Stafford a jeho neustálé útěky za srnkama

Děkuji, určitě se podívám.

-Neprocházela jsem si témata, proto se omlouvám za znovu položený dotaz.

Btw., nechápu, jak si někdo může nechat psa opakovaně zdrhat za zvěří (potažmo za čímkoliv jiným). Pes zdrhne 1x, maximálně 2x, a okamžitě nasadím taková opatření, že už se to opakovat nebude (šňůra a systematický výcvik, aby později, až ho naučím poslouchat, mohl opět chodit na volno). Ale furt potkávám lidi, jejichž pejsek se prostě musí proběhnout, i kdyby ho to mělo stát život... nechápu, prostě ne :).

Tu stopovačku jste měla nechat. A používat, dokud nějakou srnu nepotkáte, a dokonce ještě dobu po tom. Používat až do té doby, dokud mu dostatečně nevštípíte přivolání.
Bude to nejspíš o to těžší, protože už si to tolikrát zkusil a tolikrát mu to prošlo.

Nejlepší je na štěně frknout stopovačku hned. Nezkoušet, jestli za zvěří bude lítat nebo ne. Naučit ho, kde se chodí, kudy a hlavně, že když se ho snažíte přivolat, že to myslíte vážně. Zavolám, jestliže kouká jinam a má vás na salámu, stopovačkou si ho přitáhnu, odměním. Čím víc a čím častěji na něj budete volat povel, který nesplní a vy už předem víte, že ho splnit nehodlá, jen si tím pod sebou sama podlamujete větev - on bude mít dojem, že vaše halekání je naprosto nepodstatné a vlastně nic nemusí.

Ale ono se mi to asi fakt líp říká, zkuste počkat, až se tu objeví někdo, kdo tohle musel řešit u staršího psa. Ono se štěnětem je to asi vždycky jednodušší.

U tříletého ROZLOVENÉHO staforda je výcvik na sňůře jen zbytečná ztráta času. To majitelka hodně podcenila. Když byl štěně, to by se s tím asi dalo ještě něco dělat, přinejmenším vypracovat na šňůře 100 % poslušnost na povel "ke mně". Tento povel pes evidentně zvládnutý nemá, když utíká za zvěří. Ale teď? Staford je dost tvrdý pes, tudíž musí nastoupit tvrdší metoda, a tou je EO. Ale to se zadavatelce nelíbí, takže nemá cenu to rozebírat dál. Konečně na to téma je tady mnoho a mnoho vláken, stačí hledat. Pokud jí bude opravu záležet na tom, aby její pes neutíkal, bude se půl roku otravovat se sňůrou a nakonec zjistí, že jí stejně nezbývá nic jiného než EO, který by jejího psa napravil za pár dní. Ovšem musela by to umět (ideálně najít někoho, kdo s tím má zkušenosti) a ne se toho bát a ještě toho psa litovat!
Psa, který štve po lese srny, brzy někdo zastřelí, to žádný myslivec nevydrží se na to dívat.

koňadra napsal(a):
U tříletého ROZLOVENÉHO staforda je výcvik na sňůře jen zbytečná ztráta času. To majitelka hodně podcenila. Když byl štěně, to by se s tím asi dalo ještě něco dělat, přinejmenším vypracovat na šňůře 100 % poslušnost na povel "ke mně". Tento povel pes evidentně zvládnutý nemá, když utíká za zvěří. Ale teď? Staford je dost tvrdý pes, tudíž musí nastoupit tvrdší metoda, a tou je EO. Ale to se zadavatelce nelíbí, takže nemá cenu to rozebírat dál. Konečně na to téma je tady mnoho a mnoho vláken, stačí hledat. Pokud jí bude opravu záležet na tom, aby její pes neutíkal, bude se půl roku otravovat se sňůrou a nakonec zjistí, že jí stejně nezbývá nic jiného než EO, který by jejího psa napravil za pár dní. Ovšem musela by to umět (ideálně najít někoho, kdo s tím má zkušenosti) a ne se toho bát a ještě toho psa litovat!
Psa, který štve po lese srny, brzy někdo zastřelí, to žádný myslivec nevydrží se na to dívat.

Vím i o psech, kteří v minulosti složili vysokou, a přesto se poctivým a důsledným výcvikem se stopovačkou podařilo majitelům dosáhnout poslušnosti takové, že psi chodí na volno a zvěř neloví. Myslím si, že výcvik na stopovačce člověka navíc tak nějak donutí k opravdový důslednosti a snaze porozumět psovi, naučit se rychlým reakcím, práci s vlastníma emocema, atd. Což teda trochu bolí, protože to je práce, a tu za vás nikdo neudělá. Ale stojí to za to :)

Já jsem ještě nepotkala psa s EO, kterej by fakt poslouchal. Ti, který potkávám, maj stejně pána tak trochu na háku, případně jsou rovnou úplně uteklý. To samozřejmě neříká zas tolik o EO, jako spíš o tom, jak to lidi umí a neumí používat. Ale třeba jsem ještě nenarazila na ten správný vzorek :)
Mně navíc k nevolnosti stačí pouhá představa, že dám psovi na krk něco, co umí dát elektrickou ránu :).

Omlouvám se, ale pokud jste nezačala se psem pracovat doteď, jakou radu čekáte? Keriton to říká naprosto přesně a já doplním - bude to běh na HODNĚ dlouhou trať. ( jen tak polehoučku se zeptám, zda vám není hloupé, že pes honí srny, které mohou ze šoku i pojít. To není divočák, který by se psovi postavil).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vím i o psech, kteří v minulosti složili vysokou, a přesto se poctivým a důsledným výcvikem se stopovačkou podařilo majitelům dosáhnout poslušnosti takové, že psi chodí na volno a zvěř neloví. Myslím si, že výcvik na stopovačce člověka navíc tak nějak donutí k opravdový důslednosti a snaze porozumět psovi, naučit se rychlým reakcím, práci s vlastníma emocema, atd. Což teda trochu bolí, protože to je práce, a tu za vás nikdo neudělá. Ale stojí to za to :)

Já jsem ještě nepotkala psa s EO, kterej by fakt poslouchal. Ti, který potkávám, maj stejně pána tak trochu na háku, případně jsou rovnou úplně uteklý. To samozřejmě neříká zas tolik o EO, jako spíš o tom, jak to lidi umí a neumí používat. Ale třeba jsem ještě nenarazila na ten správný vzorek :)
Mně navíc k nevolnosti stačí pouhá představa, že dám psovi na krk něco, co umí dát elektrickou ránu :).

Byl mezi těmi psy, které někdo odnaučil lovit na stopovačce, také staford?
Asi každá máme jiné zkušenosti, já jsem ještě nepotkala psa, který by na stopovačce byl odnaučen lovit, za to jsem jich potkala dost, kteří neloví, protože to byli odnaučeni pomocí EO. Mohu to říct odpovědně, protože v tomto se na mne obrátila již řada kamarádů a známých. Mnoho přišlo s tím, co mají dělat, že jejich pes zdrhá za zvěří, ale že EO tedy ne, chudák pes, dávat mu nějaké elektrické šoky... a podobné bláboly. Nikomu nic nevnucuji, takže jsem je vždycky poslala domů se slovy "až budeš vědět, co chceš, tak přijď". Ten první impuls vždycky dávám psu já. Majitelé se totiž toho zpočátku bojí a hlavně nejsou schopni to správně načasovat. Když majitel uvidí, že se jeho psu zase tolik toho nestalo, přestane se toho bát a po nějakém zácviku je schopen EO sám používat a potom také docílit výsledky.
Raději dám psu pár ran EO než bych se dívala na to, jak běží za zvěří přes silnici pod auto, nebo riskovala, že ho někdo zastřelí.
Ještě pro objektivitu: znám taky takové psy, co nosí EO a neposlouchají! To absolutně nechápu, ale určitě to není EO, ale tím, kdo drží na druhém konci ovladač. Tekly mě nervy ze zubů, když jsem viděla člověka, jak nesmyslně mačkal ovladač aniž by viděl co jeho pes dělá a kde je. Takovým lidem bych fakt nejraději ten obojek nasadila na krk a mačkala a mačkala.

koňadra napsal(a):
Byl mezi těmi psy, které někdo odnaučil lovit na stopovačce, také staford?
Asi každá máme jiné zkušenosti, já jsem ještě nepotkala psa, který by na stopovačce byl odnaučen lovit, za to jsem jich potkala dost, kteří neloví, protože to byli odnaučeni pomocí EO. Mohu to říct odpovědně, protože v tomto se na mne obrátila již řada kamarádů a známých. Mnoho přišlo s tím, co mají dělat, že jejich pes zdrhá za zvěří, ale že EO tedy ne, chudák pes, dávat mu nějaké elektrické šoky... a podobné bláboly. Nikomu nic nevnucuji, takže jsem je vždycky poslala domů se slovy "až budeš vědět, co chceš, tak přijď". Ten první impuls vždycky dávám psu já. Majitelé se totiž toho zpočátku bojí a hlavně nejsou schopni to správně načasovat. Když majitel uvidí, že se jeho psu zase tolik toho nestalo, přestane se toho bát a po nějakém zácviku je schopen EO sám používat a potom také docílit výsledky.
Raději dám psu pár ran EO než bych se dívala na to, jak běží za zvěří přes silnici pod auto, nebo riskovala, že ho někdo zastřelí.
Ještě pro objektivitu: znám taky takové psy, co nosí EO a neposlouchají! To absolutně nechápu, ale určitě to není EO, ale tím, kdo drží na druhém konci ovladač. Tekly mě nervy ze zubů, když jsem viděla člověka, jak nesmyslně mačkal ovladač aniž by viděl co jeho pes dělá a kde je. Takovým lidem bych fakt nejraději ten obojek nasadila na krk a mačkala a mačkala.

Souhlas
a pro zadavatelku...vubec se nedivím že jsou myslivci co pálí po každém psovi co vidí v lese na volno, napadlo vás někdy co ten váš pes muže natropit škody v lese když je na volno a bez kontroly.Já mam takové psi doma a nikdy bych je v lese na volno nepustila prostě bohužel loví a vím že loví tak ho to bud musím odnaučit a nebo ho prostě nepustím jiná možnost ani řešení není.

koňadra napsal(a):
Byl mezi těmi psy, které někdo odnaučil lovit na stopovačce, také staford?
Asi každá máme jiné zkušenosti, já jsem ještě nepotkala psa, který by na stopovačce byl odnaučen lovit, za to jsem jich potkala dost, kteří neloví, protože to byli odnaučeni pomocí EO. Mohu to říct odpovědně, protože v tomto se na mne obrátila již řada kamarádů a známých. Mnoho přišlo s tím, co mají dělat, že jejich pes zdrhá za zvěří, ale že EO tedy ne, chudák pes, dávat mu nějaké elektrické šoky... a podobné bláboly. Nikomu nic nevnucuji, takže jsem je vždycky poslala domů se slovy "až budeš vědět, co chceš, tak přijď". Ten první impuls vždycky dávám psu já. Majitelé se totiž toho zpočátku bojí a hlavně nejsou schopni to správně načasovat. Když majitel uvidí, že se jeho psu zase tolik toho nestalo, přestane se toho bát a po nějakém zácviku je schopen EO sám používat a potom také docílit výsledky.
Raději dám psu pár ran EO než bych se dívala na to, jak běží za zvěří přes silnici pod auto, nebo riskovala, že ho někdo zastřelí.
Ještě pro objektivitu: znám taky takové psy, co nosí EO a neposlouchají! To absolutně nechápu, ale určitě to není EO, ale tím, kdo drží na druhém konci ovladač. Tekly mě nervy ze zubů, když jsem viděla člověka, jak nesmyslně mačkal ovladač aniž by viděl co jeho pes dělá a kde je. Takovým lidem bych fakt nejraději ten obojek nasadila na krk a mačkala a mačkala.

Vím o psech, které EO naprosto zničil. Představa, že přijdu pro radu, někdo poradí EO, já odmítnu a on mi jinou radu není schopen dát, je velice smutná. Znám dost psů, kteří se správným postupem se stopovačkou přestali lovit, jedna NO holka se mi zrovna válí za zády, šlo tu ČSV, u huskho, u beagla, tak nevidím důvod, proč by to nemohlo jít u stafíka. Je pořádná blbost, že ho nechala tak rozlovit. Jen nechápu lidi typu - pes dělá tohle a tamto, já to vím a přesto mu to opakovaně umožním, toto chování upevňuji a neřeším. Tento přístup majitelů opravdu nechápu. Doufám, že se jí se stopovačkou bude dařit.

A proč ho teda pouštíte na volno?
Jinak se hlásím k těm, který EO hodně pomohl. Potřebovali jsme ho na dvouletého HW, který začal honit zvěř. Nešel nijak zabavit, prostě zvěř byla priorita, obojek pomohl 100%. Prostě do lesa pouze s obojkem nebo na vodítku, jiná možnost nebyla. Naštěstí toho časem nechal, teď ani nevím kde EO skončil.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vím i o psech, kteří v minulosti složili vysokou, a přesto se poctivým a důsledným výcvikem se stopovačkou podařilo majitelům dosáhnout poslušnosti takové, že psi chodí na volno a zvěř neloví. Myslím si, že výcvik na stopovačce člověka navíc tak nějak donutí k opravdový důslednosti a snaze porozumět psovi, naučit se rychlým reakcím, práci s vlastníma emocema, atd. Což teda trochu bolí, protože to je práce, a tu za vás nikdo neudělá. Ale stojí to za to :)

Já jsem ještě nepotkala psa s EO, kterej by fakt poslouchal. Ti, který potkávám, maj stejně pána tak trochu na háku, případně jsou rovnou úplně uteklý. To samozřejmě neříká zas tolik o EO, jako spíš o tom, jak to lidi umí a neumí používat. Ale třeba jsem ještě nenarazila na ten správný vzorek :)
Mně navíc k nevolnosti stačí pouhá představa, že dám psovi na krk něco, co umí dát elektrickou ránu :).

Tady je každá rada drahá. Tak si nechte psa zastřelit, nebo přejet (už to tady taky bylo). To Raději dám jednou, dvakrát ránu a mám na rok, dva, tři klid. Ono to s bolestí nebude tak horké, protože na psovi není nic vidět.Tto když ho štípne včela, vyvádí víc.

jahodapavel napsal(a):
Tady je každá rada drahá. Tak si nechte psa zastřelit, nebo přejet (už to tady taky bylo). To Raději dám jednou, dvakrát ránu a mám na rok, dva, tři klid. Ono to s bolestí nebude tak horké, protože na psovi není nic vidět.Tto když ho štípne včela, vyvádí víc.

Místo práce se psem dáte párkrát ránu a vyřešené?

scylla napsal(a):
Místo práce se psem dáte párkrát ránu a vyřešené?

Scyllo, vy to snad nikdy nepochopíte.
Jaká práce se psem? Nevím co je na tom tak úžasného tahat psa na stopovačce. A než ho vycvičím (kdo ví jestli?), tak ho prakticky nemohu z té stopovačky pustit, takže se v něm stále hromadí energie a až ho z té stopovačky pustím, tak stejně zdrhne. Můžete si vykládat, co chcete, ale tak to prostě je. Psa, který má opravdu silný lovecký pud, vyléčí opravdu jen EO.
Podle vás je to zkratka. Ano je to zkratka - a proč ne? Důležitý je VÝSLEDEK. A důležité je, že je dosažen poměrně RYCHLE a při správném používání i trvale.
Já jsem stále nepochopila, proč vidíte jako lepší řešení, že budu psa vláčet několik týdnů či měsíců na stopovačce, když ho mohu odnaučit honit zvěř za týden a dále si můžeme užívat bez stresu vycházek na volno. Ono to s tou ránou není tak žhavé, opravdu pes vyvádí víc při štípnutí včely nebo při ráně od ohradníku na dobytek.
Všechno se vyvíjí, i pomůcky na výcvik psů. EO je podle mne jednou z nich a je geniální. Nikdy nedokáži mít žádným jiným způsobem tak prodlouženou ruku, abych psa mohla ovládat třeba na 300 m.
Plno lidí (asi včetně vás) si představuje, že do psa pořád někdo dává impulsy, ale po počátečních pár impulsech už stačí psa ovládat třeba jen vibracemi, nebo zvukovým signálem.
Ovšem kdo chce kam...

"Plno lidí (asi včetně vás) si představuje, že do psa pořád někdo dává impulsy, ale po počátečních pár impulsech už stačí psa ovládat třeba jen vibracemi, nebo zvukovým signálem."
Hmmmm, tak z toho se mi dělá nevolno možná ještě víc.
Vzpomínám si, jak jsme měli jednou v kanceláři problém se statickou elektiřnou a klika u dveří nám pokaždé dávala elektrickou ránu. To není kdovíjaká bolest, bodnutí od včely bolí víc. Navíc taková mála rána do ruky, to taky není kdovíjaký problém, že. No, když jsem dostala ránu potřetí nebo počtvrté, začalo mě to dost stresovat a začala jsem se zdráhat šahat na kliky dokonce i doma, kde ten problém nebyl. To není žádné hysterčení, prostě takhle funguje mozek a takhle si mozek nastavil, že odmítá šahat na kliku, když to dává - byť malou - elektrickou ránu.

Nevěřím tomu, že když pes po pár impulsech poslechne už jen na vibraci nebo zvuk, tak vůbec ani trochu není ve stresu a rozhodně se nebojí té bolesti ;)
Naučit psa přivolání mi připadá lepší, než ho donutit přicházet, jinak dostane ránu. I pes na stopovačce se může do sytosti proběhnout, jen to holt nebude procházka kolem baráku, ale bude potřeba s ním jít trochu dál, zaměstnat hlavu, házet klacky, nechat pohrát se psy, a tak. Zase práce no ;).

koňadra napsal(a):
Scyllo, vy to snad nikdy nepochopíte.
Jaká práce se psem? Nevím co je na tom tak úžasného tahat psa na stopovačce. A než ho vycvičím (kdo ví jestli?), tak ho prakticky nemohu z té stopovačky pustit, takže se v něm stále hromadí energie a až ho z té stopovačky pustím, tak stejně zdrhne. Můžete si vykládat, co chcete, ale tak to prostě je. Psa, který má opravdu silný lovecký pud, vyléčí opravdu jen EO.
Podle vás je to zkratka. Ano je to zkratka - a proč ne? Důležitý je VÝSLEDEK. A důležité je, že je dosažen poměrně RYCHLE a při správném používání i trvale.
Já jsem stále nepochopila, proč vidíte jako lepší řešení, že budu psa vláčet několik týdnů či měsíců na stopovačce, když ho mohu odnaučit honit zvěř za týden a dále si můžeme užívat bez stresu vycházek na volno. Ono to s tou ránou není tak žhavé, opravdu pes vyvádí víc při štípnutí včely nebo při ráně od ohradníku na dobytek.
Všechno se vyvíjí, i pomůcky na výcvik psů. EO je podle mne jednou z nich a je geniální. Nikdy nedokáži mít žádným jiným způsobem tak prodlouženou ruku, abych psa mohla ovládat třeba na 300 m.
Plno lidí (asi včetně vás) si představuje, že do psa pořád někdo dává impulsy, ale po počátečních pár impulsech už stačí psa ovládat třeba jen vibracemi, nebo zvukovým signálem.
Ovšem kdo chce kam...

Ne, nepochopím výcvikáře, který místo namáhání mozku a práce se psem poradí nasadit EO. A vůbec mě to nemrzí, že takové lidi nechápu, nechybí mi to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Plno lidí (asi včetně vás) si představuje, že do psa pořád někdo dává impulsy, ale po počátečních pár impulsech už stačí psa ovládat třeba jen vibracemi, nebo zvukovým signálem."
Hmmmm, tak z toho se mi dělá nevolno možná ještě víc.
Vzpomínám si, jak jsme měli jednou v kanceláři problém se statickou elektiřnou a klika u dveří nám pokaždé dávala elektrickou ránu. To není kdovíjaká bolest, bodnutí od včely bolí víc. Navíc taková mála rána do ruky, to taky není kdovíjaký problém, že. No, když jsem dostala ránu potřetí nebo počtvrté, začalo mě to dost stresovat a začala jsem se zdráhat šahat na kliky dokonce i doma, kde ten problém nebyl. To není žádné hysterčení, prostě takhle funguje mozek a takhle si mozek nastavil, že odmítá šahat na kliku, když to dává - byť malou - elektrickou ránu.

Nevěřím tomu, že když pes po pár impulsech poslechne už jen na vibraci nebo zvuk, tak vůbec ani trochu není ve stresu a rozhodně se nebojí té bolesti ;)
Naučit psa přivolání mi připadá lepší, než ho donutit přicházet, jinak dostane ránu. I pes na stopovačce se může do sytosti proběhnout, jen to holt nebude procházka kolem baráku, ale bude potřeba s ním jít trochu dál, zaměstnat hlavu, házet klacky, nechat pohrát se psy, a tak. Zase práce no ;).

Když ví, že po zvukovém upozornění dostane pecku, reaguje na to zvukové upozornění, aby se vyhnul trestu. Pes není hloupý. Jen mi prostě nesedí ten princip, který tady Koňadra propaguje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Plno lidí (asi včetně vás) si představuje, že do psa pořád někdo dává impulsy, ale po počátečních pár impulsech už stačí psa ovládat třeba jen vibracemi, nebo zvukovým signálem."
Hmmmm, tak z toho se mi dělá nevolno možná ještě víc.
Vzpomínám si, jak jsme měli jednou v kanceláři problém se statickou elektiřnou a klika u dveří nám pokaždé dávala elektrickou ránu. To není kdovíjaká bolest, bodnutí od včely bolí víc. Navíc taková mála rána do ruky, to taky není kdovíjaký problém, že. No, když jsem dostala ránu potřetí nebo počtvrté, začalo mě to dost stresovat a začala jsem se zdráhat šahat na kliky dokonce i doma, kde ten problém nebyl. To není žádné hysterčení, prostě takhle funguje mozek a takhle si mozek nastavil, že odmítá šahat na kliku, když to dává - byť malou - elektrickou ránu.

Nevěřím tomu, že když pes po pár impulsech poslechne už jen na vibraci nebo zvuk, tak vůbec ani trochu není ve stresu a rozhodně se nebojí té bolesti ;)
Naučit psa přivolání mi připadá lepší, než ho donutit přicházet, jinak dostane ránu. I pes na stopovačce se může do sytosti proběhnout, jen to holt nebude procházka kolem baráku, ale bude potřeba s ním jít trochu dál, zaměstnat hlavu, házet klacky, nechat pohrát se psy, a tak. Zase práce no ;).

Pokud je vám z představy, že psa něco jen šimrá na krku, špatně, pak nemá cenu se s vámi na téma EO bavit. Vy prostě k tomu máte své předsudky, nic o tom nevíte, takže to je marný boj. A psát, že na stopovačce to je práce, tak to si asi myslíte, že s EO to je jednoduché? Ale to je práce ještě náročnější než se stopovačkou! Psa ovládáte na stovky metrů, kdy sám narazí na nějakou zvěř, vy musíte mít oči všude a v přesně danou chvíli zmáčknout. Věřte, že to každý nedokáže, plno lidí než se vzpamatuje, tak je pozdě. Ale je to samozřejmě vaše věc - jak zvládnete svého psa. Důležité je, aby pes skutečně nehonil v lese zvěř.
Pes opravdu po pár impulsech bude reagovat byť je na vibrace či zvukový signál. A jestli je při tom ve stresu, že dostane ránu? Rozhodně tak nevypadá, ale i kdyby byl, tak co? Je to jeho volba: utečeš = dostaneš, neutečeš = nedostaneš.
Nechápu všechny ty, kteří furt dělají ze psa... co vlastně? Prostě pes je zřejmě víc než člověk. Jen, aby chudáček netrpěl, aby mu nebyl ani chlup zkřiven na těle. Vždyť je to až nenormální. Neříkám, že se pes má třískat hlava nehlava, ale někdy např. takové švihnutí proutkem, nebo impuls EO rychle vyřeší mnohé problémy. A bez nějakého zdlouhavého domlouvání a vysvětlování. Vždyť ani v přírodě neexistují vztahy, které jsou jen prozářené láskou a sluncem, ale je to tvrdý boj o přežití, potravu, teritorium...
Už to tady v nějaké diskusi někdo psal. Výcvikáři, kteří se zúčastňují vrcholných zkoušek a soutěží, asi těžko cvičí své psy jen po dobrém. Aby pes pracoval SPOLEHLIVĚ, tak musí vědět dvě věci - za dobře odvedenou práci je odměna, za špatnou je trest. Protože takového psa, kterého nikdo netrestá za špatně odvedenou práci, nikdo nedonutí ji dělat spolehlivě za všech okolností. Protože co se stane psu, který se na nějaký cvik vyflákne? Vůbec nic. Maximálně nedostane tu svoji odměnu. Takže když se rozhodne, že něco je zajímavějšího než momentálně udělat cvik a dostat odměnu, tak prostě udělá to, co chce.
Tak, a teď se na mne můžete sesypat.

Hlavně se tady zase řeší chudáček pejsáček, aby ho nic nebolinkalo a neměl traumátko.

Já se spíš divím, že ten myslivec už ho nesejmul kulovnicí, že to dopadlo jen "nepříjemností". Protože myslivci dobře ví, jací hajzlové jim pravidelně běhají po revíru a vsadím se, že teď, když je majitelka varovaná, už myslivecká stráž váhat nebude. A pejsáček bude mít dírku v kožichu a majitelka může plakat třeba do televize.

Nebo by taky pejsáčkovi do kožichu mohly nadělat dírky divoká prasata.

Ale že taková srna stresem klidně uhyne, to už tady nikoho nezajímá, co? Srnka nemá smutná očička, nebo co?

Jenom k tomuto:

"Jinak se hlásím k těm, který EO hodně pomohl. Potřebovali jsme ho na dvouletého HW, který začal honit zvěř. Nešel nijak zabavit, prostě zvěř byla priorita, obojek pomohl 100%."

pokud jste ho odnaučovali odváděním pozornosti, tak to fakt nefunguje, a problém není ve stopovačce...

Samozřejmě, strach u většiny zabere, to jo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlavně se tady zase řeší chudáček pejsáček, aby ho nic nebolinkalo a neměl traumátko.

Já se spíš divím, že ten myslivec už ho nesejmul kulovnicí, že to dopadlo jen "nepříjemností". Protože myslivci dobře ví, jací hajzlové jim pravidelně běhají po revíru a vsadím se, že teď, když je majitelka varovaná, už myslivecká stráž váhat nebude. A pejsáček bude mít dírku v kožichu a majitelka může plakat třeba do televize.

Nebo by taky pejsáčkovi do kožichu mohly nadělat dírky divoká prasata.

Ale že taková srna stresem klidně uhyne, to už tady nikoho nezajímá, co? Srnka nemá smutná očička, nebo co?

Proč sem tohle píšete? Přece je jasné, že nechat psa honit zvěř je kardinální blbost a divím se zadavatelce, že to neřešila hned. Jen se vede diskuse o tom, jakým způsobem to toho psa odnaučit. Jestli prací s ním a učením nebo mačkáním tlačítka.

koňadra napsal(a):
Pokud je vám z představy, že psa něco jen šimrá na krku, špatně, pak nemá cenu se s vámi na téma EO bavit. Vy prostě k tomu máte své předsudky, nic o tom nevíte, takže to je marný boj. A psát, že na stopovačce to je práce, tak to si asi myslíte, že s EO to je jednoduché? Ale to je práce ještě náročnější než se stopovačkou! Psa ovládáte na stovky metrů, kdy sám narazí na nějakou zvěř, vy musíte mít oči všude a v přesně danou chvíli zmáčknout. Věřte, že to každý nedokáže, plno lidí než se vzpamatuje, tak je pozdě. Ale je to samozřejmě vaše věc - jak zvládnete svého psa. Důležité je, aby pes skutečně nehonil v lese zvěř.
Pes opravdu po pár impulsech bude reagovat byť je na vibrace či zvukový signál. A jestli je při tom ve stresu, že dostane ránu? Rozhodně tak nevypadá, ale i kdyby byl, tak co? Je to jeho volba: utečeš = dostaneš, neutečeš = nedostaneš.
Nechápu všechny ty, kteří furt dělají ze psa... co vlastně? Prostě pes je zřejmě víc než člověk. Jen, aby chudáček netrpěl, aby mu nebyl ani chlup zkřiven na těle. Vždyť je to až nenormální. Neříkám, že se pes má třískat hlava nehlava, ale někdy např. takové švihnutí proutkem, nebo impuls EO rychle vyřeší mnohé problémy. A bez nějakého zdlouhavého domlouvání a vysvětlování. Vždyť ani v přírodě neexistují vztahy, které jsou jen prozářené láskou a sluncem, ale je to tvrdý boj o přežití, potravu, teritorium...
Už to tady v nějaké diskusi někdo psal. Výcvikáři, kteří se zúčastňují vrcholných zkoušek a soutěží, asi těžko cvičí své psy jen po dobrém. Aby pes pracoval SPOLEHLIVĚ, tak musí vědět dvě věci - za dobře odvedenou práci je odměna, za špatnou je trest. Protože takového psa, kterého nikdo netrestá za špatně odvedenou práci, nikdo nedonutí ji dělat spolehlivě za všech okolností. Protože co se stane psu, který se na nějaký cvik vyflákne? Vůbec nic. Maximálně nedostane tu svoji odměnu. Takže když se rozhodne, že něco je zajímavějšího než momentálně udělat cvik a dostat odměnu, tak prostě udělá to, co chce.
Tak, a teď se na mne můžete sesypat.

Je mi z toho zatraceně smutno... fakt hodně.

Ovládáte psa na stovky metrů? Vy pouštíte psa od sebe na stovky metrů? Nemáte ho naučeného, že se vás má držet? Vy vidíte a cítíte to, co vidí a čichá pes, který je stovky meterů od vás? To bych tedy chtěla vidět v barvách, opravdu. Já tedy dávám přednost tomu, aby pes tu "práci", třeba příchod ke mně, dělat chtěl, ne aby se bál trestu nebo přicházel pro pamlsek.

Znovu a znovu se ujišťuji o tom, že cvičák není pro psa asi to správné místo, když jsou tam lidé s podobnými názory. A myslím, že nemá cenu dále diskutovat. Zadavatelka se už nezapojuje, tak je to jedno.

scylla napsal(a):
Je mi z toho zatraceně smutno... fakt hodně.

Ovládáte psa na stovky metrů? Vy pouštíte psa od sebe na stovky metrů? Nemáte ho naučeného, že se vás má držet? Vy vidíte a cítíte to, co vidí a čichá pes, který je stovky meterů od vás? To bych tedy chtěla vidět v barvách, opravdu. Já tedy dávám přednost tomu, aby pes tu "práci", třeba příchod ke mně, dělat chtěl, ne aby se bál trestu nebo přicházel pro pamlsek.

Znovu a znovu se ujišťuji o tom, že cvičák není pro psa asi to správné místo, když jsou tam lidé s podobnými názory. A myslím, že nemá cenu dále diskutovat. Zadavatelka se už nezapojuje, tak je to jedno.

Scyllo představte si, že opravdu někdy ovládám psa na stovky metrů. Když cvičím loveckého psa, tak ten musí zvěř nahánět právě na ty stovky metrů, když se bude motat pánovi pod nohama, tak je jako lovecký pes úplně k ničemu. A když píši stovky metrů, tak věřte, že např.300 m není žádná vzdálenost a pes (třeba takový ohař) ji uběhne velmi rychle. A podle chování psa samozřejmě poznám, že se blíží ke zvěři, někdy - podle chování psa - poznám i k jaké zvěři. A představte si, že to poznám i na tu dálku.
Víte, on je podstatný rozdíl cvičit loveckého psa, který má v popisu práce nahánět zvěř, když se to po něm chce a neštvat ji, když se to nechce a odnaučit lovit psa jednou provždy.
Samozřejmě, že základem je vždycky zvládnutí povelu "ke mně". Ale podle dotazů zde na ifauně vidíte, že plno lidí to prostě nezvládne. Pak už se jen "léčí" důsledky.

scylla napsal(a):
Když ví, že po zvukovém upozornění dostane pecku, reaguje na to zvukové upozornění, aby se vyhnul trestu. Pes není hloupý. Jen mi prostě nesedí ten princip, který tady Koňadra propaguje.

Takže si to rozeberme.
Výcvik psa pomocí dlouhé sňůry:
jdu se psem po poli, mám ho na šňůře. Těžko se přiblížím k srnčí zvěři, ta nás (hlavně mne) vidí už na dálku a prchá. Pes vidí v dálce prchající zvěř, sňůrou ho usměrním, aby za ní nešel a zůstal v klidu. Což je mnohem jednodušší než zvládnout psa, kterému vyskočí zvěř přímo pod nohama. A takových situací je sakra málo, když jdu v závěsu za psem na řemeni. To mohu narazit max. tak na nějakého neopatrného zajíce (jinak i zajíc prchá daleko dřív než k němu dojdeme). Takže suma sumárum těch příležitostí, kdy můžeme psa "odvolávat" přímo od zvěře, je poměrně málo. Psa korigujeme spíše jen v situacích, kdy zvěř už je desítky metrů vzdálená a pes ji už jen vidí. Často je to ale i tak, že zvěř vidí mně a uteče dřív než si jí vůbec všimne pes. Tudíž výcvik je hodně zdlouhavý. Většina lidí se snaží psa korigovat ještě nějakým povelem. Ale co se stane, když pes už nebude na šňůře, bude pobíhat 30 - 50 m před majitelem a zvěř vyskočí za keřem přímo před něj? Buď ho majitel "uřve", nebo prostě zdrhne. A co bude dělat pes, který bude na volno, ale za nejbližším křovím přijde na zvěř? Majitel ho nevidí, žádný povel neslyší, takže se pustí za zvěří, nejprve to zkusí váhavě pár metrů a když se nic neděje, tak se opravdu rozeběhne. Majitel nemá žádnou šanci to ovlivnit a pes si z toho odnese jediné - nic se mně nestalo, můžu utíkat dál, když mě páníček nevidí. Prostě výcvik na šňůře není spolehlivý.
Výcvik psa pomocí EO:
podotýkám, že tohle se jedná o psa kteréhokoliv plemene, od něhož majitel žádá, aby zvěř neštval NIKDY. Výcvik loveckého psa má jiná pravidla.
Takže pes na volno revíruje po poli (prostě v místě, kde na něj daleko vidím), klidně ho nechám v okruhu 50 - 100 m. Je nasnadě, že takto sám přijde častěji do úzkého kontaktu se zvěří, hlavně se zajícem, někdy i se srnčí zvěří, která může být zalehlá ve vyšším krytu. To je pro psa obrovské lákadlo, vyrazit ihned za zvěří, kterou má na dosah. Pokud se tak stane, dostane ihned impuls. Bez povelu a ten nejsilnější. Jsou psi, kteří jsou v takovém rauši, že je zastaví dokonce až druhý nebo i třetí impuls, ale prostě se musí zastavit. Každý normální pes se vrátí k majiteli. Je potřeba si psa nevšímat, prostě dělat, že se vůbec nic neděje. Jakákoliv pochvala je kontraproduktivní.
Když se to stane podruhé, potřetí... pes už bude opatrnější, bude očekávat nějakou tu ránu, nebude tolik v rauši, takže už je možné použít impuls nižší intenzity, na pátý (šestý... je to individuální) pokus už bude stačit jen vibrace nebo zvukový signál.
Co si z toho pes odnese? Ta zvířata jsou nějaká divná, protože kopou. Nespojuje si tu ránu s žádným povelem, s páníčkem (ten přece nic neví, protože nic neříká), ale jen a pouze se zvěří. A o to právě jde! Pes, který nabyde dojmu, že ránu dostane pokaždé, když udělá krok za zvěří, ji prostě začne ingnorovat, dá se říci, že i zapírat. Potom nepůjde za zvěří ani v případě, že ji vypíchne někde za keřem, kam na něj nevidíme - nečeká přece na náš povel, ale samotná zvěř v něm vyvolává ten povel "nesmíš". Tohle prostě na žádné šňůře nedokážete!
Tak scyllo, co vám na tom ještě není jasné? Je to jednoduché jako facka a mohu říct, že u všech psů, co jsem pomocí EO odnaučovala honit zvěř, to zafungovalo přesně takto. A i když majitelé nejprve měli předsudky a říkali, že elektriku tedy neee, chudák pes... nakonec říkali, že byli bl.bci, že to neudělali dřív. Mohli si ušetřit mnoho času a nervů.

Nebudu sem dávat sáhodlouhou citaci, ale v tomto souhlasím s koňadrou. Zkoušeli jsme postupně několik psů odnaučit lovení zvěře - se stopovačkou přesně ten popisovaný problém. Dokud byl pes na šňůře, zvěř se držela dál od nás. Když byl bez šňůry a zajíc nebo srnka mu vystartovali pod nosem, byla šance tak 50 na 50. U "měkčího" psa jsme to postupně dopilovali, ten v povaze víc "tvrďas" chodil na stopce po zbytek života - útěk za zvěří byl prostě to nej lákadlo a i kdybychom se na hlavu stavěli, nebyla šance věřit mu na 100%, že nevyrazí - v tu dobu tu ještě možnost sehnání EO nebyla tak velká, takže u těch dvou jsme jinak nezkoušeli. Další dva pesani se pomocí EO přesně dle popisu koňadry honění zvěře vzdali velmi rychle a navždy - nabyli dojmu, že to nepříjemno jim způsobuje zvěř, tudíž ne chvíli, kdy před nima něco vyrazilo, otočili se a mazali k nám. Jediný pes, na kterého nezabralo ani jedno řešení byla paní samojedová. Už je stará a sotva se vleče, ale za zvěří zkusí vyběhnout vždy. EO u ní byl naprd, protože byla vždy ze zvěře tak mimo, že i kdyby si zlomila nohu, tak by to snad ani nezaregistrovala dokud před ní prchala srnka nebo zajíc. Nebyla schopna vnímat nic jiného. Venku v přírodě tedy celý život na vodítku, nešlo jinak. Nechtěli jsme ohrožovat ani ji, ani zvěř. Teď už se sotva plouží, vím, že uběhne max.50 mertů a je ráda, že je ráda, tak už může "dožít" bez stopky. Chci tím říct, že EO není samospasitelná záležitost a je možnost, že ani to nezabere. Ale určitě bych se po zkušenostech nebránila jeho použití. V případě zadavatelky tedy samozřejmě najít někoho, kdo s tím umí zacházet a názorně předvede způsob použití a to správné okamžité načasování. Protože to je při použití EO to naprosto nejdůležitější, musí se s tím umět zacházet.

Noo, ještěže je toho apríla, že...

"Zkoušeli jsme postupně několik psů odnaučit lovení zvěře - se stopovačkou přesně ten popisovaný problém. Dokud byl pes na šňůře, zvěř se držela dál od nás. Když byl bez šňůry a zajíc nebo srnka mu vystartovali pod nosem, byla šance tak 50 na 50. U "měkčího" psa jsme to postupně dopilovali, ten v povaze víc "tvrďas" chodil na stopce po zbytek života - útěk za zvěří byl prostě to nej lákadlo a i kdybychom se na hlavu stavěli, nebyla šance věřit mu na 100%, že nevyrazí "

jolyha, můžeš prosím přesně napsat, JAK jste s tou stopovačkou postupovali? Co přesně jste dělali? Z toho popisu to není vůbec jasné...

koňadra napsal(a):
Scyllo, vy to snad nikdy nepochopíte.
Jaká práce se psem? Nevím co je na tom tak úžasného tahat psa na stopovačce. A než ho vycvičím (kdo ví jestli?), tak ho prakticky nemohu z té stopovačky pustit, takže se v něm stále hromadí energie a až ho z té stopovačky pustím, tak stejně zdrhne. Můžete si vykládat, co chcete, ale tak to prostě je. Psa, který má opravdu silný lovecký pud, vyléčí opravdu jen EO.
Podle vás je to zkratka. Ano je to zkratka - a proč ne? Důležitý je VÝSLEDEK. A důležité je, že je dosažen poměrně RYCHLE a při správném používání i trvale.
Já jsem stále nepochopila, proč vidíte jako lepší řešení, že budu psa vláčet několik týdnů či měsíců na stopovačce, když ho mohu odnaučit honit zvěř za týden a dále si můžeme užívat bez stresu vycházek na volno. Ono to s tou ránou není tak žhavé, opravdu pes vyvádí víc při štípnutí včely nebo při ráně od ohradníku na dobytek.
Všechno se vyvíjí, i pomůcky na výcvik psů. EO je podle mne jednou z nich a je geniální. Nikdy nedokáži mít žádným jiným způsobem tak prodlouženou ruku, abych psa mohla ovládat třeba na 300 m.
Plno lidí (asi včetně vás) si představuje, že do psa pořád někdo dává impulsy, ale po počátečních pár impulsech už stačí psa ovládat třeba jen vibracemi, nebo zvukovým signálem.
Ovšem kdo chce kam...

