat nemusí, ona to ty nováčky učí spacifikovaná smečka.Alfa je jistě pohodový, ale v určitých mantinelech...

Šmarja, jasně že fena při čištění obrátí mimino bříškem nahoru. To nemá nic společného s dominancí, jde prostě o údržbu a mazlení. Taky svoje psy občas při mazlení obrátím na záda (nebo se obrátí sami) - milují drbání na bříšku a děsně si to užívají. Ale to nemá absolutně nic společného s nějakým utvrzováním vůdcovské pozice. Asi je to pro vás nová informace, ale i fena před štěňaty na jejich výzvu často vyvalí pupek, nechá je po sobě lézt a okusovat se. To, že si ji štěňata svým chováním otočila na záda, nemá na její neotřesitelnou autoritu matky (vůdce, nadřízené... Inteligentnější výraz mě nenapadá) absolutně žádný vliv.

Nějak vůbec nechápu, co chcete říct tím "tvrdost na něj neplatí, otáčení na záda ano". Podle mě je přetočení psa na záda (pokud to není ve výše zmíněném kontextu mazlení nebo hry) extrémně tvrdý zásah, a to bez ohledu na provedení. Držím palce, ať to na vašem psu nezanechá větší následky...

hopy napsal(a):
Pane Pidlo, já to neodkoukala od CM(ten mi to svým způsobem potvrdil).Mne to naučily moje feny, jak se chovaly ke štěňatům...všimněte si, fena když kojí, olizuje štěnda tak, že je přetáčí na záda.Samozřejmě čistí, ale zároveň připravuje na další rituály...Naše Viki elegantní pohodová sanquinická dominance až do dospělosti od své dcery a vnučky toto vyžadovala...holky měly občas i na čumáčkách stroupky, když to dělala přes nos...NIKDY SE S NIMA NEPOTŘEBOVALA POPRAT a ony jí fakt měly rády.I mně stačilo, např.při přivolání...štěně nepřišlo na první zavolání...došla jsem k němu, vzala za čumáček...pustila čumáček...odešla...druhý povel a samo šupajdilo a velká radost.Celý život mne tento princip fungoval.To je ta nejjemnější varianta.Předpokladem veškerého tohoto přístupu je absolutní důvěra psa k vám...

Co se týká problematické povahy, mám nyní ve smečce holek psa, který musel mít v socialisačním období špatné zážitky se hrou velkých psů...Nejenže nerozlišuje hru, ale s velkými psy ani fenami nekomunikuje a jeho "něco v něm" mu velí zabij ho dřív, než kousne on tebe...Tvrdost na něj neplatí...tenhle princip ano.Tvrdím si říci, že je mezi náma silné pouto a já si ho moc cením, jak se se svým " handikepem"pere, aby mně udělal radost...Časem bude stačit intonace hlasu, gesto, ale než dozraje určitě to ty záda budou...za každý HRUBÝ prohřešek proti psí etice, pochvala celým srdcem za každý jeho posun vpřed...

Oni tomu fakt tak rozumí...Alfa to samozřejmě už dělat nemusí, ona to ty nováčky učí spacifikovaná smečka.Alfa je jistě pohodový, ale v určitých mantinelech...

Vidíte, já štěňata netrestám ani za čumák nechytám a přiběhne v pohodě. A všimla jste si někdy, že alfa nepřetáčí na záda, ale že si ten pes sám na záda lehne a alfa jen gestí?

Pane Pidlo, já to neodkoukala od CM(ten mi to svým způsobem potvrdil).Mne to naučily moje feny, jak se chovaly ke štěňatům...všimněte si, fena když kojí, olizuje štěnda tak, že je přetáčí na záda.Samozřejmě čistí, ale zároveň připravuje na další rituály...Naše Viki elegantní pohodová sanquinická dominance až do dospělosti od své dcery a vnučky toto vyžadovala...holky měly občas i na čumáčkách stroupky, když to dělala přes nos...NIKDY SE S NIMA NEPOTŘEBOVALA POPRAT a ony jí fakt měly rády.I mně stačilo, např.při přivolání...štěně nepřišlo na první zavolání...došla jsem k němu, vzala za čumáček...pustila čumáček...odešla...druhý povel a samo šupajdilo a velká radost.Celý život mne tento princip fungoval.To je ta nejjemnější varianta.Předpokladem veškerého tohoto přístupu je absolutní důvěra psa k vám...

Co se týká problematické povahy, mám nyní ve smečce holek psa, který musel mít v socialisačním období špatné zážitky se hrou velkých psů...Nejenže nerozlišuje hru, ale s velkými psy ani fenami nekomunikuje a jeho "něco v něm" mu velí zabij ho dřív, než kousne on tebe...Tvrdost na něj neplatí...tenhle princip ano.Tvrdím si říci, že je mezi náma silné pouto a já si ho moc cením, jak se se svým " handikepem"pere, aby mně udělal radost...Časem bude stačit intonace hlasu, gesto, ale než dozraje určitě to ty záda budou...za každý HRUBÝ prohřešek proti psí etice, pochvala celým srdcem za každý jeho posun vpřed...

Oni tomu fakt tak rozumí...Alfa to samozřejmě už dělat nemusí, ona to ty nováčky učí spacifikovaná smečka.Alfa je jistě pohodový, ale v určitých mantinelech...

Šmarjá, kdyby ho ta máma nenaučila, že je to ta nejlaskavější poloha, tak by se to štěně nevykulovalo ani před váma.Je mu to dáno, ale někdo ho to naučil.
Vy ne, já ne...mamina.
Kdyby na vašeho psa vyletěl silný pes, co udělá?Bu´d vykulí břicho a říká mu, jsem hodný nebo se postaví jako vyrovnaná dominanta anebo se serve...pokud to za něj neřešíte vy...

Kde to má základ...v dětství.

Jaké plemeno prosím máte?

hopy napsal(a):
Šmarjá, kdyby ho ta máma nenaučila, že je to ta nejlaskavější poloha, tak by se to štěně nevykulovalo ani před váma.Je mu to dáno, ale někdo ho to naučil.
Vy ne, já ne...mamina.
Kdyby na vašeho psa vyletěl silný pes, co udělá?Bu´d vykulí břicho a říká mu, jsem hodný nebo se postaví jako vyrovnaná dominanta anebo se serve...pokud to za něj neřešíte vy...

Kde to má základ...v dětství.

Jaké plemeno prosím máte?

Jak píšu výš - štěně (i dospělý pes) vyvalí při setkání břicho samo, dobrovolně. Ne proto, že je to "nejlaskavější poloha", ale proto, že tím druhému psu říká "já jsem malé štěňátko, nemám v úmyslu nic zlého a důvěřuju ti, že mi neublížíš". Čímž uklidní hrozící konflikt.
Ale to pořád rozhodně neznamená, že ten silný pes ho povalil na záda, aby si ho podřídil! A že když ho povalíte vy (jako trest při nežádoucím chování), že si ho nějakým způsobem podřídíte. Ne, jen ho nas*te. Pokud má laskavou povahu, tak se s tím lépe či hůře vyrovná, pokud nemá, tak máte problém.

A jinak pořád motáte dohromady dvě vzájemně naprosto nesouvisející věci. Vyvalení pupku jako součást hry nebo mazlení, kdy jde prostě o příjemnou uvolněnost a vzájemnou důvěru mezi členy smečky. A vyvalení pupku jako komunikační signál v napjaté situaci, kdy jde o odvrácení hrozícího konfliktu. Že pes v obou případech leží na zádech, ještě vůbec neznamená, že jde o stejné chování, víte?

Jak jste na to přišla?Již Komenský říkal "škola hrou".

hopy napsal(a):
Jak jste na to přišla?Již Komenský říkal "škola hrou".

No jestli je u vás povalení psa na záda (v situaci, kdy je agresivní na jiného psa a vy mu chcete dát najevo, že tohle je nežádoucí chování, jak jste psala výš) hra, tak bych úplně nechtěla bejt váš pes... Nejen že to je docela tvrdý fyzický nátlak, ale ještě ho nutíte odhalovat citlivé partie před druhým psem, kterého se bojí. Což je pro takhle reaktivního psa šíleně nepříjemné - dá se očekávat, že jeho stres z přítomnosti druhých psů to jen zhorší.

hopy napsal(a):
Jak jste na to přišla?Již Komenský říkal "škola hrou".

Ale pre ľudí...

kopek napsal(a):
Ale pre ľudí...

Proč jen pro lidi?

kopek napsal(a):
Ale pre ľudí...

Nemyslete si, psi se taky učí nejlíp hrou. Je jen na člověku, aby i v rámci zábavné hry nastavil jasná a srozumitelná pravidla a mantinely chování.

Určitě jste zažila dva psi u branky, někde...někdy.Často se stane, že se ti dva namísto společné akce spraží...je to proto, že do toho druhý snaživec kecal šéfovi...je to prostě smečková nevychovanost, řešit věci mimo svoji kompetenci.Vypadá to striktně, ale pozorujte to u hlídacích lidmi nekultivovaných psů.Jednají tak přirozeně...Jestliže já v ožehaavé situaci určím "směr", tak mně pes nesmí převálcovat...Jistěže metody jsou různé.Nebojím se, že by mne můj pes napadl, nikdy se mi to nestalo, jde o rozlišovací schopnost, co, kdy a kde použijete...Jestliže cizí pes napadne mého psabuď ho budu bránit anebo ho vyzvu ke spolupráci...Myslím, že si rozumíme...s mými psy.Ty záda(v případě, že je použiji), musí totiž mírově a přátelsky vždycky skončit...ale je fakt, že pracuji se psy od mimina...s rozhozeným cizím dospělákem bych na to neměla fondy...

hopy napsal(a):
Určitě jste zažila dva psi u branky, někde...někdy.Často se stane, že se ti dva namísto společné akce spraží...je to proto, že do toho druhý snaživec kecal šéfovi...je to prostě smečková nevychovanost, řešit věci mimo svoji kompetenci.Vypadá to striktně, ale pozorujte to u hlídacích lidmi nekultivovaných psů.Jednají tak přirozeně...Jestliže já v ožehaavé situaci určím "směr", tak mně pes nesmí převálcovat...Jistěže metody jsou různé.Nebojím se, že by mne můj pes napadl, nikdy se mi to nestalo, jde o rozlišovací schopnost, co, kdy a kde použijete...Jestliže cizí pes napadne mého psabuď ho budu bránit anebo ho vyzvu ke spolupráci...Myslím, že si rozumíme...s mými psy.Ty záda(v případě, že je použiji), musí totiž mírově a přátelsky vždycky skončit...ale je fakt, že pracuji se psy od mimina...s rozhozeným cizím dospělákem bych na to neměla fondy...

Vysvětlí mi tohle někdo? Jsem jediná, kdo nechápe, co tím básník chtěl říct?

pidla napsal(a):
Nemyslete si, psi se taky učí nejlíp hrou. Je jen na člověku, aby i v rámci zábavné hry nastavil jasná a srozumitelná pravidla a mantinely chování.

Je to zároveň odpoveď pre "scylla".
Áno, psi a zvieratá všeobecne sa môžu učiť aj hrou. Ale predsa len človek a zviera sa líšia v spôsoboch prijímania informácií, myslenia atď. A verte, že výchova zvierat vykonávaná rodičmi, svorkou či okolnými vplyvmi má často od hry veľmi ďaleko a je tvrdšia ako si myslíte.
Asi by som ale mal zdôrazniť, že ja mám skúsenosti a hovorím o psoch viac menej v civilizáciou neskazených formách. Nechcem nikoho urážať, ale rôzne zdegenerované jednince druhu Canis familiaris, ktorí sa narodia v klietke či ohrádke, čúrajú na plienky, spia v posteli, slnko či dážď, trávu alebo surové mäso nepoznajú atď., atď., atď. - to veľmi za psov v pravom zmysle neberiem.

pidla napsal(a):
Vysvětlí mi tohle někdo? Jsem jediná, kdo nechápe, co tím básník chtěl říct?

Sme najmenej dvaja...

kopek napsal(a):
Je to zároveň odpoveď pre "scylla".
Áno, psi a zvieratá všeobecne sa môžu učiť aj hrou. Ale predsa len človek a zviera sa líšia v spôsoboch prijímania informácií, myslenia atď. A verte, že výchova zvierat vykonávaná rodičmi, svorkou či okolnými vplyvmi má často od hry veľmi ďaleko a je tvrdšia ako si myslíte.
Asi by som ale mal zdôrazniť, že ja mám skúsenosti a hovorím o psoch viac menej v civilizáciou neskazených formách. Nechcem nikoho urážať, ale rôzne zdegenerované jednince druhu Canis familiaris, ktorí sa narodia v klietke či ohrádke, čúrajú na plienky, spia v posteli, slnko či dážď, trávu alebo surové mäso nepoznajú atď., atď., atď. - to veľmi za psov v pravom zmysle neberiem.

Nikdo nepopírá, že výchova (a komunikace) psů v rámci vlastního druhu je mnohdy velmi razantní a tvrdá záležitost.
Ale na druhou stranu: my po psech chceme téměř výhradně věci, které pro ně naprosto nejsou přirozené a které by v přírodě vůdce smečky vůbec neřešil. Například: chodit na prověšeném vodítku, po povelu okamžitě přijít, spát na konkrétním pelechu (a ne na křesle či posteli), míjet úplně neznámé psy v klidu a bez agrese, nežrat nalezenou potravu, nechat si po příchodu do bytu otřít tlapky, zůstávat o samotě... Atd atd. Všechno tohle jsou naprosto nepřirozené věci, které přirozenou "psí" komunikací naučíte jen velmi těžko, ale pro fungování v lidské společnosti jsou nezbytné. A ty se právě nejlíp učí tak, aby pro psa byl samotný proces učení zábavná hra.

Ovšem jestli vám stačí naučit psa "vypadni z mojí misky" a ostatní dovednosti "zdegenerovaného městského" psa nepotřebujete, tak si s razantními "výchovnými" zásahy určitě vystačíte, to je bez diskuze ;-).

hopy napsal(a):
Určitě jste zažila dva psi u branky, někde...někdy.Často se stane, že se ti dva namísto společné akce spraží...je to proto, že do toho druhý snaživec kecal šéfovi...je to prostě smečková nevychovanost, řešit věci mimo svoji kompetenci.Vypadá to striktně, ale pozorujte to u hlídacích lidmi nekultivovaných psů.Jednají tak přirozeně...Jestliže já v ožehaavé situaci určím "směr", tak mně pes nesmí převálcovat...Jistěže metody jsou různé.Nebojím se, že by mne můj pes napadl, nikdy se mi to nestalo, jde o rozlišovací schopnost, co, kdy a kde použijete...Jestliže cizí pes napadne mého psabuď ho budu bránit anebo ho vyzvu ke spolupráci...Myslím, že si rozumíme...s mými psy.Ty záda(v případě, že je použiji), musí totiž mírově a přátelsky vždycky skončit...ale je fakt, že pracuji se psy od mimina...s rozhozeným cizím dospělákem bych na to neměla fondy...

Ale houby, normální přenesená agresivita, to nemá s nějakým šéfem nic společnýho. Prostě pes ten stres neustojí a vybije si to na prvním na ráně. Nešéf na šéfovi, šéf na nešéfovi, to je úplně fuk.

Smazali z youtube jedno šílené video, kde CM totálně selhal, pes zoufale vysílal konejšivé signály, jak jen mohl, dával najevo, že je mu to nepříjemné, ať toho nechá, jinak bude muset kousnout a totální ignorací těchdle projevů došlo samozřejmě k ataku a následnému "ukáznění" psa :/
Ale velmi pěkně je to vidět i tady https://www.youtube.com/watch?v=9ihXq_WwiWM, chudák pes, tu ruku mu měl sežrat.

Pidla,
určite nechcem, aby pes chodil na prověšeném vodítku - v prírode chodí na voľno a po ulici na vodítku - ale neťahá. Nechcem ani veľa ostatných vecí, spia "voľne ložení" na záhrade a búdy nechávajú prázdne, do bytu chodia bez utierania láb (radšej 2-3x denne zmyjem, ako mám 100x denne utierať psom laby... To všetko s výchovnými zásahmi primeranými plemenu, psovi, jeho vývinu atď.
Je toho viacej, každý máme svoje preferencie a názory. Preto mi vaša posledná veta nepripadá na mieste, skôr taká bezdôvodne agresívna.Ja som ďaleko od toho, aby som svoje názory niekomu vnucoval, no u mňa doma platia moje pravidlá.

hanitchka.m napsal(a):
Smazali z youtube jedno šílené video, kde CM totálně selhal, pes zoufale vysílal konejšivé signály, jak jen mohl, dával najevo, že je mu to nepříjemné, ať toho nechá, jinak bude muset kousnout a totální ignorací těchdle projevů došlo samozřejmě k ataku a následnému "ukáznění" psa :/
Ale velmi pěkně je to vidět i tady https://www.youtube.com/watch?v=9ihXq_WwiWM, chudák pes, tu ruku mu měl sežrat.

To nebylo selhání. CM velmi přesně věděl, co dělá - tu fenu do útoku cíleně dotlačil, aby měl show pro kamery. Věděl, že kousnutí bude v pořadu vypadat dramaticky, ale že je vzhledem k plemeni velmi nepravděpodobné, že by mu fenka skutečně ublížila.
Chudák čuba...

kopek napsal(a):
Pidla,
určite nechcem, aby pes chodil na prověšeném vodítku - v prírode chodí na voľno a po ulici na vodítku - ale neťahá. Nechcem ani veľa ostatných vecí, spia "voľne ložení" na záhrade a búdy nechávajú prázdne, do bytu chodia bez utierania láb (radšej 2-3x denne zmyjem, ako mám 100x denne utierať psom laby... To všetko s výchovnými zásahmi primeranými plemenu, psovi, jeho vývinu atď.
Je toho viacej, každý máme svoje preferencie a názory. Preto mi vaša posledná veta nepripadá na mieste, skôr taká bezdôvodne agresívna.Ja som ďaleko od toho, aby som svoje názory niekomu vnucoval, no u mňa doma platia moje pravidlá.

Dobře, tak nechodí na prověšeném vodítku, ale netahá. Každý máme jiná kritéria a pravidla, každému vyhovuje něco jiného, to je v pořádku. Což nic nemění na tom, že drtivá většina výchovy psa (i to netahání, nebo třeba neskákání na obličej, klidné míjení jiných psů, odevzdání hračky nebo kosti atd.) je pro psa naprosto nepřirozená věc a prostředky mezipsí komunikace ho to nenaučíte. Naučíte ho to nejlíp hrou, jak už tu padlo výš.
Jak říkám - nepopírám, že psi mezi sebou komunikují mnohdy velmi razantně. Jenže těmito "drsnými" zásahy si vzájemně říkají jen věci typu: nelez za mnou, když žeru... Neobtěžuj mě... Vypadni od mojí kosti atd. Jiné věci potřebné pro fungování psa v lidské společnosti ho tím nenaučíte.

pidla napsal(a):
To nebylo selhání. CM velmi přesně věděl, co dělá - tu fenu do útoku cíleně dotlačil, aby měl show pro kamery. Věděl, že kousnutí bude v pořadu vypadat dramaticky, ale že je vzhledem k plemeni velmi nepravděpodobné, že by mu fenka skutečně ublížila.
Chudák čuba...

Pravda, selhání nebyl správný pojem. Učí lidi záměrně nevnímat tyhle psí projevy, psa trestá za varování a neskutečným nátlakem na psa dosáhne toho, že se pes v jeho přítomnosti bojí aj nadechnout, pak je to teprve hodný pes. Chjo, že na to ještě dneska někdo fakt hraje a tuhle show mu žere

Nejsem odborník přes výcvik a se svím psem mám ještě hodně ( práce ) ale kopat psa do slabin aby mi šel u nohy je zhovadilost! a upřímně nevěřím tomu že v takhle velké smečce psů nemá problémy tipu rvačky hlavně pokud tam bere cizí psi kteří se potřebují začlenit do smečky aby mohli vůbec fungovat! myslím že je to hovado co cvičí psi na sílu a strach z něho stejně jak se cvičilo na cvičakách dřív a bohužel někde se takto cvičí do dnes

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejsem odborník přes výcvik a se svím psem mám ještě hodně ( práce ) ale kopat psa do slabin aby mi šel u nohy je zhovadilost! a upřímně nevěřím tomu že v takhle velké smečce psů nemá problémy tipu rvačky hlavně pokud tam bere cizí psi kteří se potřebují začlenit do smečky aby mohli vůbec fungovat! myslím že je to hovado co cvičí psi na sílu a strach z něho stejně jak se cvičilo na cvičakách dřív a bohužel někde se takto cvičí do dnes

Týka sa Cezara...

pidla napsal(a):
To nebylo selhání. CM velmi přesně věděl, co dělá - tu fenu do útoku cíleně dotlačil, aby měl show pro kamery. Věděl, že kousnutí bude v pořadu vypadat dramaticky, ale že je vzhledem k plemeni velmi nepravděpodobné, že by mu fenka skutečně ublížila.
Chudák čuba...

CM to samozřejmě věděl, ale dotlačil ho k tomu režisér, kterému je jedno, co se psem takové zacházení udělá. Jeho pokyny byly na videu dobře slyšet. Někdy je holt výdělek důležitější než cokoliv jiného.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejsem odborník přes výcvik a se svím psem mám ještě hodně ( práce ) ale kopat psa do slabin aby mi šel u nohy je zhovadilost! a upřímně nevěřím tomu že v takhle velké smečce psů nemá problémy tipu rvačky hlavně pokud tam bere cizí psi kteří se potřebují začlenit do smečky aby mohli vůbec fungovat! myslím že je to hovado co cvičí psi na sílu a strach z něho stejně jak se cvičilo na cvičakách dřív a bohužel někde se takto cvičí do dnes

- stejně jak se cvičilo na cvičakách dřív
a bohužel někde se takto cvičí do dnes

- tady někdo papouškuje ubohé nesmysly .

rapotacka11 napsal(a):
- stejně jak se cvičilo na cvičakách dřív
a bohužel někde se takto cvičí do dnes

- tady někdo papouškuje ubohé nesmysly .

Zodpovedne vám poviem, že dnešné výcvikové špičky a hviezdy - hlavne v IPO - cvičia dnes podstatne tvrdšie ako tomu bolo v minulosti. Dodnes mi v ušiach zneje výrok jedne z tých hviezd:
Vieš, na IPO je najťažšie nakopať do psa tú radosť...

rapotacka11 napsal(a):
- stejně jak se cvičilo na cvičakách dřív
a bohužel někde se takto cvičí do dnes

- tady někdo papouškuje ubohé nesmysly .

Myslíte? Osobně jsem se setkala s několika výcvikáři vyznávajícími podobné metody. Jedna výcvikářka (majitelka JEDNOHO poměrně nevychovaného zlaťáka, její první pes) učila své klienty, že mají štěně přivolávat pokud možno v situacích, kdy vědí, že je něčím zaujaté a neposlechne, a když opravdu neposlechne, tak na něj naběhnout a zalehnout ho, aby si jako nemyslelo, že tomu velí. Podotýkám, že tohle bylo dva roky zpátky, takže žádný kynologický pravěk.

pidla napsal(a):
Myslíte? Osobně jsem se setkala s několika výcvikáři vyznávajícími podobné metody. Jedna výcvikářka (majitelka JEDNOHO poměrně nevychovaného zlaťáka, její první pes) učila své klienty, že mají štěně přivolávat pokud možno v situacích, kdy vědí, že je něčím zaujaté a neposlechne, a když opravdu neposlechne, tak na něj naběhnout a zalehnout ho, aby si jako nemyslelo, že tomu velí. Podotýkám, že tohle bylo dva roky zpátky, takže žádný kynologický pravěk.

.- Podotýkám, že tohle bylo dva roky zpátky, takže žádný kynologický pravěk.
-
Já mluví o pravěku. Tohle u nás neexistovalo.
Našel se občas nějaký idiot, ten ale nezapadl a šel jinam.

rapotacka11 napsal(a):
- stejně jak se cvičilo na cvičakách dřív
a bohužel někde se takto cvičí do dnes

- tady někdo papouškuje ubohé nesmysly .

Nic nepapouškuju to sou jen špatný zkušenosti ! a pokud mi chcete říct že se na mnoha cvičákách necvičí na sílu tak ste bud najivní nebo jen mimo!

aritim napsal(a):
CM to samozřejmě věděl, ale dotlačil ho k tomu režisér, kterému je jedno, co se psem takové zacházení udělá. Jeho pokyny byly na videu dobře slyšet. Někdy je holt výdělek důležitější než cokoliv jiného.

Jak se může nechat do něčeho takového dotlačit někdo, kdo o sobě tvrdí, že rozumí psům?

kopek napsal(a):
Týka sa Cezara...

Ano týká se Cézara je to můj pohled na jeho metody co sem měl možnost vidět na vydejích.

scylla napsal(a):
Jak se může nechat do něčeho takového dotlačit někdo, kdo o sobě tvrdí, že rozumí psům?

Tvrdit o sobě může kdo chce co chce. V televizi stačí, že umí udělat šou, rozumět nemusí vůbec ničemu.

scylla napsal(a):
Jak se může nechat do něčeho takového dotlačit někdo, kdo o sobě tvrdí, že rozumí psům?

Protože kdyby to takhle nedělal, pořad by neměl sledovanost. Koho myslíte, že by zajímala rok trvající postupná převýchova? Všechno musí být zdramatizované a výsledek ohromující.
Pokud CM nějakého psa opravdu dostane do převýchovy, jde na to úplně jinak. Ale to není zajímavé pro diváky.

Jak pro které, pro mě by to zajímavé bylo víc než ty jeho prasečiny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano týká se Cézara je to můj pohled na jeho metody co sem měl možnost vidět na vydejích.

Kristova noho! Co je to za slovo "vydejích" ?

scylla napsal(a):
Ten pán je tyran psů a jeho rady by měly být odstrašujícícm příkladem, jaké pomůcky nepoužívat a jaké praktiky nikdy nepoužívat. Jeho kopání do psů, škubání, EO a ostnáče a přivazování psů za stahovák na běžící pás - s tím člověk, který má rád psy, nikdy být spokojen nemůže. V některých státech je jeho pořad zakázán jako propagace týrání psů. Škoda, že se v ČR najdou lidé, kteří ho napodobují.

No, podstatné je, že psy nekouše, nevrčí na ně jako zdejší slavný guru některých, přivazování psů na stahovák za běžící pás jsem nezaznamenala, pokud myslítekopání do psa, o¨dotek nohy, která má psy vyrošit z nevhodného zaujetí, tak to je, myslím, v pořádku.
Je samozřejmé, že za dobu, kdy v oboru pacuje, musel mít čstní neúspěchy - a kdo nemá?

kopek napsal(a):
Je to zároveň odpoveď pre "scylla".
Áno, psi a zvieratá všeobecne sa môžu učiť aj hrou. Ale predsa len človek a zviera sa líšia v spôsoboch prijímania informácií, myslenia atď. A verte, že výchova zvierat vykonávaná rodičmi, svorkou či okolnými vplyvmi má často od hry veľmi ďaleko a je tvrdšia ako si myslíte.
Asi by som ale mal zdôrazniť, že ja mám skúsenosti a hovorím o psoch viac menej v civilizáciou neskazených formách. Nechcem nikoho urážať, ale rôzne zdegenerované jednince druhu Canis familiaris, ktorí sa narodia v klietke či ohrádke, čúrajú na plienky, spia v posteli, slnko či dážď, trávu alebo surové mäso nepoznajú atď., atď., atď. - to veľmi za psov v pravom zmysle neberiem.

Tak zdegenerovaní nejsou ti psi, ale spíše jejich majitelé, psi jsou v pořádku.

pidla napsal(a):
Jak píšu výš - štěně (i dospělý pes) vyvalí při setkání břicho samo, dobrovolně. Ne proto, že je to "nejlaskavější poloha", ale proto, že tím druhému psu říká "já jsem malé štěňátko, nemám v úmyslu nic zlého a důvěřuju ti, že mi neublížíš". Čímž uklidní hrozící konflikt.
Ale to pořád rozhodně neznamená, že ten silný pes ho povalil na záda, aby si ho podřídil! A že když ho povalíte vy (jako trest při nežádoucím chování), že si ho nějakým způsobem podřídíte. Ne, jen ho nas*te. Pokud má laskavou povahu, tak se s tím lépe či hůře vyrovná, pokud nemá, tak máte problém.

No ono spíše ten silnější pes ukáže bříško - to je konejšivý signál, dnes tak oblíbený, jako Brno...

ať žijou psi napsal(a):
No, podstatné je, že psy nekouše, nevrčí na ně jako zdejší slavný guru některých, přivazování psů na stahovák za běžící pás jsem nezaznamenala, pokud myslítekopání do psa, o¨dotek nohy, která má psy vyrošit z nevhodného zaujetí, tak to je, myslím, v pořádku.
Je samozřejmé, že za dobu, kdy v oboru pacuje, musel mít čstní neúspěchy - a kdo nemá?

Je pravda, že CM na psy nevrčí, ale to není vůbec podstatné - umí je i bez vrčení velmi slušně psychicky zdeptat. Jestli jste nezaznamenala přivazování za stahovák nebo vyvěšování do výšky na stahováku, doporučuju těch dílů shlédnout víc. A bolestivému kopanci patou mezi žebra se fakt nedá říct dotek Je pravda, že pořad je šikovně sestříhaný tak, aby tam tyhle kopance byly co nejmíň vidět, nicméně CM je používá poměrně často (v kombinaci se škrcením na stahováku, aby pes nemohl před tím kopancem utéct).

ať žijou psi napsal(a):
No ono spíše ten silnější pes ukáže bříško - to je konejšivý signál, dnes tak oblíbený, jako Brno...

