Přivolání - stopovačka

Hlavně, když už ho "odchytíte, tak žádný třepání za kůži, to se pak nebude chtít nechat chytit tuplem...

Ulovit ho a chvááálit ?

rapotacka11 napsal(a):
Ulovit ho a chvááálit ?

Když je uloven, může dostat vynadáno. Ale pozor na to, jestli nebyl uloven jen proto, že už se rozhodl přijít. Když vidím, že se rozhodl na zavolání reagovat, otočí se a chystá se přijít ( všechno je to otázkou okamžiku ), povzbudím a když přijde chvááálíím. Proto je správně načasovaná odměna tak důležitá a je to nejtěžší na výchově psa.

rapotacka11 napsal(a):
Ulovit ho a chvááálit ?

Keď ho uloví a vycape bude to ešte ovela ovela horšie. Pes si musi prichod k nam naviazať s pozitivnou reakciou, nikdy nie s tou zlou. Inak bude trvať dlhšie, kým sa naučí poslušnosti.
Idealne je, ako vam poradil LájošM - najprv cvičiť privolanie v klude na zahrade, až potom postupne na rušnejších miestach.
A radím vám ak nemáte psa obžeru, ktoru by najradšej zjedol nie 1 misku ale aj 4, tak ho necvičte na pamlsky !
(Zamyslite sa, či váš pes pôjde radšej za pamlskom, alebo bude nahanat bicykel, či hrať sa s inym psom ).
Alebo ak pes nepočuje na klasicke "Ku mne" môžte si kupiť polovnicku pišťalku (je počuť aj na ludskej aj na psej frekvencii). A naučte potom psa, že napr.2 pisknutia znamena ku mne.

rapotacka11 napsal(a):
Ulovit ho a chvááálit ?

Neříkám že chválit...ale třepat za kůži mi připadá trochu kontraproduktivní...
Ale já jsem poznamenaná tím, že jsem měla chrta, vím stoprocentně, že pokud byl uloven, tak se vyplatilo nedělat z toho drámo, psa připnout a jít, kdybych ho verbálně nebo fyzicky potrestala, tak příště už by se ulovit nenechal...

Saska28 napsal(a):
Zdravím, mám ročního teriéra a nějak nám nejde přivolání. On ho umí, to vím, spíš když se mu prostě nechce tak nejde. Většinou se jen otočí a pak si jde hrát se psama- kdyź v okolí není žádný podmět tak jde ihned ale když je v okolí pes, cyklista či cokoli co ho zaujalo, už prostě neposlechne.
Když stále volám, můžu zavolat 30x a on nic, všichni v parku na mě koukaj jak na blbou, když se zvednu a chcu mu jít vysvětlit neno vytřepat za kůži či cokoliv, uhne a bere jako velkou hru že mi utíká.
Napadla mě tedy stopovačka, myslíte že by pomohla? A jak dlouhou? Pokud máte nějakou ozkoušenou kvalitní, budu ráda za doporučení.

Co s ním podnikáte ?
Lovecký výcvik nebo snad agility?
Nebo snad (nejspíš) nic ?

rapotacka11 napsal(a):
Co s ním podnikáte ?
Lovecký výcvik nebo snad agility?
Nebo snad (nejspíš) nic ?

Kdybyste pořádně četla, dočetla byste se, že chodí do parku.

..."On ho umí, to vím, spíš když se mu prostě nechce tak nejde"...
Neumí, až ho bude umět, přijde vždycky a všude - a s radostí !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."On ho umí, to vím, spíš když se mu prostě nechce tak nejde"...
Neumí, až ho bude umět, přijde vždycky a všude - a s radostí !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."On ho umí, to vím, spíš když se mu prostě nechce tak nejde"...
Neumí, až ho bude umět, přijde vždycky a všude - a s radostí !

No, nieje to uplne pravda (lovecky pud - napr. môj pes pribehne vždy, či je odomna 10m, či 1,5km, či nahana bicykel, či sa hra so som... pokial mu do cesty nevlietne zajac ), ale myslim že tato vynimka sa tohto pripadu nejedna a máte pravdu.