Hm...důležitý je dle vás VÝSLEDEK, lhostejno, jak ho bylo dosaženo, hlavně, že je to RYCHLE...
tak to je na mě dost silný kafe a nečekala bych to ani od vás. Nicméně, mnohé to vysvětluje...
A teď si představte, že existují lidé, pro které je důležitá CESTA. A dost často je ohleduplná a férová cesta důležitější než výsledek- dovolím si citovat jednoho horsemana: "Cesta je cílem".
Ad týdny či měsíce na stopovačce - mně by nevadilo fenu na ní "vláčet" léta a připouštím, že v jistých lokalitách se jí možná nezbaví nikdy. Vědomí, že pes se neurve za zvěří jen díky tomu, že se bojí bolesti - díky, nechci.
Hromadění energie se opravdu nebojím, míst, kde se fena může vyřádit navolno jak je libo, máme dost.
A že by se na stopovačce hromadila energie se mi též nezdá - nenadarmo se říká, že pes se neunaví ani tak lítáním, ale spíš zaměstnáním. I když teda, mně se na stopovačce i vylítá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Plno lidí (asi včetně vás) si představuje, že do psa pořád někdo dává impulsy, ale po počátečních pár impulsech už stačí psa ovládat třeba jen vibracemi, nebo zvukovým signálem."
Hmmmm, tak z toho se mi dělá nevolno možná ještě víc.
Vzpomínám si, jak jsme měli jednou v kanceláři problém se statickou elektiřnou a klika u dveří nám pokaždé dávala elektrickou ránu. To není kdovíjaká bolest, bodnutí od včely bolí víc. Navíc taková mála rána do ruky, to taky není kdovíjaký problém, že. No, když jsem dostala ránu potřetí nebo počtvrté, začalo mě to dost stresovat a začala jsem se zdráhat šahat na kliky dokonce i doma, kde ten problém nebyl. To není žádné hysterčení, prostě takhle funguje mozek a takhle si mozek nastavil, že odmítá šahat na kliku, když to dává - byť malou - elektrickou ránu.

Nevěřím tomu, že když pes po pár impulsech poslechne už jen na vibraci nebo zvuk, tak vůbec ani trochu není ve stresu a rozhodně se nebojí té bolesti ;)
Naučit psa přivolání mi připadá lepší, než ho donutit přicházet, jinak dostane ránu. I pes na stopovačce se může do sytosti proběhnout, jen to holt nebude procházka kolem baráku, ale bude potřeba s ním jít trochu dál, zaměstnat hlavu, házet klacky, nechat pohrát se psy, a tak. Zase práce no ;).

Sama jste to trefně popsala, po třech ranách jste měla strach sáhnout na kliku. Téhož dosáhnete u psa. musí si vytvořit spojení zvěř = nepříjemné.

"Výcvik psa pomocí dlouhé sňůry:
jdu se psem po poli, mám ho na šňůře. Těžko se přiblížím k srnčí zvěři, ta nás (hlavně mne) vidí už na dálku a prchá. Pes vidí v dálce prchající zvěř, sňůrou ho usměrním, aby za ní nešel a zůstal v klidu."
koňadra, můžeš prosím jasně napsat, jakým způsobem a co jako tebou popisované chování učí psa?

jinak už teda chápu, proč to neumíš...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Výcvik psa pomocí dlouhé sňůry:
jdu se psem po poli, mám ho na šňůře. Těžko se přiblížím k srnčí zvěři, ta nás (hlavně mne) vidí už na dálku a prchá. Pes vidí v dálce prchající zvěř, sňůrou ho usměrním, aby za ní nešel a zůstal v klidu."
koňadra, můžeš prosím jasně napsat, jakým způsobem a co jako tebou popisované chování učí psa?

jinak už teda chápu, proč to neumíš...

A můžeš nám teda ty popsat, jak se to má na stopovačce učit správně,

Huskyjanina napsal(a):
A můžeš nám teda ty popsat, jak se to má na stopovačce učit správně,

Huskyjana, ty ses dozvěděla z textu koňadry a jolyhy, jak konkrétně postupovaly? Co a jak chtěly psa naučit? Já ne.
Až se to dozvím, tak popíšu své.

No... pokud chcete psa odnaučit lovit zvěř, tak pokud byste chtěli postupovat pozitivně, tak když Vám pes žene srnu, tak byste mu museli nabídnout 3 srny a s každou další zkušeností, kdy pes dosáhnu lovu byste museli tento počet ještě navýšit...

Jinak, to co zastaví psa za jakékoliv situace a tedy i ve velikém vzruchu, je REFLEX! Tedy povel na úrovni reflexu! Reflex je podprahová reakce organismu, která není ovládaná vůli. Takže přivolání musíte mít na úrovni REFLEXU!

Jak toho dosáhnout? Každý povel prochází 3 fázemi:
1) vysvětlování - kdy psovi vysvětlíte, co po něm chcete
2) upevňování - kdy daný povel upevňujete. Měníte čas, místo a situaci, aby povel fungoval kdekoliv
3) zatížení - kdy po absolvování předchozích fází můžete cvik postupně a cíleně zatěžovat, takže rušivé vlivy, cizí psi, lidi, hra, lov zvěře je dá se říct vrchol...

Takže se zeptejte sami sebe, v jaké fázi máte cvik - přivolání. Protože to není odvolání, jak se nám občas někdo snaží namluvit, ale přivolání ve velmi ztížených podmínkách...

Jinak čím je spojení a složitost informace jednoduší, tím rychleji se zapisuje do mozku psa a tím rychleji vzniká reflex, proto se například pro kritické přivolání používá ppíšťalka, protože ten zvuk je z pohledu psa a zápisu do jeho mozku o mnoho jednodušíí než Bojare, ke mně, hele, pocem, ty hazjle jeden...
Často píšťalku vidíte i v ringových sportech, při pouštěčkách a návratu k psovodovi, protože i tam je pes ve velikém vzruchu a jediné, co funguje ti psovodi to moc dobře vědí je REFLEX!

Samozřejmě, že zde pokud už má pes tento návyk, tak musíte pracovat i s jinými technikami, díky nimž povel upevníte a vytvoříte reflex. Obě nejvíce používané varianty jste zde zmínili, bohužel dle mého subjektivního názoru trochu nepochopili.

1) stopovací vodítko
pes který nemá přivolání má být rozhodně na vodítku
nezapomente, že máte za svého psa i za jeho chování plnou zodpovědnost
bylo tady vzpomenuto, že pes přijde na to, že má nebo nemá vodítko (stopovačku). Kdy na to nepřijde a nebude to řešit? V té chvíli, kdy i přivolání na stopovačce bude ve fázi reflexu, v této situaci budete moct vodítko sundat. Takže i na té stopovačce to vodítko musí projít fází vysvtlení, upevnění a zatížení...

2) EVO je mocný nástroj, bohužel i tato diskuze jasně ukazuje, že je bohužel nepochopeno.
EVO pro upevnění rozhodně ano, ale řečeno kvadrantem operantního podminování ne funkcí trestu, jak je zde navrhováno, ale funkcí negativního posílení, které je pouze nástrojem pro vytvoření reflexu

Proč ne trest?
- trest můžete použít na chování, které se už nikdy v životě psa nesmí opakovat
- musíte ho použít v 0-2s průběhu chování
- musí to být velmi jednoduché chování, protože NIKDY nemáte jistotu, s čím si to ten pes spojí
- nesmí vzniknout nežádoucí spojitost
Suma sumárum trest lze použít cca ve 4 případech v celém životě psa. Protože netrestáte psa, ale chování a čistě jen dané chování

Za další:
Pes, který je při štvaní zvěře je v tak velikém vzruchu se dá přirovnat jedoucímu autu po dálnici... zastavíte takovéto auto na centimetru? ANO! Ale neuvěřitelnou silou a se všemi důsledky!
Pes, který je ve vzruchu, tak pokud mu tak velkém vzruchu přidáte negativní podnět, tak pokud bude dostatečně silný, tak je to to zastavení auta na centimetru a věřte, že v nervové soustavě psa to může napáchat stejnou škodu, jako na tom autě. A naopak pokud ten impulz bude slabší, tak to toho psa naopak nakopne a ještě zrychlí, protože on ten pes tak nějak neví, co vlastně chcete... a už vůbec to není jeho nervová soustavu v tomto velikém vzruchu...

Takže funguje i EVO funkcí trestu? ANO, ale pozor na veškeré důsledky a rizika a spousta zkažených psů. Proto i ty dva tábory, kdy to jedněm pomohlo a druhým ne...

Za mě osobně je to moc velký risk a poměrně malá šance na úspěch (50%), takže tuto cestu osobně nevolím a ani bych si jí nedovolil nikomu doporučit, protože ten komu jí doporučim, tak může být také z té druhé poloviny...

Takže za mě vysvětlit, upevnit a zatížt přivolání tak, aby se dostalo na úroveň reflexu a jestli ho upevním stopovačkou anebo EVO (funkcí negativního posílení ne trestu) je už celkem jedno, ale zde jde o to, že povel musí být reflexivní...

Nevím jestli se nepletu - k příspěvkům Lacika tu bylo mnoho výhrad, ale tentokrát na 1* !
Vysvětlení úplně přesné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Huskyjana, ty ses dozvěděla z textu koňadry a jolyhy, jak konkrétně postupovaly? Co a jak chtěly psa naučit? Já ne.
Až se to dozvím, tak popíšu své.

Tohle mi přijde směšné... Jako malé dítě. Pokud jste osoba která soudí a odsuzuje, bez jakéhokoliv konstruktivní diskuze, jste tady jen od vybití si frustrací a rýpnutí si do někoho s kým se nemůžete osobně konfrontovat - takže Vám nic nehrozí. Proč nenapíšete v čem tedy tkví správnost stopovačky ? Jaký je ten správný postup při práci s ní ?
Mám dojem, že čekáte jen na to co napíší ostatní a Vy to budete jen kritizovat. Z Vaší strany jsem se nedočetla absolutně nic konstruktivního...
Koňadra tady dost detailně popisuje pro a proti a rozdíly mezi oběma variantami a jak působí na psa. Z jejích příspěvků je naprosto jasné, že se nejedná jen o nějakou vybájenou upjatou teorii. Každý zkušený kynolog to pochopí. Kolik Vy máte zkušeností ? Kolik "lovců" jste napravil/a ?
Jak píše Lacik reflexivní chování je základ. Pokud mám vybudované 100% přivolání máte vyhráno - tento problém ani nenastane. Paní zadavatelka je ale v naprosto konkrétní problémové situaci. Pes bez přivolání, zarputilý lovec a ještě staffík...
Velice dobře znám drive do kterého se takovýto pes může (samozřejmě to není pravidlem a neházím všechny do jednoho pytle) dostat. Permanentně pracuji se psy které jejich páníčci dostali do problémů a lovců mám za sebou nespočet. Je to nedávno, co jsem pracovala s tříletým pitbullem. Miluje svou majitelku, poslechne ji na slovo v rušném prostředí, odvolá ho i od háravé feny. Se zvěří se poprvé setkal před půl rokem. Uviděl srnu a byl mimo. Bylo to v něm. Okamžitě klapky na očích uších. Vysoká koncentrace. Prostě vypálil a letěl. To asi spousta rýpačných komentujících nezažila. (Není tak snadné striktně říci tohle je správně a tohle špatně. To ani nelze protože každý pes má svou individualitu.)... To je absolutně něco jiného, než když mám neposlušného psa, který se chce proběhnou za srnkou, baví ho jí honit, kašle na mě atd. Tam je potřeba zapracovat na poslušnosti celkově a pokud mi na procházce zdrhá, mohu použít stopovačku. Chce to čas, klidný, jistý a trpělivý přístup.
Vodítko mu nesundám, dokud si nejsem na 100% jistá, že to má zafixované, protože jakmile dopustím, aby pes zaváhal a utekl, jsem zase zpět na úplném začátku. Je to o psovodovi. Ta povinnost - reflex mě poslechnou u psa pak bude silnější než hnát srnu. Tím chci říci, že nezpochybňuji názor nepoužívat EO a raději s pejskem pracovat na poslušnosti a vztahu k majiteli. Vy ale musíte pochopit, že u každého psa to tak snadné není a některých je tato metoda marná. U psa, který kvičí a můžu s ním dělat cokoliv a nevytrhnu ho z toho dokud srna nezmizí je to naprosto zbytečné. Budu trápit jeho i sebe. On bude frustrován a stresován protože nebude moci dělat to po čem velice silně touží.
Budu se snažit s ním pracovat, ale bude velice těžké dosáhnout úplného uklidnění psa. Tohle amatér ani nadšený pejskař který třeba už úspěšně vychoval x psů nezvládne. Zvládne to jen ledově klidný profesionál.Ostatní budou dříve nebo později stresovaní, frustrovaní, naštvaní, nervozní, nejistí a navíc tu situaci ani nedotáhnou do konce. A pak to nebude nikdy fungovat. I když s takovým psem budu pracovat, nedosáhnu těch 100%. Myslíte si, že je lepší aby byl pes permanentně pod tlakem a frustrován ? Jak dlouho trvá taková práce ? několik měsíců, rok ? a jak často je pes po tu dobu takovému stavu vystavován... Zatím co spoustě psů přinesl do života klid jeden štípanec od EO.
Měli jste někdy takovou věc v ruce ? Než jsem ji já sama (a je to už dávno) použila poprvé, otestovala jsem ji na sobě. Jen si to zkuste. Žiju vesele a bez traumat dál. Stejně tak psy, se kterými jsem pracovala. Znáte psa, který si tímto prošel ? A byli jste u toho procesu ? Pakliže proběhlo vše tak jak mělo, a né tak že si obojek koupil nějaký amatér aby jak píšete z lenosti celý proces urychlil a pak pral do psa jednu ránu za druhou, je to naprosto normální a šťastný pes, který se nebojí jít na procházku, nebojí se páníčka a rozhodně se nebojí srnek. Krávy na pastvě také nežijí v permanentním strachu a stresu ze silnice od které je dělí el. ohradník.Znají tu hranici a ví, že když ji nenaruší, nic se jim nestane a když, tak ta rána pořád není nic tak hrozitánského, jak si mnozí myslí. Za pár vteřin je po emocích. Proč existuje strach ? Chrání nás. Bez něj bychom přeci nepřežili. Mi, ani psi. Je to přirozená emoce. Pokud se pes při štípanci lekne a je chvíli v šoku, není to nic tak zlého. Rozhodně mu to nezpůsobí trauma. Zatímco takoví pes co štve březí srnu a ta pak v šoku a bolestech umírá je mnohem větší problém a prohřešek. Nebo ten myslivec, když Vašeho psa uvidí a vystřelí po něm. Myslíte si že bude pes na místě mrtví ?To by ten myslivec musel být super sniper. Pes bude ukrutně trpět, než dostane ránu z milosti a pokud nebude tak zranění, a poletíte na veterinu,.z toho nebude mít trauma a následky na celý život ?

Na závěr chci ještě napsat, že by mělo fungovat něco jako řidičák na psa. Aby pořídit si psa, nebylo samozřejmostí, ale spíše výsadou.
Tak to ale není a spousta lidí si pořídí pejska v dobré víře a pak to nezvládnou. Já takové lidi neodsuzuji. Pokud si problém uvědomí, nesvádějí ho na psa a snaží se najít řešení, vážím si jich a poskytnu jim plnou podporu a pomoc. I když mohou ze začátku tápat. Potřebují podat pomocnou ruku a ukázat co bylo špatně, jak je to dobře a celkově nasměrovat. A právě takoví přístup jaký tady mnozí předvádějí takové lidi odradí. Prostě raději to nebudou veřejně řešit a už vůbec za nikým nepůjdou osobně, než aby jim zase někdo vynadal a budou se v tom plácat sami.
Jak se říká, žádný učený z nebe nespadl. Každý na začátku udělal nějakou chybu, ty nás ale posouvají dál. Čím víc chyb, tím víc zkušeností. A zkušenosti by se měli sdílet a předávat dál. Tyhle diskuze jsou ale spíše od odsuzování a honění si ega.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Huskyjana, ty ses dozvěděla z textu koňadry a jolyhy, jak konkrétně postupovaly? Co a jak chtěly psa naučit? Já ne.
Až se to dozvím, tak popíšu své.

Nehodlám tady popisovat postup, který jsem naposledy použila snad před 20 lety, protože ať napíši cokoliv, určitě to bude špatně. Stopovačku dnes používám jen u štěňat k naučení spolehlivého přivolání. Potom nemusím řešit štvaní zvěře, že? K odnaučení štvaní u často rozlovených dospělých psů svých známých a kamarádů používám EO. První EO mě dokonce sestrojil jeden amatér podle návodu v časopise Pes, přítel člověka, a to už je nejméně před těmi 20 lety. Pro mne je prostě v tomto případě stopovačka ztráta času. Asi tomu nebudete věřit, ale ti psi jsou naprosto v pohodě, ví, že štvát zvěř se jim nevyplácí, a tak se s tím prostě smíří. Je to asi tak, jak píše Caramell.

Terven napsal(a):
Hm...důležitý je dle vás VÝSLEDEK, lhostejno, jak ho bylo dosaženo, hlavně, že je to RYCHLE...
tak to je na mě dost silný kafe a nečekala bych to ani od vás. Nicméně, mnohé to vysvětluje...
A teď si představte, že existují lidé, pro které je důležitá CESTA. A dost často je ohleduplná a férová cesta důležitější než výsledek- dovolím si citovat jednoho horsemana: "Cesta je cílem".
Ad týdny či měsíce na stopovačce - mně by nevadilo fenu na ní "vláčet" léta a připouštím, že v jistých lokalitách se jí možná nezbaví nikdy. Vědomí, že pes se neurve za zvěří jen díky tomu, že se bojí bolesti - díky, nechci.
Hromadění energie se opravdu nebojím, míst, kde se fena může vyřádit navolno jak je libo, máme dost.
A že by se na stopovačce hromadila energie se mi též nezdá - nenadarmo se říká, že pes se neunaví ani tak lítáním, ale spíš zaměstnáním. I když teda, mně se na stopovačce i vylítá.

Terven napsal(a):
Hm...důležitý je dle vás VÝSLEDEK, lhostejno, jak ho bylo dosaženo, hlavně, že je to RYCHLE...
tak to je na mě dost silný kafe a nečekala bych to ani od vás. Nicméně, mnohé to vysvětluje...
A teď si představte, že existují lidé, pro které je důležitá CESTA. A dost často je ohleduplná a férová cesta důležitější než výsledek- dovolím si citovat jednoho horsemana: "Cesta je cílem".
Ad týdny či měsíce na stopovačce - mně by nevadilo fenu na ní "vláčet" léta a připouštím, že v jistých lokalitách se jí možná nezbaví nikdy. Vědomí, že pes se neurve za zvěří jen díky tomu, že se bojí bolesti - díky, nechci.
Hromadění energie se opravdu nebojím, míst, kde se fena může vyřádit navolno jak je libo, máme dost.
A že by se na stopovačce hromadila energie se mi též nezdá - nenadarmo se říká, že pes se neunaví ani tak lítáním, ale spíš zaměstnáním. I když teda, mně se na stopovačce i vylítá.

Co na to napsat?
"Ad týdny či měsíce na stopovačce - mně by nevadilo fenu na ní "vláčet" léta a připouštím, že v jistých lokalitách se jí možná nezbaví nikdy".
Tak psa, kterého bych musela vodit pořád na řemeni, takového prostě nepotřebuji. Proto si nekupuji plemena typu např. samojed (ač se mě strašně líbí), protože vím, že to by byl ten případ a možná by na něj ani EO nefungoval. Nezlobte se, ale nejkrásnější pohled je, když vezmu ven třeba celou smečku a ti se na volno probíhají kolem mne, hrají si a krásně se spolu vyběhají. Zamotávat se při tom do řemenu zvířeti, které neví, co to je neštvat zvěř - no prostě pro mne je to nepředstavitelné.
"Vědomí, že pes se neurve za zvěří jen díky tomu, že se bojí bolesti - díky, nechci."
Přesně jak tady psala někde bodlinka - jen aby se chudáčkovi nezpůsobilo traumátko, že? Pes si udělá spojitost, že honit zvěř = bolest, to zpočátku ano. Ale časem mu to tak přejde "do krve", že už mu prostě přijde normální, že si zvěře nemá všímat. Nebo máte pocit, že např. krávy na pastvinách jsou nějak traumatizovány, protože mají kolem sebe elektriku? Zpočátku si párkrát čuchnou, dostanou ránu a odnesou si z toho to, že prostě k drátům se neleze. Takže pak můžete mít ohradník třeba i bez elektřiny a krávy přesto neutečou. Pes si udělá podobnou spojitost - prostě ke zvěři se neleze, i když už dávno nemá EO na krku. A to je celé.
Co myslíte, je šťastnější váš pes, kterého budete vodit na stopovačce měsíce, roky (!) a možná ho někde nepustíte vůbec, nebo můj, který za týden, za dva si zvířat nevšímá a klidně běhá kolem mne?
Ano, pro mne je důležitý RYCHLÝ VÝSLEDEK. A když k němu vede cesta přes EO, proč ne? Jen ti, co mají předsudky a nikdy to s ním nezkusili, žijí v tom bludu, že je to kdo ví jak strašná věc.
Ty vaše "ohleduplné a férové cesty"... myslíte, že pes uvažuje jako člověk, aby se k vám také zachoval férově? Jako něco v tom smyslu - ty jsi mě dala volnost, tak já ti neuteču, protože jsem fér? Tak tomu se fakt musím smát, nezlobte se.

Caramell napsal(a):
Tohle mi přijde směšné... Jako malé dítě. Pokud jste osoba která soudí a odsuzuje, bez jakéhokoliv konstruktivní diskuze, jste tady jen od vybití si frustrací a rýpnutí si do někoho s kým se nemůžete osobně konfrontovat - takže Vám nic nehrozí. Proč nenapíšete v čem tedy tkví správnost stopovačky ? Jaký je ten správný postup při práci s ní ?
Mám dojem, že čekáte jen na to co napíší ostatní a Vy to budete jen kritizovat. Z Vaší strany jsem se nedočetla absolutně nic konstruktivního...
Koňadra tady dost detailně popisuje pro a proti a rozdíly mezi oběma variantami a jak působí na psa. Z jejích příspěvků je naprosto jasné, že se nejedná jen o nějakou vybájenou upjatou teorii. Každý zkušený kynolog to pochopí. Kolik Vy máte zkušeností ? Kolik "lovců" jste napravil/a ?
Jak píše Lacik reflexivní chování je základ. Pokud mám vybudované 100% přivolání máte vyhráno - tento problém ani nenastane. Paní zadavatelka je ale v naprosto konkrétní problémové situaci. Pes bez přivolání, zarputilý lovec a ještě staffík...
Velice dobře znám drive do kterého se takovýto pes může (samozřejmě to není pravidlem a neházím všechny do jednoho pytle) dostat. Permanentně pracuji se psy které jejich páníčci dostali do problémů a lovců mám za sebou nespočet. Je to nedávno, co jsem pracovala s tříletým pitbullem. Miluje svou majitelku, poslechne ji na slovo v rušném prostředí, odvolá ho i od háravé feny. Se zvěří se poprvé setkal před půl rokem. Uviděl srnu a byl mimo. Bylo to v něm. Okamžitě klapky na očích uších. Vysoká koncentrace. Prostě vypálil a letěl. To asi spousta rýpačných komentujících nezažila. (Není tak snadné striktně říci tohle je správně a tohle špatně. To ani nelze protože každý pes má svou individualitu.)... To je absolutně něco jiného, než když mám neposlušného psa, který se chce proběhnou za srnkou, baví ho jí honit, kašle na mě atd. Tam je potřeba zapracovat na poslušnosti celkově a pokud mi na procházce zdrhá, mohu použít stopovačku. Chce to čas, klidný, jistý a trpělivý přístup.
Vodítko mu nesundám, dokud si nejsem na 100% jistá, že to má zafixované, protože jakmile dopustím, aby pes zaváhal a utekl, jsem zase zpět na úplném začátku. Je to o psovodovi. Ta povinnost - reflex mě poslechnou u psa pak bude silnější než hnát srnu. Tím chci říci, že nezpochybňuji názor nepoužívat EO a raději s pejskem pracovat na poslušnosti a vztahu k majiteli. Vy ale musíte pochopit, že u každého psa to tak snadné není a některých je tato metoda marná. U psa, který kvičí a můžu s ním dělat cokoliv a nevytrhnu ho z toho dokud srna nezmizí je to naprosto zbytečné. Budu trápit jeho i sebe. On bude frustrován a stresován protože nebude moci dělat to po čem velice silně touží.
Budu se snažit s ním pracovat, ale bude velice těžké dosáhnout úplného uklidnění psa. Tohle amatér ani nadšený pejskař který třeba už úspěšně vychoval x psů nezvládne. Zvládne to jen ledově klidný profesionál.Ostatní budou dříve nebo později stresovaní, frustrovaní, naštvaní, nervozní, nejistí a navíc tu situaci ani nedotáhnou do konce. A pak to nebude nikdy fungovat. I když s takovým psem budu pracovat, nedosáhnu těch 100%. Myslíte si, že je lepší aby byl pes permanentně pod tlakem a frustrován ? Jak dlouho trvá taková práce ? několik měsíců, rok ? a jak často je pes po tu dobu takovému stavu vystavován... Zatím co spoustě psů přinesl do života klid jeden štípanec od EO.
Měli jste někdy takovou věc v ruce ? Než jsem ji já sama (a je to už dávno) použila poprvé, otestovala jsem ji na sobě. Jen si to zkuste. Žiju vesele a bez traumat dál. Stejně tak psy, se kterými jsem pracovala. Znáte psa, který si tímto prošel ? A byli jste u toho procesu ? Pakliže proběhlo vše tak jak mělo, a né tak že si obojek koupil nějaký amatér aby jak píšete z lenosti celý proces urychlil a pak pral do psa jednu ránu za druhou, je to naprosto normální a šťastný pes, který se nebojí jít na procházku, nebojí se páníčka a rozhodně se nebojí srnek. Krávy na pastvě také nežijí v permanentním strachu a stresu ze silnice od které je dělí el. ohradník.Znají tu hranici a ví, že když ji nenaruší, nic se jim nestane a když, tak ta rána pořád není nic tak hrozitánského, jak si mnozí myslí. Za pár vteřin je po emocích. Proč existuje strach ? Chrání nás. Bez něj bychom přeci nepřežili. Mi, ani psi. Je to přirozená emoce. Pokud se pes při štípanci lekne a je chvíli v šoku, není to nic tak zlého. Rozhodně mu to nezpůsobí trauma. Zatímco takoví pes co štve březí srnu a ta pak v šoku a bolestech umírá je mnohem větší problém a prohřešek. Nebo ten myslivec, když Vašeho psa uvidí a vystřelí po něm. Myslíte si že bude pes na místě mrtví ?To by ten myslivec musel být super sniper. Pes bude ukrutně trpět, než dostane ránu z milosti a pokud nebude tak zranění, a poletíte na veterinu,.z toho nebude mít trauma a následky na celý život ?

Na závěr chci ještě napsat, že by mělo fungovat něco jako řidičák na psa. Aby pořídit si psa, nebylo samozřejmostí, ale spíše výsadou.
Tak to ale není a spousta lidí si pořídí pejska v dobré víře a pak to nezvládnou. Já takové lidi neodsuzuji. Pokud si problém uvědomí, nesvádějí ho na psa a snaží se najít řešení, vážím si jich a poskytnu jim plnou podporu a pomoc. I když mohou ze začátku tápat. Potřebují podat pomocnou ruku a ukázat co bylo špatně, jak je to dobře a celkově nasměrovat. A právě takoví přístup jaký tady mnozí předvádějí takové lidi odradí. Prostě raději to nebudou veřejně řešit a už vůbec za nikým nepůjdou osobně, než aby jim zase někdo vynadal a budou se v tom plácat sami.
Jak se říká, žádný učený z nebe nespadl. Každý na začátku udělal nějakou chybu, ty nás ale posouvají dál. Čím víc chyb, tím víc zkušeností. A zkušenosti by se měli sdílet a předávat dál. Tyhle diskuze jsou ale spíše od odsuzování a honění si ega.

Hmn je jeden z uživatelů tohoto fora, jehož příspěvky má cenu číst.

Docela by mě zajímalo vysvětlení sluníčkářu co je vlastně pro psa a jeho pohodu lepši..jestli to že psa vláčím a tahám na stopovačce a pokud náhodou vystartuje tak ho stopovačkou zastavím a při tom pokud se jedná o většího rychlého psa mu skoro zlomím vaz a nebo druhá varianta pes je na eo obojku a dostane štípanec, který sice zabolí ale v podstatě psovi neudělá žádnou fyzickou ujmu.
Ve stresu z toho že nemužou lovit jsou v obou případech a myslím že na té šnuře ten stres je dlouhodobější Eo je jedna z nejlepších pomucek na odnaučení lovení zvěře a v tomto případě je mi zcela jedno že pes po ráně uděla kotrmelec ve vzduchu a bude mít klidně i díru v krku protože vím co dokáže pes udělat srnce či zajíci a stejně tak jsem viděla co srnec a nebo divočák udělal psovi.

Důležitý je začátek. A to, kdo EO má v ruce.
Viděla jsem používání EO na dvou pech jednoho majitele. Prvního psa ( fenu) majitel poctivě cvičil a pak si nechal od člověka zkušeného doladit utíkání za zvěří pomocí EO. S fenou mohl chodit na volno, když měla jen první myšlenku, že by mohla neposlechnout, přišlo zavrnění na obojku.
Po feně si pořídil štěně stejného plemene. Psa. A použil zkratku. EO místo poctivého výcviku, cosi jako dálkové ovládání - když to šlo před tím...Pes si jednak zvykl, jednak odhadl (asi) vzdálenost kam už EO nedosáhne. Když jsem ho viděla naposled, běhal s EO po lese. Jak to dopadlo nevím - odstěhovali se.

ivulka2 napsal(a):
Docela by mě zajímalo vysvětlení sluníčkářu co je vlastně pro psa a jeho pohodu lepši..jestli to že psa vláčím a tahám na stopovačce a pokud náhodou vystartuje tak ho stopovačkou zastavím a při tom pokud se jedná o většího rychlého psa mu skoro zlomím vaz a nebo druhá varianta pes je na eo obojku a dostane štípanec, který sice zabolí ale v podstatě psovi neudělá žádnou fyzickou ujmu.
Ve stresu z toho že nemužou lovit jsou v obou případech a myslím že na té šnuře ten stres je dlouhodobější Eo je jedna z nejlepších pomucek na odnaučení lovení zvěře a v tomto případě je mi zcela jedno že pes po ráně uděla kotrmelec ve vzduchu a bude mít klidně i díru v krku protože vím co dokáže pes udělat srnce či zajíci a stejně tak jsem viděla co srnec a nebo divočák udělal psovi.

Otázka je, jestli se s váma lidi budou chtít bavit, když je začnete házet do hanlivých škatulek typu "sluníčkáři" (chudák sluníčko, to si nezaslouží, aby z něj lidi dělali takovou škatuli...)
Já myslím, že každý subjektivně posoudí míru stresu, a rozhodne se pro metodu, která mu přijde nejlepší. Každá tu má zastánce, někteří křičí hlasitěji a hledají milion důvodů, proč je stopovačka fuj. Tak ať si každý vybere no :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Otázka je, jestli se s váma lidi budou chtít bavit, když je začnete házet do hanlivých škatulek typu "sluníčkáři" (chudák sluníčko, to si nezaslouží, aby z něj lidi dělali takovou škatuli...)
Já myslím, že každý subjektivně posoudí míru stresu, a rozhodne se pro metodu, která mu přijde nejlepší. Každá tu má zastánce, někteří křičí hlasitěji a hledají milion důvodů, proč je stopovačka fuj. Tak ať si každý vybere no :).

Nezapomeňte v rámci vyváženosti na ty, co křičí, že EO je fuj

Jsem si hezky početla. Mám psa co honí zvěř. V rámci možností je odvolatelny. A EO nebo stopovacka jsem taky řešila dlouhá dlouhá léta. Nakonec jsem přišla na nejlepší a nejméně stresující řešení pro všechny. Myslivcům jsem řekla co to je za psa, co v lese má na sobě a poprosila aby když by něco tak nastříleli ale volali mi. V druhé řadě pouštím psa na volno jen tam kde si jsem 100% jistá že se jemu ani nikomu jinému nic nestane a hl. Když pes poslouchá na "první dobrou". Všude jinde chodí na 2m vodítku. I když je pes odvolatelny, nezapomeňte že když ve dne hlásí ze má stopu nebo zvíře před sebou, může ve vedlejším křoví vzbudit a polekat kance, který se lekne a ozene. EO jsem zkoušela a pes který honí zvěř rány od EO neregistruje praktický vůbec. Stopka je trápení pro všechny. Pes to tahá, všude se to motá a zamotává a všichni o ní zakopávání. A pokud ji nedrzite a nejste úžasné rychlí a bystří tak vám plachne i se stopkou. Já jsem pro vodítko v lese a na volno jen tam kde víte že je to pro zvěř i psa bezpečné.

"No... pokud chcete psa odnaučit lovit zvěř, tak pokud byste chtěli postupovat pozitivně, tak když Vám pes žene srnu, tak byste mu museli nabídnout 3 srny a s každou další zkušeností, kdy pes dosáhnu lovu byste museli tento počet ještě navýšit..."
to ses trošku seknul, ne...

stať o reflexu -samozřejmě ano

"Takže se zeptejte sami sebe, v jaké fázi máte cvik - přivolání. Protože to není odvolání, jak se nám občas někdo snaží namluvit, ale přivolání ve velmi ztížených podmínkách..."
k tomuto - nespojovala bych to jenom s přivolání, to je pro psa v takové situaci hodně obtížné, považuji za vhodnější povel statický (stůj, lehni...) - vždy dle psa!

Milá karamelko:
"Tohle mi přijde směšné... Jako malé dítě. Pokud jste osoba která soudí a odsuzuje, bez jakéhokoliv konstruktivní diskuze, jste tady jen od vybití si frustrací a rýpnutí si do někoho s kým se nemůžete osobně konfrontovat - takže Vám nic nehrozí. Proč nenapíšete v čem tedy tkví správnost stopovačky ? Jaký je ten správný postup při práci s ní ?"
je hezké, že tě něco pobavilo, jenom kapku pláčeš na nesprávném hrobě...já se na něco ptám a otázka je normální a konstruktivní součástí každé diskuze. A ptám se proto, protože koňadra opakovaně a vždy při takových tématech odsuzuje stopovačku jako nefunkční a paušálně doporučuje použití EO a výcvik založený na trestech = strachu zvířete se nějak chovat. Zde napsala nějaký text "Výcvik psa pomocí dlouhé šňůry", ve kterém jsem ale žádné známky výcviku nenašla (pouze "korekce"). Tak se pro jistotu ptám, to co se ptám (i Jolyhy)...protože, pokud je onen "výcvik" založen pouze na tom, že psa díky šňůře na zvěř nepustím a maximálně ho trestám, tak to ale fakt fungovat nebude a problém opět není v použití stopovačky ale v absenci onoho smysluplného výcviku člověkem....a odrazovat ostatní od výcviku za použití stopovačky na tomto základě je minimálně nekorektní

výcvik založený na poslušnosti na úrovni reflexu popsal a zdůvodnil Lacík, netřeba nic opakovat

v podstatě totéž je tady:
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3288508/pes-utika-za-zveri#a3289266

Zrzavci, ty jsi ale, a bylo to u polemiky stopka permanentní x jenom na naučení nelovení, popisovala využití stopovačky v podstatě jako podnětu pro psa pro extra výbornou zábavu s člověkem (jako substituce extra dobré zábavy ve formě lovu).
Mimochodem, tento moment - dát psu náhradní zábavu, která uspokojí tytéž pudy jako lov, je při výuce NElovení, důležitý až podstaný.

...neboli, jsme u starého a bohužel vytrvale pro mnohé NEznámého - uč psa, co dělat MÁ a ne co nemá...

koňadra napsal(a):
Co na to napsat?
"Ad týdny či měsíce na stopovačce - mně by nevadilo fenu na ní "vláčet" léta a připouštím, že v jistých lokalitách se jí možná nezbaví nikdy".
Tak psa, kterého bych musela vodit pořád na řemeni, takového prostě nepotřebuji. Proto si nekupuji plemena typu např. samojed (ač se mě strašně líbí), protože vím, že to by byl ten případ a možná by na něj ani EO nefungoval. Nezlobte se, ale nejkrásnější pohled je, když vezmu ven třeba celou smečku a ti se na volno probíhají kolem mne, hrají si a krásně se spolu vyběhají. Zamotávat se při tom do řemenu zvířeti, které neví, co to je neštvat zvěř - no prostě pro mne je to nepředstavitelné.
"Vědomí, že pes se neurve za zvěří jen díky tomu, že se bojí bolesti - díky, nechci."
Přesně jak tady psala někde bodlinka - jen aby se chudáčkovi nezpůsobilo traumátko, že? Pes si udělá spojitost, že honit zvěř = bolest, to zpočátku ano. Ale časem mu to tak přejde "do krve", že už mu prostě přijde normální, že si zvěře nemá všímat. Nebo máte pocit, že např. krávy na pastvinách jsou nějak traumatizovány, protože mají kolem sebe elektriku? Zpočátku si párkrát čuchnou, dostanou ránu a odnesou si z toho to, že prostě k drátům se neleze. Takže pak můžete mít ohradník třeba i bez elektřiny a krávy přesto neutečou. Pes si udělá podobnou spojitost - prostě ke zvěři se neleze, i když už dávno nemá EO na krku. A to je celé.
Co myslíte, je šťastnější váš pes, kterého budete vodit na stopovačce měsíce, roky (!) a možná ho někde nepustíte vůbec, nebo můj, který za týden, za dva si zvířat nevšímá a klidně běhá kolem mne?
Ano, pro mne je důležitý RYCHLÝ VÝSLEDEK. A když k němu vede cesta přes EO, proč ne? Jen ti, co mají předsudky a nikdy to s ním nezkusili, žijí v tom bludu, že je to kdo ví jak strašná věc.
Ty vaše "ohleduplné a férové cesty"... myslíte, že pes uvažuje jako člověk, aby se k vám také zachoval férově? Jako něco v tom smyslu - ty jsi mě dala volnost, tak já ti neuteču, protože jsem fér? Tak tomu se fakt musím smát, nezlobte se.

Já se nezlobím.
K té frustraci na stopovačce, jak tady padlo- pokud je frustrován můj pes, roste i moje frustrace, takže se snažím ji minimalizovat a pohyb v omezení (stopovačka, vodítko) vždy vyvážit minimálně stejnou dávkou pohybu navolno. Ačkoliv mám pocit, že ani na stopce to s tou frustrací není tak žhavé - fena si čenichá, hrabe, běhá za míčkem, omezená je minimálně.
Ten krásný pohled, kterak pes běhá s ostatními volně kolem mě, kupodivu znám taky. Stopovačku připínám jen do jistých lokalit, ne denně, obden fenu bereme ke koním, kde se pohybuje celý čas volně.
Na EO mi více než fakt, že způsobí bolest, vadí, že se jedná o trest a to je ve výcviku zvířat vždy věc ošidná. A trest to opravdu je, nejedná se o žádné negativní posílení, jak tu kdysi někdo tvrdil. O R- by se jednalo např.v případě tahu za stopovačku při nácviku přivolání - v okamžiku, kdy se pes pohne směrem ke mě, tah pomine. Jelikož chci, aby se pes hýbal směrem ke mě, snažím se četnost chování zvýšit, tudíž se jedná o ńegativní posílení.
Chci-li pomocí EO zabránit psovi štvát zvěř, četnost chování snižuju, je to trest. Na trestu je vždy problematické, že psovi sice říká, co nemá dělat (a to ještě jen v ideálním případě), ale neříká mu, co by dělat měl. Jak už tady zmiňoval Lacik, velmi obtížné bývá zejména načasování- měl by přijít ideálně přesně v momentu, kdy se pes chová nevhodně, což mi v případě štvaní zvěře přijde trochu problematické, pokud nevystihnete přímo moment, kdy pes vystartuje.
V sousedství mám momentálně čerstvý příklad použití EO - majitelka ho pořídila pro svou ani ne roční dorostenku loveckého plemene a protože nevěděla, jak na to, požádala "zkušenou" osobu. Podle jejích slov se fenka po vyslání prvního impulsu složila a chvíli svíjela na zemi.
Teď už majitelka používá pouze zvukový signál, fena přibíhá na jediné zavolání a to i v sídlišti, ale když jsem to viděla - děkuji, nechci. Není to pěkné přivolání, kdy pes přibíhá k pánovi, protože chce, nýbrž se bojí rány. Je hezké, že mnozí si EO vyzkoušeli na sobě a přežili a vím, že psi kolikrát bez újmy přestojí i bolest větší, třeba ve rvačce nebo i při hře, nebo když je omylem přivřete do dveří. Jak už jsem psala, nejde mi o míru fyzické bolesti, jde mi o psychickou stránku věci - že psovi něco dává rány, svět pro něj ztrácí srozumitelnost. Fajn, že z toho neviní páníčka... vím jistě, že bych nechtěla psovi tu věc připnout na krk a pak být v jeho očích za hodnou, panička nic...