Jestli si myslíte, že bříško ukazuje ten silnější pes, tak se ještě máte o psí komunikaci hodně co učit. Konejšivé signály nejsou oblíbené teď, mezi psy byly oblíbené desetitisíce let, jen lidi se je konečně naučili aspoň trochu číst. Je dobře, že se o nich mluví - spousta lidí se díky tomu konečně zbavila představy, že když si pes po povelu lehne, odvrátí hlavu a olízne se, že je vzdorovitý, neposlušný a tvrdohlavý a je potřeba ho pořádně zmlátit.

Jinak pes vtažený na škrťáku na běžící pás je třeba tady:
https://www.youtube.com/watch?v=36dzdJEjQ6M

(neměla jsem žaludek koukat na celé video, první půl minuty mi úplně stačilo ).

pidla napsal(a):
Jinak pes vtažený na škrťáku na běžící pás je třeba tady:
https://www.youtube.com/watch?v=36dzdJEjQ6M

(neměla jsem žaludek koukat na celé video, první půl minuty mi úplně stačilo ).

No tak se obtěžujte alespoň shlédnout celé video. Je zajímavé, že nejvíc kritizují ti, co se ani pořádně neseznámí s jeho metodou a postupy. Ten pes je sice na stahováku, ale rozhodně ne vyvěšený a neškrtí se.
Pár přehmatů jsem taky zaznamenala, holt, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Ale on se ze svých chyb poučil, což je vidět v pozdějších dílech. Ten posun dopředu ale vidí jen ti, co se obtěžují podívat na víc než pár minut, navíc sestříhaných tak, aby to bylo víc zajímavé.

aritim napsal(a):
No tak se obtěžujte alespoň shlédnout celé video. Je zajímavé, že nejvíc kritizují ti, co se ani pořádně neseznámí s jeho metodou a postupy. Ten pes je sice na stahováku, ale rozhodně ne vyvěšený a neškrtí se.
Pár přehmatů jsem taky zaznamenala, holt, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Ale on se ze svých chyb poučil, což je vidět v pozdějších dílech. Ten posun dopředu ale vidí jen ti, co se obtěžují podívat na víc než pár minut, navíc sestříhaných tak, aby to bylo víc zajímavé.

Neškrtí se? V tom případě tuhle debatu vzdávám - očividně vidíte jen to, co chcete vidět.

aritim napsal(a):
No tak se obtěžujte alespoň shlédnout celé video. Je zajímavé, že nejvíc kritizují ti, co se ani pořádně neseznámí s jeho metodou a postupy. Ten pes je sice na stahováku, ale rozhodně ne vyvěšený a neškrtí se.
Pár přehmatů jsem taky zaznamenala, holt, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Ale on se ze svých chyb poučil, což je vidět v pozdějších dílech. Ten posun dopředu ale vidí jen ti, co se obtěžují podívat na víc než pár minut, navíc sestříhaných tak, aby to bylo víc zajímavé.

Souhlasím s vámi...ono chce ty díly sledovat, ale je to trochu o psychologii a každý nemá buňky...Mně to moc dalo, svoje psy nemlátím, neřvu na ně, můžeme se dohadovat i šeptem...ale jživor s nimi je stálá škola...je to jiný živočišný druh, tudíž jiné myšlení.Mnoho lidí očekává, že pes v nás vidí člověka, ale povinností člověka je naučit se komunikovat jako pes, pak můžeme říci, že jim rozumíme a máme je rádi...nevidět jen vlastní ego.CM si vážím i proto, že mnoha lidem ukázal, že s využitím darů získaných v dětství se z naprostého dna dostal tak daleko, že sám pomáhá tisícům lidí.Kdo z nás diskutujících to dokázal?!Ale stejně jako v jiných věcech i zde platí úsloví:KDYŽ TĚ KOPOU ZEZADU, JSI PŘÍLIŠ VPŘEDU!Stejně jako Monthy Roberts, i tento člověk je hodně vpředu...Zkuste se ptát koňáků na MR.Kolik rozporuplných názorů uslyšíte...

hopy napsal(a):
Souhlasím s vámi...ono chce ty díly sledovat, ale je to trochu o psychologii a každý nemá buňky...Mně to moc dalo, svoje psy nemlátím, neřvu na ně, můžeme se dohadovat i šeptem...ale jživor s nimi je stálá škola...je to jiný živočišný druh, tudíž jiné myšlení.Mnoho lidí očekává, že pes v nás vidí člověka, ale povinností člověka je naučit se komunikovat jako pes, pak můžeme říci, že jim rozumíme a máme je rádi...nevidět jen vlastní ego.CM si vážím i proto, že mnoha lidem ukázal, že s využitím darů získaných v dětství se z naprostého dna dostal tak daleko, že sám pomáhá tisícům lidí.Kdo z nás diskutujících to dokázal?!Ale stejně jako v jiných věcech i zde platí úsloví:KDYŽ TĚ KOPOU ZEZADU, JSI PŘÍLIŠ VPŘEDU!Stejně jako Monthy Roberts, i tento člověk je hodně vpředu...Zkuste se ptát koňáků na MR.Kolik rozporuplných názorů uslyšíte...

Když je prvních třicet sekund videa věnovaných tomu, jak na škrťáku dosmýkat panikařícího a přidušeného psa na běžící pás, tak fakt nehodlám koukat dál, jen abych viděla, co tam maestro vymyslí pak. Takové zacházení se psem nemá nic společného s nějakou psychologií, to je prostě nehorázná prasárna.

A co se týče psí komunikace a myšlení, na to nepotřebujete amerického šoumena. Naučíte se daleko víc v kterémkoliv parku.

Trochu vás na to tipuji...Jdu na psí miminka..ale díky, dnes jsem si tou "diskuzí" trochu provětrala mozek...

Můžete mně poradit, jak byste zklidňovala dvouletého erdelího kluka při cholerické reakci.Vypadá to asi takto:vejdete např. Do zoo, kam smí psi spořádaní a poslušní...Zoo je součást výchovy a výcviku.Vše OK, dokud neuvidí tygra, lva a nosorožce...Najednou zapomene, že je vedle vás a jde natvrdo do čelního střetu, beze strachu natvrdo mne jde bránit...Jakou rozumnou metodu byste mi poradila?V tu chvíli je to šílená sebevražedná zuřivost...

aritim napsal(a):
No tak se obtěžujte alespoň shlédnout celé video. Je zajímavé, že nejvíc kritizují ti, co se ani pořádně neseznámí s jeho metodou a postupy. Ten pes je sice na stahováku, ale rozhodně ne vyvěšený a neškrtí se.
Pár přehmatů jsem taky zaznamenala, holt, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Ale on se ze svých chyb poučil, což je vidět v pozdějších dílech. Ten posun dopředu ale vidí jen ti, co se obtěžují podívat na víc než pár minut, navíc sestříhaných tak, aby to bylo víc zajímavé.

Viděla jsem videí dost, řekla bych, že většinu. Viděla jsem kopání do slabin, vyvěšení do bezvědomí, vyškubání na ostnáči, použití EO, zastrašování bázlivého psa a další lámání psů. Je zajímavé, že tady se z něj kde kdo může potento a jsou státy, kde se jeho pořad nesmí vysílat, protože je považován za propagaci týrání zvířat. Psi jednoznačně vykazují v jeho přítomnosti známky strachu a stresu, takže nevím, proč by měl někdo jeho praktiky používat. Navíc - jeho pořad je show pro prachy a popularitu a skutečná práce se psy a s problémovými psy vypadá o dost jinak.

Není to tak vždy, přenesená agresivita to být sice může, ale sledovala jsem tyto reakce i u velmi silných a vyrovnaných psů.Za středoasiatem se žene štěně výrostek na bránu...asiat drzouna klofne a on už si před šéfa nedovolí...pes, který má "úctu" před šéfíkem si zdaleka nedovolí to, co my lidé si necháme běžně líbit.Mluvím o základech vztahu, samozřejmě že 10letému psovi toleruji rozmary daleko více než mlaďochovi...(paralela s CM...šťouchne nevychovance do míst, kam by nevychovance silný pes klofnu).
V naší smečce byla vůdčí fena silná, ale elegantní dominance.Jestliže mne neposlechla ona, rozviklala tím ostatní, takže pro mne její zdravá podřízenost byla klíčová, abychom jako tým spolehlivě fungovaly..a protože to byla pěkná rošťanda, tak mne taky někdy pěkně povodila za nos.A to si troufám říci, že "naše" poslušnost a vzájemný vztah s jednotlivci je moc dobrý...Jenom jsem nedotahovala jemnosti, na kterých psům záleží.

Jenže to, co popisujete, není jen o hierarchii. Víte něco o tom, že třeba štěně nemá co se cpát před dospělého ne kvůli tomu, že jde o hierarchii, ale třeba o jeho bezpečí? Měla jsem tu čest spolupracovat s dominátorem, který štěněti nechal svoje jídlo, nechal se okusovat a skoro si urvat ocas kvůli štěněcí hře, ale stejné štěně hodil za sebe, když měl pocit, že by mohlo být ohroženo. Stejně tak jednou za sebe hodil i mne, když vyhodnotil, že jistý duševně nemocný člověk mi jde ublížit. A chtěl mě ochránit. Do dneška mu děkuji za to, co mě naučil. Byli jsme partneři.

hopy napsal(a):
Můžete mně poradit, jak byste zklidňovala dvouletého erdelího kluka při cholerické reakci.Vypadá to asi takto:vejdete např. Do zoo, kam smí psi spořádaní a poslušní...Zoo je součást výchovy a výcviku.Vše OK, dokud neuvidí tygra, lva a nosorožce...Najednou zapomene, že je vedle vás a jde natvrdo do čelního střetu, beze strachu natvrdo mne jde bránit...Jakou rozumnou metodu byste mi poradila?V tu chvíli je to šílená sebevražedná zuřivost...

No především pokud měl takovouto reakci u tygra, tak bych ho už rozhodně netahala ke lvu a nosorožci, jen abych si ověřila, že u nich vyšiluje taky. Od tygra bych ho v klidu a bez komentáře odvedla dál - tak daleko, aby přestal vyšilovat a začal normálně vnímat. A tam bych s ním na tom po krátkém uklidnění trošku zapracovala. Pár cviků, pozornost, odměna, hra. A konec, jde se domů - pokud má pes takovéto reakce, tak evidentně není na návštěvu ZOO připravený a nemá smysl vláčet ho po ZOO dál.

A slovo do pranice: nějak nevidím důvod, proč by součástí výchovy musela nutně být socializace na tygra, lva a nosorožce, které mimo ZOO v životě nepotká. Pokud pes zoologickou zvládá v pohodě, proč ne, může to být fajn zpestření, ale pokud reaguje jako pes, o kterém píšete, tak ve vláčení psa po ZOO nevidím absolutně žádný smysl. Ten čas se dá mnohem účelněji věnovat věcem, které jsou pro psí život skutečně potřeba, a návštěvu ZOO si lépe užijete bez psa.

Víte, ale tady se už jednalo o konkurenčního přidrzlého mlaďocha..to nebylo štěně...mezi nimi už testosteron lítal...
Asi jsem se do té diskuze zapojila zbytečně, svoje teriérky na ostnáči nevodím, chodí s koženým obojkem pro psy o kategorii slabší, nikdy jsem je neterorizovala..ale vím, že jim nesmíte povolit ani o centimetr...a pokud je u mladých "bouře", otočení na záda s následným zklidněním jim vždycky tu hlavinku nasměrovalo správně...podotýkám, na svoje psy řvát nemusím, spolupracují radostně, mne se určitě nebojí a sebevědomí podtržené nemají...Možná je to specifikum teriera..musíte to přesně vyvážit a hodně u toho myslet...

hopy napsal(a):
Víte, ale tady se už jednalo o konkurenčního přidrzlého mlaďocha..to nebylo štěně...mezi nimi už testosteron lítal...
Asi jsem se do té diskuze zapojila zbytečně, svoje teriérky na ostnáči nevodím, chodí s koženým obojkem pro psy o kategorii slabší, nikdy jsem je neterorizovala..ale vím, že jim nesmíte povolit ani o centimetr...a pokud je u mladých "bouře", otočení na záda s následným zklidněním jim vždycky tu hlavinku nasměrovalo správně...podotýkám, na svoje psy řvát nemusím, spolupracují radostně, mne se určitě nebojí a sebevědomí podtržené nemají...Možná je to specifikum teriera..musíte to přesně vyvážit a hodně u toho myslet...

Zajímavé je, že majitelů teriérů znám dost (včetně jedné kamarádky s erdely) a žádný z nich nikdy psy na záda otáčet nepotřeboval. Ono to jde i bez fyzického pacifikování, a kupodivu mnohem líp než s ním. Jen se u toho musí myslet a nesvádět všechno na "dominanci".
A pod pojmem "spolupracují radostně" si taky asi představujete něco dost jiného než já...

Pane či paní Pidlo,

myslím, že vaším cílem je dostávat na záda lidi a pacifikovat je...samozřejmě, že když jsem se psíkem šla zpáteční cestou, už z tygra takovou vědu nedělal a u lvíčat(dvouletých) si lehl zády(pochopil, že můj názor na věc je jiný)(Příště už by stačily i ty pamlsky).Ale až příště..Mezitím bych toho psa klidně mohla pustit z vodítka i po ZOO.Prostě mně zajímalo, v čem je u něho zakopaný pes, jestli jsou tyto reakce potenciální dominance nebo povaha, a dnes vím, že to byla tvrdá ranná socialisace...fena matka si se štěňaty hrála docela nelogicky brutálně, nestačilo jí pouze ono vykulené bříško, ale její vrčozubohra přestala až tehdy, když se štěňata tvrdě ohradila.Prostě, vzala jsem si psíka se zkratovou reakcí, od počátku ho nesměl očichat ani pes ani fena, hned útočil, s malými štěňátky si ale hrál...Jelikož je povahy v jádru nekompromisní obranář, prostě baví ho tvrdá akce, není problém, aby se z něho stal opravdu nebezpečný rváč...Vysvětluji to jen proto, abyste věci neviděl(a) černobíle.Nejsem blb, abych si ničila psy, každýpes má jiný potenciál...Zkušený erdelář vám ovšem o psu samci řekne, že se s ním párkrát budete muset utkat...ale s citem pro danou situaci.

pidla napsal(a):
Je pravda, že CM na psy nevrčí, ale to není vůbec podstatné - umí je i bez vrčení velmi slušně psychicky zdeptat. Jestli jste nezaznamenala přivazování za stahovák nebo vyvěšování do výšky na stahováku, doporučuju těch dílů shlédnout víc. A bolestivému kopanci patou mezi žebra se fakt nedá říct dotek Je pravda, že pořad je šikovně sestříhaný tak, aby tam tyhle kopance byly co nejmíň vidět, nicméně CM je používá poměrně často (v kombinaci se škrcením na stahováku, aby pes nemohl před tím kopancem utéct).

Já jsem z jeho strany násilí neviděla, snad škubnutí, určitě dotek nohou k vyrušení psa, ale násilí žádné. I já i před tím, než jsem zjistila, že nějaký Millan je, jsem tohle dělala, tedy to vyrušení, ale neobvyklým oslovením, zašustěním sáčku... Dívala jsem se na ty díly, kdy vybírá majitele ze tří lidí pro nějaké nalezence.
Ovšem pokud vám vadí kopance / i mně by vadilyú, pak na řadě našich cvičáků, zejména, když jsou tam hlavně NO abyste chodila se zavřenýma očima.

Nevím, v čem vidíte psychické deptání, já třeba v tom odložení před povolením přístupu k misce a rozličnými jinými podivnostmi, které já chápujen jako vytahování se na psa.

Viděla jsem dva pořady a hovory s RD a musím říci, že tomu já říkám násilí na psu fyzické i psychické a ti psi si musejí myslet, že jsou v rukách šílencových, protože oni, na rozdíl od toho guru vědí, že oni jsou psi a my lidi - a no a celkem se ve svém odhadu nemýlí.

hopy napsal(a):
Víte, ale tady se už jednalo o konkurenčního přidrzlého mlaďocha..to nebylo štěně...mezi nimi už testosteron lítal...
Asi jsem se do té diskuze zapojila zbytečně, svoje teriérky na ostnáči nevodím, chodí s koženým obojkem pro psy o kategorii slabší, nikdy jsem je neterorizovala..ale vím, že jim nesmíte povolit ani o centimetr...a pokud je u mladých "bouře", otočení na záda s následným zklidněním jim vždycky tu hlavinku nasměrovalo správně...podotýkám, na svoje psy řvát nemusím, spolupracují radostně, mne se určitě nebojí a sebevědomí podtržené nemají...Možná je to specifikum teriera..musíte to přesně vyvážit a hodně u toho myslet...

Otočení na záda je, asi se vám to nebude líbit, naprostý nesmysl, to dominantní pes se otočí po ukončení konflioktu na záda, má-li chuť a to aby konejšivš demonstroval svou pohodu a nepřipravenost k agresi. Celkové chování psovoda, jeho vnitřní klid a vyrovnanost mu získá převahu ne nějaké otáčení vrčení kousání do čumáku.
Moji psi v ZOO nebyli a asi je tam ani nevezmu, ale kdybych věděla, že se blížíme k něčemu, co je vyleká - kdyby se nelekli neměli by proč vystupovat útočně, přerušila bych jejich soustředění třeba krátkým pomazlením, laskominou nebo lehkým svičením. Sedni, lehni třebama a to opakovala dokud bychom nepřišli k potecionálnímu nebezpečí. Myslím, že by se zase tak střasně pak nelekli, jak se lekli.

pidla napsal(a):
No především pokud měl takovouto reakci u tygra, tak bych ho už rozhodně netahala ke lvu a nosorožci, jen abych si ověřila, že u nich vyšiluje taky. Od tygra bych ho v klidu a bez komentáře odvedla dál - tak daleko, aby přestal vyšilovat a začal normálně vnímat. A tam bych s ním na tom po krátkém uklidnění trošku zapracovala. Pár cviků, pozornost, odměna, hra. A konec, jde se domů - pokud má pes takovéto reakce, tak evidentně není na návštěvu ZOO připravený a nemá smysl vláčet ho po ZOO dál.

A slovo do pranice: nějak nevidím důvod, proč by součástí výchovy musela nutně být socializace na tygra, lva a nosorožce, které mimo ZOO v životě nepotká. Pokud pes zoologickou zvládá v pohodě, proč ne, může to být fajn zpestření, ale pokud reaguje jako pes, o kterém píšete, tak ve vláčení psa po ZOO nevidím absolutně žádný smysl. Ten čas se dá mnohem účelněji věnovat věcem, které jsou pro psí život skutečně potřeba, a návštěvu ZOO si lépe užijete bez psa.

Ještě se zmíním. Mně je líto spíše těch divokých zvířat, když k nim třikrát do týdně přilítnou běsnící psi, to asi nemají moc klidu a pohody.

scylla napsal(a):
Jenže to, co popisujete, není jen o hierarchii. Víte něco o tom, že třeba štěně nemá co se cpát před dospělého ne kvůli tomu, že jde o hierarchii, ale třeba o jeho bezpečí? Měla jsem tu čest spolupracovat s dominátorem, který štěněti nechal svoje jídlo, nechal se okusovat a skoro si urvat ocas kvůli štěněcí hře, ale stejné štěně hodil za sebe, když měl pocit, že by mohlo být ohroženo. Stejně tak jednou za sebe hodil i mne, když vyhodnotil, že jistý duševně nemocný člověk mi jde ublížit. A chtěl mě ochránit. Do dneška mu děkuji za to, co mě naučil. Byli jsme partneři.

Co to je "hodil za sebe" můj pes alfa nikdy nikoho nikam neházel, ale vždy předstoupil jak před svá štěňata tak přede mne, a pokud situaci vyhodnotil jako nerozhodnou, vrátil se odkudkoliv a ulehl mi k nohám, dokud blízkost cizí osoby trvala, ale nikdy mne ani nikoho jiného nikam neházel.

hopy napsal(a):
Není to tak vždy, přenesená agresivita to být sice může, ale sledovala jsem tyto reakce i u velmi silných a vyrovnaných psů.Za středoasiatem se žene štěně výrostek na bránu...asiat drzouna klofne a on už si před šéfa nedovolí...pes, který má "úctu" před šéfíkem si zdaleka nedovolí to, co my lidé si necháme běžně líbit.Mluvím o základech vztahu, samozřejmě že 10letému psovi toleruji rozmary daleko více než mlaďochovi...(paralela s CM...šťouchne nevychovance do míst, kam by nevychovance silný pes klofnu).
V naší smečce byla vůdčí fena silná, ale elegantní dominance.Jestliže mne neposlechla ona, rozviklala tím ostatní, takže pro mne její zdravá podřízenost byla klíčová, abychom jako tým spolehlivě fungovaly..a protože to byla pěkná rošťanda, tak mne taky někdy pěkně povodila za nos.A to si troufám říci, že "naše" poslušnost a vzájemný vztah s jednotlivci je moc dobrý...Jenom jsem nedotahovala jemnosti, na kterých psům záleží.

Přenos vzruchu se odehrává bez ohledu na velikost či případné postavení psa, proto více vzrušený i submisivní pes nebo fenka klidně cvaknou psa, kterého jinak respektují, musí to z nich zkrátka ven to vzrušení

Dospelí psi naopak štěňatům a výrostkům do doby pohůavní zralosi dovolí mnohem více než dovolíme my lidé svým mláďtaům, dovolí jim skoro vše - do pohlavní dospělosti, pak už ne.

scylla napsal(a):
Viděla jsem videí dost, řekla bych, že většinu. Viděla jsem kopání do slabin, vyvěšení do bezvědomí, vyškubání na ostnáči, použití EO, zastrašování bázlivého psa a další lámání psů. Je zajímavé, že tady se z něj kde kdo může potento a jsou státy, kde se jeho pořad nesmí vysílat, protože je považován za propagaci týrání zvířat. Psi jednoznačně vykazují v jeho přítomnosti známky strachu a stresu, takže nevím, proč by měl někdo jeho praktiky používat. Navíc - jeho pořad je show pro prachy a popularitu a skutečná práce se psy a s problémovými psy vypadá o dost jinak.

No to tedy sledujete nějaký jiný pořad - vyvěšení do bezvědomí - to tedy nevím, jestli to nebyl jiný pořad s jiným "psychologem", tomu bych skoro věřila. a kde je Millan zakázán pro týrání zvířat? můžete sem dát odkaz?

hopy napsal(a):
Můžete mně poradit, jak byste zklidňovala dvouletého erdelího kluka při cholerické reakci.Vypadá to asi takto:vejdete např. Do zoo, kam smí psi spořádaní a poslušní...Zoo je součást výchovy a výcviku.Vše OK, dokud neuvidí tygra, lva a nosorožce...Najednou zapomene, že je vedle vás a jde natvrdo do čelního střetu, beze strachu natvrdo mne jde bránit...Jakou rozumnou metodu byste mi poradila?V tu chvíli je to šílená sebevražedná zuřivost...

No je vyděšený, proto by bylo na místět jej uklidnit a podle mne už zklidňovat při příchodu, protože dříve než nebezpečí vid, í ho cítí. Jak mlžete napsat bezezstrachu, když je to útok ze strachu ba úděsu a kdo by se taky divil, když vidí tygra prvně. Myslí si, chudám, že mu jde o život a svůj život jde bránit.

ať žijou psi napsal(a):
Otočení na záda je, asi se vám to nebude líbit, naprostý nesmysl, to dominantní pes se otočí po ukončení konflioktu na záda, má-li chuť a to aby konejšivš demonstroval svou pohodu a nepřipravenost k agresi. Celkové chování psovoda, jeho vnitřní klid a vyrovnanost mu získá převahu ne nějaké otáčení vrčení kousání do čumáku.
Moji psi v ZOO nebyli a asi je tam ani nevezmu, ale kdybych věděla, že se blížíme k něčemu, co je vyleká - kdyby se nelekli neměli by proč vystupovat útočně, přerušila bych jejich soustředění třeba krátkým pomazlením, laskominou nebo lehkým svičením. Sedni, lehni třebama a to opakovala dokud bychom nepřišli k potecionálnímu nebezpečí. Myslím, že by se zase tak střasně pak nelekli, jak se lekli.

Už jsem viděla hodně, ale nikdy žádného dominantního psa, aby se otočil na záda po konfliktu. Na záda se občas otočí před štěňaty, když má chuť si pohrát. Pohodovost a nechuť k agresi maximálně naznačí odvrácením hlavy. Pokud jste viděla psa na zádech před sokem, tak to rozhodně nebyl ten dominantnější z nich.

aritim napsal(a):
Už jsem viděla hodně, ale nikdy žádného dominantního psa, aby se otočil na záda po konfliktu. Na záda se občas otočí před štěňaty, když má chuť si pohrát. Pohodovost a nechuť k agresi maximálně naznačí odvrácením hlavy. Pokud jste viděla psa na zádech před sokem, tak to rozhodně nebyl ten dominantnější z nich.

Musíte se asi lépe dívat nebo i čáí¨íst nkvé poznatky v psí etologii, naopak tato skutečnost je výzkumem potvrzena a to už aspoň sedm, osm let, ovšem do kynologického povědomí ještě asi nepřešla...jenže je to tak. Zkuste shlédnout nějaký film o vlcčích smečkách i tam to je, dominant buď vykoná / filmuje vykonání) pohlavního aktu, očichá toho druhého, položí mu tlapu na záda, a pokud jsou už zadobře, rozvalí se s úsměvem i na zádech, jak kdy... A psa, který boj prohrál jsem viděla pelášit co nejdál a rozhodně ne vystrčit bříško.

ať žijou psi napsal(a):
Musíte se asi lépe dívat nebo i čáí¨íst nkvé poznatky v psí etologii, naopak tato skutečnost je výzkumem potvrzena a to už aspoň sedm, osm let, ovšem do kynologického povědomí ještě asi nepřešla...jenže je to tak. Zkuste shlédnout nějaký film o vlcčích smečkách i tam to je, dominant buď vykoná / filmuje vykonání) pohlavního aktu, očichá toho druhého, položí mu tlapu na záda, a pokud jsou už zadobře, rozvalí se s úsměvem i na zádech, jak kdy... A psa, který boj prohrál jsem viděla pelášit co nejdál a rozhodně ne vystrčit bříško.

Žádné čtení mi nemůže nahradit osobní zkušenost několika desítek let soužití se psí smečkou. Dominantní pes se před nikým neponíží, kromě velmi malých štěňat, nepere se, pokud není napaden a vždy je nad věcí. Pokud je napaden slabším drzounem, nemá potřebu si něco dokazovat a odvrací hlavu, i když třeba přitom vrčí a postojem dává najevo, že drzoun přestřelil. Fyzické usměrnění používá jako šafránu.

aritim napsal(a):
Žádné čtení mi nemůže nahradit osobní zkušenost několika desítek let soužití se psí smečkou. Dominantní pes se před nikým neponíží, kromě velmi malých štěňat, nepere se, pokud není napaden a vždy je nad věcí. Pokud je napaden slabším drzounem, nemá potřebu si něco dokazovat a odvrací hlavu, i když třeba přitom vrčí a postojem dává najevo, že drzoun přestřelil. Fyzické usměrnění používá jako šafránu.

No toje zase moudro - žádné čtení,.. To svědčí jen o vaší zpozdilosti, mně zase čtení dost nahrazuje prastará moudra dávno překonaná a nejen v případě psů. Vystrčit bříško není ponížení, je to pohoda, je to lala, zadržený submisivní pes nevystrčí bříško - leda by zešílel, ale schoulí se na bok.

Jo, alfa pes se nepere, to souhlasím a většinou ani nevrčí, prostě je a má autoritu, mnohý ustoupí iod misky a přenechá ji drzému mladíkovi aniž by jeho autorita utrpěla. A tím, že si lehne a vystrčí hravě bříško jeho autorita netrpí. To je jen lidský a hloupý pohled na tu věc.

Furt konejšivé signály, konejšivé signály a když upozorním na ten tolik zjevný tedy hravé převalení na záda a vystrčení bříška, které říká, já jsem v pohodě, kolem mně je vše v pohodě a co vy?... tak jej nevnímáte?

Typicky vyděšený pes ani erdel nemá ocas nahoře, nepředběhne pána a nepočká si na střet s hlavou...jistě, že to bude obranná reakce přemrštěná, ale věřte mi, to je takový blesk z 0 na 10, že že chlácholení je na to jisté.pochvala je na místě, když už se pes zklidní..To štěndo se fakt nebojí (viditelně)ničeho, jde do věcí s naprostou samozřejmostí, je mu fuk, že si spadne ze žebříku, leze na to znovu,...to by bylo na dlouhý vyprávění, vím, že mám skvělého psa, že bude skvělý parťák a bodygárd, ale svoji pozici si musím "vysloužit autoritou, které rozumí...

hopy napsal(a):
Typicky vyděšený pes ani erdel nemá ocas nahoře, nepředběhne pána a nepočká si na střet s hlavou...jistě, že to bude obranná reakce přemrštěná, ale věřte mi, to je takový blesk z 0 na 10, že že chlácholení je na to jisté.pochvala je na místě, když už se pes zklidní..To štěndo se fakt nebojí (viditelně)ničeho, jde do věcí s naprostou samozřejmostí, je mu fuk, že si spadne ze žebříku, leze na to znovu,...to by bylo na dlouhý vyprávění, vím, že mám skvělého psa, že bude skvělý parťák a bodygárd, ale svoji pozici si musím "vysloužit autoritou, které rozumí...