Saska28 napsal(a):
Zdravím, mám ročního teriéra a nějak nám nejde přivolání. On ho umí, to vím, spíš když se mu prostě nechce tak nejde. Většinou se jen otočí a pak si jde hrát se psama- kdyź v okolí není žádný podmět tak jde ihned ale když je v okolí pes, cyklista či cokoli co ho zaujalo, už prostě neposlechne.
Když stále volám, můžu zavolat 30x a on nic, všichni v parku na mě koukaj jak na blbou, když se zvednu a chcu mu jít vysvětlit neno vytřepat za kůži či cokoliv, uhne a bere jako velkou hru že mi utíká.
Napadla mě tedy stopovačka, myslíte že by pomohla? A jak dlouhou? Pokud máte nějakou ozkoušenou kvalitní, budu ráda za doporučení.

Pes přivolání jednoduše NEUMÍ. Jestli ho umí se pozná právě v krizových situacích - a to váš pes nezvládá.
NIKDY psa nenahánějte. Sama vidíte, že je to naprosto k ničemu.

Malé dvouměsíční štěně většinou přijde ochotně, a pokud je trošku žravé, za pamlsek se může přetrhnout. Pak nastane období "vzdoru", většinou mezi 3 - 5 měsícem. Štěně moc přijít nechce, zvláště pak tehdy, kdy je něčím zaujaté. Tam je potřeba začít cvičit. Tohle období jste už prošvihla, ale můžete to zkusit napravit - tou stopovačkou. Pořiďte si dlouhou alespoň 10 m, raději i více. Psa nevolejte zbytečně! Prostě s ním běžte na procházku a občas ho zkuste přivolat - povel dejte jen JEDNOU! Pokud neposlechne, okamžitě si ho rychle přitáhněte a psa velmi pochvalte (případně odměňte pamlskem). Pak mu dejte "volno" (samozřejmě na délku stopovačky). Po nějakém čase to zkuste znova. Ale nepřehánějte to, za hodinovou procházku to udělejte tak 3x,4x, zítra je také den... Až bude spolehlivě poslouchat i v případě, že uvidí svého psího kamaráda, nebo jiný rušivý element, můžete to zkusit na volno. Pokud neposlechne, vraťte se ke stopovačce.

Na přivolání používám několik povelů - pojď sem, zpátky, ke mně. Ten poslední "Ke mně" je nejdůležitější. Splnění předchozích povelů nevyžaduji tak nějak přesně, jde o to, aby se pes vrátil více méně do mé blízkosti, ale ke mně je prostě povel svatý, po kterém pes musí přijít a sednout přede mne. Proto ho nepoužívám příliš často a hlavně trvám na jeho splnění - zpočátku třeba i pomocí té stopovačky. Pokud vydám povel "ke mně", tak vždy STOJÍM (a čekám až pes přijde přede mne a usedne), tento povel nedávám za pochodu. Už to, že stojím a čekám, je pro psa signál, že to jaksi myslím vážně. U psa je vždy důležité, aby nám rozuměl, tedy dávat jednoznačné pokyny pro jednoznačné situace. Na přivolání je právě těžké to, že někdo řekne pojď sem, jiný k noze a přitom nikdo netrvá na splnění tohoto pokynu a ještě si (třeba i v rámci rodiny) každý představuje něco jiného. Je nutné stanovit si jednotnou povelovou techniku pro různé případy a toto musí dodržovat všichni členové rodiny, kteří přijdou se psem do styku (chodí ho venčit).

Takže to, že pes nepřijde=neumí povel? Ve všech případech? A ještě radostně?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže to, že pes nepřijde=neumí povel? Ve všech případech? A ještě radostně?

Jestli je to na mne, tak jsem asi tak úplně nepochopila vaši otázku.
Když psa zavolám a nepřijde, tak ten povel prostě neumí. Prostě na mne dlabe. A radostně? Záleží na okolnostech. Pokud ho odvolávám od něčeho zajímavého, asi radostně ke mně nepoletí, ale to je mně celkem jedno. Důležité je, jestli pes přijde, nebo ne.

Saska28 napsal(a):
Zdravím, mám ročního teriéra a nějak nám nejde přivolání. On ho umí, to vím, spíš když se mu prostě nechce tak nejde. Většinou se jen otočí a pak si jde hrát se psama- kdyź v okolí není žádný podmět tak jde ihned ale když je v okolí pes, cyklista či cokoli co ho zaujalo, už prostě neposlechne.
Když stále volám, můžu zavolat 30x a on nic, všichni v parku na mě koukaj jak na blbou, když se zvednu a chcu mu jít vysvětlit neno vytřepat za kůži či cokoliv, uhne a bere jako velkou hru že mi utíká.
Napadla mě tedy stopovačka, myslíte že by pomohla? A jak dlouhou? Pokud máte nějakou ozkoušenou kvalitní, budu ráda za doporučení.

