Pejsek z útulku - váš příběh

rapotacka11 napsal(a):
Bydlíte v RD - mohou ven ?

V RD nebydlíme. Mám byt 3+1... to by snad ale problém být nemusel, ne? I kdybych bydlela v domku, nechtěla bych mít zvířata venku samotná, nebo je jen "vypouštět" místo venčení.

Ke kočkam bych volila asi spíš štěně, ohledně lepšího soužití.Nebo psa co byl na kočky už zvyklý.Jak to ale bude skutečně probíhat, na to vám už nikdo záruku nedá.Osobně jsem psa z útulku neměla, jen byl před ním zachráněn.Volila bych dobrý útulek, kde vám i dobře poradí.Také musíte brát v úvahu, že se kočky se psem nesnesou a pak mít možnost pro ně jednotlivé místnosti hlavně v době vaší nepřítomnosti.

- nechtěla bych mít zvířata venku samotná, nebo je jen "vypouštět" místo venčení.
"""""
Já taky ne.
"""""""""""""
Mám byt 3+1... to by snad ale problém být nemusel, ne?
"""
Nemusel.
Když si opatříte štěně, tak nejspíš ne.
Hlavně, abyste si nevybrala psa, který v životě v bytě nebyl...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ke kočkam bych volila asi spíš štěně, ohledně lepšího soužití.Nebo psa co byl na kočky už zvyklý.Jak to ale bude skutečně probíhat, na to vám už nikdo záruku nedá.Osobně jsem psa z útulku neměla, jen byl před ním zachráněn.Volila bych dobrý útulek, kde vám i dobře poradí.Také musíte brát v úvahu, že se kočky se psem nesnesou a pak mít možnost pro ně jednotlivé místnosti hlavně v době vaší nepřítomnosti.

Ano, máte pravdu, taková záruka není asi nikdy. Zbývá asi se jen ptát a nakonec to "risknout". Jinak co se oddělení pejska od koček týče, tak nad tím jsem už také samozřejmě přemýšlela a problém by to být neměl. Kočky mají dá se říct "svůj" pokoj, kde jsou v době naší nepřítomnosti :) Jinak na psy jsou zvyklé, občas k nám zavítá nějaká ta psí návštěva a pokaždé jsou hrozně zvědavé a chtějí se kamarádit. Také věřím, že i kdyby to soužití nebylo ihned ze začátku to pravé ořechové, tak by se na tom dalo zapracovat a časem by to bylo lepší.

Aneno napsal(a):
Dobrý den všem, již delší dobu uvažuji o pořízení pejska. Původně jsem měla v úmyslu pořídit si štěndo papírové, ale čím dál více přemýšlím nad možností pejska adoptovat z útulku.
Právě proto bych se vás ráda zeptala na vaše zkušenosti a váš příběh :) budu vám vděčná za jakoukoli poznámku, postřeh nebo upozornění. Co vás vedlo k adopci? Jak taková adopce z útulku probíhá? Je něco, na co bych si měla dát pozor? Jak probíhala "aklimatizace" pejska na nové prostředí?
Mou největší starostí je asi soužití pejska, o kterém vlastně nevím nic, a mých dvou kočiček.

V žádném případě si neberte psa z útulku, nikdy nevíte, čím si pes prošel, jaké má návyky atd.
Vezměte si štěně, které si vychováte podle sebe, nebudete mít problémy se soužitím s kočkami.
Nebudu polemizovat s tím, zda s PP či bez, to je na vás. je však třeba být obezřetný a vybírat z dobrých podmínek, po zdravých rodičích.

Kvůli kočkám bych rovněž nešla do útulkáče ani křížence.
Štěně a plemeno NElovecké.

Aneno napsal(a):
Dobrý den všem, již delší dobu uvažuji o pořízení pejska. Původně jsem měla v úmyslu pořídit si štěndo papírové, ale čím dál více přemýšlím nad možností pejska adoptovat z útulku.
Právě proto bych se vás ráda zeptala na vaše zkušenosti a váš příběh :) budu vám vděčná za jakoukoli poznámku, postřeh nebo upozornění. Co vás vedlo k adopci? Jak taková adopce z útulku probíhá? Je něco, na co bych si měla dát pozor? Jak probíhala "aklimatizace" pejska na nové prostředí?
Mou největší starostí je asi soužití pejska, o kterém vlastně nevím nic, a mých dvou kočiček.

Z vlastní praxe vím, že se často útulkoví psi s pohodou adaptují na nové prostředí, včetně koček. A to i lovečtí skoroteriéři. Jen je opravdu potřeba dobře vybírat. Jak psa, tak zařízení, ze kterého si ho vezmete. Ať už to bude štěně nebo dospělý pes. Jestli chcete získat reálné zkušenosti, zabrouzdejte spíše po fejsbůku. Pokud máte vybrané nějaké "plemeno", často mají svoje skupiny, kde jsou i adopčňáci. Nebo skupiny přímo pro adoptované psy. Místní iFauní smetánka Vás od toho bude spíše odrazovat, protože podle nich jsou útulkoví psi naprostý zlo a měli by se rovnou utrácet. A když ne psi, tak by měli zavřít všechny útulky a spolky, protože jsou úplně k ničemu. Bohužel smutná realita. Tady se jde spíše trochu zpátečnicky, než pokrokově.

Mám dva křížence z útulku, oba adoptovaní rok po sobě ve věku cca 4,5 měsíce a na kočky (3) si zvykli úplně bezproblémově.Jeden z nich je navíc kříženec jezevčíka a španěla, takže by měl teoreticky všechny vlohy k tomu kočky honit a je naprosto v pohodě. Naopak bylo ze začátku třeba hlídat kočeny, aby štěněti neublížily.Také jsme měli hovawartku s PP(od štěněte) a ta byla naopak schopná u své misky s jídlem kočku zabít.
Osobně bych si klidně opět vzala ke kočkám štěně z útulku, pouze bych pro jistotu nevybírala křížence teriéra nebo bull plemene. A dobrá rada od Impact je pohledat na FB, ve spoustě depozitech mají psy a kočky pohromadě, takže se vám možná podaří najít štěně nebo staršího pejska podle vašeho vkusu a ještě navíc s kočkami vyzkoušeného. Hodně štěstí při výběru a díky za adopci !

Můj příběh by byl na knihu. Nicméně vřele doporučuji několikrát přečíst např. knihu Restartujte svého psa, nebo Pro život vašeho psa. Tam se dočtete s čím se můžete setkat. A je to pravda, vím z vlastních zkušeností, jen ty knihy se ke mě dostaly pozdě, až už jsme řešili dost vážné problémy.
Druhá věc je mít možnost psa si vyzkoušet a případně vrátit.

Další takový zajímavý postřeh. Letos jsem si udělal výlet - víkend "Problémové chování psů - intenzivní víkendový seminář ". Nebudu se rozepisovat co, kde a proč, bylo to fajn. Ale píšu to proto, že nás tam bylo 16 a tak 80% byli právě psi z útulku. (ale taky tam byli i značkoví psi)
Ten počet útulkáčů mne tedy dost zarazil.

Já mám druhého psa útulkače. Jeden super, druhý problém za problémem a velká omezení.
Jestli někdy budu mít možnost dalšího, tak nejspíš už to bude štěně a (značkové).

Ale jen do toho, fandím vám, jen to chce myslet racionálně, v klidu a bez emocí.

No bať. Vyloženě kočkopsí jsou tuším Naděje pro čtyři packy a útulek Tibet. Co mě tak napadá z hlavy.

Jinak kamarádka si adoptovala tehdy tuším tříletou Jack Russell teriérku (s PP, aby nedošlo k mejlce), takže taky vyloženě předpoklady k vraždění koček a fena žije spokojeně se psem a dvouma kočičákama v bytě. Jiná si adoptovala dva "JRT" z jakéhosi zabahněnýho kotce, kdy se psů asi nikdo nikdy netknul a taky v pohodě. Na druhou stranu přišla k nám fenka "JRT" (podle vzhledu mix s foxem) vyloženě s tím, že nemá ráda kočky. No a vlezla sem sousedovic kočka a vracela jsem ji v krabici vejpůl.. Fakt záleží na spoustě faktorech. A to jak na historii psa, tak na zkušenostech nového majitele, na povaze obou druhů zvířat. Obecně nejméně bych se bála štěněte z útulku. Jak si zvykne zavčas na kočky a kočky si ho vychovají, nejspíš je honit nebude.

Moc vám všem děkuji za vaše odpovědi a názory!
Souhlasím, že pejsek z útulku může být v jistých případech větší risk (soužití s jinými zvířaty), ale prostě nedokážu "házet všechny do jednoho pytle". Samozřejmě ve mně ta nejistota a starost zůstává, ale nechci, aby mi to zabránilo v tom, dát nějakému takovému pejskovi šanci. V tomhle musím souhlasit s manbea a impact, opatrným výběrem se dá předejít mnohému a ani tím, že bych si pořídila štěňátko vhodné rasy z dobré chs, nemůžu 100% předejít tomu, že se v budoucnu nestane něco špatného.

Také děkuji za tip na FB - určitě se porozhlédnu.
Také jsem dostala radu, koukat spíše na dočasky, kde se o pejskovi mohu většinou dozvědět více, než z útulku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj příběh by byl na knihu. Nicméně vřele doporučuji několikrát přečíst např. knihu Restartujte svého psa, nebo Pro život vašeho psa. Tam se dočtete s čím se můžete setkat. A je to pravda, vím z vlastních zkušeností, jen ty knihy se ke mě dostaly pozdě, až už jsme řešili dost vážné problémy.
Druhá věc je mít možnost psa si vyzkoušet a případně vrátit.

Další takový zajímavý postřeh. Letos jsem si udělal výlet - víkend "Problémové chování psů - intenzivní víkendový seminář ". Nebudu se rozepisovat co, kde a proč, bylo to fajn. Ale píšu to proto, že nás tam bylo 16 a tak 80% byli právě psi z útulku. (ale taky tam byli i značkoví psi)
Ten počet útulkáčů mne tedy dost zarazil.

Já mám druhého psa útulkače. Jeden super, druhý problém za problémem a velká omezení.
Jestli někdy budu mít možnost dalšího, tak nejspíš už to bude štěně a (značkové).

Ale jen do toho, fandím vám, jen to chce myslet racionálně, v klidu a bez emocí.

Děkuji za tip na knihy, určitě se na ně podívám

S tou racionalitou také souhlasím.

Spíš tak co pes + kočky...

Babi měla fenku z útulku, brala si ji jako štěně, kočky honila, ale když jsme přijeli s našima kočkám k ní nebo ona s fenou k nám, bylo to dobré. Očichaly se, pak si rozdělily místa a dobrý. Jinak fenka byla cca rok dost hodně bojácná, byla taky umíněná a žárlivá... Umřela znenadání asi na rakovinu.
Po ní si vzala pejska od nějakých * ze dvora, daleko horší, než ta fenka, teď už se nějak +- sžili; asi ho na tom dvoře tahala děcka, ta nesnáší dodnes, jakoukoli manipulaci nese velmi špatně. Ani neviděla, kde vlastně byl, jen z fotek, dovezli jí ho před vesnici na křižovatku a že ho tam jinak nechají. Kočky honí, ale ne nijak zběsile, doma je toleruje.
Chtěla jsem si vzít pejska z útulku, ke kočce a psovi do bytu by mi ho nedali, zvlášť konkrétně šlo o mou fenu, vzhledem je to takový velký pitbul. Máme veliký byt a dvorek, na dvorek chodí akorát kocour. Vzala jsem si vloni k feně štěně od lidí, kterým umřela fena, pár týdnů byla štěňata bez feny. Pes je skvělý, feně to pomohlo, zdravotně strašně moc, že má parťáka, kocour je taky rád. Ale nevím, jestli bych to udělala znovu, taky z útulku bych si asi úplně malé štěňátko nebrala...

Kdysi jednu dobu jsme bývali u prastrýce mýho manžela, měl psa, vraha koček, ale ty naše se naučil i v pokročilém věku poznat a nic jim nedělal, i venku na pozemku, i když cizí kočky honil pořád.
Podle mě je velká výhoda, že ten pejsek přijde do nového prostředí, vše se bude učit, kočky toho budou součástí.
Otázka je, jak budou reagovat kočky. Jak budou snášet nový přírůstek v domácnosti. Možná zkusit někomu pohlídat pejska... nebo víte, jak Vaše kočky snáší změny - já s nima hodně cestovala, hodně jsme toho zažili, tak nějaký pes, to nebylo nic.
Já už teď mám akorát jednoho kocoura, ale občas hlídáváme různé psy, on s tím problém nemá, většinou si lidi o něho bojí, ale ti psi se chovají jinak, v bytě, asi. Možná taky, že on neutíká, těžko říct.