Ty vaše "ohleduplné a férové cesty"... myslíte, že pes uvažuje jako člověk, aby se k vám také zachoval férově? Jako něco v tom smyslu - ty jsi mě dala volnost, tak já ti neuteču, protože jsem fér? Tak tomu se fakt musím smát, nezlobte se.

Tady jste mě asi špatně pochopila...pes se prostě chová jako pes a mě těší, pokud ho dokážu něco naučit jen za pomocí svého mozku tak aby se učil rád a sám chtěl...nikoli za použití strachu a bolesti.
Než použít EO, to si radši odpustím tu výsadu mít psa (slovy Caramell), to by mě netěšilo ho mít.

ivulka2 napsal(a):
Docela by mě zajímalo vysvětlení sluníčkářu co je vlastně pro psa a jeho pohodu lepši..jestli to že psa vláčím a tahám na stopovačce a pokud náhodou vystartuje tak ho stopovačkou zastavím a při tom pokud se jedná o většího rychlého psa mu skoro zlomím vaz a nebo druhá varianta pes je na eo obojku a dostane štípanec, který sice zabolí ale v podstatě psovi neudělá žádnou fyzickou ujmu.
Ve stresu z toho že nemužou lovit jsou v obou případech a myslím že na té šnuře ten stres je dlouhodobější Eo je jedna z nejlepších pomucek na odnaučení lovení zvěře a v tomto případě je mi zcela jedno že pes po ráně uděla kotrmelec ve vzduchu a bude mít klidně i díru v krku protože vím co dokáže pes udělat srnce či zajíci a stejně tak jsem viděla co srnec a nebo divočák udělal psovi.

Pokud ho chcete vláčet a pracovat se stopovačkou tak, jak popisujete, je EO asi lepší, pokud ho nedrží v ruce nějaký totální blb. Ale ten, kdo by pracoval se stopovačkou tak, jak popisujete, blb je, takže by ten EO byl zase v rukách, ve kterých je naděláno, tak je to asi jedno.

Nejlepší je, že diskuse si tady žije svým životem, ale zadavatelka se neozývá.
No, třeba začne něco zkoušet a ozve se po čase s jakými výsledky.
Někdo holt naučí na stopovačce psa (štěně) důsledné přivolání a potom nemusí řešit štvaní zvěře.
Když to někdo podcení (a že takových lidí je!), potom má ze psa štváče. Někomu je to jedno a bezohledně nechá psa honit zvěř. Riskuje jeho zabití (autem, myslivcem, prasaty...). I to něco vypovídá o jeho vztahu ke psu. Je to ale krajně nezodpovědné nechat psa lítat po lese / poli a nechat ho štvát zvěř. Např. srnčí zvěř v zimě dostane zápal plic a uhyne. V tomto období se zase blíží čas kladení mláďat, a tak prosím za všechny zvířecí matky i jejich mláďata, nenechejte svoje psy honit zvěř. Na potrhaná a mrtvá mláďata není hezký pohled - těch vám líto není?
Ti, kterým opravdu na psu záleží, se to rozhodnou řešit.
Někdo holt bude cvičit se stopovačkou - proč ne, když to bude mít výsledky.
Někdo holt je přesvědčen, že rozloveného psa lze toto odnaučit nejefektivněji pomocí EO.
Každý si musí vybrat, co vyhovuje jeho naturelu a hlavně, co bude opravdu účinné na jeho psa. Důležitý je podle mne vždy výsledek (a ne cesta).
Jinak už nemám k tématu co dodat.

scylla napsal(a):
Pokud ho chcete vláčet a pracovat se stopovačkou tak, jak popisujete, je EO asi lepší, pokud ho nedrží v ruce nějaký totální blb. Ale ten, kdo by pracoval se stopovačkou tak, jak popisujete, blb je, takže by ten EO byl zase v rukách, ve kterých je naděláno, tak je to asi jedno.

Tak mi teda popište jak na stopovačce zastavíte 30 kg psa který se rozběhne za zvěří a netvrdte mi že jste tak dobrá že psa zastavíte aniž byste mu hnula celou krční páteří.a nebo jste tak dokonalá že toho zajíce či srnku kteří jsou schovaní uvidíte dřív než pes vyběhne...

ivulka2 napsal(a):
Tak mi teda popište jak na stopovačce zastavíte 30 kg psa který se rozběhne za zvěří a netvrdte mi že jste tak dobrá že psa zastavíte aniž byste mu hnula celou krční páteří.a nebo jste tak dokonalá že toho zajíce či srnku kteří jsou schovaní uvidíte dřív než pes vyběhne...

Už jsem tu práci se stopovačkou popisovala snad 5* a nemám chuť psát další slohové cvičení. Je to o načasování a o tom nenechat toho psa vyběhnout nebo maximálně zkrátit dráhu. A o spoustě dalších věcí.

ivulka2 napsal(a):
Tak mi teda popište jak na stopovačce zastavíte 30 kg psa který se rozběhne za zvěří a netvrdte mi že jste tak dobrá že psa zastavíte aniž byste mu hnula celou krční páteří.a nebo jste tak dokonalá že toho zajíce či srnku kteří jsou schovaní uvidíte dřív než pes vyběhne...

Ivulka, prostě nesmíš tu šňůru držet za konec bez ohledu na to, kde je pes, ale pracovat s ní (popouštět, navíjet...) tak, aby pes neměl na nějaký rozběh prostor, žádná kouzla v tom nejsou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ivulka, prostě nesmíš tu šňůru držet za konec bez ohledu na to, kde je pes, ale pracovat s ní (popouštět, navíjet...) tak, aby pes neměl na nějaký rozběh prostor, žádná kouzla v tom nejsou.

Takže tam, kde je zvěř ho vedete nakrátko, aby neměl rozběh?

Huskyjanina napsal(a):
Takže tam, kde je zvěř ho vedete nakrátko, aby neměl rozběh?

Stopovačku používám pouze tam, kde je zvěř...a proč hned nakrátko?
Mám jí dlouhou 15 metrů a přiznám se, že téměř nikdy nejsem na samém konci plně rozvinuté šňůry, vždy mám nějaký manipulační materiál v ruce

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ivulka, prostě nesmíš tu šňůru držet za konec bez ohledu na to, kde je pes, ale pracovat s ní (popouštět, navíjet...) tak, aby pes neměl na nějaký rozběh prostor, žádná kouzla v tom nejsou.

Nechci citovat celý dlouhý příspěvek Caramelly, jen kopíruju větu, která mě zaujala:
Měli jste někdy takovou věc v ruce ? Než jsem ji já sama (a je to už dávno) použila poprvé, otestovala jsem ji na sobě. Jen si to zkuste. Žiju vesele a bez traumat dál.

Tohle asi není ideální přirovnání - chtěla jste vyzkoušet EO, vyzkoušela jste, věděla jste, že dostanete ránu, dostala jste jí - jaké trauma byste z toho chtěla mít?
Zhruba adekvátní alternativa k použití EO u psa by byla, pokud by vám někdo během nějaké vaší běžné činnosti, kterou považujete za přirozenou, občas poslal elektrickou šupu. Předem byste to nemohla ovlivnit, vymykalo by se to vašemu chápání, časem byste asi tušila, že to možná souvisí s jistou činností, ale to by bylo vše - nějaké traumíčko byste z toho měla, nevěřím, že ne.

Terven napsal(a):
Nechci citovat celý dlouhý příspěvek Caramelly, jen kopíruju větu, která mě zaujala:
Měli jste někdy takovou věc v ruce ? Než jsem ji já sama (a je to už dávno) použila poprvé, otestovala jsem ji na sobě. Jen si to zkuste. Žiju vesele a bez traumat dál.

Tohle asi není ideální přirovnání - chtěla jste vyzkoušet EO, vyzkoušela jste, věděla jste, že dostanete ránu, dostala jste jí - jaké trauma byste z toho chtěla mít?
Zhruba adekvátní alternativa k použití EO u psa by byla, pokud by vám někdo během nějaké vaší běžné činnosti, kterou považujete za přirozenou, občas poslal elektrickou šupu. Předem byste to nemohla ovlivnit, vymykalo by se to vašemu chápání, časem byste asi tušila, že to možná souvisí s jistou činností, ale to by bylo vše - nějaké traumíčko byste z toho měla, nevěřím, že ne.

A já bych z toho klidně udělala experiment hezky dát všem, co ho stále doporučují, na krk a hezky je sledovat, a vybrat si nějakou přirozenou činnost, a nějakou u které to nebude jasné, jestli to je opravdu ona. A viděla by se ta traumata, přála bych si vidět, ty ztraumatizovaný lidi čekající, kdy asi ta rána vystřelí. A takhle třeba rok. Popravdě bych se v tom asi vyžívala..
Ještě, že nemám lovícího psa.

Terven napsal(a):
Nechci citovat celý dlouhý příspěvek Caramelly, jen kopíruju větu, která mě zaujala:
Měli jste někdy takovou věc v ruce ? Než jsem ji já sama (a je to už dávno) použila poprvé, otestovala jsem ji na sobě. Jen si to zkuste. Žiju vesele a bez traumat dál.

Tohle asi není ideální přirovnání - chtěla jste vyzkoušet EO, vyzkoušela jste, věděla jste, že dostanete ránu, dostala jste jí - jaké trauma byste z toho chtěla mít?
Zhruba adekvátní alternativa k použití EO u psa by byla, pokud by vám někdo během nějaké vaší běžné činnosti, kterou považujete za přirozenou, občas poslal elektrickou šupu. Předem byste to nemohla ovlivnit, vymykalo by se to vašemu chápání, časem byste asi tušila, že to možná souvisí s jistou činností, ale to by bylo vše - nějaké traumíčko byste z toho měla, nevěřím, že ne.

Ale no tak.

Ano, když bude mít EO v ruce člověk, co to bude tak nějak bez rozmyslu mačkat, tak to samozřejmě jednak fungovat nebude, jednak z toho pes bude mít v hlavě guláš.

Ale cílem není nic jinýho než ukázat psovi, že zvěř "kouše". Nic jinýho. Asi tak stejně jako elektrický ohradník, to by taky pochopila i Terven. Taková přirozená činnost jít po louce, že? Ale ohradník kope a tak se k němu neleze. Stejně tak kráva, když se pase, taky je to pro ní přirozená činnost a najednou bác. Tak se naučí, že k ohradníku se neleze. Koneckonců v lidským životě máte spoustu takových přirozených činností, které mají ale nepříjemné dopady, tak je neděláte. Takhle si jedete autem, to je přirozená činnost, a najednou bác, blik z radaru a pokuta za rychlou jízdu. Vám garantuju, že minimálně nějakou dobu budete opatrně koukat na tachometr, ale hluboké trauma z toho snad mít nebudete, že?

Andrýsek3 napsal(a):
A já bych z toho klidně udělala experiment hezky dát všem, co ho stále doporučují, na krk a hezky je sledovat, a vybrat si nějakou přirozenou činnost, a nějakou u které to nebude jasné, jestli to je opravdu ona. A viděla by se ta traumata, přála bych si vidět, ty ztraumatizovaný lidi čekající, kdy asi ta rána vystřelí. A takhle třeba rok. Popravdě bych se v tom asi vyžívala..
Ještě, že nemám lovícího psa.

Stačí špatný šéf.

Dobrý šéf ale může být zároveň přísný šéf, akorát víte, na čem jste. U špatného šéfa ne.

S psi a EO, nebo s jakoukoliv pomůckou je to stejné. Máte dobrého psovoda a špatného psovoda. Špatný psovod udělá psovi v hlavě guláš i bez elektriky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale no tak.

Ano, když bude mít EO v ruce člověk, co to bude tak nějak bez rozmyslu mačkat, tak to samozřejmě jednak fungovat nebude, jednak z toho pes bude mít v hlavě guláš.

Ale cílem není nic jinýho než ukázat psovi, že zvěř "kouše". Nic jinýho. Asi tak stejně jako elektrický ohradník, to by taky pochopila i Terven. Taková přirozená činnost jít po louce, že? Ale ohradník kope a tak se k němu neleze. Stejně tak kráva, když se pase, taky je to pro ní přirozená činnost a najednou bác. Tak se naučí, že k ohradníku se neleze. Koneckonců v lidským životě máte spoustu takových přirozených činností, které mají ale nepříjemné dopady, tak je neděláte. Takhle si jedete autem, to je přirozená činnost, a najednou bác, blik z radaru a pokuta za rychlou jízdu. Vám garantuju, že minimálně nějakou dobu budete opatrně koukat na tachometr, ale hluboké trauma z toho snad mít nebudete, že?

Hm... jistý rozdíl tu vidím. Pokud se zvíře dotkne lanka ohradníku a dostane ránu, je to asi jako když sáhnete na horká kamna - nepříjemné, ale pochopitelné. A téměř okamžitě si spojí, že pokud další ránu nechce, nebude se té věci dotýkat.
Impuls EO při pronásledování srny už je trochu něco jiného - to, že to souvisí se srnou, za kterou pes běží, víte vy. Pes si může myslet, že to souvisí se šutrem, na který šlápnul, s letícím ptákem, s čímkoli...
Příklad s rychlou jízdou už je mimo mísu zcela - tam máte předem daná pravidla, která jsou vám známá. Víte, že nesmíte překročit povolenou rychlost. Pokud jedete po dálnici 160 km/h, je to jistě přirozená činnost, ale postih můžete očekávat
Jak vidno, odpůrci a zastánci EO se shodnou jen těžko. Každý to má nastavené jinak - pro mě je nepochopitelné používat trest jako výchovnou metodu u zvířete, které mám pro radost a na jehož výkonu nezávisí moje obživa.

Já jsem ta sluníčková, co má lovícího psa. Nevím, jak moc lovícího, protože ještě nic nedoběhnul, ale když se srna zastavila, tak se jí bál a zastavil taky a vrátil se. Jeho myslím baví jen to za něčím lítat, není vyloženě vrahoun V konečném důsledku je to jedno, protože je to nebezpečné, tak je na flexi. Když s tím v pubertě začal a párkrát zdrhnul(pouze na pár minut) začali jsme se stopovačkou. Nebyl schopný pochopit, že se nechodí až na konci(nechápe to ani na flexi) prostě měl naplých 20m. Nemělo to smysl, nepodařilo se mi ho to nijak odnaučit. Naštvala jsem se při představě doživotně psa na šňůře, kterou si akorát tak neustále odíral koule a všude se motal a koupila jsem EO. Ten nejdražší s nějvětším dosahem(tuším 1500m to bylo) I když jsem byla přesvědčená, že ho má utažený dost, přes ten límec se mu stejně elektrody pravděpodobně cuchly do srsti a bylo. Vypadal jak oběšenec a když vyrazil, zmáčkla jsem tón s povelem stůj(neberte mne doslova, už si přesný postup dávno nepamatuju) Zdrhal dál, zařvala jsem stůj a zmáčkla impuls, nastavený na polovinu. Nic. Pes byl asi 500m. Přidala jsem o tři, Totéž, pes zdrhal. Odhodlala jsem se a zmáčkla double, tedy dvakrát tolik. Ani brvou nehnul. Ještě jsem to zkusila asi dvakrát v jiné dny se stejným výsledkem. Já s nervama, protože jsem se bála za a) že to opět nezafunguje a psa mi nakonec zastřelí myslivec a za b) že budu přidávat, nějak se to smekne, zafunguje a pes chudák dostane pořádnou pecku. Obojek letěl do skříně a koupila jsem flexi, na které spokojeně lítá na konci, když vystřelí za něčím, co se hne, vyrve mi ruku z ramene ale dlabu na to. Ochráním zvěř, ochráním psa. Tak holt vydržím. S elektrikou to bylo šlápnutí vedle ze zoufalství, přestože sama se jí bojím. Jako puberťák jsem dostala pořádnou pecku, když táta odmontoval zvonek, já si nevšimnula a vrazila jsem prsty do drátů. Jen to se mnou švihnulo o zem a brněla mi ruka tři dny. Moji mámu ale měla zabít před 4 lety vadná prodlužka. Utekla hrobníkovi z lopaty, přežila jen zázrakem, odnesla to jen upáleným kusem palce a párem plastik. S tímto v hlavě, bych stejně už s EO pracovat nemohla.

ivulka2 napsal(a):
Tak mi teda popište jak na stopovačce zastavíte 30 kg psa který se rozběhne za zvěří a netvrdte mi že jste tak dobrá že psa zastavíte aniž byste mu hnula celou krční páteří.a nebo jste tak dokonalá že toho zajíce či srnku kteří jsou schovaní uvidíte dřív než pes vyběhne...

Když psa učím ovládání se u zvěře - nejdu začasto na délku celý stopky, cárám v polích, záměrně vyhledávám zvěř a když ji najdu, plížím se jak ten blbej Apač i se psem, abychom se k ní dostali co nejblíž. Jako bonus se pes při tom blížení se ke zvěři učí nenápadně té ovladatelnosti. Mám ho u sebe, zvěř mu nezakazuju, ale učím ho co má dělat, že když řeknu, klid, čekej- znamená to, stojím, čekáme (aby nám ta kořist neutekla - stejně jako by ho to učili jeho rodiče) a až já řeknu, jdeme zase dál. Celý to kouzlo je v tom, že já psu tu zvěř nezakazuju, naopak - já s ním za ním jdu. A to že to pak celý otočím jinam, to už je prostě to přeřušení řetězce. Stopku prodlužuju časem, podle toho jak pes zvládá a reaguje, v momentě, kdy vidím, že se sám na mě otáčí, s otázkou, jak teď dál, co bude... prodlužuju ji. Jde mi o to, aby nás to bavilo oba, abychom spolupracovali. Když Flekatice přišla, její supr zábavou bylo vypálit za hejnem holubů, teď jdeme sídlištěm a ona mi je hlásí. Bude vám to možná případat jako směšný, ale pro mě je to suprovina a pár prvních kamínků ze skládačky. Když se podaří ta skládačka sestavit, věřte mi, že to je suprový.

Terven napsal(a):
Nechci citovat celý dlouhý příspěvek Caramelly, jen kopíruju větu, která mě zaujala:
Měli jste někdy takovou věc v ruce ? Než jsem ji já sama (a je to už dávno) použila poprvé, otestovala jsem ji na sobě. Jen si to zkuste. Žiju vesele a bez traumat dál.

Tohle asi není ideální přirovnání - chtěla jste vyzkoušet EO, vyzkoušela jste, věděla jste, že dostanete ránu, dostala jste jí - jaké trauma byste z toho chtěla mít?
Zhruba adekvátní alternativa k použití EO u psa by byla, pokud by vám někdo během nějaké vaší běžné činnosti, kterou považujete za přirozenou, občas poslal elektrickou šupu. Předem byste to nemohla ovlivnit, vymykalo by se to vašemu chápání, časem byste asi tušila, že to možná souvisí s jistou činností, ale to by bylo vše - nějaké traumíčko byste z toho měla, nevěřím, že ne.

Chtělo by to zkoušet tak, aby to zastánce dostal na krk a ovladač držel někdo jiný, kdo by na stovky metrů, jak psala Koňadra, vyhodnocoval, co ten zastánce dělá a podle toho mačkal tlačítko, to by bylo asi dost veselo a ze zastánce by se stal protivník.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Stačí špatný šéf.

Dobrý šéf ale může být zároveň přísný šéf, akorát víte, na čem jste. U špatného šéfa ne.

S psi a EO, nebo s jakoukoliv pomůckou je to stejné. Máte dobrého psovoda a špatného psovoda. Špatný psovod udělá psovi v hlavě guláš i bez elektriky.

Rozdíl je tu a to velký. Dobrý psovod přemýšlí a psa zvládne, pracuje s ním´a umí a EO nepotřebuje. Špatný psovod EO potřebuje, ale neumí, takže psa dost pokazí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale no tak.

Ano, když bude mít EO v ruce člověk, co to bude tak nějak bez rozmyslu mačkat, tak to samozřejmě jednak fungovat nebude, jednak z toho pes bude mít v hlavě guláš.

Ale cílem není nic jinýho než ukázat psovi, že zvěř "kouše". Nic jinýho. Asi tak stejně jako elektrický ohradník, to by taky pochopila i Terven. Taková přirozená činnost jít po louce, že? Ale ohradník kope a tak se k němu neleze. Stejně tak kráva, když se pase, taky je to pro ní přirozená činnost a najednou bác. Tak se naučí, že k ohradníku se neleze. Koneckonců v lidským životě máte spoustu takových přirozených činností, které mají ale nepříjemné dopady, tak je neděláte. Takhle si jedete autem, to je přirozená činnost, a najednou bác, blik z radaru a pokuta za rychlou jízdu. Vám garantuju, že minimálně nějakou dobu budete opatrně koukat na tachometr, ale hluboké trauma z toho snad mít nebudete, že?

Jak si vážím některých vašich příspěvků o nemocech a jejich léčbě, tohle je dokladem toho, že vetové by se neměli plést do výchovy psů, protože o ní velmi málo vědí. Nezlobte se, nic ve zlém, ale tohle je čistá demagogie prodejce EO hodná. Proto varuji lidi, aby se se vety neradili o chování psů a jejich výchově.

Ale vždyť ten pes a kráva to je totéž, a to ze všech úhlů pohledu ...nebo ne?!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale vždyť ten pes a kráva to je totéž, a to ze všech úhlů pohledu ...nebo ne?!

Jistě, že je. Jenže ohradník stojí na místě, je - pokud je majitel trošku slušný - dobře viditelný a kráva ví, že čichat k tomu není dobré - dostal pecku. Ale EO má na krku pes, ovladač v ruce člověk, který ví pendrek, co pes v danou chvíli vnímá, cítí, vidí a člověk mačká ovladač, jak psala Koňadra i na několik stovek metrů. Nevidíte rozdíl?

lesnížínka napsal(a):
Já jsem ta sluníčková, co má lovícího psa. Nevím, jak moc lovícího, protože ještě nic nedoběhnul, ale když se srna zastavila, tak se jí bál a zastavil taky a vrátil se. Jeho myslím baví jen to za něčím lítat, není vyloženě vrahoun V konečném důsledku je to jedno, protože je to nebezpečné, tak je na flexi. Když s tím v pubertě začal a párkrát zdrhnul(pouze na pár minut) začali jsme se stopovačkou. Nebyl schopný pochopit, že se nechodí až na konci(nechápe to ani na flexi) prostě měl naplých 20m. Nemělo to smysl, nepodařilo se mi ho to nijak odnaučit. Naštvala jsem se při představě doživotně psa na šňůře, kterou si akorát tak neustále odíral koule a všude se motal a koupila jsem EO. Ten nejdražší s nějvětším dosahem(tuším 1500m to bylo) I když jsem byla přesvědčená, že ho má utažený dost, přes ten límec se mu stejně elektrody pravděpodobně cuchly do srsti a bylo. Vypadal jak oběšenec a když vyrazil, zmáčkla jsem tón s povelem stůj(neberte mne doslova, už si přesný postup dávno nepamatuju) Zdrhal dál, zařvala jsem stůj a zmáčkla impuls, nastavený na polovinu. Nic. Pes byl asi 500m. Přidala jsem o tři, Totéž, pes zdrhal. Odhodlala jsem se a zmáčkla double, tedy dvakrát tolik. Ani brvou nehnul. Ještě jsem to zkusila asi dvakrát v jiné dny se stejným výsledkem. Já s nervama, protože jsem se bála za a) že to opět nezafunguje a psa mi nakonec zastřelí myslivec a za b) že budu přidávat, nějak se to smekne, zafunguje a pes chudák dostane pořádnou pecku. Obojek letěl do skříně a koupila jsem flexi, na které spokojeně lítá na konci, když vystřelí za něčím, co se hne, vyrve mi ruku z ramene ale dlabu na to. Ochráním zvěř, ochráním psa. Tak holt vydržím. S elektrikou to bylo šlápnutí vedle ze zoufalství, přestože sama se jí bojím. Jako puberťák jsem dostala pořádnou pecku, když táta odmontoval zvonek, já si nevšimnula a vrazila jsem prsty do drátů. Jen to se mnou švihnulo o zem a brněla mi ruka tři dny. Moji mámu ale měla zabít před 4 lety vadná prodlužka. Utekla hrobníkovi z lopaty, přežila jen zázrakem, odnesla to jen upáleným kusem palce a párem plastik. S tímto v hlavě, bych stejně už s EO pracovat nemohla.

Neplést si volty a ampéry...
Jsem ráda, že jsme u naší psiny lovecký pud ukorigovali, měla jsem pro to jiný povel než ke mě, volala jsem zpátky..tak nějak to prostě vyplynulo, žádná velká výchova, chodila se mnou na volno i na vodítku po lese od štěněte(v sezoně hub i 4x týdně-tak měla srn plné zuby) Nic neštvala, neslídila po zvěři, jen si tak ležerně očuchávala. Zdrhla jen dvakrát, v kukuřici- a to se i ztratila, a s kokrem...
Nynější pes se v lese drobátko bojí...

scylla napsal(a):
Jistě, že je. Jenže ohradník stojí na místě, je - pokud je majitel trošku slušný - dobře viditelný a kráva ví, že čichat k tomu není dobré - dostal pecku. Ale EO má na krku pes, ovladač v ruce člověk, který ví pendrek, co pes v danou chvíli vnímá, cítí, vidí a člověk mačká ovladač, jak psala Koňadra i na několik stovek metrů. Nevidíte rozdíl?

Výstižně napsáno, naprostý souhlas. Spíš jsem překvapená, že někoho paralela s el. ohradníkem vůbec napadne.
Ale hmn vidí rozdíl...pokud se nepletu, bylo to myšleno ironicky, spíš takový povzdech.

Terven napsal(a):
Výstižně napsáno, naprostý souhlas. Spíš jsem překvapená, že někoho paralela s el. ohradníkem vůbec napadne.
Ale hmn vidí rozdíl...pokud se nepletu, bylo to myšleno ironicky, spíš takový povzdech.

Jo, jo máte holky pravdu. Pes dostal od ohradníku...no šlehu je slabé slovo, protože se vinou mou a druhého psa a flexiny, do něj zamotal. Byla to snad největší hrůza v mém životě, nemohla jsem ho z toho vymotat a fakt jsem se bála, že ho to nakonec zabije. Ještě teď je mi z toho zle. Psa ani nenapadne s ohradníku přiblížit, ani k ničemu, co ho byť jen připomíná. ten chápe naprosto bez problémů. Obojek buď nechápal, nebo necítil, ale to se jaksi od něj nedozvíme...

Zrzavci napsal(a):
Když psa učím ovládání se u zvěře - nejdu začasto na délku celý stopky, cárám v polích, záměrně vyhledávám zvěř a když ji najdu, plížím se jak ten blbej Apač i se psem, abychom se k ní dostali co nejblíž. Jako bonus se pes při tom blížení se ke zvěři učí nenápadně té ovladatelnosti. Mám ho u sebe, zvěř mu nezakazuju, ale učím ho co má dělat, že když řeknu, klid, čekej- znamená to, stojím, čekáme (aby nám ta kořist neutekla - stejně jako by ho to učili jeho rodiče) a až já řeknu, jdeme zase dál. Celý to kouzlo je v tom, že já psu tu zvěř nezakazuju, naopak - já s ním za ním jdu. A to že to pak celý otočím jinam, to už je prostě to přeřušení řetězce. Stopku prodlužuju časem, podle toho jak pes zvládá a reaguje, v momentě, kdy vidím, že se sám na mě otáčí, s otázkou, jak teď dál, co bude... prodlužuju ji. Jde mi o to, aby nás to bavilo oba, abychom spolupracovali. Když Flekatice přišla, její supr zábavou bylo vypálit za hejnem holubů, teď jdeme sídlištěm a ona mi je hlásí. Bude vám to možná případat jako směšný, ale pro mě je to suprovina a pár prvních kamínků ze skládačky. Když se podaří ta skládačka sestavit, věřte mi, že to je suprový.

Poraďte prosím jak to udělat se psem, který je úplně, ale úplně mimo. Jako "stopování zvěře jako Apač", systém samozřejmě chápu. Ovšem ten pes ne. Jak zvěř jen ucítí, je v transu, píská, škrtí se, je jak z kreslenýho filmu, kde se zvíře rozbíhá a je vidět, jak běží na místě...vyloženě se snaží běžet, drny lítaj, udržet ho je nadlidský výkon, nereaguje absolutně na nic. I kdybych mu v tu chvíli třeba morotovou pilou uřízla nohu (fest nadsázka, aby mne někdo nevzal za slovo), nebude to vědět, nebude na to reagovat. Jakým způsobem takového psa přesměrovat na jakoukoliv jinou činnost? nejdená se o mého psa, ale člověk by rád pomohl, pes už má za sebou špatného asi dost. Naše samojedová byla totéž, skončilo to celoživotním vodítkem, teď ve vysokém věku už na honění zvěře nemá, má špatné kyčle a je ráda, že je ráda. Ale tohle je mlaďas, pravděpodobně mix samojed x malamut - nalezenec uvázaný drátem za krk v lese. Držet ho u sebe a říkat mu "klid, čekej" je úplně na nic, i když za jiných podmínek ten povel zná a ví, co se po něm chce. Stejně tak přivolání - už jsme s páníkem zvládli, bojovali trochu s reakcií na cizí psy - jak viděl psa, letěl by se okamžitě kamarádit - pomohl povel "stůj" na dálku. Jako pes zastaví samozřejmě nerad, píská, podupává, vyloženě čeká až dostane povel že může... ale co se týká zvěře, je absolutně bez reakce na jakékoliv povely, má "vypnuto" jako mají jiní psi když mají od sebe háravku na metr či dva. Já tady podle velké části lidí dělám vše se stopovačkou špatně, když jsem dva psy dokázala pomocí jí naučit nelovit, u dvou tak 50 na 50 a pak, když chápali, co se po nich chce, ale pud byl silnější, zabral EO. U samojedky jsme nedokázali nic. Tento pes je na tom v reakci na zvěř ještě hůř než naše samojedová, prostě nevnímá vůbec nic. Páník se mě ptal na možné použité EO, v tomto případě jsem ho spíše odrazovala, protože ten pes je tak mimo, že by to podle mne bylo na nic - výcviku by to nepomohlo, možná tak majiteli k vybití frustrace, ale k tomu to sloužit nemá. Prosím tedy o konstruktivní radu co s tímto psem. Fakt bych jim ráda pomohla. Takže prosím kritiku vynechat a popsat nějaký postup, co by mohl pomoct. Dík.

Zkoušeli jste ohrady s koňmi, pak jestli máte poblíž farmu se zvěří, prostě mu to zevšednět tak, že nebude mít potřebu zvěř pak kontaktovat.

Souhlasím s Konadrou a mam dotaz. Libi se mi ten vzorec - uvidi zver ale ma zafixovane ze honit= kopanec a sam se na to vykasle. Muj dotaz - co kdyz pes neposlouchá privolani, ALE nebezi za zveri, ale třeba po stope nebo jen tak, protože se mu to líbí, ale nejde o klasicke honeni zvere. Tedy neni tam.ten moment vyskoci zver- zmacknu eo.

Abych upresnila - dvoulety lovecky pes, bez výchovy. Jen bych dodala ze neni muj, ale znameho a ja musim poslouchat jeho reci co s tim. Pes podle me zadnou vychovu nema, kady clen rodiny ma svuj metr, majitel je naladovy, takze podle toho to taky vypadá. Pes pry na zahrade posloucha... No moc se mi to nezda ale budiž. Hlavní problém - v lese kdyz ho odepne z obojku se proste zdejchne a treba dve hodiny lita po lese. Obcas zdalky omrkne zda na nej majitel ceka a zase bezi pryc. To stejne když se mu podari utect ze zahrady, dve hodiny někde lita, pak se vrati.

A muj dotaz- majitel chce eo. Snazim se ho přesvědčit aby nejdriv zasel na cvicak, poslouchal zkušenosti jinych a naucil to sebe i psa. Ovsem on ma pocit ze vsechno vi nejlépe a navic je nervak. Pokud by eo opravdy poridil rada bych mu aspoň rekka JAK ho v tomto případě používat. Dekuji

lodenka333 napsal(a):
Souhlasím s Konadrou a mam dotaz. Libi se mi ten vzorec - uvidi zver ale ma zafixovane ze honit= kopanec a sam se na to vykasle. Muj dotaz - co kdyz pes neposlouchá privolani, ALE nebezi za zveri, ale třeba po stope nebo jen tak, protože se mu to líbí, ale nejde o klasicke honeni zvere. Tedy neni tam.ten moment vyskoci zver- zmacknu eo.

Abych upresnila - dvoulety lovecky pes, bez výchovy. Jen bych dodala ze neni muj, ale znameho a ja musim poslouchat jeho reci co s tim. Pes podle me zadnou vychovu nema, kady clen rodiny ma svuj metr, majitel je naladovy, takze podle toho to taky vypadá. Pes pry na zahrade posloucha... No moc se mi to nezda ale budiž. Hlavní problém - v lese kdyz ho odepne z obojku se proste zdejchne a treba dve hodiny lita po lese. Obcas zdalky omrkne zda na nej majitel ceka a zase bezi pryc. To stejne když se mu podari utect ze zahrady, dve hodiny někde lita, pak se vrati.

A muj dotaz- majitel chce eo. Snazim se ho přesvědčit aby nejdriv zasel na cvicak, poslouchal zkušenosti jinych a naucil to sebe i psa. Ovsem on ma pocit ze vsechno vi nejlépe a navic je nervak. Pokud by eo opravdy poridil rada bych mu aspoň rekka JAK ho v tomto případě používat. Dekuji

Odpovídáte si sama. Jak má pes vědět, že má přijít na zavolání, když ho to nikdo nenaučil? Určitě nasazením EO to rázem hned bude vědět :)
Já bych dala stopovačku a psa naučila, co povel znamená. Dám povel, počkám vteřinu, psa přitáhnu plynulým tahem, pochválím. Jakmile je pes u mě na požadovaném místě či pozici (pokud chcete např. předsednutí, psa mechanicky bez povelu posaďte), povolím tah, ale pes musí zůstat, kde je, dokud není propuštěn či nedostane nějaký jiný povel.
Jakmile začne přicházet sám, pochvala je bouřlivější, používám též motivaci intonací (jak pozitivní, tak negativní, dle situace). Povel je třeba učit v různých situacích, nejprve v klidu, třeba na zahradě, poté znovu v lese, kde jsou stopy. Pes to nebude umět sám od sebe a bude se muset dozvědět, že povel platí i v lese, i ve městě, i od psů, i od kočky, atd.

Souhlasím a děkuji za odpověď. Co zajima me osobně - jak se uci pres eo, to mu date hlasovy povel, pokud neuposlechne, dostane ránu? Není mi jasné - spojí si pes ten nepříjemný impuls s tim ze neuposlechl příkaz a ze ma přijít k majiteli který ho privolava? Na te stopovacce je mi to jasne, neprijde, pritahnu si ho, to mu dojde...

lodenka333 napsal(a):
Souhlasím a děkuji za odpověď. Co zajima me osobně - jak se uci pres eo, to mu date hlasovy povel, pokud neuposlechne, dostane ránu? Není mi jasné - spojí si pes ten nepříjemný impuls s tim ze neuposlechl příkaz a ze ma přijít k majiteli který ho privolava? Na te stopovacce je mi to jasne, neprijde, pritahnu si ho, to mu dojde...

To mě také zajímá, jestli a jak by přivolání učili lidé s EO.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odpovídáte si sama. Jak má pes vědět, že má přijít na zavolání, když ho to nikdo nenaučil? Určitě nasazením EO to rázem hned bude vědět :)
Já bych dala stopovačku a psa naučila, co povel znamená. Dám povel, počkám vteřinu, psa přitáhnu plynulým tahem, pochválím. Jakmile je pes u mě na požadovaném místě či pozici (pokud chcete např. předsednutí, psa mechanicky bez povelu posaďte), povolím tah, ale pes musí zůstat, kde je, dokud není propuštěn či nedostane nějaký jiný povel.
Jakmile začne přicházet sám, pochvala je bouřlivější, používám též motivaci intonací (jak pozitivní, tak negativní, dle situace). Povel je třeba učit v různých situacích, nejprve v klidu, třeba na zahradě, poté znovu v lese, kde jsou stopy. Pes to nebude umět sám od sebe a bude se muset dozvědět, že povel platí i v lese, i ve městě, i od psů, i od kočky, atd.

Částečně s vámi souhlasím, ale hodně vám tam toho chybí.

scylla napsal(a):
Částečně s vámi souhlasím, ale hodně vám tam toho chybí.

Můžete mě doplnit ;) Předpokládám, že dotyčný pán si to tu stejně nepřečte, tak proč se rozepisovat detailně :).

scylla napsal(a):
Jistě, že je. Jenže ohradník stojí na místě, je - pokud je majitel trošku slušný - dobře viditelný a kráva ví, že čichat k tomu není dobré - dostal pecku. Ale EO má na krku pes, ovladač v ruce člověk, který ví pendrek, co pes v danou chvíli vnímá, cítí, vidí a člověk mačká ovladač, jak psala Koňadra i na několik stovek metrů. Nevidíte rozdíl?

Dovoluji si pochybovat o tom, že by pes při štvaní zvěře přemýšlel o něčem jiném !

jahodapavel napsal(a):
Dovoluji si pochybovat o tom, že by pes při štvaní zvěře přemýšlel o něčem jiném !

Takže vy jste pro to pustit psa od sebe na desítky nebo dokonce stovky metrů a mačkat tlačítko?

Tady směšujete dvě věci, přivolání a štvaní zvěře. S přivoláním máte pravdu, ale jen do té míry, že pes přijde, pokud na něj nebude působit silnější podnět než jste vy. To se dá naučit správnou výchovou u štěněte bez použití elektriky. Pokud pes štve zvěř, bez elektriky se neobejdete. Potřebujete dosáhnout toho, stejně jako u krávy v ohradě, že zvěř bolí, u psa, který s tím začíná stači 2-3 rány. Kdysi jsem vyženil fenu dobrmana, která měla štvaní zvěře hluboce zakořeněné a nešlo jí pustit z vodítka. Nemusela zvěř ahi vidět, stačil jen pach. Zkoušel jsem na ní vše možné, stopovačku (naučila se jen to, že na její délku byla ovladelná, když byla o dva metry dál vystartovala a čekal jsem 2a více hodin, než se vrátila, zažil jsem 5hodinové brodění sněhem po pás na Lysé hoře, když se stopovačka omotala kolem stromu), pastýřská pouta (honila v kotrmelcích) kolík na obojku (při štvaní kňučela bolestí), ale nic nepomohlo a stejné chování se od ní začaly učit i mé 2 feny. Šla pryč, koupila ji zkušená psovodka, stejně pohořela a fena skončila u boudy. Věřím, že kdyby v té době existovaly EO snadno bych ji to odnaučil.

No já právě vím, ze to jsou dvě odlišné věci a právě mě zajímá, pokud někdo učí psa přivolání, pouze přivolání bez zvěře atd., JAK s eo, prakticky. Pouze mě to zajímá, zda si to pes spojí a jak to dělat správně a jestli to vůbec jde dělat správně aby to pes pochopil. To že naučit ho od štěněte a jinými metodami atd je mi úplně jasné ale zaznělo tady učení přivolání pomocí eo, tak mě zajímá jak.

scylla napsal(a):
Takže vy jste pro to pustit psa od sebe na desítky nebo dokonce stovky metrů a mačkat tlačítko?

Bydlím na samotě, kde mám domácí zvířata, za domem se mi pasou srny a jeleni a kolem jsou pastviny. Mám 4 psy. Psi lítají tak daleko jak chtějí, ale musí mít 100% přivolání a nesmí honit zvěř. Toho nedosáhnete výcvikem na stopovačce. Osobně považuji omezování pohybu zvířet za týrání (viz zákon č ěčž/1999 sb). Vy považujete za nenormální, když se pes vzdálí dál než několik desítek nebo stovek metrů od psovoda? Pak tedy s vámí nemá cenu diskutovat.

lodenka333 napsal(a):
No já právě vím, ze to jsou dvě odlišné věci a právě mě zajímá, pokud někdo učí psa přivolání, pouze přivolání bez zvěře atd., JAK s eo, prakticky. Pouze mě to zajímá, zda si to pes spojí a jak to dělat správně a jestli to vůbec jde dělat správně aby to pes pochopil. To že naučit ho od štěněte a jinými metodami atd je mi úplně jasné ale zaznělo tady učení přivolání pomocí eo, tak mě zajímá jak.