Jojo - vysmivat se nekomu, kdo ma a chce resit problem, je tak snadny.
Ach jo.
Co trebas rady jak na to? To jediny totiz v tyhle dizkusi stale nenachazim...

Za mne:...jen dotaz, kdyz ho privolate (a on tedy prijde), co nasleduje? A jak jste privolani cvicili?

koňadra napsal(a):
Jestli je to na mne, tak jsem asi tak úplně nepochopila vaši otázku.
Když psa zavolám a nepřijde, tak ten povel prostě neumí. Prostě na mne dlabe. A radostně? Záleží na okolnostech. Pokud ho odvolávám od něčeho zajímavého, asi radostně ke mně nepoletí, ale to je mně celkem jedno. Důležité je, jestli pes přijde, nebo ne.

No, nevedela som, čo je to radostne, kým to bolo ešte "malé" šteňa. Ale teraz, keď má 2 roky sa to trošku láme. A pri každom privolani pribehne ku mne s elánom a vrtiacim chvostom (či práve nahaňala bicykel, psa, valala sa v blate, či plavala v potoku).
Okolo toho jedneho roku sa s učebnicovou poslušnosťou moc rátať nedá. Ale pes je takym obrazom človeka. Neni to moc o psovi, ale o tom najsť si čas a naučiť ho to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jojo - vysmivat se nekomu, kdo ma a chce resit problem, je tak snadny.
Ach jo.
Co trebas rady jak na to? To jediny totiz v tyhle dizkusi stale nenachazim...

Za mne:...jen dotaz, kdyz ho privolate (a on tedy prijde), co nasleduje? A jak jste privolani cvicili?

No, ja tu vidim hneď niekolko navodou ako na to...

...a jinak Koňadra = celkem srozumitelny "navod" :)
+ nemusite zkouset jen "privolani". Prokladejte i jinym (sedni, lehni, cekej)... At to neni nuda, ale hra.
Diky stopovacce (resp. snure) procvicte vsechno.

Betka_88 napsal(a):
No, ja tu vidim hneď niekolko navodou ako na to...

...omlouvam se, ale slovensky 100% neumim (neberte osobne) - proto to "preskakuju"...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...a jinak Koňadra = celkem srozumitelny "navod" :)
+ nemusite zkouset jen "privolani". Prokladejte i jinym (sedni, lehni, cekej)... At to neni nuda, ale hra.
Diky stopovacce (resp. snure) procvicte vsechno.

Ono ne každému psovi to povelování připadá jako zábava a hra, takže s tím prokládáním jinými povely bych byla opatrnější.

Jinak to mám podobně jako "Koňadra", Ke mě je povel který dávám jen když stojím a trvám na přesném splnění, a taky dávám jen když vím, že pes poslechne nebo ho můžu donutit poslechnout - třeba tou stopovačkou. Na ostatní přivolávání kdy jen chci aby se přiblížili mám pocem, tady atd.

koňadra napsal(a):
Jestli je to na mne, tak jsem asi tak úplně nepochopila vaši otázku.
Když psa zavolám a nepřijde, tak ten povel prostě neumí. Prostě na mne dlabe. A radostně? Záleží na okolnostech. Pokud ho odvolávám od něčeho zajímavého, asi radostně ke mně nepoletí, ale to je mně celkem jedno. Důležité je, jestli pes přijde, nebo ne.

Přesně, dlabe na Vás, ale není to vždy o tom, jestli umí nebo neumí. Nýbrž chce nechce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jojo - vysmivat se nekomu, kdo ma a chce resit problem, je tak snadny.
Ach jo.
Co trebas rady jak na to? To jediny totiz v tyhle dizkusi stale nenachazim...

Za mne:...jen dotaz, kdyz ho privolate (a on tedy prijde), co nasleduje? A jak jste privolani cvicili?

U ovčandy jsem přivolání cvičila s kamarádkou a jejím už vycvičeným psem, setra na stopovačce, u afgána to nemělo smysl, u současných psů jsem, když nedávali pozor, nejdřív hvízdla, když se podívali co se děje, tak jsem je zavolala ke mě, když nevypadali, že se ke mě rozběhnou, tak jsem se otočila a začala zdrhat pryč...ale oni jsou dost závisláci, takže se ke mě hrnuli už po prvním hvízdnutí nebo zavolání...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně, dlabe na Vás, ale není to vždy o tom, jestli umí nebo neumí. Nýbrž chce nechce.