Já i spousta mých kamarádů a známých máme psy z útulku a problémy samozřejmě být můžou :) ale pokud se člověk výběru psa pověnuje a je připraven vložit do jeho zvykání na nový domov trochu úsilí, dá se to na pohodu zvládnout. My jsme si vzali z útulku štěně úplně impulzivně, bez předchozích příprav a zkušeností, při náhodné návštěvě útulku.. pejska už máme sedmý rok, měl už asi nějaké špatné zkušenosti, ale podniká s námi vše, doma nic neničí, má splněné i nějaké zkoušky. Má svá specifika - nedůvěra k některým lidem, nemá moc rád děti, už v naší péči byl pokousán, takže ho opatrně seznamujeme i s cizími psy, ale to se může stát i se štěnětem.
Jinak z okolí - útulkáči úspěšně spolužijí s jinými psy, kočkami, koňmi, dětmi, zkouškují, závodí.. hodně záleží na historii pejska, ale spousta útulků umožňuje si pejska vzít na venčení, vyzkoušet si ho v dočasce, aby nový páníček mohl zjistit, jak si budou sedět. Nevidím v tom žádný problém :).

Některé útulky u psů uvádí, jak se chovají ke kočkám, například Dogpoint u Prahy.
Za sebe můžu říct, vzhledem k bytu a kočkám, hledejte spíš mladšího psa nebo štěně. Já si vzala půlročního voříška z útulku v Hodoníně do studentského bytu a díky věku a jeho povaze to bylo od začátku idylické - nalezenec byl vděčný, že je v teple s plnou misku, páníčky na dosah, na kočku si o rok později zvyknul bez problému.

Vzala jsem si psa z útulku, malé uplakané štěně skorojezevčíka, co tam mělo být přes noc samo. Říká se, že co u vás jednou doma přespí je vaše, a bylo. Měla jsem ho ještě celý druhý den v práci za tričkem(útulek byl vedle) a když přišli zájemci s děckem, bylo rozhodnuto, že si ho nechám. Tenkráte to bylo pouze za očkování. Měla jsem ho 7 let, pokousal mi ho volně pobíhající kříženec NO, i po okamžitém odjezdu na veterinu nepřežil. Oboustraný pneumotorax.

jahodapavel napsal(a):
V žádném případě si neberte psa z útulku, nikdy nevíte, čím si pes prošel, jaké má návyky atd.
Vezměte si štěně, které si vychováte podle sebe, nebudete mít problémy se soužitím s kočkami.
Nebudu polemizovat s tím, zda s PP či bez, to je na vás. je však třeba být obezřetný a vybírat z dobrých podmínek, po zdravých rodičích.

Milý Jahodníku, brala jsem si z útulku dospělého psa "bojového" plemene jako absolutní laik. Psa měla akorát chvíli babička. Nesežral mě, dcera, dokonce ani žádného jiného psal. Naopak - byl to pes "bulatý", který se nechal od fenky kárat - dostával od ni za ucho, kousance do nohy, i když byla poloviční než on.

Pokud si někdo vezme štěně a nemá zkušenosti, stává se velmi často, že vychová nesocializovaného jedince, který stejně skončí v útulku.

Takže - pokud někdo chce dát domov psovi z útulku, a je rozhodnut, že se s tím "popere"!, tak mu fandím a držím palce...většinou získá prima parťáka.

P.S. Doma jiného psa než z útulku nemáme. Ten náš první bohužel letos umřel, ale už si u nás v pelechu 2 měsíce lebedí pětiletá útulková dospělačka (zdravíme ForDogs Svárov, z. s. ), kříženka po náročné ortopedické operaci.

Z Vašich rad je patrné, že jste sám nikdy psa z útulku neměl...kdyby ano, psal byste úplně jinak, na to dám krk.

noemi napsal(a):
Milý Jahodníku, brala jsem si z útulku dospělého psa "bojového" plemene jako absolutní laik. Psa měla akorát chvíli babička. Nesežral mě, dcera, dokonce ani žádného jiného psal. Naopak - byl to pes "bulatý", který se nechal od fenky kárat - dostával od ni za ucho, kousance do nohy, i když byla poloviční než on.

Pokud si někdo vezme štěně a nemá zkušenosti, stává se velmi často, že vychová nesocializovaného jedince, který stejně skončí v útulku.

Takže - pokud někdo chce dát domov psovi z útulku, a je rozhodnut, že se s tím "popere"!, tak mu fandím a držím palce...většinou získá prima parťáka.

P.S. Doma jiného psa než z útulku nemáme. Ten náš první bohužel letos umřel, ale už si u nás v pelechu 2 měsíce lebedí pětiletá útulková dospělačka (zdravíme ForDogs Svárov, z. s. ), kříženka po náročné ortopedické operaci.

Z Vašich rad je patrné, že jste sám nikdy psa z útulku neměl...kdyby ano, psal byste úplně jinak, na to dám krk.

Právě že měl. od té doby si nevezmu staršího psa a už vůbec ne z útulku. Ale stupidním záchranářům je těžké cokoli vysvětlovat.

jahodapavel napsal(a):
Právě že měl. od té doby si nevezmu staršího psa a už vůbec ne z útulku. Ale stupidním záchranářům je těžké cokoli vysvětlovat.

Jelikož jsem tady sem tam četla nějaký váš názor o získávání respektu silou, celkem se ani nedivím vaší špatné zkušenosti s dospělým psem z útulku.
A bez mučení se hlásím ke stupidním záchranářům, brala jsem si dospělou, cca pětiletou fenu, nemůžu o ní říct křivé slovo. A to jsem byla tehdy v podstatě laik, byl to můj první pes.

jahodapavel napsal(a):
Právě že měl. od té doby si nevezmu staršího psa a už vůbec ne z útulku. Ale stupidním záchranářům je těžké cokoli vysvětlovat.

Je mi líto vaší špatné zkušenosti, ale přijde mi jako velká škoda, kvůli tomu nad všemi takovými pejsky zanevřít. Doufám, že budu mít větší štěstí a "lepší ruku" při výběru než vy :)
Jinak si myslím, že spojení "stupidní záchranáři" nebylo úplně nutné.

Můj první a současnej pes je z útulku, brala jsem si ho, když měl rok. Adaptace na bytovej život naprosto bez problémů, čistotnej, nedemoliční pes, trauma žádný. Než jsme dojeli z útulku domů (MHD, hned za útulkem jsme byli v obchodě vyzkoušet a koupit náhubek... se psem, kterýho jsem znala sotva pár minut :D), byl na mě zafixovanej. Teď si užíváme devátej společnej rok.

Začátečník udělá dobře, když si vezme mladýho útulkáče, tj. max.1-2 roky. Případně se dá počkat, až se někde objeví štěňata, není to vůbec vzácnost, a pak máte "nepopsaný list".
Nebo by mohlo pomoct sehnat si někoho, kdo už má se psama zkušenosti, a v útulku na těch psech uvidí víc než vy, dokáže vám třeba zhruba říct, co by to mohlo být za křížence, atd.

Aneno napsal(a):
Je mi líto vaší špatné zkušenosti, ale přijde mi jako velká škoda, kvůli tomu nad všemi takovými pejsky zanevřít. Doufám, že budu mít větší štěstí a "lepší ruku" při výběru než vy :)
Jinak si myslím, že spojení "stupidní záchranáři" nebylo úplně nutné.

Tohle byl přesně ten důvod, proč jsem na něj nereagovala. Běžně je tady sprostý a nadává lidem. S jeho agresívní povahou se nedivím, že chudáka útulkáčka zmrvil. By mě zajímalo, jestli je tak agresívní i na klienty v ordinaci. To ho ti čtyřnozí musej milovat...

A vzhledem k tomu, že štěně je pro nezkušeného a nepřipraveného člověka obvykle nářez a ne každej se tím popasuje se ctí a bez ztráty kytičky, myslím, že není od věci opatřit si na rozjezd jako prvního psa nějakou dospělou útulkovou "hotovku".
Prostě nikoli hyperaktivní neřízenou střelu, ale klidnějšího psa v letech.

impact napsal(a):
Tohle byl přesně ten důvod, proč jsem na něj nereagovala. Běžně je tady sprostý a nadává lidem. S jeho agresívní povahou se nedivím, že chudáka útulkáčka zmrvil. By mě zajímalo, jestli je tak agresívní i na klienty v ordinaci. To ho ti čtyřnozí musej milovat...

Tak takovým lidem se asi nevyhneme úplně nikdy, jen škoda, že to pak odnáší i zvířata.

-

Jinak chci moc všem poděkovat za vaše příspěvky :) ráda si vyslechnu názory a rady zkušenějších a těší mne, že tu převládají hlavně ty pozitivní.

jahodapavel napsal(a):
Právě že měl. od té doby si nevezmu staršího psa a už vůbec ne z útulku. Ale stupidním záchranářům je těžké cokoli vysvětlovat.

Vysvětlovat nic nemusíte - mám osobní zkušenosti, a na ty dám mnohem více.

Netušila jsem, že jste odborník - nejen, co se výběru psů týče, ale i znalec povah a osobností, o stanovení výšky intelektu nemluvě - a to navíc ve virtuální realitě.

Mým psům je naštěstí zcela a úplně jedno, zda jim teplý pelíšek a podrbání za uchem zajistila stupidka, či intelektuál .

Hezký večer všem milovníkům pejsků .

Terven napsal(a):
A vzhledem k tomu, že štěně je pro nezkušeného a nepřipraveného člověka obvykle nářez a ne každej se tím popasuje se ctí a bez ztráty kytičky, myslím, že není od věci opatřit si na rozjezd jako prvního psa nějakou dospělou útulkovou "hotovku".
Prostě nikoli hyperaktivní neřízenou střelu, ale klidnějšího psa v letech.

Naprostý souhlas. Pokud si vyberete útulek, kde se pejskům věnují, určitě Vám rádi poradí.
Můžete chodit venčit a on už Vás někdo určitě chytne za srdíčko. Někdy pejsan vypadá na fotkách rozkošně, a nemusí to být to pravé, a když na Vás upře oči chlupáč, který vypadá úplně jinak než Vaše představa a zjistíte, že povahově je to to pravé ořechové, tak to je úplně ta nej varianta.

Náš první pejsan byl dílo náhody, dva předchozí vybrané jedince si odvedli noví majitelé zrovna v den, kdy jsem se měla přijet do útulku podívat. Neměla jsem auto a útulky zpravidla nebývají přímo na hlavních dopravních trasách a u autobusových zastávek . Pro třetího adepta jsme se nakonec vypravily s kámoškou autem, ať mi ho zase někdo nevyfoukne. Útulek jsme nemohly najít, volaly jsme, ať nám nezavřou. Na psa se šla podívat dcera, pak přišla s tím vybraných na procházku, sepsali jsme smlouvu s ústním dodatkem, že ho můžeme do týdne vrátit (okamžitě jsem zavrhla), pes naskočil do auta, uvelebil se na zadní odkládací ploše Formana (v roce 2008) a už jsme fičeli domů. Do týdne jsme si domluvili návštěvy na cvičáku, poslouchala jsem rady, hodně četla - knížky i na internetu. Samozřejmě některé věci byly styl - metoda pokus omyl, ale holt nikdo učený z nebe nespadl (přiznejme si na rovinu, že i první dítě je v podstatě "pokusný" králík, kdy člověk spoléhá na příručky více než na intuici )...a do půl roku jsme měli nikoli psa, ale právoplatného rodinného příslušníka se vším všudy . Někdy byl na odstřel (což jsou i lidští příslušníci), jindy nepřestavitelný pohodář - prostě jako každý jiný tvor.

Doufám, že se pes u nás měl fajn a dá mi to najevo, až se spolu opět jednou setkáme a děkuji náhodě, že jsme měli šťastnou ruku při výběru.

impact napsal(a):
Tohle byl přesně ten důvod, proč jsem na něj nereagovala. Běžně je tady sprostý a nadává lidem. S jeho agresívní povahou se nedivím, že chudáka útulkáčka zmrvil. By mě zajímalo, jestli je tak agresívní i na klienty v ordinaci. To ho ti čtyřnozí musej milovat...

Nemám ordinaci a to z důvodu abych se vyhl styku s takovými lidmi jako jste vy, kteří si ze záchrany psů udělali byznys. A co se týče chování, četl jsem dopis který vám napsala vaše klientka. To mi stačilo.

Jeden kříženec BOM,13 letý z ulice - absolutně v pohodě se vším živým včetně koček,8 letý NO z útulku také v pohodě se vším živým, fena NO 10 let také v pohodě, druhá fena 12 let také v pohodě, naučili se všichni psi v bytě, naprosto bez problémů. Kríženec z ulice si koček nevšímá, ani drůbeže, jeho bratr s drůbeží v pohodě, ale kočky loví, takže musím dávat pozor a oddělovat velice důsledně, fena NO z útulku - lovec všeho, co se hýbe - oddělujeme. Je to pes od psa, není to o tom, jestli je z útulku nebo ne. Dva NO, pes a fena, oba od štěňat - neloví nic, s kočkami vyrostli.

Psa z útulku si klidně vemte, ale maximálně půl roku starého, nebázlivého a neagresivního vůči jakýmkoliv zvířatům a samožřejmě lidem. útulky nabízí někdy i přímo malá štěňata, takže výběr určitě bude pokud nelpíte na čistokrevném psu.

Aneno napsal(a):
Tak takovým lidem se asi nevyhneme úplně nikdy, jen škoda, že to pak odnáší i zvířata.

-

Jinak chci moc všem poděkovat za vaše příspěvky :) ráda si vyslechnu názory a rady zkušenějších a těší mne, že tu převládají hlavně ty pozitivní.