Typicky vyděšený pes může často mít ocas nahoře, působit navenek velmi sebejistě a zdroj svého strachu chtít co nejdřív sežrat. V lidských pojmech bych to přirovnala k puberťákovi, který nedostatek vnitřní sebejistoty a fobie kompenzuje tím, že machruje, případně jde rovnou někomu rozbít ciferník. Takovému psu nejvíc pomůžete, když ho nebudete za projevy jeho nejistoty trestat, ale naopak mu pomůžete vybudovat si skutečné vnitřní sebevědomí a podpoříte ho. To je totiž skutečná autorita, které opravdu rozumí. Fyzické pacifikování není autorita, jen šikana.

Ale na to přijdete časem sám. Pevně doufám, že pro psa nebude pozdě...

Asi jste neměla psi, kteří když jsou v "ajfru" v tu chvíli jste jim úplně fuk.Prostě si ani při vší svojí žravosti jakýkoliv pamlsek nevezmou...vidí svůj cíl...jistěže se to dá zvládnout, ale v tento moment je pamlskování nanic, a mazlením jim akorát lezete na nervy.Podotýkám, že si zde otáčení na záda spojujeme s týráním cholerického majitele.Vše se musí udát v naprostém klidu, s klidnou převahou, a samozřejmě ne před klecí s tygrem.Tam je potřeba toho psa dostat za sebe a stát mezi ním a tygrem...to je o tom vymezeném prostoru...Dále pak, až pes přijme vaše právo rozhodnout, zda akce bude či ne, můžete psovi svěřit větší odpovědnost...Návštěva zoo naprosto neuškodí, když má své opodstatnění...s tygrem se asi nesetkáme, s divokými prasaty se ale může setkat každý pejskař chodící do přírody.měl by vědět, co od svého psa může čekat...

ať žijou psi napsal(a):
No toje zase moudro - žádné čtení,.. To svědčí jen o vaší zpozdilosti, mně zase čtení dost nahrazuje prastará moudra dávno překonaná a nejen v případě psů. Vystrčit bříško není ponížení, je to pohoda, je to lala, zadržený submisivní pes nevystrčí bříško - leda by zešílel, ale schoulí se na bok.

Jo, alfa pes se nepere, to souhlasím a většinou ani nevrčí, prostě je a má autoritu, mnohý ustoupí iod misky a přenechá ji drzému mladíkovi aniž by jeho autorita utrpěla. A tím, že si lehne a vystrčí hravě bříško jeho autorita netrpí. To je jen lidský a hloupý pohled na tu věc.

Furt konejšivé signály, konejšivé signály a když upozorním na ten tolik zjevný tedy hravé převalení na záda a vystrčení bříška, které říká, já jsem v pohodě, kolem mně je vše v pohodě a co vy?... tak jej nevnímáte?

Mno, já bych jej tak třeba vnímala, kdyby ho alespoň jeden z dominantních psů udělal. Ale jak říkám, vyvalí se jen před malinkými štěňátky. Ostatní se vyvalují před nimi, jako výzva ke hře, jako gesto uznání, podřízení, ale zpravidla jsou vůdcem naprosto přehlíženi.

Pidlo, ten pes se v mžiku zakousne...rovnou do krku a třepe s tím druhým podle toho, jak si s jeho váhou poradí...

Myslíte si, že mu do tý huby mám přitom cpát piškotu?...

ať žijou psi napsal(a):
No to tedy sledujete nějaký jiný pořad - vyvěšení do bezvědomí - to tedy nevím, jestli to nebyl jiný pořad s jiným "psychologem", tomu bych skoro věřila. a kde je Millan zakázán pro týrání zvířat? můžete sem dát odkaz?

Malamuta vyprovokoval k útoku a pak ho vyvěsil do bezvědomí na stahováku, hodil ho na zem na bok "relaxed and submissive", jeho oblíbené a toho zlomeného psa, co se bál jiných psů nechal v této poloze očichávat jinými psy. Najděte si to. Prasárna jako hrom. Když ho tak milujete, tak se vším všudy, ne? Kdo tohle udělá psovi, když je sledován kamerou... Jak se asi chová, když není?

ať žijou psi napsal(a):
No toje zase moudro - žádné čtení,.. To svědčí jen o vaší zpozdilosti, mně zase čtení dost nahrazuje prastará moudra dávno překonaná a nejen v případě psů. Vystrčit bříško není ponížení, je to pohoda, je to lala, zadržený submisivní pes nevystrčí bříško - leda by zešílel, ale schoulí se na bok.

Jo, alfa pes se nepere, to souhlasím a většinou ani nevrčí, prostě je a má autoritu, mnohý ustoupí iod misky a přenechá ji drzému mladíkovi aniž by jeho autorita utrpěla. A tím, že si lehne a vystrčí hravě bříško jeho autorita netrpí. To je jen lidský a hloupý pohled na tu věc.

Furt konejšivé signály, konejšivé signály a když upozorním na ten tolik zjevný tedy hravé převalení na záda a vystrčení bříška, které říká, já jsem v pohodě, kolem mně je vše v pohodě a co vy?... tak jej nevnímáte?

Určitě čtete a účastníte se seminářů a neustále se vzděláváte... Jenže to čtení knih nemůže nahradit čtení psů. Nejlepší učitel v oblasti kynologie je totiž pes. Ta různá "moudra", stará i nová, někdy stojí obojí za starou bačkoru.

hopy napsal(a):
Asi jste neměla psi, kteří když jsou v "ajfru" v tu chvíli jste jim úplně fuk.Prostě si ani při vší svojí žravosti jakýkoliv pamlsek nevezmou...vidí svůj cíl...jistěže se to dá zvládnout, ale v tento moment je pamlskování nanic, a mazlením jim akorát lezete na nervy.Podotýkám, že si zde otáčení na záda spojujeme s týráním cholerického majitele.Vše se musí udát v naprostém klidu, s klidnou převahou, a samozřejmě ne před klecí s tygrem.Tam je potřeba toho psa dostat za sebe a stát mezi ním a tygrem...to je o tom vymezeném prostoru...Dále pak, až pes přijme vaše právo rozhodnout, zda akce bude či ne, můžete psovi svěřit větší odpovědnost...Návštěva zoo naprosto neuškodí, když má své opodstatnění...s tygrem se asi nesetkáme, s divokými prasaty se ale může setkat každý pejskař chodící do přírody.měl by vědět, co od svého psa může čekat...

No nějak mi nesedí dvě vaše vyjádření jednak že se pes vás vrhl chránit a pak že vás nevnímal...

Jinak - nezdá se vám, že váš pes není ani tak skvělý jako trochu na hlavu? tedy pokud se chová tak, jak ho popisujete...

scylla napsal(a):
Malamuta vyprovokoval k útoku a pak ho vyvěsil do bezvědomí na stahováku, hodil ho na zem na bok "relaxed and submissive", jeho oblíbené a toho zlomeného psa, co se bál jiných psů nechal v této poloze očichávat jinými psy. Najděte si to. Prasárna jako hrom. Když ho tak milujete, tak se vším všudy, ne? Kdo tohle udělá psovi, když je sledován kamerou... Jak se asi chová, když není?

Podívejte, jako každý člověk, i Millan jistě dělal chyby a špatnosti, jistě má i zásahy na které není pyšný, nicméně o psech se poučil a učí stále, jeho přístup se mění - nakonec někde se tady psalo, že o tom i hovořil v nějakém pořadu, myslím, že horší je přístup utratím psa, kterého nezvládnu, zbiju ho do bezvědomí, pokoušu mu čumák, potrestám ko kasrem, nějakým jiným zařízením, ... A to se zde běžně propaguje.

Já nezískávám citový vztah k lidem, které znám jen z obrazovek, tedy nezamiluju se do nich, ať dělám, co dělám, taky není můj typ, nicméně se psy to dobře dovede, a jeho postupy jsou v podstatě shodné jako i dalších cvičitelů, které jsem na obrazovce zahranočních TV viděla, vybavuji si ještě nějakou paní, která se věnuje úděsným malým psům a dělala totéž. Rovněž cvičitelky útulkových psů v animal planet popstupují obdobně - přeruší nežádoucí reakci jiným podnětem, dokud se neodbourá. Na našich TV nic takového neběží a když už dříve běželo, byla to propagace pitomostí.

možná jste někde narazila na mlůj příspěvek k očichávání - očicháván je pes, který se nebojí a není v agresi psem, kteý je agresivní ze strachu a to proto, aby ten zděšený pochopilm že mu nic nehrozí. S tygrem to samozřejmě nejde

hopy napsal(a):
Asi jste neměla psi, kteří když jsou v "ajfru" v tu chvíli jste jim úplně fuk.Prostě si ani při vší svojí žravosti jakýkoliv pamlsek nevezmou...vidí svůj cíl...jistěže se to dá zvládnout, ale v tento moment je pamlskování nanic, a mazlením jim akorát lezete na nervy.Podotýkám, že si zde otáčení na záda spojujeme s týráním cholerického majitele.Vše se musí udát v naprostém klidu, s klidnou převahou, a samozřejmě ne před klecí s tygrem.Tam je potřeba toho psa dostat za sebe a stát mezi ním a tygrem...to je o tom vymezeném prostoru...Dále pak, až pes přijme vaše právo rozhodnout, zda akce bude či ne, můžete psovi svěřit větší odpovědnost...Návštěva zoo naprosto neuškodí, když má své opodstatnění...s tygrem se asi nesetkáme, s divokými prasaty se ale může setkat každý pejskař chodící do přírody.měl by vědět, co od svého psa může čekat...

Mám takového psa doma, v ještě horším provedení - ze začátku se do tohoto "rauše" dostával často jen tím, že vylezl pár kroků před barák, ani tam nemusel být tygr. Samozřejmě že v tu chvíli pamlsek nezmůže nic - ten pes nevnímá. Ale když ho budete záměrně dostávat do těchto stavů (viz naprosto zbytečná návštěva ZOO), jen abyste mu mohl dokázat svou "dominanci", tak tím jeho problém jen zametete pod koberec a dřív nebo později vybublá jinde, jinak a nejspíš hůř. Ideální je pracovat s ním tak, aby vnímal, chtěl s vámi spolupracovat a ten pamlsek si bral. To znamená naučit se číst jeho signály, řeč těla, naučit se vnímat jeho úroveň vzrušení a v momentě, kdy se blíží k prahu, ze situace vycouvat. Kdybych ho chtěla socializovat na tygra, tak ho nedotáhnu až k tygrovi, ale začnu třeba dvě stě metrů od něj. Tam, kde ještě vnímá. Učím ho relaxovat, učím ho stresové situace řešit ne útokem, ale tím, že přijde ke mně a požádá mě, abych to vyřešila já. Budete se divit, funguje to úžasně - i u těch prasat. O tom je totiž autorita vůdce - dát psu jistotu, že o jeho problému vím, že na to není sám a že mu pomůžu ho vyřešit.

hopy napsal(a):
Pidlo, ten pes se v mžiku zakousne...rovnou do krku a třepe s tím druhým podle toho, jak si s jeho váhou poradí...

Proč nemá košík? Proč necháte druhé psy chodit tak blízko?
Ne, samozřejmě že mu v této situaci nemáte cpát do huby piškotu. Ale těmto situacím se musí především předcházet. Pokud se opravdu zakusuje, tak košík nonstop a nedovolit psům chodit blíž, než váš pes snese. Odměňovat ho za klid a pozornost v blízkosti psů (ta blízkost může být ze začátku třeba sto metrů), učit ho přerušit oční kontakt a odcházet z potenciálně konfliktních situací, učit ho, že si svůj problém se psy vyřeší nejlíp tak, že od nich odejde. Když už se náhodou stane, že ke konfliktu dojde, tak ho v klidu chytnete (má košík, takže vcelku o nic nejde), v klidu ho odvedete ze situace pryč a necháte uklidnit. Postupně se ten jeho "práh snášenlivosti" bude posunovat ke psům blíž a blíž, až bude i v jejich těsné blízkosti natolik v klidu, že s nimi může začít i pomalu komunikovat.
Ale tím, že ho necháte druhého psa servat a následně ho spacifikujete, ho učíte jen to, že si svůj problém se psy řešit nesmí a že ho za něj nevyřešíte ani vy. Jeho problém trvá, jen ho nesmí projevit a navíc ví, že se v téhle situaci nemůže spolehnout ani na svého pána. To není trvalé řešení.

ať žijou psi napsal(a):
Podívejte, jako každý člověk, i Millan jistě dělal chyby a špatnosti, jistě má i zásahy na které není pyšný, nicméně o psech se poučil a učí stále, jeho přístup se mění - nakonec někde se tady psalo, že o tom i hovořil v nějakém pořadu, myslím, že horší je přístup utratím psa, kterého nezvládnu, zbiju ho do bezvědomí, pokoušu mu čumák, potrestám ko kasrem, nějakým jiným zařízením, ... A to se zde běžně propaguje.

Já nezískávám citový vztah k lidem, které znám jen z obrazovek, tedy nezamiluju se do nich, ať dělám, co dělám, taky není můj typ, nicméně se psy to dobře dovede, a jeho postupy jsou v podstatě shodné jako i dalších cvičitelů, které jsem na obrazovce zahranočních TV viděla, vybavuji si ještě nějakou paní, která se věnuje úděsným malým psům a dělala totéž. Rovněž cvičitelky útulkových psů v animal planet popstupují obdobně - přeruší nežádoucí reakci jiným podnětem, dokud se neodbourá. Na našich TV nic takového neběží a když už dříve běželo, byla to propagace pitomostí.

možná jste někde narazila na mlůj příspěvek k očichávání - očicháván je pes, který se nebojí a není v agresi psem, kteý je agresivní ze strachu a to proto, aby ten zděšený pochopilm že mu nic nehrozí. S tygrem to samozřejmě nejde

Díky Bohu, že neběží, protože lidé hledají šablony, vše snadno a rychle, a chytli by se takových praktik a psi by to zase odnesli. Jeho postupy už odnesla spousta psů, protože to přece bylo v televizi a všichni budeme cvičit podle CM, dokonce tu jistá výcviková škola Direlo začala vyrábět ten jeho dominant dog collar, kterým můžete psa jedním škubnutím bez nadsázky zabít. Jsem ráda, že se nic takového u nás nenatočilo, ona stačila polepšovna mazlíčků a nadělala paseky dost. A to byly jenom elektrické obojky a prášky.

Přesně tak.
Chci jenom k tomu "strachu" - myslím, že to slovo není přesné a vhodné (samozřejmě že existují psi typické bázlivky), použila bych spíš termín ze Šustovy knihy "potřeba kontroly prostředí" v kombinaci s temperamentem psa a samozřejmě a případně plemenými znaky se k tomuto vážícími.

scylla napsal(a):
Určitě čtete a účastníte se seminářů a neustále se vzděláváte... Jenže to čtení knih nemůže nahradit čtení psů. Nejlepší učitel v oblasti kynologie je totiž pes. Ta různá "moudra", stará i nová, někdy stojí obojí za starou bačkoru.

No já jsem se skutečně od svých psů naučila mnohému a taky tomu, že mezi člověkem a psem může dojít i k nedorozumění a to zpravidla na straně člověkla, ale přece jen jsem se více dozvěděla od těch, kteří se psy dlouhodobě zabývají a cíleně je pozorují a vystavují je rozličným umělým podnětům a při tom je sledují, aby porozuměli tomu, co a proč dělají. Jejich poznatky jsem pak sledovala a snažila se vysledovat i u těch mých.

Nejsem ale šílená a neúčastním se "seminářů" kde jedni neznalí přednášejí jiným neznalým.

Mám zkušenost, že ty umělé podněty se většinou od praktického života dost liší a právě aplikace reakcí na umělé podněty vede k těm nedorozuměním. Jak takové semináře vybíráte? Já byla na několika a kromě jednoho jsem odešla, z jednoho dokonce hned na začátku. Týkal se přivolání - přednášející na úvod řekla, že si vysvětlíme, proč je přivolání tak těžké.... To stačí k tomu, aby člověk odešel, protože to není pravda. Na dalším jsem se dozvěděla, že socializace je vlastně očkování a další taková moudra, pak že pes, který není žravý, je určitě ve stresu.... Neměla jsem štaštnou ruku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tak.
Chci jenom k tomu "strachu" - myslím, že to slovo není přesné a vhodné (samozřejmě že existují psi typické bázlivky), použila bych spíš termín ze Šustovy knihy "potřeba kontroly prostředí" v kombinaci s temperamentem psa a samozřejmě a případně plemenými znaky se k tomuto vážícími.

Máte pravdu, Šustova "kontrola prostředí" je lepší výraz. Ten pes se necítí bezpečně a snaží se získat pocit jistoty v dané situaci jediným způsobem, který umí - odehnat a sežrat všechno, co ho znejisťuje. Když ho za to majitel potrestá, to mu pocit bezpečí nezajistí. Jediné trvalé řešení je naučit ho, že si svou potřebu "kontroly prostředí" může stejně tak dobře zajistit jiným (a dokonce snadnějším) způsobem.

scylla napsal(a):
Mám zkušenost, že ty umělé podněty se většinou od praktického života dost liší a právě aplikace reakcí na umělé podněty vede k těm nedorozuměním. Jak takové semináře vybíráte? Já byla na několika a kromě jednoho jsem odešla, z jednoho dokonce hned na začátku. Týkal se přivolání - přednášející na úvod řekla, že si vysvětlíme, proč je přivolání tak těžké.... To stačí k tomu, aby člověk odešel, protože to není pravda. Na dalším jsem se dozvěděla, že socializace je vlastně očkování a další taková moudra, pak že pes, který není žravý, je určitě ve stresu.... Neměla jsem štaštnou ruku.

Doporučuju soustředit se v první řadě na semináře těchto lidí:
František Šusta
Lenka Blachová s Magdou Šimečkovou (tohle bude určitě výborný seminář - mít to blíž, tak jedu hned: http://www.koira.cz/kurz.php?cislo=1415712392 ).

Mají to všichni v hlavě srovnané, mají tunu zkušeností, obrovskou spoustu teoretických znalostí, ale hlavně neuvěřitelný cit. A nebudou vám cpát žádné "jediné obecně platné" moudro.

scylla napsal(a):
Díky Bohu, že neběží, protože lidé hledají šablony, vše snadno a rychle, a chytli by se takových praktik a psi by to zase odnesli. Jeho postupy už odnesla spousta psů, protože to přece bylo v televizi a všichni budeme cvičit podle CM, dokonce tu jistá výcviková škola Direlo začala vyrábět ten jeho dominant dog collar, kterým můžete psa jedním škubnutím bez nadsázky zabít. Jsem ráda, že se nic takového u nás nenatočilo, ona stačila polepšovna mazlíčků a nadělala paseky dost. A to byly jenom elektrické obojky a prášky.

Já si myslím ale, že je škoda, že se zde s dobrými cvičiteli nic nedává, vám asi Millan leží v žaludku, já myslím, že byse od něj mnozí mohli mnohé naučit. Elektrické obojky i u některých zde na diskuzi tak oblíbené jsem ho užívat neviděla. Ale ono to není jen o Millanovi, je to o tom, ýže úspěšní cvičitelé své metody používají na mnoha psech (millan se tím živí, kdyby to nedělal ke spokojenosti zákazníků, asi by ho to neuživilo) a získají násobně vezší zkušenost než jakýkoliv i velký chovatel či cvičitel.

Před kým já varuju je Desenský, kterému bych předala psa jen plyšového.
U nás mnoho psích etologů není a ti, kteří jsou bývají těmi, kdo nevědí nic moc, tak napadáni, že se nelze o nich zde ani zmínit - a to je škoda.

pidla napsal(a):
Máte pravdu, Šustova "kontrola prostředí" je lepší výraz. Ten pes se necítí bezpečně a snaží se získat pocit jistoty v dané situaci jediným způsobem, který umí - odehnat a sežrat všechno, co ho znejisťuje. Když ho za to majitel potrestá, to mu pocit bezpečí nezajistí. Jediné trvalé řešení je naučit ho, že si svou potřebu "kontroly prostředí" může stejně tak dobře zajistit jiným (a dokonce snadnějším) způsobem.

Proč se strach bojíte nazvat strachem? strach není přece zbabělost nebo bázeň je to vypjaká obava a tu před tygrem cítí nejen pes.

ať žijou psi napsal(a):
Proč se strach bojíte nazvat strachem? strach není přece zbabělost nebo bázeň je to vypjaká obava a tu před tygrem cítí nejen pes.

Řekněme si to na rovinu - my nevíme, co ten pes skutečně cítí, vidíme jen to, jak se chová. A za druhé vám spousta lidí řekne "ale ten pes má ocas nahoru, vystupuje naprosto sebevědomě, takže to strach určitě není". Kdežto termín "potřeba kontroly prostředí" jsou ochotnější akceptovat.
Ale je to jen slovíčkaření. Podstatné je, jak s reaktivním psem pracovat, ať už je reaktivní z jakéhokoliv důvodu a ať už to nazvete jakýmkoliv slovem.

ať žijou psi napsal(a):
Já si myslím ale, že je škoda, že se zde s dobrými cvičiteli nic nedává, vám asi Millan leží v žaludku, já myslím, že byse od něj mnozí mohli mnohé naučit. Elektrické obojky i u některých zde na diskuzi tak oblíbené jsem ho užívat neviděla. Ale ono to není jen o Millanovi, je to o tom, ýže úspěšní cvičitelé své metody používají na mnoha psech (millan se tím živí, kdyby to nedělal ke spokojenosti zákazníků, asi by ho to neuživilo) a získají násobně vezší zkušenost než jakýkoliv i velký chovatel či cvičitel.

Před kým já varuju je Desenský, kterému bych předala psa jen plyšového.
U nás mnoho psích etologů není a ti, kteří jsou bývají těmi, kdo nevědí nic moc, tak napadáni, že se nelze o nich zde ani zmínit - a to je škoda.

S dobrým cvičitelem, ne s Millanem. Jenže kdo je dobrý cvičitel? Ten kdo používá klikr? Nebo ten, kdo vyznává teorii dominace? Co člověk, to názor. Ti, co u nás něco opravdu umí a používají hlavu a cit pro psa a mají výsledky, se stáhli a dělají si sami pro sebe a kašlou na nějaké přednášky a semináře, protože zjistili, že to nemá cenu. Bohužel pro nás všechny.

pidla napsal(a):
Řekněme si to na rovinu - my nevíme, co ten pes skutečně cítí, vidíme jen to, jak se chová. A za druhé vám spousta lidí řekne "ale ten pes má ocas nahoru, vystupuje naprosto sebevědomě, takže to strach určitě není". Kdežto termín "potřeba kontroly prostředí" jsou ochotnější akceptovat.
Ale je to jen slovíčkaření. Podstatné je, jak s reaktivním psem pracovat, ať už je reaktivní z jakéhokoliv důvodu a ať už to nazvete jakýmkoliv slovem.

Ano, je to slovíčkaření a někdy i výroba problému tam, kde neexistuje. Navíc - práce s bázlivým psem by se měla lišit podle toho, jaký je důvod jeho strachu, z čeho pochází.

scylla napsal(a):
S dobrým cvičitelem, ne s Millanem. Jenže kdo je dobrý cvičitel? Ten kdo používá klikr? Nebo ten, kdo vyznává teorii dominace? Co člověk, to názor. Ti, co u nás něco opravdu umí a používají hlavu a cit pro psa a mají výsledky, se stáhli a dělají si sami pro sebe a kašlou na nějaké přednášky a semináře, protože zjistili, že to nemá cenu. Bohužel pro nás všechny.

Na pořad se skutečně dobrým cvičitelem by průměrná veřejnost prostě nekoukala. Když už je řeč o té reaktivitě na psy, tak koho by bavilo koukat u žehlení na to, jak dva psi v klidu na prověšeném vodítku chodí kolem sebe a občas dostanou piškot? Žádné drama, žádné emoce, žádný řev, žádný alfarolling. Nuda. Ideální práce s reaktivními psy vypadá tak, že laik absolutně nepozná, že jsou ti psi reaktivní, protože se nad práh vůbec nedostanou. Takže vidí jen pár lidí s naprosto klidnými a hodnými psy, jak šaškujou na trávníku. Funguje to výborně, ale prostě tohle není televizní materiál.

scylla napsal(a):
S dobrým cvičitelem, ne s Millanem. Jenže kdo je dobrý cvičitel? Ten kdo používá klikr? Nebo ten, kdo vyznává teorii dominace? Co člověk, to názor. Ti, co u nás něco opravdu umí a používají hlavu a cit pro psa a mají výsledky, se stáhli a dělají si sami pro sebe a kašlou na nějaké přednášky a semináře, protože zjistili, že to nemá cenu. Bohužel pro nás všechny.

Já myslím, že dobrý cvičitel i dobrý vychovatel psa je ten, který se na psa dívá bez předpojatosti, snaží se mu porozuměn, nemá potřebu se na něj vytahovat a snaží se předvídat, tedy dívat se na okolní svět očima svého psa - a ten pohled může být pes od psa rozličný

Podle mne to není nikdo, kdo se snaží být "vůdcem smečky", tvrdí, že bez něj si jeho psi ani neupšouknou a podobné nesmysly. Musí to být rovněž člověk tolerantní s pevnými nervy. A může to být třeba i stará babka, která má za život svého sedmého voříška, po žádných metách nesahá a se psem a svým okolím žije v pohodě a v klidu, a je to pravděpodobnější než hledat podobného skvělého cvičitele na většině našich cvičáků.

pidla napsal(a):
Řekněme si to na rovinu - my nevíme, co ten pes skutečně cítí, vidíme jen to, jak se chová. A za druhé vám spousta lidí řekne "ale ten pes má ocas nahoru, vystupuje naprosto sebevědomě, takže to strach určitě není". Kdežto termín "potřeba kontroly prostředí" jsou ochotnější akceptovat.
Ale je to jen slovíčkaření. Podstatné je, jak s reaktivním psem pracovat, ať už je reaktivní z jakéhokoliv důvodu a ať už to nazvete jakýmkoliv slovem.

No totéž ale můžete přece říci i o lidech, my nevíme, co kdo skutečně cítí, usuzujeme na to z jeho chování a vlastní zkušenosti. předpokládáme, ale nemáme jak "vědět", že ten, kdo má natelkou čelist a je bez nálady či skučí asi má bolesti zubů - ale víme to určitě?

Niocméně pes, který bez uvažování vystřelí a zaútočí asi není pes s vyrovnanou povahou - aspoň já si to nemyslím, a proto asi není nejlepší do chovu...

scylla napsal(a):
Ano, je to slovíčkaření a někdy i výroba problému tam, kde neexistuje. Navíc - práce s bázlivým psem by se měla lišit podle toho, jaký je důvod jeho strachu, z čeho pochází.

Bázlivý pes není totéž co pes, který má strach, tedy ne úplně, Pes /člověk), který má strach adekvátně reaguje pocitově na nebezpečnou situaci, a strach mu zvýší šanci na vyváznutí z ní bázlivý pes neadekvátně reaguje na zcela běžnou situaci a strach mu brání v běžném životě.

ať žijou psi napsal(a):
Bázlivý pes není totéž co pes, který má strach, tedy ne úplně, Pes /člověk), který má strach adekvátně reaguje pocitově na nebezpečnou situaci, a strach mu zvýší šanci na vyváznutí z ní bázlivý pes neadekvátně reaguje na zcela běžnou situaci a strach mu brání v běžném životě.

Já bych se v této souvislosti bavila než o bázlivém psu spíš o psu reaktivním. Protože zpravidla reaguje nepřiměřeně a přehnaně v podstatě na jakékoliv podněty. Ať už je to strach, lovecké vzrušení, natěšenost na práci... Primární problém není strach, ale to, že psův nervový systím neumí emoce (jakékoliv) úplně správně zpracovávat a nemá je moc pod kontrolou. Takže kromě práce s tou konkrétní emocí (v tomhle případě strachem) je potřeba pracovat i s celkovou reaktivitou, zklidňovat psa, učit ho vnímat a přemýšlet i v emocionálně vypjatých situacích.

ať žijou psi napsal(a):
Já myslím, že dobrý cvičitel i dobrý vychovatel psa je ten, který se na psa dívá bez předpojatosti, snaží se mu porozuměn, nemá potřebu se na něj vytahovat a snaží se předvídat, tedy dívat se na okolní svět očima svého psa - a ten pohled může být pes od psa rozličný

Podle mne to není nikdo, kdo se snaží být "vůdcem smečky", tvrdí, že bez něj si jeho psi ani neupšouknou a podobné nesmysly. Musí to být rovněž člověk tolerantní s pevnými nervy. A může to být třeba i stará babka, která má za život svého sedmého voříška, po žádných metách nesahá a se psem a svým okolím žije v pohodě a v klidu, a je to pravděpodobnější než hledat podobného skvělého cvičitele na většině našich cvičáků.