Poslušnosť sa dá naučiť!
Ak to nieviete vy sama, tak je dobré jajsť si vycvikara (ja chodim narp. sem - www.pesvpohode.sk - ma aj polovny vycvik, takže zabijem vždy 2 muchy jednou ranou... A mysli, že tych 5-7€ za hodinu neni nič strašne v porovnaní s tým, čo sa naučíte) a pomohlo to dosť. Teraz so psom cvičim každy deň a príde na 99% (1% zajac -vtedy ma proste moc adrenalinu - niekedy narazila aj do stlpu, či stromu pri nahanani zajaca).

Ale da sa poslušnosti naučiť. Keď má psík rok, tak by to malo isť ešte dobre a rychlo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když je uloven, může dostat vynadáno. Ale pozor na to, jestli nebyl uloven jen proto, že už se rozhodl přijít. Když vidím, že se rozhodl na zavolání reagovat, otočí se a chystá se přijít ( všechno je to otázkou okamžiku ), povzbudím a když přijde chvááálíím. Proto je správně načasovaná odměna tak důležitá a je to nejtěžší na výchově psa.

Psa nelovit a určitě nenadávat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně, dlabe na Vás, ale není to vždy o tom, jestli umí nebo neumí. Nýbrž chce nechce.

No jo, ale tak je to ve výcviku zvířat se vším . Každý pes samozřejmě umí sedět, ležet, štěkat, přiběhnout k člověku...ale pokud to jaksi dělá podle své chuti a ne na povel, tak ten povel nemá zvládnutý, čili nepřesně řečeno- neumí to.
Naší fence například dlouho nešel povel lehni, říkali jsme tedy "neumí lehni", samozřejmě jsme tím nemysleli, že neumí ležet.

Terven napsal(a):
No jo, ale tak je to ve výcviku zvířat se vším . Každý pes samozřejmě umí sedět, ležet, štěkat, přiběhnout k člověku...ale pokud to jaksi dělá podle své chuti a ne na povel, tak ten povel nemá zvládnutý, čili nepřesně řečeno- neumí to.
Naší fence například dlouho nešel povel lehni, říkali jsme tedy "neumí lehni", samozřejmě jsme tím nemysleli, že neumí ležet.

Myslím, že mi nerozumíte, reagovala jsem na Orionku, a zeptala se jí, jestli rovnost nemuní povel a nepřijde platí ve všech případech, odpověď jsem nedostala. Moje reakce souvisí s pudovým chováním, tzn že ne vždycky tam to rovnítko je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že mi nerozumíte, reagovala jsem na Orionku, a zeptala se jí, jestli rovnost nemuní povel a nepřijde platí ve všech případech, odpověď jsem nedostala. Moje reakce souvisí s pudovým chováním, tzn že ne vždycky tam to rovnítko je.

Nedostala jste odpověď, protože jsem nebyla celý den doma.
Ano, když nepřijde vždy, tak ten povel neumí. Když ho umí, má ho zafixovaný natolik, že není jiné cesty, prostě přijde ( aby nedošlo k mýlce, moje psice taky neumí - když štěká u plotu na souseda, tak nepřijde i když "ví", že přijít má. Pak si tam pro ni dojdu a dostane vynadáno, je popadnuta za zadek a strčena do domu - mírně, je to cíťa ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedostala jste odpověď, protože jsem nebyla celý den doma.
Ano, když nepřijde vždy, tak ten povel neumí. Když ho umí, má ho zafixovaný natolik, že není jiné cesty, prostě přijde ( aby nedošlo k mýlce, moje psice taky neumí - když štěká u plotu na souseda, tak nepřijde i když "ví", že přijít má. Pak si tam pro ni dojdu a dostane vynadáno, je popadnuta za zadek a strčena do domu - mírně, je to cíťa ).

Takže tvrdíte to, že když poslechne 100x a na 101.x neposlechne, že povel neumí?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže tvrdíte to, že když poslechne 100x a na 101.x neposlechne, že povel neumí?

Ale to už mě chytáte za slovo, přečtěte si původní zadání, na které jsem odpovídala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale to už mě chytáte za slovo, přečtěte si původní zadání, na které jsem odpovídala.