Já teď měla k adopci třeba tohoto tříletého pejska. Bydlel na dvorku u chalupy i s kočkou. Viděno na vlastní oči, když jsem pro něj u původních majitelů byla. Je to naprostý miláček ke všemu živému a bez problémů se adaptoval na bydlení vevnitř.

Stačí jen hledat a určitě seženete..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Stejně tak je aktuálně k adopci tady Zafira (druhé foto, první je pejsek z příspěku výše). Tříletá naprsto bezprolémová holka, zvyklá žít na statku s hromadou dalších zvířat. Bezprobémů se adaptovala na bydleni vevnitř, miluje chrápání u krbu.

Pro mě je naprosto nepochopitelný, proč bych si měla kupovat psy, když opuštěných je tolik, že si člověk barvu, velikost i povahu může vybrat dle svého gusta.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Mě teď očaroval tenhle mazlík. Mít tak ten barák.
https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci?objid=42008.

To já, nemít plný stav, tak jdu do tohoto štěňátka.Inteligence a věrnost mu kouká z očí.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Doma mám šest psů z útulku, nikdy bych nevolila jinak a to si beru domů ty "poznamenané"...
V útulcích je spousta psů bez špatné minulosti, stačí trochu hledat Pes, co bydlel venku si rychle zvykne na byt a pohodlí domova (zažila jsem jednoho jediného, který bydlení v bytě neustál a musel ven, jak byl zvyklý)...
My novým zájemcům říkáme o pejskovi všechno, co víme z minulosti a všechno, co zjistíme během jeho pobytu u nás...Někdy se ale samozřejmě objeví při společném soužití věci, o kterých jsme neměli tušení, ale většinou to není nic zásadního
Co se týká koček, zvykne si i starší pes, ale chce to trpělivost a jasná pravidla...pes, co k nám dospělý přišel jako vrah koček mi spal s kocourem v boudě, ale jen s naším, cizí kočka, jak šlápla na zahradu, byla mrtvá :-/.

noemi napsal(a):
Milý Jahodníku, brala jsem si z útulku dospělého psa "bojového" plemene jako absolutní laik. Psa měla akorát chvíli babička. Nesežral mě, dcera, dokonce ani žádného jiného psal. Naopak - byl to pes "bulatý", který se nechal od fenky kárat - dostával od ni za ucho, kousance do nohy, i když byla poloviční než on.

Pokud si někdo vezme štěně a nemá zkušenosti, stává se velmi často, že vychová nesocializovaného jedince, který stejně skončí v útulku.

Takže - pokud někdo chce dát domov psovi z útulku, a je rozhodnut, že se s tím "popere"!, tak mu fandím a držím palce...většinou získá prima parťáka.

P.S. Doma jiného psa než z útulku nemáme. Ten náš první bohužel letos umřel, ale už si u nás v pelechu 2 měsíce lebedí pětiletá útulková dospělačka (zdravíme ForDogs Svárov, z. s. ), kříženka po náročné ortopedické operaci.

Z Vašich rad je patrné, že jste sám nikdy psa z útulku neměl...kdyby ano, psal byste úplně jinak, na to dám krk.

Zdravíme a děkujeme

hlozi napsal(a):
Doma mám šest psů z útulku, nikdy bych nevolila jinak a to si beru domů ty "poznamenané"...
V útulcích je spousta psů bez špatné minulosti, stačí trochu hledat Pes, co bydlel venku si rychle zvykne na byt a pohodlí domova (zažila jsem jednoho jediného, který bydlení v bytě neustál a musel ven, jak byl zvyklý)...
My novým zájemcům říkáme o pejskovi všechno, co víme z minulosti a všechno, co zjistíme během jeho pobytu u nás...Někdy se ale samozřejmě objeví při společném soužití věci, o kterých jsme neměli tušení, ale většinou to není nic zásadního
Co se týká koček, zvykne si i starší pes, ale chce to trpělivost a jasná pravidla...pes, co k nám dospělý přišel jako vrah koček mi spal s kocourem v boudě, ale jen s naším, cizí kočka, jak šlápla na zahradu, byla mrtvá :-/.

Asi trochu mlžíte. CITUJI:
Pořídila jsem si fenku s PP, protože jsem chtěla konkrétní plemeno s konkrétní povahou a vzhledem...Fena splnila všechny podmínky chovnosti na výbornou, povahově je skvělá a o štěňatech jsem dlouho uvažovala...Jenže nakonec jsem papíry k uchovnění na klub ani neodeslala..Nedokazála jsem si představit, že bych přivedla na svět třeba deset štěňat, která bych měla někomu dát...V té době už jsem pomáhala psům v nouzi a když jsem viděla, jaká je situace, bylo rozhodnuto definitivně...
Dneska se můj život točí kolem pomoci psům a nikdy žádné štěně neodchovám - vlastní.

Před dvěma lety jsem si nechala přivézt jezevčici ze Slovenska. Našla se na konci vsi na hnojišti, v útulku nebyla ani týden, vyskočila na mě na FB fotka a já jí musela mít. Ten týden, než mi ji přivezli na půl cesty, jsem si nadávala do krav, už jsem měla doma 3 jezevčice, samý feny, vycházely spolu a teď dotáhnu čtvrtou a co na to smečka... Z přepravky mi vyklepli smradlavou olysalou ani ne 3kilovou jezevčí trosku, asi 1,5 roku starou. Že na sebe nenechá sáhnout, mi nikdo neřekl. Trvalo mi skoro 4 měsíce, než se nechala pohladit. Naštěstí se tak strašně bála úplně všeho, že když jsem jí potřebovala vzít na prochajdu a zahnala jsem jí někam do kouta, s výrazem dělej se mnou co chceš, se nechala chytit. Měla zánět dásní, zubní kámen, asi po štěňatech. Jídlo hltala až se dusila a schovávala se s jídlem pod stůl. Ocásek staženej, z povzdálí sledovala jak si ostatní hrajou. Pak přišlo období zdrhací, kdy se trochu osmělila a v lese brala čáru a vracela se třeba až za 6 hodin. Vyfásla flexinu a půl roku jsem jí nepustila z vodítka. Pak už jo, říkala jsem, už to tady zná, domů trefí. Postupně se přestala vzdalovat a po pár týdnech se držela už s ostatníma okolo mě. A to už byla docela kontaktní, ale jenom ke mě. Nikdo jinej jí nepohladí, teď po dvou letech si opatrně přičichne k ruce, a to ty osoby zná celou dobu, co je u mě. Má 6 lejtek a jedno koleno. Cvaknutejch. Sama se strašně bojí, se mnou v zádech chce každýho sežrat. Brání mě? Nebo dobrý bydlo, který teď má? Umí si hrát, s hračkama, s druhýma holkama, spí v posteli s náma všema, už nehltá, mě miluje a já jí. Dokonalá láska nepomohla, cvičák taky ne. Prostě to bude ještě hodně dlouho trvat a možná se důvěra c jiný lidi nevrátí nikdy, bohužel se neví, co se jí stalo, ale asi to nebylo nid pěknýho.
První fotka při příjezdu, druhá teď.
Jo a kočku mám 21 let a ani jedna z jezevčic jí nic nedělá, naopak se k ní cpou do pelechu.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

this_one napsal(a):
Některé útulky u psů uvádí, jak se chovají ke kočkám, například Dogpoint u Prahy.
Za sebe můžu říct, vzhledem k bytu a kočkám, hledejte spíš mladšího psa nebo štěně. Já si vzala půlročního voříška z útulku v Hodoníně do studentského bytu a díky věku a jeho povaze to bylo od začátku idylické - nalezenec byl vděčný, že je v teple s plnou misku, páníčky na dosah, na kočku si o rok později zvyknul bez problému.

Mame doma s rozmezím 3 let adoptována 2 štěňata prave z Dogpointu. :) Chteli jsme prcka, aby si zvykl na kočky, drubez a ovce, co jsme měli. Krasne si zvykli oba dva. :) Fena už je 6 léta, pes 3 lety.

Alusko, nějak jsem nepochopila "má 6 lejtek a jedno koleno". Asi jsem natvrdlo?

dadu napsal(a):
Alusko, nějak jsem nepochopila "má 6 lejtek a jedno koleno". Asi jsem natvrdlo?

Cvaknutejch. Zubatý zářezy na pažbě.

Ahááá, sem si musela přesednout...

Děkuji za sdílení vašich příběhů, moc ráda si vše přečtu :) Už koukám, hledám a zkouším obvolávat, zatím ne moc úspěšně, buď jsou někteří již zadaní, nebo se nemohu dovolat. Ale pejsků je všude dost, jak štěňátek, tak i starších :) tak to chce jen čas a určitě se poštěstí!

Aneno napsal(a):
Děkuji za sdílení vašich příběhů, moc ráda si vše přečtu :) Už koukám, hledám a zkouším obvolávat, zatím ne moc úspěšně, buď jsou někteří již zadaní, nebo se nemohu dovolat. Ale pejsků je všude dost, jak štěňátek, tak i starších :) tak to chce jen čas a určitě se poštěstí!

Buďte trpělivá, on ten pravý přijde. Já mám oba ty adopťáčky najdené přes internet, je to zvláštní, vidíte těch pejsků i štěňat desítky, spousta z nich se vám i opravdu líbí, ale najednou zahlédnete jeho - a víte že je to on.

impact napsal(a):
Cvaknutejch. Zubatý zářezy na pažbě.

Tak tak, asi na třetí hodině na cvičáku se mě ptal cvičitel : tak kolik máte zákusů? A já na něj : no plnej pamlskovník , ale on se ptal, koho stihla zase rafnout

Aneno napsal(a):
Děkuji za sdílení vašich příběhů, moc ráda si vše přečtu :) Už koukám, hledám a zkouším obvolávat, zatím ne moc úspěšně, buď jsou někteří již zadaní, nebo se nemohu dovolat. Ale pejsků je všude dost, jak štěňátek, tak i starších :) tak to chce jen čas a určitě se poštěstí!

Hledejte, volejte, nedejte se odradit vzdáleností. On si Vás ten chlupetac nějakým způsobem najde.
Pak to chce hodně empatie, trpělivosti, a času na vzájemné sžívání.

My jsme jeli z Ostravy až ke Kladnu (dámská jízda - 3 člověčice a 2 fenky, zpět už 3 )...a stálo to za to...máme doma jedinečnou a milovanou psí "potvoru" .

Můj první pes k nám přišel jako odrostlejší štěně zvyklé na kočky. Vyběhl na zahradu, přišel se přivítat se sousedovic kočkou, ta mu rozsekla čumák a od té doby z něj byl kočkovrah. Tolik k tomu, že ke kočkám radši štěně. Chce to hlavně pohlídat to seznámení a vyzkoušet si předem jak vaše kočky na psy reagují. Abyste nedopadla stejně.

Nemám psy z útulku, všechny jsem sebrala přímo na ulici, ty pohodové jsem dala k adopci, ti špatně udatelní my zbyli - z asi 30 mám 3 vlastní a 3 stále k adopci, takže těch pohodových se zdá být podstatně více než problémových.