Na přivolání můžete použít eo pouze opravdu vyjímečně, v případě pokud se vyskytne silnější podnět než jste vy. Když cvičíte psa od štěněte( platí zásada, že musíte zvládnout tento cvik do doby, pokud jste rychlejší)nebudete to potřebovat. Mám EOasi 15let a na přivolání jsem jej dosud nepoužil.

jahodapavel napsal(a):
Bydlím na samotě, kde mám domácí zvířata, za domem se mi pasou srny a jeleni a kolem jsou pastviny. Mám 4 psy. Psi lítají tak daleko jak chtějí, ale musí mít 100% přivolání a nesmí honit zvěř. Toho nedosáhnete výcvikem na stopovačce. Osobně považuji omezování pohybu zvířet za týrání (viz zákon č ěčž/1999 sb). Vy považujete za nenormální, když se pes vzdálí dál než několik desítek nebo stovek metrů od psovoda? Pak tedy s vámí nemá cenu diskutovat.

Já si s dovolením dovolím za scyllu - nepochopil jste to úplně přesně - považuje za nenormální pustit psa na desítky nebo stovky metrů od sebe a mačkat tlačítko.

jahodapavel napsal(a):
Bydlím na samotě, kde mám domácí zvířata, za domem se mi pasou srny a jeleni a kolem jsou pastviny. Mám 4 psy. Psi lítají tak daleko jak chtějí, ale musí mít 100% přivolání a nesmí honit zvěř. Toho nedosáhnete výcvikem na stopovačce. Osobně považuji omezování pohybu zvířet za týrání (viz zákon č ěčž/1999 sb). Vy považujete za nenormální, když se pes vzdálí dál než několik desítek nebo stovek metrů od psovoda? Pak tedy s vámí nemá cenu diskutovat.

Považuji za normální, že je pes ovladatelný a vzdálí se, ale nepovažuji za normální, když metry vzdálený psovod mačká čudlíček na EO. Pokud nehodláte myslet, nemá cenu diskutovat.

Na rozdíl od vás nemusím nic mačkat ani vláčet psa na stopovačce. Psi mají vybudované reflexy. Chtěl jsem teď napsat pár slov, ale raději se zdržím, pracujte se psem na stopovačce a neblbněte lidem hlavy.

Terven napsal(a):
Nechci citovat celý dlouhý příspěvek Caramelly, jen kopíruju větu, která mě zaujala:
Měli jste někdy takovou věc v ruce ? Než jsem ji já sama (a je to už dávno) použila poprvé, otestovala jsem ji na sobě. Jen si to zkuste. Žiju vesele a bez traumat dál.

Tohle asi není ideální přirovnání - chtěla jste vyzkoušet EO, vyzkoušela jste, věděla jste, že dostanete ránu, dostala jste jí - jaké trauma byste z toho chtěla mít?
Zhruba adekvátní alternativa k použití EO u psa by byla, pokud by vám někdo během nějaké vaší běžné činnosti, kterou považujete za přirozenou, občas poslal elektrickou šupu. Předem byste to nemohla ovlivnit, vymykalo by se to vašemu chápání, časem byste asi tušila, že to možná souvisí s jistou činností, ale to by bylo vše - nějaké traumíčko byste z toho měla, nevěřím, že ne.

Mým cílem bylo spíše sdělit, že ta rána mi ruku neutrhla, nejedná se o žádnou šílenou bolest. Špatně jsem to formulovala. Žádní ze psů, na kterého byl EO použit za mé asistence si žádné trauma neodnesl. Zásadní je odhadnout, jak silná rána bude mít na toho kterého psa jaký dopad. To je celé. Je to jako když nepoučené dítě sáhne na plotnu a spálí se. Nečeká to. Nemá pak strach ze sporáku. Zná hranici. Stejně tak pes, když přepne do loveckého modu - spálí se. Pozná tu hranici. Nebude z něj vyklepaný vystresovaný psychopat. Stejně tak z toho dítěte. Viz. moje osoba.

Caramell napsal(a):
Mým cílem bylo spíše sdělit, že ta rána mi ruku neutrhla, nejedná se o žádnou šílenou bolest. Špatně jsem to formulovala. Žádní ze psů, na kterého byl EO použit za mé asistence si žádné trauma neodnesl. Zásadní je odhadnout, jak silná rána bude mít na toho kterého psa jaký dopad. To je celé. Je to jako když nepoučené dítě sáhne na plotnu a spálí se. Nečeká to. Nemá pak strach ze sporáku. Zná hranici. Stejně tak pes, když přepne do loveckého modu - spálí se. Pozná tu hranici. Nebude z něj vyklepaný vystresovaný psychopat. Stejně tak z toho dítěte. Viz. moje osoba.

Tohle tvrdila spousta výcvikářů a majitelé psů jim bohužel uvěřili. Viděla jsem na vlastní oči, jak pes v panice po impulzu vběhl pod vlak, pomáhala jsem několik hodin psa, který utekl a bylo těžké ho vůbec najít a pak přivolat. Měla jsem v péči vestíka, který měl na krku od EO zhnisané rány - naše veterinářka dala majitelce na výběr, jestli bude mít problémy se státní veterinou nebo se psa vzdá. Měla jsem chvíli fenu, které namáčeli srst, aby rány byly větší.... Znám spoustu psů, kteří na EO doplatili a to hodně. Může z něj být vyklepaný pes, jako asi rok byl i jeden pyrenaják, který azylem také prošel. Takže nikdy neříkejte nikdy.

jolyha napsal(a):
Poraďte prosím jak to udělat se psem, který je úplně, ale úplně mimo. Jako "stopování zvěře jako Apač", systém samozřejmě chápu. Ovšem ten pes ne. Jak zvěř jen ucítí, je v transu, píská, škrtí se, je jak z kreslenýho filmu, kde se zvíře rozbíhá a je vidět, jak běží na místě...vyloženě se snaží běžet, drny lítaj, udržet ho je nadlidský výkon, nereaguje absolutně na nic. I kdybych mu v tu chvíli třeba morotovou pilou uřízla nohu (fest nadsázka, aby mne někdo nevzal za slovo), nebude to vědět, nebude na to reagovat. Jakým způsobem takového psa přesměrovat na jakoukoliv jinou činnost? nejdená se o mého psa, ale člověk by rád pomohl, pes už má za sebou špatného asi dost. Naše samojedová byla totéž, skončilo to celoživotním vodítkem, teď ve vysokém věku už na honění zvěře nemá, má špatné kyčle a je ráda, že je ráda. Ale tohle je mlaďas, pravděpodobně mix samojed x malamut - nalezenec uvázaný drátem za krk v lese. Držet ho u sebe a říkat mu "klid, čekej" je úplně na nic, i když za jiných podmínek ten povel zná a ví, co se po něm chce. Stejně tak přivolání - už jsme s páníkem zvládli, bojovali trochu s reakcií na cizí psy - jak viděl psa, letěl by se okamžitě kamarádit - pomohl povel "stůj" na dálku. Jako pes zastaví samozřejmě nerad, píská, podupává, vyloženě čeká až dostane povel že může... ale co se týká zvěře, je absolutně bez reakce na jakékoliv povely, má "vypnuto" jako mají jiní psi když mají od sebe háravku na metr či dva. Já tady podle velké části lidí dělám vše se stopovačkou špatně, když jsem dva psy dokázala pomocí jí naučit nelovit, u dvou tak 50 na 50 a pak, když chápali, co se po nich chce, ale pud byl silnější, zabral EO. U samojedky jsme nedokázali nic. Tento pes je na tom v reakci na zvěř ještě hůř než naše samojedová, prostě nevnímá vůbec nic. Páník se mě ptal na možné použité EO, v tomto případě jsem ho spíše odrazovala, protože ten pes je tak mimo, že by to podle mne bylo na nic - výcviku by to nepomohlo, možná tak majiteli k vybití frustrace, ale k tomu to sloužit nemá. Prosím tedy o konstruktivní radu co s tímto psem. Fakt bych jim ráda pomohla. Takže prosím kritiku vynechat a popsat nějaký postup, co by mohl pomoct. Dík.

Jestli můžu poradit. Tak s tímhle se v lese nic nezmůže a na stopovačce už vůbec ne. Je to náročné a nedokážete ovlivnit, kdy se jaké zvíře objeví nebo neobjeví. Jak píšete, tady bych EO také nepoužívala. Je třeba psa s kořistí konfrontovat (přes plot). Cíleně a řízeně :) Ideální je, pokud víte o místě, kde chovají třeba daňky a pod. Je třeba mít dostatek času, nervy ze železa a v žádném případě se nerozčilovat. Mohu na místě strávit třeba půl dne. Než se do toho pustím, snažím se psa co nejvíce unavit. Opravdu pořádně. Když jdu na věc, pejska mám samozřejmě na vodítku.Nenechám ho někam mě vláčet, skákat na plot, trhat drny, točit se na vodítku, lítat ze strany na stranu a pod. Prostě ho držím na místě. Pokud nemám dost sil, přizvu si kamaráda. Psa rozhodně nebiju, neštípu, nekřičím na něj. Nemusím prakticky vůbec mluvit. Jen dýchám. Platí, že pokud dám povel a nedokážu psa přimět, aby ho vyplnil, pes má navrch a zbytečně ztrácím drahocenný respekt. Mým cílem u takového pejska je, aby dokázal ležet zády k pasoucí se zvěři. Pokud půjdu se psem, s plnými baterkami, můžu si rovnou přibalit stan :) Neopustím místo, dokud nedosáhnu svého a to že mám psa utahaného mi výrazně pomůže. Nedokáže v tom šíleném stavu vydržet tak dlouho. Jednou prostě musí povolit a odpočinout si - v tu chvíli ho snadno přiměji k mému cíli. Pokud máte strach, že to nezvládnete, vyhledejte profesionála, protože pokud budete zmatkovat a nervovat i když budete dělat vše mechanicky správně, pořád to nebude mít podstatný účinek.
Toto je samozřejmě jen první fáze procesu. Dále pak postupuji dle konkrétního případu. Procházím se kolem plotu, přiměju zvěř k pohybu, pracuji s králíčky a slepičkamy... Součástí procesu může být i použití EO - ve správnou chvíli a ve správné fázi. Také musím vychytat tu správnou chvíli, kdy vzít pejska do lesa. Protože jakmile mu dovolím vrátit se ke starému chování, jsem zase na začátku.
Snad Vám, potažmo Vašim známým to k něčemu bude. U takto extrémních problémů neznám jiné účinné řešení. U jiných pejsků se třeba člověk smíří s tím, že bude mít pejska po lese a loukách na vodítku. S takovým to psem se ale do les vůbec nedá jít. Pokud jsou majitelé vášniví houbaři, tím lépe, budou mít silnější motivaci vytvořit si spolehlivého veselého parťáka na procházky přírodou :).

scylla napsal(a):
Tohle tvrdila spousta výcvikářů a majitelé psů jim bohužel uvěřili. Viděla jsem na vlastní oči, jak pes v panice po impulzu vběhl pod vlak, pomáhala jsem několik hodin psa, který utekl a bylo těžké ho vůbec najít a pak přivolat. Měla jsem v péči vestíka, který měl na krku od EO zhnisané rány - naše veterinářka dala majitelce na výběr, jestli bude mít problémy se státní veterinou nebo se psa vzdá. Měla jsem chvíli fenu, které namáčeli srst, aby rány byly větší.... Znám spoustu psů, kteří na EO doplatili a to hodně. Může z něj být vyklepaný pes, jako asi rok byl i jeden pyrenaják, který azylem také prošel. Takže nikdy neříkejte nikdy.

Chápu že je spousta pseudoodborníků a já tady těžko dokážu, že mezi ně nepatřím. Jsou to pořád jen slova, které sem jako virtuální anonym píšu. Nikdy a to zdůrazňuji, nepracuji se psem tak abych mu fyzicky, nebo psychicky ublížila. Pokud vím, že obojek nepomůže, zvolím jinou individuální metodu, jak například popisuji v příspěvku pro "joliha". Člověk musí být uvědomělí a nejdříve pejska poznat, než mu nasadím tak nebezpečný nástroj. Nejde říct, tak pojď dáme mu ten obojek a snad to zabere. Kdo psovi namočí krk, nebo třeba používá nabroušený ostnatý obojek je slaboch a na psovi mu nezáleží. Je to hnus a takový člověk si nezaslouží označení kynolog, ani pejskař.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"No... pokud chcete psa odnaučit lovit zvěř, tak pokud byste chtěli postupovat pozitivně, tak když Vám pes žene srnu, tak byste mu museli nabídnout 3 srny a s každou další zkušeností, kdy pes dosáhnu lovu byste museli tento počet ještě navýšit..."
to ses trošku seknul, ne...

stať o reflexu -samozřejmě ano

"Takže se zeptejte sami sebe, v jaké fázi máte cvik - přivolání. Protože to není odvolání, jak se nám občas někdo snaží namluvit, ale přivolání ve velmi ztížených podmínkách..."
k tomuto - nespojovala bych to jenom s přivolání, to je pro psa v takové situaci hodně obtížné, považuji za vhodnější povel statický (stůj, lehni...) - vždy dle psa!

Milá karamelko:
"Tohle mi přijde směšné... Jako malé dítě. Pokud jste osoba která soudí a odsuzuje, bez jakéhokoliv konstruktivní diskuze, jste tady jen od vybití si frustrací a rýpnutí si do někoho s kým se nemůžete osobně konfrontovat - takže Vám nic nehrozí. Proč nenapíšete v čem tedy tkví správnost stopovačky ? Jaký je ten správný postup při práci s ní ?"
je hezké, že tě něco pobavilo, jenom kapku pláčeš na nesprávném hrobě...já se na něco ptám a otázka je normální a konstruktivní součástí každé diskuze. A ptám se proto, protože koňadra opakovaně a vždy při takových tématech odsuzuje stopovačku jako nefunkční a paušálně doporučuje použití EO a výcvik založený na trestech = strachu zvířete se nějak chovat. Zde napsala nějaký text "Výcvik psa pomocí dlouhé šňůry", ve kterém jsem ale žádné známky výcviku nenašla (pouze "korekce"). Tak se pro jistotu ptám, to co se ptám (i Jolyhy)...protože, pokud je onen "výcvik" založen pouze na tom, že psa díky šňůře na zvěř nepustím a maximálně ho trestám, tak to ale fakt fungovat nebude a problém opět není v použití stopovačky ale v absenci onoho smysluplného výcviku člověkem....a odrazovat ostatní od výcviku za použití stopovačky na tomto základě je minimálně nekorektní

výcvik založený na poslušnosti na úrovni reflexu popsal a zdůvodnil Lacík, netřeba nic opakovat

v podstatě totéž je tady:
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3288508/pes-utika-za-zveri#a3289266

Zrzavci, ty jsi ale, a bylo to u polemiky stopka permanentní x jenom na naučení nelovení, popisovala využití stopovačky v podstatě jako podnětu pro psa pro extra výbornou zábavu s člověkem (jako substituce extra dobré zábavy ve formě lovu).
Mimochodem, tento moment - dát psu náhradní zábavu, která uspokojí tytéž pudy jako lov, je při výuce NElovení, důležitý až podstaný.

...neboli, jsme u starého a bohužel vytrvale pro mnohé NEznámého - uč psa, co dělat MÁ a ne co nemá...

Tak pokud mohu poprosit, ráda bych ten postup znala od Vás, bez odkazů na jiné texty či diskuze. Zajímá mně Váš názor a Vaše postupy. Pojďme diskutovat. Třeba mne nějak obohatíte. A neodvolávejte se na Lacíkův příspěvek o reflexech, který přišel až dlouho po Vás.Je přeci jasné, že neexistuje jen jedna správná varianta. Budu vděčná, pokud mi popíšete řešení nějaké konkrétní situace. Ráda se nechám obohatit. Od toho jsem tady.

A nemějte mi za zlé, že postoj - já to udělám, až to udělá ona mi přijde dětinský. Navíc, píšete, že jste položil otázku, což je nedílná součást diskuze a na otázku by se mělo odpovědět. V tom souhlasím ! Proč tedy Vy neodpovídáte na otázku Huskyjaniny a jen se kroutíte?

Čeho jsem si všimla, pletete si dva pojmy a to TREST a KOREKCE. Trest je špatný, korekce dobrá. Já tresty používám jen u malých dětí, ty to pochopí. Pokud pes udělá něco špatně (je to vždy má vina) a pokud se na něj budu zlobit a potrestám ho, je to špatně.
Korekce spočívá v tom, že pokud se chová tak jak nechci aby se choval, upravím jeho chování tak aby bylo KOREKTNÍ. Korekce se používá u výcviku a výchovy. pokud chci pejska naučit např. přiřadit se k noze, a pejsek to udělá špatně, provedu korekci (to je výcvik). Korekce také může být, pokud pes začne jančit, třeba kvůli srně a já ho z toho stavu vytrhnu (ne do slova) například škubnutím vodítka, nebo třeba jen hlasově. Nebo, když na mě pes zavrčí, chňapne mi po svačině... (to je výchova). Pokud budu na psa řvát a cloumat s ním není to korekce.

Caramell napsal(a):
Mým cílem bylo spíše sdělit, že ta rána mi ruku neutrhla, nejedná se o žádnou šílenou bolest. Špatně jsem to formulovala. Žádní ze psů, na kterého byl EO použit za mé asistence si žádné trauma neodnesl. Zásadní je odhadnout, jak silná rána bude mít na toho kterého psa jaký dopad. To je celé. Je to jako když nepoučené dítě sáhne na plotnu a spálí se. Nečeká to. Nemá pak strach ze sporáku. Zná hranici. Stejně tak pes, když přepne do loveckého modu - spálí se. Pozná tu hranici. Nebude z něj vyklepaný vystresovaný psychopat. Stejně tak z toho dítěte. Viz. moje osoba.

Nemůžu si pomoci, ale opakovaná přirovnávání ke žhavým předmětům, elektrickým ohradníkům apod., jsou poněkud mimo mísu. To jsou pevné viditelné předměty, riziko bolesti je pro zvíře i pro dítě snadno pochopitelné a přesně definované - sáhnu, spálím se, nesáhnu- nespálím.
Opravdu nevěřím, že pomocí EO dokáže někdo psovi přesně definovat hranici, kdy je to ještě OK a kdy hrozí rána.
Do loveckého módu pes přepíná už ve chvíli, kdy se upřeně zahledí do křoví nebo jen čenichá po zemi. Kdy tedy dáte tu ránu? Přesně v okamžiku, kdy vyrazí? Nebo s nějakou prodlevou?
Moje fena dost často nevyrazí tři sta z místa, ale za stálého čenichání postupně zrychluje - čekala byste až na určitou rychlost než byste zmáčkla čudlík?
Občas se nechá falešně strhnout, když něco zahlédne - ani ona ani já nevíme, že ve skutečnosti tam zvěř není - pokud by měla EO, už by jí ta neexistující srna kousla.
Prostě tisíc a jedna možnost, jak udělat chybu v načasování.
A i kdyby byla skutečná, tak pes není deb.il - ví, že srna, která je x metrů před ním, ho kousnout nemůže. A nepřesvědčíte mě, že rána, která přijde ve chvíli, kdy se pes ničeho nedotýká, jen tlapama země, pro něj není nevysvětlitelná, nepochopitelná. Jen ten pes neumí mluvit, takže vám to neřekne. A často si zvykne, protože zvířata si zvyknou skoro na všechno, jen u některých to nezůstane bez následků. Vím o případu psa, který se po výcviku s EO bál rozeběhnout za čímkoli - i za jiným psem, člověkem nebo míčkem.
A do loveckého módu pes přepíná i při hře, při aportování, apod.
Podle čeho odhadujete, jak silná rána bude mít na toho kterého psa jaký dopad, mohu-li se zeptat?

Caramell napsal(a):
Tak pokud mohu poprosit, ráda bych ten postup znala od Vás, bez odkazů na jiné texty či diskuze. Zajímá mně Váš názor a Vaše postupy. Pojďme diskutovat. Třeba mne nějak obohatíte. A neodvolávejte se na Lacíkův příspěvek o reflexech, který přišel až dlouho po Vás.Je přeci jasné, že neexistuje jen jedna správná varianta. Budu vděčná, pokud mi popíšete řešení nějaké konkrétní situace. Ráda se nechám obohatit. Od toho jsem tady.

A nemějte mi za zlé, že postoj - já to udělám, až to udělá ona mi přijde dětinský. Navíc, píšete, že jste položil otázku, což je nedílná součást diskuze a na otázku by se mělo odpovědět. V tom souhlasím ! Proč tedy Vy neodpovídáte na otázku Huskyjaniny a jen se kroutíte?

Čeho jsem si všimla, pletete si dva pojmy a to TREST a KOREKCE. Trest je špatný, korekce dobrá. Já tresty používám jen u malých dětí, ty to pochopí. Pokud pes udělá něco špatně (je to vždy má vina) a pokud se na něj budu zlobit a potrestám ho, je to špatně.
Korekce spočívá v tom, že pokud se chová tak jak nechci aby se choval, upravím jeho chování tak aby bylo KOREKTNÍ. Korekce se používá u výcviku a výchovy. pokud chci pejska naučit např. přiřadit se k noze, a pejsek to udělá špatně, provedu korekci (to je výcvik). Korekce také může být, pokud pes začne jančit, třeba kvůli srně a já ho z toho stavu vytrhnu (ne do slova) například škubnutím vodítka, nebo třeba jen hlasově. Nebo, když na mě pes zavrčí, chňapne mi po svačině... (to je výchova). Pokud budu na psa řvát a cloumat s ním není to korekce.

Použití EO při odnaučování štvaní zvěře je trest. Takže nejen u malých dětí...

Terven napsal(a):
Nemůžu si pomoci, ale opakovaná přirovnávání ke žhavým předmětům, elektrickým ohradníkům apod., jsou poněkud mimo mísu. To jsou pevné viditelné předměty, riziko bolesti je pro zvíře i pro dítě snadno pochopitelné a přesně definované - sáhnu, spálím se, nesáhnu- nespálím.
Opravdu nevěřím, že pomocí EO dokáže někdo psovi přesně definovat hranici, kdy je to ještě OK a kdy hrozí rána.
Do loveckého módu pes přepíná už ve chvíli, kdy se upřeně zahledí do křoví nebo jen čenichá po zemi. Kdy tedy dáte tu ránu? Přesně v okamžiku, kdy vyrazí? Nebo s nějakou prodlevou?
Moje fena dost často nevyrazí tři sta z místa, ale za stálého čenichání postupně zrychluje - čekala byste až na určitou rychlost než byste zmáčkla čudlík?
Občas se nechá falešně strhnout, když něco zahlédne - ani ona ani já nevíme, že ve skutečnosti tam zvěř není - pokud by měla EO, už by jí ta neexistující srna kousla.
Prostě tisíc a jedna možnost, jak udělat chybu v načasování.
A i kdyby byla skutečná, tak pes není deb.il - ví, že srna, která je x metrů před ním, ho kousnout nemůže. A nepřesvědčíte mě, že rána, která přijde ve chvíli, kdy se pes ničeho nedotýká, jen tlapama země, pro něj není nevysvětlitelná, nepochopitelná. Jen ten pes neumí mluvit, takže vám to neřekne. A často si zvykne, protože zvířata si zvyknou skoro na všechno, jen u některých to nezůstane bez následků. Vím o případu psa, který se po výcviku s EO bál rozeběhnout za čímkoli - i za jiným psem, člověkem nebo míčkem.
A do loveckého módu pes přepíná i při hře, při aportování, apod.
Podle čeho odhadujete, jak silná rána bude mít na toho kterého psa jaký dopad, mohu-li se zeptat?

Prosím nechytejte mmě za slovo. Ten lovecký mod mi teda zavaříl. Jak to nazvat... prostě bod kdy pes dosáhne vysoké koncentrace, zaměří se na kořist a nic jiného pro něj neexistuje. Může to být ve statice, nebo hned jak pes vyrazí. Jakmile déle letí, může to být matoucí. Při čichání nebudu čekat na konkrétní rychlost, ta je nepodstatná. Důležitý je stav mysli.Pokud si jen tak čuchní OK, ale jakmile se zaměří na cíl - tedy následovat stopu a najít kořist a ostatní nevnímat, je třeba ho z toho vytrhnout - to je ten moment. Proto nezáleží na nečekané situaci, kterých může být nespočet. Je to o tom vědět, kdy ránu použít. Není to závislé na situaci a danou situaci si nelze předem detailně naplánovat.
"Občas se nechá falešně strhnout, když něco zahlédne - ani ona ani já nevíme, že ve skutečnosti tam zvěř není" Vy to sice nevíte, ale ona si myslí, že tam je, jinak by se nenechala strhnout.
"A i kdyby byla skutečná, tak pes není deb.il - ví, že srna, která je x metrů před ním, ho kousnout nemůže" Ano ! Pes není deb.l. Nemyslí si, že ho kousla srna. Spojí si to přesně s tím svým psychickým stavem - tedy chtíčem hnát/lovit srnu. nespojí se si to s ničím fyzickým, proč by taky měl. Proto je zásadní chyba, použít ránu v případě, že je pes v jiné - normální náladě (hraje si, čuchá si, běhá, rozhlíží se...). Pes to moc dobře pochopí.
"sáhnu, spálím se, nesáhnu- nespálím" absolutně stejné je to i u toho obojku. Chci sežrat srnu "spálím se" nechci sežrat srnu, nespálím se. Tohle se mnohem lépe vysvětluje a demonstruje osobně.
Je to jako u těžkých alkoholiků, na odvykačce, kteří berou prášek (na název si nevzpomenu) který způsobí, že jakmile si líznou alkoholu, budou zvracet. Mozek si to zafixuje, alkohol - zvracení (tedy pro tělo nepříjemný stav). Forma fyzicky hmatatelné reakce - dáš si alkohol, sklenička tě kousne by taky nefungovala.

Terven napsal(a):
Použití EO při odnaučování štvaní zvěře je trest. Takže nejen u malých dětí...

To není trest. Prosím definujte mi, co je podle Vás trest, ať se můžeme hnout z místa.

Caramell napsal(a):
To není trest. Prosím definujte mi, co je podle Vás trest, ať se můžeme hnout z místa.

Trest je něco, čím se snažíme potlačit dané chování. V našem případě se snažíme potlačit štvaní zvěře přidáním nepříjemného podnětu (rána od EO), jedná se tedy o pozitivní trest.

Důležitý je stav mysli.Pokud si jen tak čuchní OK, ale jakmile se zaměří na cíl - tedy následovat stopu a najít kořist a ostatní nevnímat, je třeba ho z toho vytrhnout - to je ten moment.

Jen tak čuchnout je OK a déle čuchat už nikoli? Zajímalo by mě, kdy byste dávala impulsy mé feně, která - má-li volno- nezvedne nos ze země a prakticky pořád je na něco zaměřená.
Důležitý je stav mysli? Pokud vaší mysli, tak OK, pokud máte na mysli mysl psa, tak to je poněkud ošemetné. Já si myslím, že svou fenu znám hodně dobře, ale netroufám si posoudit stav její mysli až tak, že bych na základě toho do ní pustila elektriku.

Určitě byl myšlen stav mysli psa. Proto je použití EO tak těžké a ošemetné. Jednak postřehnout ten moment, kdy to "psa napadlo" a pak také velká pohotovost. Psovod s EO v ruce nesmí ani vteřinu "zaspat". A stejně jako u psa i u lidí funguje : vidím, chvilku mi trvá než mi to doleze a chvilku než zmáčknu - a už to mačkám pozdě. ( Já tedy ne, já bych přesně kvůli tomu EO nepoužívala, stačí mi problém se správným načasováním odměny - např. kliknutím ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě byl myšlen stav mysli psa. Proto je použití EO tak těžké a ošemetné. Jednak postřehnout ten moment, kdy to "psa napadlo" a pak také velká pohotovost. Psovod s EO v ruce nesmí ani vteřinu "zaspat". A stejně jako u psa i u lidí funguje : vidím, chvilku mi trvá než mi to doleze a chvilku než zmáčknu - a už to mačkám pozdě. ( Já tedy ne, já bych přesně kvůli tomu EO nepoužívala, stačí mi problém se správným načasováním odměny - např. kliknutím ).

Orionko, já vím, že byl myšlen stav mysli psa, jen jsem si rejpla - budiž mi odpuštěno.
A načasování - jj, mám to stejně. Kolikrát zblízka upřeně zírám na psa, abych náhodou neodklikla něco, co jsem nechtěla a přitom jde v podstatě o houby, maximálně hrozí, že se to budem učit déle.
V případě impulsu EO už celkem "o něco jde" a přitom výcvikáři běžně vyhodnocují situaci x metrů vzdáleni od psa a na základě toho mačkají čudlík.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě byl myšlen stav mysli psa. Proto je použití EO tak těžké a ošemetné. Jednak postřehnout ten moment, kdy to "psa napadlo" a pak také velká pohotovost. Psovod s EO v ruce nesmí ani vteřinu "zaspat". A stejně jako u psa i u lidí funguje : vidím, chvilku mi trvá než mi to doleze a chvilku než zmáčknu - a už to mačkám pozdě. ( Já tedy ne, já bych přesně kvůli tomu EO nepoužívala, stačí mi problém se správným načasováním odměny - např. kliknutím ).

Pokud máte problém se správným načasováním odměny, nemůžete podle toho soudit jiné lidi. Někdo je více vnímavý, klidný, sebejistý a umí číst psa, jiný váhá, zmatkuje dělá pokusy. Proto EO zvládne správně použít jen malá řada lidí.

Terven napsal(a):
Orionko, já vím, že byl myšlen stav mysli psa, jen jsem si rejpla - budiž mi odpuštěno.
A načasování - jj, mám to stejně. Kolikrát zblízka upřeně zírám na psa, abych náhodou neodklikla něco, co jsem nechtěla a přitom jde v podstatě o houby, maximálně hrozí, že se to budem učit déle.
V případě impulsu EO už celkem "o něco jde" a přitom výcvikáři běžně vyhodnocují situaci x metrů vzdáleni od psa a na základě toho mačkají čudlík.

Proto radši chválím slovně. Přece jen h.uba je k mozku blíž. Ruka až na délku paže .
A když bych se vrátila na úplný začátek, poradila bych zadavatelce, aby především změnila přivolávací povel. Jestli už ji má pes při zavolání "ke mně" na háku, volala bych jinak, začla od začátku a vždycky trvala na poslechnutí na první povel. Vybrala bych povel hodně znělý a používala ho jen tehdy, kdy bych ještě věděla, že ho pes splní a když bych to mohla ovlivnit.
( Hezky se to radí ).

Terven napsal(a):
Trest je něco, čím se snažíme potlačit dané chování. V našem případě se snažíme potlačit štvaní zvěře přidáním nepříjemného podnětu (rána od EO), jedná se tedy o pozitivní trest.

Trest a pozitivní trest jsou dva odlišné pojmy, navíc z lidské psychologie - to do psí nepatří.
Jde o poznání nebezpečné hranice. Stále, jako u těch Vámi odsuzovaných přirovnání k něčemu pálivému. Ta fyzická věc v tom opravdu nehraje roli. Jako trest to může vnímat člověk, který o psu přemýšlí jako o člověku. Člověk se ale tohoto "trestání" vůbec nesmí zúčasnit, nesmí na psa zavolat, ani si ho všímat. Když je trestán člověk, tak je to přeci úplně něco jiného. Pořád tady zpochybňujete má tvrzený, založená na zkušenostech a přirozené komunikaci se psy a přitom já nejsem ta které fena utíká. Kolikrát jste se účastnila takové akce s lidmi, kteří věděli co dělají ? To že to nezvládáte Vy, přeci neznamená, že to nezvládne nikdo. Jistě že znáte případy, kdy obojek nepomohl, ublížil psovi, nebo ho zničil. Je totiž nesrovnatelně více lidí, kteří neumějí číst svého psa a EO je pro ně lákavá věc. Věc která snadno a rychle vyřeší jejich problém bez zbytečné námahy. V tom to je, takový obojek je totiž velice snadno dostupná věc. No proč si lidi kupují pilulky na hubnutí. Protože si myslí, že se nebudou muset snažit. Taková pilulka ale neublíží člověku tak jako obojek pejskovi. Obojí je ale stejně lákavé a dostupné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proto radši chválím slovně. Přece jen h.uba je k mozku blíž. Ruka až na délku paže .
A když bych se vrátila na úplný začátek, poradila bych zadavatelce, aby především změnila přivolávací povel. Jestli už ji má pes při zavolání "ke mně" na háku, volala bych jinak, začla od začátku a vždycky trvala na poslechnutí na první povel. Vybrala bych povel hodně znělý a používala ho jen tehdy, kdy bych ještě věděla, že ho pes splní a když bych to mohla ovlivnit.
( Hezky se to radí ).

Nemyslím si, že změna povelu je důležitá. Důležité je to co píšete dále. Trvat na vykonání povelu. Zásadní u paní zadavatelky je do jakého stavu se její pejsek při konfrontaci se zvěří dostane. Od toho se odvíjí vše ostatní. Nelze říci utíká vám pes, dělejte tohle. Ale s tím přivoláním samozřejmě souhlasím. To je základ. Otázkou je, jestli to dokáže vyřešit problém.

Terven napsal(a):
Důležitý je stav mysli.Pokud si jen tak čuchní OK, ale jakmile se zaměří na cíl - tedy následovat stopu a najít kořist a ostatní nevnímat, je třeba ho z toho vytrhnout - to je ten moment.

Jen tak čuchnout je OK a déle čuchat už nikoli? Zajímalo by mě, kdy byste dávala impulsy mé feně, která - má-li volno- nezvedne nos ze země a prakticky pořád je na něco zaměřená.
Důležitý je stav mysli? Pokud vaší mysli, tak OK, pokud máte na mysli mysl psa, tak to je poněkud ošemetné. Já si myslím, že svou fenu znám hodně dobře, ale netroufám si posoudit stav její mysli až tak, že bych na základě toho do ní pustila elektriku.

Ono je potřeba poznat rozdíl mezi zájmem a fixací na podnět, často až obsesivní. Pokud se pejsek jen o něco zajímá bude reagovat na mé, nebo okolní podněty.Pokud nebude, jen protože je neposlušný, nebo nevychovaný a není zvyklí ihned reagovat na Váš podnět, je potřeba to napravit. Já to rozeznám. Není to o tom napsat podrobný recept, který by si každý přečetl a byl z něj praktikující odborník. To je potřeba mít vžité. Já reaguji intuitivně, automaticky. Nejde stát, přemýšlet a až potom reagovat. Žiju se psy už dlouho a nechovám se k nim jako k lidem, také tak o nich nepřemýšlím. Jen proto moji psy, nebo psy kteří prošli mou rehabilitací (která se samozřejmě primárně týkala jejich páníčků) nemají žádné problémy a žijí šťastný život.
Pokud trváte na svém, tedy EO absolutně Ne. Popište mi nějakou alternativu.

Caramell napsal(a):
Trest a pozitivní trest jsou dva odlišné pojmy, navíc z lidské psychologie - to do psí nepatří.
Jde o poznání nebezpečné hranice. Stále, jako u těch Vámi odsuzovaných přirovnání k něčemu pálivému. Ta fyzická věc v tom opravdu nehraje roli. Jako trest to může vnímat člověk, který o psu přemýšlí jako o člověku. Člověk se ale tohoto "trestání" vůbec nesmí zúčasnit, nesmí na psa zavolat, ani si ho všímat. Když je trestán člověk, tak je to přeci úplně něco jiného. Pořád tady zpochybňujete má tvrzený, založená na zkušenostech a přirozené komunikaci se psy a přitom já nejsem ta které fena utíká. Kolikrát jste se účastnila takové akce s lidmi, kteří věděli co dělají ? To že to nezvládáte Vy, přeci neznamená, že to nezvládne nikdo. Jistě že znáte případy, kdy obojek nepomohl, ublížil psovi, nebo ho zničil. Je totiž nesrovnatelně více lidí, kteří neumějí číst svého psa a EO je pro ně lákavá věc. Věc která snadno a rychle vyřeší jejich problém bez zbytečné námahy. V tom to je, takový obojek je totiž velice snadno dostupná věc. No proč si lidi kupují pilulky na hubnutí. Protože si myslí, že se nebudou muset snažit. Taková pilulka ale neublíží člověku tak jako obojek pejskovi. Obojí je ale stejně lákavé a dostupné.

Trest a pozitivní trest jsou dva odlišné pojmy, navíc z lidské psychologie - to do psí nepatří.

Promiňte, nesmysl. Říkají vám něco kvadranty operantního podmiňování? V současné době v oblasti výcviku zvířat už poměrně profláklé...dávám odkaz, doporučuju přečíst, co je pozitivní trest (P+)
http://www.psihratky.cz/hracky-pro-psy/15-VYCHOVA-A-VYCVIK/26-Jak-klikr-funguje
Pokud tvrdíte, že impuls EO není trest, těžko se domluvíme.

Neupírám vám v žádném případě zkušenosti, jen jste mě nepřesvědčila, že EO je neškodná výcviková pomůcka. Výše jsem měla pár dotazů, na které mě opravdu zajímala vaše odpověď.
Je to všechno o prioritách, asi je máme každá někde jinde.

Neřekla bych, že mi utíká fena, jen je prostě v jisté fázi výcviku- a v jistých lokalitách na stopovačce, aby utíkat nemohla. Samozřejmě, že o jejím loveckém pudu vím a v minulosti, poprvé jako pětiměsíční štěně, za zvěří utekla. Jinak bych to nezjistila.
A máme tu dvě skupiny psů- netroufám si tvrdit, jak je která velká. V jedné jsou psi, kterým EO pomohl ke spokojenému pohybu navolno, ve druhé ti, kterým ublížil či je dokonce zničil (vaše slova).
Kromě schopností cvičitele hraje jistě roli i psychika psa - nebudu riskovat, že moje fena bude patřit do té druhé skupiny. Jak už jsem psala, mám známou, která fenu svěřila zkušenému člověku a ta se jí po prvním impulsu válela v křečích na zemi.
Já to zvíře mám pro potěšení, nemám důvod jej vychovávat pomocí trestů.

Terven napsal(a):
Trest a pozitivní trest jsou dva odlišné pojmy, navíc z lidské psychologie - to do psí nepatří.

Promiňte, nesmysl. Říkají vám něco kvadranty operantního podmiňování? V současné době v oblasti výcviku zvířat už poměrně profláklé...dávám odkaz, doporučuju přečíst, co je pozitivní trest (P+)
http://www.psihratky.cz/hracky-pro-psy/15-VYCHOVA-A-VYCVIK/26-Jak-klikr-funguje
Pokud tvrdíte, že impuls EO není trest, těžko se domluvíme.

Neupírám vám v žádném případě zkušenosti, jen jste mě nepřesvědčila, že EO je neškodná výcviková pomůcka. Výše jsem měla pár dotazů, na které mě opravdu zajímala vaše odpověď.
Je to všechno o prioritách, asi je máme každá někde jinde.

Neřekla bych, že mi utíká fena, jen je prostě v jisté fázi výcviku- a v jistých lokalitách na stopovačce, aby utíkat nemohla. Samozřejmě, že o jejím loveckém pudu vím a v minulosti, poprvé jako pětiměsíční štěně, za zvěří utekla. Jinak bych to nezjistila.
A máme tu dvě skupiny psů- netroufám si tvrdit, jak je která velká. V jedné jsou psi, kterým EO pomohl ke spokojenému pohybu navolno, ve druhé ti, kterým ublížil či je dokonce zničil (vaše slova).
Kromě schopností cvičitele hraje jistě roli i psychika psa - nebudu riskovat, že moje fena bude patřit do té druhé skupiny. Jak už jsem psala, mám známou, která fenu svěřila zkušenému člověku a ta se jí po prvním impulsu válela v křečích na zemi.
Já to zvíře mám pro potěšení, nemám důvod jej vychovávat pomocí trestů.

Dobrá, ale nejde tady přeci o slovíčkaření. Nazývejme to trest, ale neměňte neustále tu podstatu správného použití obojku.
EO není neškodná pomůcka. Píšete tady o mých prioritách, ale sama se chytáte špatných věcí. Stejně jako s tím loveckým modem, nešlo o slovo, ale o pochopení kontextu. Nechápete celkovou problematiku. Facka taky může pomoc nebo ublížit.
Já přeci netvrdím že EO je řešením pro všechno. Dokonce né ani pro každý případ lovení zvěře. Ale nesouhlasím s striktním názorem, že to je v každém případě špatné.
Pokud v pěti měsících zjistíte, že Vám fena utíká za zvěří, je to chyba a ne argument. Mám teď 4,5 měsíční štěňátko pro kterého jsem střed vesmíru. Chtělo by honit srnky? Ano. Já jsem pro něj ale silnější motivace...