Přečetla jsem si znova, tzn že Vy nepřipouštíte, že pes může na naučený povel nepřijít z důvodu neochoty?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U ovčandy jsem přivolání cvičila s kamarádkou a jejím už vycvičeným psem, setra na stopovačce, u afgána to nemělo smysl, u současných psů jsem, když nedávali pozor, nejdřív hvízdla, když se podívali co se děje, tak jsem je zavolala ke mě, když nevypadali, že se ke mě rozběhnou, tak jsem se otočila a začala zdrhat pryč...ale oni jsou dost závisláci, takže se ke mě hrnuli už po prvním hvízdnutí nebo zavolání...

...davam "like".
Tohle jsou rady do zivota.
Kazdej pes to ma jinak, ale makat na tom je treba.
Cim vic "inspirace a navodu", tim lip.

Jen se zeptam = proste nevim (zname jen jednoho). Proc to u Afgana nemelo smysl?
Ani ho nenapadlo se vzdalit (to plati u toho, co zname), nebo naopak (chrt)?
Ovsem predpokladam, to prvni :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přečetla jsem si znova, tzn že Vy nepřipouštíte, že pes může na naučený povel nepřijít z důvodu neochoty?

Já říkám, že pes, který má povel dobře naučený a zažitý nezná při jeho plnění neochotu. Když nepřijde z neochoty, nemá povel dobře naučený - doučený, docvičený.
To je pak takové to : Mám poslušného psa. Zavolám Pudeš sem a nebo ne. Vždycky poslechne, buď jde nebo nejde

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...davam "like".
Tohle jsou rady do zivota.
Kazdej pes to ma jinak, ale makat na tom je treba.
Cim vic "inspirace a navodu", tim lip.

Jen se zeptam = proste nevim (zname jen jednoho). Proc to u Afgana nemelo smysl?
Ani ho nenapadlo se vzdalit (to plati u toho, co zname), nebo naopak (chrt)?
Ovsem predpokladam, to prvni :).

Vzdálit se ho napadlo to jo, i když se většinou držel 19 až 20 metrů ode mne, problém s přivoláním nebyl v tom, že by nepochopil, co po něm chci, ale u něho mi to přišlo, že se prostě neponíží tak moc, aby přišel na zavolání, on je přeci Pan Pes, takže jsme standardně používali povel čekej, kdy tedy milostpán počkal až si pro něj přijdu (pokud to bylo v situaci třeba, že viděl psa, utíkajícího zajíce a pod. tak jsem měla cca 2-3 sekundy, pak startoval třista z místa a na opětovné přivolán při jeho rychlosti bylo potřeba 150 až 200 metrů, aby udělal oblouk a vracel se zpět) a i tak předstíral, že se nezastavil proto, že bych mu to řekla, ale že zrovna tady na tom místě je něco zajímavýho k čuchání a nebo že se nutně musí rozhlížet po krajině...dále povel "obojek"...prakticky to samé, jen s tím rozdílem, že byl připnut na vodítko...když byl starší tak na zavolání chodil, ale tím stylem, že nešel k vám, ale jakoby směrem k vám a zastavil se třeba dva metry ode mne...aby bylo naprosto jasné, že tam došel sám a ne proto, že bych ho zavolala, někdy teda přišel až ke mě, ale to bylo spíš proto, že mi chtěl jednou za čas udělat radost...
také nemělo smysl přivolní cvičit, on věděl co to je, ale prostě neviděl důvod, proč to dělat, když on sám nechce, takže spíš šlo o to přesvědčit jeho milost, aby on sám chtěl...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vzdálit se ho napadlo to jo, i když se většinou držel 19 až 20 metrů ode mne, problém s přivoláním nebyl v tom, že by nepochopil, co po něm chci, ale u něho mi to přišlo, že se prostě neponíží tak moc, aby přišel na zavolání, on je přeci Pan Pes, takže jsme standardně používali povel čekej, kdy tedy milostpán počkal až si pro něj přijdu (pokud to bylo v situaci třeba, že viděl psa, utíkajícího zajíce a pod. tak jsem měla cca 2-3 sekundy, pak startoval třista z místa a na opětovné přivolán při jeho rychlosti bylo potřeba 150 až 200 metrů, aby udělal oblouk a vracel se zpět) a i tak předstíral, že se nezastavil proto, že bych mu to řekla, ale že zrovna tady na tom místě je něco zajímavýho k čuchání a nebo že se nutně musí rozhlížet po krajině...dále povel "obojek"...prakticky to samé, jen s tím rozdílem, že byl připnut na vodítko...když byl starší tak na zavolání chodil, ale tím stylem, že nešel k vám, ale jakoby směrem k vám a zastavil se třeba dva metry ode mne...aby bylo naprosto jasné, že tam došel sám a ne proto, že bych ho zavolala, někdy teda přišel až ke mě, ale to bylo spíš proto, že mi chtěl jednou za čas udělat radost...
také nemělo smysl přivolní cvičit, on věděl co to je, ale prostě neviděl důvod, proč to dělat, když on sám nechce, takže spíš šlo o to přesvědčit jeho milost, aby on sám chtěl...