Z mojí smečky:
první dvě jsem sebrala z ulice jako sedmitýdenní. Jedna od prvního dne bezstarostné štěně, od prvního dne fixovaná na manžela, který to neustál a city opětoval, takže neadoptovatelná. Její sestra na nás dva dny vrčela, pak se fixovala na mě, ale strach že ani tohle nevydrží věčně a taky jí někde opustíme v ní přetrvával několik let. Trochu bojácná, občas venku bez zjevné příčiny zpanikaří a utíká domů, mívala noční můry, teď už dlouho ne. Obě dvě jsou lovci, to je asi náš největší problém, a neumí si hrát s malými psy. Jinak žádné problémové chování s čím by se majitelé papírových psů nesetkávali taky. Hodně jsem si zkazila i sama výchovou, u dvojčat je to trochu jiné než mít jedno štěně.
Třetí je mix pitbula, sebraná v 5 měsících, teď dva a půl roku, v nové rodině v noci vyla a tesknila, s každým dalším pokusem o adopci začala být na cizí čím dál víc agresivní a z adopce jsme ji stáhli. Problémové chování - agresivita k cizím, což jsme si způsobili sami pokusem o adopci a už celkem pod kontrolou. Proti podezřelým chlapům mě brání pořád, tak uplně jí to odnaučit nechci. pere se se psy a po zakousnutí nechce pustit. Dokud se nezakousne lze ji povelem odvolat. Opět to není problém který by majitelé pp bull plemene nikdy neřešili. Lovila kočky, ale s donesenými koťaty se sžila a od první chvíle opečovávala, na rozdíl od ostatních psů, ty bylo třeba trochu krotit. Za míček udělá cokoliv. Dřív se počůrávala, strachy i radostí, což může být tím co si prožila na ulici. Teď už to celkem má pod kontrolou. Je závislák, řešili jsme vytí když je doma sama, venku nechce bez nás být a škrábe na dveře.
Čtvrtá je stále v adopci, přesně ten problémový obyčejný vořech, kterého nikdo nechce.2 roky na ulici a v majetku bůh ví koho. Bojí se lidí, bojí se klacků, bojí se jídla v ruce, bojí se doteku, bojí se přijít, bojí se jít vlevo od člověka i obejít kohokoliv zleva. Ze začátku jsem ji na venčení musela nejdřív nahnat do kouta, svázat čumák aby nekousla, pak nasadit postroj, připnout na vodítko, vodítko na sedák, otevřít dveře, pak rozvázat čumák a nahnat ji ven. Tam přede mnou zdrhala, takže pokud jsem chtěla aby šla doleva, musela jsem uhnout trochu doprava a ona ode mě utíkala na opačnou stranu. Ale nemohla jsem uhnout moc, to pak zpanikařila a začala jančit, couvat vyvlékat se z postroje. Je u mě od ledna. Za tu dobu jsme dosti pokročili, umí si hrát s hračkami, vezme si pamlsek z ruky, přivolání na stopovačce a v cizím prostředí tak 90%, jištěné povelem sedni, ten je i na dálku 99,9%. Umí i odložení, lehni, pac (první "kontaktní" povel pro ni), a válet sudy, nechá se pohladit, ostříhat si drápy, otřít hadrem. Na vodítku suprová, netahá, trochu problém jí dělá naučit se tahat na postroji. I přes tyhle úspěchy bych ji těžko někomu "prodala" jako zcela bezproblémového psíka, pokud si dotyčný aspoň trochu všímá co adoptuje. Ten strach z lidí ani nevím jestli někdy překoná, je v lecčem chováním blíže ochočenému divokému zvířeti než domestikovanému.
Pak mám ještě dvě štěňata, sestry, sebraná ve třech měsících, další tři měsíce jsou u mě. Jedna normální štěně, druhá si z toho co si na ulici prožila nese hodně traumat. Je bojácná, ze strachu se počůrává a kouše, i namazat bolák mastičkou je problém - jak mě vidí s mastičkou v ruce, zaleze do kouta a strachy se počůrá, musím jí to mazat potají, při mazlení. Těch iracionálních bubáků má víc. Po oddělení od matky si čůrá do pelechu. Zlepšuje se, ale pelech musí dostávat jen na noc, jinak nestíhám prát. Musí se s ní jednat hodně v klidu, nejásat, nekárat, nedělat prudké pohyby. Jinak super psík, odkoukává od starších, rychle se učí triky, aportuje, je taková vděčnější než ta druhá a venku si mě víc hlídá.
Do vzdálenější smečky patří ještě labradorka bez pp u rodičů - jako tříměsíční štěně ji nějaký dobrák uvázal u útulku, dva dny po štědrém dnu, nový obojek, vodítko a pytel levných granulí, evidentně nevhodný dárek. Povahově zlatá, přesně jak laik od labradora očekává, zdraví už horší - DKK 4/4. Možná když si počkáte po vánocích, bude na výběh více štěňat. Za mě to zas taková výhra není, brát si štěně oproti staršímu psu. Je s ním víc práce, nevíte co z něj vyroste, výchovou jeho povahu neovlivníte a chybou ve výchově můžete i něco zkazit.

Šťastnou ruku při výběru.

"ale najednou zahlédnete jeho - a víte že je to on."
a přesně proto se snažím nikam nekoukat, nerozhlížet, a prd platný mi to je.

Tak naše kočička se asi naučila sama od sebe aportovat. Koukáme spolu na film a dobrých 15 minut jí to drží. Nahrála jsem to, ale nevím, jestli tu bude video fungovat.

( https://www. facebook. com/aneta.novotna.9/videos/pcb.1674479302604974/1674478669271704/?type=3&theater )

Ta druhá má talent jen na pěstování špíčků, jde jí to ale také pěkně.

Musela jsem se o to podělit (i když se jedná o psí diskuzi, někteří snad prominou), zrovna dnes se mi spolubydlící svěřovala, jak se snaží pejska naučit aportovat, tak mi to přišlo takové úsměvné :D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Osobní zkušenost se psy z útulku jsem v průběhu cca 30 let absolvovala třikrát - první dva u mne bez problémů dožili a byli moc fajn (viz profilová fota briarda a feny křížence špice). Třetí případ byl minulý rok pes nalezený na stránkách útulku cca 400 km od mého bydliště. Kontaktovali jsme venčitelky a pečovatelky, které provozují facebookovou stránku daného útulku, vyměnili si informace, vše vypadalo dobře. Mluvili jsme i přímo s pracovníkem útulku, taky se vše jevilo bez problémů. Tak jsme sedli do auta a vyrazili na druhý konec republiky. Pes byl v kotci, přes mříže moc nekomunikoval, spíš než na člověka byl zvědavý na to jít ven. Pamlsky ho moc nezajímaly. Vzali jsem ho na cca hodinovou procházku do okolí útulku, a byla klika, že jsme jej měli zamluveného, protože o jeho venčení byl zájem (vypadal poměrně atraktivně, i když s velmi zanedbanou srstí). Pes moc nekomunikoval, zajímalo ho hlavně okolí, ale nebyl agresívní, takže jsme se nakonec rozhodli, že ho bereme. Po týdnu jsme ho vezli zpět, a nic podobného již absolvovat nehodlám, protože spoléhat se na tvrzení druhých byla velmi hrubá chyba a hodina na poznání chování psa málo. No, a nechte ho tam, když jedete kvůli němu celkem 800 km...už prostě nikdy.
Venčitelky ho samozřejmě vychválily do nebes - zlatíčko, sluníčko, moc hodnej, jen trochu plachej, chvíli mu trvá, než se osmělí, blablabla...Systematické dlouhodobé doteky (kartáčování, mytí, úprava srsti, odstranění čumbrků apod.) vyvolávaly záchvaty absolutního vzteku, kdy pes i s košíkem byl schopen mlátit kolem sebe s pěnou u huby i dlouho potom, co podnět ustal. Na druhou stranu se perfekně i za tak krátkou dobu adaptoval na dopravní ruch, cestování MHD, jízdu po eskalátorech apod. i dobře zvládal běžné povely i chůzi na vodítku...Ale byl to první pes, u kterého jsem vnímala, že ho lidi absolutně nezajímají a nejsou pro něj důležití, chtěl jen ven a jít, prostě někam směřovat. Prý ho našli před přijetím do útulku toulat se někde u nádraží a patřil bezdomovcům. No, nevím. když jsme ho vraceli, byli jsme samozřejmě za tyrany a neschopné majitele, ale když jsme na stránkách sledovala jeho další osudy, tak si jej po čase někdo vzal, pak se znovu objevil v útulku, opět si ho někdo vzal, a poslendí info bylo, že ho viděli někde se zase toulat a prý dopadl špatně. Nedivila bych se, kdyby jej noví majitelé prostě vypustili, protože to rozhodně nebyl pes do rodiny s dětmi ani zlatíčko
Takže apeluji i na pracovníky útulku a zachraňovače za každou cenu, ať poskytují o daném zvířati korektní a poctivé informace, protože jinak dělají medvědí službu psovi i novým majitelům. Náklady na benzín na 1 600 km jsme oželeli, za tu "zkušenost" s venčitelkami a tímhle konkrétním psem to bylo ještě levné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj první pes k nám přišel jako odrostlejší štěně zvyklé na kočky. Vyběhl na zahradu, přišel se přivítat se sousedovic kočkou, ta mu rozsekla čumák a od té doby z něj byl kočkovrah. Tolik k tomu, že ke kočkám radši štěně. Chce to hlavně pohlídat to seznámení a vyzkoušet si předem jak vaše kočky na psy reagují. Abyste nedopadla stejně.

Nemám psy z útulku, všechny jsem sebrala přímo na ulici, ty pohodové jsem dala k adopci, ti špatně udatelní my zbyli - z asi 30 mám 3 vlastní a 3 stále k adopci, takže těch pohodových se zdá být podstatně více než problémových.

Z mojí smečky:
první dvě jsem sebrala z ulice jako sedmitýdenní. Jedna od prvního dne bezstarostné štěně, od prvního dne fixovaná na manžela, který to neustál a city opětoval, takže neadoptovatelná. Její sestra na nás dva dny vrčela, pak se fixovala na mě, ale strach že ani tohle nevydrží věčně a taky jí někde opustíme v ní přetrvával několik let. Trochu bojácná, občas venku bez zjevné příčiny zpanikaří a utíká domů, mívala noční můry, teď už dlouho ne. Obě dvě jsou lovci, to je asi náš největší problém, a neumí si hrát s malými psy. Jinak žádné problémové chování s čím by se majitelé papírových psů nesetkávali taky. Hodně jsem si zkazila i sama výchovou, u dvojčat je to trochu jiné než mít jedno štěně.
Třetí je mix pitbula, sebraná v 5 měsících, teď dva a půl roku, v nové rodině v noci vyla a tesknila, s každým dalším pokusem o adopci začala být na cizí čím dál víc agresivní a z adopce jsme ji stáhli. Problémové chování - agresivita k cizím, což jsme si způsobili sami pokusem o adopci a už celkem pod kontrolou. Proti podezřelým chlapům mě brání pořád, tak uplně jí to odnaučit nechci. pere se se psy a po zakousnutí nechce pustit. Dokud se nezakousne lze ji povelem odvolat. Opět to není problém který by majitelé pp bull plemene nikdy neřešili. Lovila kočky, ale s donesenými koťaty se sžila a od první chvíle opečovávala, na rozdíl od ostatních psů, ty bylo třeba trochu krotit. Za míček udělá cokoliv. Dřív se počůrávala, strachy i radostí, což může být tím co si prožila na ulici. Teď už to celkem má pod kontrolou. Je závislák, řešili jsme vytí když je doma sama, venku nechce bez nás být a škrábe na dveře.
Čtvrtá je stále v adopci, přesně ten problémový obyčejný vořech, kterého nikdo nechce.2 roky na ulici a v majetku bůh ví koho. Bojí se lidí, bojí se klacků, bojí se jídla v ruce, bojí se doteku, bojí se přijít, bojí se jít vlevo od člověka i obejít kohokoliv zleva. Ze začátku jsem ji na venčení musela nejdřív nahnat do kouta, svázat čumák aby nekousla, pak nasadit postroj, připnout na vodítko, vodítko na sedák, otevřít dveře, pak rozvázat čumák a nahnat ji ven. Tam přede mnou zdrhala, takže pokud jsem chtěla aby šla doleva, musela jsem uhnout trochu doprava a ona ode mě utíkala na opačnou stranu. Ale nemohla jsem uhnout moc, to pak zpanikařila a začala jančit, couvat vyvlékat se z postroje. Je u mě od ledna. Za tu dobu jsme dosti pokročili, umí si hrát s hračkami, vezme si pamlsek z ruky, přivolání na stopovačce a v cizím prostředí tak 90%, jištěné povelem sedni, ten je i na dálku 99,9%. Umí i odložení, lehni, pac (první "kontaktní" povel pro ni), a válet sudy, nechá se pohladit, ostříhat si drápy, otřít hadrem. Na vodítku suprová, netahá, trochu problém jí dělá naučit se tahat na postroji. I přes tyhle úspěchy bych ji těžko někomu "prodala" jako zcela bezproblémového psíka, pokud si dotyčný aspoň trochu všímá co adoptuje. Ten strach z lidí ani nevím jestli někdy překoná, je v lecčem chováním blíže ochočenému divokému zvířeti než domestikovanému.
Pak mám ještě dvě štěňata, sestry, sebraná ve třech měsících, další tři měsíce jsou u mě. Jedna normální štěně, druhá si z toho co si na ulici prožila nese hodně traumat. Je bojácná, ze strachu se počůrává a kouše, i namazat bolák mastičkou je problém - jak mě vidí s mastičkou v ruce, zaleze do kouta a strachy se počůrá, musím jí to mazat potají, při mazlení. Těch iracionálních bubáků má víc. Po oddělení od matky si čůrá do pelechu. Zlepšuje se, ale pelech musí dostávat jen na noc, jinak nestíhám prát. Musí se s ní jednat hodně v klidu, nejásat, nekárat, nedělat prudké pohyby. Jinak super psík, odkoukává od starších, rychle se učí triky, aportuje, je taková vděčnější než ta druhá a venku si mě víc hlídá.
Do vzdálenější smečky patří ještě labradorka bez pp u rodičů - jako tříměsíční štěně ji nějaký dobrák uvázal u útulku, dva dny po štědrém dnu, nový obojek, vodítko a pytel levných granulí, evidentně nevhodný dárek. Povahově zlatá, přesně jak laik od labradora očekává, zdraví už horší - DKK 4/4. Možná když si počkáte po vánocích, bude na výběh více štěňat. Za mě to zas taková výhra není, brát si štěně oproti staršímu psu. Je s ním víc práce, nevíte co z něj vyroste, výchovou jeho povahu neovlivníte a chybou ve výchově můžete i něco zkazit.

Šťastnou ruku při výběru.

Děkuji! Koukám, že máte opravdu hodně zkušeností :) na seznamování si dám určitě pozor, to bez debat.

Aneno
- zrovna dnes se mi spolubydlící svěřovala...
"""""""""""""
- nejste snad v pronajatém bytě
Tam bych si psa nebrala, natož z útulku.

rapotacka11 napsal(a):
Aneno
- zrovna dnes se mi spolubydlící svěřovala...
"""""""""""""
- nejste snad v pronajatém bytě
Tam bych si psa nebrala, natož z útulku.

Nejsem, byt je můj.