Ono je veľký rozdiel, či sa niekto snaží být "vůdcem smečky" lebo má potrebu sa tým niekde prezentovať.
Alebo či niekto MUSÍ být "vůdcem smečky", pretože má "pod palcom" psí záprah povedzme 12 psov, alebo svorku cca 17 psov typu SAO pri stádach. Tam sa dotyčný nepotrebuje nikomu ukazovať, on musí pomocou tej svorky pežiť a vykonať prácu, ktorá sa od neho čaká. Vtedy nie je pes cieľom práce ale jej prostriedkom či nástrojom.

kopek napsal(a):
Ono je veľký rozdiel, či sa niekto snaží být "vůdcem smečky" lebo má potrebu sa tým niekde prezentovať.
Alebo či niekto MUSÍ být "vůdcem smečky", pretože má "pod palcom" psí záprah povedzme 12 psov, alebo svorku cca 17 psov typu SAO pri stádach. Tam sa dotyčný nepotrebuje nikomu ukazovať, on musí pomocou tej svorky pežiť a vykonať prácu, ktorá sa od neho čaká. Vtedy nie je pes cieľom práce ale jej prostriedkom či nástrojom.

Ani musher není vůdcem psí smečky, ta svého vůdce má a vybrala ho sama, člověk mlže jen třeba v případě dvou vyvážených adeptů na to místo jednoho podpopřit. Člověk, pokud není Mauglí, nikdy není zařazen na psí místo v rozčleněné smečky, je to jen člověk, psi ho posledchnou, ale není vůdcem smečky a být ani nemůže - už proto ne, že on by při hájení své smečky nikdy nezem, řel, a psi to vědí, vůdce smečky však ano.

ať žijou psi napsal(a):
Já si myslím ale, že je škoda, že se zde s dobrými cvičiteli nic nedává, vám asi Millan leží v žaludku, já myslím, že byse od něj mnozí mohli mnohé naučit. Elektrické obojky i u některých zde na diskuzi tak oblíbené jsem ho užívat neviděla. Ale ono to není jen o Millanovi, je to o tom, ýže úspěšní cvičitelé své metody používají na mnoha psech (millan se tím živí, kdyby to nedělal ke spokojenosti zákazníků, asi by ho to neuživilo) a získají násobně vezší zkušenost než jakýkoliv i velký chovatel či cvičitel.

Před kým já varuju je Desenský, kterému bych předala psa jen plyšového.
U nás mnoho psích etologů není a ti, kteří jsou bývají těmi, kdo nevědí nic moc, tak napadáni, že se nelze o nich zde ani zmínit - a to je škoda.

Elektrické obojky i u některých zde na diskuzi tak oblíbené jsem ho užívat neviděla.
Zaměřte se v dílech na situace, kdy tam má psa se šátkem. A to i toho svého bulla třeba.

ať žijou psi napsal(a):
Ani musher není vůdcem psí smečky, ta svého vůdce má a vybrala ho sama, člověk mlže jen třeba v případě dvou vyvážených adeptů na to místo jednoho podpopřit. Člověk, pokud není Mauglí, nikdy není zařazen na psí místo v rozčleněné smečky, je to jen člověk, psi ho posledchnou, ale není vůdcem smečky a být ani nemůže - už proto ne, že on by při hájení své smečky nikdy nezem, řel, a psi to vědí, vůdce smečky však ano.

Toto si ani nezslúži komentár, skúste sa niečo o psoch naučiť.

kopek napsal(a):
Toto si ani nezslúži komentár, skúste sa niečo o psoch naučiť.

Ještě mne pobavte, prosím.

Paní Pidlo,
měla jste teriera?Nevím, jakou sortu psů máte, ale něco jiného je přístup ovčáckých plemen, a něco jiného terra...za život jsem pracovala s 6ti erdely, 2ma labradory, dlouho v chovatelské stanici boxerů a jednou mě známí dlouhodobě svěřili ovčandu...
Tentokrát si ale vážím vašeho přístupu, jen už se z nedostatku času nebudu asi dál účastnit diskuze...

Vím, že tento pejsek má jistý problém výše uvedený...Určitě o vašem tomto příspěvku budu uvažovat více, ale musím říci, že ona návštěva zoo byla pro mne spíše informativní...s tím, že u erdela musíte situaci vyhodnotit ihned...je to pes, který dobré i špatné má na celý život.Prostě, postupné zvykání na něco, příp.metoda klikru není příliš efektivní...Možná odběhnu, ale uvedu příklad...Pes(tento)už byl připravený na zkoušky...abych něco doladila, zašla jsem na cvičák do psí školy k odbornici(s belgičákama to fakt umí).Chtěla jsem ladit detail...chtěla vidět aport, roční psík doběhl pro činku, udělal malý oblouček a s předsednutím přinesl.Mimochodem, máme výborný oční kontakt...cvičitelka precizně výkon ohodnotila...nelíbil se jí ale ten oblouček a ptala se, jak jsem psa aport učila, učím jako jsem se naučila při předvýchově štěňat pro slepce...moc se mi ta metoda líbí.Kořistnický pud se střídá s touhou po hře...Řekla mi dotyčná, že to mám zkusit opačně...od konce...tj předání aportu.Mému psíkovi aport upustila před sebe, použila povel APORT, on ho vzal a ona mu ho s pochvalou okamžitě odebrala, párkrát zopakovala..Toto si musí zažít a pak přistoupíme k dalšímu kroku...To je asi vhodné pro ovčáky, ale ne pro erdela již zaučeného.Následně jsem složitě napravovala jeho poznatek, že pod povelem APORT si vlastně nemusel předsednout, že se to dá dělat z jeho pohledu výhodněji a stejně sklidí ovace, když jsem chtěla více...tj předsednout, začal aporty plivat..no už jsme to napravili, ale stejně už to nikdy nebude stoprocentní spolehlivost...
Podobná situace nastává např.při nácviku revírů...chcete-li, aby za zástěnou nekousal ale spolehlivě vyštěkával, Nesmí za ní dostat ani jednou za odměnu kousnout...to jednou je pro něj nespolehlivost navždy...
Prostě, co jednou udělá to si pamatuje na leta...proto je klasický terier náročnější...pro někoho paličatý blb, pro mne velmi vysoká inteligence a schopnost samostatné práce...a pro mne výzva, abych mu dokázala předávat informace srozumitelně, jednoduše a jasně.
Určitě stále pracuji na pohodovém žití ve smečce, v jiném prostředí na ignoraci psů a fixování psa na sebe...ale je a bude to dlouhodobá práce, musí převažovat dobrá zkušenost, ale čas od času je jednoznačné že tento pes oceňuje, když ví, že na jeho paničce se dříví štípat nemůže...
Zpočátku jsem psala, že má špatnou reakci vybudovanou jeho matkou..."ocenění od ní"přišlo tehdy, když se začal rvát...prostě psí pochvala ve špatnou dobu.
Já si jen uvědomuji, jak zodpovědné je odchovávat štěňata...sám chovatel i nevědomky může
připustit velkou "paseku" v malém začínajícím mozečku.Kdybych si ještě jednou brala štěně od jiného, pečlivě bych prověřila především body jakým způsobem matka fena ukázňovala štěňata, jaké bitky byly štěňatům dovoleny, a samozřejmě, jakým vlivům ze strany člověka bylo štěně vystaveno...

pidla napsal(a):
Vysvětlí mi tohle někdo? Jsem jediná, kdo nechápe, co tím básník chtěl říct?

Taky nějak ten smysl postrádám, ale třeba si stojím na " vedení "...

rapotacka11 napsal(a):
Tohle jsme jistě všichni viděli....

https://www.youtube.com/watch?v=qFP28ANXLLA.

Super video, smekám před pánem...
Hanka.

hanitchka.m napsal(a):
Smazali z youtube jedno šílené video, kde CM totálně selhal, pes zoufale vysílal konejšivé signály, jak jen mohl, dával najevo, že je mu to nepříjemné, ať toho nechá, jinak bude muset kousnout a totální ignorací těchdle projevů došlo samozřejmě k ataku a následnému "ukáznění" psa :/
Ale velmi pěkně je to vidět i tady https://www.youtube.com/watch?v=9ihXq_WwiWM, chudák pes, tu ruku mu měl sežrat.

Můžu se zeptat co přesně by tedy podle vás on měl dělat? Nějak si neumím představit tuto situaci a adekvátní reakci člověka, když pes reaguje takto agresivně i dost dlouho potom, co mu šáhl do té misky?
Reaguje takto proto, že dotyčný je pro něj cizí člověk? očividně tak ale reaguje i na vlastního pána. Nebo co je příčinou takového chování a jak hlavně v takovém případě reagovat?

lizbeth napsal(a):
Můžu se zeptat co přesně by tedy podle vás on měl dělat? Nějak si neumím představit tuto situaci a adekvátní reakci člověka, když pes reaguje takto agresivně i dost dlouho potom, co mu šáhl do té misky?
Reaguje takto proto, že dotyčný je pro něj cizí člověk? očividně tak ale reaguje i na vlastního pána. Nebo co je příčinou takového chování a jak hlavně v takovém případě reagovat?

Co měl dělat? Především neměl vysílat k feně naprosto nesmyslné a protichůdné signály. Nejdřív jí povelem, který znala, dovolil žrát, a když ho poslechla, tak ji za to brutálně zdrbal. Ta fena nebyla agresivní jen kvůli misce, ta byla chudák už celkově úplně zoufalá, protože vůbec netušila, co po ní ten divnej cizí chlap vlastně chce a proč ji i přes její snahu usmířit si ho fyzicky napadá.

Jinak příčinou takového chování k majitelům je prostě hlídání zdrojů. Naprosto normální psí chování, v přírodě ve smečce v podstatě nepostradatelné, v lidské společnosti ale nežádoucí. Když štěně hned zpočátku naučíte, že přítomnost člověka u jeho misky (kosti, hračky apod.) je supr věc a zpravidla z ní i něco kápne, tak není problém. Když se to nechá vygradovat a čas od času se za toto chování pes fyzicky potrestá, skončí to tak, jako u majitelů na videu - k misce se nemůže nikdo ani přiblížit. Protože tím ho naučíte, že člověk blížící se k jeho misce znamená, že přijdou nepříjemnosti, takže se o to víc bude snažit preventivně všechny odehnat co nejdál.

lizbeth napsal(a):
Můžu se zeptat co přesně by tedy podle vás on měl dělat? Nějak si neumím představit tuto situaci a adekvátní reakci člověka, když pes reaguje takto agresivně i dost dlouho potom, co mu šáhl do té misky?
Reaguje takto proto, že dotyčný je pro něj cizí člověk? očividně tak ale reaguje i na vlastního pána. Nebo co je příčinou takového chování a jak hlavně v takovém případě reagovat?

Já myslím, že neměli psa zahnat do úzkých /tento zákrok vidím až nyní a skutečně. Není povedený/. Proč si pes začal hlídat misku, ví pánbu, a skoro bych řekla, že mu zase tak moc nešlo o misku, protože v první fázi se o ni zase tak nestará,

Podle mne má pes zkrátka a dobře špatné zkušenosti s lidmi a takhle si je nevylepší. Agresivní nebyl pes, ale člověk a pes se cítil ohrožen, Viděli jsme olizování. Jasný příznak stresu, napětí, nesnází, to by člověk neměl přehlíédnout, dále ukázku výhrůžného postoje, který pes dobře přečetl a - zahnaný do kouta bez možniosti úniku, se s hrozbou vyrovnal tak, jak se vyrovnal.-

Pokud není štěně odmala zvyklé nechat si manipulovat s miskou a to by mělo být /co když třeba do misky spadne kus skla?), musí se tomu naučit, nejlépe tak, že se předloží miska sytému psu, a nějakým nástrojem, třeba hůlkou /ne vlastní rukou) vyzkoušíme, co si nechá s miskou udělat a chválíme a odměňujeme tak, aby věděl - jak jdou na moji misku, dostanu pořádný pamlsek a plno, plno chvály., po procvičení se postupuje dál, manipulace s běžnou porcí potravy, manipulace rukou a nikdy se proti psu nestavíme výhrůžně a to zejména ne proti cizímu, nebo se se zlou potážeme, zejména, když je zahnaný do kouta a nemá kam utéci.

Ne tenhle zákrok se mi nelíbil a ta plačící majitelka by si měla raději dát facku.

pidla napsal(a):
Jinak příčinou takového chování k majitelům je prostě hlídání zdrojů. Naprosto normální psí chování, v přírodě ve smečce v podstatě nepostradatelné, v lidské společnosti ale nežádoucí. Když štěně hned zpočátku naučíte, že přítomnost člověka u jeho misky (kosti, hračky apod.) je supr věc a zpravidla z ní i něco kápne, tak není problém. Když se to nechá vygradovat a čas od času se za toto chování pes fyzicky potrestá, skončí to tak, jako u majitelů na videu - k misce se nemůže nikdo ani přiblížit. Protože tím ho naučíte, že člověk blížící se k jeho misce znamená, že přijdou nepříjemnosti, takže se o to víc bude snažit preventivně všechny odehnat co nejdál.

Souhlasím naprosto s tím, že pes nesmí vidět v přítomnosti člověka u misky nebo v misce nebezpečí a většina psů nikdy podobný nápad nemá, já jsem nikdy svíé psi, jak se mnou šli časem to nemusela učit, nechají si vzít cokoliv, i když nalezenou kost dovedou zcela bravurně schovat v hubě, až žasnu.

Možná tenhle případ nebyl o proszém hliídání si jídla, ale o cizím zjevnmě agresivním člověku v psím osobním prostoru, Já myslím, že zahnán do kouta cizím agresorem, který mu ještě strká ruku do misky, by rafli i ti moji - tedy cizince, ale za běžné situace, když není sáhnutí do misky provázeno postojovou agresí, nikdy

Tenhle případ tedy Millan nezvládl, zajímalo by mne, jak to se psem dopadlo.

ať žijou psi napsal(a):
Souhlasím naprosto s tím, že pes nesmí vidět v přítomnosti člověka u misky nebo v misce nebezpečí a většina psů nikdy podobný nápad nemá, já jsem nikdy svíé psi, jak se mnou šli časem to nemusela učit, nechají si vzít cokoliv, i když nalezenou kost dovedou zcela bravurně schovat v hubě, až žasnu.

Možná tenhle případ nebyl o proszém hliídání si jídla, ale o cizím zjevnmě agresivním člověku v psím osobním prostoru, Já myslím, že zahnán do kouta cizím agresorem, který mu ještě strká ruku do misky, by rafli i ti moji - tedy cizince, ale za běžné situace, když není sáhnutí do misky provázeno postojovou agresí, nikdy

Tenhle případ tedy Millan nezvládl, zajímalo by mne, jak to se psem dopadlo.

Jak to dopadlo? Podle toho, co bylo v plné verzi pořadu (což nemusí úplně odpovídat realitě), po tom "strašlivém pokousání" CM odjel do nemocnice nechat si odborně ošetřit škrábanečky. A tuším pět týdnů se u majitelů neukázal. Pak k nim slavnostně přijel a jelikož majitelé hlásili, že chování fenky se v tom mezidobí výrazně zhoršilo (dost pochopitelně, vzhledem k tomu jeho "zásahu"), tak si ji odvezl na převýchovu. Po dalších cca šesti týdnech se k němu štáb s majiteli přijeli podívat na převychovanou fenku. Ano, u misky už agresivní nebyla - pokud si vzpomínám dobře, tak byla dost slušně vypsychovaná a bylo na ní vidět, jak se bojí jakkoliv projevit. Ale pro oko laika normální, hodnej, převychovanej pes. Nicméně CM ji těmto majitelům nevrátil, že by to nedopadlo dobře - našel jí údajně vhodnější majitele. Což by dle mého názoru celý problém vyřešilo i bez toho jeho cirkusu a šestitýdenní "převýchovy".

Ten její agresivní výpad opravdu byla primárně obrana proti neznámému, agresivně a nepředvídatelně se chovajícímu člověku, před kterým neměla kam utéct. Chuděra, ona se tak dlouho a usilovně snažila domluvit se s ním po dobrém...

Jinak samozřejmě že většina psů si misku před člověkem a priori nehlídá. Ale přesto je to původně naprosto normální chování, bez kterého by psi v přírodě nepřežili, takže i když bylo z velké části potlačené chovem, přesto se může občas objevit.

pidla napsal(a):
Jak to dopadlo? Podle toho, co bylo v plné verzi pořadu (což nemusí úplně odpovídat realitě), po tom "strašlivém pokousání" CM odjel do nemocnice nechat si odborně ošetřit škrábanečky. A tuším pět týdnů se u majitelů neukázal. Pak k nim slavnostně přijel a jelikož majitelé hlásili, že chování fenky se v tom mezidobí výrazně zhoršilo (dost pochopitelně, vzhledem k tomu jeho "zásahu"), tak si ji odvezl na převýchovu. Po dalších cca šesti týdnech se k němu štáb s majiteli přijeli podívat na převychovanou fenku. Ano, u misky už agresivní nebyla - pokud si vzpomínám dobře, tak byla dost slušně vypsychovaná a bylo na ní vidět, jak se bojí jakkoliv projevit. Ale pro oko laika normální, hodnej, převychovanej pes. Nicméně CM ji těmto majitelům nevrátil, že by to nedopadlo dobře - našel jí údajně vhodnější majitele. Což by dle mého názoru celý problém vyřešilo i bez toho jeho cirkusu a šestitýdenní "převýchovy".

Ten její agresivní výpad opravdu byla primárně obrana proti neznámému, agresivně a nepředvídatelně se chovajícímu člověku, před kterým neměla kam utéct. Chuděra, ona se tak dlouho a usilovně snažila domluvit se s ním po dobrém...

Jinak samozřejmě že většina psů si misku před člověkem a priori nehlídá. Ale přesto je to původně naprosto normální chování, bez kterého by psi v přírodě nepřežili, takže i když bylo z velké části potlačené chovem, přesto se může občas objevit.

Jo, změna majitel pomůže hlavně, když je chyba v něm.

Ja v prvom rade nechápem aký je cieľ toho, že sa vŕtam psovi v miske počas žrádla. Iste, pes musí strpieť aby som mu misku zobral kedykoľvek a to sa musí aj naučiť. Ale v zásade keď žerie, to je jeho "posvätný čas" a ak nie je ozaj vážny dôvod, tak mu ho nebudem narušovať. Ak do misky spadne niečo nevhodné, odoberiem celú misku, vyriešim problém a ak je to vhodné, dám mu ju dožrať. Ja vždy stojím pri psovi kým sa nažerie (trvá to cca 10 min.) a sledujem, či tam niečo nespadne... Ale stojím pri psovi, nepchám ruky do misky. Načo ?

Ažp
Tenhle případ tedy Millan nezvládl, zajímalo by mne, jak to se psem dopadlo.

Jak to asi může dopadnout.
Zřejmě pes zešílel.
- má dementní majitele .. To snad nemůže ustát...

rapotacka11 napsal(a):
Ažp
Tenhle případ tedy Millan nezvládl, zajímalo by mne, jak to se psem dopadlo.

Jak to asi může dopadnout.
Zřejmě pes zešílel.
- má dementní majitele .. To snad nemůže ustát...

No, pidla zjistila, že to ustál víte, nebyla to hezká situace a Millan /jak jej stále považuju za velmi dobrého znalce psů a cvičitele) ji neustál, bral to jakoby osobně a to přece nejde, ale tak jak tak, kdyby psy v životě nic horšího než nevyzpytatelný lidský cvok, který mu sebere m, isku a vyděsí ho, nepotkalo, byl by to vážně pokrok.

kopek napsal(a):
Ja v prvom rade nechápem aký je cieľ toho, že sa vŕtam psovi v miske počas žrádla. Iste, pes musí strpieť aby som mu misku zobral kedykoľvek a to sa musí aj naučiť. Ale v zásade keď žerie, to je jeho "posvätný čas" a ak nie je ozaj vážny dôvod, tak mu ho nebudem narušovať. Ak do misky spadne niečo nevhodné, odoberiem celú misku, vyriešim problém a ak je to vhodné, dám mu ju dožrať. Ja vždy stojím pri psovi kým sa nažerie (trvá to cca 10 min.) a sledujem, či tam niečo nespadne... Ale stojím pri psovi, nepchám ruky do misky. Načo ?

Tak vy máte tento postup, já psovi do misky sáhnu, důvody mohou být rozličné, třeba si všimnu, že rýže s masem se dostatečně nepromíchala, tak to domíchnu, protože já mám nežravé mlsňáky, nebo řeknu - uhni, s vliju trošku oleje... Prostě z provozních důvodů jim odjakživa do misky sahám, samozřejmě ne denně, ale sahám.

Jedí sami, nestojím u nich, to bych se nastála s našimi...myslím, že psům to nevadí, nikdy si nestěžovali a přijde jimto normální. Zda by snesli, aby jim do misky v době jídla sáhl cizinec, to nevím, ale vzhledem k tomu, že jsou nežraví, asi ano, je ale jisté, že pokud by k nim přistoupil podobně drze a výhrůžně jako Millan na tomto videu z nepovedené akce, pes by rafl určitě a fenka? to s jistotou nevím. Kočkám ale vstup a kontrolu i drobnou krádež z misky trpí.

ať žijou psi napsal(a):
No, pidla zjistila, že to ustál víte, nebyla to hezká situace a Millan /jak jej stále považuju za velmi dobrého znalce psů a cvičitele) ji neustál, bral to jakoby osobně a to přece nejde, ale tak jak tak, kdyby psy v životě nic horšího než nevyzpytatelný lidský cvok, který mu sebere m, isku a vyděsí ho, nepotkalo, byl by to vážně pokrok.

Potkalo ho to nejhorší.
Ne nějakej César.
Přiblblí majitelé, stejní, jako všichni ostatní v Césarových pořadech.

rapotacka11 napsal(a):
Potkalo ho to nejhorší.
Ne nějakej César.
Přiblblí majitelé, stejní, jako všichni ostatní v Césarových pořadech.

No to ne, jsou majitelé, kteří týrají, nechávají zemřít hlady, psi maji rány po těle... Zdaleka a zdaleka to není nejhorší. V Millanových pořadech jsou dychtiví majitelé a já myslím, že radí zpravidla dobře. A za chyby se prý omluvil.

Zdravím všechny, pořady CM také sleduji a je pravda, že ti jeho klienti jsou zpravidla trošku přiblblí jak píše rapotacka11, teda aspoň co se týče výchovy a řešení "psích problémů" ale na druhou stranu učený z nebe nespadl a taky si myslím, že ty jeho rady jsou většinou správné a účinné. Zajímalo by mě, jestli neznáte někoho podobného u nás, kdo by dokázal pomoct nebo spíš ještě lépe jestli někdo nemáte osobní zkušenosti s nějakým odporníkem na problémové chování psů... Děkuji za případné reakce.

Sohlasím se Samanta SAN.

Není problém vychovat empatického psíka...tento člověk se ale potýká se "zvoranými psy"
Výše uvedené video se smečkou honičů ukazuje, jak to vypadá, když šéf důsledně pracuje s přirozeným smečkovým chováním psa...skvělé výsledky...viděli jsme v jeho ruce milión pamlsků..ne, ale ze vrat jede první, nedá-li psům volno jdou za ním ne před ním...při relaxu k němu přibíhají a ON jim pomáhá otočit se a hned je s polaskáním vypouští dál,..oni neurčují, se kterým psem se kamarádíme, prosté šéf jede, dál(lov nebo hra ještě nezačala), do vody hází míček...voda sama klade dost odporu a odčerpá energii, nejsem si jistá, ale jstli neurčuje jménem, komu bude míček(kořist) patřit...vše, co tam vidíme, učí vnímavé pozorovatele CM.Rozdíl je v tom, že tento pán pracuje se svými psy, CM napravuje zkažené raply cizích lidí nebo lidmi udělané neurotiky...Také jeho pořady obsahují výzvu...bez konzultace s odborníkem se do akce nepouštějte. Musíme totiž dokonale rozumět principům smečkového chování a zařadit je do svého jednání se psem s neochvějnou důsledností...

Já si o té neochvějné důslednosti myslím své - jsem důsledně nedůsledná a se psy nemám potíž (nikdy jsem ale nepřevychovávala), a s dítětem - zaklepu- taky ne. I já tak byla vychována - a ušlo to.

Myslím si, že především se psem musíme navázat vztah a než že si přivedeme domů psa a hned jsme kamarádi, tak to nechodí ani u větších ště'nat /tu zkušenost mám). Člověk si musí psa získat a to nejen pamlsky a nejen procházkami.. Takové navázání vztahu s tzv. Zkaženým psem asi není otázka dnů, ale spíše týdnů - a ty Millan nemá k dispozici, proto volí své metody při převýchově těchto psů.

Pes musí věřit, že mu dáme a ne sebereme potravu, že ho nezbijeme a naše rychlé gesto neznamená hrozbu, že se s ním chceme dohodnout, že ho nikde nezavž¨řeme a podobně. Až tomu i váhavě začně veřit, můžeme začít budovat nové stereotypy včetně sahání do jídla.

Rozhodně bych ale svého psa -potížistu nedala do žádné psí školy a pokud bych vyhledala odborníka, pak ne cvičitele, ale etologa, aby mi pomohl rozšifrovat, co mi pes říká. Zvážila bych jeho rady svou hlavou a aplikovala je.

"Zajímalo by mě, jestli neznáte někoho podobného u nás, kdo by dokázal pomoct nebo spíš ještě lépe jestli někdo nemáte osobní zkušenosti s nějakým odporníkem na problémové chování psů... "
Ano a ano.

Neznám odporníky,

když si zralý člověk pořídí zvíře, je sám povinnen převzít odpovědnost za život, který k sobě připoutal...

Ale určitě bych hledala učitele, který má celoživotní zkušenosti, abych zapracovala nejen na psu, ale i na sobě...

V rámci koní by to byl Monthy Roberts, u psů je to zmíněný CM, ale také Viktorie S. Atd., kdybych znala toho člověka z videa se smečkou hovičů, snažila bych se od něho naučit co nejvíc...Věřím, že všechny tyto osoby mají okolo sebe i "zdravou lidskou rodinu"...

Také mne ale učila vůdčí fena naší smečky, principy, které s důsledností uplatňovala avýsledky, kterých dosahovala...

Cesar Milan už umřel, a jeho metody špatné nebyly. Ono je to těžké, nejsme zastáncem násilí na psech, ale občas to bez toho prostě nejde.Od každého kdo se psy zabývá lze pochytit něco, a zdravě uvažující člověk si sám vybere. Např nemám potřebu psa točit na záda a podobné nesmysly, ale občas je takové drbnutí stahovákem potřeba, to samé jako třeba šlehnutí proutkem, ve finále zjistíte že to zabere lépe než nějaké propagované pozitivní metody. Cvičit pozitivkou si může dovolit ten kdo dělá srandy jako třeba agility, kdy pes lítá po ohrazeném place a když odmítne poslušnost nic se neděje. Ovšem loveckého nebo pracovního psa může takové odmítnutí či pozdní zareagování stát život, tady si nejde hrát je na pamlsky a hraní, někdy je potřeba trošku přitvrdit, aby se psovi povel vryl tak do podvědomí že si prostě nedovolí ho neudělat, ti kdo cvičí fakt pracovní plemena to jistě vědí, ti kdo si jenom hrají na soutěžích nepochopí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Cesar Milan už umřel, a jeho metody špatné nebyly. Ono je to těžké, nejsme zastáncem násilí na psech, ale občas to bez toho prostě nejde.Od každého kdo se psy zabývá lze pochytit něco, a zdravě uvažující člověk si sám vybere. Např nemám potřebu psa točit na záda a podobné nesmysly, ale občas je takové drbnutí stahovákem potřeba, to samé jako třeba šlehnutí proutkem, ve finále zjistíte že to zabere lépe než nějaké propagované pozitivní metody. Cvičit pozitivkou si může dovolit ten kdo dělá srandy jako třeba agility, kdy pes lítá po ohrazeném place a když odmítne poslušnost nic se neděje. Ovšem loveckého nebo pracovního psa může takové odmítnutí či pozdní zareagování stát život, tady si nejde hrát je na pamlsky a hraní, někdy je potřeba trošku přitvrdit, aby se psovi povel vryl tak do podvědomí že si prostě nedovolí ho neudělat, ti kdo cvičí fakt pracovní plemena to jistě vědí, ti kdo si jenom hrají na soutěžích nepochopí.

Umřel? To byla kachna...

Umřel ?
www.facebook.com/CesarMilanElEncantadorDePerros.

Taky jsem četla, že zpráva o tom, že 3.prosince zemřel na infarkt, byla lež...

rapotacka11 napsal(a):
Umřel ?
www.facebook.com/CesarMilanElEncantadorDePerros.

Neumřel.

Zcela souhlasím s "habe"! Napsala to, co si stále myslím. Pozitivní metoda = dobrá jen pro hračičky. Pro služební a lovecké psy k ničemu. Např. Lovecký pes musí pracovat zcela spolehlivě a také často samostatně. Jen těžko si lze představit lovečáka, který bude jen čumět na pána a kapsu plnou pamlsků a čekat na povel, co má udělat. A takový myslivec taky těžko bude na hon tahat pamlsky, aby je se psem vyměňoval za doneseného zajíce. To má spíš plné ruce práce - nosit úlovky, opatrovat flintu (nehledě na to, že někdy i střílí), přebírat další úlovky a ještě kontrolovat kde má psa a co právě dělá. Na takové opičárny prostě při tvrdé práci není čas a ani prostor. Navíc jsou cviky, které musíte psa naučit trošku tvrdšími metodami, jinak je ten pes prostě nedělá spolehlivě.