Ano. Tak toto chování mohu přesně potvrdit. Úplně vše a dnes a denně.

Až na jednu věc, kdy při objektu k lovu odvolání možné prostě není a řvát nepomůže. Šílená rychlost a reakce nula. Musim čekat až ztratí stopu, pak mě hledá a je snad ve větším stresu, než já, že mě nevidí a nemůže najít.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já říkám, že pes, který má povel dobře naučený a zažitý nezná při jeho plnění neochotu. Když nepřijde z neochoty, nemá povel dobře naučený - doučený, docvičený.
To je pak takové to : Mám poslušného psa. Zavolám Pudeš sem a nebo ne. Vždycky poslechne, buď jde nebo nejde

Souhlasim ze kdyz umi, tak prijde vzdycky :)
Ale je fakt, ze v tom taky obcas vidim i tu "neochotu" (nebo jak to rict).
Neco ve stylu, "nojo no jdu, kdyz to rikas..., ale radsi bych tam jeste chvili blbnul...".

Prave proto si ho obcas odvolavam "jen tak" (zkouska) a jen co prijde - pochvalim a zase muze jit. Myslim, ze tohle u nej dopomohlo k 99.9% prichodu na zavolani.

Ale to, o cem tady debatujeme, je asi trosku jinej pripad, nez co popisuje zadavatelka diskuze...
Tam je to asi krapek jinde :(.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vzdálit se ho napadlo to jo, i když se většinou držel 19 až 20 metrů ode mne, problém s přivoláním nebyl v tom, že by nepochopil, co po něm chci, ale u něho mi to přišlo, že se prostě neponíží tak moc, aby přišel na zavolání, on je přeci Pan Pes, takže jsme standardně používali povel čekej, kdy tedy milostpán počkal až si pro něj přijdu (pokud to bylo v situaci třeba, že viděl psa, utíkajícího zajíce a pod. tak jsem měla cca 2-3 sekundy, pak startoval třista z místa a na opětovné přivolán při jeho rychlosti bylo potřeba 150 až 200 metrů, aby udělal oblouk a vracel se zpět) a i tak předstíral, že se nezastavil proto, že bych mu to řekla, ale že zrovna tady na tom místě je něco zajímavýho k čuchání a nebo že se nutně musí rozhlížet po krajině...dále povel "obojek"...prakticky to samé, jen s tím rozdílem, že byl připnut na vodítko...když byl starší tak na zavolání chodil, ale tím stylem, že nešel k vám, ale jakoby směrem k vám a zastavil se třeba dva metry ode mne...aby bylo naprosto jasné, že tam došel sám a ne proto, že bych ho zavolala, někdy teda přišel až ke mě, ale to bylo spíš proto, že mi chtěl jednou za čas udělat radost...
také nemělo smysl přivolní cvičit, on věděl co to je, ale prostě neviděl důvod, proč to dělat, když on sám nechce, takže spíš šlo o to přesvědčit jeho milost, aby on sám chtěl...

:) predstava nacesanyho Afgana, co vlitne v lese do mlazi (nebo do pole) za zveri a snazi se stale vypadat jako "Pan Pes" me vazne rozesmala.

"...sem to vybiral tak vostre kvuli tobe, kdyz jsi me volala...a tech 30 metru bylo proste v ty rychlosti potreba... chapes".