Já mám z útulku labradorku, vzali jsme si ji cca v roce, údajně jí zemřela panička a rodina si ji nemohla nebo nechtěla nechat. Byla zavřená 3 dny v bytě, než někoho napadlo, že by se o ni měl nějak postarat. Podle jejího chování to vypadalo, že se snad nikdy pořádně neproběhla po louce nebo v lese. Dnes je jí asi 7 let. Přestože byla zvyklá jen v bytě, tak dnes je to pes naprosto venkovní, doma nevydrží. Je hodná, poslušná, v pohodě se snese s jinými psy, chodí u nohy i bez vodítka, má ráda děti, neublíží kočce, loví myši Její fotku bezprostředně po převozu k nám mám u svého profilu, novější už jsem tady taky určitě někde dávala, tak ještě jednou. Teď momentálně je ale hubenější.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Saola, myslím že vaše zkušenost teď pomůže hodně lidem, jsem ráda že jste to napsala, jestli si někdy zas budu brát psa většího, staršího z další ruky, tak stávajícím pěstounům řeknu ať předemnou psa komplet prohmataj, vlezou mu do huby do uší, prostě komplet všechno jak ošahávačka na výstavách...ať člověk ví že jo...možná kdyby jste to řekli tenkrát vy ať ho vyčešou, nebo někak prohmataj tak byste jeli dom bez psa

Jenže to není tak jednoduché, Attilo8. Něco jiného je pes z chovatelské stanice, dobře socializovaný, zvyklý na lidi a manipulaci od mala, a něco jiného jsou útulkoví psi, u kterých nevíte, co mají za sebou. Není vhodné na ně při prvním setkání píliš tlačit, spíš psa pozorovat, jak se chová a moc ho neobtěžovat. Nechoval se nijak agresivně ke psům ani k lidem, které jsme potkali, letmo se pohladit i podrbat nechal, ale prostě ho to nezajímalo a nevyhledával to. Varianta, že bude tak strašně běsnit při hlubší manipulaci, mne vůbec nenapadla, mí předchozí psi si všichni užívali péči o srst do bezvědomí . Spíš jsem svým příspěvkem chtěla vyjádřit, že výběr psa z útulku by měl probíhat s dostatkem času na společné seznámení a ne se slepou vírou, že jsou vám poskytovány relevantní informace. Něco jiného by bylo, kdybychom o tom věděli předem, možná bych to i tak riskla, ale když se ten jeho bezbřehý vztek sešel ještě s absolutním nezájmem o kontakt s lidmi, který se ani po týdnu stráveném s námi nijak neměnil, nebyla jiná cesta než ho vrátit. Pokousaní členové rodiny tedy hlasovali za okamžité vypuštění do lesa, ale tak nějakou zodpovědnost člověk přece jen má, i když to vyšlo dost draho.

jahodapavel napsal(a):
Asi trochu mlžíte. CITUJI:
Pořídila jsem si fenku s PP, protože jsem chtěla konkrétní plemeno s konkrétní povahou a vzhledem...Fena splnila všechny podmínky chovnosti na výbornou, povahově je skvělá a o štěňatech jsem dlouho uvažovala...Jenže nakonec jsem papíry k uchovnění na klub ani neodeslala..Nedokazála jsem si představit, že bych přivedla na svět třeba deset štěňat, která bych měla někomu dát...V té době už jsem pomáhala psům v nouzi a když jsem viděla, jaká je situace, bylo rozhodnuto definitivně...
Dneska se můj život točí kolem pomoci psům a nikdy žádné štěně neodchovám - vlastní.

v čem konkrétně mlžím?
Feně s PP je dnes 11let, starší 12letá fena je z útulku, další psy jsem si pořídila v průběhu deseti let, dohromady máme doma šest psů z útulku, jednu zmíněnou čubu s PP a jednoho bezpapíráka...Stačí?
Dneska už bych asi nevolila jinak, než vzít psa z útulku, pokud bych nechtěla konkrétní plemeno pro konkrétní účel..

saola napsal(a):
Jenže to není tak jednoduché, Attilo8. Něco jiného je pes z chovatelské stanice, dobře socializovaný, zvyklý na lidi a manipulaci od mala, a něco jiného jsou útulkoví psi, u kterých nevíte, co mají za sebou. Není vhodné na ně při prvním setkání píliš tlačit, spíš psa pozorovat, jak se chová a moc ho neobtěžovat. Nechoval se nijak agresivně ke psům ani k lidem, které jsme potkali, letmo se pohladit i podrbat nechal, ale prostě ho to nezajímalo a nevyhledával to. Varianta, že bude tak strašně běsnit při hlubší manipulaci, mne vůbec nenapadla, mí předchozí psi si všichni užívali péči o srst do bezvědomí . Spíš jsem svým příspěvkem chtěla vyjádřit, že výběr psa z útulku by měl probíhat s dostatkem času na společné seznámení a ne se slepou vírou, že jsou vám poskytovány relevantní informace. Něco jiného by bylo, kdybychom o tom věděli předem, možná bych to i tak riskla, ale když se ten jeho bezbřehý vztek sešel ještě s absolutním nezájmem o kontakt s lidmi, který se ani po týdnu stráveném s námi nijak neměnil, nebyla jiná cesta než ho vrátit. Pokousaní členové rodiny tedy hlasovali za okamžité vypuštění do lesa, ale tak nějakou zodpovědnost člověk přece jen má, i když to vyšlo dost draho.

Vy jste mu dala jen jeden týden?

Ono zvlášť u dříve týraných nebo různě "zbědovaných" útulkáčů je třeba počítat s tím, že útulek nemusí vědět všechno nebo že se různý věci teprve projeví. A to i u ne-týraných psů, kteří už mají nějaký věk. Ten pes za sebou může mít ledacos, může mít zažitou reakci na něco, co vůbec netušíte - nějaké slovo, gesto, apod. Proto je jednodušší vzít si mlaďocha, kterej nějak komunikuje, mazlí se, projevuje se, a podobně.
Mimochodem, můj pes tehdá v útulku taky spíš ignoroval, že tam jsem, tak hezky klidně hleděl z kotce ven skrz mě... asi mi to nějak imponovalo nebo co :D i na procházce spíš ignor, čuchal si svoje, závaží na konci vodítka (= mě) moc neřešil. Stejně si mě něčím získal, nějaká intuice, či co. Komunikovat a mazlit se jsme se pak museli oba učit.

Jednou vyprávěla jedna pejskařka, jak si vzali z útulku staršího psa, kterej si asi něco zažil, a ještě ten den jeli dva různý lidi z rodiny na šití, protože prostě nečekali nějakou reakci na "normální" věci, a nebyli dost předvídaví, aby dali psovi náhubek. Pak už se zařídili správně a pes u nich zůstal na dožití.

Není to jen o tom, že se podle fotky do nějakýho psa zamiluju a všechno bude krásný. Pokud za sebou pes něco má (nebo nevíme, co za sebou má), je lepší počítat s tím, že se nějaké problémy objeví. A buď se na to připravit, nebo si prostě radši vybrat jinýho psa, kterej je ještě mladej nebo se o něm ví, že za sebou nemá nic blbýho.

Já šla vždy do adopce psa s tím, že čekám to nejhorší. Nečistotnost, ničení věcí, kradení jídla, lovecké pudy, horší manipulovatelnost apod. Prostě to, na co člověk od svých dosavadních psů sice zvyklý nebyl, ale u nového přírůstku z druhé ruky s tím musí počítat. Měla jsem štěstí, že jsem se ani u jednoho z adoptovaných s nějakým závažným problémem či zlozvykem potýkat nemusela, oni se sami nějak přizpůsobili, zapadli do chodu rodiny a dodnes jsou bezproblémoví. Je ale pravda, že oba přišli v necelých 5 měsících a to jsou psi v tomto věku ještě hodně tvární.

scylla napsal(a):
Vy jste mu dala jen jeden týden?

No samozřejmě, po hodině se psem jeho charakter a zvyky nepoznáte, ale po týdnu stoprocentně. A co s ním jiného, než ho vrátit? Nemám nic proti tomu dát psovi z útulku šanci, ale tenhle zasloužil buď pustit a nechat ho žít vlastním životem nebo utratit - o společnost lidí naprosto nestál, i takoví psi jsou, i když to přeslazené, rozplývající se a ňuňací rádobyzachraňovatelky neuznávají. Takže šel zpět a dle jeho budoucího osudu ani nikdo z dalších zájemců neuspěl.

saola napsal(a):
No samozřejmě, po hodině se psem jeho charakter a zvyky nepoznáte, ale po týdnu stoprocentně. A co s ním jiného, než ho vrátit? Nemám nic proti tomu dát psovi z útulku šanci, ale tenhle zasloužil buď pustit a nechat ho žít vlastním životem nebo utratit - o společnost lidí naprosto nestál, i takoví psi jsou, i když to přeslazené, rozplývající se a ňuňací rádobyzachraňovatelky neuznávají. Takže šel zpět a dle jeho budoucího osudu ani nikdo z dalších zájemců neuspěl.

Ale houby. Za týden toho moc nepoznáte, a člověk s vaším přístupem už vůbec ne. Ten pes potřeboval pomoc, ne utratit nebo pustit, kam chodíte na takové hlouposti? S takovým psem se dá pracovat, jen to chce trochu trpělivosti a zkušeností. Ono nacpat na takového psa koš a začít ho česat nebo s ním manipulovat, dokud nemáte jeho důvěru, je pořádná hloupost. Mám s takovými psy víc než 15 letou zkušenost a nikdy bych si netroufla tvrdit, že poznám charakter toho psa po týdnu, takový egoista nejsem. Psa je mi líto a doufám, že si psy brát nebudete.

scylla napsal(a):
Ale houby. Za týden toho moc nepoznáte, a člověk s vaším přístupem už vůbec ne. Ten pes potřeboval pomoc, ne utratit nebo pustit, kam chodíte na takové hlouposti? S takovým psem se dá pracovat, jen to chce trochu trpělivosti a zkušeností. Ono nacpat na takového psa koš a začít ho česat nebo s ním manipulovat, dokud nemáte jeho důvěru, je pořádná hloupost. Mám s takovými psy víc než 15 letou zkušenost a nikdy bych si netroufla tvrdit, že poznám charakter toho psa po týdnu, takový egoista nejsem. Psa je mi líto a doufám, že si psy brát nebudete.

Doufat můžete v co chcete, Scyllo, ale pobavila jste mne - neznáte mne ani mé zkušenosti se psy, psa, o kterém píšu, jste v životě neviděla, přesto je vám naprosto jasné, že bylo z naší strany vše úplně špatně. Škoda, že jsem Vás tehdy neznala, pes se mohl mít u vás jako v nebi

Pokud nepoznáte povahu zvířete za týden při každodenním soužití, nemáte dostatečnou zkušenost ani po 15ti letech - pracujte na sobě dál, i vaše zvířata budou spokojenější.

Právě kvůli takovým jako vy je třeba dělat osvětu a říkat o útulkových psech i ty méně příjemné věci. Protože existují patologické typy povah a chování psů, které bezbřehou láskou (i kdyby byla sebeupřímější) a budováním důvěry prostě nenapravíte, a samozřejmě ani "nezjemníte" hrany, pokud nejste profesionál, tak, aby to bylo k nekonfliktnímu každodennímu soužití v rodině. Je to také ve finále o tom, co do toho chcete investovat, v případě mnou zmiňovaného psa by to byla jistá ztráta času s minimální nadějí na velmi nejistý výsledek. Nezachraňuji za každou cenu, asi na rozdíl od vás.

Stejně jako nejdou napravit lidi, nejdou napravit ani psi...

Taky mi to přijde málo, dát psu z útulku jen týden. Protože bych přeci očekávala, že bude mít nějaký problém, a když je problém v manipulaci, chce to aspoň pár týdnů ho to naučit. A celkově mi přijde, že za týden se nemůže ještě pořádně nic poznat, naopak ten pes se přeci může chovat ještě hůř (je v novém prostředí a teď na něj šmatá někdo cizí), aspoň měsíc..

saola napsal(a):
Doufat můžete v co chcete, Scyllo, ale pobavila jste mne - neznáte mne ani mé zkušenosti se psy, psa, o kterém píšu, jste v životě neviděla, přesto je vám naprosto jasné, že bylo z naší strany vše úplně špatně. Škoda, že jsem Vás tehdy neznala, pes se mohl mít u vás jako v nebi

Pokud nepoznáte povahu zvířete za týden při každodenním soužití, nemáte dostatečnou zkušenost ani po 15ti letech - pracujte na sobě dál, i vaše zvířata budou spokojenější.

Právě kvůli takovým jako vy je třeba dělat osvětu a říkat o útulkových psech i ty méně příjemné věci. Protože existují patologické typy povah a chování psů, které bezbřehou láskou (i kdyby byla sebeupřímější) a budováním důvěry prostě nenapravíte, a samozřejmě ani "nezjemníte" hrany, pokud nejste profesionál, tak, aby to bylo k nekonfliktnímu každodennímu soužití v rodině. Je to také ve finále o tom, co do toho chcete investovat, v případě mnou zmiňovaného psa by to byla jistá ztráta času s minimální nadějí na velmi nejistý výsledek. Nezachraňuji za každou cenu, asi na rozdíl od vás.

No, v nebi jste ho chtěla vidět vy, ne já. Jak je vidět, to staré přísloví je pravdivé.