Já osobně nesnáším jakoukoliv televizní šou o nápravě zvířecího chování. Kdo ví, ten si z toho snad něco vezme a kdo neví, tak je schopen jen všechno více pokazit.
Viděla jsem jen pár videí s CM a prostě se mi to vůbec nelíbí. Hlavně je to k ničemu. Ti lidé nebo hlavně psi, potřebují pomoc naživo. Naučit se se psem pracovat a komunikovat a prostě ho pochopit.
Dnes si každý pořídí psa a není ochoten si ani nic přečíst a prostě se nezajímá.
"Vždyť sousedka má také labradora a on je tak skvělý, hodný a vychovaný a v časopise psali, že je to ideální pejsek k dětem a pro začátečníky a vůbec"
A pak to dopadne tak, že lidi nerozumí psovi, pes nerozumí jim a pak přijde nějaký úplně cizí člověk (např. CM) a psa úplně dodeptá.
Nedovedu si představit, že by nějaký cizí člověk přišel k nám na zahradu s TV štábem a začal by nějak mého psa narovnávat. Chudáci psi, vždyť z toho musí mít ještě větší zmatek, je mi z toho zle.

A další věc, o které zde na ifauně často čtu je povalování psa na záda, nechápu to. Nejsem žádný výcvikář, jsem holka, co má ráda psy. Ve 14ti letech jsem měla svého prvního psa dobrmana, pak psa ridgebacka a nyní mladou fenku ruského teriéra. Se psy jsem skládala i nějaké zkoušky. Ridgeback byl po dobrmanovi větší oříšek, ale všechno to byli a jsou super psi, nikdy jsem žádného nemusela "povalit na záda" ani nijak jinak si nic dokazovat.

Přede dvěma lety jsem si vzala z útulku 5ti letého dobrmana a to mám 3 malé děti. Pes byl celkem nesocializovaný, neskutečně si hlídal žrádlo a po měsíci byl schopen odbíhat od misky a nakukovat jestli mu s dětmi něco nepřihodíme a to bez jakéhokoliv násilí, kterého měl beztak v životě už dost.
Lidi by hlavně neměli psy polidšťovat a hlavně by se měli vzdělávat a nepapouškovat...

Hopy:
když si zralý člověk pořídí zvíře, je sám povinnen převzít odpovědnost za život, který k sobě připoutal...

To je sice pravda, člověk tu odpovědnost mít musí, ale někdy prostě neovlivníte, co se vašemu psovi stane (zvlášť na vesnici, kde je takových nezodpovedných majitelů povíce) a špatná zkušenost, která se podepíše na psychice psa je na světě. A myslím si, že právě odpovědné chování je to řešit i kdyby to mělo být s pomocí někoho zkušenějšího.

Nesouhlasím s nutností užívat při nácviku násilí, ukazuje to jen na neschopnost cvičitele, nic jiného, z minulosti nám promlouvá nsilí na cvičácích, vycukávání psa, kopání i bití.

Pes, který má strach z následků nepracuje lépe, ale hůř.

Já jsem kdysi měla pastevce, chodila na cvičák (byl ti čuvač, žádný kavkazan) a proto jsem přestala chodit, že jsem se na ty násilníky nemohla ani podívat.

ani cirkusáci necvičí násilně, nebo už ne, je to výchovný středověk.
Pes nepotřebuje pamlsek za vše a celý život, ale při nácviku, pak stači pochvala, psa to musí bavit.
Jak jste na to přišli, nosit na hon pytel pamlsků, psa baví ten hon sám, nebo by aspoň měl.

tedy doufám, že násilné výchovné metody už mizejí a ne že se oživují.

Pro samantu:

Nekritizuji vás, souhlasím s vámi, od každého šikovného člověka se učím také...ale tady na tom webu lidi ze sebe často dělají borce jenom proto, že sami mají již pidiživotní zkušenost a odsoudí jiné(CM) jako "blby" jenom např.proto, že nesnáší, když v TV někdo povalí psa na záda...pro psa toto totiž tento úkon sám osobně bolesitvý není, jenom mu úkážete, drzoune, musím t trochu ustříhnout přerostlá křidélka.Sama stahovák nepoužívám, ostnáč nikdy, moje smečka chodí s kožeňáčky, a, mají volnosti i toho zaměstnání co potřebují...Každý z nich mne má rád tak, že by za mnou zdrhnul a opustil své psí čtyřnožce...Mezi borce se nepočítám, ráda se učím, do cizích rukou se ale svého psa dát bojím, spíš ráda okukuju, co se mi hodí použiju...ůspěch je v té provázanosti.Když je problém, radím se také, ale určitě ne jen s jedním...

ať žijou psi napsal(a):
Nesouhlasím s nutností užívat při nácviku násilí, ukazuje to jen na neschopnost cvičitele, nic jiného, z minulosti nám promlouvá nsilí na cvičácích, vycukávání psa, kopání i bití.

Pes, který má strach z následků nepracuje lépe, ale hůř.

Já jsem kdysi měla pastevce, chodila na cvičák (byl ti čuvač, žádný kavkazan) a proto jsem přestala chodit, že jsem se na ty násilníky nemohla ani podívat.

ani cirkusáci necvičí násilně, nebo už ne, je to výchovný středověk.
Pes nepotřebuje pamlsek za vše a celý život, ale při nácviku, pak stači pochvala, psa to musí bavit.
Jak jste na to přišli, nosit na hon pytel pamlsků, psa baví ten hon sám, nebo by aspoň měl.

tedy doufám, že násilné výchovné metody už mizejí a ne že se oživují.

Videla jste nrkdy hon?Spousta lidi, psů, pachů, zvěř, práce na velké ploše plné zajímavých podnětů a v tomhle prosťedí musíte jedním povelem okamžitě zastavit psa, pak by jste viděla rozdíl mezi psy cvičenými parfosním způsobem a pozitivkou.Tady nejde o hru buď udělá nebo neudělá, on spolehlivě udělat musí a naučí se to jedině tak že ví že kdxž to neudělá, zabolí to,.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Videla jste nrkdy hon?Spousta lidi, psů, pachů, zvěř, práce na velké ploše plné zajímavých podnětů a v tomhle prosťedí musíte jedním povelem okamžitě zastavit psa, pak by jste viděla rozdíl mezi psy cvičenými parfosním způsobem a pozitivkou.Tady nejde o hru buď udělá nebo neudělá, on spolehlivě udělat musí a naučí se to jedině tak že ví že kdxž to neudělá, zabolí to,.

Naopak. Nejspolehlivější poslušnost je taková, kdy pes poslouchá proto, že sám chce, protože má ten povel rád a děsně ho baví.
Hon jsem viděla. Viděla jste někdy field trial? Psi jsou plně ovladatelní třeba i na 500 m, to znamená na vzdálenost, kdy už ho pán prakticky nevidí. A to bez újmy na schopnosti pracovat samostatně, když je to potřeba. Tohle hrozbou trestu a bolesti nedokážete, tohle musí ten pes sám chtít a milovat. Čehož dosáhnete správně vedeným výcvikem PO DOBRÉM. Ne za piškotek, pochopitelně, ale za práci. Lovečák nemiluje nic tolik, jako lov, takže stačí udělat mu z toho hru s postupným promyšleným zvyšováním kritérií, kdy od začátku ví, že si "zaloví", když bude hrát podle vašich pravidel. A protože odměnou třeba za tu stopku je to, co nejvíc miluje, tak brzy začne milovat i ten povel sám o sobě. V pozitivce se tomu moderně říká "přenos hodnot", ale princip je to používaný po mnoho desetiletí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Videla jste nrkdy hon?Spousta lidi, psů, pachů, zvěř, práce na velké ploše plné zajímavých podnětů a v tomhle prosťedí musíte jedním povelem okamžitě zastavit psa, pak by jste viděla rozdíl mezi psy cvičenými parfosním způsobem a pozitivkou.Tady nejde o hru buď udělá nebo neudělá, on spolehlivě udělat musí a naučí se to jedině tak že ví že kdxž to neudělá, zabolí to,.

Nejen že jsem hon viděla, ale sama jsem se ho /bohužel/ několikrát ba mnohokrát účastnila, neboť jsem z myslivecké rodiny. O to více však hony a akce proti divočákům odsuzuju a - neurazte se. Myslivce z 80 % též,
V každém případě však nejlepšího psa měl ten myslivec, kde bylo vidět, že mezi ním a psem je prostě přátelství, pes se nekrčil při žádném okřiknutí, nebyl uhozen, nebyl seřván, nebylo s ním trháno, byl chválen. Tedy moje zkušenosti jsou naprosto a zcela opačné. Výcvik psa parfosním ( snad už definitivně zavrženém) způsobem se ukazuje nejen jako nechutný, ale také jako s horšími výsledky.

Dnes, jak jste jistě postřehl se nebijí ani děti a to přes to, že dítě milionkrát snadněji pochopí příčinnou souvislost mezi nežádoucí činností a bolestí. Pes to nepochopí zpravidla nikdy, ví jen, že mu jeho člověk ubližuje a snaží se vyhovět jen proto, aby se vyhnul bolesti, ne že by věděl, co by měl dělat jinak.

Měl byste se taky někdy jako cvičený )účastnit podobných parfosních metod, abyste sám pochopil, že to zabolí.

Sú zásadné rozdiely medzi tým, kedy pes "musí" pracovať (aby napr. Vyhral súťaž) a kedy ozaj musí pracovať (aby ľudia okolo prežili). Príklady:

policajný pes v praxi - pes na stope na súťaži

poľovný pes na súťaži - pes lovca, ktorý musí niečo uloviť aby bolo čo jesť

ovčiak na súťaži, kde hrozí strata bodov - ovčiak v praxi, kde hrozí strata časti stáda

ťažný pes na pretekoch - ťažný pes v snehovej búrke na ceste domov

Iste by sa dali nájsť aj iné príklady. Sú situácie, kedy proste pes musí, chce či nechce, radosť či neradosť... Ide často o život a prežitie, nie o nejaké poskakovanie za bodmi.

pidla napsal(a):
Naopak. Nejspolehlivější poslušnost je taková, kdy pes poslouchá proto, že sám chce, protože má ten povel rád a děsně ho baví.
Hon jsem viděla. Viděla jste někdy field trial? Psi jsou plně ovladatelní třeba i na 500 m, to znamená na vzdálenost, kdy už ho pán prakticky nevidí. A to bez újmy na schopnosti pracovat samostatně, když je to potřeba. Tohle hrozbou trestu a bolesti nedokážete, tohle musí ten pes sám chtít a milovat. Čehož dosáhnete správně vedeným výcvikem PO DOBRÉM. Ne za piškotek, pochopitelně, ale za práci. Lovečák nemiluje nic tolik, jako lov, takže stačí udělat mu z toho hru s postupným promyšleným zvyšováním kritérií, kdy od začátku ví, že si "zaloví", když bude hrát podle vašich pravidel. A protože odměnou třeba za tu stopku je to, co nejvíc miluje, tak brzy začne milovat i ten povel sám o sobě. V pozitivce se tomu moderně říká "přenos hodnot", ale princip je to používaný po mnoho desetiletí.

No, pidlo, většinou se neshodnem, ale tentokrát veliké ANO.

ať žijou psi napsal(a):
Nejen že jsem hon viděla, ale sama jsem se ho /bohužel/ několikrát ba mnohokrát účastnila, neboť jsem z myslivecké rodiny. O to více však hony a akce proti divočákům odsuzuju a - neurazte se. Myslivce z 80 % též,
V každém případě však nejlepšího psa měl ten myslivec, kde bylo vidět, že mezi ním a psem je prostě přátelství, pes se nekrčil při žádném okřiknutí, nebyl uhozen, nebyl seřván, nebylo s ním trháno, byl chválen. Tedy moje zkušenosti jsou naprosto a zcela opačné. Výcvik psa parfosním ( snad už definitivně zavrženém) způsobem se ukazuje nejen jako nechutný, ale také jako s horšími výsledky.

Dnes, jak jste jistě postřehl se nebijí ani děti a to přes to, že dítě milionkrát snadněji pochopí příčinnou souvislost mezi nežádoucí činností a bolestí. Pes to nepochopí zpravidla nikdy, ví jen, že mu jeho člověk ubližuje a snaží se vyhovět jen proto, aby se vyhnul bolesti, ne že by věděl, co by měl dělat jinak.

Měl byste se taky někdy jako cvičený )účastnit podobných parfosních metod, abyste sám pochopil, že to zabolí.

Je veľký rozdiel medzi parforsnými metódami a metódami (nazvime ich tak) cukru a biča.

kopek napsal(a):
Sú zásadné rozdiely medzi tým, kedy pes "musí" pracovať (aby napr. Vyhral súťaž) a kedy ozaj musí pracovať (aby ľudia okolo prežili). Príklady:

policajný pes v praxi - pes na stope na súťaži

poľovný pes na súťaži - pes lovca, ktorý musí niečo uloviť aby bolo čo jesť

ovčiak na súťaži, kde hrozí strata bodov - ovčiak v praxi, kde hrozí strata časti stáda

ťažný pes na pretekoch - ťažný pes v snehovej búrke na ceste domov

Iste by sa dali nájsť aj iné príklady. Sú situácie, kedy proste pes musí, chce či nechce, radosť či neradosť... Ide často o život a prežitie, nie o nejaké poskakovanie za bodmi.

Ale pointa je právě v tom, že pes, který pracuje proto, že strašně CHCE, pracuje ve výsledku nesrovnatelně líp a spolehlivěji i ve vypjatých situacích, než pes, který pracuje proto, že MUSÍ, i když nechce. Pes, který pracuje proto, že musí, se vám na to v krizové situaci vybodne, zvlášť pokud si spočítá, že na něj zrovna nemůžete. Pes, který pracuje proto, že sám chce, bude pracovat za každých okolností a bez ohledu na to, jestli na něj dosáhnete, nebo ne.
Právě pro praxi je nejvíc potřeba, aby pes sám chtěl pracovat. Na soutěž ho můžete i do poměrně vysokých výkonů "dokopat" hrozbou trestu, ale pro skutečnou praxi je vynucený výkon nedostatečný, protože v kritické situaci selže.

kopek napsal(a):
Je veľký rozdiel medzi parforsnými metódami a metódami (nazvime ich tak) cukru a biča.

Přispěvatel před vámi hovořil o parfosních a já říkám, každé násilí na zvířatech ej nejen špatné, ale i zbytečné, protože jen zcela výjimečně pochopí proč jsou biti a proč je jim ubližováno.

ať žijou psi napsal(a):
Přispěvatel před vámi hovořil o parfosních a já říkám, každé násilí na zvířatech ej nejen špatné, ale i zbytečné, protože jen zcela výjimečně pochopí proč jsou biti a proč je jim ubližováno.

Na druhou stranu: viděla jsem na vlastní oči nácvik předávky aportu parforsem, který byl dělaný tak velice citlivě, pro psa srozumitelně a s minimem nátlaku, že proti tomu se 90% lidí, co cvičí klikrem, může jít zahrabat ;-) Ovšem nešlo tam o trest ani bolest, jen o mechanické ukázání psu, co se po něm chce. Jenže: byl to pes, kterému vůbec nevadila manipulace, naopak byl rád, že mu konečně někdo ukázal, co má dělat - ne každý pes by se s tím srovnal tak v pohodě.

kopek napsal(a):
Sú zásadné rozdiely medzi tým, kedy pes "musí" pracovať (aby napr. Vyhral súťaž) a kedy ozaj musí pracovať (aby ľudia okolo prežili). Príklady:

policajný pes v praxi - pes na stope na súťaži

poľovný pes na súťaži - pes lovca, ktorý musí niečo uloviť aby bolo čo jesť

ovčiak na súťaži, kde hrozí strata bodov - ovčiak v praxi, kde hrozí strata časti stáda

ťažný pes na pretekoch - ťažný pes v snehovej búrke na ceste domov

Iste by sa dali nájsť aj iné príklady. Sú situácie, kedy proste pes musí, chce či nechce, radosť či neradosť... Ide často o život a prežitie, nie o nejaké poskakovanie za bodmi.

No to tedy nejsou, možná v očích člověka, ale ne v očích psa, viděl jste někdy pracovat policejního psa? vyběhne z auta trošku se proskočí, označkuje a hned letí na věc - pes nebitý, samozřejmě. Pes dělá to, proč se narodil, využívá svých aschiopností, svého vrozeného inaučeného chování, svého vztahu k člověku, od katrrého chce být pochválen

Vy si pořád myslíte, že pes je hlupák, ale není a pokud se ocitně v situaci, kterou sám vyhodnotí jako kritickou pak s¨bude podle toho i jednat (cesta domů v bouři) a taky se na něj zpravidla člověk spolehne. Pes bitý tedy s podtrženým sebevědomím si těžko poradí podobně dobře.

Pes, stzejně jako člobvěk musí, ať chce či nechce, jen umřít. Vše ostatní by měl delat z přátelství, společné i vlastní radosti i ze snahy se zavděčit. Ne ze strachu.

pidla napsal(a):
Na druhou stranu: viděla jsem na vlastní oči nácvik předávky aportu parforsem, který byl dělaný tak velice citlivě, pro psa srozumitelně a s minimem nátlaku, že proti tomu se 90% lidí, co cvičí klikrem, může jít zahrabat ;-) Ovšem nešlo tam o trest ani bolest, jen o mechanické ukázání psu, co se po něm chce. Jenže: byl to pes, kterému vůbec nevadila manipulace, naopak byl rád, že mu konečně někdo ukázal, co má dělat - ne každý pes by se s tím srovnal tak v pohodě.

Já tedy nevím, co si pod tím temínem představuješ ty, ale já výcvik s donucením, nikoliv nalákáním psa k výkonu, který používá nucení i násilí, ale nikdy pochvalu a už to o něčem svědčí.

ať žijou psi napsal(a):
Já tedy nevím, co si pod tím temínem představuješ ty, ale já výcvik s donucením, nikoliv nalákáním psa k výkonu, který používá nucení i násilí, ale nikdy pochvalu a už to o něčem svědčí.

Parforsní aport je přesný termín označující konkrétní postup nácviku. Ano, je založený na nátlaku, ale ten může být velmi mírný. A pochvala se u něj vůbec nevylučuje.
I když teda já radši použiju hru a klikr ;-).

Samozřejmě že jsem viděla field trial, a budete se divit i můj pes pracuje s radostí a velkou chutí přesto že některé cviky u něj byly zpočátku vynucené. Ovšem když pes pochopí co se po něm žádá, a že musí udělat to co udělat musí a jiná cesta nevede, nakonec pracuje taky s radostí. Neviděla sem ve svém okolí žádného loveckého psa který by se krčil a bál svého pána, všichni pracují s radostí. Když sem začala cvičit svého psa bylo mě ho i líto, ale ted když vidím výsledky tak je mě jasné že to bylo správně.Nejde tady o žádné týrání a mlácení psů, pouze o donucení a nasměrování k tomu aby cvik udělali správně, bez zbytečných opičáren, touhle metodou se učí přesně a rychle. Třeba aport, můj pes když poprvé dostal do mordy aport tak ho týden nesnášel, nakonec se to v něm zlomilo a ted není k udržení. Viděla sem i psy kteří nacvičovali aport hravým způsobem, jde to také ale výsledek je o dost horší.Další třeba povel daun, dá se naučit i bez nátlaku, ovšem aby ho pes provedl vždy a spolehlivě, tam je opravdu nátlak třeba. Ono je opravdu velký rozdíl když pes cvičí pro hru a jde jen o výsledek a pohár a kdy pes opravdu pracuje. Ona většina těch psů co dělá jen soutěže by ve skutečné praxi moc použitelná nebyla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Samozřejmě že jsem viděla field trial, a budete se divit i můj pes pracuje s radostí a velkou chutí přesto že některé cviky u něj byly zpočátku vynucené. Ovšem když pes pochopí co se po něm žádá, a že musí udělat to co udělat musí a jiná cesta nevede, nakonec pracuje taky s radostí. Neviděla sem ve svém okolí žádného loveckého psa který by se krčil a bál svého pána, všichni pracují s radostí. Když sem začala cvičit svého psa bylo mě ho i líto, ale ted když vidím výsledky tak je mě jasné že to bylo správně.Nejde tady o žádné týrání a mlácení psů, pouze o donucení a nasměrování k tomu aby cvik udělali správně, bez zbytečných opičáren, touhle metodou se učí přesně a rychle. Třeba aport, můj pes když poprvé dostal do mordy aport tak ho týden nesnášel, nakonec se to v něm zlomilo a ted není k udržení. Viděla sem i psy kteří nacvičovali aport hravým způsobem, jde to také ale výsledek je o dost horší.Další třeba povel daun, dá se naučit i bez nátlaku, ovšem aby ho pes provedl vždy a spolehlivě, tam je opravdu nátlak třeba. Ono je opravdu velký rozdíl když pes cvičí pro hru a jde jen o výsledek a pohár a kdy pes opravdu pracuje. Ona většina těch psů co dělá jen soutěže by ve skutečné praxi moc použitelná nebyla.

Field trial není praktický lov pro naše podmínky. Někteří tady srovnávají nesrovnatelné a jiní ani nevědí, o čem píší. "Habe" - opět jste to napsala přesně. Všichni tady si myslí, že parfors je jen bestiální mučení psů. Ano, jsou cvičitelé, kteří skutečně bestiální mučení při výcviku psů používají. To skutečně neuznávám a ani bych to parforsem nenazývala. Ale opravdu jsou cviky, které je potřeba naučit trošku drsnějšími metodami. Např. Aport u loveckého psa hravou metodou je k ničemu (možná na soutěže ve sportovní kynologii). "Daun" musí doslova přejít psovi do krve - potom má význam a funguje. Hlavně - může zachránit psovi život. Ale ten prostě nenaučíte za pamlsky. Určitě ne lovecky náruživého psa. Znám mnoho loveckých psů a vidím, co umí v praxi. Znám málo ohařů, se kterými si jen hráli, aby je naučili aport, a ti psi aportují vždy a spolehlivě. To jsou výjimky. Většina těchto hračiček doběhne k zajíci a buď se na něj vykašle úplně, nebo si ho hodinu přehazuje jako horký brambor místo toho, aby ho popadli a jednoduše co nejrychleji přinesli. A nedej bože, když je zajíc ještě živý! Viděla jsem i psa, který se ho prostě bál! A to byl pes se zkouškami. Na druhou stranu znám ohaře, který na honech aportuje jako blázen. Vůbec není na něm vidět, že by se bál, zvěř nosí pánovi s radostí. A ani se neptejte, jak ho to majitel naučil! Ono je to o tom, že i ten pes, pokud má patřičné vlohy a který byl naučen něco tvrdší metodou, v tom nakonec stejně najde zalíbení - ale to vyznavači klikrů a pozitivních metod nikdy nepochopí. Jenže toho psa, který to má naučený opravdu dobře parforsem, ani nenapadne, že by se mohl na aport vykašlat. Není pravda, že právě takový pes selže v krizové situaci. Neselže, protože ví, že musí. Zatímco pes, který to dělá jen z radosti, se na to vykašle častěji, protože ví, že se mu zase toho tak moc nestane, když to neudělá.

Teď přidám něco do "pranice"

Ač nejsem zastáncem nátlaku, nejsem ani ambiciózní soutěžící, přesto miluji komunikaci se psem, která obě strany rozvíjí...
Při vaš ípolemice jsem si vzpoměla na dvě situace s mojí fenkou erdela, odpočátku vynikala vysokou inteligencí jeden povel, jedno zopakování a už věděla, o co jde...výcvik ji neuvěřitelně bavil, bavila ji komunikace s člověkem, byla typický vyrovnaný sanquinik s vůdčími sklony.Jako fena vůdcovství neprojevovala razantně, ale s takovou elegancí a humorem, že nebýt člověk ve střehu, měla ho jako užaslého pozorovatele omotaného okolo prstu, než bys řekl švec..Tuhle fenu nikdy neomrzela spolupráce s člověkem, byla i exhibicionistka, milovala obdiv...na cokoliv byste si vzpomněli, byla se schopná v krátkosti naučit...
A teď dva dotazy:jak byste postupovali(Y) v těchto situacích...
1.)její slabost by lov(lovecké sklony)Jdeme ze cvičáku, fenka je navolno, jde se napít k řece, hup do řeky, cílevědomě ji přeplave a jde se odměnit na louku za řekou slíděním po zvěři.
Obdobná situace...venčíme navolno, je vylítaná, otáčím domů, fena zmizí, přijde cca za půl hodiny obalená bahnem z kačáku, minimálně kilometr vzdáleného.
Její přirozený a Kční rádius byl tak kilometr ode mne(samozřejmě, že jsem jí v tom nepodporovala...ona se jen asi chtěla odměnit tím, po čem touží)
Do poslední chvíle života to byla fena, kterou jsem musela stále já stahovat k sobě, měla prostě neúměrnou potřebu prostoru na naši těsnou civilisaci...
Jak byste postupovaly pozitivní metodou...
2.)situace, kdy chtěla zkoušet(vždy bez agrese)kdo z koho...
byl jí cca rok a půl...hodila jsem jí aport do vody..(.již ho uměla dobře)ona zvládla všechno napodruhé).vylezla z vody, aport plivla přede mne...věděla jsem, že když na to přistoupím, máme po aportu.Na opakování povelu koukala do dáli zasněným pohledem...v klidu jsem aport vzala, dala jí ho do huby...pliv, vzala huba pliv, několikrát...pohled již nebyl do dáli, ale takový zmučenější, třásla se...udělala jsem šílený risk(nedoporučuji), aport, drž, pliv...a facka, aport, drž, pliv...facka.Snad 10krát...to je skutečně barbařina.Nicméně asi podesáté naznala, že mne její paličatost nezlomí.Vzala aport, vzorně si přede mne sedla, já jí s velkou úlevou zahrnula chválou až do nebes...a Viki již nikdy nezkoušela plivat aport, aport milovala, nosila košík v hubě s nákupem, pomáhala mně vykládat nákup z auta, do baráku nesla plný košík, tam jí byl vyprádněn a zase mi ho nesla pro druhou várku, pr´řeskládala takhle pytel brambor, zdálo se nám, že toho je na ní moc, tak jsme jeden koš odložili u sklepa, Viki s košem v hubě seděla za chvíli ve dveřích kuchyně...prostě líbilo se jí to.Aportovala cokoli kovy(klíče, berle) nevyjímaje...když bylo potřeba natahat dřevo, tahala jednu větev ona, v zimě se s druhou holkou přely o to, kdo bude tahat boby se dřevem od dřevníku do baráku...sundavala boty, ponožky, rukavice a pěkně vše zpátky podala...už nikdy nebyl potřeba nátlak, práce s ní byla radost...

Jaký alternativní způsob byste použily...tam nešlo o učení, ona občas naprosto vědomě neposlechla...jakoby říkala, tak co paničkou, co teď uděláš...

hopy napsal(a):
Teď přidám něco do "pranice"

Ač nejsem zastáncem nátlaku, nejsem ani ambiciózní soutěžící, přesto miluji komunikaci se psem, která obě strany rozvíjí...
Při vaš ípolemice jsem si vzpoměla na dvě situace s mojí fenkou erdela, odpočátku vynikala vysokou inteligencí jeden povel, jedno zopakování a už věděla, o co jde...výcvik ji neuvěřitelně bavil, bavila ji komunikace s člověkem, byla typický vyrovnaný sanquinik s vůdčími sklony.Jako fena vůdcovství neprojevovala razantně, ale s takovou elegancí a humorem, že nebýt člověk ve střehu, měla ho jako užaslého pozorovatele omotaného okolo prstu, než bys řekl švec..Tuhle fenu nikdy neomrzela spolupráce s člověkem, byla i exhibicionistka, milovala obdiv...na cokoliv byste si vzpomněli, byla se schopná v krátkosti naučit...
A teď dva dotazy:jak byste postupovali(Y) v těchto situacích...
1.)její slabost by lov(lovecké sklony)Jdeme ze cvičáku, fenka je navolno, jde se napít k řece, hup do řeky, cílevědomě ji přeplave a jde se odměnit na louku za řekou slíděním po zvěři.
Obdobná situace...venčíme navolno, je vylítaná, otáčím domů, fena zmizí, přijde cca za půl hodiny obalená bahnem z kačáku, minimálně kilometr vzdáleného.
Její přirozený a Kční rádius byl tak kilometr ode mne(samozřejmě, že jsem jí v tom nepodporovala...ona se jen asi chtěla odměnit tím, po čem touží)
Do poslední chvíle života to byla fena, kterou jsem musela stále já stahovat k sobě, měla prostě neúměrnou potřebu prostoru na naši těsnou civilisaci...
Jak byste postupovaly pozitivní metodou...
2.)situace, kdy chtěla zkoušet(vždy bez agrese)kdo z koho...
byl jí cca rok a půl...hodila jsem jí aport do vody..(.již ho uměla dobře)ona zvládla všechno napodruhé).vylezla z vody, aport plivla přede mne...věděla jsem, že když na to přistoupím, máme po aportu.Na opakování povelu koukala do dáli zasněným pohledem...v klidu jsem aport vzala, dala jí ho do huby...pliv, vzala huba pliv, několikrát...pohled již nebyl do dáli, ale takový zmučenější, třásla se...udělala jsem šílený risk(nedoporučuji), aport, drž, pliv...a facka, aport, drž, pliv...facka.Snad 10krát...to je skutečně barbařina.Nicméně asi podesáté naznala, že mne její paličatost nezlomí.Vzala aport, vzorně si přede mne sedla, já jí s velkou úlevou zahrnula chválou až do nebes...a Viki již nikdy nezkoušela plivat aport, aport milovala, nosila košík v hubě s nákupem, pomáhala mně vykládat nákup z auta, do baráku nesla plný košík, tam jí byl vyprádněn a zase mi ho nesla pro druhou várku, pr´řeskládala takhle pytel brambor, zdálo se nám, že toho je na ní moc, tak jsme jeden koš odložili u sklepa, Viki s košem v hubě seděla za chvíli ve dveřích kuchyně...prostě líbilo se jí to.Aportovala cokoli kovy(klíče, berle) nevyjímaje...když bylo potřeba natahat dřevo, tahala jednu větev ona, v zimě se s druhou holkou přely o to, kdo bude tahat boby se dřevem od dřevníku do baráku...sundavala boty, ponožky, rukavice a pěkně vše zpátky podala...už nikdy nebyl potřeba nátlak, práce s ní byla radost...