Psychika psa rozhodně roli hraje a pokud se cítíte že EO je risk, je jasné a správné, že ho nepoužíváte.
Vaší známé je mi líto, ale nesvěřila svou fenku do rukou zkušenému člověku jak píšete. Možná zkušenému v jiné oblasti. Nemůžu věřit prvnímu, kterého potkám a který tvrdí, že je odborník. Ani, to že pomohl sousedovi neznamená, že dokáže pomoct mě. Je dobré si s člověkem pohovořit a vidět ho při práci. Zjistit si o něm informace. Ještě jsem neviděla pejska, který by se po ráně svíjel v křečích. Pokud je tohle Vaše představa, jak to asi obvykle vypadá, tak chápu Váš názor. Tohle se nesmí stát.

Já na Vás nechci nijak útočit. Nechci se vytahovat. Chci, aby jste mě pochopila, protože, já Vás chápu. Máte ráda svého psa a nechcete mu ublížit. Vždyť Vám ani neradím obojek použít.Pokud jste spokojená tak jak jste, tak není co řešit. O to přeci jde. Vaše fenka se nechová tak zle, jak se chovají někteří jiní psy. Já nevím, jestli si ty situace dokážete reálně představit, jestli jste je zažila a pokud zažila a vyřešila budu Vážně ráda, pokud mi nabídnete nějaké alternativní řešení.

"Já to zvíře mám pro potěšení, nemám důvod jej vychovávat pomocí trestů."
Jen na doplnění. To já přeci taky. Moji psy nikdy elekryku na krku neměli. Ani nemusím řešit cokoliv se stopovačkou. Já jsem šťastná. Oni jsou šťastní. Můžu jít kdykoliv kamkoliv a vím, že vše bude OK.
Každý kdo si pořizuje psa, pořizuje si ho pro to, aby měl příjemnější a šťastnější život. Nikdo si nevezme štěňátko s tím, že plánuje že za 2 roky bude řešit nezvladatelnost na vodítku, asociální chování, lovení zvěře... To nikdo nechce. Primární výchova není založena na trestech. Toto přichází až u řešení problémů. Dá se říci, že je to revýchova. V drtivé většině případů jde ale jen o korekci a né jak tomu Vy říkáte - tresty (tedy použití EO).

Teď mě tak napadá, co když pejska štípne včela ? Nebo co když mu páníček skřípne ocas ? To musí být hrozné trauma.

Caramell napsal(a):
Teď mě tak napadá, co když pejska štípne včela ? Nebo co když mu páníček skřípne ocas ? To musí být hrozné trauma.

Jsem si pěkně početla, zajímavé.
Když psa štípne včela, vosa, někdy oteče, jindy ne, Ale ví, že to byl bzučící hmyz, který se zjevil. Když psovi šlápnu na ocas, omluvím se mu. Jasné situace, ze kterých si pes udělá většinou závěr, že neradno chytat včely, vosy a klidit se z cesty páníčkovi, který třeba nese hrnec a nevidí si pod nohy.
Pokud v pěti měsících zjistíte, že Vám fena utíká za zvěří, je to chyba a ne argument. Mám teď 4,5 měsíční štěňátko pro kterého jsem střed vesmíru. Chtělo by honit srnky? Ano. Já jsem pro něj ale silnější motivace...
Mohu se optat, co máte za plemeno? Pokud to už někde bylo zmíněno, omlouvám se.

Caramell napsal(a):
Teď mě tak napadá, co když pejska štípne včela ? Nebo co když mu páníček skřípne ocas ? To musí být hrozné trauma.

Není vám jasné, že píšete o něčem naprosto jiném než je výchova psa pomocí EO? Opravdu ne?

Caramell napsal(a):
Trest a pozitivní trest jsou dva odlišné pojmy, navíc z lidské psychologie - to do psí nepatří.
Jde o poznání nebezpečné hranice. Stále, jako u těch Vámi odsuzovaných přirovnání k něčemu pálivému. Ta fyzická věc v tom opravdu nehraje roli. Jako trest to může vnímat člověk, který o psu přemýšlí jako o člověku. Člověk se ale tohoto "trestání" vůbec nesmí zúčasnit, nesmí na psa zavolat, ani si ho všímat. Když je trestán člověk, tak je to přeci úplně něco jiného. Pořád tady zpochybňujete má tvrzený, založená na zkušenostech a přirozené komunikaci se psy a přitom já nejsem ta které fena utíká. Kolikrát jste se účastnila takové akce s lidmi, kteří věděli co dělají ? To že to nezvládáte Vy, přeci neznamená, že to nezvládne nikdo. Jistě že znáte případy, kdy obojek nepomohl, ublížil psovi, nebo ho zničil. Je totiž nesrovnatelně více lidí, kteří neumějí číst svého psa a EO je pro ně lákavá věc. Věc která snadno a rychle vyřeší jejich problém bez zbytečné námahy. V tom to je, takový obojek je totiž velice snadno dostupná věc. No proč si lidi kupují pilulky na hubnutí. Protože si myslí, že se nebudou muset snažit. Taková pilulka ale neublíží člověku tak jako obojek pejskovi. Obojí je ale stejně lákavé a dostupné.

Trest a pozitivní trest nepatří do psí psychologie? Proč si to myslíte? Člověk se trestání nesmí účastnit? Myslíte si, že ten pes je totální idiot a neví, kdo drží ovladač a kdo mu to dal doma na krk? Proč tedy tolik psů chodí do konce života s maketou na krku?
Účastnila jsem se podobných akcí bohužel dost často a viděla jsem i ty následky, jak jsem psala a výš. Ta paní s vestíkem čerpala znalosti u lidí, kteří se nazývali odborníky, stejně jako majitelé té NO, co jí máčeli, aby jí to koplo ještě víc. Přesně jak vy píšete - lidé se neúčastnili trestání, čuba nevěděla, za co dostává pecky a složila se nervově. Když k ní šli s tímto obojkem, zalezla do boudy a nedostali jí ven. Pár měsíců mi trvalo, než se přestala bát o krk, stejně jako ten pyreneják.

Caramell napsal(a):
Chápu že je spousta pseudoodborníků a já tady těžko dokážu, že mezi ně nepatřím. Jsou to pořád jen slova, které sem jako virtuální anonym píšu. Nikdy a to zdůrazňuji, nepracuji se psem tak abych mu fyzicky, nebo psychicky ublížila. Pokud vím, že obojek nepomůže, zvolím jinou individuální metodu, jak například popisuji v příspěvku pro "joliha". Člověk musí být uvědomělí a nejdříve pejska poznat, než mu nasadím tak nebezpečný nástroj. Nejde říct, tak pojď dáme mu ten obojek a snad to zabere. Kdo psovi namočí krk, nebo třeba používá nabroušený ostnatý obojek je slaboch a na psovi mu nezáleží. Je to hnus a takový člověk si nezaslouží označení kynolog, ani pejskař.

Jen na jednu stranu uznáváte, že je to o načasování a málokdo ho umí použít. Tvrdíte, že to není trest a přitom je to nesmysl, trest to je a používání EO tak, jak vy ho popisujete, je na trestu založené. Tvrdíte, že když si pes jen tak čuchne, není třeba ho trestat, ale že je třeba ho "vytrhnout" z toho, kdy se přepne do loveckého módu. Já tvrdím, že je třeba, aby se pes do loveckého vůbec nedostal, jinak je to celé o ničem. Máte pravdu, že je to o načasování a znovu dochází na slova těch, kdo opravdu umí a uměli: kdo načasování umí, nepotřebuje EO, kdo neumí, tomu nepatří do ruky. A toto se podle mého názoru nedá okecat žádným způsobem. A už vůbec nechápu, jak můžete obhajovat používání pomůcky tak nevhodným způsobem, jak jste popisovala.

Tím, že psovi namočíte srst pod obojkem, opravdu větší ránu nedostane. Na to jste přišla jak?

I když jsem už výše napsala, že k tématu nemám co říct, tak tohle nemůžu vydržet. To, co tady pořád plácáte - vždyť to je diskuse fakt o ho.ně! Chytáte se za slovíčka a děláte z toho všeho vědu. Každá si tady honíte své ego, jaká jste odbornice, ale jediné použitelné názory má Caramell. Caramell, divím se vám, že máte tolik trpělivosti pořád dokola něco vysvětlovat Scylle a Terven, které jsou jen zalepené bojovnice proti EO.
SCYLO: už konečně přestaňte šířit ty poplašné zprávy kolik zkažených, zlomených a nevím jakých (zapomněla jste na svoje oblíbené slovo "usmažených") psů jste viděla! Cvičila jsem mnoho psů pomocí EO, ale takového psa jsem neviděla ani jednoho! Vždycky, když začínám pracovat s nějakým psem, tak mám jen jednu obavu - co udělá po první ráně? Neuteče? Tam se totiž ukáže, jaký má pes vztah s pánem. Ten, který mu věří, bude u něj hledat záchranu, ten, který uteče, tak svému pánovi asi moc nevěří. A divte se, neutekl ani jeden!
Z vašich výroků je vidět, že o výcviku psů s EO opravdu nic nevíte. Např. to o namáčení krku. Víte, kolikrát je pes mokrý celý, když ráno cvičíme v mokré trávě? Fakt si myslíte, že dostane větší ránu? A další a další výroky, nehodlám to tady rozebírat, každý, kdo o EO něco ví, to vidí sám. Ale na vašem místě: když o něčem nic nevím, tak se k tomu nevyjadřuji - jen vy pořád šíříte ty svoje demagogie.
Ano, já zastávám výcvik pomocí EO, ale nikdy jsem nenapsala, že vždy a všude. A hlavně ho nedoporučuji k použití všem lidem. Někteří prostě na to nemají, aby ho použili, protože mají v hlavě předsudky a nevěří tomu - potom to nemohou správně použít. Já v tom ale nevidím nic špatného, když se to umí, právě naopak. Je to prostředek, jak dojít co nejefektivněji k cíli zejména v případě štváčů zvěře. A jestli vy to nazýváte "trestem" je mě úplně jedno. Pokud ten "trest" dokáže zachránit mému psu život, tak ho klidně budu "trestat".
Zároveň ani neodsuzuji práci na řemeni - když na to někdo má čas a trpělivost. Nicméně pro mne to je v určitých případech ztráta času. Na řemeni je potřeba především naučit nejprve štěně 100 % přivolání a potom nemusím řešit štvaní zvěře. Ale když už některý pes šíleným štváčem je, tak si troufám tvrdit, že řemen je slabá metoda.
Takže žijme a nechme žít! Každý ať si svého psa cvičí jak chce, ale nebudu říkat, že to, či ono je lepší a to druhé úplně k ničemu.

Mě udivuje jak je každý přesvědčený i tom, že pro psa je nějaký, jakýkoliv, trest či pochvala něco víc než určitá činnost. Setkala jsem se už s více psy co pro určitou činnost by položili život. I jsem se setkala s tím že vycvikar to vzdal. A i když se tu snažíte vysvětlit, že když pes bude mít zkušenost, že zver= špatná zkušenost, tak psi se o to víc snažili tu činnost udělat precizněji i to že zpatna zkušenost byla ohrožující na životě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zkoušeli jste ohrady s koňmi, pak jestli máte poblíž farmu se zvěří, prostě mu to zevšednět tak, že nebude mít potřebu zvěř pak kontaktovat.

Díky moc. Koně jsou ok, na ty reaguje normálně, bez snahy o lov. Bere je v podstatě asi jako "většího psa". Tj. "očuchám, nechce se to kamarádit, tak na to peču..." Farma se zvěří se v rozumném dosahu _ cca do 100km nekoná, nebo o ní nevíme, jen bažantnice, kam ho ale se psem majitel trénovat nepustí. Domácí zvířectvo majitel psa nemá. My sice ano, ale přiznám se, že do bližšího kontaktu s nimi ho zas nepustím já. Přeci jen pokud má zrovna králíková mladé, potřebuje klid a ne aby jí u králíkárny vyšiloval pes. U ohrady s našima ovcema jsme kdysi trénovali klid se samojedovou. Už to opět víckrát se žádným psem neudělám. Beranovi se pobyt "vetřelce" ohrožujícího jeho stádo poblíž vůbec nelíbil. Přestože v tu dobu byl už tříletý a do té doby hodný, po půl roce tréninku na klid psa u zvířat šel beran do klobás. Začal mi útočit na lidi i na mne. Když jsem skončila se zlomenou rukou, vzdala jsem to jak s beranem, tak s nácvikem klidu u ovcí. Takže sehnat místo, kde by se se psem dalo trénovat u zvířat je dost oříšek, samozřejmě už jsme přemýšleli a zkoušeli kde trénovat. Ale moc díky za radu.

Nejde o to, chodit mezi ty zvířata, ale být u ohrady a chodit tam tak často, až se psovi zvěř okouká. Pak když to je pro něj všední, tak přijdete k ovcím a pes nezvedne ani ucho.

Huskyjanina napsal(a):
Nejde o to, chodit mezi ty zvířata, ale být u ohrady a chodit tam tak často, až se psovi zvěř okouká. Pak když to je pro něj všední, tak přijdete k ovcím a pes nezvedne ani ucho.

Já nevím, nevím jestli se někdy okouká. Do lesa chodíme obden, srny a zajíce potkáme pokaždé(už 9let) a nevypadá, že by se mu okoukaly Zvládá chodit mezi slepicema. Teď, asi poslední půlrok. Troufám si tvrdit, že pomohl pořádný výprask nad přizabitou slepicí Rychlé a účinné. U koní pomohlo, že utekl na pastvinu(máme ji za domem) a honil koně dokola. Po pár kilometrech to koně přestalo bavit a zastavili se. Když doběhl až skoro k nim zjistil jak jsou velcí, tak zdrhnul. Já sice strachy málem umřela, ale teď když kolem jedou koně ani nepípne, jakový má respekt. Na ovci štěkne za plotem, ale nestojí u plotu a nevyšiluje. Zajímají jen ty srny a zajíci, protože u nich ví, že když začne štěkat, začnou utíkat a z toho je v rauši

Ono nejde o to jen chodit do lesa. Tady jde o to, být u tý zvěře tak dlouho, dokud ho úplně nepřestane zajímat. Ne, že v klidu na ní kouká Já to takhle dělala s mou haskounkou, že jsme chodili pozorovat srnky. Nejdřív cukala a chtěla za nima, pak v klidu seděla a koukala na ně a pak se rozvalila k nim zády a chtěla drbat.Teď když půjdu a vyběhne stádo srn, tak jen po nich koukne jako "no a co, srnky" a jde si dál.

Huskyjanina napsal(a):
Ono nejde o to jen chodit do lesa. Tady jde o to, být u tý zvěře tak dlouho, dokud ho úplně nepřestane zajímat. Ne, že v klidu na ní kouká Já to takhle dělala s mou haskounkou, že jsme chodili pozorovat srnky. Nejdřív cukala a chtěla za nima, pak v klidu seděla a koukala na ně a pak se rozvalila k nim zády a chtěla drbat.Teď když půjdu a vyběhne stádo srn, tak jen po nich koukne jako "no a co, srnky" a jde si dál.

Že by v klidu koukal za srnama či zajícem...nehrozí. Začne řvát a lítat kola na flexině. Když byl mladý, zkoušela jsem odvést pozornost(myslela jsem, že to časem dá) upovelovat atd, ale po čase mne přestalo bavit psa seřvávat co 100m. A to bych musela vysvětlit těm srnám, aby taky zůstaly stát a to jaksi nelze Zůstane stát, zaměří a ve chvíli, kdy zjistí, že je to srna začne vyrvál Zkusila jsem říct klidným hlasem: ano, srnečka, kouká na tebe, neřvi, ať neuteče, ona se pejsků bojí.. to je jako povel: hele srnka, vem si ji

Mě se hrozně líbí ta metoda zevšednit mu tu zvěř. Myslite, že by to šlo i když pes bezmezně miluje jiné psy? Třeba, že by byl měsíc se smečkou 20ti psů, že by byl tak upsovanej, že už by ho.to k nim netáhlo?

lesnížínka napsal(a):
Že by v klidu koukal za srnama či zajícem...nehrozí. Začne řvát a lítat kola na flexině. Když byl mladý, zkoušela jsem odvést pozornost(myslela jsem, že to časem dá) upovelovat atd, ale po čase mne přestalo bavit psa seřvávat co 100m. A to bych musela vysvětlit těm srnám, aby taky zůstaly stát a to jaksi nelze Zůstane stát, zaměří a ve chvíli, kdy zjistí, že je to srna začne vyrvál Zkusila jsem říct klidným hlasem: ano, srnečka, kouká na tebe, neřvi, ať neuteče, ona se pejsků bojí.. to je jako povel: hele srnka, vem si ji

Tohle vůbec Pokud by mi takhle rval za vodítko, tak by si zažil leteckej den. A důsledně bych trvala na poslušnosti. Pár buzeračních cviků, aby začal vnímat.

Andrýsek3 napsal(a):
Mě se hrozně líbí ta metoda zevšednit mu tu zvěř. Myslite, že by to šlo i když pes bezmezně miluje jiné psy? Třeba, že by byl měsíc se smečkou 20ti psů, že by byl tak upsovanej, že už by ho.to k nim netáhlo?

Ono ne, že by ho to k nim netáhlo, ale byl by na 100% v přítomnosti psů ovladatelnější

Huskyjanina napsal(a):
Tohle vůbec Pokud by mi takhle rval za vodítko, tak by si zažil leteckej den. A důsledně bych trvala na poslušnosti. Pár buzeračních cviků, aby začal vnímat.

Ježíš, to jste si dovolila napsat "leteckej den"? Víte, jak to teď schytáte od těch sluníčkářů, co si myslí, že se psem se jen domluví a ono vše krásně funguje?

No co už Jen mě přijde směšný, jak se tady lidi dohadujou o nácviku přivolání. Přeci je jedno jestli použiju stopku několik měsíců a nebo EO několik týdnů...výsledek by měl být ovladatelný pes. Tak jako se dá špatně použit EO, tak i stopka. Nejčastější návod na použití stopky je, že dejte psovi stahovák a nechte ho pěkně doběhnout na konec stopky a pořádně s ním škubněte. Však on si honění zvěře rozmyslí. Přijde vám lidi tohle vůči psovi etický? V tomhle směru zlatej EO s jeho ďobnutím. Takže bych byla opatrná s tím doporučováním stopky. Všechno je jen a jen o rukách, co ty pomůcky ovládaj...

koňadra napsal(a):
Ježíš, to jste si dovolila napsat "leteckej den"? Víte, jak to teď schytáte od těch sluníčkářů, co si myslí, že se psem se jen domluví a ono vše krásně funguje?

Sluníčkář jsem a přesto letecký den zažívá poměrně často, protože je to o tom. buď moje páteř, nebo jeho páteř. jemu to ovšem ani po těch 9letech fakt nedochází Přišel o psího kámoše, tak mu nějak teď už víc povoluju, takže na to povelování pravda už kašlu a říkám si, že si prostě užijem, dokud to jde. On šílení za srnama, já prochajdy lesem i přes to jeho vyšilování

Já bych zas jako majitel koní šílela kdyby si k mé ohradě chodili lidi trénovat svoje hysterky a ti by akorát jančili mojí zvěř. Ono třeba vyjančená březí kobyla lítající hodinu po výběhu pod pěnou není psina, nebo kůň s nějakým problémem. Takže pokud toto trénovat tak prosím, po dohodě s majitelem.

lesnížínka napsal(a):
Sluníčkář jsem a přesto letecký den zažívá poměrně často, protože je to o tom. buď moje páteř, nebo jeho páteř. jemu to ovšem ani po těch 9letech fakt nedochází Přišel o psího kámoše, tak mu nějak teď už víc povoluju, takže na to povelování pravda už kašlu a říkám si, že si prostě užijem, dokud to jde. On šílení za srnama, já prochajdy lesem i přes to jeho vyšilování

Ono to ani není o tom leteckym dnu, ten použiju až když mi pes vyloženě vztyčuje prostředník. Každýmu psovi to dojde, pokud mu to ten dotyčný správně vysvětlí. Ale ne vždy má na to člověk trpělivost Mě by tohle vadilo, ale vy už jste za ta léta zvyklá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych zas jako majitel koní šílela kdyby si k mé ohradě chodili lidi trénovat svoje hysterky a ti by akorát jančili mojí zvěř. Ono třeba vyjančená březí kobyla lítající hodinu po výběhu pod pěnou není psina, nebo kůň s nějakým problémem. Takže pokud toto trénovat tak prosím, po dohodě s majitelem.

Tak pokud by to byl blázen, jak píše lesnížínka, tak by mě ani nenapadlo jít přímo k ohradě. Vždycky je jednodušší komunikace se psem na vzdálenosti, kde ještě člověka vnímá a pak se postupně přibližovat. To zas bych neudělala stresovat zvířata v ohradě jen kvůli mýmu rozmaru...

Huskyjanina napsal(a):
No co už Jen mě přijde směšný, jak se tady lidi dohadujou o nácviku přivolání. Přeci je jedno jestli použiju stopku několik měsíců a nebo EO několik týdnů...výsledek by měl být ovladatelný pes. Tak jako se dá špatně použit EO, tak i stopka. Nejčastější návod na použití stopky je, že dejte psovi stahovák a nechte ho pěkně doběhnout na konec stopky a pořádně s ním škubněte. Však on si honění zvěře rozmyslí. Přijde vám lidi tohle vůči psovi etický? V tomhle směru zlatej EO s jeho ďobnutím. Takže bych byla opatrná s tím doporučováním stopky. Všechno je jen a jen o rukách, co ty pomůcky ovládaj...

"Nejčastější návod na použití stopky je, že dejte psovi stahovák a nechte ho pěkně doběhnout na konec stopky a pořádně s ním škubněte."
Wow, to jsem ještě nikde nikdy nečetla. Ale lidi jsou různé, že, třeba dají haltinu štěněti o váze do 10kg a myslí si, že samo od sebe přestane tahat. Tak možná takoví pak radí připínat stopovačku na stahovák... tfuj.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Nejčastější návod na použití stopky je, že dejte psovi stahovák a nechte ho pěkně doběhnout na konec stopky a pořádně s ním škubněte."
Wow, to jsem ještě nikde nikdy nečetla. Ale lidi jsou různé, že, třeba dají haltinu štěněti o váze do 10kg a myslí si, že samo od sebe přestane tahat. Tak možná takoví pak radí připínat stopovačku na stahovák... tfuj.

Tohle byli běžný rady výcvikářů tady u nás na Vysočině, jo a ještě se pes trestal tak, že se vzal za kůži na na zadku a na krku, zvednul se a švihlo se s ním o zem.

Huskyjanina napsal(a):
Tohle byli běžný rady výcvikářů tady u nás na Vysočině, jo a ještě se pes trestal tak, že se vzal za kůži na na zadku a na krku, zvednul se a švihlo se s ním o zem.

A to jako považujete za relevantní výcvikáře, jejichž rady je dobrý brát vážně? Nebo proč to sem o tý stopovačce na stahováku píšete... :) v diskuzi se to myslím ještě jako rada neobjevilo.

Ne tyhle rady opravdu neberu vážně. A proč to sem píšu? Protože může bejt člověk prase, jak s EO, tak se stopovačkou. S EO tady taky nikdo neradí, že má do psa každej pouštět hned plnou dávku, ať ho to položí.

Caramell napsal(a):
Jestli můžu poradit. Tak s tímhle se v lese nic nezmůže a na stopovačce už vůbec ne. Je to náročné a nedokážete ovlivnit, kdy se jaké zvíře objeví nebo neobjeví. Jak píšete, tady bych EO také nepoužívala. Je třeba psa s kořistí konfrontovat (přes plot). Cíleně a řízeně :) Ideální je, pokud víte o místě, kde chovají třeba daňky a pod. Je třeba mít dostatek času, nervy ze železa a v žádném případě se nerozčilovat. Mohu na místě strávit třeba půl dne. Než se do toho pustím, snažím se psa co nejvíce unavit. Opravdu pořádně. Když jdu na věc, pejska mám samozřejmě na vodítku.Nenechám ho někam mě vláčet, skákat na plot, trhat drny, točit se na vodítku, lítat ze strany na stranu a pod. Prostě ho držím na místě. Pokud nemám dost sil, přizvu si kamaráda. Psa rozhodně nebiju, neštípu, nekřičím na něj. Nemusím prakticky vůbec mluvit. Jen dýchám. Platí, že pokud dám povel a nedokážu psa přimět, aby ho vyplnil, pes má navrch a zbytečně ztrácím drahocenný respekt. Mým cílem u takového pejska je, aby dokázal ležet zády k pasoucí se zvěři. Pokud půjdu se psem, s plnými baterkami, můžu si rovnou přibalit stan :) Neopustím místo, dokud nedosáhnu svého a to že mám psa utahaného mi výrazně pomůže. Nedokáže v tom šíleném stavu vydržet tak dlouho. Jednou prostě musí povolit a odpočinout si - v tu chvíli ho snadno přiměji k mému cíli. Pokud máte strach, že to nezvládnete, vyhledejte profesionála, protože pokud budete zmatkovat a nervovat i když budete dělat vše mechanicky správně, pořád to nebude mít podstatný účinek.
Toto je samozřejmě jen první fáze procesu. Dále pak postupuji dle konkrétního případu. Procházím se kolem plotu, přiměju zvěř k pohybu, pracuji s králíčky a slepičkamy... Součástí procesu může být i použití EO - ve správnou chvíli a ve správné fázi. Také musím vychytat tu správnou chvíli, kdy vzít pejska do lesa. Protože jakmile mu dovolím vrátit se ke starému chování, jsem zase na začátku.
Snad Vám, potažmo Vašim známým to k něčemu bude. U takto extrémních problémů neznám jiné účinné řešení. U jiných pejsků se třeba člověk smíří s tím, že bude mít pejska po lese a loukách na vodítku. S takovým to psem se ale do les vůbec nedá jít. Pokud jsou majitelé vášniví houbaři, tím lépe, budou mít silnější motivaci vytvořit si spolehlivého veselého parťáka na procházky přírodou :).

Moc díky za radu, jedna z mále odpovědí, co se snaží pomoci. Bohužel v tomhle případ nejde o les, ale o snahu se psem aspoň nějak normálně fungovat mimo oplocenou zahradu. Jde o pouhé vyjití se psem mimo zahradu. Všude kolem jeho baráku jsou pole, kde je to samý zajíc, bažant, divočák, srnka. Kolem zahrady už musel udělat betonové vysoké ploty - kvůli psovi - dřív se mu srnky chodily pást až na zahradu. Zvěř je tu zvyklá na cyklisty, turisty, pejskaře, prostě courající lidi a už se jich nebojí. Reaguje až když je člověk relativně hodně blízko. Takže pes se přepne do modu "nevidím, neslyším" prakticky hned jak vylezou ze zahrady. Psův páník auto nevlastní, pokud někam potřebuje psa dopravit, většinou vypomůžu já nebo jedou busem - když zrovna něco jede. Bohužel - v rozumném dosahu obora se zvěří žádná, jen bažantnice a tam je majitel zásadně proti vstupu psa. Jinak je to v areálu obehnaném skoro třímetrovou zdí, takže nějak tam trénovat bez přístupu dovnitř nelze. Takže zásadní problém je jak unavit psa, aby se do loveckého stavu nedostal - na zahradě je "neutavitelný" - samozřejmě nejen nějaké lítání za balonkem, poslušnost, hledání předmětů atd., páník se pro něj snaží vymyslet dost pestrou zábavu, která by ho unavila ještě předtím než vyjdou ven, ale moc to nefunguje - lov je prostě středobod vesmíru. Což bude asi i důvod proč se ho původní majitelé zbavili uvázáním a ponecháním tam. Myslím, že tohohle psa nikdy nepůjde dostat do stavu "venku v polích navolno", Jde hlavně o to dostat ho do stavu použitelného aspoň k normální procházce, kdy by vnímal pána a měl radost i z něčeho jiného než z vystartování za zvěří. Pár "profíků" v okolí pán kontaktoval, profíky píšu v závorce, protože klasický cvičákový model prostě pro tohoto psa není. Tam radili vycukání na vodítku, právě již zmiňovaný EO, který já sice nezavrhuju, ale nejde použít na každého psa - a tady by to efekt evidentně nemělo vůbec žádný atd. Ale nic, co by se dalo použít konkrétně v případě tohoto psa. Problém je i v tom, že většina psích "profíků" funguje o víkendu - já ho vézt nemohu, většinou jsem v práci a bus v dosahu 10ti km pánovi žádný o víkendu nejde. Takže s profíkem je určitý problém i v tomhle. Dám mu přečíst rady co padly, snad se mu podaří alespoň trochu pesana usměrnit - tedy hlavně tak, aby měl taky pes radost ze života a nebyl v permanentním stresu a stavu nepříčetnosti jen jak opustí vlastní zahradu.

Huskyjanina napsal(a):
Nejde o to, chodit mezi ty zvířata, ale být u ohrady a chodit tam tak často, až se psovi zvěř okouká. Pak když to je pro něj všední, tak přijdete k ovcím a pes nezvedne ani ucho.

Ano, já vím, to jsem pochopila. Blbec nejsem tam šlo o to, že beran začal startovat na první dobrou poté, co jsem s vyšilujícím psem trávila čas u ohrady a snažila se o zklidnění psa. První měsíc to ještě toleroval, nezajímali jsme ho, pak ale začal psa, který tam denodenně předváděl to samé (fakt se mu zvířata neokoukala), fakt nenávidět. Spojil si ho se mnou a to pak vedlo k tomu, že začal napadat i ostatní lidi. Pak už berana naopak nezadržel ani ohradník. Takže plemenný beran skončil v klobásách, protože nebylo možno nechat agresivní zvíře jen tak na pastvině. A způsobila jsem si to sama tím, že jsem se snažila naučit psa klid u zvířat. Tak jak popisoval/a Caramell - šlo o to udržet psa na místě dokud prostě na chvíli nevypnul a nehodil se do pohody. Takže pes sípal, škrtil se, hrabal na místě. Já stála u stromu, vodítko pro jistotu omotané kolem, protože s mou vahou neměla samojedová problém mě odvláčet jak kládu. Feně bohužel zvířata fakt nezevšedněla a berana jsme dovedli k takovému stresu, že začal napadat všechny kolem. Ten pes, kříženec, o kterém píšu výš, je na tom s tou vzrušivostí ohledně zvěře (plus ovce, kozy, slepice atd. - kromě koní) ještě podstatně hůř než byla naše samojedí dáma. Tak řeším co páníkovi poradit, aby bylo možné se psem jít aspoň trochu normálně ven - byť na vodítku.

"Takže pes se přepne do modu "nevidím, neslyším" prakticky hned jak vylezou ze zahrady"

ale tim lepe, ne? nemusite nikam jezdit a vyhledavat zver.
dostat ho do klidu muzete zacit metr od branky. a nejit dal dokud se neuklidni

jinak respekt pred paneckem - tohle bych opravdu doma mit nechtela.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych zas jako majitel koní šílela kdyby si k mé ohradě chodili lidi trénovat svoje hysterky a ti by akorát jančili mojí zvěř. Ono třeba vyjančená březí kobyla lítající hodinu po výběhu pod pěnou není psina, nebo kůň s nějakým problémem. Takže pokud toto trénovat tak prosím, po dohodě s majitelem.

Naprosto chápu a přestože jsme potřebovali trénovat, nikdy by mne nenapadlo něco podobného dělat bez svolení majitele. Ale jak už jsem psala, zkoušela jsem to u svých zvířat a stačilo, už nikdy více bych to neudělala, nácvik k ničemu a plemenného berana to stálo život. Se psem jsme ke koním šli společně s majitelem koní, aby byl u toho a viděl co se bude dít a mohl případně říct "seberte se a jděte, koně jsou moc vystreslý".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Takže pes se přepne do modu "nevidím, neslyším" prakticky hned jak vylezou ze zahrady"

ale tim lepe, ne? nemusite nikam jezdit a vyhledavat zver.
dostat ho do klidu muzete zacit metr od branky. a nejit dal dokud se neuklidni

jinak respekt pred paneckem - tohle bych opravdu doma mit nechtela.

No jo, ale jak teda toho psa vzít ven? Ano, do modu "nevidím neslyším" se přepne hned metr dva za bránou, protože vždy je na dohled či dočuch nějaký zajoch, bažant, srnka v dáli. Tato metoda samozřejmě vyzkoušena, dokud se neuklidníš a nepřestaneš vyšilovat, nikam se nejde. Stáli na místě za brankou zhruba dvě tři hoďky a pak už se zas šlo domů, protože i čas je prostě omezen, do práce se musí, dříví je třeba potřeba pořezat atd., takže na psa je vyčleněno několik hodin denně. Cca hoďku až dvě s ním cvičí na zahradě (obehnané betonovým plotem do výšky 2,8 metru, vybudovaném specielně kvůli psovi) aby psa trochu unavil jak psychicky, tak fyzicky, než vyjdou ven. Jinak tedy před jeho pánečkem já smekám, jen co ho stálo to oplocení pozemku - mohl za to mít auto, které původně plánoval - plot byl důležitější, tak je plot a jezdí se busem. Psa našel polomrtvého přivázaného na drátě zařízlém do živého masa na krku, pes měl hodně na mále. Jinak doma je pes milionovej, zlatíčko, naučil se strašně moc povelů (přines konkrétní předmět atd., dost cviků co plní asistenční psi atd. atd., na omezeném prostoru dělají vyčuchávání všeho možného i nemožného.) a spoustu dalších věcí, jen aby se pes psychicky unavil a venku nešílel. Ale bohužel, pesan má lov tak zafixovaný a je to pro něj tak důležité, že kdyby si měl vybrat jestli lovit nebo dýchat, asi by se raději dobrovolně udusil, jen kdyby mohl za tou zvěří vyběhnout... zabila bych lidi, co ho měli od štěněte a nechali ho do tohoto stavu dojít. Tenhle člověk se už jen snaží napravit chyby, které se staly ne jeho přičiněním. Praštěných psů už jsme měli doma dost, každý jinak, ale občas to bylo o nervy. Když vidím tohohle rapla, tak si říkám jak klidní a zlatí a milionoví byli všichni ti problémoví jedinci, kteří nám životem prošli ať už načas nebo nastálo. Já osobně už bych asi neměla nervy. Pán se zatím statečně drží a hledá způsoby jak to zvládnout.

Caramell napsal(a):
"Já to zvíře mám pro potěšení, nemám důvod jej vychovávat pomocí trestů."
Jen na doplnění. To já přeci taky. Moji psy nikdy elekryku na krku neměli. Ani nemusím řešit cokoliv se stopovačkou. Já jsem šťastná. Oni jsou šťastní. Můžu jít kdykoliv kamkoliv a vím, že vše bude OK.
Každý kdo si pořizuje psa, pořizuje si ho pro to, aby měl příjemnější a šťastnější život. Nikdo si nevezme štěňátko s tím, že plánuje že za 2 roky bude řešit nezvladatelnost na vodítku, asociální chování, lovení zvěře... To nikdo nechce. Primární výchova není založena na trestech. Toto přichází až u řešení problémů. Dá se říci, že je to revýchova. V drtivé většině případů jde ale jen o korekci a né jak tomu Vy říkáte - tresty (tedy použití EO).

Sice to říkám já, ale není to můj výmysl, nýbrž fakt. Na téma operantní podmiňování můžete najít na netu mraky odkazů, bylo napsáno celkem dost knih. Stejně jako třeba klikr trénink je pozitivní posilování, tak impuls EO při odnaučování štvaní je pozitivní trest. Celkem lhostejno, jak si to pro sebe nazvete, ono korekce samozřejmě zní líp, a ona to možná opravdu korekce je, ale pomocí pozitivního trestu
A já bych ty termíny asi neměla potřebu rozebírat až tak dopodrobna, ale o kus výše jste mi napsala, cituji:
To není trest. Prosím definujte mi, co je podle Vás trest, ať se můžeme hnout z místa.
...tak jsem se vám to pokusila definovat, no...zřejmě marně.
A nic ve zlým, taky se vás snažím pochopit, ale pokud opravdu nevidíte rozdíl mezi tímto a skřípnutím do dveří, horkými kamny, el. ohradníkem či žihadlem, tak se asi nemůžeme domluvit nikdy.
Já jsem EO nikdy nezkoušela ani neplánuju, jedná-li se o zvířata, ráda budu označena za sluníčkáře, hanlivé mi to nepřijde.
Je mi sympatická metoda, kterou tu opakovaně doporučuje paní s nickem Zrzavci, takže to je moje alternativní metoda...i když teda, zdá se mi vtipné, že lidi s ohleduplným přístupem ke zvířatům jsou vlastně alternativci.
A chápu, že jsou i extrémy, třeba jako pes, o kterém píše jolyha...ale takoví psi prostě jsou - těžce poznamenaní svou nelehkou minulostí. U těch je výhra i to, pokud se podaří cokoli lepšího než doživotní řetěz, třeba i klidné vycházky v přírodě na vodítku.

Terven, vy jste koňák, že? Jaký máte ohrady na koně, dřevěný z kůlů, nebo elektrický ohradník?

Huskyjanina napsal(a):
Terven, vy jste koňák, že? Jaký máte ohrady na koně, dřevěný z kůlů, nebo elektrický ohradník?

Obojí.

Díky

Huskyjanina napsal(a):
Díky

A jak to souvisí, můžu -li se zeptat?

Že vám elektrika na koně nevadí a na psa jo

Huskyjanina napsal(a):
Že vám elektrika na koně nevadí a na psa jo

Na koně mi nevadí. Hned v několika příspěvcích v této diskuzi opakuju (nejen já), že horká kamna, elektrický ohradník apod. fungujou na dosti jiném principu. Abych to nemusela psát znovu, kopíruju:
Nemůžu si pomoci, ale opakovaná přirovnávání ke žhavým předmětům, elektrickým ohradníkům apod., jsou poněkud mimo mísu. To jsou pevné viditelné předměty, riziko bolesti je pro zvíře i pro dítě snadno pochopitelné a přesně definované - sáhnu, spálím se, nesáhnu- nespálím.
Opravdu nevěřím, že pomocí EO dokáže někdo psovi přesně definovat hranici, kdy je to ještě OK a kdy hrozí rána.
a ještě
Hm... jistý rozdíl tu vidím. Pokud se zvíře dotkne lanka ohradníku a dostane ránu, je to asi jako když sáhnete na horká kamna - nepříjemné, ale pochopitelné. A téměř okamžitě si spojí, že pokud další ránu nechce, nebude se té věci dotýkat.
Impuls EO při pronásledování srny už je trochu něco jiného - to, že to souvisí se srnou, za kterou pes běží, víte vy. Pes si může myslet, že to souvisí se šutrem, na který šlápnul, s letícím ptákem, s čímkoli...

Tak jasně, ale EO jde přece použít i jinak, než jen impuls bez povelu. Upřímně tohle použití se mi taky moc nelíbí. Já chci, aby pes splnil povel. Klidně může v klidu na srny čučet, ale pokud dám povel, tak musí přijít. Na EO si můžete nastavit impulsy, jak chcete silný. Takže pokud např. pes stojí a čučí na srny a já dám povel ke mě a on nic a čučí dál, tak s varovnou intonací dám slabý impuls. Jde o to psa vyrušit z čumění, aby začal vnímat. Takže stejně, jako kůň vidí pásku a ví, že to může být nepříjemný, tak stejně pes ví, že pokud neposlechne varování, tak to bude nepříjemný. Je jasný, že se člověk dostane do situace, kdy psovi vyběhne zajíc pod nohama a bude muset dát impuls silnější, ale pokud zároveň s EO pracujete dobře i s intonační navigací, tak pes dostane tu ránu tak 2x...3x.

Huskyjanina napsal(a):
Tak jasně, ale EO jde přece použít i jinak, než jen impuls bez povelu. Upřímně tohle použití se mi taky moc nelíbí. Já chci, aby pes splnil povel. Klidně může v klidu na srny čučet, ale pokud dám povel, tak musí přijít. Na EO si můžete nastavit impulsy, jak chcete silný. Takže pokud např. pes stojí a čučí na srny a já dám povel ke mě a on nic a čučí dál, tak s varovnou intonací dám slabý impuls. Jde o to psa vyrušit z čumění, aby začal vnímat. Takže stejně, jako kůň vidí pásku a ví, že to může být nepříjemný, tak stejně pes ví, že pokud neposlechne varování, tak to bude nepříjemný. Je jasný, že se člověk dostane do situace, kdy psovi vyběhne zajíc pod nohama a bude muset dát impuls silnější, ale pokud zároveň s EO pracujete dobře i s intonační navigací, tak pes dostane tu ránu tak 2x...3x.