Takže vy jste takový odborník, že za týden poznáte, že pes je ztracený případ a uvažujete o tom, že ho pustíte nebo utratíte a budete tady moralizovat? Hrany zjemníte tím, že vám pes bude věřit. Ale možná byste si při svých znalostech a zkušenostech mohla zařídit výcvikovou školu nebo nějaký spolek.

Andrýsek3 napsal(a):
Taky mi to přijde málo, dát psu z útulku jen týden. Protože bych přeci očekávala, že bude mít nějaký problém, a když je problém v manipulaci, chce to aspoň pár týdnů ho to naučit. A celkově mi přijde, že za týden se nemůže ještě pořádně nic poznat, naopak ten pes se přeci může chovat ještě hůř (je v novém prostředí a teď na něj šmatá někdo cizí), aspoň měsíc..

Přesně tak - v útulku ho vychválí, možná, že se tam choval dobře - znal lidi a znal prostředí. Pak ho šoupnou do auta a vyleze v neznámém prostředí, neznámí lidé na něho sahají, nacpou mu košík a silou ho k něčemu nutí, on se brání, protože se bojí. Pak odbornice usoudí, že je to patologická osobnost a uvažuje o utracení...

saola napsal(a):
Doufat můžete v co chcete, Scyllo, ale pobavila jste mne - neznáte mne ani mé zkušenosti se psy, psa, o kterém píšu, jste v životě neviděla, přesto je vám naprosto jasné, že bylo z naší strany vše úplně špatně. Škoda, že jsem Vás tehdy neznala, pes se mohl mít u vás jako v nebi

Pokud nepoznáte povahu zvířete za týden při každodenním soužití, nemáte dostatečnou zkušenost ani po 15ti letech - pracujte na sobě dál, i vaše zvířata budou spokojenější.

Právě kvůli takovým jako vy je třeba dělat osvětu a říkat o útulkových psech i ty méně příjemné věci. Protože existují patologické typy povah a chování psů, které bezbřehou láskou (i kdyby byla sebeupřímější) a budováním důvěry prostě nenapravíte, a samozřejmě ani "nezjemníte" hrany, pokud nejste profesionál, tak, aby to bylo k nekonfliktnímu každodennímu soužití v rodině. Je to také ve finále o tom, co do toho chcete investovat, v případě mnou zmiňovaného psa by to byla jistá ztráta času s minimální nadějí na velmi nejistý výsledek. Nezachraňuji za každou cenu, asi na rozdíl od vás.

Právě kvůli lidem jako jste vy by útulky měly hledat znalé a slušné majitele a ne psa cpát každému joudovi. Pak na to pes takto doplatí.

scylla napsal(a):
Přesně tak - v útulku ho vychválí, možná, že se tam choval dobře - znal lidi a znal prostředí. Pak ho šoupnou do auta a vyleze v neznámém prostředí, neznámí lidé na něho sahají, nacpou mu košík a silou ho k něčemu nutí, on se brání, protože se bojí. Pak odbornice usoudí, že je to patologická osobnost a uvažuje o utracení...

Týden může být málo na to, aby někdo změnil psa, to ano. Ale může to být právě tak akorát, aby člověk psa poznal dost na to, aby si zodpovědně přiznal, že na toto teda nemá. A když nemá - co s tím psem jako dělat jiného, než ho odvézt zpátky? Nikdo utracení ani vyhožení na ulici nezvažoval, daná situace byla myslím vyřešena ještě velmi dobře. Ostatně toho psa vraceli zpátky do útulku, kde byl doma a kde ho znali.
Saola si jela pro víceméně normálního psa, byla ujištěna, že přesně takový - normální - ten pes skutečně je a se psy z útulku měla již zkušenosti. Je to naprosto vhodný zájemce o průměrného útulkáče. Bohužel, v útulku jí (ať už záměrně nebo ne) nebyla řečena celá pravda a doplatil na to ten chudák nevinný pes. Jste si skutečně jista, že objektivně vzato je vina jen a pouze na straně saoly? Já bych řekla, že v útulku měli možnost psa lépe poznat a toho měli využít právě k tomu, aby psa nedali někomu, kdo na něj nemá. A v tom útulku se této chyby dopustili opakovaně, neboť se jim pes opakovaně vracel.
Ať se na to koukám tak nebo tak, připadá mi, že selhal útulek.

Ano, Varaxi, tak jak píšete, za týden charakter a povahu psa, který žije se mnou v bytě, poznám a když zjistím, že je s ním něco špatně, je třeba to řešit (věřím, že to tak má většina "normálních" pejskařů, co psy má ráda, žije s nimi, ale nepovažuje je za lidi ani za bohy). Záměr byl poskytnout domov normálnímu psovi, který se octl v útulku. Ne se na příštích deset dvanáct let uvázat k patologickému stvoření a snažit se ho přetvořit k obrazu svému (a bezpečí okolí) a přes mrtvoly ho zařadit do rodinného kruhu. Proč, když o to nestojí? Proč si pořizovat léta trvající permantní stres? Nemám potřebu si dokazovat, že to dokážu. Mám radost z jiných věcí...
Jen znovu varuji nad nedostatečně pečlivým výběrem útulkových psů a doporučuji poctivě ověřovat informace ze strany útulků a věnovat výběru psa dost času.

saola napsal(a):
Ano, Varaxi, tak jak píšete, za týden charakter a povahu psa, který žije se mnou v bytě, poznám a když zjistím, že je s ním něco špatně, je třeba to řešit (věřím, že to tak má většina "normálních" pejskařů, co psy má ráda, žije s nimi, ale nepovažuje je za lidi ani za bohy). Záměr byl poskytnout domov normálnímu psovi, který se octl v útulku. Ne se na příštích deset dvanáct let uvázat k patologickému stvoření a snažit se ho přetvořit k obrazu svému (a bezpečí okolí) a přes mrtvoly ho zařadit do rodinného kruhu. Proč, když o to nestojí? Proč si pořizovat léta trvající permantní stres? Nemám potřebu si dokazovat, že to dokážu. Mám radost z jiných věcí...
Jen znovu varuji nad nedostatečně pečlivým výběrem útulkových psů a doporučuji poctivě ověřovat informace ze strany útulků a věnovat výběru psa dost času.

Jediné, co vás mohlo varovat, byla ta silně zanedbaná srst. Proč asi ? ( Nepíšu to jako výtku na vaši adresu, spíš jako upozornění pro budoucí osvojitele ).

Tak v pátek se jedu podívat na 6 měsíční štěndo fenečky :) Jediná paní, ze všech těch telefonátů a emailů, mi zavolala zpátky. Nevím proč je s útulky tak obtížná komunikace. Možná je opravdu lepší to vše objet osobně.

Máte někdo ještě nějaké tipy, na co bych se měla zeptat, na co si dávat při návštěvě pozor a co hlídat? Kromě toho, co tu už bylo zmíněno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jediné, co vás mohlo varovat, byla ta silně zanedbaná srst. Proč asi ? ( Nepíšu to jako výtku na vaši adresu, spíš jako upozornění pro budoucí osvojitele ).

Ano, to máte pravdu...pro uchazeče o psa hodně zanedbaná srst může být vodítkem, že pes při údržbě srsti nemusí dobře spolupracovat.
Ale celkové prostředí v útulku vypadalo, že se psům věnuje pouze záchovná péče a nic sebemíň nadstandardního. I za bílého dne před branou běhali vesele potkani a pes je rozhodně neviděl prvně, když jeden proběhl blízko něj - hbitě se ho pokusil ulovit.
Kotce byly čisté, ale poměrně stroze zařízené, bez hraček či viditelných dek nebo pelechů, s jednoduchými boudami bez zateplení. Psi nažraní.
Nějak jsem tedy ani vnitřně nepředpokládala, že se někdo bude systematicky zabývat pravidelnou údržbou dlouhosrstého psa, který se několik měsíců s přestávkami toulal po městě.

saola napsal(a):
No samozřejmě, po hodině se psem jeho charakter a zvyky nepoznáte, ale po týdnu stoprocentně. A co s ním jiného, než ho vrátit? Nemám nic proti tomu dát psovi z útulku šanci, ale tenhle zasloužil buď pustit a nechat ho žít vlastním životem nebo utratit - o společnost lidí naprosto nestál, i takoví psi jsou, i když to přeslazené, rozplývající se a ňuňací rádobyzachraňovatelky neuznávají. Takže šel zpět a dle jeho budoucího osudu ani nikdo z dalších zájemců neuspěl.

Hm, a já hloupá jsem i Qimečka blbečka čekala snad rok, než jsem ho mohla pohladit a další rok, než jsem ho mohla vzít do náručí a pomazlit. Je to tři roky a už se chodí mazlit sám od sebe. A přeslazená, rozplývající se a ňuňací fakt nejsem. Jen jsem trpělivá...

A denně děkuju Bohu za to, že naši adopční rodičové jsou na tom podobně a mají v drtivé většině případů trpělivosti mnohem více než jeden týden. Protože za jeden týden se pes ani nerozhlídne, ne tak, aby se adaptoval na nové prostředí a nebo nedejbože začal někomu v nové rodině věřit.

Aneno napsal(a):
Tak v pátek se jedu podívat na 6 měsíční štěndo fenečky :) Jediná paní, ze všech těch telefonátů a emailů, mi zavolala zpátky. Nevím proč je s útulky tak obtížná komunikace. Možná je opravdu lepší to vše objet osobně.

Máte někdo ještě nějaké tipy, na co bych se měla zeptat, na co si dávat při návštěvě pozor a co hlídat? Kromě toho, co tu už bylo zmíněno.

A tady dala Aneno nevědomky odpověď na otázku, proč se sem vozí psi z Bosny, Rumunska, Slovenska a dalších zemí. S českými útulky je dohoda malá anebo žádná, většina snad ani nemá zájem své psy umisťovat. Kamarádka má fenku z Bosny, komunikace přes FB byla okamžitá, nabídka zvířat velká a po rezervaci vybrané štěně přijelo čipované, očkované, odčervené a odblešené. Před Bosnou oslovila 7 českých útulků a pouze dva nějak konstruktivně odpověděly.

Držím vám palce, ať si s fenečkou padnete do oka a jestli to vyjde, tak sem pak dejte foto.

Chudák pes, kdoví co mu kdo dělal, pak ho chytnou strčí do útulku, kde všichni psi ječí jeden přes druhého do ohluchnutí. Pak ho zase někdo sebere jede minimálně 5 hodin v autě a místo aby měl klid na vzpamatování tak následuje:

Kartáčování, mytí, úprava srsti, odstranění čumbrků, dopravní ruch, cestování MHD, jízda po eskalátorech běžné povely i chůzi na vodítku. To vše v rámci jednoho týdne na jehož konci je ocejchován jako patologický případ a odvezen zpět mezi ječící psy.

Tohle se stát člověku tak se opásá výbušninama a jde se odpálit na nejbližší nádraží.

impact napsal(a):
Hm, a já hloupá jsem i Qimečka blbečka čekala snad rok, než jsem ho mohla pohladit a další rok, než jsem ho mohla vzít do náručí a pomazlit. Je to tři roky a už se chodí mazlit sám od sebe. A přeslazená, rozplývající se a ňuňací fakt nejsem. Jen jsem trpělivá...

A denně děkuju Bohu za to, že naši adopční rodičové jsou na tom podobně a mají v drtivé většině případů trpělivosti mnohem více než jeden týden. Protože za jeden týden se pes ani nerozhlídne, ne tak, aby se adaptoval na nové prostředí a nebo nedejbože začal někomu v nové rodině věřit.

Fajn, zachraňujte si, koho chcete, žijeme ve svobodné zemi
Ale zároveň respektujte, že jiní lidé to mají jinak.
Nepořizuji si psa na to, abych kolem něj rok chodila po špičkách a po roce ho mohla uff! opatrně pohladit a další rok pochovat, nedej bože, aby se za tři roky uráčil a zkusil se přijít mazlit sám od sebe. Nežiji ve vzduchoprázdnu a mám odpovědnost ke svým blízkým, takže patologického asociálního psa si opravdu na svůj a jejich krk neuvážu jen pro pocit Johanky z Arku. Nebudu riskovat, že někdy polevím v pozornosti a stane se malér. Psa mám pro radost a nikoliv jako humanitární misi či křižáckou výpravu za lepší budoucí svět.
Stojím si za tím, že během týdne psa poznáte.Je naopak výhodou, že není z jeho pohledu ve stabilním (tj. známém) prostředí, že jsou pro něj věci nové, protože vidíte, jak přirozeně na syrovo reaguje bez toho, aby měl za sebou zázemí známé smečky nebo prostředí. Pořád se tu točíte na tom, že týden je málo, ale na poznání psa stačí - bylo pak na mě vyhodnotit, zda je to pes pro nás a dát mu případně čas na adaptaci, ale v jeho případě fakt nikoliv, takového psa jsme nechtěli a nakonec ho nechtěl nikdo. Snad mimo zdejší Scylly.