Uplne vidim, jak si po tom behu upravuje ofinku a snazi se tvarit nezadejchane, kdyz k nemu jdete a ceka na Vas... :)

Mam sice jen "vorecha", ale dost z toho, co popisujete tam taky je :).
Jen s tim rozdilem, ze i pokud sedi a ceka na "mne", tak se musim zastavit metr za nim a "zopaknout", ze ma prijit on ke mne (ne doslovne - opakovat to ani nemusim, on sam to vi, kdyz tam stojim cekam...)... Neni to "Pan Pes" a porad zkousi, kde se da "klackovatet" a kam ze se smi "odmlouvat"...

Aliens_II napsal(a):
Ano. Tak toto chování mohu přesně potvrdit. Úplně vše a dnes a denně.

Až na jednu věc, kdy při objektu k lovu odvolání možné prostě není a řvát nepomůže. Šílená rychlost a reakce nula. Musim čekat až ztratí stopu, pak mě hledá a je snad ve větším stresu, než já, že mě nevidí a nemůže najít.

No ono než se člověk vzpamatuje, nadechne a zavolá, tak je to cca těch 150 metrů, pak vooolný oblouk cca 50 metrů a zpět...pokud neměl zajíc dostatečný náskok...cca půlka pole...pokud nám vyskočil před nosem, tak jsme ušáka doběhli, protože s nějakým kličkováním si na nás nepřijde, předběhli...uměl fantastickou věc, zajíce v běhu přeskočil a i přes tu rychlost udělal obrat o stoosmdesát stupňů, takže byl před zajícem tváří v tvář...to už teda zjistil, že to co honi není psí kamarád a zklamaně se vracel zpět...to vše otázka padesáti metrů, než jsem zavolala, tak už se vlastně vracel...a pak má člověk výchovně působit, když ani nestihne dát povel
To teď je to jiný, pes je tak pomalej, že než ho vůbec napadne, že by mohl vyrazit, tak je zavolán...
Prostě afgán byl rychlejší než moje myšlenka a já jsem rychlejší než myšlenka mého ber-bera, někdy stačí říct "Jacku, ani na to nemysli!" a on na to ani nemyslí a to se chudák ani nestačil pohnout, prostě pohoda

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono než se člověk vzpamatuje, nadechne a zavolá, tak je to cca těch 150 metrů, pak vooolný oblouk cca 50 metrů a zpět...pokud neměl zajíc dostatečný náskok...cca půlka pole...pokud nám vyskočil před nosem, tak jsme ušáka doběhli, protože s nějakým kličkováním si na nás nepřijde, předběhli...uměl fantastickou věc, zajíce v běhu přeskočil a i přes tu rychlost udělal obrat o stoosmdesát stupňů, takže byl před zajícem tváří v tvář...to už teda zjistil, že to co honi není psí kamarád a zklamaně se vracel zpět...to vše otázka padesáti metrů, než jsem zavolala, tak už se vlastně vracel...a pak má člověk výchovně působit, když ani nestihne dát povel
To teď je to jiný, pes je tak pomalej, že než ho vůbec napadne, že by mohl vyrazit, tak je zavolán...
Prostě afgán byl rychlejší než moje myšlenka a já jsem rychlejší než myšlenka mého ber-bera, někdy stačí říct "Jacku, ani na to nemysli!" a on na to ani nemyslí a to se chudák ani nestačil pohnout, prostě pohoda

Teda ty dva poslední odstavce mě fakt rozesmály. Dokážu si to živě představit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
:) predstava nacesanyho Afgana, co vlitne v lese do mlazi (nebo do pole) za zveri a snazi se stale vypadat jako "Pan Pes" me vazne rozesmala.

"...sem to vybiral tak vostre kvuli tobe, kdyz jsi me volala...a tech 30 metru bylo proste v ty rychlosti potreba... chapes".

Uplne vidim, jak si po tom behu upravuje ofinku a snazi se tvarit nezadejchane, kdyz k nemu jdete a ceka na Vas... :)

Mam sice jen "vorecha", ale dost z toho, co popisujete tam taky je :).
Jen s tim rozdilem, ze i pokud sedi a ceka na "mne", tak se musim zastavit metr za nim a "zopaknout", ze ma prijit on ke mne (ne doslovne - opakovat to ani nemusim, on sam to vi, kdyz tam stojim cekam...)... Neni to "Pan Pes" a porad zkousi, kde se da "klackovatet" a kam ze se smi "odmlouvat"...

No musím se přiznat, že vzhledem k tomu, že jsem nevystavovali, tak jsem držela psa ve výstavní srsti první tři roky, další dva jsem ho držela už jen v dlouhé srsti a pak jsme ho šmikli na dýlku cca 10 cenťáků, byli jsme v přírodě 2x i 3x denně a to se fakt nedalo, byla jsem spokojená já i pes..