Dovolím si trošku oponovat:
Cituji: "Upřímně tohle použití se mi taky moc nelíbí. Já chci, aby pes splnil povel".
Z mých zkušeností - pokud k tomu přistupujete takto, tak docílíte přesně toho, co vlastně nikdo nechce. Tedy alespoň ne ten, kdo chce, aby pes neštval zvěř NIKDY. Pes totiž narazí na zvěř třeba ve chvíli, kdy ho nevidíte a když nebude povel, tak ji prostě prožene. A jste zase na začátku. Proto je potřeba, aby měl impuls spojený se zvěří, s ničím jiným.
Na reagování na povel (ne na samotnou zvěř) se cvičí lovečtí psi. Ti totiž někdy honit zvěř mají a někdy ne. Je to o mnoho těžší takového psa vycvičit, řekla bych, že je to jako vážení na lékárnických vahách, kdy přesně určit tu chvíli. Když se to nedělá důsledně, ani EO nepomůže a pes bude lovit stejně. Když se to přežene, nebude lovit vůbec. Ale nehodlám už tady zabíhat do detailů, konec konců není to případ zadavatele.

Huskyjanina napsal(a):
Tak jasně, ale EO jde přece použít i jinak, než jen impuls bez povelu. Upřímně tohle použití se mi taky moc nelíbí. Já chci, aby pes splnil povel. Klidně může v klidu na srny čučet, ale pokud dám povel, tak musí přijít. Na EO si můžete nastavit impulsy, jak chcete silný. Takže pokud např. pes stojí a čučí na srny a já dám povel ke mě a on nic a čučí dál, tak s varovnou intonací dám slabý impuls. Jde o to psa vyrušit z čumění, aby začal vnímat. Takže stejně, jako kůň vidí pásku a ví, že to může být nepříjemný, tak stejně pes ví, že pokud neposlechne varování, tak to bude nepříjemný. Je jasný, že se člověk dostane do situace, kdy psovi vyběhne zajíc pod nohama a bude muset dát impuls silnější, ale pokud zároveň s EO pracujete dobře i s intonační navigací, tak pes dostane tu ránu tak 2x...3x.

Jasné- to, co popisujete, bych si sice též nezařadila do repertoáru, ale je to pro mě přijatelnější a pochopitelnější než impulsy bez povelu, údajně ve chvíli, kdy pes přepíná do loveckého módu, více se začichá, rychleji vyběhne, přestává vnímat apod.

Terven napsal(a):
Jasné- to, co popisujete, bych si sice též nezařadila do repertoáru, ale je to pro mě přijatelnější a pochopitelnější než impulsy bez povelu, údajně ve chvíli, kdy pes přepíná do loveckého módu, více se začichá, rychleji vyběhne, přestává vnímat apod.

Předpokládám, že EO jste nikdy nedržela v ruce a hlavně ani jste neviděla s tím někoho cvičit. Myslím skutečně cvičit, ne do psa mlátit bez rozmyslu. Je vidět, že o tom vůbec nic nevite. Váš postup připadá nepochopitelný mně, ale já - na rozdíl od vás - už za sebou pár odnaučených štváčů pomocí EO mám. Pokud jste to dosud nepotřebovala a odnaučila psa štvát zvěř např. pomocí šňůry, tak jste zřejmě měla to štěstí, že to nebyl opravdový štváč, ale měkkouš.

koňadra napsal(a):
Předpokládám, že EO jste nikdy nedržela v ruce a hlavně ani jste neviděla s tím někoho cvičit. Myslím skutečně cvičit, ne do psa mlátit bez rozmyslu. Je vidět, že o tom vůbec nic nevite. Váš postup připadá nepochopitelný mně, ale já - na rozdíl od vás - už za sebou pár odnaučených štváčů pomocí EO mám. Pokud jste to dosud nepotřebovala a odnaučila psa štvát zvěř např. pomocí šňůry, tak jste zřejmě měla to štěstí, že to nebyl opravdový štváč, ale měkkouš.

Mám za sebou několik odnaučených štváčů pomocí stopovačky a práce se psem mi připadá pro obě strany lepší než mačkání tlačítka na desítky nebo stovky metrů, jak popisujete v jiných příspěvcích, to mi připadá jako totální nesmysl. Viděla jsem lidi mačkat tlačítka, viděla jsem lidi, kteří to ostatní učili a žádnému z nich bych nesvěřila jiného psa než plyšového.

koňadra napsal(a):
Dovolím si trošku oponovat:
Cituji: "Upřímně tohle použití se mi taky moc nelíbí. Já chci, aby pes splnil povel".
Z mých zkušeností - pokud k tomu přistupujete takto, tak docílíte přesně toho, co vlastně nikdo nechce. Tedy alespoň ne ten, kdo chce, aby pes neštval zvěř NIKDY. Pes totiž narazí na zvěř třeba ve chvíli, kdy ho nevidíte a když nebude povel, tak ji prostě prožene. A jste zase na začátku. Proto je potřeba, aby měl impuls spojený se zvěří, s ničím jiným.
Na reagování na povel (ne na samotnou zvěř) se cvičí lovečtí psi. Ti totiž někdy honit zvěř mají a někdy ne. Je to o mnoho těžší takového psa vycvičit, řekla bych, že je to jako vážení na lékárnických vahách, kdy přesně určit tu chvíli. Když se to nedělá důsledně, ani EO nepomůže a pes bude lovit stejně. Když se to přežene, nebude lovit vůbec. Ale nehodlám už tady zabíhat do detailů, konec konců není to případ zadavatele.

Ale tohle vůbec není pravda přece.Jde o to, jaké chování naučíte psa ve chvíli, kdy vidí zvěř. Známá měla NO, který byl naprosto ujetý na kočky. Nehonil nic jiného než kočky, ale ty honil s vypnutou hlavou. Pomocí prací se stopovačkou a načasovaným povelem jsme vypěstovali souvislost - vidím kočku, přicházím k majiteli. Dožil se 12 let a vždy, když viděl kočku, přišel i bez povelu k majitelce. Moje fena NO byla lovec velmi náruživý - dnes - vidí zvěř, přichází ke mně, bez povelu.

Huskyjanina napsal(a):
Že vám elektrika na koně nevadí a na psa jo

Jednoduché vysvětlení - kůň si sám reguluje to, jestli k ohradníku půjde, závisí to čistě na něm. U psa mačká tlačítko psovod s pes si to neřídí podle "odborníků" bez povelu a ne velkou vzdálenost, kdy "odborník" ví pendrek, co pes momentálně vnímá a na co myslí. Je to takto pochopitelné?

koňadra napsal(a):
Předpokládám, že EO jste nikdy nedržela v ruce a hlavně ani jste neviděla s tím někoho cvičit. Myslím skutečně cvičit, ne do psa mlátit bez rozmyslu. Je vidět, že o tom vůbec nic nevite. Váš postup připadá nepochopitelný mně, ale já - na rozdíl od vás - už za sebou pár odnaučených štváčů pomocí EO mám. Pokud jste to dosud nepotřebovala a odnaučila psa štvát zvěř např. pomocí šňůry, tak jste zřejmě měla to štěstí, že to nebyl opravdový štváč, ale měkkouš.

Vidět jsem viděla, v ruce jsem nedržela, to máte pravdu. Kvalitu práce neposoudím, mně to jaksi nepřijde kvalitní už z principu, ale zajímalo by mě, jaké procento lidí, kteří tu věc vlastní, s ní skutečně kvalitně cvičí, jak popisujete vy. A jak takového člověka rozpozná nešťastník, který o tom nic netuší, kterému zdrhá pes a on hledá pomoc, kde se dá. A že rádců se najde a za odborníka se dnes považuje kdekdo.

Terven napsal(a):
Vidět jsem viděla, v ruce jsem nedržela, to máte pravdu. Kvalitu práce neposoudím, mně to jaksi nepřijde kvalitní už z principu, ale zajímalo by mě, jaké procento lidí, kteří tu věc vlastní, s ní skutečně kvalitně cvičí, jak popisujete vy. A jak takového člověka rozpozná nešťastník, který o tom nic netuší, kterému zdrhá pes a on hledá pomoc, kde se dá. A že rádců se najde a za odborníka se dnes považuje kdekdo.

Opravdu si nemyslím, že to, co popisuje, je kvalitní použití EO. V ruce jsem ho držela, pomáhala jsem jedné paní, co si pořídila hnědého mohutného labíka, vykašlala se na výchovu. Pak měla úraz a skončila na vozíku, psa se nechtěla vzdát, takže jsme učili základní povely nejdřív na její povely a já v ruce stopku a pak ona na své povely s EO v jediné funkční ruce, pracovaly jsme s vibracemi a zvukovým upozorněním, měla jsem u toho dohled na načasování člověka, kterému věřím a zadařilo se. Jinak k používání této pomůcky nevidím žádný důvod.

koňadra napsal(a):
Dovolím si trošku oponovat:
Cituji: "Upřímně tohle použití se mi taky moc nelíbí. Já chci, aby pes splnil povel".
Z mých zkušeností - pokud k tomu přistupujete takto, tak docílíte přesně toho, co vlastně nikdo nechce. Tedy alespoň ne ten, kdo chce, aby pes neštval zvěř NIKDY. Pes totiž narazí na zvěř třeba ve chvíli, kdy ho nevidíte a když nebude povel, tak ji prostě prožene. A jste zase na začátku. Proto je potřeba, aby měl impuls spojený se zvěří, s ničím jiným.
Na reagování na povel (ne na samotnou zvěř) se cvičí lovečtí psi. Ti totiž někdy honit zvěř mají a někdy ne. Je to o mnoho těžší takového psa vycvičit, řekla bych, že je to jako vážení na lékárnických vahách, kdy přesně určit tu chvíli. Když se to nedělá důsledně, ani EO nepomůže a pes bude lovit stejně. Když se to přežene, nebude lovit vůbec. Ale nehodlám už tady zabíhat do detailů, konec konců není to případ zadavatele.

No jelikož mám haskouna, tak se nestane, že bych na psa neviděla Toho opravdu nenechám lítat stovky metrů daleko, protože, jak známe některý myslivce, tak si rádi bouchnou. U nás mi myslivec vyhrožoval, že mi fenu střelí v lese i na vodítku. Takže mám psa vždy na dosah a odvolám ho. Jinak nedělám jen s EO, ale právě chodíme pozorovat zvířata...u obory s jelenama si dáme sváču a pak ke kámošce co má kozu a ovečku, tam můžou jít na kontakt. Já je učím, že všechna zvířata jsou kámoši a co se loví, jsou jen myši na polích. Takže to dávání rány bez povelu neni nic pro mě a moje psy. Nám to funguje takhle

scylla napsal(a):
Jednoduché vysvětlení - kůň si sám reguluje to, jestli k ohradníku půjde, závisí to čistě na něm. U psa mačká tlačítko psovod s pes si to neřídí podle "odborníků" bez povelu a ne velkou vzdálenost, kdy "odborník" ví pendrek, co pes momentálně vnímá a na co myslí. Je to takto pochopitelné?

Já tohle chápu, nejsem blbá Ale jak jsem popisovala můj postup, tam má pes stejně na výběr jako ten kůň

jolyha napsal(a):
No jo, ale jak teda toho psa vzít ven? Ano, do modu "nevidím neslyším" se přepne hned metr dva za bránou, protože vždy je na dohled či dočuch nějaký zajoch, bažant, srnka v dáli. Tato metoda samozřejmě vyzkoušena, dokud se neuklidníš a nepřestaneš vyšilovat, nikam se nejde. Stáli na místě za brankou zhruba dvě tři hoďky a pak už se zas šlo domů, protože i čas je prostě omezen, do práce se musí, dříví je třeba potřeba pořezat atd., takže na psa je vyčleněno několik hodin denně. Cca hoďku až dvě s ním cvičí na zahradě (obehnané betonovým plotem do výšky 2,8 metru, vybudovaném specielně kvůli psovi) aby psa trochu unavil jak psychicky, tak fyzicky, než vyjdou ven. Jinak tedy před jeho pánečkem já smekám, jen co ho stálo to oplocení pozemku - mohl za to mít auto, které původně plánoval - plot byl důležitější, tak je plot a jezdí se busem. Psa našel polomrtvého přivázaného na drátě zařízlém do živého masa na krku, pes měl hodně na mále. Jinak doma je pes milionovej, zlatíčko, naučil se strašně moc povelů (přines konkrétní předmět atd., dost cviků co plní asistenční psi atd. atd., na omezeném prostoru dělají vyčuchávání všeho možného i nemožného.) a spoustu dalších věcí, jen aby se pes psychicky unavil a venku nešílel. Ale bohužel, pesan má lov tak zafixovaný a je to pro něj tak důležité, že kdyby si měl vybrat jestli lovit nebo dýchat, asi by se raději dobrovolně udusil, jen kdyby mohl za tou zvěří vyběhnout... zabila bych lidi, co ho měli od štěněte a nechali ho do tohoto stavu dojít. Tenhle člověk se už jen snaží napravit chyby, které se staly ne jeho přičiněním. Praštěných psů už jsme měli doma dost, každý jinak, ale občas to bylo o nervy. Když vidím tohohle rapla, tak si říkám jak klidní a zlatí a milionoví byli všichni ti problémoví jedinci, kteří nám životem prošli ať už načas nebo nastálo. Já osobně už bych asi neměla nervy. Pán se zatím statečně drží a hledá způsoby jak to zvládnout.

Pisu z jiného prohlizece...

"No jo, ale jak teda toho psa vzít ven? Ano, do modu "nevidím neslyším" se přepne hned metr dva za bránou, protože vždy je na dohled či dočuch nějaký zajoch, bažant, srnka v dáli. "

to nevim
ale urcite vim, ze když ho nedostanete do klidu par metru za zahradou, nemá cenu resit a hledat nejake obory aza vzruchem dojizdet.

jinak -uprimne -tolik hodin se věnovat psovi s takovymhle výsledkem říká jedine -není to funkcni reseni pro tohoto psa nebo něco delate hodne blbe.

nedokazu si to ani představit, natoz abych znala reseni...

Huskyjanina napsal(a):
Já tohle chápu, nejsem blbá Ale jak jsem popisovala můj postup, tam má pes stejně na výběr jako ten kůň

To si nemyslím.

elikk napsal(a):
Pisu z jiného prohlizece...

"No jo, ale jak teda toho psa vzít ven? Ano, do modu "nevidím neslyším" se přepne hned metr dva za bránou, protože vždy je na dohled či dočuch nějaký zajoch, bažant, srnka v dáli. "

to nevim
ale urcite vim, ze když ho nedostanete do klidu par metru za zahradou, nemá cenu resit a hledat nejake obory aza vzruchem dojizdet.

jinak -uprimne -tolik hodin se věnovat psovi s takovymhle výsledkem říká jedine -není to funkcni reseni pro tohoto psa nebo něco delate hodne blbe.

nedokazu si to ani představit, natoz abych znala reseni...

Já osobně si taky nedokážu představit, že bych takového psa měla, stačila mi samojedka zamlada. Nedokázal si to představit ani jeho páník. Vždycky měl nějakého toho voříška, kterého si vzal, protože by jinak byl utracen, nebo se našel někde vyhozený, uvázaný... je to člověk, který si nikdy žádného psa nepořídil "dobrovolně a cíleně". O to více ho obdivuju, co se pro tohohle psa snaží udělat. Už jen to, že kolem pozemku vybudoval takřka pevnost, aby zaprvé pes neměl šanci zdrhnout a zadruhé - dokázal být aspon chvíli v klidu. Tzn. dokud mu zvěř běhala hned za plotem, přes který viděl, byl samozřejmě ve stavu nabuzenosti nonstop jakmile vystrčil nos z vnitřku baráku. Teď už může aspoň fungovat na tom pozemku. Fakt si nemyslím, že se psem dělá něco blbě. Já sama mu líp poradit nedokážu, protože reakce toho psa na vlastní oči znám. Rady od "odborníků" z okolí byly vcelku naprd - jako vycukávání, škrcení atd., to toho psa fakt nezklidní. Jak jsem psala, tam kde není zvěř je pes milionovej a za krátký čas se naučil neskutečně moc. Už si s páníkem děláme srandu, že by to byl ideální pes do města. Reakci na ostatní psy zvládli, s lidma pes vychází super... jako měšťák by to s ním měl asi jednoduché. Říkal, že pro psa udělá cokoliv, ale přestěhovat se do města by zabilo jeho a to po něm pes fakt chtít nemůže, to je jediná věc, kterou není schopen udělat. No a hodit psa s touto povahou na krk někomu jinému s tím, že ve městě pes asi bude v pohodě, ale nesmí s ním vyjít nikam do přírody... na to má pán dost rozumu a nikdy by to neudělal. Myslím, že jiný člověk už by toho psa dávno odložil nebo nechal utratit. Podle vzhledu je to nejspíše kříženec samojeda s jiným severským plemenem - malamut nebo husky - ale spíše ten malamut, plus bych řekla ještě někde dál přikřížený některý z chrtů. Alespoň postavení uší a stavba končetin a hrudníku, způsob reakcí, tomu dost napovídají. Takže já osbně bych jako první zavřela nadoživotí toho, kdo onoho psa "vyprodukoval", druhak jeho původního majitele, co ho zanedbal, zkazil a následně opravdu hnusně odložil. Prostě vyřídím páníkovi ať se snaží nadále tak jak dosud, odměňovat i za sebemenší pokrok, ale ať si nedělá iluze, že by mu někdo dokázal poradit něco lepšího. PO rozebrání situace už usoudil, že EO by u tohoto psa fakt nebyl k ničemu, za což jsem ráda. Normálně nezavrhuju, pokud je to správný pes a tahle pomůcka se správně použije, je to dobrá věc. Ale u tohoto psa by to fakt smysl nemělo dokud se nenaučí být aspoň nějakým způsobem v přírodě v klidu. Snad to časem s postupujícím věkem trochu opadne, jako u naší samojedky. Ale u ní je to taky spíše o tom, že už fyzicky nemůže než že by nechtěla... ale na svůj věk je pořád ok a za to jsem ráda

Jolyha

to je vražedná kombinace na druhou, kříženec takových dvou plemen a k tomu nula výchova. Současný majitel je frajer a má mou velkou úctu. Já bych začla tím, že - nevnímáš metr před brankou? No tak to není o tom, že nejdem dál, ale rovnou se vracíme domů. A jdeš na svůj pelíšek a tam budeš (jesti jsem to dobře pochopila, prostor a vyžití zatím má pesan na té zahradě relativně dostatečné?) a po nějaké době to dáme znovu, vnímneš mezi brankou? Jo? Fajn, tak se posunem o kousek dál. Nevnímáš? No jo tak halt musíme zas zpátky. Pro toho psa je pochopitelně odměna ten pobyt venku, takže tu má majitel neustále k dispozici. Ne stát na místě a čekat až se pesan "uráčí" uklidnit a věnovat mi pozornost, ne. Otočit to a jít zpět. Je to blbákov, je, ale vypadá to, že majitel je víc než trpělivý /jinak by nedokázal to, co dokázal/. A s tímhle bych si hrála. Mně třeba pomohlo u tý flekatý čůzi naší, která byla v rauši jen jsme vešli na pole, vzít si s sebou obří syrovou kost a nechat jí se zahlodnout vždy, když se aspoň na chvilinku ovládla a byla s to vnímnout a nechala ji ohlodávat. Pak jsme se posunuly o kousínek dál. Ale rozhodně ne moc do pole, protože to už ji vtahovalo. Pochopitelně jsem ji předtím tu kost nechala chvilku na zahradě pohlodat. Prostě dovést psa k tomu, že pokud chce jít ven z tý branky, tak mě vnímat musí, nebude se zmítat jako uvaný ruský kolo ale prostě půjde a když půjde hezky, půjdeme i tam, kam chce on. Nelovec z něj nebude bohužel nikdy /a je fajn, že majitel je natolik inteligentní, že po tom EO nesáhl/ a moc mu držím palce.

koňadra napsal(a):
Dovolím si trošku oponovat:
Cituji: "Upřímně tohle použití se mi taky moc nelíbí. Já chci, aby pes splnil povel".
Z mých zkušeností - pokud k tomu přistupujete takto, tak docílíte přesně toho, co vlastně nikdo nechce. Tedy alespoň ne ten, kdo chce, aby pes neštval zvěř NIKDY. Pes totiž narazí na zvěř třeba ve chvíli, kdy ho nevidíte a když nebude povel, tak ji prostě prožene. A jste zase na začátku. Proto je potřeba, aby měl impuls spojený se zvěří, s ničím jiným.
Na reagování na povel (ne na samotnou zvěř) se cvičí lovečtí psi. Ti totiž někdy honit zvěř mají a někdy ne. Je to o mnoho těžší takového psa vycvičit, řekla bych, že je to jako vážení na lékárnických vahách, kdy přesně určit tu chvíli. Když se to nedělá důsledně, ani EO nepomůže a pes bude lovit stejně. Když se to přežene, nebude lovit vůbec. Ale nehodlám už tady zabíhat do detailů, konec konců není to případ zadavatele.

Momentálně mám doma 7 psů / 2 ohaři,3 teriéři, kříženka a boc / vycvičených právě touto metodou - impuls bez povelu při spatření zvěře. Pejsky si beru na vyjížďky s koněm a opravdu nepotřebuju, aby proháněli zvěř v širokém okolí a vzhledem k nulové toleranci místních myslivců nesmí za zvěří ani vyběhnout, natož abych na ně křičela nějaké povely. U všech to funguje přesně tak, jak popisuje Koňadra - hned jak vidí zvěř, vrací se ke mně / pro piškot / nebo zvěř zapírají / tady přece vůbec žádné srnky nejsou /. Kromě toho mají naučené přivolání na zvukový signál obojku - zase z důvodu abych nemusela, hulákat jak na lesy" když jedu na tom koni a třeba fouká vítr. I když mají každý jinou povahu, žádné trauma nemá ani jeden, naopak, když sáhnu pro obojky, moc se těší, vědí, že bude pořádná probíhačka. Stopovačka je pro mě zbytečná, zdlouhavá a v mém případě i nepoužitelná, tohle použití EO mi naopak rychle a srozumitelně zaručí, že si společné vyjížďky budeme užívat bez zbytečných nervů a nepříjemností.

tlapinka napsal(a):
Momentálně mám doma 7 psů / 2 ohaři,3 teriéři, kříženka a boc / vycvičených právě touto metodou - impuls bez povelu při spatření zvěře. Pejsky si beru na vyjížďky s koněm a opravdu nepotřebuju, aby proháněli zvěř v širokém okolí a vzhledem k nulové toleranci místních myslivců nesmí za zvěří ani vyběhnout, natož abych na ně křičela nějaké povely. U všech to funguje přesně tak, jak popisuje Koňadra - hned jak vidí zvěř, vrací se ke mně / pro piškot / nebo zvěř zapírají / tady přece vůbec žádné srnky nejsou /. Kromě toho mají naučené přivolání na zvukový signál obojku - zase z důvodu abych nemusela, hulákat jak na lesy" když jedu na tom koni a třeba fouká vítr. I když mají každý jinou povahu, žádné trauma nemá ani jeden, naopak, když sáhnu pro obojky, moc se těší, vědí, že bude pořádná probíhačka. Stopovačka je pro mě zbytečná, zdlouhavá a v mém případě i nepoužitelná, tohle použití EO mi naopak rychle a srozumitelně zaručí, že si společné vyjížďky budeme užívat bez zbytečných nervů a nepříjemností.

A ted vas tady sezerou
jste si totiz urcite vubec ten vycvik odvolani od zvere neuzila - jak to netrva nekolik let, nemate pravo vlastnit psa, neb se mu nehodlate dostatecne venovat a trpi u vas

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A ted vas tady sezerou
jste si totiz urcite vubec ten vycvik odvolani od zvere neuzila - jak to netrva nekolik let, nemate pravo vlastnit psa, neb se mu nehodlate dostatecne venovat a trpi u vas

Já jsem si toho nekonečného tahání psů na stopovačce užila dost - v kynologickém pravěku, někdy před 35 lety, kdy jsem se psy začínala. Teď jsem moc ráda, že tyhle základní / a pro mě zásadní / věci můžu psa naučit / nebo odnaučit / rychle, jednoduše a srozumitelně a pak si pohrát s tím dalším / agility, sportovka, pasení, různé blbosti /. Nikomu to necpu ani netvrdím, že je to vhodné pro každého... jen jsem musela reagovat na to, jak tu někteří hledají problémy tam, kde nejsou.

"Fakt si nemyslím, že se psem dělá něco blbě"

ne, taky si to nemyslim. a nemelo to tak vyznit.
jen obecne - kdyz neco pri tolika hodinach treninku nenese vubec zadne vysledky -nebude to fungovat asi nikdy.
ale co jinak delat - nedokazu poradit. ten pes je -podle popisu - v tranzu opravdu moc.
klidne se muze stat, ze se ho treba vubec nepovede uklidnit na klidne vychazky po lese.

tlapinka napsal(a):
Já jsem si toho nekonečného tahání psů na stopovačce užila dost - v kynologickém pravěku, někdy před 35 lety, kdy jsem se psy začínala. Teď jsem moc ráda, že tyhle základní / a pro mě zásadní / věci můžu psa naučit / nebo odnaučit / rychle, jednoduše a srozumitelně a pak si pohrát s tím dalším / agility, sportovka, pasení, různé blbosti /. Nikomu to necpu ani netvrdím, že je to vhodné pro každého... jen jsem musela reagovat na to, jak tu někteří hledají problémy tam, kde nejsou.

Jsem ráda, že jste se ozvala, že konečně tady někdo potvrdí, že i výcvik EO VĚTŠINOU funguje bez problémů. Ano, kdo má jednoho psa, může se s ním cicat půl roku, rok na řemenu, když si myslí, že se dopracuje nějakých výsledků (a netvrdím, že u nějakých "měkkoušů" se dopracovat nemohou). Ale pro praktické použití je EO neocenitelnou pomůckou - nesmí ovšem na druhém konci být blbec, nebo člověk, který má plno předsudků v hlavě.
Psi, které jsem cvičila pomocí EO, taky z toho nemají žádná traumata a také se velmi těšili, že jim obojek nasadím (upřímně: bylo jim to úplně jedno, jaký obojek dostanou), protože se půjde ven. Znám plno lidí, kteří EO s úspěchem používají, jenže ti se nevyskytují zde.
Díky za podporu. Pro mnohé jsem tady vyvrhel, který je lenošný vychovávat psy na řemeni, tyran, kterému nepatří pes do rukou. Ale nikdo z nich neviděl moji smečku vychovaných a spokojených psů, kde každý ví, kde jsou jeho hranice a jak se má chovat. Pes totiž potřebuje vedení, jinak je nejistý a z toho dělá chyby - od neposlušnosti po bázlivost.

Mně se při argumentaci pro EO líbí ty čistě lidské postoje - nebudu se s tím crcat, nechci tohle, nemůžu támhleto, mám tuhleto. Neříkám, že nejsou případy, kdy to k tomu dospěje a v rukou člověka, který má mozek a na psech mu záleží to pro situaci je přínosný. Nicméně tohle plošný šíření je pro psy mor.
A já jsem třeba ráda, že i moje drahá polovička doposud spíš nekynologická pravila, že si to s tou čůzou chce odmakat, protože chce, aby ta čuba pracovala pro něj proto, že ona chce a bude jí to bavit a ne protože musí. A protože ví, že to je pak spolehlivé vždy, právě i když člověk u toho není. Známá má psa na elektrice, protože se bála, aby jí psa nepicnul myslivec, ale o existenci stopovačky vůbec nikdy neslyšela, o reflexech, oblouku, nácviku taky ne. A stejně by na to neměla čas. Nemám čas na to psa vychovat? Když sakra nemám čas na to si psa pořádně vychovat, tak si ho nepořizuju, ne. To jsou ty prima zkratky. Lidi zapomínají, že jakékoliv cvičení, jakákoliv společná činnost utužuje společný vztah.
Já osobně budu radši, když mi pes zvěř spolehlivě ukáže, než aby ji zapíral(to je zvlášť u loveckýho psa dost smutný a svědčí o prasárně), porotože to, že ji zapírá znamená, že se bojí. A já prostě nechci, aby se mí psi bál. Ani mě, ani obojku, ani rány, ani zvěře. Jo, každý to máme jinak.

Zrzavci napsal(a):
Mně se při argumentaci pro EO líbí ty čistě lidské postoje - nebudu se s tím crcat, nechci tohle, nemůžu támhleto, mám tuhleto. Neříkám, že nejsou případy, kdy to k tomu dospěje a v rukou člověka, který má mozek a na psech mu záleží to pro situaci je přínosný. Nicméně tohle plošný šíření je pro psy mor.
A já jsem třeba ráda, že i moje drahá polovička doposud spíš nekynologická pravila, že si to s tou čůzou chce odmakat, protože chce, aby ta čuba pracovala pro něj proto, že ona chce a bude jí to bavit a ne protože musí. A protože ví, že to je pak spolehlivé vždy, právě i když člověk u toho není. Známá má psa na elektrice, protože se bála, aby jí psa nepicnul myslivec, ale o existenci stopovačky vůbec nikdy neslyšela, o reflexech, oblouku, nácviku taky ne. A stejně by na to neměla čas. Nemám čas na to psa vychovat? Když sakra nemám čas na to si psa pořádně vychovat, tak si ho nepořizuju, ne. To jsou ty prima zkratky. Lidi zapomínají, že jakékoliv cvičení, jakákoliv společná činnost utužuje společný vztah.
Já osobně budu radši, když mi pes zvěř spolehlivě ukáže, než aby ji zapíral(to je zvlášť u loveckýho psa dost smutný a svědčí o prasárně), porotože to, že ji zapírá znamená, že se bojí. A já prostě nechci, aby se mí psi bál. Ani mě, ani obojku, ani rány, ani zvěře. Jo, každý to máme jinak.

Bože, vy jste zase nic nepochopila:
Cituji: "Já osobně budu radši, když mi pes zvěř spolehlivě ukáže, než aby ji zapíral(to je zvlášť u loveckýho psa dost smutný a svědčí o prasárně), protože to, že ji zapírá znamená, že se bojí. A já prostě nechci, aby se mí psi bál. Ani mě, ani obojku, ani rány, ani zvěře."
O výcviku odnaučování štvaní zvěře se tady bavíme u psů, kteří prostě nemají lovit nikdy! U těch je pro většinu majitelů nepodstatné, aby jim zvěř "ukazovali" - na co? Důležité je, aby nezdrhali. A že se bojí? Zpočátku asi ano, ale potom jim to přijde jako samozřejmé, že se zvěř nehoní. Bohužel tohle musí učit lidi i svoje psy loveckého plemene, když je jako lovecké psy nepoužívají. Ano, tam to považuji za trápení, ono už jen vlastnit ohaře a nelovit s ním já považuji za trápení tak ušlechtilého plemene, jako ohař je.
U loveckých psů (tedy těch používaných k lovu) je to samozřejmě jinak, tam např. ohař má přímo v popisu práce vystavovat, tedy zvěř ukazovat. Ale to přece tvrdím pořád, že výcvik loveckého a neloveckého psa je rozdíl. Kdyby se lovecký pes zvěře bál, tak by asi byl k ničemu, ne? Takže si nepleťte dojmy a pojmy.
Cituji: "Nemám čas na to psa vychovat? Když sakra nemám čas na to si psa pořádně vychovat, tak si ho nepořizuji, ne?" Neštvat zvěř je jen část výchovy psa. Jen jeden střípek z mozaiky. A jestli mám naučit psa neštvat zvěř za týden, nebo za půl roku, je pro mne dost podstatný rozdíl. Pes totiž nežije tak dlouho jako člověk. Takže ten čas, co ušetřím na učení jedné věci, věnuji raději právě na další výchovu a výcvik užitečnějších věcí.
Ano, každý to máme jinak! Ale asi by to chtělo více tolerance. Kdo určí, která metoda je lepší a která horší? Vždy záleží na konkrétním psu, majiteli a problému.

jahodapavel napsal(a):
Bydlím na samotě, kde mám domácí zvířata, za domem se mi pasou srny a jeleni a kolem jsou pastviny. Mám 4 psy. Psi lítají tak daleko jak chtějí, ale musí mít 100% přivolání a nesmí honit zvěř. Toho nedosáhnete výcvikem na stopovačce. Osobně považuji omezování pohybu zvířet za týrání (viz zákon č ěčž/1999 sb). Vy považujete za nenormální, když se pes vzdálí dál než několik desítek nebo stovek metrů od psovoda? Pak tedy s vámí nemá cenu diskutovat.

Dovolím si oponovat. Chalupu máme na samotě, k zahradě patří louka, všichni naši psi, kteří u nás doposud byli a - byli učení tou stopkou - měli otevřenou branku a věděli, že si můžou pobíhat a lítat - po louce, ale zvěř je tabu. Právě pro tu důvěru, kterou jsme si vybudovali, mohli mít takovouhle volnost. A to i ta útulková bábrdlína - původně tak trochu vrah. Stejným stylem je pracováno se současnou feňulí, přišlou v deseti měsících od myslivce, kde byla právě v honění zvěře v prapodivném duchu podporována. Jistěš, ještě nevím, jak to dopadne, ale pokroky už vidíme. A dost si je uživáme.

koňadra napsal(a):
Bože, vy jste zase nic nepochopila:
Cituji: "Já osobně budu radši, když mi pes zvěř spolehlivě ukáže, než aby ji zapíral(to je zvlášť u loveckýho psa dost smutný a svědčí o prasárně), protože to, že ji zapírá znamená, že se bojí. A já prostě nechci, aby se mí psi bál. Ani mě, ani obojku, ani rány, ani zvěře."
O výcviku odnaučování štvaní zvěře se tady bavíme u psů, kteří prostě nemají lovit nikdy! U těch je pro většinu majitelů nepodstatné, aby jim zvěř "ukazovali" - na co? Důležité je, aby nezdrhali. A že se bojí? Zpočátku asi ano, ale potom jim to přijde jako samozřejmé, že se zvěř nehoní. Bohužel tohle musí učit lidi i svoje psy loveckého plemene, když je jako lovecké psy nepoužívají. Ano, tam to považuji za trápení, ono už jen vlastnit ohaře a nelovit s ním já považuji za trápení tak ušlechtilého plemene, jako ohař je.
U loveckých psů (tedy těch používaných k lovu) je to samozřejmě jinak, tam např. ohař má přímo v popisu práce vystavovat, tedy zvěř ukazovat. Ale to přece tvrdím pořád, že výcvik loveckého a neloveckého psa je rozdíl. Kdyby se lovecký pes zvěře bál, tak by asi byl k ničemu, ne? Takže si nepleťte dojmy a pojmy.
Cituji: "Nemám čas na to psa vychovat? Když sakra nemám čas na to si psa pořádně vychovat, tak si ho nepořizuji, ne?" Neštvat zvěř je jen část výchovy psa. Jen jeden střípek z mozaiky. A jestli mám naučit psa neštvat zvěř za týden, nebo za půl roku, je pro mne dost podstatný rozdíl. Pes totiž nežije tak dlouho jako člověk. Takže ten čas, co ušetřím na učení jedné věci, věnuji raději právě na další výchovu a výcvik užitečnějších věcí.
Ano, každý to máme jinak! Ale asi by to chtělo více tolerance. Kdo určí, která metoda je lepší a která horší? Vždy záleží na konkrétním psu, majiteli a problému.

Ano zase jsem nic nepochopila , protože tohle opravdu chápat nebudu nikdy. Mít psa od štěněte, být odborník a narvat na nej elektriku, jen proto že jááá cosi? Hm, to fakt ne.

A že se bojí? Zpočátku asi ano,

Tohle mi stačí. Jak říkám, já nechci aby se moji psi báli a museli proto zvěř zapírat. Ať mají, či nemají lovit Ad pes k lovu, či nelovu - moji psi neloví-lovečinu jako takovou nedělají-jak jsem tu psala několikrát. Každopádně právě tohle o čem mluvím já, je následně součástí té ovladatelnosti, že se naučí co dělat mají a co ne. Naučí se to, není to do nich nakopáno elektrikou.

A jestli mám naučit psa neštvat zvěř za týden, nebo za půl roku, je pro mne dost podstatný rozdíl. Pes totiž nežije tak dlouho jako člověk. Takže ten čas, co ušetřím na učení jedné věci, věnuji raději právě na další výchovu a výcvik užitečnějších věcí.

No tohle je další z věcí, které věřte, že nepochopím. Já beru vše komplexně. Vše co se pes učí má souvislosti se vším. A je to naše společná práce, ne opruz, který mě zdržuje od toho, aby pes hopikal, nebo kousal na rukáv.
Ad ta tolerance - víte, když se chování lidí, týká pouze jich samotných, tak jo, tam není o čem diskutovat, ale pokud jejich chování ovlivňuje jiné - např. ať už třeba psy vlastní, nebo dále i psy cizí - )jako třeba tady psi těch, kteří to tady čtou), tak to vidím trošku jinak. Víte mám kamarádku, má rotíky a teroše- já vám nevím, jak ona vám to dělá, že je nemusí elektrizovat. A taky nemá jednoho. Nemám prostě ráda a nebudu mít - tohle internetové doporučování a opěvování EO. Tot vše. jak to máte vy a vaši psi neovlivním, a je to vaše věc (ti psi se bohužel na rozhodování podílet nemohou) ale zkusím aspoň ovlivnit to, co si k tématu pak lidi můžou přečíst i jiného.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Fakt si nemyslím, že se psem dělá něco blbě"

ne, taky si to nemyslim. a nemelo to tak vyznit.
jen obecne - kdyz neco pri tolika hodinach treninku nenese vubec zadne vysledky -nebude to fungovat asi nikdy.
ale co jinak delat - nedokazu poradit. ten pes je -podle popisu - v tranzu opravdu moc.
klidne se muze stat, ze se ho treba vubec nepovede uklidnit na klidne vychazky po lese.

Jasně, v pohodě, nevyznělo, jen jsem nad tím ještě přemýšlela, jestli někde nedělá nějakou vyloženě chybu taky už jsem téhož názoru, že "funkční" pes z něj venku fakt nebude. Aspoň, že ve svém teritoriu bez zvířat je schopen fungovat normálně. Asi nezbyde než doufat, že s věkem se pes trochu zklidní. Myslím, že páník je smířen s tím, že pes "normální" nikdy nebude, jde spíš o to časem se dopracovat k situaci, kdy pes bude aspoň trochu schopen vnímat venku i něco jiného než zvěř a páník si nebude muset nechat vyměnit totálně orvaný ramenní kloub. Psala jsem sem víceméně proto, že víc hlav víc ví a jestli třeba někoho nenapdane nějaký postup, který ještě nezkoušeli a mohl by zafungovat. Všem co radili díky moc.

jolyha napsal(a):
Jasně, v pohodě, nevyznělo, jen jsem nad tím ještě přemýšlela, jestli někde nedělá nějakou vyloženě chybu taky už jsem téhož názoru, že "funkční" pes z něj venku fakt nebude. Aspoň, že ve svém teritoriu bez zvířat je schopen fungovat normálně. Asi nezbyde než doufat, že s věkem se pes trochu zklidní. Myslím, že páník je smířen s tím, že pes "normální" nikdy nebude, jde spíš o to časem se dopracovat k situaci, kdy pes bude aspoň trochu schopen vnímat venku i něco jiného než zvěř a páník si nebude muset nechat vyměnit totálně orvaný ramenní kloub. Psala jsem sem víceméně proto, že víc hlav víc ví a jestli třeba někoho nenapdane nějaký postup, který ještě nezkoušeli a mohl by zafungovat. Všem co radili díky moc.

Já se ještě zeptám, jak dlouho u něj pesa je?

Jediný koho tady považuji za kynologa, který dokáže opravdu něco naučit! Zrzavci, Asurwic, Hmn_ a teď i nová paní, co má cosi rotvíkového v profilu. Aspoň, že někteří tady jsou a nad tím výcvikema výchovou přemýšlí.

Zrovna jsme dnes potkali tři srny na cestě, já myslela, že to jsou psi (neměla jsem brýle) A jak ten můj šikula pěkně stál a koukal a běžel mě oblíznout, kdyby to tak v pohodě bylo i se psy.