Vedra napsal(a):
Chudák pes, kdoví co mu kdo dělal, pak ho chytnou strčí do útulku, kde všichni psi ječí jeden přes druhého do ohluchnutí. Pak ho zase někdo sebere jede minimálně 5 hodin v autě a místo aby měl klid na vzpamatování tak následuje:

Kartáčování, mytí, úprava srsti, odstranění čumbrků, dopravní ruch, cestování MHD, jízda po eskalátorech běžné povely i chůzi na vodítku. To vše v rámci jednoho týdne na jehož konci je ocejchován jako patologický případ a odvezen zpět mezi ječící psy.

Tohle se stát člověku tak se opásá výbušninama a jde se odpálit na nejbližší nádraží.

No jo, je to drsnej svět, ale alespoň jste měl/a důvod kvůli podnětnému příspěvku založit si účet na Ifauně.

saola napsal(a):
Fajn, zachraňujte si, koho chcete, žijeme ve svobodné zemi
Ale zároveň respektujte, že jiní lidé to mají jinak.
Nepořizuji si psa na to, abych kolem něj rok chodila po špičkách a po roce ho mohla uff! opatrně pohladit a další rok pochovat, nedej bože, aby se za tři roky uráčil a zkusil se přijít mazlit sám od sebe. Nežiji ve vzduchoprázdnu a mám odpovědnost ke svým blízkým, takže patologického asociálního psa si opravdu na svůj a jejich krk neuvážu jen pro pocit Johanky z Arku. Nebudu riskovat, že někdy polevím v pozornosti a stane se malér. Psa mám pro radost a nikoliv jako humanitární misi či křižáckou výpravu za lepší budoucí svět.
Stojím si za tím, že během týdne psa poznáte.Je naopak výhodou, že není z jeho pohledu ve stabilním (tj. známém) prostředí, že jsou pro něj věci nové, protože vidíte, jak přirozeně na syrovo reaguje bez toho, aby měl za sebou zázemí známé smečky nebo prostředí. Pořád se tu točíte na tom, že týden je málo, ale na poznání psa stačí - bylo pak na mě vyhodnotit, zda je to pes pro nás a dát mu případně čas na adaptaci, ale v jeho případě fakt nikoliv, takového psa jsme nechtěli a nakonec ho nechtěl nikdo. Snad mimo zdejší Scylly.

Kdybyste byla k osvojeni, vracim Vas jiz po 5 minutach jako nepouzitelneho tvora vhodneho pouze k uspani.

Unika mi, proc si s takovym pristupem vubec nejake zvire porizujete. Robot by pro Vas byl to prave ořechové, myslim.

saola napsal(a):
Fajn, zachraňujte si, koho chcete, žijeme ve svobodné zemi
Ale zároveň respektujte, že jiní lidé to mají jinak.
Nepořizuji si psa na to, abych kolem něj rok chodila po špičkách a po roce ho mohla uff! opatrně pohladit a další rok pochovat, nedej bože, aby se za tři roky uráčil a zkusil se přijít mazlit sám od sebe. Nežiji ve vzduchoprázdnu a mám odpovědnost ke svým blízkým, takže patologického asociálního psa si opravdu na svůj a jejich krk neuvážu jen pro pocit Johanky z Arku. Nebudu riskovat, že někdy polevím v pozornosti a stane se malér. Psa mám pro radost a nikoliv jako humanitární misi či křižáckou výpravu za lepší budoucí svět.
Stojím si za tím, že během týdne psa poznáte.Je naopak výhodou, že není z jeho pohledu ve stabilním (tj. známém) prostředí, že jsou pro něj věci nové, protože vidíte, jak přirozeně na syrovo reaguje bez toho, aby měl za sebou zázemí známé smečky nebo prostředí. Pořád se tu točíte na tom, že týden je málo, ale na poznání psa stačí - bylo pak na mě vyhodnotit, zda je to pes pro nás a dát mu případně čas na adaptaci, ale v jeho případě fakt nikoliv, takového psa jsme nechtěli a nakonec ho nechtěl nikdo. Snad mimo zdejší Scylly.

Děvče mě je naprosto u zadele jak to máte nebo nemáte. Diskutuju na diskuzi a pokud se mi něco nezdá, napíšu k tomu svůj názor. To se tak na diskuzích obvykle dělá. Číst víc jak první větu Vaší odpovědi ale nemá stejně smysl.

Jsem docela ráda, že jste z pomoci psům vyléčena. Protože Vás si nezaslouží žádný pes.

Nedá mi to a musím reagovat.

Co podle vás všech tady měla tedy Saola udělat se psem, který byl asociál?
Měla ho vrátit až za měsíc, rok,5 let? To by bylo správné?
Měla ho po týdnu uvázat u boudy na zahradě a psát sluníčkové vzkazy na FB útulku, jak se má báječně a děkuje jim za jeho záchranu?
Měla ho dalších pár let vodit na vodítku s košíkem a doufat, že to nebude trvat moc dlouho?
Měla obětovat sebe, rodinu, známé a všichni se měli přizpůsobit asociálovi?
Měla obětovat čas, city a nakonec i finance někomu, kdo o to nestál?
A proč by to všechno dělala?

Chtěla si pořídit psa pro radost jako člena rodiny a tak si řekla, že nějakému pomůže z útulku ven. Ušlechtilá myšlenka. Špatná volba. Ale proč by za takovou myšlenku měla další X let "pykat"?

"Chtěla si pořídit psa pro radost jako člena rodiny a tak si řekla, že nějakému pomůže z útulku ven. Ušlechtilá myšlenka."
Když oni psi ( nakonec ani děti), nejsou jen pro radost. A nějak si myslím, že nechtěla pomoct ani tak psovi jako sobě ( zmínka o štěstí a atraktivním vzhledu ).
Chápu i to, že ho vrátila, ale možná předčasně, zbytečně...

Fiona.Praha napsal(a):
Nedá mi to a musím reagovat.

Co podle vás všech tady měla tedy Saola udělat se psem, který byl asociál?
Měla ho vrátit až za měsíc, rok,5 let? To by bylo správné?
Měla ho po týdnu uvázat u boudy na zahradě a psát sluníčkové vzkazy na FB útulku, jak se má báječně a děkuje jim za jeho záchranu?
Měla ho dalších pár let vodit na vodítku s košíkem a doufat, že to nebude trvat moc dlouho?
Měla obětovat sebe, rodinu, známé a všichni se měli přizpůsobit asociálovi?
Měla obětovat čas, city a nakonec i finance někomu, kdo o to nestál?
A proč by to všechno dělala?

Chtěla si pořídit psa pro radost jako člena rodiny a tak si řekla, že nějakému pomůže z útulku ven. Ušlechtilá myšlenka. Špatná volba. Ale proč by za takovou myšlenku měla další X let "pykat"?

Nechci mluvit za ostatni, ale podle me o tohle vubec neslo. Ja jsem toho nazoru, ze ano, za tyden muzu poznat to, ze psa nechci. Ale rozhodne nemuzu poznat to, jestli mi pes dokaze uverit a dokaze se zmenit. Jak tady pani rezolutne prohlasuje.

Fiona.Praha napsal(a):
Nedá mi to a musím reagovat.

Co podle vás všech tady měla tedy Saola udělat se psem, který byl asociál?
Měla ho vrátit až za měsíc, rok,5 let? To by bylo správné?
Měla ho po týdnu uvázat u boudy na zahradě a psát sluníčkové vzkazy na FB útulku, jak se má báječně a děkuje jim za jeho záchranu?
Měla ho dalších pár let vodit na vodítku s košíkem a doufat, že to nebude trvat moc dlouho?
Měla obětovat sebe, rodinu, známé a všichni se měli přizpůsobit asociálovi?
Měla obětovat čas, city a nakonec i finance někomu, kdo o to nestál?
A proč by to všechno dělala?

Chtěla si pořídit psa pro radost jako člena rodiny a tak si řekla, že nějakému pomůže z útulku ven. Ušlechtilá myšlenka. Špatná volba. Ale proč by za takovou myšlenku měla další X let "pykat"?

Fiono, máte psy a tak musíte vědět, že po týdnu zhodnotit psa (zvláště dospělého s pohnutou minulostí) je nesmysl. I když si pořídíte štěně, byť třeba starší, tak po týdnu ten pes ještě ani pořádně nebude vědět, kdo z členů rodiny je jeho pán. Nebude navyklý na režim, nebude mít vymezené mantinely od vás, nebude z procházek trefit domů, nebude dokonale manipulovatelný, natož vycvičený. Zkrátka týden je na změnu prostředí a zformování dle naší představy pro každého psa v každém věku málo.
Mám nyní půlroční štěně (s PP, tudíž od mala opečovávané) a když k nám ten malý ve 4 měsících přišel, přinesl si sebou nepěkné majetnické chování. Ani já ani naši psi na toto nejsme zvyklí, nicméně nyní, po dvou měsících trpělivého cvičení je toto chování odstraněno. Na vině byl jednak stres z nového prostředí, stres z převahy nové psí smečky, ale i naučené chování. Dnes se ten malý podělí o všechny hračky, hraje si se psy na přetahovanou, spí s nimi v pelechu, při odměňování sedí poslušně mezi ostatními a nechňape jim už s vrčením po pamlskách u huby. Mohla jsem ho také po týdnu vrátit, ale naštěstí tuším, že 7 dní o psovi ve skutečnosti opravdu nic nevypovídá.
Saola mi trochu připomíná moji známou, která když si vzala psa z útulku, po 3 dnech řekla: " ano je hodný, je čistotný, ale vůbec nám není vděčný a málo vrtí ocasem"

Tak hlavně nikdo toho psa neviděl a nikdo ten týden s ním nestrávil, takže prohlašovat, jak je saola úplně mimo a jak by si už žádnýho psa nikdy v životě neměla vzít, mi přijde opravdu hodně uhozený.
Jen na základě toho, že si dovolí sem napsat zkušenost.
To sem za chvíli fakt nebude psát nikdo kromě scylly, pár dalších vyvolených, trollů a náctiletých, protože to všechny ostatní přestane dost rychle bavit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Chtěla si pořídit psa pro radost jako člena rodiny a tak si řekla, že nějakému pomůže z útulku ven. Ušlechtilá myšlenka."
Když oni psi ( nakonec ani děti), nejsou jen pro radost. A nějak si myslím, že nechtěla pomoct ani tak psovi jako sobě ( zmínka o štěstí a atraktivním vzhledu ).
Chápu i to, že ho vrátila, ale možná předčasně, zbytečně...

Přesně hlavní asociál je Saola. Týden týrá psa protože chtěla ušetřit prachy za nějakou drahou rasu. A světe div se pes s neznámou minulostí má problémy a potřebuje citlivý přístup. Kdo by to řekl.

Můj pes z útulku taky nesplnil představy o tom jak bude (mimo jiné) hlídat, i když tam v kotci štěkal nejvíce přes pletivo na cizí lidi tak doma spíš uteče. Povezu ho kvůli tomu zpátky? Ne protože nejsem hovado, a uvědomuju si že je to živý tvor a nebudu mu způsobovat zbytečně další trauma.

Kdo čeká že pes po týdnu přesazení a necitlivé manipulace bude v pořádku je mentálně postižený.

Kdo chce bezproblémového psa ať do útulku neleze!

To sem za chvíli fakt nebude psát nikdo kromě scylly, pár dalších vyvolených, trollů a náctiletých, protože to všechny ostatní přestane dost rychle bavit.


Len to nie, všetci len píšte svoje názory, stále to tu čítam, aj keď nemám problémy so svojou Darinkou (5ročná fenka foxa) ale čo keby sa mi niečo v budúcnosti hodilo. Nech sú príspevky akékoľvek, každý kto má len trochu "chochmesu" tak si vyberie čo je vhodné a niečo sa naučí. S niektorými nesúhlasím, s inými áno. O tom to je

"Přesně hlavní asociál je Saola".
Je to jako citace pod mým příspěvkem. Takhle jsem to rozhodně nemyslela. Saola se prostě spletla a doplatil na to pes.
Budiž to poučením, že není povinností psa z útulku být vděčný od prvního okamžiku. Lidé si ho vyberou, většinou ne on je...

Zase bych to tak nehrotila. Psa po týdnu vrátila zpátky, nešlo to, ok. Spousta lidí psa vypustí na silnici a někdy to není sranda ho odchytit, my takhle jednou takovýho vypuštěnýho jezevčíka lákali cca týden, než se ho podařilo polapit. My měli na útulkovou fenku štěstí, ale holt každej pes je jinej. Jedna moje známá si přivezla týranou fenku z útulku na Slovensku, hrozně dlouho trvalo, než se fenečka přestala bát lidí. Musela nosit košík, na procházkách jen na stopovačce a doma se zpočátku počůrávala. Ale po pár letech to byl bezva mazlík. Někdo prostě nemá tu trpělivost, přiznám se, že já bych ji asi taky neměla.

saola napsal(a):
Fajn, zachraňujte si, koho chcete, žijeme ve svobodné zemi
Ale zároveň respektujte, že jiní lidé to mají jinak.
Nepořizuji si psa na to, abych kolem něj rok chodila po špičkách a po roce ho mohla uff! opatrně pohladit a další rok pochovat, nedej bože, aby se za tři roky uráčil a zkusil se přijít mazlit sám od sebe. Nežiji ve vzduchoprázdnu a mám odpovědnost ke svým blízkým, takže patologického asociálního psa si opravdu na svůj a jejich krk neuvážu jen pro pocit Johanky z Arku. Nebudu riskovat, že někdy polevím v pozornosti a stane se malér. Psa mám pro radost a nikoliv jako humanitární misi či křižáckou výpravu za lepší budoucí svět.
Stojím si za tím, že během týdne psa poznáte.Je naopak výhodou, že není z jeho pohledu ve stabilním (tj. známém) prostředí, že jsou pro něj věci nové, protože vidíte, jak přirozeně na syrovo reaguje bez toho, aby měl za sebou zázemí známé smečky nebo prostředí. Pořád se tu točíte na tom, že týden je málo, ale na poznání psa stačí - bylo pak na mě vyhodnotit, zda je to pes pro nás a dát mu případně čas na adaptaci, ale v jeho případě fakt nikoliv, takového psa jsme nechtěli a nakonec ho nechtěl nikdo. Snad mimo zdejší Scylly.