No a rozdíl mezi vaším "vořechem" a chrtem bude největší v tom, že pokud bych k němu třeba na metr přišla a chtěla po něm, aby on došel ke mě, tak bych si buď vysloužila pohled stylu "si se asi posr..a" a nebo by mě ignoroval úplně, potrestat nemůžete, příště už by k vám nepřišel vůbec, protože on vás přeci k životu nepotřebuje je to samostatná jednotka...když přijde a vy ho budete přehnaně chválit, tak to taky není ideál, protože pes se za vás stydí a doufá, že ho s tou trapnou paničkou nikdo nevidí a snaží se dělat, že k vám vůbec nepatří...
Můj chrt mi nikdy neutekl a vždycky na zavolání přišel, jen prostě ne tak jako třeba NO a ne proto, že bych byla bůhví jaká výcvikářka, ale proto, že mě měl rád a to je u chrta největší pocta, které se vám může dostat ...

A pozor my jsme nebyli žádný fifleny, chrťák byl supr hlídač a pokud to bylo zapotřebí, tak hodně ostrej ochránce...ofina neofina...tohle je moje panička (čti můj majetek) a ten mi nikdo neveme a fertig

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda ty dva poslední odstavce mě fakt rozesmály. Dokážu si to živě představit.

No co vám budu povídat prostě bernardýn (poloviční) a ještě k tomu chlap, tak po něm nemůžete chtít nějaké výkony...už jsem to tady psala, že je strašně poslušnej...dám povel, pes se zamyslí, jak by to udělal, aby poslechnout nemusel, což v praxi vypadá tak, že vyšle požadavek do dlouhodobé paměti, bohužel jako zpětná informace se objeví "input error", což prakticky znamená, že nic nevymyslel a tak poslechne...ale jinak je to maminčin mazánek, takovej mamáneček

Tak nevim, jestli je fajn ze k tomu "vorech" taky dospel.
Driv lital (prsne jak pisete, nez jsem zpozorovala, letel...), ale ted... Mozna zkusenosti, mozna starne?

Za srnknou - vystartuje, ale stejne vi, ze to nema smysl - udela "kolecko" - a radsi se hned vraci pro pochvalu, ze prisel.
Jelen, danek, muflon - startuje, ale je zpet ihned - da tomu tak 100m "ze sportu"? Respekt...
Zajda, liska, myska, bazant... ho dokazou rozpohybovat - nestaci jim, a ikdyz jo, tak to neni zabijak, jen hlasi a pak se na to vykasle, bo nevi co dal... a jen co se probere z tranzu, resi kde ma svoje "lidi" a boji se (viz Aliens). Ale je fakt, ze to chvili trva.
No a divocak - to se nam stalo jen jednou. To mi z chrosti prilitnul skoro do naruci - uplne posranej strachem. S tim nechtel nic mit :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak nevim, jestli je fajn ze k tomu "vorech" taky dospel.
Driv lital (prsne jak pisete, nez jsem zpozorovala, letel...), ale ted... Mozna zkusenosti, mozna starne?

Za srnknou - vystartuje, ale stejne vi, ze to nema smysl - udela "kolecko" - a radsi se hned vraci pro pochvalu, ze prisel.
Jelen, danek, muflon - startuje, ale je zpet ihned - da tomu tak 100m "ze sportu"? Respekt...
Zajda, liska, myska, bazant... ho dokazou rozpohybovat - nestaci jim, a ikdyz jo, tak to neni zabijak, jen hlasi a pak se na to vykasle, bo nevi co dal... a jen co se probere z tranzu, resi kde ma svoje "lidi" a boji se (viz Aliens). Ale je fakt, ze to chvili trva.
No a divocak - to se nam stalo jen jednou. To mi z chrosti prilitnul skoro do naruci - uplne posranej strachem. S tim nechtel nic mit :).

No s divočákem ani já ne...bojim bojim

...ani ja ne :)
Z toho kroviska se zvedalo neco, co velikosti vypadlo jako nosorozec.
Nastesti to byl asi opravdu "Pan Divocak", takze svoje prednosti znal.
Jen se postavil - cekoval oc jde... a dal na nas dlabal, jsme taky hned "klidne odchazeli" :).