Zrzavci napsal(a):
Mně se při argumentaci pro EO líbí ty čistě lidské postoje - nebudu se s tím crcat, nechci tohle, nemůžu támhleto, mám tuhleto. Neříkám, že nejsou případy, kdy to k tomu dospěje a v rukou člověka, který má mozek a na psech mu záleží to pro situaci je přínosný. Nicméně tohle plošný šíření je pro psy mor.
A já jsem třeba ráda, že i moje drahá polovička doposud spíš nekynologická pravila, že si to s tou čůzou chce odmakat, protože chce, aby ta čuba pracovala pro něj proto, že ona chce a bude jí to bavit a ne protože musí. A protože ví, že to je pak spolehlivé vždy, právě i když člověk u toho není. Známá má psa na elektrice, protože se bála, aby jí psa nepicnul myslivec, ale o existenci stopovačky vůbec nikdy neslyšela, o reflexech, oblouku, nácviku taky ne. A stejně by na to neměla čas. Nemám čas na to psa vychovat? Když sakra nemám čas na to si psa pořádně vychovat, tak si ho nepořizuju, ne. To jsou ty prima zkratky. Lidi zapomínají, že jakékoliv cvičení, jakákoliv společná činnost utužuje společný vztah.
Já osobně budu radši, když mi pes zvěř spolehlivě ukáže, než aby ji zapíral(to je zvlášť u loveckýho psa dost smutný a svědčí o prasárně), porotože to, že ji zapírá znamená, že se bojí. A já prostě nechci, aby se mí psi bál. Ani mě, ani obojku, ani rány, ani zvěře. Jo, každý to máme jinak.

Crcal jsem se s vášnivou lovkyní skoro čtyři roky. Nešťastná byla ona i já. S EO to trvalo 3 (tři!) dny. Mohl jsem jí i sobě ušetřit několik let stresu, tahání na špagátě, nervozity a neklidu na procházkách.
Původně jsem do tohoto tématu vůbec nechtěl přispívat, protože s fanatiky se diskutovat nedá. Cítím ale potřebu podpořit těch pár statečných (hlavně koňadru), kteří se bezvýsledně snaží objasnit realitu.

Dasvo napsal(a):
Crcal jsem se s vášnivou lovkyní skoro čtyři roky. Nešťastná byla ona i já. S EO to trvalo 3 (tři!) dny. Mohl jsem jí i sobě ušetřit několik let stresu, tahání na špagátě, nervozity a neklidu na procházkách.
Původně jsem do tohoto tématu vůbec nechtěl přispívat, protože s fanatiky se diskutovat nedá. Cítím ale potřebu podpořit těch pár statečných (hlavně koňadru), kteří se bezvýsledně snaží objasnit realitu.

A četl jste první odstavec vámi citovaného příspěvku od Zrzavci?
V jistých případech použití EO připouští, píše pouze, že plošné šíření je mor. To je podle vás fanatismus?
Ona je pak otázka, ve kterém táboře je těch fanatiků víc...

Zrzavci napsal(a):
Mně se při argumentaci pro EO líbí ty čistě lidské postoje - nebudu se s tím crcat, nechci tohle, nemůžu támhleto, mám tuhleto. Neříkám, že nejsou případy, kdy to k tomu dospěje a v rukou člověka, který má mozek a na psech mu záleží to pro situaci je přínosný. Nicméně tohle plošný šíření je pro psy mor.
A já jsem třeba ráda, že i moje drahá polovička doposud spíš nekynologická pravila, že si to s tou čůzou chce odmakat, protože chce, aby ta čuba pracovala pro něj proto, že ona chce a bude jí to bavit a ne protože musí. A protože ví, že to je pak spolehlivé vždy, právě i když člověk u toho není. Známá má psa na elektrice, protože se bála, aby jí psa nepicnul myslivec, ale o existenci stopovačky vůbec nikdy neslyšela, o reflexech, oblouku, nácviku taky ne. A stejně by na to neměla čas. Nemám čas na to psa vychovat? Když sakra nemám čas na to si psa pořádně vychovat, tak si ho nepořizuju, ne. To jsou ty prima zkratky. Lidi zapomínají, že jakékoliv cvičení, jakákoliv společná činnost utužuje společný vztah.
Já osobně budu radši, když mi pes zvěř spolehlivě ukáže, než aby ji zapíral(to je zvlášť u loveckýho psa dost smutný a svědčí o prasárně), porotože to, že ji zapírá znamená, že se bojí. A já prostě nechci, aby se mí psi bál. Ani mě, ani obojku, ani rány, ani zvěře. Jo, každý to máme jinak.

Terven napsal(a):
A četl jste první odstavec vámi citovaného příspěvku od Zrzavci?
V jistých případech použití EO připouští, píše pouze, že plošné šíření je mor. To je podle vás fanatismus?
Ona je pak otázka, ve kterém táboře je těch fanatiků víc...

Asi tak.

Zrzavci napsal(a):
Ano zase jsem nic nepochopila , protože tohle opravdu chápat nebudu nikdy. Mít psa od štěněte, být odborník a narvat na nej elektriku, jen proto že jááá cosi? Hm, to fakt ne.

A že se bojí? Zpočátku asi ano,

Tohle mi stačí. Jak říkám, já nechci aby se moji psi báli a museli proto zvěř zapírat. Ať mají, či nemají lovit Ad pes k lovu, či nelovu - moji psi neloví-lovečinu jako takovou nedělají-jak jsem tu psala několikrát. Každopádně právě tohle o čem mluvím já, je následně součástí té ovladatelnosti, že se naučí co dělat mají a co ne. Naučí se to, není to do nich nakopáno elektrikou.

A jestli mám naučit psa neštvat zvěř za týden, nebo za půl roku, je pro mne dost podstatný rozdíl. Pes totiž nežije tak dlouho jako člověk. Takže ten čas, co ušetřím na učení jedné věci, věnuji raději právě na další výchovu a výcvik užitečnějších věcí.

No tohle je další z věcí, které věřte, že nepochopím. Já beru vše komplexně. Vše co se pes učí má souvislosti se vším. A je to naše společná práce, ne opruz, který mě zdržuje od toho, aby pes hopikal, nebo kousal na rukáv.
Ad ta tolerance - víte, když se chování lidí, týká pouze jich samotných, tak jo, tam není o čem diskutovat, ale pokud jejich chování ovlivňuje jiné - např. ať už třeba psy vlastní, nebo dále i psy cizí - )jako třeba tady psi těch, kteří to tady čtou), tak to vidím trošku jinak. Víte mám kamarádku, má rotíky a teroše- já vám nevím, jak ona vám to dělá, že je nemusí elektrizovat. A taky nemá jednoho. Nemám prostě ráda a nebudu mít - tohle internetové doporučování a opěvování EO. Tot vše. jak to máte vy a vaši psi neovlivním, a je to vaše věc (ti psi se bohužel na rozhodování podílet nemohou) ale zkusím aspoň ovlivnit to, co si k tématu pak lidi můžou přečíst i jiného.

Tohle je nejlépe napsaný a nejlepší příspěvek celé této diskuse.

Dasvo napsal(a):
Crcal jsem se s vášnivou lovkyní skoro čtyři roky. Nešťastná byla ona i já. S EO to trvalo 3 (tři!) dny. Mohl jsem jí i sobě ušetřit několik let stresu, tahání na špagátě, nervozity a neklidu na procházkách.
Původně jsem do tohoto tématu vůbec nechtěl přispívat, protože s fanatiky se diskutovat nedá. Cítím ale potřebu podpořit těch pár statečných (hlavně koňadru), kteří se bezvýsledně snaží objasnit realitu.

Děkuji. Už mně taky opouští síly se bavit pořád se stejnými lidmi, kteří se fanaticky snaží přesvědčit ostatní jak je EO hrozná věc. Hrozná je jen v jejich hlavě, pro mně mnoha psům zachránila život a ušetřila je několika měsíců vláčení na řemeni.
Píši to hlavně pro ty, kteří hledají návod jak začít, aby nenadělali víc škody než užitku, když o EO nic nevědí a ještě mají plnou hlavu nesmyslných myšlenek - jak se jim zde snaží někteří vsugerovat.
Pro pořádek: EO není pro všechny psy a hlavně ne pro všechny lidi!

koňadra napsal(a):
Děkuji. Už mně taky opouští síly se bavit pořád se stejnými lidmi, kteří se fanaticky snaží přesvědčit ostatní jak je EO hrozná věc. Hrozná je jen v jejich hlavě, pro mně mnoha psům zachránila život a ušetřila je několika měsíců vláčení na řemeni.
Píši to hlavně pro ty, kteří hledají návod jak začít, aby nenadělali víc škody než užitku, když o EO nic nevědí a ještě mají plnou hlavu nesmyslných myšlenek - jak se jim zde snaží někteří vsugerovat.
Pro pořádek: EO není pro všechny psy a hlavně ne pro všechny lidi!

Vláčení na řemenI? Leda tak neznalost a neschopnost pracovat se psem a stopovačkou. nic jiného.

Ne každej má za zadkem Rudu, aby za něj udělal půlku práce.

Dasvo napsal(a):
Crcal jsem se s vášnivou lovkyní skoro čtyři roky. Nešťastná byla ona i já. S EO to trvalo 3 (tři!) dny. Mohl jsem jí i sobě ušetřit několik let stresu, tahání na špagátě, nervozity a neklidu na procházkách.
Původně jsem do tohoto tématu vůbec nechtěl přispívat, protože s fanatiky se diskutovat nedá. Cítím ale potřebu podpořit těch pár statečných (hlavně koňadru), kteří se bezvýsledně snaží objasnit realitu.

Nedá mi ještě se nevrátit k tomuto - že jste byli na stopovačce oba nešťastní, nebude možná chyba té šňůry, ale spíš způsobu jejího použití. Já mám stopku dlouhou 15 metrů, sem tam ji i pustím z ruky, takže fena si s ní užije relativně dost volnosti, řekla bych, že i víc než bez ní. Navolno jí z opatrnosti přivolávám mnohem dřív než bych ji pustila na stopce.
A na šňůře si běžně hrajeme, cvičíme, děláme cosi jako "stopu", házíme šišky, hračky...určitě to neberem jako újmu ani já ani ona. Ale je fakt, že v tomto má pravdu Zrzavci- pokud někdo čas strávený na šňůře bere jen jako nutnej vopruz, kterej je třeba přežít než pes bude mít stoprocentní přivolání nebo odvolání od zvěře, pak rok či dva mohou být nekonečně dlouhá doba.
Též mě zaujalo to zapírání zvěře, které bylo zmíněno v příspěvku výše. Pro mě je to důkazem minimálně dvou věcí. Jednak toho, že pes přecejen tak úplně nechápe, za co přesně rána přichází, pokud se bojí směrem ke zvěři i pohlédnout (viz -tady žádné srnky nejsou). Tohle je bohužel běžný problém trestů- stačí i třívteřinová časová prodleva a pes už si trest s konkrétním nežádoucím chováním nespojí. To, že se i přesto dostaví jakýs takýs výsledek je způsobeno tím, že si pes trest spojí s některými okolnostmi, kterým se nadále snaží vyhýbat - třeba i pohled směrem ke zvěři.
A další věc - pro každého psa, i pro psa nelovce je naprosto přirozené, že zvěř ho zaujme. Ať už ji chce štvát, lovit, sežrat či se jí bojí. I bišonek, potká-li srnu, bude na ni minimálně zírat.
Pokud jakýkoliv pes, navrch dokonce i lovecký, je schopen předstírat, že "žádná zvěř tu není"(a někdy to stihne i za tři dny) je to pro mě důkazem, že impuls od EO není jen tak nějaké nevinné pošimrání.
Též připouštím, že v jistých případech to může mít opodstatnění, ale pouze v povolaných rukou. Většina laiků (kteří ovšem bohužel vlastní psy) o EO ví pouze to, že se to mačká v případě, že pes neposlechne, což vyplývá i z některých dotazů zde. Pro drtivou většinu uživatelů to není nezbytnost, nýbrž zkratka z pohodlnosti. Ale to už je asi takový trend současné doby, která je orientovaná spíš na výkon a na úspěch než na jiné kvality.

koňadra napsal(a):
Děkuji. Už mně taky opouští síly se bavit pořád se stejnými lidmi, kteří se fanaticky snaží přesvědčit ostatní jak je EO hrozná věc. Hrozná je jen v jejich hlavě, pro mně mnoha psům zachránila život a ušetřila je několika měsíců vláčení na řemeni.
Píši to hlavně pro ty, kteří hledají návod jak začít, aby nenadělali víc škody než užitku, když o EO nic nevědí a ještě mají plnou hlavu nesmyslných myšlenek - jak se jim zde snaží někteří vsugerovat.
Pro pořádek: EO není pro všechny psy a hlavně ne pro všechny lidi!

No tak se s nimi nebavte, to je jednoduché, ale taky prosím, nenabízejte hned a téměř všude něco, co by mělo být až jako pojistka. Bude to fér vůči těm psům. Jak už bylo nesčetněkrát psáno, kdo se psem pracovat neumí, tomu EO do ruky nepatří a nezlobte se na mne, většina těch dotazů takových je.

Zrzavci: Můžu se zeptat s tím zapíráním zvěře, jestli se Vám to stalo někdy i u psa, který nebyl za pronásledování (nebo i cokoliv jiného) trestán? Já mám poslední dobou tento "problém" s mým nejmladším hafanem. Poměrně mě to znervózňuje a vůbec nechápu, co ho k tomu chování vede. Přijde mi to zrovna u něj trošku nepřirozené. U všech ostatních jsem smířená s tím, že mají lov prostě v krvi a musím je hlídat - když už po něčem začnou čumět až moc nebo se zvedat na zadní, aby navětřili, tak je přivolávám. Prcka jsem od malička vedla trošku "přísněji" a nikdy jsem mu nedala ani čas na rozkoukání a rovnou jsem si ho k sobě dostala na jeho aportík. Chodíme každé ráno na "zvířecí socializačku" mezi chaty, kde se nestřílí, takže je tam hromada zvěře a poměrně nebojácné. Asi před dvěma týdny na Trishe za stromem vybafla srnka. Chudák si z toho málem sednul na zadek, ale nakonec si tu nebojácnou potvoru z blízka očichal a od té doby dělá, že zvěř neexistuje. Dokonce bych řekla, že se ji tak nějak částečně bojí, vyhýbá a nebo ji nechce plašit.

asurwic napsal(a):
Zrzavci: Můžu se zeptat s tím zapíráním zvěře, jestli se Vám to stalo někdy i u psa, který nebyl za pronásledování (nebo i cokoliv jiného) trestán? Já mám poslední dobou tento "problém" s mým nejmladším hafanem. Poměrně mě to znervózňuje a vůbec nechápu, co ho k tomu chování vede. Přijde mi to zrovna u něj trošku nepřirozené. U všech ostatních jsem smířená s tím, že mají lov prostě v krvi a musím je hlídat - když už po něčem začnou čumět až moc nebo se zvedat na zadní, aby navětřili, tak je přivolávám. Prcka jsem od malička vedla trošku "přísněji" a nikdy jsem mu nedala ani čas na rozkoukání a rovnou jsem si ho k sobě dostala na jeho aportík. Chodíme každé ráno na "zvířecí socializačku" mezi chaty, kde se nestřílí, takže je tam hromada zvěře a poměrně nebojácné. Asi před dvěma týdny na Trishe za stromem vybafla srnka. Chudák si z toho málem sednul na zadek, ale nakonec si tu nebojácnou potvoru z blízka očichal a od té doby dělá, že zvěř neexistuje. Dokonce bych řekla, že se ji tak nějak částečně bojí, vyhýbá a nebo ji nechce plašit.

Tímhle způsobem moje předchozí fena zapírala kočky, které se jí nebály.
Pokud se kočka před ní nedala na útěk nebo dokonce sekla tlapou, fena začala předstírat, že o žádné kočce neví, že se jen tak kochá okolní přírodou

Asurwic a Terven:
teď už chápu, že někteří lidé mohou doporučovat stopovačku jako účinný prostředek! Vždyť ti vaši psi jsou hotové trouby! Pes s pořádným loveckým pudem by se s žádnou srnkou neočuchával (nehledě na to, že ani žádná srnka by se psem v přírodě opravdu neočuchávala - pokud by nebyla nemocná a nebo neutekla z nějakého domácího chovu a nebyla na psa zvyklá) a kočka by byla už mrtvá.

Terven napsal(a):
Tímhle způsobem moje předchozí fena zapírala kočky, které se jí nebály.
Pokud se kočka před ní nedala na útěk nebo dokonce sekla tlapou, fena začala předstírat, že o žádné kočce neví, že se jen tak kochá okolní přírodou

Přeskokové chování?

Terven: Ten můj to začal dělat bez ohledu na to, zda zvěř mizí a nebo ne. No ale jsem ráda, že to není jediný "trouba".

koňadra: Stopovačku nedoporučuji já nikde a především to není žádný prostředek (na rozdíl od EO), ale pojistka. Prostředkem pro dosažení výsledku při práci se stopovačkou je psovod samotný.

O míře loveckého pudu mých psů s Vámi nebudu diskutovat, ale každopádně mi u nich dalo mnohem větší práci a zabralo mnohem více času, udělat z nich trouby (nebo nekonfliktní ovladatelné psy?), než když toto chování učím bývalé dostiháky.

koňadra napsal(a):
Asurwic a Terven:
teď už chápu, že někteří lidé mohou doporučovat stopovačku jako účinný prostředek! Vždyť ti vaši psi jsou hotové trouby! Pes s pořádným loveckým pudem by se s žádnou srnkou neočuchával (nehledě na to, že ani žádná srnka by se psem v přírodě opravdu neočuchávala - pokud by nebyla nemocná a nebo neutekla z nějakého domácího chovu a nebyla na psa zvyklá) a kočka by byla už mrtvá.

Poněkud překrucujete...jednak jsem nepsala, že by se někdy můj pes očichával se srnou...a že by kočka byla mrtvá...hm, tak ona je taky asi důležitá velikost psa, že?
Psala jsem o feně, která je na mé profilové fotce, cca 10 kg. Těžko by usmrtila kočku.
Další příklad - jezevčíci, menší teriéři, psi se silným loveckým pudem, za zvěří neváhají vyběhnout, ale máloco vzhledem ke své velikosti usmrtí. A řekla bych, že i dost větších psů, kteří běžící zvěř štvou jako o život, by na zvěř, která před nimi neprchá, jen udiveně zírala.
Myslím, že Asurwic též ví, co obnáší lovecký pud, jinak by toto nepopisovala jako kuriozitu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přeskokové chování?

Jj, dřív se tomu tak říkávalo

koňadra napsal(a):
Asurwic a Terven:
teď už chápu, že někteří lidé mohou doporučovat stopovačku jako účinný prostředek! Vždyť ti vaši psi jsou hotové trouby! Pes s pořádným loveckým pudem by se s žádnou srnkou neočuchával (nehledě na to, že ani žádná srnka by se psem v přírodě opravdu neočuchávala - pokud by nebyla nemocná a nebo neutekla z nějakého domácího chovu a nebyla na psa zvyklá) a kočka by byla už mrtvá.

A podle vás je tedy trouba každý menší pes anebo pes, který nezabije kočku?

asurwic napsal(a):
Terven: Ten můj to začal dělat bez ohledu na to, zda zvěř mizí a nebo ne. No ale jsem ráda, že to není jediný "trouba".

koňadra: Stopovačku nedoporučuji já nikde a především to není žádný prostředek (na rozdíl od EO), ale pojistka. Prostředkem pro dosažení výsledku při práci se stopovačkou je psovod samotný.

O míře loveckého pudu mých psů s Vámi nebudu diskutovat, ale každopádně mi u nich dalo mnohem větší práci a zabralo mnohem více času, udělat z nich trouby (nebo nekonfliktní ovladatelné psy?), než když toto chování učím bývalé dostiháky.

Váš jsem zrovna nemyslela jako člověka, který doporučuje jen stopovačku, to se omlouvám, že to tak vyznělo. Jen jsem chtěla poukázat na to, že prostě jsou psi, kteří žádný opravdový lovecký pud nemají. Zaujme je jen pohyb zvířat, ale když s nimi mají být konfrontováni, tak se prostě stáhnou.

Terven napsal(a):
A podle vás je tedy trouba každý menší pes anebo pes, který nezabije kočku?

No, rozhodně to je pes, který nemá příliš velký lovecký pud, kdysi se tomu říkala ostrost. Takový jagterier, border teriér, jezevčík často nemají více jak těch 10 kg a jsou jedinci, kteří kočku zabijí. Není to o velikosti, ale právě o té ostrosti.

Terven napsal(a):
Poněkud překrucujete...jednak jsem nepsala, že by se někdy můj pes očichával se srnou...a že by kočka byla mrtvá...hm, tak ona je taky asi důležitá velikost psa, že?
Psala jsem o feně, která je na mé profilové fotce, cca 10 kg. Těžko by usmrtila kočku.
Další příklad - jezevčíci, menší teriéři, psi se silným loveckým pudem, za zvěří neváhají vyběhnout, ale máloco vzhledem ke své velikosti usmrtí. A řekla bych, že i dost větších psů, kteří běžící zvěř štvou jako o život, by na zvěř, která před nimi neprchá, jen udiveně zírala.
Myslím, že Asurwic též ví, co obnáší lovecký pud, jinak by toto nepopisovala jako kuriozitu.

... i parta podvraťáků - velikostí do 10kg, včetně jezevčíka dokáží srnu strhnout, zakousnout kočku...a už zase mlčím.
Koňadra rychlejší...mohu potvrdit, psina kočky likvidovala, ale se zvěří jsme si poradily a stopovačka to nebyla, ani EO...

koňadra napsal(a):
Asurwic a Terven:
teď už chápu, že někteří lidé mohou doporučovat stopovačku jako účinný prostředek! Vždyť ti vaši psi jsou hotové trouby! Pes s pořádným loveckým pudem by se s žádnou srnkou neočuchával (nehledě na to, že ani žádná srnka by se psem v přírodě opravdu neočuchávala - pokud by nebyla nemocná a nebo neutekla z nějakého domácího chovu a nebyla na psa zvyklá) a kočka by byla už mrtvá.

Nemyslím, že zrovna Bubi byla hotovej trouba :D :D. Zajíc, kočka, potkan-spešl u toho potkana bych vám přála ji vidět ... a přesto to zvládla. S blbou stopkou. A víte proč si myslím, že to dokázala? Pro mě. Protože se jí líbilo to, že spolu něco děláme. No mohla jsem jí dát na krk obojek, protože přeci jen byla stará, toho času nám moc nezbývalo, že jo, kdo by se s tím crcal. No a nakonec ona mi byla ku pomoci, když jsem Rumíčka učila jak se chovat u zvěře.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
... i parta podvraťáků - velikostí do 10kg, včetně jezevčíka dokáží srnu strhnout, zakousnout kočku...a už zase mlčím.
Koňadra rychlejší...mohu potvrdit, psina kočky likvidovala, ale se zvěří jsme si poradily a stopovačka to nebyla, ani EO...

Ale jo, věřím, ale to už je smečka, už i dva nebo tři psi dohromady fungujou úplně jinak než samotnej pes.
A fakt si myslím, že těch jezevčíků či jinejch psů podobný velikosti, kteří zabijou sedící kočku, až tolik nebude

Zrzavci napsal(a):
Nemyslím, že zrovna Bubi byla hotovej trouba :D :D. Zajíc, kočka, potkan-spešl u toho potkana bych vám přála ji vidět ... a přesto to zvládla. S blbou stopkou. A víte proč si myslím, že to dokázala? Pro mě. Protože se jí líbilo to, že spolu něco děláme. No mohla jsem jí dát na krk obojek, protože přeci jen byla stará, toho času nám moc nezbývalo, že jo, kdo by se s tím crcal. No a nakonec ona mi byla ku pomoci, když jsem Rumíčka učila jak se chovat u zvěře.

U nás je pán, který venčí dvě zrzavky-jedna jeho, druhá v rodině, nějaký výcvik- povely jsem od něj v životě neslyšela a nikdy neviděla, že by je měl na vodítku...a ty dvě se kolem něj tak poflakují, nikam neutečou...já se ho někdy zeptám, jak to dělá...

Terven napsal(a):
Ale jo, věřím, ale to už je smečka, už i dva nebo tři psi dohromady fungujou úplně jinak než samotnej pes.
A fakt si myslím, že těch jezevčíků či jinejch psů podobný velikosti, kteří zabijou sedící kočku, až tolik nebude

Jasný, smečka zabije nejen kočku. Ale věřte, že znám psy, kteří to zvládnou sami.

asurwic napsal(a):
Zrzavci: Můžu se zeptat s tím zapíráním zvěře, jestli se Vám to stalo někdy i u psa, který nebyl za pronásledování (nebo i cokoliv jiného) trestán? Já mám poslední dobou tento "problém" s mým nejmladším hafanem. Poměrně mě to znervózňuje a vůbec nechápu, co ho k tomu chování vede. Přijde mi to zrovna u něj trošku nepřirozené. U všech ostatních jsem smířená s tím, že mají lov prostě v krvi a musím je hlídat - když už po něčem začnou čumět až moc nebo se zvedat na zadní, aby navětřili, tak je přivolávám. Prcka jsem od malička vedla trošku "přísněji" a nikdy jsem mu nedala ani čas na rozkoukání a rovnou jsem si ho k sobě dostala na jeho aportík. Chodíme každé ráno na "zvířecí socializačku" mezi chaty, kde se nestřílí, takže je tam hromada zvěře a poměrně nebojácné. Asi před dvěma týdny na Trishe za stromem vybafla srnka. Chudák si z toho málem sednul na zadek, ale nakonec si tu nebojácnou potvoru z blízka očichal a od té doby dělá, že zvěř neexistuje. Dokonce bych řekla, že se ji tak nějak částečně bojí, vyhýbá a nebo ji nechce plašit.

Někdy překvapení udělá svoje. Znala jsem výmara, lovecky vedený, dobře vedený, fakt poslušný žádný bábovka. V jednu dobu začal u zvěře "zlobit", uši neměl, ač jinak fakt dobře vedený s pevným vystavením. No nikdo do nich nevidíme, prostě najednou se mu cosi událo v hlavě. Byli jednoho dne v lesích. Garry opět hodlal zlobit a v tom proti němu shodou nějakých okolnosti vyšel obrovskej jelen. De facto deux ex machina, v tichosti se zjevil. Výmar fakt není padavka (myslím tu starou gardu). Z Garryho se prý v ten moment stal sádrovej trpaslík(jak zatuhnul, ne velikostí ) s očima jak Hurvínek. Majestátní jelen s přehledem nad celou situací prostě zase vyšuměl a čoklid ještě dlouho zůstal převlečený za sádrovýho trpaslíka. Nebyl v tom strach, myslím, že ten pes vůbec nechápal co se stalo s jeho světem. Následně už ho jeho hovadinky definitivně přešly .
Může být, že mlaďas byl opravdu zaskočen tou situací, navíc vy ho vedete k tomu, že do zvěře se prostě nejde a tady to bylo v podstatě obráceně, tady zvěř kontaktovala jeho, To je naprosto neznámé a neobvyklé.

koňadra napsal(a):
No, rozhodně to je pes, který nemá příliš velký lovecký pud, kdysi se tomu říkala ostrost. Takový jagterier, border teriér, jezevčík často nemají více jak těch 10 kg a jsou jedinci, kteří kočku zabijí. Není to o velikosti, ale právě o té ostrosti.

Zapomínáte, že asurwic psy vede jinak. Ten pes ví, že platí nějaká pravidla, která má dodržovat. A tak je dodržuje. To není trouba, ani padavka, to je ovladatelný pes sakra. A pokud druhá strana poruší to, co pes dodržuje, tak se nediví, m že je zaskočenej.

koňadra napsal(a):
Jasný, smečka zabije nejen kočku. Ale věřte, že znám psy, kteří to zvládnou sami.

Hele na obranu těch troubů, kdysi si myslivec musel na složení "nějaké zkoušky" u psa přinést vlastní kočku(myslím ne jejich mícu) je to pravda?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele na obranu těch troubů, kdysi si myslivec musel na složení "nějaké zkoušky" u psa přinést vlastní kočku(myslím ne jejich mícu) je to pravda?

Nevím jestli si je museli nosit, nicméně ostrost na škodnou - čili i kočku se zkoušela. U nás zakázáno nedávno /k velkému smutku některých/ na Slovensku to platí - platilo? furt. Proto si tam někteří jezdili na zkoušky. A proto v těch lovečácích ta ostrost na kočku přebývá. A je i dodnes braná jako bonus.

"Mně se při argumentaci pro EO líbí ty čistě lidské postoje - nebudu se s tím crcat, nechci tohle, nemůžu támhleto, mám tuhleto."

"lidsky postoj" pri argumentaci pouzivaji i obhajci snury

Dlouhodoby stres - ten nesvedci zadnemu zvireti. Na to by nemel zapominat ani jeden "tabor".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Mně se při argumentaci pro EO líbí ty čistě lidské postoje - nebudu se s tím crcat, nechci tohle, nemůžu támhleto, mám tuhleto."

"lidsky postoj" pri argumentaci pouzivaji i obhajci snury

Dlouhodoby stres - ten nesvedci zadnemu zvireti. Na to by nemel zapominat ani jeden "tabor".

Ano, proto je třeba se naučit se stopovačkou pracovat, myslet u toho a načasovat, pak stres odpadá. Když dáte psovi EO a naučíte ho se bát rány a on někdy do konce života musí nosit maketu, aby to fungovalo, prožije ve stresu spoustu času, to je fakt.

koňadra napsal(a):
Děkuji. Už mně taky opouští síly se bavit pořád se stejnými lidmi, kteří se fanaticky snaží přesvědčit ostatní jak je EO hrozná věc. Hrozná je jen v jejich hlavě, pro mně mnoha psům zachránila život a ušetřila je několika měsíců vláčení na řemeni.
Píši to hlavně pro ty, kteří hledají návod jak začít, aby nenadělali víc škody než užitku, když o EO nic nevědí a ještě mají plnou hlavu nesmyslných myšlenek - jak se jim zde snaží někteří vsugerovat.
Pro pořádek: EO není pro všechny psy a hlavně ne pro všechny lidi!

Je dobře, že vás opouští síly. Píšete hlavně tak, aby ti, kdo nechtějí myslet a pracovat nadělali co nejvíc škody než užitku na psech, protože, jak tu už mockrát zaznělo, neschopným to do ruky nepatří a zrovna váš návod smažit psa bez povelu opravdu není to, co by se dalo považovat za dobrý návod, jak s tím EO pracovat.

koňadra napsal(a):
Asurwic a Terven:
teď už chápu, že někteří lidé mohou doporučovat stopovačku jako účinný prostředek! Vždyť ti vaši psi jsou hotové trouby! Pes s pořádným loveckým pudem by se s žádnou srnkou neočuchával (nehledě na to, že ani žádná srnka by se psem v přírodě opravdu neočuchávala - pokud by nebyla nemocná a nebo neutekla z nějakého domácího chovu a nebyla na psa zvyklá) a kočka by byla už mrtvá.

Jednou jsme potkali srnu, která neprchala, ale zůstala stát na místě asi 15m od nás (oblast, kde hodně chodí lidi se psama a srnky jsou na to zvyklé). Můj pes, který v sobě má něco ohaří krve, na ni zíral (již naučen, že na srnku se nevybíhá, anóbrž se kocháme) a po chvíli na ni udělal gesto vyzývající ke hře a hravě zaštěkal.
Je sice trochu jednodušší mysli, ale zajíce, kterej vyskočil na útěk půlmetru před ním, neváhal zabít (pes byl na vodítku, já tři metry od něj, neměla jsem naprosto šanci zakročit). Tak nevím, jak moc velkej trouba ten můj kříženej lovečák je

Jinak, takhle je můj pes vláčen na šňůře...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jednou jsme potkali srnu, která neprchala, ale zůstala stát na místě asi 15m od nás (oblast, kde hodně chodí lidi se psama a srnky jsou na to zvyklé). Můj pes, který v sobě má něco ohaří krve, na ni zíral (již naučen, že na srnku se nevybíhá, anóbrž se kocháme) a po chvíli na ni udělal gesto vyzývající ke hře a hravě zaštěkal.
Je sice trochu jednodušší mysli, ale zajíce, kterej vyskočil na útěk půlmetru před ním, neváhal zabít (pes byl na vodítku, já tři metry od něj, neměla jsem naprosto šanci zakročit). Tak nevím, jak moc velkej trouba ten můj kříženej lovečák je

Předesílám, že se asi nepohybuju mezi ostrejma lovečákama, ale tipuju, že většina lidí, kteří řeší lovecký pud u svých psů, řeší spíše fakt, že jim psi za zvěří vyrazí, zmizí z dohledu, dostanou se mimo kontrolu. Ale pokud tu srnu nakonec nestrhnou, o lovecký pud se nejedná, pouze o zaujetí běžící zvěří - jsou to vlastně troubové a na ty EO netřeba S tím souhlasím
Keriton - řekla bych, že to, co předvedl váš pes, je právě to přeskokové chování. Když se před psem, který není zvyklý zabíjet, náhle zjeví zvíře, které je větší než on a neprchá, pes je zmaten, osciluje mezi prchnout a zaútočit a nakonec se zachová nesmyslně, třeba vybízí ke hře nebo žere trávu apod.

Terven napsal(a):
Předesílám, že se asi nepohybuju mezi ostrejma lovečákama, ale tipuju, že většina lidí, kteří řeší lovecký pud u svých psů, řeší spíše fakt, že jim psi za zvěří vyrazí, zmizí z dohledu, dostanou se mimo kontrolu. Ale pokud tu srnu nakonec nestrhnou, o lovecký pud se nejedná, pouze o zaujetí běžící zvěří - jsou to vlastně troubové a na ty EO netřeba S tím souhlasím
Keriton - řekla bych, že to, co předvedl váš pes, je právě to přeskokové chování. Když se před psem, který není zvyklý zabíjet, náhle zjeví zvíře, které je větší než on a neprchá, pes je zmaten, osciluje mezi prchnout a zaútočit a nakonec se zachová nesmyslně, třeba vybízí ke hře nebo žere trávu apod.

Upřímně řečeno, který z loveckých psů byl nebo je přímo používán na to, aby zabil zvěř? Naprostá většina, až na výjimky, má zvěř hledat, honit, označit, udržet na místě, přinést zastřelenou, ale ne ji osobně zabít. Jednu z výjimek tvoří třeba jorkšír, kterej měl vraždit potkany. Znalejší lidé by jistě věděli ještě nějaké další případy výjimek.
Takže co je to ten lovecký pud, když ne "čmuchám zvěř", "běžím za zvěří"? Samozřejmě, psi, kteří nebyli seznámeni s tím, co mají se zvěří dělat, ji klidně zabijou, strhnou. Ale jen to, že to nějaký pes neudělá, snad neznamená, že nemá lovecký pud.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Upřímně řečeno, který z loveckých psů byl nebo je přímo používán na to, aby zabil zvěř? Naprostá většina, až na výjimky, má zvěř hledat, honit, označit, udržet na místě, přinést zastřelenou, ale ne ji osobně zabít. Jednu z výjimek tvoří třeba jorkšír, kterej měl vraždit potkany. Znalejší lidé by jistě věděli ještě nějaké další případy výjimek.
Takže co je to ten lovecký pud, když ne "čmuchám zvěř", "běžím za zvěří"? Samozřejmě, psi, kteří nebyli seznámeni s tím, co mají se zvěří dělat, ji klidně zabijou, strhnou. Ale jen to, že to nějaký pes neudělá, snad neznamená, že nemá lovecký pud.

Taky si myslím...vycházela jsem jen z toho, co psala koňadra.
Takže na jorkšíry raději EO
Moje předchozí fena hlodavce uměla zabít s přehledem, nějakou dobu žila bezprizorně a živila se sama. Netuším, nakolik to měla vrozené a nakolik to byla získaná nutnost. Měli jsme tou dobou doma morčata a musela k nim mít úplně zamezený přístup - vím jistě, že by si je nechtěla jen očuchat. Přitom mi dost lidí s většími psy, i loveckými, tvrdilo, že jejich psa nechává morče, králík apod. úplně v klidu a mohou je nechat společně.
Současná fena též loví myši, zpočátku mívala problém s usmrcením, teď už to umí dost dobře

Zrzavci napsal(a):
Někdy překvapení udělá svoje. Znala jsem výmara, lovecky vedený, dobře vedený, fakt poslušný žádný bábovka. V jednu dobu začal u zvěře "zlobit", uši neměl, ač jinak fakt dobře vedený s pevným vystavením. No nikdo do nich nevidíme, prostě najednou se mu cosi událo v hlavě. Byli jednoho dne v lesích. Garry opět hodlal zlobit a v tom proti němu shodou nějakých okolnosti vyšel obrovskej jelen. De facto deux ex machina, v tichosti se zjevil. Výmar fakt není padavka (myslím tu starou gardu). Z Garryho se prý v ten moment stal sádrovej trpaslík(jak zatuhnul, ne velikostí ) s očima jak Hurvínek. Majestátní jelen s přehledem nad celou situací prostě zase vyšuměl a čoklid ještě dlouho zůstal převlečený za sádrovýho trpaslíka. Nebyl v tom strach, myslím, že ten pes vůbec nechápal co se stalo s jeho světem. Následně už ho jeho hovadinky definitivně přešly .
Může být, že mlaďas byl opravdu zaskočen tou situací, navíc vy ho vedete k tomu, že do zvěře se prostě nejde a tady to bylo v podstatě obráceně, tady zvěř kontaktovala jeho, To je naprosto neznámé a neobvyklé.

Tak snad je to jenom zaskočení. Je pravda, že tohle asi nečekal... no a já popravdě také ne i když vím, že jsou to potvory nebojácné, které lidem chodí k zahradě a čumí jim tam přes plot.
Jako malého jsem hafana seznamovala s daňky, ale srnu úplně zblízka ještě neviděl. Doufám, že ho to přejde. Sice je to praktické, že ho nemusím pořád sledovat, ale podle něj jsem nejlépe a nejrychleji poznávala, kdy je poblíž zvěř, což se mi hodilo, když jsem "se vláčela" s nějaký psem, u kterého jsem nevěděla (a nebo naopak až moc dobře věděla), jak bude reagovat.
Jinak po tom, co má dovolené lovit, jde pořád jak největší maniak beze změny. Kvůli myši - nebo to byl spíše nějaký plch, který se mi dostal dovnitř do domu, málem převrátil gauč.

STOPOVACÍ VODÍTKO
stopka je pouze nástroj pro upevnění cviku. Po vydání povelu pro přivolání (ke mně, píštálka, pocem atd.) 2s pauza:
a) pes jde tak například signál pro odměnu a odměna
b) pes nejde, tak použiju vodítko, které mi zaručí, že vždy po vydání povelu, tak po 2s následuje dané požadované chování, jakmile se na mě přepojí tak signál pro odměnu a odměna

tento nácvik zaručí, že povel vždy znamená příchod a opět se cvičí postupně ve všech 3 fázích cviku (vysvětlování, uupevňování a zatěžování), tímto vzniká povel na bázi reflexu, který Vám zastaví psa, když honí srnu. Zastaví ho jedině povel na úrovni reflexu, protože v tu chvíli nepřemýšlí, ale tělo to udělá za něj! Podle složitosto signálu a dalších proměnných toto trvá cca 3 měsíce.

Takže stopovačka je pouze nástroj k upevnění cviku, aby se z něj stal reflex. Nic víc a nic mín. Tím nepopírám, že neexistují lidi, keří nácvik povelu nějak nepochopili a psa poté vláčí měsíce a roky na stopovačce...

Protože, pokud nemáte psa pod kontrolou a vy řeknete ke mně a pes nepřijde a vy máte 3s po vydání povelu, aby opět proběhlo dané chování, aby došlo ke spojení povelu a chování, tak jste si právě smazali 10 úspěšných pokusů ke mně.

Takže stopovací vodítko je pouze nstroj, pomůcka, která Vám pomůže vytvořit reflexivní chování na přivolání. Není to šňůra sloužící jako pojistka! A musíte postupně tento cvik zatěžovat, ne že dáte psa na šňůru a jdete hned do lesa, kde Vám již pravidelně loví...

ELEKTRONICKÝ VÝCVIKOVÝ OBOJEK
proboha lidi, EVO funkcí trestu je naprostá číčovina. Je řada případů, kdy to fungovalo, ale také řada případů, kdy to psa zničilo, či to vůbec nefungovalo. Proč?

- protože nikdy nevíte s čím si ten trest pes spojí. štvaní zvěře je tak sožité chování z pohledu psa, že psovi do hlavy nikdo nevidí a ten lidský pohed je mylný, Vy jednoduše nevíte, co trestáte! Trestáte štvaní, že běží, že je vzrušený, že probíhá okolo konkrétního stromu, kamenu atd...