Jaký alternativní způsob byste použily...tam nešlo o učení, ona občas naprosto vědomě neposlechla...jakoby říkala, tak co paničkou, co teď uděláš...

No ono by to šlo i jinak. Bez facek, bez třesu a bez zmučeného pohledu. Já používám to, že psovi sice přidržím aport v tlamě, aby ho nemohl vyplivnout, ale netrestám, naopak chválím. Když se mu podaří ho vyplivnout, beru to jako svojí chybu a rozhodně za to pes nedostane facku. Naopak ho povzbudím, aby aport do tlamy zase vzal a pochválím.
Stačí párkrát a psovi docvakne. A když zkusí lajdačit, což popravdě zkusí téměř každý pes, tak mu zase hezky v klidu ukážu, že já na správném provedení vždy a za všech okolností trvám a že k násilí mě fakt nevyprovokuje.
Že psi zkouší vědomě neposlechnout, to je naprosto normální. A nemusí to být ani silné povahy. Oni prostě pána pořád testují, kam až mohou zajít. Kdybych to nevzala jako výzvu a psa za to potrestala, brala bych to jako selhání já sama. Co teprve ten pes.

Díky za reakci.Já to sama za žádný příkladný postup nepovažuji...že to tenkrát ve zdraví (tedy s další chutí aportovat) přežila, sama se divím...a jak byste, prosím řešila ten první případ...vědomé zmizení na exkurzi po okolí...

hopy napsal(a):
Díky za reakci.Já to sama za žádný příkladný postup nepovažuji...že to tenkrát ve zdraví (tedy s další chutí aportovat) přežila, sama se divím...a jak byste, prosím řešila ten první případ...vědomé zmizení na exkurzi po okolí...

Silný pes pár facek rozdýchá, slabého by to mohlo zničit. Měla jste štěstí na silného psa, co se jen tak nedá zlomit.
S těmi výlety asi neporadím. Mí psi se mě drží jak klíšťata, a to od prvního dne co je mám. I ti dospělí. Jen jedna fenka má lovecké sklony a občas frnkne za zajícem ale jakmile jí zmizím z dohledu, tak se vrátí. U psa, který se příliš vzdaluje to řeším druhým psem. Začnu si s ním hlasitě hrát, aby pokud možno radostně štěkal, chválit ho a odměňovat a když se vrátí ten první, tak ho jen lehce pochválím a trochu ignoruju. Teprve když se chvíli drží u mě, tak ho nadšeně zapojím do hry a chválím.
Útěkům se snažím předcházet a tam, kde vím, že je pro psa něco zajímavějšího, tak si ho dám už předem na dlouhé vodítko a snažím se být zajímavější než okolí.

hopy napsal(a):
Díky za reakci.Já to sama za žádný příkladný postup nepovažuji...že to tenkrát ve zdraví (tedy s další chutí aportovat) přežila, sama se divím...a jak byste, prosím řešila ten první případ...vědomé zmizení na exkurzi po okolí...

K té první části se nevyjadřuju - sama cítíte, že to nebylo OK a měla jste obrovské štěstí, že to vaše fenka ustála. Udělat tohle kterémukoliv z mých psů, tak mi žádný aport nevezme rok do huby. Důslednost samozřejmě musí být, ale jde to i bez facek. Osobně bych v tu chvíli udělala to, že bych psa připnula na vodítko, aport zabavila a pro ten den konec srandy - odepření práce je podle mě dostatečný trest. A druhý den bych začala něčím jednodušším, kde s jistotou vím, že to provede správně.
Co se týče těch loveckých úprků, problém je ten, že vy jste jí nenabídla nic, co by pro ni bylo zajímavější. Chce to trošku zapřemýšlet, namotivovat ji. Dá se třeba dopředu (když víte, že tím místem budete za dvě hodiny procházet) natáhnout vlečka, třeba i napachovaným kožešinovým aportem, aby to o to víc imitovalo zvěř... To je samozřejmě jen jedna z mnoha možností. Ze začátku by to bylo hodně o přemýšlení dopředu, spousta společné činnosti, ale pes se brzy naučí držet se u vás jen v naději, že třeba někdy by nějaká práce možná mohla přijít, takže pak stačí jen jednou za čas "osvěžit" nějakým úkolem a zbytek doby se flákat. Píšete, že fenka milovala obdiv a spolupráci s člověkem, pro takovéhoto psa je vždycky větší lákadlo práce pro člověka, než "práce" na vlastní pěst.

Však i já jsem to těžko rozdýchávala, ale ulevilo se mi, že to vyšlo...

S tím odbíháním mně do jisté míry pomohlo to, že vznikla smečka a jistá opatření(nepopulární).Prevence, aby do dáli nezmižela Viki i s potomky...jsou to nervy, když máte nelovecky vedeného psa s tak dobrodružně loveckou povahou.Jsem zastánce toho, aby pes, kde to je jen trochu možné, byl volný...Lovecké sklony jsem se nesnažila vymýtit-to je holý nesmysl, ale z přivolání jsme udělali zákon, přes který vlak nejede.

Díky za postřehy.

A to je celý problém. Ten pes své lovecké vlohy potřebuje uspokojit. Buď mu člověk dá nějakou možnost, jak si je uspokojí kontrolovaným způsobem, nebo holt bude mít obrovskou touhu lítat po krajině...

pidla napsal(a):
K té první části se nevyjadřuju - sama cítíte, že to nebylo OK a měla jste obrovské štěstí, že to vaše fenka ustála. Udělat tohle kterémukoliv z mých psů, tak mi žádný aport nevezme rok do huby. Důslednost samozřejmě musí být, ale jde to i bez facek. Osobně bych v tu chvíli udělala to, že bych psa připnula na vodítko, aport zabavila a pro ten den konec srandy - odepření práce je podle mě dostatečný trest. A druhý den bych začala něčím jednodušším, kde s jistotou vím, že to provede správně.
Co se týče těch loveckých úprků, problém je ten, že vy jste jí nenabídla nic, co by pro ni bylo zajímavější. Chce to trošku zapřemýšlet, namotivovat ji. Dá se třeba dopředu (když víte, že tím místem budete za dvě hodiny procházet) natáhnout vlečka, třeba i napachovaným kožešinovým aportem, aby to o to víc imitovalo zvěř... To je samozřejmě jen jedna z mnoha možností. Ze začátku by to bylo hodně o přemýšlení dopředu, spousta společné činnosti, ale pes se brzy naučí držet se u vás jen v naději, že třeba někdy by nějaká práce možná mohla přijít, takže pak stačí jen jednou za čas "osvěžit" nějakým úkolem a zbytek doby se flákat. Píšete, že fenka milovala obdiv a spolupráci s člověkem, pro takovéhoto psa je vždycky větší lákadlo práce pro člověka, než "práce" na vlastní pěst.

No pokud by jste to vyřešila tím že by jste aport zabavila a skončila tak vyhrál pes, dosáhl toho že nemusel udělat to co nechtěl. Výcvik vždycky končím až dobře provedeným cvikem, prostě dokuď pes neudělá to co po něm chci nedám mu pokoj, on musí pochopit že není jiná cesta než splnit požadovaný úkol. Pokud pes už nějaký cvik umí a odmítá ho udělat, a vy ho necháte s tím že to třeba druhý den udělá dobře tak to jsou jen malé krůčky k tomu aby vás pes měl příště na háku. S těmi loveckými úprky, přiznám se nevím, žádný z mých psů to nikdy nedělal, je jasné že mladý pes si neodpustí něco prohnat, to by to ani nebyl lovecký pes, ale za chvíli se vždy vrací.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No pokud by jste to vyřešila tím že by jste aport zabavila a skončila tak vyhrál pes, dosáhl toho že nemusel udělat to co nechtěl. Výcvik vždycky končím až dobře provedeným cvikem, prostě dokuď pes neudělá to co po něm chci nedám mu pokoj, on musí pochopit že není jiná cesta než splnit požadovaný úkol. Pokud pes už nějaký cvik umí a odmítá ho udělat, a vy ho necháte s tím že to třeba druhý den udělá dobře tak to jsou jen malé krůčky k tomu aby vás pes měl příště na háku. S těmi loveckými úprky, přiznám se nevím, žádný z mých psů to nikdy nedělal, je jasné že mladý pes si neodpustí něco prohnat, to by to ani nebyl lovecký pes, ale za chvíli se vždy vrací.

Já vycházím ze základního předpokladu, že lovečák aportovat chce, a to moc. A když mu to neumožním, je to pro něj velký trest. Funguje to, věřte. Daleko líp než facky.
Pokud psa člověk do práce nutí a musí pracovat, i když nechce, tak mu tím práci znechutí a konec práce pro něj může být odměna, to je jasné. Ale je strašná škoda znechutit práci psu, který ji v principu miluje a vyžaduje.

Doporučuju přečíst knížku Františka Šusty - kapitolku o rozdílu mezi vojákem a sportovcem. Já to tak pěkně jako František napsat neumím ;-) Ale v kostce: sportovec maká, protože sám chce. Když mu onemocní trenér, bude makat dál, a když je mu jeden den zabráněno jít na trénink, je z toho zoufalý. Kdežto voják maká proto, že nad ním stojí velitel a řve. Když velitel onemocní, tak si voják půjde spokojeně lehnout, a jakákoliv výmluva, proč nejít na plac a nemakat, je pro něj obrovská odměna. Fór je v tom, že ze sportovce velmi snadno uděláte vojáka, čistě jen svým přístupem.

pidla napsal(a):
Já vycházím ze základního předpokladu, že lovečák aportovat chce, a to moc. A když mu to neumožním, je to pro něj velký trest. Funguje to, věřte. Daleko líp než facky.
Pokud psa člověk do práce nutí a musí pracovat, i když nechce, tak mu tím práci znechutí a konec práce pro něj může být odměna, to je jasné. Ale je strašná škoda znechutit práci psu, který ji v principu miluje a vyžaduje.

Doporučuju přečíst knížku Františka Šusty - kapitolku o rozdílu mezi vojákem a sportovcem. Já to tak pěkně jako František napsat neumím ;-) Ale v kostce: sportovec maká, protože sám chce. Když mu onemocní trenér, bude makat dál, a když je mu jeden den zabráněno jít na trénink, je z toho zoufalý. Kdežto voják maká proto, že nad ním stojí velitel a řve. Když velitel onemocní, tak si voják půjde spokojeně lehnout, a jakákoliv výmluva, proč nejít na plac a nemakat, je pro něj obrovská odměna. Fór je v tom, že ze sportovce velmi snadno uděláte vojáka, čistě jen svým přístupem.

Facky psovi nedávám, máte pravdu lovečák aportovat chce, i můj pes aportovat chce a to docela tak že sem ho musela mírnit v tom chtění, protože ta jeho vášeň vedla k tomu že začal blbnout a dělat chybky.Ovšem i on má někdy své dny, zrovna dneska před chvílí, že moc dobře ví co má dělat, ale hvízdne mu v makovici a začne kravit, no a potom je třeba ho vzít trošku u huby a vysvětlit mu že nebudeme blbnout ale makat, když to opraví dobře jdem si hrát a má ode mne pokoj. Nám to takhle funguje dobře a rozhodně mu tím práci neznechucuji, naopak jak píšu musím ho při ní občas usměrnit aby jeho přehnaná horlivost nevedla k chybám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No pokud by jste to vyřešila tím že by jste aport zabavila a skončila tak vyhrál pes, dosáhl toho že nemusel udělat to co nechtěl. Výcvik vždycky končím až dobře provedeným cvikem, prostě dokuď pes neudělá to co po něm chci nedám mu pokoj, on musí pochopit že není jiná cesta než splnit požadovaný úkol. Pokud pes už nějaký cvik umí a odmítá ho udělat, a vy ho necháte s tím že to třeba druhý den udělá dobře tak to jsou jen malé krůčky k tomu aby vás pes měl příště na háku. S těmi loveckými úprky, přiznám se nevím, žádný z mých psů to nikdy nedělal, je jasné že mladý pes si neodpustí něco prohnat, to by to ani nebyl lovecký pes, ale za chvíli se vždy vrací.

Tak to mi přijde více než podivné podle mne pes nehraje na vyhrál - prohrál, Pokud dnes cvik neprovede, pak asi má důvod a může jím být i nemoc nebo únava, nebylo by lepší dát nový, jiný povel, o němž víme, že jej pes plní rád a tak by se vlk nažral a koza zůstala celá?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Facky psovi nedávám, máte pravdu lovečák aportovat chce, i můj pes aportovat chce a to docela tak že sem ho musela mírnit v tom chtění, protože ta jeho vášeň vedla k tomu že začal blbnout a dělat chybky.Ovšem i on má někdy své dny, zrovna dneska před chvílí, že moc dobře ví co má dělat, ale hvízdne mu v makovici a začne kravit, no a potom je třeba ho vzít trošku u huby a vysvětlit mu že nebudeme blbnout ale makat, když to opraví dobře jdem si hrát a má ode mne pokoj. Nám to takhle funguje dobře a rozhodně mu tím práci neznechucuji, naopak jak píšu musím ho při ní občas usměrnit aby jeho přehnaná horlivost nevedla k chybám.

To je přesně to, co píšu vedle v aportovacím tématu. Pokud nechá člověk psa odmalinka rozkravit a rozlítat (protože je to ještě štěňátko, ještě nemůže mít přesný aport atd. Atd.) - míčky, spousta markingů apod., tak mu pak nezbyde, než ho občas fyzicky zkorigovat. S tím rizikem, že se tak pes naučí kravit, když ví, že na něj nedosáhnete a korekce mu tedy nehrozí - to na honech vídám hodně často. Kdežto pokud od začátku stavíte na klidech, ovladatelnosti a přemýšlení, tak k těmhle problémům prakticky nedojde. A když náhodou dojde, stačí se vrátit o půl kroku zpátky a zopakovat si se psem předchozí lekci.

ať žijou psi napsal(a):
Tak to mi přijde více než podivné podle mne pes nehraje na vyhrál - prohrál, Pokud dnes cvik neprovede, pak asi má důvod a může jím být i nemoc nebo únava, nebylo by lepší dát nový, jiný povel, o němž víme, že jej pes plní rád a tak by se vlk nažral a koza zůstala celá?

Nojo, ale to by pak člověk nebyl tendlencten... Superalfa, víme? ;-)
Souhlasím, že je obvykle lepší odstoupit a zamyslet se, proč pes dělá něco jiného, než po něm chceme my. V drtivé většině není chyba ve psu, takže zavilým trváním si na svém neměnném požadavku ze sebe člověk udělá něco ve stylu tříletého dítěte, které dupe nožičkou do země a křičí "já CHCU, CHCU, CHCU A TAK TO BUDE!".

Pidlo, do jisté míry máte pravdu...ale terier by vás fakt měl na háku...už nikdy jsem na ně nepoužila svoji sílu, naštěstí, tenkrát to vyšlo...

Abych řešila problém se spontánním zdrhnutím v terénu, radila jsem se se dvěma veterináři myslivci...rozumní chlapi...a pak jsem našla maslivce, který měl jagteriéry.Ujistil mne, že toho gaučáka zvládnem.Dle pokynů jsme se dostavila v poledne za velmi parného léta na určené pole...byla jsem ujištěna, že holka toho bude mít dost pohodině, nevydží ten žár...hlavně ji nesmím pustit k vodě...bála jsem se io ni, ale věděla jsem, že řeším vážný problém, elektriku jsem odmítala, tak nezbude než vydržet...Viki intenzivně bez odpočinku v kruzích pročesávala terém tři a půl hodiny...psetla nohama, ale jela, zřejmě i nějakou tu vysokou vyhnala..po čtvrt hodinách se přiběhla podívat jestli na ni ještě čekáme a mazala dál.Výsledek:myslivec si ji chtěl půjčovat na divoká prasata...Doporučil mně, že to musím opakovat, dokud ji to neomrzí...asi jsem nebyla důsledná...ještě jednou jsem ji vazala na strniště v poledne...situace se opakovala, já si dokonale rozdrbala Sprendi a doslala jsem strach, že jí tímto zničím srdce...U teriera nesmíte odejít v polovině, musíte dokončit(když už sám poznal, kde ten konec má být), pokud možno, samozřejmě v míru...Příště se mohu pokusit změnit schéma postupu, ale v tu chvíli to fakt musíte dokončit s pochvalou.Je to taková alchymie, správně namixovat motivaci, ale zároveň udržet hranice.Jsou úžasně chytří a komunikativní.Snadno zjistí, že vás měli na háku.To není ovčácké plemeno ani ohař typu NO, to je pes dobrodruh...tedy něco mezi psem a kočkou.

hopy napsal(a):
Pidlo, do jisté míry máte pravdu...ale terier by vás fakt měl na háku...už nikdy jsem na ně nepoužila svoji sílu, naštěstí, tenkrát to vyšlo...

Abych řešila problém se spontánním zdrhnutím v terénu, radila jsem se se dvěma veterináři myslivci...rozumní chlapi...a pak jsem našla maslivce, který měl jagteriéry.Ujistil mne, že toho gaučáka zvládnem.Dle pokynů jsme se dostavila v poledne za velmi parného léta na určené pole...byla jsem ujištěna, že holka toho bude mít dost pohodině, nevydží ten žár...hlavně ji nesmím pustit k vodě...bála jsem se io ni, ale věděla jsem, že řeším vážný problém, elektriku jsem odmítala, tak nezbude než vydržet...Viki intenzivně bez odpočinku v kruzích pročesávala terém tři a půl hodiny...psetla nohama, ale jela, zřejmě i nějakou tu vysokou vyhnala..po čtvrt hodinách se přiběhla podívat jestli na ni ještě čekáme a mazala dál.Výsledek:myslivec si ji chtěl půjčovat na divoká prasata...Doporučil mně, že to musím opakovat, dokud ji to neomrzí...asi jsem nebyla důsledná...ještě jednou jsem ji vazala na strniště v poledne...situace se opakovala, já si dokonale rozdrbala Sprendi a doslala jsem strach, že jí tímto zničím srdce...U teriera nesmíte odejít v polovině, musíte dokončit(když už sám poznal, kde ten konec má být), pokud možno, samozřejmě v míru...Příště se mohu pokusit změnit schéma postupu, ale v tu chvíli to fakt musíte dokončit s pochvalou.Je to taková alchymie, správně namixovat motivaci, ale zároveň udržet hranice.Jsou úžasně chytří a komunikativní.Snadno zjistí, že vás měli na háku.To není ovčácké plemeno ani ohař typu NO, to je pes dobrodruh...tedy něco mezi psem a kočkou.

Na háku? Proč by vás měl teriér mít na háku? Pokud aportování miluje (což jste psala, že vaše fenka milovala), tak stačí důsledně od začátku dodržovat, že aportovat se bude, jen když bude hrát podle vašich pravidel. Funguje to například u bulteriérů, tak nevím, proč by to nemělo fungovat u erdela, který je mnohem víc navázaný na člověka.

To s tím ulítáním jsem nějak nepochopila. To jako že když bude pes tři a půl hodiny lítat, dokud nepadne na dehydrataci, že mu má jako nějak docvaknout, že příště lítat radši nemá? To je ale volovina. A navíc teda proti tomuto opravdu stokrát radši elektriku...

Však jo, ona ta elektrika vyřešila problém a všichni moji spi měli tolik pohybu, kolik potřebovali..navíc, panička si s nima výlety a vycházky vychutnala v naprosté pohodě a tak je z nás pohodová smečka( ten náš gauner má sice košík, ale jinak se značně jeho postoje zlepšily,.

ať žijou psi napsal(a):
Tak to mi přijde více než podivné podle mne pes nehraje na vyhrál - prohrál, Pokud dnes cvik neprovede, pak asi má důvod a může jím být i nemoc nebo únava, nebylo by lepší dát nový, jiný povel, o němž víme, že jej pes plní rád a tak by se vlk nažral a koza zůstala celá?

Důvod jako nemoc nebo únava by to teoreticky být mohl, ale každý známe svého psa, a když na psovi vidím že mu prostě nic není a jenom se mu nelíbí vzít do huby smradlavou lišku, nebo mi flákne těžkýho kozlíka pod nohy protože se mu prostě držet nechce, nebo začne na procházečce kolem aportu tancovat a kravit tak ho prostě přitáhnu a donutím udělat dobře.Oni to dělají rádi, ale prostě zkouší co kdyby to šlo zjednodušit, odfláknout a dělat prostě tak jak se líbí jemu, a tady zůstane koza celá jedině když to pes přece jen naonec udělá správně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Důvod jako nemoc nebo únava by to teoreticky být mohl, ale každý známe svého psa, a když na psovi vidím že mu prostě nic není a jenom se mu nelíbí vzít do huby smradlavou lišku, nebo mi flákne těžkýho kozlíka pod nohy protože se mu prostě držet nechce, nebo začne na procházečce kolem aportu tancovat a kravit tak ho prostě přitáhnu a donutím udělat dobře.Oni to dělají rádi, ale prostě zkouší co kdyby to šlo zjednodušit, odfláknout a dělat prostě tak jak se líbí jemu, a tady zůstane koza celá jedině když to pes přece jen naonec udělá správně.

Nojo. Pokud od začátku berete výcvik ve stylu "budeš to dělat takhle, protože musíš", tak to na vás pes pochopitelně bude takhle zkoušet. Jenže to není chyba psa, ale chyba výcviku. Jak už tu kdosi psal - vy jste velitel a váš pes je voják. Voják dělá jen to, co musí, a ani ň navíc. Takže pochopitelně hledá, jak by se ulil.
Pokud přestanete být velitel a začnete být trenér, tak najednou zjistíte, že máte psa "sportovce", který dělá cviky správně, ne protože musí, ale protože to sám chce. Nemá důvod se ulívat a něco si zkoušet zjednodušit - proč by to dělal, když tak miluje udělat to dobře?
Být psu trenérem místo velitelem je těžké, vyžaduje to hodně zkušeností a citu a hlavně to chce překopat celé své myšlení. Ale stojí to za to - najednou máte místo psa, který zkouší, jak by se ulil, psa, který zkouší, jak by to udělal ještě líp.

Povězte mi, jak byste řešil situaci, když máte se psem něco rozpracovaného a jemu zavoní háravka...Myslí, že je to těžká situace, nicméně její disciplinované zvládnutí může zachránit i život, a to nejen psa, ale i lidí...napě prvokativní háravka na druhé straně silnice...Opravdu ráda se přiučím, tento příklad jsem vybrala jako modelový...

hopy napsal(a):
Povězte mi, jak byste řešil situaci, když máte se psem něco rozpracovaného a jemu zavoní háravka...Myslí, že je to těžká situace, nicméně její disciplinované zvládnutí může zachránit i život, a to nejen psa, ale i lidí...napě prvokativní háravka na druhé straně silnice...Opravdu ráda se přiučím, tento příklad jsem vybrala jako modelový...

Především ten pes necítí háravku poprvé v životě. Naopak, odmalinka s ním cíleně chodím co nejčastěji mezi feny, domlouvám společná venčení s háravkami (v rizikových dnech pochopitelně na vodítku), společná cvičení. A pak je to stejné, jako s jakýmkoliv jiným rušivým vlivem - stejně jako ho postupným zvyšováním kritérií naučím pracovat a vnímat mezi rozsypanými buřty, v davu lidí nebo vedle ohrady s ovcemi, tak ho POSTUPNĚ naučím, že se vyplatí vnímat mě i mezi jinými psy a fenami, včetně háravek.
Pokud v životě háravku naživo nepotkal a najednou si mu při cvičení stoupne pod nos, tak nenaděláte vcelku nic, to je jasné. A pokud už by k takové situaci z nějakého důvodu došlo, tak bych psa prostě dostala jakýmkoliv způsobem pod kontrolu (u té silnice nevylučuju i použití nějakého donucovacího prostředku, v zájmu záchrany života) a cvičení pro tu chvíli ukončila. A pak bych si nafackovala, že jsem ho na tuhle situaci nepřipravila, a dál bych postupovala viz výše.

papuchalk napsal(a):
Především ten pes necítí háravku poprvé v životě. Naopak, odmalinka s ním cíleně chodím co nejčastěji mezi feny, domlouvám společná venčení s háravkami (v rizikových dnech pochopitelně na vodítku), společná cvičení. A pak je to stejné, jako s jakýmkoliv jiným rušivým vlivem - stejně jako ho postupným zvyšováním kritérií naučím pracovat a vnímat mezi rozsypanými buřty, v davu lidí nebo vedle ohrady s ovcemi, tak ho POSTUPNĚ naučím, že se vyplatí vnímat mě i mezi jinými psy a fenami, včetně háravek.
Pokud v životě háravku naživo nepotkal a najednou si mu při cvičení stoupne pod nos, tak nenaděláte vcelku nic, to je jasné. A pokud už by k takové situaci z nějakého důvodu došlo, tak bych psa prostě dostala jakýmkoliv způsobem pod kontrolu (u té silnice nevylučuju i použití nějakého donucovacího prostředku, v zájmu záchrany života) a cvičení pro tu chvíli ukončila. A pak bych si nafackovala, že jsem ho na tuhle situaci nepřipravila, a dál bych postupovala viz výše.

Nějak tom, u nerozumím. Pokud sexuálně zdaného muže budete co nejčastěji vyvádět do společnosti podobně založench žen, myslíte, že se umravníé? já naopak myslím, že pes vystavný častému a marnému kontaktu s háravkami bude jen sexuálně frustrován a permanantně nabuzen.

Sexuální pud je silný pud a není to běžný rušivý vliv.

Na druhou stranu první setkání s háravkou je pro psa opravdu výjimečně překvapující a jeho reakce je mimořádná.

ať žijou psi napsal(a):
Nějak tom, u nerozumím. Pokud sexuálně zdaného muže budete co nejčastěji vyvádět do společnosti podobně založench žen, myslíte, že se umravníé? já naopak myslím, že pes vystavný častému a marnému kontaktu s háravkami bude jen sexuálně frustrován a permanantně nabuzen.

Sexuální pud je silný pud a není to běžný rušivý vliv.

Na druhou stranu první setkání s háravkou je pro psa opravdu výjimečně překvapující a jeho reakce je mimořádná.

Muž nemá za sebou patnáct tisíc let chovu zaměřeného na to, aby chtěl plnit lidské povely i za obtížných okolností. Muže asi těžko budete učit "kašli na tu prsatou sexbombu, pojď k noze, tady máš piškotek". To je základní rozdíl mezi mužem a psem.
Ale určitá podobnost tu je. Pokud bude ten nadržený muž skutečně motivován dělat nějakou činnost (plácnu: lékař záchranky, který do klubu plného polonahých žen přišel někoho ošetřit), tak bude poprvé z těch žen trochu rozhozený, ale když se podobná situace bude opakovat, tak si zvykne a už mu ani nepřijde, že by ho to mohlo vzrušovat. Protože ví, že tam není kvůli babám, ale kvůli práci, a práce je pro něj v danou chvíli daleko důležitější, než ty ženské.

pidla napsal(a):
Muž nemá za sebou patnáct tisíc let chovu zaměřeného na to, aby chtěl plnit lidské povely i za obtížných okolností. Muže asi těžko budete učit "kašli na tu prsatou sexbombu, pojď k noze, tady máš piškotek". To je základní rozdíl mezi mužem a psem.
Ale určitá podobnost tu je. Pokud bude ten nadržený muž skutečně motivován dělat nějakou činnost (plácnu: lékař záchranky, který do klubu plného polonahých žen přišel někoho ošetřit), tak bude poprvé z těch žen trochu rozhozený, ale když se podobná situace bude opakovat, tak si zvykne a už mu ani nepřijde, že by ho to mohlo vzrušovat. Protože ví, že tam není kvůli babám, ale kvůli práci, a práce je pro něj v danou chvíli daleko důležitější, než ty ženské.

Jenže toho u psa nedosáhnete rušivkami a trénováním, toho se dá dosáhnout jen tak, že se pes nadchne pro práci.

scylla napsal(a):
Jenže toho u psa nedosáhnete rušivkami a trénováním, toho se dá dosáhnout jen tak, že se pes nadchne pro práci.

Oboje je potřeba. Sebevětší nadšení pro práci samo o sobě moc neřeší, pokud bude pes zvyklý pracovat jen ve "sterilním" prostředí cvičáku - to by ho pak rozhodil i obyčejný potkaný člověk, očůraný rožek... Právě proto se musí postupně učit nadšeně pracovat i v přítomnosti rušivých vlivů.

pidla napsal(a):
Oboje je potřeba. Sebevětší nadšení pro práci samo o sobě moc neřeší, pokud bude pes zvyklý pracovat jen ve "sterilním" prostředí cvičáku - to by ho pak rozhodil i obyčejný potkaný člověk, očůraný rožek... Právě proto se musí postupně učit nadšeně pracovat i v přítomnosti rušivých vlivů.