- pes je ve velmi vysokém vzruchu. Takže porovnání s dobtykem a ohradníkem je opravdu k smíchu. pochopte, že pokud chcete zastavit psa v lovícím modu a ve vysokém vzruchu a na místě, tak mu musíte dát odpovídající protisílu! Já to přirovnám k jedoucímu autu na dálnici, které by jste chtěli zastavit na centimetru. Zastavíte ho? Ano! Betonovou zdí a z toho auta moc nezbude! A to stejné je se psem! Zastavíte, ale takovou silou a se stejnými důsledky jako u toho auta! Je kráva blížící se k ohradníku toto jedoucí auto po dálnici? Takže klidně si psa rozvitte, ale budte připraveni na to, jaká to musí být síla a jaké to bude mít důsledky pro nervovou soustavu psa! Mimochodem už jste je zde popsali: "pes dělá, že tam zvěř není atd." to je jasné přeskovové chování a do pasivní obranné reakce... snad je Vám jasné kdy k tomuto chování dochází... a ještě tento postup radíte ostatním...

- jak jste vysvětlili psovi co znamená ten trest v tomto chování, popřípadě co znamená ten signál? Jakože honí zvěř, ted slyší pípnutí (o kterém vůbec neví co to je) a poté vysoký impulz. On ví za co to přišlo? Vy vidíte do té hlavy? Protože jsou známí i případy, kdy pes si tento impulz vysvětlí po svém ( do hlavy jim nikdo nevidíme) a naopak si myslí, že když byl impuls, tak má běžet rychleji!

- představte si křivku dokonalého snagvinka (vyvážený vzruch a útlum). Pes když honí tak se pohybuje po křivce vzruchu. Pokud zde přidáte negativní podnět:
a) pokud bude silnější než vzruch - tak se chování utlumí
b) pokud bude slabší než vzruch - tak chování akceleruje
toto je důvod, jak řada lidí říká, že jim EVO nefungovalo

Suma sumárum, ano je zde šance, že Vám EVO funkcí trestu bude fungovat, ale je zde tolik risků a možnosti poškození psa, že ten kdo má trochu rozumu, tak to neudělá a vůbec to nebude obhajovat či doporučovat dál !

Takže znovu, pokud EVO, tak opět jen jako nástroj a pomůcku pro uoevnění cviku do reflexivního chování a nikoliv jako motivaci pro zastavení chování!
Jak? Použitím EVO jako negativního posílení!

Příklad z lidského světa je nepříjemný ton v autě při nezapnutí bezpečnostních pásů, kdy po rozjetí, když se nezapnete auto vydává nepříjemný ton, který se ještě zvyšuje
- vy víte, proč se ton spustil
- vy víte, jakým chováním to vypnout

Použití stejného principu na EVO:
Kalibrace obojku:
- nasadit na psa, at ho 14 dní jen nosí
- impulz od nejnižšího a sledovat reakce, hledáme impulz, který pes cítí, ale nebolí ho. Nejčastější rekace je ohlídnutí, zívnutí, olíznutí atd.
- výcvik začnem s impulzem, který je nižší než ten, který jsme na daném psovi našli

Nácvik přivolání:
a) vysvětlování
psovi vysvětlíme povel ke mně v klidném prostředí na zahradě, tam, kde to zná a neřeší prostředí a je motivovaný, jednoduchým nácvikem vysvětlíme, co znamená ke mně. V tomto prostředí cvik vždy splní.

b) vysvětlení EVO - negativního posílení
opět klidné prostředí a zapojíme již EVO
po zaznění signálu přivolání, po 2s, držíme impulz na začátku taktéž 2s a když pes přichází k nám, vypínáme ho. Je to shaping. takže si hrajeme s tím držením.
Cílem je, že představujeme psovi EVO. Takový impulz, který cítí, ale nebolí ho. Cílem je, že pes se naučí, že tento impulz je součástí cviku, zapíná se po 2s po vydání povelu a vypíná se příchodem k psovodovi

c) upevnování
měníme čas, místa a situace a procvičujeme povel
nyní po vydání povelu:
a) pes poslechne a přichází - tedy signál pro odměnu a odměna
b) pes nepřichází, po 2s - negativní posílení dle bodu b) - pes má z předchozího bodu vysvětleno, co to znamená a jak to vyonout. Vrací se do požadovaného chování. zde již zvyšujeme impulz a pozorujeme, jaký impulz je třeba v jakých situacích. Z praxe je to o stupen až tři vyšší, než ten s kterým jsme pracovali při vysvětlování. Je to můžné také pouuží fukncí flow (automatické zvyšování)

to znamená, že zde je to jako v tom autě.
1) kontrolka na dispeji v autě zapni si pás, u psa vydání povelu ke mně -> aneb vím, co mam udělat
2) zapnu si pás, přjdu na povel - pohoda a odměna :)
3) nezapnu si pás, nepřijdu - nehativní stimul - ton v autě, impulzy na EVO
4) vím, jak to vypnout -> zapnu si pás, poslechnu povel

d) zatěžování
postupně a plánovitě cvik zatěžuju
přidáváme rušivé vlivy, jiní psi, lidi atd. Vrchol je zvěř.

Tento trénink opět do vytvoření reflexu cca 3 měsíce

A jen taková vsuvka:
Pořízení psa je závazek a zodpovědnost na cca 15 let
pokud bydlim někde u lesa, tak lovecké choutky musím očekávat a dle toho jednám
přivolání je nejlepší učit od štěněte, ne se na to vys... a pak to honiz, až když je problém
sice chápu, že trénink se stopkou nebo s EVO je pruda, ale k tomu jste se zavázali už pořízením psa, tak není třeba hledat výmluvy
pořízením psa jste se nezávali mu dát jen pelecha co k jídlu, ale také k jeho výchově a výcviku, včetně naučení základního povelu přivolání, který trvá i u dospělého psa 3 měsíce. Takže z pohledu délky života psa zanedbatelný čas, který pokud psovod nechce investovat a hledá rychlé a kruté řešení, tak si dovolím tvrdit, že na to měl myslet na začátku a psa si raději nepořizovat.

Terven napsal(a):
Taky si myslím...vycházela jsem jen z toho, co psala koňadra.
Takže na jorkšíry raději EO
Moje předchozí fena hlodavce uměla zabít s přehledem, nějakou dobu žila bezprizorně a živila se sama. Netuším, nakolik to měla vrozené a nakolik to byla získaná nutnost. Měli jsme tou dobou doma morčata a musela k nim mít úplně zamezený přístup - vím jistě, že by si je nechtěla jen očuchat. Přitom mi dost lidí s většími psy, i loveckými, tvrdilo, že jejich psa nechává morče, králík apod. úplně v klidu a mohou je nechat společně.
Současná fena též loví myši, zpočátku mívala problém s usmrcením, teď už to umí dost dobře

Já právě svého nejmladšího Trishe mám také po feně "divoké samoživitelce" a psovi vedenému k lovecké kynologii (především na prasata), takže jsem se u něj trošku děsila, jak budeme spolu fungovat. Asi ve pěti měsících měl seznam věcí, které nesmí zabíjet už docela zažitý a obsáhlý alespoň na základní pohyb v přírodě a ve městě, takže od té doby to jde. Fakt mě pořád překvapuje, jak rozlišuje co může - zvláště u těch hlodavců.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Upřímně řečeno, který z loveckých psů byl nebo je přímo používán na to, aby zabil zvěř? Naprostá většina, až na výjimky, má zvěř hledat, honit, označit, udržet na místě, přinést zastřelenou, ale ne ji osobně zabít. Jednu z výjimek tvoří třeba jorkšír, kterej měl vraždit potkany. Znalejší lidé by jistě věděli ještě nějaké další případy výjimek.
Takže co je to ten lovecký pud, když ne "čmuchám zvěř", "běžím za zvěří"? Samozřejmě, psi, kteří nebyli seznámeni s tím, co mají se zvěří dělat, ji klidně zabijou, strhnou. Ale jen to, že to nějaký pes neudělá, snad neznamená, že nemá lovecký pud.

"Upřímně řečeno, který z loveckých psů byl nebo je přímo používán na to, aby zabil zvěř?"
Odpověď zní - každý! Každý dobrý lovecký pes prostě musí být toho schopen.

LACIK - nechci kopírovat celý váš dlouhý příspěvek, s nímž se dá - až na výjimky - souhlasit.
Cituji: "- protože nikdy nevíte s čím si ten trest pes spojí. štvaní zvěře je tak složité chování z pohledu psa, že psovi do hlavy nikdo nevidí a ten lidský pohled je mylný, Vy jednoduše nevíte, co trestáte! Trestáte štvaní, že běží, že je vzrušený, že probíhá okolo konkrétního stromu, kamenu atd..."
Já jsem přesvědčená, že pes, který žene zvěř, nevnímá žádné stromy a kameny, vnímá jen tu zvěř. Takže, když dostane impuls, vždy si to spojí s tou zvěří. Mé zkušenosti jsou prostě takové.

koňadra napsal(a):
"Upřímně řečeno, který z loveckých psů byl nebo je přímo používán na to, aby zabil zvěř?"
Odpověď zní - každý! Každý dobrý lovecký pes prostě musí být toho schopen.

Rozdíl: "byl nebo je používán" X "je toho schopen".
Jinak to "každý" je trošku přehnané. Záleží fakt na způsobu využití.... nadhodím třeba retrívry.

koňadra napsal(a):
LACIK - nechci kopírovat celý váš dlouhý příspěvek, s nímž se dá - až na výjimky - souhlasit.
Cituji: "- protože nikdy nevíte s čím si ten trest pes spojí. štvaní zvěře je tak složité chování z pohledu psa, že psovi do hlavy nikdo nevidí a ten lidský pohled je mylný, Vy jednoduše nevíte, co trestáte! Trestáte štvaní, že běží, že je vzrušený, že probíhá okolo konkrétního stromu, kamenu atd..."
Já jsem přesvědčená, že pes, který žene zvěř, nevnímá žádné stromy a kameny, vnímá jen tu zvěř. Takže, když dostane impuls, vždy si to spojí s tou zvěří. Mé zkušenosti jsou prostě takové.

A jak on ví, co ten impulz znamená?

asurwic napsal(a):
Rozdíl: "byl nebo je používán" X "je toho schopen".
Jinak to "každý" je trošku přehnané. Záleží fakt na způsobu využití.... nadhodím třeba retrívry.

Tak nic, nechtěla jsem tady psát konkrétní případy, zase bude "myslivci jsou vrazi nevinných zvířátek", ale nedá se nic dělat.
Ano, každý dobrý lovecký pes nejen, že musí být schopen zabít zvíře, ale je pro to používán dokonce i dnes, v 21. století.
Na honu se občas nějaké zvíře (zajíc, bažant) postřelí, utíká dál a dál. Pes ho musí dostihnout, usmrtit a přinést.
Myslivec jde kolem hromady klestí, je v něm kuna. Dobrý pes ji zadáví a přinese, nebo alespoň vyžene. Tohle zvládne např. i jezevčík.
Lišku z nory také některý pes vytáhne - mrtvou.
Byla jsem svědkem situace, kdy ohař čistým hrdelním chvatem zadávil srnu. Už to, že ji na poměrně krátkém úseku dohnal, bylo divné, obyčejně je srna rychlejší. Posléze se ukázalo, že srna byla nemocná. Kdyby ji ten pes nestrhl, pravděpodobně by dalších pár dní umírala.
Co se týče retrívrů, jejich původním poslání bylo pouze přinášet střelenou drobnou zvěř. V retrívrech nebyla pěstována taková ta ostrost jak ji známe např. od kontinentálních ohařů a zejména od teriérů. Ovšem i takový retrívr musí být v praxi schopen usmrtit postřelenou zvěř a posléze ji aportovat. V praxi to ale většinou vypadá tak, že na honě dostihne obvykle postřelenou zvěř ohař, protože např. takový labrador je moc těžký, méně pohyblivý a tím i pomalý.

Lacik napsal(a):
A jak on ví, co ten impulz znamená?

Pes, když dostane ránu pokaždé, když žene zvěř, tak by musel být asi de-bil, kdyby si to s tou zvěří nespojil. Pokaždé má kolem sebe jiné stromy (na poli třeba i žádné stromy), kameny..., ale zvěř je tam vždycky.

koňadra napsal(a):
Pes, když dostane ránu pokaždé, když žene zvěř, tak by musel být asi de-bil, kdyby si to s tou zvěří nespojil. Pokaždé má kolem sebe jiné stromy (na poli třeba i žádné stromy), kameny..., ale zvěř je tam vždycky.

Jak on ví, co ten impulz znamená? Je poměrně troufalé rozhodovat za psa...

Lacik napsal(a):
Jak on ví, co ten impulz znamená? Je poměrně troufalé rozhodovat za psa...

Je to marný, je to marný, je to marný. Už jsem vám to přece napsala - jen de-bil by to nepochopil, co ten impuls znamená - neutíkej za zvěří, nevyplatí se ti to, ta zvěř tě kopne!
Vy za psa nerozhodujete? Proč ho tedy např. vodíte na vodítku a chcete, aby šel vpravo, když on chce jít vlevo?

koňadra napsal(a):
Je to marný, je to marný, je to marný. Už jsem vám to přece napsala - jen de-bil by to nepochopil, co ten impuls znamená - neutíkej za zvěří, nevyplatí se ti to, ta zvěř tě kopne!
Vy za psa nerozhodujete? Proč ho tedy např. vodíte na vodítku a chcete, aby šel vpravo, když on chce jít vlevo?

Ale pokaždé také běží, což může. Také je pokaždé zaujatý, což také může. To že pronásleduje je špatně? Ne. Vždyť může pronásledovat i letící hozený míček. Tak jak z toho má vybrat zrovna tu srnu?

Proč proboha zvěř nakopne? Něco takového k EO vůbec nepatří. Nikdy nekopá zvěř, ale vždy impuls dává psovod jako součást svého povelu.

koňadra napsal(a):
Je to marný, je to marný, je to marný. Už jsem vám to přece napsala - jen de-bil by to nepochopil, co ten impuls znamená - neutíkej za zvěří, nevyplatí se ti to, ta zvěř tě kopne!
Vy za psa nerozhodujete? Proč ho tedy např. vodíte na vodítku a chcete, aby šel vpravo, když on chce jít vlevo?

Myslím si, že tady nesedí to, že vy předpokládáte, co si pes myslí a jak si celou věc vyloží. Protože v tu chvíli provádí mnoho různých činností a hlavou mu může běžet opravdu hodně rozdílných myšlenek, nechápu, jak můžete vědět, jak si vyloží impuls od EO. Možná umíte telepatii :).

koňadra napsal(a):
Je to marný, je to marný, je to marný. Už jsem vám to přece napsala - jen de-bil by to nepochopil, co ten impuls znamená - neutíkej za zvěří, nevyplatí se ti to, ta zvěř tě kopne!
Vy za psa nerozhodujete? Proč ho tedy např. vodíte na vodítku a chcete, aby šel vpravo, když on chce jít vlevo?

Jak on ví, co znamená vysoký impuls během totoho chování, kdy je ve vysokém vzruchu? Jak jste ho naučila, co znamená impuls?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím si, že tady nesedí to, že vy předpokládáte, co si pes myslí a jak si celou věc vyloží. Protože v tu chvíli provádí mnoho různých činností a hlavou mu může běžet opravdu hodně rozdílných myšlenek, nechápu, jak můžete vědět, jak si vyloží impuls od EO. Možná umíte telepatii :).

Ne, ten pes neprovádí mnoho různých činností - ten pes "vidí" jen tu zvěř, kterou chce za každou cenu dostihnout, nic jiného nevnímá. Aby začal vnímat, pak musí dostat ještě silnější impuls než je jeho adrenalinový amok.
Vy víte jaké rozdílné myšlenky má v hlavě pes?
Lidi, neblázněte pořád!
Pes není člověk, ačkoliv někdy máme pocit, že "jen mluvit".
Pes funguje na základě podmíněných a nepodmíněných reflexů, žádná věda to není.
No, dnes se dělá věda ze všeho - třeba, aby děti byly osobnosti, tak je nebudeme potlačovat - a všude jsou jen nevychovaní sobečtí spratci. Se psy to u mnohých lidí funguje asi tak podobně - to není na vás keriton, tohle myslím tak všeobecně. Stačí mně, když přijedu k rodině do města na sídliště, tolik psů - zmetků jsem v životě neviděla!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím si, že tady nesedí to, že vy předpokládáte, co si pes myslí a jak si celou věc vyloží. Protože v tu chvíli provádí mnoho různých činností a hlavou mu může běžet opravdu hodně rozdílných myšlenek, nechápu, jak můžete vědět, jak si vyloží impuls od EO. Možná umíte telepatii :).

Keriton, budu skoro citovat šustu - reakce je na CHOVÁNÍ, nikoliv na stav mysli! Odměňuji chování, trest přichází v souvislosti s chováním...ne za stav mysli...

"Jak on ví, co znamená vysoký impuls během totoho chování, kdy je ve vysokém vzruchu? Jak jste ho naučila, co znamená impuls?"
jak to ví? No jednoduše : impuls=rána=bolest...na tom netřeba hledat nic složitého...

koňadra napsal(a):
Ne, ten pes neprovádí mnoho různých činností - ten pes "vidí" jen tu zvěř, kterou chce za každou cenu dostihnout, nic jiného nevnímá. Aby začal vnímat, pak musí dostat ještě silnější impuls než je jeho adrenalinový amok.
Vy víte jaké rozdílné myšlenky má v hlavě pes?
Lidi, neblázněte pořád!
Pes není člověk, ačkoliv někdy máme pocit, že "jen mluvit".
Pes funguje na základě podmíněných a nepodmíněných reflexů, žádná věda to není.
No, dnes se dělá věda ze všeho - třeba, aby děti byly osobnosti, tak je nebudeme potlačovat - a všude jsou jen nevychovaní sobečtí spratci. Se psy to u mnohých lidí funguje asi tak podobně - to není na vás keriton, tohle myslím tak všeobecně. Stačí mně, když přijedu k rodině do města na sídliště, tolik psů - zmetků jsem v životě neviděla!

"nic jiného nevnímá"
No, dokud mi tohle někdo nedokáže vědeckou studií, budu si dál myslet něco jinýho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Keriton, budu skoro citovat šustu - reakce je na CHOVÁNÍ, nikoliv na stav mysli! Odměňuji chování, trest přichází v souvislosti s chováním...ne za stav mysli...

"Jak on ví, co znamená vysoký impuls během totoho chování, kdy je ve vysokém vzruchu? Jak jste ho naučila, co znamená impuls?"
jak to ví? No jednoduše : impuls=rána=bolest...na tom netřeba hledat nic složitého...

"Odměňuji chování, trest přichází v souvislosti s chováním...ne za stav mysli..." - tak jen jestli to ví i ten pes :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Keriton, budu skoro citovat šustu - reakce je na CHOVÁNÍ, nikoliv na stav mysli! Odměňuji chování, trest přichází v souvislosti s chováním...ne za stav mysli...

"Jak on ví, co znamená vysoký impuls během totoho chování, kdy je ve vysokém vzruchu? Jak jste ho naučila, co znamená impuls?"
jak to ví? No jednoduše : impuls=rána=bolest...na tom netřeba hledat nic složitého...

Jak ví, že nemá třeba zrychlit? Jak ví, že ten impuls = bolest znamená zastav a neznamená zrychli? Protože i tyto případy ukazuje praxe...

no šustu bych zrovna necitoval s rozdílem chování stavu mysli, starší psovodi jistě potvrdí, co se stane, když se učí štěkat zachytáváním štěkání například u štěkání za plotem. Jestli podporujete jen čistě štěkání nebo i ostatní aspekty chování...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Odměňuji chování, trest přichází v souvislosti s chováním...ne za stav mysli..." - tak jen jestli to ví i ten pes :).

To poznáš poměrně snadno - dle reakce psa

"Jak ví, že nemá třeba zrychlit? Jak ví, že ten impuls = bolest znamená zastav a neznamená zrychli? Protože i tyto případy ukazuje praxe..."
ale takto samozřejmě, však nejeden pes ten impuls proběhne a je v trapu...ale tady se sází na to, že strach zvířeti nedovolí pokračovat v konaném, většinou to tak je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To poznáš poměrně snadno - dle reakce psa

"Jak ví, že nemá třeba zrychlit? Jak ví, že ten impuls = bolest znamená zastav a neznamená zrychli? Protože i tyto případy ukazuje praxe..."
ale takto samozřejmě, však nejeden pes ten impuls proběhne a je v trapu...ale tady se sází na to, že strach zvířeti nedovolí pokračovat v konaném, většinou to tak je.

No prave sází... a dle reakce psa..., takže kdyz mi zrychlí, tak mam smůlu. Protože se prave naučil, ze po impulzů ma vzdy zrychlit.


Super řešení. Další ukázka toho, ze EVO v tomto případě ma funkci trestu spoustu velkých ALE. A z tohoto důvodu bych neriskoval a kdyz uz ostatním doporučoval jeho použití jako řešení problému za 3 dny, tak včetně všech rizik!

Lacik napsal(a):
Jak on ví, co znamená vysoký impuls během totoho chování, kdy je ve vysokém vzruchu? Jak jste ho naučila, co znamená impuls?

Nijak, nepoveluje, rovnou mačká tlačítko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To poznáš poměrně snadno - dle reakce psa

"Jak ví, že nemá třeba zrychlit? Jak ví, že ten impuls = bolest znamená zastav a neznamená zrychli? Protože i tyto případy ukazuje praxe..."
ale takto samozřejmě, však nejeden pes ten impuls proběhne a je v trapu...ale tady se sází na to, že strach zvířeti nedovolí pokračovat v konaném, většinou to tak je.

"Sázet na něco" a spoléhat se na "většinou" je velice nedostačující, když tím riskuješ, že se ti pes nevrátí, že si zničíš komplet jeho výchovu a samozřejmě když pracuješ s jeho bolestí.

Ano, "většinou" to psa zastaví, ale pak mám u sebe běžně hafany, kteří po první ráně zpanikařili a utekli, nebo je to vyburcovalo k větší akci či to prostě s jekotem překonali a letěli dál. Každopádně to, že bolest přestala (ať už že doběhli mimo dosah obojku nebo majitel přestal mačkat), byl pro ně výsledek a z lovce se rázem stal lovec + extrémní útěkář.
Druhá skupinka si to nespojila se zvěří, ale pochopila to tak, že impuls přestane, když budou projevovat bolest a tak se raději "snažili" dopředu, aby se ráně vyhnuli. Takže část soustavně ječela, když se na ně něco (obojek, postroj, vodítko) dalo nebo i při náhlých dotecích a část při jakémkoliv stresu začala panikařit, kňučet, škubat sebou a projevovat "požadovaný" způsob chování.
Třetí skupinka si to spojila se zvěří a právě proto na cokoliv živé začala zblízka útočit. Taková obraná reakce proti možnému nakopnutí.
Čtvrtá skupinka se naučila náhodným úspěšným pokusem si sundavat cokoliv z krku a nepřestala se válet, třít o věci a drbat se, dokud se všeho doopravdy nezbavila.

asurwic napsal(a):
"Sázet na něco" a spoléhat se na "většinou" je velice nedostačující, když tím riskuješ, že se ti pes nevrátí, že si zničíš komplet jeho výchovu a samozřejmě když pracuješ s jeho bolestí.

Ano, "většinou" to psa zastaví, ale pak mám u sebe běžně hafany, kteří po první ráně zpanikařili a utekli, nebo je to vyburcovalo k větší akci či to prostě s jekotem překonali a letěli dál. Každopádně to, že bolest přestala (ať už že doběhli mimo dosah obojku nebo majitel přestal mačkat), byl pro ně výsledek a z lovce se rázem stal lovec + extrémní útěkář.
Druhá skupinka si to nespojila se zvěří, ale pochopila to tak, že impuls přestane, když budou projevovat bolest a tak se raději "snažili" dopředu, aby se ráně vyhnuli. Takže část soustavně ječela, když se na ně něco (obojek, postroj, vodítko) dalo nebo i při náhlých dotecích a část při jakémkoliv stresu začala panikařit, kňučet, škubat sebou a projevovat "požadovaný" způsob chování.
Třetí skupinka si to spojila se zvěří a právě proto na cokoliv živé začala zblízka útočit. Taková obraná reakce proti možnému nakopnutí.
Čtvrtá skupinka se naučila náhodným úspěšným pokusem si sundavat cokoliv z krku a nepřestala se válet, třít o věci a drbat se, dokud se všeho doopravdy nezbavila.

"Hezké", děkuji za doplnění.

asurwic napsal(a):
"Sázet na něco" a spoléhat se na "většinou" je velice nedostačující, když tím riskuješ, že se ti pes nevrátí, že si zničíš komplet jeho výchovu a samozřejmě když pracuješ s jeho bolestí.

Ano, "většinou" to psa zastaví, ale pak mám u sebe běžně hafany, kteří po první ráně zpanikařili a utekli, nebo je to vyburcovalo k větší akci či to prostě s jekotem překonali a letěli dál. Každopádně to, že bolest přestala (ať už že doběhli mimo dosah obojku nebo majitel přestal mačkat), byl pro ně výsledek a z lovce se rázem stal lovec + extrémní útěkář.
Druhá skupinka si to nespojila se zvěří, ale pochopila to tak, že impuls přestane, když budou projevovat bolest a tak se raději "snažili" dopředu, aby se ráně vyhnuli. Takže část soustavně ječela, když se na ně něco (obojek, postroj, vodítko) dalo nebo i při náhlých dotecích a část při jakémkoliv stresu začala panikařit, kňučet, škubat sebou a projevovat "požadovaný" způsob chování.
Třetí skupinka si to spojila se zvěří a právě proto na cokoliv živé začala zblízka útočit. Taková obraná reakce proti možnému nakopnutí.
Čtvrtá skupinka se naučila náhodným úspěšným pokusem si sundavat cokoliv z krku a nepřestala se válet, třít o věci a drbat se, dokud se všeho doopravdy nezbavila.

Pod tohle se podepíšu, takto přesně se projevoval výše zmiňovaný pyreneják tí ječením.

asurwic napsal(a):
"Sázet na něco" a spoléhat se na "většinou" je velice nedostačující, když tím riskuješ, že se ti pes nevrátí, že si zničíš komplet jeho výchovu a samozřejmě když pracuješ s jeho bolestí.

Ano, "většinou" to psa zastaví, ale pak mám u sebe běžně hafany, kteří po první ráně zpanikařili a utekli, nebo je to vyburcovalo k větší akci či to prostě s jekotem překonali a letěli dál. Každopádně to, že bolest přestala (ať už že doběhli mimo dosah obojku nebo majitel přestal mačkat), byl pro ně výsledek a z lovce se rázem stal lovec + extrémní útěkář.
Druhá skupinka si to nespojila se zvěří, ale pochopila to tak, že impuls přestane, když budou projevovat bolest a tak se raději "snažili" dopředu, aby se ráně vyhnuli. Takže část soustavně ječela, když se na ně něco (obojek, postroj, vodítko) dalo nebo i při náhlých dotecích a část při jakémkoliv stresu začala panikařit, kňučet, škubat sebou a projevovat "požadovaný" způsob chování.
Třetí skupinka si to spojila se zvěří a právě proto na cokoliv živé začala zblízka útočit. Taková obraná reakce proti možnému nakopnutí.
Čtvrtá skupinka se naučila náhodným úspěšným pokusem si sundavat cokoliv z krku a nepřestala se válet, třít o věci a drbat se, dokud se všeho doopravdy nezbavila.

A kde máte tu velkou skupinu psů, kteří prostě lovit přestali a nemělo to na ně žádný devastující vliv? Buďte objektivní!
Nezažila jsem žádného psa, kterého bych mohla zařadit do některé z vašich skupin, ale to neznamená, že neexistují. Jenže to jsou VÝJIMKY.
Ano, stává se, že pes s jekotem překoná impuls, žene dál, takže už tam obojek nemá dosah (proto říkám, že je potřeba mít obojek s co největším dosahem, i když někteří lidi nechápou, že třeba 300 m není žádná vzdálenost, že scyllo?). Samozřejmě, že když to v této fázi majitel vzdá, tak EO se jeví jako neúčinný. Faktem ale je, že když to zkusí podruhé, tak většinou už pes není v tak velkém amoku a často ho již impuls/y dokáže/í zastavit. Takže i z takových psů jsou často nakonec "vyléčení" štváči. Jsou psi, kteří budou utíkat bolest nebolest, ale to jsou opět výjimky. Ale že by pes začal vlivem EO na zvěř útočit? No, v lese asi na něj nebude zvěř čekat, aby vůbec měl tu možnost, takže tomu nevěřím.
Vy všichni odpůrci EO tady jenom blábolíte teorie, strašíte lidi nesmyslnými (či spíše vymyšlenými) příklady. Ne každý, kdo EO s úspěchem použil, čte ifaunu a ne každý se chce pořád dohadovat. Vždyť je to tady furt dokola. Někdo prostě má úspěchy s EO, někdo se sňůrou, každý si musí vybrat, co bude účinné na jeho psa, jak velký je jeho lovecký pud, a na co má on sám - kdo tomu nevěří, tomu to fungovat prostě nemůže. To je celé.

Jediný, kdo tu popsal smysluplný použití EO, je Lacik (díky!).
Těm ostatním metodám na téma mačkám když se pes rozběhne za zvěří a on zázračně pochopí, co přesně tím bylo myšleno, a do tří dnů je z něj vysmátý nelovič, tu jaksi chybí solidní argumentace. Což neznamená, že ta metoda u části psů nefunguje, jen pořád nechápu, jak člověk může s jistotou vědět to všechno, co je tu k té metodě argumentováno :) A argument "pes není de-il a pochopí to" neberu :).

koňadra napsal(a):
A kde máte tu velkou skupinu psů, kteří prostě lovit přestali a nemělo to na ně žádný devastující vliv? Buďte objektivní!
Nezažila jsem žádného psa, kterého bych mohla zařadit do některé z vašich skupin, ale to neznamená, že neexistují. Jenže to jsou VÝJIMKY.
Ano, stává se, že pes s jekotem překoná impuls, žene dál, takže už tam obojek nemá dosah (proto říkám, že je potřeba mít obojek s co největším dosahem, i když někteří lidi nechápou, že třeba 300 m není žádná vzdálenost, že scyllo?). Samozřejmě, že když to v této fázi majitel vzdá, tak EO se jeví jako neúčinný. Faktem ale je, že když to zkusí podruhé, tak většinou už pes není v tak velkém amoku a často ho již impuls/y dokáže/í zastavit. Takže i z takových psů jsou často nakonec "vyléčení" štváči. Jsou psi, kteří budou utíkat bolest nebolest, ale to jsou opět výjimky. Ale že by pes začal vlivem EO na zvěř útočit? No, v lese asi na něj nebude zvěř čekat, aby vůbec měl tu možnost, takže tomu nevěřím.
Vy všichni odpůrci EO tady jenom blábolíte teorie, strašíte lidi nesmyslnými (či spíše vymyšlenými) příklady. Ne každý, kdo EO s úspěchem použil, čte ifaunu a ne každý se chce pořád dohadovat. Vždyť je to tady furt dokola. Někdo prostě má úspěchy s EO, někdo se sňůrou, každý si musí vybrat, co bude účinné na jeho psa, jak velký je jeho lovecký pud, a na co má on sám - kdo tomu nevěří, tomu to fungovat prostě nemůže. To je celé.

Ano. Píši, že většinou to psa zastaví a rozhodně to mnoho lidem pomohlo (jestli i psům, toť otázka). Nedovolila bych si však nikomu doporučit věc, díky které může i o hafana přijít. Na svých psech EO při výcviku nosím (kvůli zvukovému signálu, aby na ně nemusela přivolání řvát přes celé pole nebo do půlky rybníka) a u hluchouna natrvalo kvůli vibracím a vím, že při špatném počasí nebo v blbém terénu někdy i těch 600 - 1 000 metrů prostě nestačí.

U psů, kteří se ke mně dostávají, to právě kvůli několika pokusům s EO je tak tragické, že při okamžitém opuštění domácího prostoru pes letí jak šílený, aby se dostal co nejdále. Takže buď rve majitele na vodítku a má z toho hysterák, že mu nejde utéct a nebo je navolno a prostě zdrhne.

"Útočit" nebylo myšleno jen v rámci zvěře, ale kompletně na pohyb = psi, lidi, domácí zvířata, dopravní prostředky, ale i např. pohybující se listí ve větru atd. Pes vypadá první v pohodě, ochotně se vrací k majiteli, ale když se cokoliv přiblíží, udělá výpadek. Aktuálně mám skoro týden křížence "asi-bernardýna" po EO a je to s ním vážně sranda. Psy (které předtím všechny miloval) a neživé předměty už celkem dává, ale nechci vidět, jak zase budeme trénovat tu zvěř.

Nejsem odpůrcem EO. Naopak si myslím, že v případech, kde to dává psovi jednoznačný smysl (např. nepřeskakovat plot) je něco takového opravdu na místě. Hodně šílených příběhů o EO znám z doslechu, ale sem píši jen ty případy, se kterými se setkávám.

asurwic napsal(a):
Ano. Píši, že většinou to psa zastaví a rozhodně to mnoho lidem pomohlo (jestli i psům, toť otázka). Nedovolila bych si však nikomu doporučit věc, díky které může i o hafana přijít. Na svých psech EO při výcviku nosím (kvůli zvukovému signálu, aby na ně nemusela přivolání řvát přes celé pole nebo do půlky rybníka) a u hluchouna natrvalo kvůli vibracím a vím, že při špatném počasí nebo v blbém terénu někdy i těch 600 - 1 000 metrů prostě nestačí.

U psů, kteří se ke mně dostávají, to právě kvůli několika pokusům s EO je tak tragické, že při okamžitém opuštění domácího prostoru pes letí jak šílený, aby se dostal co nejdále. Takže buď rve majitele na vodítku a má z toho hysterák, že mu nejde utéct a nebo je navolno a prostě zdrhne.

"Útočit" nebylo myšleno jen v rámci zvěře, ale kompletně na pohyb = psi, lidi, domácí zvířata, dopravní prostředky, ale i např. pohybující se listí ve větru atd. Pes vypadá první v pohodě, ochotně se vrací k majiteli, ale když se cokoliv přiblíží, udělá výpadek. Aktuálně mám skoro týden křížence "asi-bernardýna" po EO a je to s ním vážně sranda. Psy (které předtím všechny miloval) a neživé předměty už celkem dává, ale nechci vidět, jak zase budeme trénovat tu zvěř.

Nejsem odpůrcem EO. Naopak si myslím, že v případech, kde to dává psovi jednoznačný smysl (např. nepřeskakovat plot) je něco takového opravdu na místě. Hodně šílených příběhů o EO znám z doslechu, ale sem píši jen ty případy, se kterými se setkávám.

OK, ale i odnaučit psa lovit pomocí EO přece může i zachránit psu život - pes přestane nekontrolovatelně lovit, tedy nevletí za zvěří pod auto, nikdo ho nezastřelí, nikdo ho nesebere, když se třeba vrací "z lovu" (už se mě to taky stalo v mých kynologických začátcích, "chudáček vyhozený" a našla jsem ho v sousední vesnici u jedné staré paní, od té doby mají moji psi telef. číslo na obojku).

Rozhodla jsem se také jít se svojí kůží na trh, protože právě osobní zkušenosti jsou to, z čeho jsem také čerpala, ať již jsou pozitivní, či negativní. Mám něco přes 1,5 roku starého NO. Zlatej, všechno nám jde (trénujeme tedy denně), jen ty zajíci a srny. Pořídila jsem elektrický obojek. Již jsem psala, že psa potřebuji provozovat na volno, protože mám hospodářství, koně a zatím ne neprodyšně oplocený pozemek. Pro rýpaly, psa jsem si nekoupila, přišel jako dorostenec asi před sedmi měsíci a už zůstal, nikdo ho nechtěl zpátky. Jsme příhodně v dolíku u hlavní silnice, takže není první, ani asi bohužel poslední. Hodně jsem o EO shlédla, četla a pes s ním chodil asi tři měsíce, aniž bych já poprvé vzala do ruky ovladač. A musím říci, že se to vyplatilo, čekat na ten správný čas, dokud jsme se stále zlepšovali i bez jeho použití. Použít ho dříve, nikdy bych nedosáhla situace ve které nyní jsem, byť jsem na začátku cesty, ale zatím se vše jeví dobře. Myslím si, že první podmínkou pro použití obojku na řešení přivolání při honění zvěře je v podstatě 100 % přivolání v klidu. Já jsem s EO řešila dvoufázově. První - dopilování přivolání v jakékoliv situaci, kdy je pes "zaměstnán". Dle "návodu" jsem ověřila citlivost psa a zjistila, že reaguje již na impulz o síle jedna (pro zajímavost, při osobním zkoušení já jedničku již cítím, můj muž cítí až dvojku). Jakýkoliv impulz použiji až po povelu ke mně a času tento povel splnit. V rámci tohoto jsem obojek použila asi pětkrát na impulz (z toho čtyřikrát při prodlevě v uposlechnutí - pes věděl, že ho volám, ale přemýšlel o tom - na impulz jedna a jednou na impulz tři, když byl zaujat nějakým zajícem, to jednička nestačila). Od té doby jsem již mohla použít při ne úplně okamžitém uposlechnutí pouze vrnění či tón. I toto používám výjimečně. Dále jsem při tom pokračovala v tréninku přivolání kdykoliv a kdekoliv bez použití EO. Musím ale říct, že po těch pár použití EO jsme udělali pokrok o několik "světelných let" v již tak dle mého názoru dobrém přivolání. Pes se zároveň ode mě méně vzdaluje. Proč tomu tak je, to nevím. Stále cvičím přivolání metodou "na blbečka" a po kterémkoliv zvlášť vydařeném, kdy se pes otočí na pětníku v běhu pamlskuji a chvílím jako blbec. A stále jsem také učila bez EO na vodítku, že se žádná rychlá zvířata nehoní (vhodné jsou zejména kočky, utíkají až na poslední chvíli). No a pak přišla druhá fáze, srny a zvěř. Použila jsem zatím dvakrát, vždy na sílu 3 (z deseti možných) a opět tehdy, pokud pes neuposlechl povel "ke mně" a to ve chvíli počátku rozběhu (to vyžaduje ale stále držet ovladač v pohotovosti, ať jdu kamkoliv). Pes se v obou případech okamžitě vrátil (uposlechl dodatečně povel), což uměl už předtím. Za srnou mi sice předtím vždy vyběhl, ale ve chvíli, kdy srna zmizela, tak se vracel ke mně. No a před dvěma dny jsem ho POPRVÉ otočila od zajíce, který mu vyběhl pod nohama ze hřbetu koně bez jakéhokoliv použití EO, na prosté konstatování "ke mně". No, a k použití EO mám ještě jeden postřeh, který sice nesouvisí, ale myslím, že hrál velkou roli, aniž by to bylo schválně, či plánováno. Asi před týdnem dostal pes ránu od elektrického ohradníku (omylem samozřejmě, při kontrole koňských ohrad, ještě nepochopil, že to "kope"). Nestalo se tak poprvé, ale vždy před tím utekl domů. Tentokrát zaprvé utekl ke mně. Za druhé musím konstatovat, že psychický stav psa se po ráně od EO a ohradníku nedá srovnat (z ohradníku se doteď vzpamatovává, a to v tom místě tolik netluče a už docházela baterka), po impulsu z EO na impulz jedna na něm nepozoruji žádný stres (je to spíše takové aha, měl bych reagovat). A za třetí, nějak mám pocit, že ten "úspěšný zajíc" souvisel i s tím ohradníkem, než tím elektrickým obojkem, resp. že pes ví, co je impulz, co by měl potom udělat a chce se mu vyhnout a pamatuje si ten nejsilnější, který dostal, a to od ohrady (ale to už je jen moje úvaha). Takže abych to shrnula, EO určitě nenahradí výcvik, ale asi může velmi pomoci. Určitě je potřeba ho používat s rozumem a psa na něj navyknout (to pro mě bylo nejvíce stresující, rozhodnout se, jak vlastně používat, protože i zkušení radili protikladně, tj. např. použít poprvé hned tak, aby si to pes zapamatoval). EO při rozumném použití nemusí nutně znamenat zhoršení vztahu se psem a nebo to, že ho člověk nemá rád (vrací se ke mně stále s nadšením). No a poslední a pro mě asi aktuální, nikdy neusnout na vavřínech (jeden zajíc určitě neznamená výhru, jen první vyhranou bitvu). Určitě stále nemám vyhráno a i jedno blbé použití může asi ledacos pokazit. Nejvíce jsem řešila spolehlivost, aby elektrody pronikly srstí. EO musí být docela dost utažený. Výhoda ale je, že pípá a vrní vždy, takže mám-li podezření, že se posunul, nepoužívám impulz. Polohu obojku pravidelně kontroluji. Mě osobně zase na rozdíl od některých ostatních děsila stopovačka omotaná někde okolo stromu, kdy se pes i přes ní vymaní z kontroly a pak nemůže dál. Z tohoto důvodu jsem jako první pro psa koupila GPS, kterou nosí vždy, když s ním jdu ven.