Pes se má učit tam, kde žije.

scylla napsal(a):
Pes se má učit tam, kde žije.

Pes se má učit tak, aby ho nerozhodilo nic, co by mohl potkat tam, kde žije. Některé věci potká jen jednou za čas (nejen tu háravku, ale třeba koně, zvěř, babku o berlích...) a o to víc by ho vyvedly z míry, proto je podle mě potřeba cíleně ho na ně navykat.

S tím nesouhlasím. Nemůžete natrénovat všechny životní situace a postupně zvedat kriteria, jak rádi říkají vyznavači tzv. PM. Je daleko lepší vybudovat mezi člověkem a psem vztah na důvěře a pak člověk psa provede v podstatě čímkoli bez toho, aby pes ztrácel nervy. Je určitě dobrá hodně široká socializace, ale nemůžete nacvičit všechno.

Jo a mimochodem, když už mluvéme o těch háravkách: viděla jsem nesestříhané video z tréninku psa, který nebyl vůbec schopný v přítomnosti háravek fungovat. Tak mu dovedli háravku, chtěli po něm něco jednoduchého a za odměnu si směl čuchnout. Další cvik, za odměnu čuchnutí. Atd. Během cca deseti minut byl z roztěkaného nadržence s mozkem v koulích úplně normální vnímající pes, který kolem háravky dělal složité cviky a vůbec si jí nevšímal. Ne že bych přímo takovýto postup doporučovala (minimálně mi bylo docela líto té čuby, která tam musela stát přivázaná a nechat si čuchat k frndě), ale bylo zajímavé to sledovat a vidět, jak to funguje.

scylla napsal(a):
S tím nesouhlasím. Nemůžete natrénovat všechny životní situace a postupně zvedat kriteria, jak rádi říkají vyznavači tzv. PM. Je daleko lepší vybudovat mezi člověkem a psem vztah na důvěře a pak člověk psa provede v podstatě čímkoli bez toho, aby pes ztrácel nervy. Je určitě dobrá hodně široká socializace, ale nemůžete nacvičit všechno.

Není potřeba nacvičit všechno. Stačí, když toho nacvičíte dost - pes si to pak už sám dokáže vztáhnout na vše ostatní. Já myslím, že mluvíme úplně o tom samém, jen to nazýváme jinými slovy.

pidla napsal(a):
Jo a mimochodem, když už mluvéme o těch háravkách: viděla jsem nesestříhané video z tréninku psa, který nebyl vůbec schopný v přítomnosti háravek fungovat. Tak mu dovedli háravku, chtěli po něm něco jednoduchého a za odměnu si směl čuchnout. Další cvik, za odměnu čuchnutí. Atd. Během cca deseti minut byl z roztěkaného nadržence s mozkem v koulích úplně normální vnímající pes, který kolem háravky dělal složité cviky a vůbec si jí nevšímal. Ne že bych přímo takovýto postup doporučovala (minimálně mi bylo docela líto té čuby, která tam musela stát přivázaná a nechat si čuchat k frndě), ale bylo zajímavé to sledovat a vidět, jak to funguje.

To se mi zdá dost hloupé. Čím víc dostane možnost čichat k háravé feně, tím víc je vzrušený a méně se soustředí na práci. Ale pokud ho zarazím hned v počátku a nenechám ho fenu olizovat a ani se k ní přibližovat, je schopný pracovat i v blízkosti feny v nejlepších dnech. Mám to vyzkoušené, běžně venčím psy společně s háravkami.

Nechápete tzv. Pozitivní motivaci, tam když pes něco chce, může to dostat jen za odměnu.

scylla napsal(a):
Nechápete tzv. Pozitivní motivaci, tam když pes něco chce, může to dostat jen za odměnu.

Myslím, že když se pes nedokáže soustředit, protože je příliš vzrušený, tak vám nějaké principy PM jsou k ničemu. Bylo to jen video, nebo byly vysvětleny i další okolnosti? Byl pes nekastrovaný? Byla fena v nejlepších dnech, nebo pes beztak usoudil, že ke krytí není svolná. Dávala fena najevo ochotu k páření, nebo jen útrpně snášela obtěžování?
Asi jsem ovlivněna tím, že mám psa erotomana, který v přítomnosti háravé feny absolutně vypne a nereaguje na cokoliv, proto nevěřím tomu, že by to mohlo fungovat.

S tou háravkou je to nesmysl. Měla sem několik psů, např. Předchozí pes byl z háravky tak vykolejený že nedovedl udělat ani sedni, měl prostě silnější sexuální pud. Bígl co sem mívala před ním normálně mezi háravkami fungoval, i když několikrát i kryl tak jeho pud nebyl natolik silný aby se nedokázal ovládat. On totiž každý pes je úplně jiný, některý se soustředí i v přítomnosti háravky jinej vypne mozek a zapne to dole tady je to o konkrétním jedinci a nic s tím nenadělá ani pozitivní motivace, protože pes se silným pudem se vám v tom okamžiku na pamlsek i pochvalu zvysoka vykaká.

pidla napsal(a):
Muž nemá za sebou patnáct tisíc let chovu zaměřeného na to, aby chtěl plnit lidské povely i za obtížných okolností. Muže asi těžko budete učit "kašli na tu prsatou sexbombu, pojď k noze, tady máš piškotek". To je základní rozdíl mezi mužem a psem.
Ale určitá podobnost tu je. Pokud bude ten nadržený muž skutečně motivován dělat nějakou činnost (plácnu: lékař záchranky, který do klubu plného polonahých žen přišel někoho ošetřit), tak bude poprvé z těch žen trochu rozhozený, ale když se podobná situace bude opakovat, tak si zvykne a už mu ani nepřijde, že by ho to mohlo vzrušovat. Protože ví, že tam není kvůli babám, ale kvůli práci, a práce je pro něj v danou chvíli daleko důležitější, než ty ženské.

To jste mi tedy zasadila ránu, já jsem si vždy myslela, že muži jsou právě ukázkou tisíciletého výcviku, který se, stejně jako u psů - samců v přítomnosti háravé feny, u většiny z nich minul cílem. A to žijí se ženami, svými přirozenými vůdkyněmi, už déle než ti psi.
Vsadím se ale, že lecjaký tlustší muž by váhal ve vašem krásném příkladu - piškotek a prsatá sexbomba...

Zapomínáte, že pes nejde plnit své povinnosti, nemá zaměstnání a zodpovědnost vpravém lidském slova smyslu, jeho odpovědností je žít, přežít a množit se.

Podle mne se pes na přítomnost háravky (mluvím o nekastrovaném samci) přivyknout nedá, I proto jsou k pachovým pracem ke ztotožňování pachových konzerv například. Vybírány feny - a pracovní psi ve smyslu zdravotnického využití -slepečtí a asistenční jsou kastrováni.

Takže vodit psa imrvére mezi háravky je jeho zbytečné trápení.

Te'd jsem se pobavila prsatá sexbomba je v pořádku a pr sa tice je vyhodnoceno jako vulgaruta.

aritim napsal(a):
To se mi zdá dost hloupé. Čím víc dostane možnost čichat k háravé feně, tím víc je vzrušený a méně se soustředí na práci. Ale pokud ho zarazím hned v počátku a nenechám ho fenu olizovat a ani se k ní přibližovat, je schopný pracovat i v blízkosti feny v nejlepších dnech. Mám to vyzkoušené, běžně venčím psy společně s háravkami.

Já svého psa ke své feně v době hárání nechám přibližovat tak, jak je jim oběma libo, v kritických dnech on řádí a ji ukrývám a dělám to tak už po čtyři psí generace. Zkzušený pes se nenechá rozhodit háravkou někde na začátku cyklu. Ví, že se vlastně nic neděje, ale v kritické ovulační době je to pro každého psa silné kafe.

aritim napsal(a):
Myslím, že když se pes nedokáže soustředit, protože je příliš vzrušený, tak vám nějaké principy PM jsou k ničemu. Bylo to jen video, nebo byly vysvětleny i další okolnosti? Byl pes nekastrovaný? Byla fena v nejlepších dnech, nebo pes beztak usoudil, že ke krytí není svolná. Dávala fena najevo ochotu k páření, nebo jen útrpně snášela obtěžování?
Asi jsem ovlivněna tím, že mám psa erotomana, který v přítomnosti háravé feny absolutně vypne a nereaguje na cokoliv, proto nevěřím tomu, že by to mohlo fungovat.

Pes byl nekastrovaný a docela silný erotoman. Fena nebyla v nejlepších dnech, očichávání jen snášela (byla pod povelem, takže se k tomu vlastně nijak nevyjadřovala). Proto jsem psala, že mi jí bylo líto.

Ten pes byl taky na začátku vypnutý a nereagoval vůbec na nic. Prvních pár opakování ho od té feny museli odtáhnout, pak už odcházel sám. Vím, že se vám to zdá jako nesmysl, ale ono to opravdu funguje - odborně se to nazývá Premackův princip.

pidla napsal(a):
Pes byl nekastrovaný a docela silný erotoman. Fena nebyla v nejlepších dnech, očichávání jen snášela (byla pod povelem, takže se k tomu vlastně nijak nevyjadřovala). Proto jsem psala, že mi jí bylo líto.

Ten pes byl taky na začátku vypnutý a nereagoval vůbec na nic. Prvních pár opakování ho od té feny museli odtáhnout, pak už odcházel sám. Vím, že se vám to zdá jako nesmysl, ale ono to opravdu funguje - odborně se to nazývá Premackův princip.

Tak pokud fena nebyla v nejlepším, tak se mi to ani jako nesmysl nezdá. I můj pes - erotoman obtěžuje háravku, ale když si jí párkrát očichá, olízne a zjistí, že ještě nenastal ten pravý čas, tak je ochotnější věnovat mi pozornost. To není žádný zázrak pomocí PM.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S tou háravkou je to nesmysl. Měla sem několik psů, např. Předchozí pes byl z háravky tak vykolejený že nedovedl udělat ani sedni, měl prostě silnější sexuální pud. Bígl co sem mívala před ním normálně mezi háravkami fungoval, i když několikrát i kryl tak jeho pud nebyl natolik silný aby se nedokázal ovládat. On totiž každý pes je úplně jiný, některý se soustředí i v přítomnosti háravky jinej vypne mozek a zapne to dole tady je to o konkrétním jedinci a nic s tím nenadělá ani pozitivní motivace, protože pes se silným pudem se vám v tom okamžiku na pamlsek i pochvalu zvysoka vykaká.

Samozřejmě že každý pes je jiný. Některý je erotoman, jiný vášnivý lovec, jiný třeba extrémní pažravec. Mnoho psů má některý pud tak silný, že je úplně ovládá. Ale i s takovými psy se dá pracovat. Samozřejmě že když nasadíte hned bez přípravy největší kalibr (háravku pod nosem), tak se vám vybodne na cokoliv, protože je totálně vypnutý. Ale dá se cvičit v místě pročůraném háravkami, dá se cvičit mezi fenami, které zrovna nehárají, nebo které jsou těsně po hárání a ještě voní, dá se cvičit bezprostředně po setkání s háravkou...
Stejně jako nezvladatelného lovce nevezmete hned navolno do obory mezi srnce, ale budete cvičit třeba ovladatelnost u holubů a havranů na sídlišti, u zvířat za plotem, pak u bažantů na louce...

A pokud máte představu, že pozitivní motivace je pochvala a piškotek, tak jste úplně vedle. Pozitivní motivace je odměna tím, co pes chce. U lovce to může být například možnost prohnat si ty holuby (na bezpečném místě), u erotomana se dá použít třeba to čuchnutí ke značce od fenky. A nemusí to dostat za odměnu vždycky, samozřejmě - stačí jednou za čas, když to okolnosti umožňují.

aritim napsal(a):
Tak pokud fena nebyla v nejlepším, tak se mi to ani jako nesmysl nezdá. I můj pes - erotoman obtěžuje háravku, ale když si jí párkrát očichá, olízne a zjistí, že ještě nenastal ten pravý čas, tak je ochotnější věnovat mi pozornost. To není žádný zázrak pomocí PM.

Tak to nemáte erotomana, ale normálního psa. Erotoman (zvlášť pokud ještě nekryl) bude z přítomnosti háravky rozjetý víc a víc, i když fena nemá krycí dny.
Navíc u toho videa psali, že po pár opakováních tohoto tréninku byl pes schopný běhat agility na soutěžích, kde mají háravky normálně přístup a voní všude kolem. Předtím toho schopný nebyl, při vstupu do areálu vypnul a hotovo. Premackův princip opravdu funguje.

aritim napsal(a):
Myslím, že když se pes nedokáže soustředit, protože je příliš vzrušený, tak vám nějaké principy PM jsou k ničemu. Bylo to jen video, nebo byly vysvětleny i další okolnosti? Byl pes nekastrovaný? Byla fena v nejlepších dnech, nebo pes beztak usoudil, že ke krytí není svolná. Dávala fena najevo ochotu k páření, nebo jen útrpně snášela obtěžování?
Asi jsem ovlivněna tím, že mám psa erotomana, který v přítomnosti háravé feny absolutně vypne a nereaguje na cokoliv, proto nevěřím tomu, že by to mohlo fungovat.

Oni jsou k ničemu bych řekla celkem vždycky.

scylla napsal(a):
Oni jsou k ničemu bych řekla celkem vždycky.

Jsou k ničemu, když je neumíte použít.
Ale jo, ono je vždycky jednodušší odsoudit to, co neznám...

pidla napsal(a):
Tak to nemáte erotomana, ale normálního psa. Erotoman (zvlášť pokud ještě nekryl) bude z přítomnosti háravky rozjetý víc a víc, i když fena nemá krycí dny.
Navíc u toho videa psali, že po pár opakováních tohoto tréninku byl pes schopný běhat agility na soutěžích, kde mají háravky normálně přístup a voní všude kolem. Předtím toho schopný nebyl, při vstupu do areálu vypnul a hotovo. Premackův princip opravdu funguje.

Že ne? Měla jsem spoustu normálních psů. Tak mám srovnání. Teď mám jednoho erotomana, který je schopný týden nespat, nejíst, nepít, jen se snaží dostat za fenou a vyje. Nevadí mu, že má strhané drápy, polštářky tlapek rozedrané do krve a vylámané zuby, prostě chce za fenou. Nevím, jestli někdy kryl, ale tohle dělá když je fena v plném. Pokud není, tak jí nejdřív taky dělá návrhy, ale když vidí, že to nikam nevede, tak si dá po chvíli říct. Takže by zdánlivě fungovala i PM, ale ve skutečnosti je to tím, že ten pes moc dobře ví, kdy to má smysl.

Tak to tu se zájmem pročítám, já vám nevím, asi dostanu nedostatečnou, ale nevím jestli do důsledku prováděná PM)je to termín pro pozitivní motivaci, že?), tomu psíkovi neudělá v hlavě větší guláš, než stručné teď ano, teď ne anebo teď si to rozhodni sám, máš free.Příjde mně trochu, možná je to klamný dojem, že je to sice pozitivně, ale jakoby vytvářená závislost dítě versus matka.V dětství dobré, v dospělosti méně žádoucí...Věřím, že se touto 24hodinovou prací s motivací dokáže mnoho, ale opravdu si nejsem jistá, co to dělá s psychikou psa, popř.jeho jistou neurotizací?Byltady jako odměna uveden např.holub, ale mého psa holub ano drůbež naštěstí nezajímali, zajímala a do extáze přiváděla vysoká...Budu asi sobecký pán, ale já jsem jí tuto extázi nedovolovala, ona už od štěněčího věku měla vypracovaný systém na stržení zvěře, pilně ho trénovala na všech psích kamarádech..Nekritizuji, uvažuji o tom a vnímám, co z toho je pro mne použitelné.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Chtěla bych se trochu vrátit k těm lovečákům. Nijak zvlášt jim nerozumím. Náhodou jsem narazila na video z nějakých významných závodů - byl to memoriál a nějaké jméno. Bohužel si nepamatuju přesný název. Jednou disciplínou byla chůze u nohy - asi 20 metrů po lesní cestě, žádná zvěř v dohledu. Viděla jsem šest psů, všichni se plížili, přikrčení, ocas mezi nohama. Dalším cvikem byl skok přes nějakou strouhu, uchopení mrtvého zvířete a aport. Zas to samé, psi naprosto zjevně vystrašení. Rozhodčí pokyvovali hlavou a výkony se jim líbily. Vím, že bez odkazu to není ono, ale už nevím, kde to hledat. Video nebylo staré. Nevím, co si o tom myslet. Plánuju se na nějakou mysliveckou akci podívat, ale mám trochu strach, co uvidím. Nemáte někdo odkaz na nějaká videa ze závodů loveckých psů?

hn.. napsal(a):
Chtěla bych se trochu vrátit k těm lovečákům. Nijak zvlášt jim nerozumím. Náhodou jsem narazila na video z nějakých významných závodů - byl to memoriál a nějaké jméno. Bohužel si nepamatuju přesný název. Jednou disciplínou byla chůze u nohy - asi 20 metrů po lesní cestě, žádná zvěř v dohledu. Viděla jsem šest psů, všichni se plížili, přikrčení, ocas mezi nohama. Dalším cvikem byl skok přes nějakou strouhu, uchopení mrtvého zvířete a aport. Zas to samé, psi naprosto zjevně vystrašení. Rozhodčí pokyvovali hlavou a výkony se jim líbily. Vím, že bez odkazu to není ono, ale už nevím, kde to hledat. Video nebylo staré. Nevím, co si o tom myslet. Plánuju se na nějakou mysliveckou akci podívat, ale mám trochu strach, co uvidím. Nemáte někdo odkaz na nějaká videa ze závodů loveckých psů?

Sice je to trošku OT, ale přesto zareaguji. Nejspíše jste viděla video z memoriálu Karla Podhajského nebo Richarda Knolla, jsou to vrcholné zkoušky ohařů, usuzuji podle aportu lišky přes "strouhu".
Byl jsem na mnoha zkouškách, ale jen 2x jsem navštívil memoriál KP (ohaře jsem nikdy neměl, tudíž vždy jako divák). Naopak je většinou vidět, že psi pracují s velkou chutí, samozřejmě se najdou i psi, kteří nemají den a disciplíny dělají, protože musí(pes, který startuje na memoriálu, musí být vždy připraven splnit daný cvik). Stejné jako u nás, u lidí, někdy do práce jdeme s chutí, jindy z povinnosti. Myslím, že vyloženě vystrašených psů je na těchto akcí málo, ale to musí posoudit někdo, kdo se účastní pravidelně (vzhledem k dlouhé tradici, si nedovolím dělat závěry z 2 ročníků).
Určitě navštivte nějaké lovecké zkoušky, není z čeho mít strach. Minimálně si uděláte svůj ucelený obraz o celé akci.

p.s. Videa se dají najít na youtube.

hn.. napsal(a):
Chtěla bych se trochu vrátit k těm lovečákům. Nijak zvlášt jim nerozumím. Náhodou jsem narazila na video z nějakých významných závodů - byl to memoriál a nějaké jméno. Bohužel si nepamatuju přesný název. Jednou disciplínou byla chůze u nohy - asi 20 metrů po lesní cestě, žádná zvěř v dohledu. Viděla jsem šest psů, všichni se plížili, přikrčení, ocas mezi nohama. Dalším cvikem byl skok přes nějakou strouhu, uchopení mrtvého zvířete a aport. Zas to samé, psi naprosto zjevně vystrašení. Rozhodčí pokyvovali hlavou a výkony se jim líbily. Vím, že bez odkazu to není ono, ale už nevím, kde to hledat. Video nebylo staré. Nevím, co si o tom myslet. Plánuju se na nějakou mysliveckou akci podívat, ale mám trochu strach, co uvidím. Nemáte někdo odkaz na nějaká videa ze závodů loveckých psů?

Jak píše hunter - váš dotaz je skutečně kapku OT. Nejprve jsem ani nechtěla odpovídat, ale když se do toho pustil hunter. Vaše reakce je snad omluvitelná, když nevíte, o co jde. To, co popisujete jako chůzi u nohy, není jen tak obyčejná chůze u nohy - aby pes radostně běžel, nebo šel vedle nohy. To, co jste viděla, je šoulačka. Tedy na zkouškách a memoriálech imitace osamělého lovu, kdy se lovec pomaloučku a potichu přibližuje jako ke zvěři, občas psa odkládá na zcela nepatrný pokyn a na zcela nepatrný pokyn jej zase přivolává. Ti psi se plíží, protože jsou tak naučeni. Jakýkoliv prudší pohyb je nežádoucí, v praxi by mohl lov zmařit. Pro nezasvěcence to asi vypadá tak, že se pes strašně bojí, ale není tomu tak. Pro toho psa je to cvik jako každý jiný a po skončení tohoto cviku se všichni si zase nechají radostně hladit od svých pánů a nejsou vůbec ve stresu. Samozřejmě, že se může vyskytnout výjimka, že ten pes byl celkově cvičen tvrdými metodami, ale to je potom vidět v průběhu celé zkoušky a každý rozhodčí to dokáže rozlišit, posoudit a je-li spravedlivý, tak i ocenit. To další, aport lišky přes ohrádku, dívala jsem se na nějaká videa před chvílí, na memoriálu jsem se i byla před pár lety podívat (a klobouk dolů nad výkony těch psů!), ale asi jsem viděla jiná videa, ale všichni ti psi šli pro lišku radostně. A i kdyby tam nějaký vykazoval známky nejistoty, nemusí to být vůbec tím, že by se bál pána. Výcvik loveckých psů je zpravidla individuální záležitost a na psa třeba může působit i to velké množství jiných lidí a psů, a tak může vypadat i trochu nejistě. Doporučuji vám navštívit nějaké např. Všestranné zkoušky a celé si je projít a uvidíte, že pes, který toto absolvuje, je skutečně profesor a připravit psa na takové vrcholné zkoušky není sranda. Jo, a lovečtí psi nechodí na žádné závody, ale na zkoušky, soutěže nebo memoriály (což jsou vrcholné soutěže). To jen pro pořádek.

pidla napsal(a):
Jinak pes vtažený na škrťáku na běžící pás je třeba tady:
https://www.youtube.com/watch?v=36dzdJEjQ6M

(neměla jsem žaludek koukat na celé video, první půl minuty mi úplně stačilo ).

Co to je za šílenost? Přiznám se, že jsem laik, žádného CM neznám, ale ten odkaz na video, který jste dala, tak to je otřes! Nerozumím tomu, také jako Vy, jsem se nedodívala do konce, ale přece jen o něco déle než Vy, a ten pes je po těch pár minutách vysloveně nešťastný!

pidla napsal(a):
Jsou k ničemu, když je neumíte použít.
Ale jo, ono je vždycky jednodušší odsoudit to, co neznám...

Soudím podle výsledků, které vidím velmi často kolem sebe - pes závislý na odměnách, neurotický, hroutící se při každém stresu, strojově cvičící, ale nežijící jako pes. Asi to ti trenéři neznají tedy.

scylla napsal(a):
Soudím podle výsledků, které vidím velmi často kolem sebe - pes závislý na odměnách, neurotický, hroutící se při každém stresu, strojově cvičící, ale nežijící jako pes. Asi to ti trenéři neznají tedy.

Jak můžete soudit něco podle toho "co vidím kolem sebe" ?. Nejdřív si snad musíte nastudovat teorii, seznámit se s tím, jak to má být, pak je dobré si to osobně vyzkoušet a pak suďte...Zprznit se dá všechno...Mimochodem, co to je "pes závislý na odměnách"?

koňadra napsal(a):
Jak píše hunter - váš dotaz je skutečně kapku OT. Nejprve jsem ani nechtěla odpovídat, ale když se do toho pustil hunter. Vaše reakce je snad omluvitelná, když nevíte, o co jde. To, co popisujete jako chůzi u nohy, není jen tak obyčejná chůze u nohy - aby pes radostně běžel, nebo šel vedle nohy. To, co jste viděla, je šoulačka. Tedy na zkouškách a memoriálech imitace osamělého lovu, kdy se lovec pomaloučku a potichu přibližuje jako ke zvěři, občas psa odkládá na zcela nepatrný pokyn a na zcela nepatrný pokyn jej zase přivolává. Ti psi se plíží, protože jsou tak naučeni. Jakýkoliv prudší pohyb je nežádoucí, v praxi by mohl lov zmařit. Pro nezasvěcence to asi vypadá tak, že se pes strašně bojí, ale není tomu tak. Pro toho psa je to cvik jako každý jiný a po skončení tohoto cviku se všichni si zase nechají radostně hladit od svých pánů a nejsou vůbec ve stresu. Samozřejmě, že se může vyskytnout výjimka, že ten pes byl celkově cvičen tvrdými metodami, ale to je potom vidět v průběhu celé zkoušky a každý rozhodčí to dokáže rozlišit, posoudit a je-li spravedlivý, tak i ocenit. To další, aport lišky přes ohrádku, dívala jsem se na nějaká videa před chvílí, na memoriálu jsem se i byla před pár lety podívat (a klobouk dolů nad výkony těch psů!), ale asi jsem viděla jiná videa, ale všichni ti psi šli pro lišku radostně. A i kdyby tam nějaký vykazoval známky nejistoty, nemusí to být vůbec tím, že by se bál pána. Výcvik loveckých psů je zpravidla individuální záležitost a na psa třeba může působit i to velké množství jiných lidí a psů, a tak může vypadat i trochu nejistě. Doporučuji vám navštívit nějaké např. Všestranné zkoušky a celé si je projít a uvidíte, že pes, který toto absolvuje, je skutečně profesor a připravit psa na takové vrcholné zkoušky není sranda. Jo, a lovečtí psi nechodí na žádné závody, ale na zkoušky, soutěže nebo memoriály (což jsou vrcholné soutěže). To jen pro pořádek.

Já bych jen doplnila, že mám RTW - cvičíme na klikr. Při výcviku je veselá, uvolněná, aktivní, vymýšlí co by, nabízí chování.

Na závodech a zkouškách chodí pravidelně s hlavou svěšenou a většinou ji při chůzi u nohy táhnu za sebou jako oslíka, obraty jsou pomalé apod. - no prostě ostuda nehorázná. Člověk by řekl, že jí řežu od rána do večera. Nicméně toto není můj styl - dělám vše "po dobrém", nezúčastněný by však při našem zkouškovém výkonu mohl říci, že fenou při výcviku smýkám zleva doprava. Proto i já jsem pak v podobných soudech velmi opatrná.

koňadra napsal(a):
Jak píše hunter - váš dotaz je skutečně kapku OT. Nejprve jsem ani nechtěla odpovídat, ale když se do toho pustil hunter. Vaše reakce je snad omluvitelná, když nevíte, o co jde. To, co popisujete jako chůzi u nohy, není jen tak obyčejná chůze u nohy - aby pes radostně běžel, nebo šel vedle nohy. To, co jste viděla, je šoulačka. Tedy na zkouškách a memoriálech imitace osamělého lovu, kdy se lovec pomaloučku a potichu přibližuje jako ke zvěři, občas psa odkládá na zcela nepatrný pokyn a na zcela nepatrný pokyn jej zase přivolává. Ti psi se plíží, protože jsou tak naučeni. Jakýkoliv prudší pohyb je nežádoucí, v praxi by mohl lov zmařit. Pro nezasvěcence to asi vypadá tak, že se pes strašně bojí, ale není tomu tak. Pro toho psa je to cvik jako každý jiný a po skončení tohoto cviku se všichni si zase nechají radostně hladit od svých pánů a nejsou vůbec ve stresu. Samozřejmě, že se může vyskytnout výjimka, že ten pes byl celkově cvičen tvrdými metodami, ale to je potom vidět v průběhu celé zkoušky a každý rozhodčí to dokáže rozlišit, posoudit a je-li spravedlivý, tak i ocenit. To další, aport lišky přes ohrádku, dívala jsem se na nějaká videa před chvílí, na memoriálu jsem se i byla před pár lety podívat (a klobouk dolů nad výkony těch psů!), ale asi jsem viděla jiná videa, ale všichni ti psi šli pro lišku radostně. A i kdyby tam nějaký vykazoval známky nejistoty, nemusí to být vůbec tím, že by se bál pána. Výcvik loveckých psů je zpravidla individuální záležitost a na psa třeba může působit i to velké množství jiných lidí a psů, a tak může vypadat i trochu nejistě. Doporučuji vám navštívit nějaké např. Všestranné zkoušky a celé si je projít a uvidíte, že pes, který toto absolvuje, je skutečně profesor a připravit psa na takové vrcholné zkoušky není sranda. Jo, a lovečtí psi nechodí na žádné závody, ale na zkoušky, soutěže nebo memoriály (což jsou vrcholné soutěže). To jen pro pořádek.

To se mi nějak nezdá, stažený ocas je klasický a nepřehlíédnutelný znak strachu, já, když jsem viděla šoulačku, šel pes za majitelem, ne u nohy

fikovnice napsal(a):
Co to je za šílenost? Přiznám se, že jsem laik, žádného CM neznám, ale ten odkaz na video, který jste dala, tak to je otřes! Nerozumím tomu, také jako Vy, jsem se nedodívala do konce, ale přece jen o něco déle než Vy, a ten pes je po těch pár minutách vysloveně nešťastný!

Fikovnice: dívala jsem se na to video 2x a žádný otřes ani nešťastného psa jsem neviděla. Ten pes nejevil známky bázlivosti, jen prostě na tom páse zpočátku nechtěl být. Měla jste se dívat do konce. Viděla byste, že nakonec na něm běhá docela uvolněně. Je jasné, že když chcete psa naučit běhat na běžícím pásu, tak na něj zpočátku nepoleze s nadšením. Pro psa je nepřirozené, že mu najednou utíká země pod nohama. Asi jen těžko poprvé dobrovolně vstoupí na ten pás a bude se tvářit, že je to normální. Jde o to psa přesvědčit, že se mu nic nestane, že to naopak může být i fajn. A to těžko dosáhnete pamlsky, prošením a přemlouváním. Prostě ho tam musíte tak dlouho dávat, až se pes přesvědčí, že to nic není. Někteří psi v tom dokonce i najdou zalíbení. Na západě hodně trénují psy na těchto pásech, aby získali fyzičku. Sice tomu jsem na chuť nepřišla, raději jdu svoje psy nechat vyběhat na pole, ale zřejmě to nějaký význam má. Nedávno jsem byla v Praze v metru a obdivovala jsem asi půlroční štěně ridgebacka, které zcela samozřejmě jezdilo na eskalátoru. Myslím, že by tam zpočátku taky nijak dobrovolně nevlezlo, majitelka ho to musela naučit - nejspíš tak, že ho prostě párkrát na ten escalátor postavila - ať se mu to líbilo nebo ne - a donutila ho na něm zůstat. Kdyby jste viděla více videí s Cesarem Millanem, on ten pás používá poměrně často k vybití energie u psů a jejich zklidnění, tak byste viděla i psy, kteří na tom běhají zcela bez problémů a nejsou na žádném škrťáku a když na ten pás jdou, tak zcela samozřejmě a někteří i s radostí. Pravděpodobně ale začínali tak jako ten vlčák na videu.

ať žijou psi napsal(a):
To se mi nějak nezdá, stažený ocas je klasický a nepřehlíédnutelný znak strachu, já, když jsem viděla šoulačku, šel pes za majitelem, ne u nohy

Šoulačka znamená, že pes může jít u nohy NEBO za pánem - jak ho to kdo naučí. A pochybuji, že i ten, co šel za pánem, šel radostně a mával ocasem. I ten pohyb ocasem může totiž zvěř zradit. Zvláště když jde třeba o setra, který má ocas jako prapor.

A to moje čuba chodí naopak na závodech s hlavou vysoko a dokazuje si, jak to všechno umí nejlíp

koňadra napsal(a):
Fikovnice: dívala jsem se na to video 2x a žádný otřes ani nešťastného psa jsem neviděla. Ten pes nejevil známky bázlivosti, jen prostě na tom páse zpočátku nechtěl být. Měla jste se dívat do konce. Viděla byste, že nakonec na něm běhá docela uvolněně. Je jasné, že když chcete psa naučit běhat na běžícím pásu, tak na něj zpočátku nepoleze s nadšením. Pro psa je nepřirozené, že mu najednou utíká země pod nohama. Asi jen těžko poprvé dobrovolně vstoupí na ten pás a bude se tvářit, že je to normální. Jde o to psa přesvědčit, že se mu nic nestane, že to naopak může být i fajn. A to těžko dosáhnete pamlsky, prošením a přemlouváním. Prostě ho tam musíte tak dlouho dávat, až se pes přesvědčí, že to nic není. Někteří psi v tom dokonce i najdou zalíbení. Na západě hodně trénují psy na těchto pásech, aby získali fyzičku. Sice tomu jsem na chuť nepřišla, raději jdu svoje psy nechat vyběhat na pole, ale zřejmě to nějaký význam má. Nedávno jsem byla v Praze v metru a obdivovala jsem asi půlroční štěně ridgebacka, které zcela samozřejmě jezdilo na eskalátoru. Myslím, že by tam zpočátku taky nijak dobrovolně nevlezlo, majitelka ho to musela naučit - nejspíš tak, že ho prostě párkrát na ten escalátor postavila - ať se mu to líbilo nebo ne - a donutila ho na něm zůstat. Kdyby jste viděla více videí s Cesarem Millanem, on ten pás používá poměrně často k vybití energie u psů a jejich zklidnění, tak byste viděla i psy, kteří na tom běhají zcela bez problémů a nejsou na žádném škrťáku a když na ten pás jdou, tak zcela samozřejmě a někteří i s radostí. Pravděpodobně ale začínali tak jako ten vlčák na videu.

Přesně, souhlas

koňadra napsal(a):
Šoulačka znamená, že pes může jít u nohy NEBO za pánem - jak ho to kdo naučí. A pochybuji, že i ten, co šel za pánem, šel radostně a mával ocasem. I ten pohyb ocasem může totiž zvěř zradit. Zvláště když jde třeba o setra, který má ocas jako prapor.

Jak ho učíte mít stažený ocas?

ať žijou psi napsal(a):
Jak ho učíte mít stažený ocas?

Určitě ne mlácením - jak si asi myslíte. Prostě jakýkoliv prudší pohyb koriguji prostým syknutím. Vzhledem k tomu, že na šoulačce je i odložení (na zcela nepatrný pokyn), pes musí být neustále ve střehu a vážit každý krok. Je to pro něj náročné a psi mají jednoduše stažený ocas jaksi sami od sebe. Šoulačka není cvik na předvádění radosti, je to prostě cvik na umožnění lovu. Ten, kdo se nezabývá loveckou kynologií to asi nepochopí. Lovecká kynologie totiž není agility, obedience ani služební výcvik. Má svoje specifika.

koňadra napsal(a):
Určitě ne mlácením - jak si asi myslíte. Prostě jakýkoliv prudší pohyb koriguji prostým syknutím. Vzhledem k tomu, že na šoulačce je i odložení (na zcela nepatrný pokyn), pes musí být neustále ve střehu a vážit každý krok. Je to pro něj náročné a psi mají jednoduše stažený ocas jaksi sami od sebe. Šoulačka není cvik na předvádění radosti, je to prostě cvik na umožnění lovu. Ten, kdo se nezabývá loveckou kynologií to asi nepochopí. Lovecká kynologie totiž není agility, obedience ani služební výcvik. Má svoje specifika.

Ano, vedle mne bydlel jeden ohařův cvičitel a otec se kamarádil s druhým, tolik ran, kolik ti psi zažili bych nepřála nikomu a jeden z nich byl svým blbým vůdcem pro neposlechnutí zastřelen.

jinak stažený ocas (ruzumímt ím ocas pod břichem, mezi zadníma nohama) je nezaměnitelné gesto strach - cituju

Ocas je stažen úplně mezi nohy: "Bojím se!" "Neubližuj mi!" Tento signál je obvykle zejména v přítomnosti dominantního psa nebo osoby, může to také znamenat: "Uznávám svou poníženou roli ve smečce, nehodlám s tebou soupeřit."

pokud ale mluvíme o této pozici ocasu a každá jej nazýváme jina. Cituji: Pozice téměř horizontální, směřující od psa, nikoliv však strnule: Jedná se o známku pozornosti. Hrubě přeloženo znamení přibližně?: "Tohle by mohlo být zajímavé., pak s vámi souhlasím.

koňadra napsal(a):
Fikovnice: dívala jsem se na to video 2x a žádný otřes ani nešťastného psa jsem neviděla. Ten pes nejevil známky bázlivosti, jen prostě na tom páse zpočátku nechtěl být. Měla jste se dívat do konce. Viděla byste, že nakonec na něm běhá docela uvolněně. Je jasné, že když chcete psa naučit běhat na běžícím pásu, tak na něj zpočátku nepoleze s nadšením. Pro psa je nepřirozené, že mu najednou utíká země pod nohama. Asi jen těžko poprvé dobrovolně vstoupí na ten pás a bude se tvářit, že je to normální. Jde o to psa přesvědčit, že se mu nic nestane, že to naopak může být i fajn. A to těžko dosáhnete pamlsky, prošením a přemlouváním. Prostě ho tam musíte tak dlouho dávat, až se pes přesvědčí, že to nic není. Někteří psi v tom dokonce i najdou zalíbení. Na západě hodně trénují psy na těchto pásech, aby získali fyzičku. Sice tomu jsem na chuť nepřišla, raději jdu svoje psy nechat vyběhat na pole, ale zřejmě to nějaký význam má. Nedávno jsem byla v Praze v metru a obdivovala jsem asi půlroční štěně ridgebacka, které zcela samozřejmě jezdilo na eskalátoru. Myslím, že by tam zpočátku taky nijak dobrovolně nevlezlo, majitelka ho to musela naučit - nejspíš tak, že ho prostě párkrát na ten escalátor postavila - ať se mu to líbilo nebo ne - a donutila ho na něm zůstat. Kdyby jste viděla více videí s Cesarem Millanem, on ten pás používá poměrně často k vybití energie u psů a jejich zklidnění, tak byste viděla i psy, kteří na tom běhají zcela bez problémů a nejsou na žádném škrťáku a když na ten pás jdou, tak zcela samozřejmě a někteří i s radostí. Pravděpodobně ale začínali tak jako ten vlčák na videu.

Ten pás je opravdu dobrý na nahnání kondice u psa. Když psi běhají venku ať sami nebo s dalšími kámoši, tak si regulují tempo podle svého, zrychlují a zpomalují, jak o ni sami potřebují, není to tak účinné jako ten běhací pás, kde jde pes jedním, stejnoměrným tempem bez přestávek a úlev (to samé jako kdybyste šla stejným tempem na procházce a psa si dala na krátké vodítko u nohy). Takže v jistých opodstatněných případech to asi smysl má, i když já osobně bych této možnosti asi nevyužila, přijde mi to střelené.

ať žijou psi napsal(a):
Ano, vedle mne bydlel jeden ohařův cvičitel a otec se kamarádil s druhým, tolik ran, kolik ti psi zažili bych nepřála nikomu a jeden z nich byl svým blbým vůdcem pro neposlechnutí zastřelen.

jinak stažený ocas (ruzumímt ím ocas pod břichem, mezi zadníma nohama) je nezaměnitelné gesto strach - cituju

Ocas je stažen úplně mezi nohy: "Bojím se!" "Neubližuj mi!" Tento signál je obvykle zejména v přítomnosti dominantního psa nebo osoby, může to také znamenat: "Uznávám svou poníženou roli ve smečce, nehodlám s tebou soupeřit."

pokud ale mluvíme o této pozici ocasu a každá jej nazýváme jina. Cituji: Pozice téměř horizontální, směřující od psa, nikoliv však strnule: Jedná se o známku pozornosti. Hrubě přeloženo znamení přibližně?: "Tohle by mohlo být zajímavé., pak s vámi souhlasím.

Bohužel všude v kynologii se najdou hovada, která si musí svoji nadřazenost nad psem dokazovat jen hrubostí, ranami a kopanci. Je fakt, že mezi myslivci je takových blbců hodně. Slyšela jsem o výcvikových metodách některých starých kynologů a neumím si vůbec představit, že bych tak svého psa cvičila, natož ho vůbec něco naučila. Myslím, že by raději buďto utekl, nebo se přilepil na zem a nechal se třeba zabít, než by vůbec něco udělal. Nehledě na to, že mě opravdu nedělá dobře psa fyzicky týrat. Ale myslím, že i tady se situace lepší. Sice všechny cviky opravdu u lovecké kynologie nelze dělat jen pozitivkou, ale jde o tu míru donucení, chcete-li "násilí", jakým je pes cvičen. Každý má tu hranici někde jinde - pro někoho je násilí už to, že někdo na psa zařve. A na každého psa platí něco jiného - na některého skutečně postačí zařvat, jiného je nutno třeba i švihnout proutkem. Na šoulačce mají psi většinou svěšený (napsala jsem nepřesně stažený), jen málo jich je, že ho mají opravdu zatažený pod břichem. To je jistě důsledek strachu, ale ne vždy to musí znamenat strach z pána. Už jsem psala několikrát, že lovecký pes se většinou cvičí individuálně - pán, pes, les a ticho. A potom přijde na zkoušky a tam je spousta jiných lidí a psů, takže některý pes, pokud má slabší nervovou soustavu, se potom projevuje nejistě už jenom z toho prostředí.

ať žijou psi napsal(a):
Ano, vedle mne bydlel jeden ohařův cvičitel a otec se kamarádil s druhým, tolik ran, kolik ti psi zažili bych nepřála nikomu a jeden z nich byl svým blbým vůdcem pro neposlechnutí zastřelen.

jinak stažený ocas (ruzumímt ím ocas pod břichem, mezi zadníma nohama) je nezaměnitelné gesto strach - cituju

Ocas je stažen úplně mezi nohy: "Bojím se!" "Neubližuj mi!" Tento signál je obvykle zejména v přítomnosti dominantního psa nebo osoby, může to také znamenat: "Uznávám svou poníženou roli ve smečce, nehodlám s tebou soupeřit."

pokud ale mluvíme o této pozici ocasu a každá jej nazýváme jina. Cituji: Pozice téměř horizontální, směřující od psa, nikoliv však strnule: Jedná se o známku pozornosti. Hrubě přeloženo znamení přibližně?: "Tohle by mohlo být zajímavé., pak s vámi souhlasím.

Uz hodne OT, mozna by se melo na toto tema udelat nove vlakno.
Ja se divim, ze mezi myslivci jsou jeste psi, kdyz kazdy zna nejakyho myslivce, ktery zastrelil sveho psa...nerikam, ze se to nekde nestalo, ale slychavam to tak casto, ze uz to jaksi patri k lidovemu koloritu.
Ano, u oharu se stale muzeme setkat s parforsnim vycvikem, znam vudce, kteri startuji na memorialech, dokonce vyhrali, kteri tuto metodu pouzivaji, ale vi jak ji pouzivat, aby si nezradili psa. Jako u druhe kolegyne, zucastnete se nejakych zkousek, budete si moc udelat svuj nazor.

Nemůžu a ani nechci se účastnit žádných zkoušek, zažila jsem jich dost i výstav loveckých psů, neboť jsem. K mé ostudě - z myslivecké rodiny a myslím si své.
Jinak vývoj jde skutečně kupředu a syn jednoho mlátiče má dnes jiné lovecké plemeno a má ho velmi rád a snad ho i docvičí a přivede ke zkouškám. Myslím, že by svého psa nebil.

Jestli ví, jak metodu používat - to asi můžou posoudit jen ti psi.

koňadra - tak to bylo jen rozdílné použití termínů, máte tedy pravdu, ocas svěšený klidně může být. Můj pes společenského plemene, když vidí něco podezřelého a neví, co to je, ač obyčejně nosí ocas nad hřbetem, taky ho svěsí a ocas směřuje šikmo dolů, to je v pozoru a dumá, co udělat, pak se rozhodne, vyrazí s ocasem již jak má být...

v každém případě jsem jen ráda, že i mezi myslivci se rozmáhá pochopení pro psy jako pro skoro lidi a ne jako pro využitelnou věc.

Tak jsem ten pás také zkoukla znovu.On ten CM řešil asi širší problém, jak by ukázalo naprosto celé vídeo.Běžící pás ve svých pořadech používá často, zejména tam, kde si nerozumní páníčkové pořídili psa na kterého nastačí a zase už ho tak"šíleně" milují, že ho nechtějí přenechat nikomu schopnějšímu.Nebo i tam, kde třeba paní šlapala na rotopedu a vedle ní neustále poskakoval štěkajíc íraťafák...Na všech videích které jsem shlédla byla tato reakce pouze v počátku, někdy i přímo hysterická...Ve výsledku všichni psi běhali fakt vpohodě.
Když jsem si vezla domů štěně od chovatele, vezl mne pán jako o život se psem na nádraží(předtím mu dal ještě na rozloučenou kastrol granulí, jak přiznal).Pes už v tom autě začal tak slintat, že mne celou promočil...slintal další hodiny po cestě vlakem...
Jezdím se psy denně autem.Dovedete si možná představit, jak toto psí mimino auto milovalo...uteklo na druhý konec zahrady a nepřilákáli byste ho ani za nic...Vzít jsem ho ale musela, posadila do auta, začalo opět šíleně slinit poté co se mu nepodařilo vyskošit ven...jeho neuroticko vegetativní reakce se zklidnila, když jsem cca po půl km zastavila, pes udělal řídkou "hromadu".a zklidnil se..Věděla jsem, že se tomuto nesmíme podat, jízda a odpočinek v autě je pro moje hafíky součást jejich životní náplně a nevyhneme se jí.Prostě psa jsem si vždy uvázala dřív, než mohl spatřit auto, k autu ho dovedla když byl malinky, tak jsem slintu vysadila, pochválila, po půl km jízdy vyprázdnila, když byl větší, musel vyskočit sám a jelo se...neurotická reakce pomalu vymizela, objevila se znovu poté, co jsme měsíc nejezdili.Co dělá pes dnes?Mám opačný problém.Cestuje se mnou tak rád, že vymyslí nejnemožnější způsob, jak by za mnou zdrhnul, v autě klidně spí, hlídá si ho jako vlastní boudu...
Co by řekl někdo, kdyby vytrženo z kontextu mne viděl, jak to zmítající se štěně umísťuji do auta?
Když si vzpomenu na sebe, jak jsem jako neobratné prtě nechtěla na lyže?Jak jsem se učila plavat...ještě, že naši vydrželi...

Hopy
Když si vzpomenu na sebe, jak jsem jako neobratné prtě nechtěla na lyže?Jak jsem se učila plavat...ještě, že naši vydrželi...


-
Ještě, že to nebylo v Norsku...

Naši na to plavání neměli nervy strašně jsem řvala...tak mne svěřili "výcvikářům" na Klárově, tam zase neměli nervy na to sledovat, jak nás, zoufale bojující o život, těma bidlama šťouchjí od rantlu bazénu...pravda pamatuji si to dodnes(50let), ale plavu ráda a klidně si přeplavu záliv nebo přehradu...tehdy na mně ale to ťuťňuŇu od maminky neplatilo.
A jak to uší v Norsku?

hopy napsal(a):
Naši na to plavání neměli nervy strašně jsem řvala...tak mne svěřili "výcvikářům" na Klárově, tam zase neměli nervy na to sledovat, jak nás, zoufale bojující o život, těma bidlama šťouchjí od rantlu bazénu...pravda pamatuji si to dodnes(50let), ale plavu ráda a klidně si přeplavu záliv nebo přehradu...tehdy na mně ale to ťuťňuŇu od maminky neplatilo.
A jak to uší v Norsku?

Nevím, jak to učí v Norsku, ale nečtete internet a zprávy? Poslední dobou se propírá kauza české matky, které v Norsku sebrali děti a umístili je do náhradní rodinné péče. Prý je týrala. Nevím, kde je pravda, ale tak nějak se začíná ukazovat, že v Norsku stačí dát děcku facku a jste bez dítěte. Takže rapotacka11 asi chtěla naznačit, že kdyby vaše rodiče viděli norští úředníci, jak vás učí plavat, asi byste skončila v děcáku. Jinak jste mě připomněla jak jsem učila některé psy jezdit v autě já - úplně stejně, jako vy! Některý pes s tím nemá problém, ale už jsem v životě měla štěňata, která měla stres sotva uviděla auto. Zajímalo by mne, jak tuto situaci řeší zastánci pozitivních metod - zřejmě se den po dni, centimetr po centimetru za podpory tuny pamlsků přibližují se psem k autu... Na takové cicání já prostě nemám čas ani nervy. Jednoduše jsem vždycky psa popadla, naložila do auta a jelo se. Vždycky jsem jej musela chytit dřív, než si vůbec mohl vydedukovat, že se autem pojede, jinak se snažil někam zmizet a nechtěl se nechat chytit. Jeden zvlášť odolný kousek takto vzdoroval asi 3 týdny, vozila jsem ho denně do práce, aby si zvykl. A dopadlo to jako u vás - ze všech mých psů jsou hrozní cestovatelé, nesmí se před nimi otevřít auto - už tam sedí.

Ono totiž, čím víc se člověk nimrá v neurotických až fobických pocitech(včetně těch svých), tím je na tom hůř...zdravému psu ta nimračka v ničem nepomůže, fobik vztah k tomu strachu zůstane, jenom se přemístí do jiné situace...myslím, že i v tom má CM pravdu...čeho se bojíme my nebo pes, do toho radí jít a neodejít, dokud strach nepomine...je to chemie, která nemůže proudit donekonečna.pak nastane útlum a v případě psa, teprve v tomto útlumu způsobím blaho.Opakováním se doba negací zkracuje, pes sám přecháuí do uvolnění lépe a teprve v tomto okamžiku se odměníme.Zvítězili jsme, protože jsme věc řešili a nepřesměrovávali.To neznamená, že pes zase někdy nebude mít problém, ale daleko slabší a opět mu tak pomůžeme...

Cesar Millan zna, jak dokopat psi k absolutni odevzdanosti, ale rozhodne neni znalec psu. Porad je sestrihany tak, aby nebylo videt jak se ke psu chova doopravdy. Kdyz do psa pousti elektriku, rika tomu ze pouziva "elektronickou pomucku"...
Ja nestojim o psa, ktery v me pritomnosti radsi nedela vubec nic, protoze se boji a protoze nevi, co po nem chcete. Ja si radsi dam tu praci psa doopravdy vychovat.

Aha, a kde je k zjištění "jak se ke psům chová doopravdy"?"pouští do nich elektriku"? a jejich "absolutní odevzdanost"?

hopy, nevím jak pes ti mí se zatím nebojí, ale já když se něčeho bojím, bojím se pořád, žádná chemie strachu nepomine...i když se snažím před tím neuhnout. Jediné blaho pak pro mne je, odejít od strachu. Dokonce jsem v jednom ze svých strachů užila i jinou doporučovanou metodu, která se na psa neuplatní a sice přečíst a dozvědět se o tom, z čeho mám strach, co nejvíce, pak měl pominout - ale nic, je tady pořád. Asi je to strach od strachu.

Na druhou stranu jsem měla klaustrofobického kocoura, který se bál výšek, výšky neřešil, ale klaustrofobii ano, chtěl totiž spát v posteli a přikrytý, takže na sebe nechal na vteřinu přehodit deku a pořád prodlužoval intervaly, až poklidně chrupal pod dekou. Na přenosku si ale nikdy nezvykl, jen na tu deku.
tím chci říci, že i zvířata sama aktivně přistupují k tomu, co se od nich požaduje a co sama chtějí, nejsou to jen nějaké živé troje, které je třeba naprogramovat.

Ano, nejsou to stroje, tak je třeba s nimi pracovat jako s živým tvorem a ne je programovat ve stylu 0-1, klik pamlsek.

Strach je iluze, proto se nejlépe člověk i pes zbaví strachu tím, že si uvědomí, že se není čeho bát. Člověk si to rozumově zdůvodní, psa by měl psovod podpořit a ukázat mu, že není třeba se bát.

scylla napsal(a):
Ano, nejsou to stroje, tak je třeba s nimi pracovat jako s živým tvorem a ne je programovat ve stylu 0-1, klik pamlsek.

Strach je iluze, proto se nejlépe člověk i pes zbaví strachu tím, že si uvědomí, že se není čeho bát. Člověk si to rozumově zdůvodní, psa by měl psovod podpořit a ukázat mu, že není třeba se bát.

Asi nemáte z ničeho strach, jinak byste těžko napsala, že strach je iluze, strach je pořádně reálný pocit a má mnohdy i své zcela exaktní důvody. A rozum je mnohdy zcela správně podpoří /strach z války kupříkladu), jindy je sice trochu iracionální, ale velmi silný /strach z hadů kupříkladu) - a mnohdy je opravdu čeho se bát.

já myslím, že jak klik trénink tak všechny ostatní mají způsobit to, že pes pochopí, co od něj chceme, ale já tak nepostupuju- Otázkou taky je, zda my pochopíme to, co od nás chce pes. Zda si porozumíne vzájemně.

Když jsme se vrátili k CM - ne všichni psi mají čistě a jenom "strach", opět sem zamontuju termín "potřeba kontroly", to není hraní se slovíčky ale přesně tohle ukazuje, že to není totéž! S bázlivým psem lze (dle jeho nervové soustavy) pracovat tak jak je výše popisováno ( se tomu říká habituace), ale se psem plemen, které mají zvýrazněnu onu potřebu kontroly ("přirození hlídači" ale nejen tito), např. Při projevech agrese (on je přeci agresivní, protože se bojí, že... ) vůči cizím psům takhle jednoduše asi postupovat nelze...a to CM řeší silou (viz předpokládám obecně známé video s huskym Shadow či jak se jmenoval)...

ať žijou psi napsal(a):
Asi nemáte z ničeho strach, jinak byste těžko napsala, že strach je iluze, strach je pořádně reálný pocit a má mnohdy i své zcela exaktní důvody. A rozum je mnohdy zcela správně podpoří /strach z války kupříkladu), jindy je sice trochu iracionální, ale velmi silný /strach z hadů kupříkladu) - a mnohdy je opravdu čeho se bát.

já myslím, že jak klik trénink tak všechny ostatní mají způsobit to, že pes pochopí, co od něj chceme, ale já tak nepostupuju- Otázkou taky je, zda my pochopíme to, co od nás chce pes. Zda si porozumíne vzájemně.

Mám strach ze spousty věcí, bohužel. Ale pořád je to iluze. Psí strachy většinou - když pomineme týrané psy - iluzemi opravdu jsou. Například strach z kola, vysavače a podobně. I s těmi týranými se dá dost slušně pracovat na tom, aby se svých strachů zbavili. Jde to přes dobré vztahy s psovodem.

Přirozeně přemýšlím o tom, co mohu aplikovat na své psy, a co ne...Např.jdu-li s celou bandou navolno a potřebuju-li je zařadit za sebe, řeknu "za mnou".Když předbíhali, zkoušela jsem je patou klepnout, ale oni nic.Platilo by jen štípnutí, ale to je v praxi nanic...Co na ně funguje je vymezení prostoru pomocí hůlky nebo vodítka v ruce.Nedotýkám se ani holí, ani vodítkem(mé psy jsem netrestala ani novinama...).Toto funguje lépe.Dál je to o trpělivém zařazování této akce do společného venčení...je to ale moc hezké, když se člověk jakoby na ty psy napojí a rozumíte si jako tým...Pamlsky používám nepravidelně, snažím se promyšleně.

hanitchka.m napsal(a):
Smazali z youtube jedno šílené video, kde CM totálně selhal, pes zoufale vysílal konejšivé signály, jak jen mohl, dával najevo, že je mu to nepříjemné, ať toho nechá, jinak bude muset kousnout a totální ignorací těchdle projevů došlo samozřejmě k ataku a následnému "ukáznění" psa :/
Ale velmi pěkně je to vidět i tady https://www.youtube.com/watch?v=9ihXq_WwiWM, chudák pes, tu ruku mu měl sežrat.

Dnes som videla toto video, a je to fakt idiot. Chudák pes a chudáci "ľudia", čo si ho zavolajú na pomoc.

Jestli chcete vidět kontext, najděte si Césarovo nejhorší pokousání...to, co je na tom krátkém videu by se dalo nazvat procesem vedoucím k určení diagnozy..

myjka napsal(a):
Dnes som videla toto video, a je to fakt idiot. Chudák pes a chudáci "ľudia", čo si ho zavolajú na pomoc.

Taky jsem si to dneska prohlídla. Dobře mu tak.

Mám dvě jeho DVD, protože nám je dali v obchodě jako dárek ke granulím. V jednom z dílů učí NO, kterého si majitelé pořídili z útulku, jak nebýt agresivní k domáci kočce - zavře kočku v přepravce, psa zavře do místnosti s touto přepravkou a jakmile se pes přiblíží k přepravce, tak do něj pustí elektriku. A ne jen na pár sekund. Pes vyl, snažil se schovat se za křeslo a CM zatím trpělivě na kameru vysvětlovat jak je potřeba přivést psa za každou cenu do "pasivně submisivního" stavu a snažil se schovával ruku s ovladačem. Když psa dostal do stavu, že se přepravky bál, tak jí CM začal kopat směrem k psovi a když pes v panice utíkal, tvrdil CM že je to dobře, protože tím začíná uznávat dominanci přepravky. Zrovna tenhle pes byl komunikativní a měl chuť "pracovat", a Cesar ho celou dobu naprosto ignoroval, jen dělal to svý "Tssk", škubal stahovákem a byl dle mého názoru zbytečně agresivní.

Některé jeho nápady jsou dobré, ale přišlo mi že vždycky narazí tam, kde je potřeba se psem komunikovat, získat si jeho důvěru a nebrat ho jen jako automat bez inteligence. Podle mě toho o etologii či fyziologii chování zas moc neví, jen umí udělat dobrou šou a má roztomilej přízvuk i ksichtík.

hopy napsal(a):
Jestli chcete vidět kontext, najděte si Césarovo nejhorší pokousání...to, co je na tom krátkém videu by se dalo nazvat procesem vedoucím k určení diagnozy..

Nejhorší pokousání? Ty čtyři dirky nejsou vůbec nic, pokousání vypadá o dost jinak.

Já myslím, práívě to, že měl jen čtyři dírky a bylo to to nejhorší pokousání, svědčí o tom, že to se psy umí, cáry z něj nelítaly - a mohly

Jinak - udejší intenzivní kritici CM by mohli dát do placu nějaké video o tom, jak právě oni, tak výborní cvičitelé se jinak než na klávesnici vyrovnají s podobným psem - to by nás jistě přesvědčilo o tom, že ví, o čem mluví.