Škoda, že na sebe nemáte takové nároky jako na toho psa. Pak by z vás mohl být docela fajn člověk.

mamkamaria napsal(a):
To sem za chvíli fakt nebude psát nikdo kromě scylly, pár dalších vyvolených, trollů a náctiletých, protože to všechny ostatní přestane dost rychle bavit.


Len to nie, všetci len píšte svoje názory, stále to tu čítam, aj keď nemám problémy so svojou Darinkou (5ročná fenka foxa) ale čo keby sa mi niečo v budúcnosti hodilo. Nech sú príspevky akékoľvek, každý kto má len trochu "chochmesu" tak si vyberie čo je vhodné a niečo sa naučí. S niektorými nesúhlasím, s inými áno. O tom to je

Pokud budete mít problémy, máte v Šaštíně vynikající znalkyni a vychovatelku psů Kaču Hambálkovou, poradí vám dobře a bez násilí.

saola napsal(a):
Jenže to není tak jednoduché, Attilo8. Něco jiného je pes z chovatelské stanice, dobře socializovaný, zvyklý na lidi a manipulaci od mala, a něco jiného jsou útulkoví psi, u kterých nevíte, co mají za sebou. Není vhodné na ně při prvním setkání píliš tlačit, spíš psa pozorovat, jak se chová a moc ho neobtěžovat. Nechoval se nijak agresivně ke psům ani k lidem, které jsme potkali, letmo se pohladit i podrbat nechal, ale prostě ho to nezajímalo a nevyhledával to. Varianta, že bude tak strašně běsnit při hlubší manipulaci, mne vůbec nenapadla, mí předchozí psi si všichni užívali péči o srst do bezvědomí . Spíš jsem svým příspěvkem chtěla vyjádřit, že výběr psa z útulku by měl probíhat s dostatkem času na společné seznámení a ne se slepou vírou, že jsou vám poskytovány relevantní informace. Něco jiného by bylo, kdybychom o tom věděli předem, možná bych to i tak riskla, ale když se ten jeho bezbřehý vztek sešel ještě s absolutním nezájmem o kontakt s lidmi, který se ani po týdnu stráveném s námi nijak neměnil, nebyla jiná cesta než ho vrátit. Pokousaní členové rodiny tedy hlasovali za okamžité vypuštění do lesa, ale tak nějakou zodpovědnost člověk přece jen má, i když to vyšlo dost draho.

Spíš jsem svým příspěvkem chtěla vyjádřit, že výběr psa z útulku by měl probíhat s dostatkem času na společné seznámení a ne se slepou vírou, že jsou vám poskytovány relevantní informace.

A co když se ten pes v útulku choval normálně? Už to tam znal, znal lidi, kteří se o něho starali a třeba se od nich česat a manipulovat se sebou nechal. A nebo, třeba zrovna v tom útulku ho ani nečesali (vzhledem k tomu, že jste psala, že měl zanedbanou srst) a tak to prostě nevěděli. Mohl se v útulku chovat úplně jinak, pak jel x hodin autem do neznámého prostředí s pro něho neznámými lidmi, tak se dá předpokládat, že se tam bude chovat jinak než v útulku, kde to zná. Asi potřeboval čas no... Kdyby někdo zkusil česat mého psa, asi by byl bez ruky, a to mám psa od jeho dvou měsíců, ale prostě nemám rád jakoukoli manipulaci od cizích lidí.

Tím to nemyslím nijak špatně proti vám, ale spíš tím chci říct, že nevím jestli je vhodné hned to svádět na útulek - oni vám mohli říkat pravdu jak se choval tam... A já osobně pokud bych si brala psa z útulku, tak bych tedy počítala s tím, že asi bude mít nějaké neduhy a že bude potřebovat čas na to, aby mi začal důvěřovat...

Pro všechny rádobymesiášky a zachraňovatelky za každou cenu (impact, scylla a spol):

http://www.osel.cz/9627-proc-lide-vice-souciti-se-psy-nez-s-jinymi-lidmi.html

Je to dost smutné, nemyslíte?

"Je to dost smutné, nemyslíte?"
a co je smutné? Že je ten článek o ničem?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Je to dost smutné, nemyslíte?"
a co je smutné? Že je ten článek o ničem?

Ten článek je o nějaký studii

A víceméně s tou myšlenkou souhlasím. Na koťátka a štěňátka se rozhodně shánějí peníze líp než na děti, který za svoji nouzi "kupodivu" můžou asi tak stejně jako ty zvířata. A v oblasti zachraňování kočiček a pejsků se naprosto běžně užívá takový až citový vydírání, jaký jsem nikdy v oblasti např. humanitární a charitativní pomoci - ve který tak trochu pracuju - neviděla (třeba se jen blbě dívám). O polidšťování těch zvířat ani nemluvě.

Protože jsme společnost před zánikem, lidi nechtějí děti ( radši se capí se psy), kluci chodí s klukama, holky s holkama, mileniálové žijí u rodičů a nechtějí pracovat s bláhovou domněnkou, že na ně budou pracovat migranti ( potřebujeme levnou pracovní sílu - jsou jejich slova). le třeba se Zem potká s asteroidem a bude "vymalováno".

saola napsal(a):
Pro všechny rádobymesiášky a zachraňovatelky za každou cenu (impact, scylla a spol):

http://www.osel.cz/9627-proc-lide-vice-souciti-se-psy-nez-s-jinymi-lidmi.html

Je to dost smutné, nemyslíte?

Já se rozhodně nestydím za to, že je mi více líto psů, kteří nemohou za to, co z nich udělali lidi, kteří si naopak za ty zvěrstva, co páchají Zemi, zaslouží tak akorát vyhynout. Ba naopak, říkám to docela často. A ještě chvíli si pán Ameriky s pánem druhé poloviny světa budou poměřovat pindíky atomovkama a dopadne to tak, že budeme začínat znovu. A až jednou nastane čtvrtá světová, zas se povede klackama a šutrama. Nic jiného si naše rasa nezaslouží. Za to týrání a vybíjení jiných druhů, za totální likvidaci přírody a Země. Protože to je skutečně smutný. Ne to, jestli někdo brečí nad zprávama v médiích.

"...lidi, kteří si naopak za ty zvěrstva, co páchají Zemi, zaslouží tak akorát vyhynout"
znám docela dost lidí, kteří zvěrstva Zemi nepáchají...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"...lidi, kteří si naopak za ty zvěrstva, co páchají Zemi, zaslouží tak akorát vyhynout"
znám docela dost lidí, kteří zvěrstva Zemi nepáchají...

Ta hrstka nejlepších třeba přežije, aby lidi mohli začít znova a jinak a s myšlenkou na to, co už se jednou stalo...

impact napsal(a):
Ta hrstka nejlepších třeba přežije, aby lidi mohli začít znova a jinak a s myšlenkou na to, co už se jednou stalo...

A jak se poznají ti nejlepší a jak to mají udělat, aby to vámi doporučované vyhynutí přežili?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jak se poznají ti nejlepší a jak to mají udělat, aby to vámi doporučované vyhynutí přežili?

To nemyslíte vážně, takové otázky, že ne? Nebo co očekáváte za odpověď? Každý den se pomodlete pět otčenášů a pod barákem si udělejte bunkr?

Mnou doporučované vyhynutí? To není doporučení, ale realita, do které se lidstvo řítí samo. Nebo si myslíte, že najednou si lidi řeknou hele dost, ode dneška přestaneme zneužívat zvířata a balit půlky pomerančů do plastových misek a za dvacet let bude na zemi zas krásně?

Tohle je vážně téma, které se vyřešit nedá. Maximálně můžete polemizovat a štěkat na sebe, že názor toho druhého není správný (pun intended). K tomuhle bych řekla, že každý vidí to, co vidět chce. K tomu článku bych řekla, že se sice studií nějakou zabývá, ale takovych jsou mraky a tím, že jí sem postnete nikoho o vaší pravdě nepřesvědčíte. Jsou lidé, kteří mají kolem sebe raději lidi a upřednostňují rodinný život nade vše a na druhé straně máte lidi, kteří svůj život zasvětí pomahaní zvířat, protože věří, že je to tak správné a vidí to jako své poslání. A ani jedna skupina přeci nemůže té druhé nic vyčítat. Že nepomáhají dětem, ale zvířatům? Nebo naopak? Je to každého volba.

impact napsal(a):
To nemyslíte vážně, takové otázky, že ne? Nebo co očekáváte za odpověď? Každý den se pomodlete pět otčenášů a pod barákem si udělejte bunkr?

Mnou doporučované vyhynutí? To není doporučení, ale realita, do které se lidstvo řítí samo. Nebo si myslíte, že najednou si lidi řeknou hele dost, ode dneška přestaneme zneužívat zvířata a balit půlky pomerančů do plastových misek a za dvacet let bude na zemi zas krásně?

Proč bych to neměla myslet vážně? Jen se snažím pochopit vaše myšlenky, tak se ptám.

Ve svým příspěvku vysvětlujete, že "je mi více líto psů, kteří nemohou za to, co z nich udělali lidi, kteří si naopak za ty zvěrstva, co páchají Zemi, zaslouží tak akorát vyhynout"
Tak mě jen zajímalo, jestli berete v úvahu i tu část lidí, co zvěrstva nepáchá.

Ono je to taky o tom, že zachraňovat zvíře v nouzi ano, vlastními silami a prostředky ano, a i když o tom nedej bože nikdo neví, tak ano, a nevytrubuji to do světa - to je normální. Ale nikoliv si z toho udělat byznys, tahat peníze z lidí na ruoztuomilá chudinky štěnátka a tahat sem psy z východu z cikánských osad nebo chrty z Británie a Španělska - to je chucpe.

Každý ať si dělá, co chce...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč bych to neměla myslet vážně? Jen se snažím pochopit vaše myšlenky, tak se ptám.

Ve svým příspěvku vysvětlujete, že "je mi více líto psů, kteří nemohou za to, co z nich udělali lidi, kteří si naopak za ty zvěrstva, co páchají Zemi, zaslouží tak akorát vyhynout"
Tak mě jen zajímalo, jestli berete v úvahu i tu část lidí, co zvěrstva nepáchá.

Mě jsou ti lidi úplně jedno.

Vážně, má si saola něco vyčítat? Dala psovi šanci, aby měl život u někoho, kdo má zkušenosti a je ochotný a schopný se mu věnovat a uzdravit ho.
Nikdo by neměl mít doma zvíře, u kterého neví, co s ním. Je to pro dobro těch zvířat. Být upřímná k sobě a stanovit si, co ještě zvládnu a co už ne, považuji za základní kámen věškeré péče o živé tvory. Pokud to tedy mermomocí chcete vztáhnout na lidi, tohle je důvod, proč existují baby boxy. Proč se má matka, která to dítě nechce, nemá je ráda (spíš naopak) a ani s ním neumí, o ně starat? Myslíte, že dítě bude šťastné a spokojené?
Pokud na něco nemám, snažím se tomu vyhnout, ale pokud už se stane a já si domů přivezu psa, kterého nezvládám, který se ke mně a k mé rodině nehodí, myslíte, že ten pes bude šťastný, když u mě zůstane? Že mu pomůžu, když mu vezmu šanci na majitele, který ho bude zvládat? Nemyslím si. Jemu nepomůžu a sobě a své rodině ublížím. Tak k čemu je to dobré?
U každého druhého dotazu vidím, dej toho psa/králíka/potkana/cokoli někomu, kdo se o něj bude starat. To saola udělala - a zas je to špatně.
Ano, měla si lépe prověřit ten útulek i toho psa, což tedy rozhodně každý nedělá a nepovažovala bych to za standard. Ten pes jí jedno nebyl, to by nekontrolovala, jak chudák dopadl. Zobecnila bych to tím, že měla smůlu, a nesrovnatelně větší smůlu měl ten pes. Ale proč je špatně, že toho psa odvezla 400 km zpátky do útulku, kde ho znali?
Já tomu tady už vůbec nerozumím...

Varaxi napsal(a):
Vážně, má si saola něco vyčítat? Dala psovi šanci, aby měl život u někoho, kdo má zkušenosti a je ochotný a schopný se mu věnovat a uzdravit ho.
Nikdo by neměl mít doma zvíře, u kterého neví, co s ním. Je to pro dobro těch zvířat. Být upřímná k sobě a stanovit si, co ještě zvládnu a co už ne, považuji za základní kámen věškeré péče o živé tvory. Pokud to tedy mermomocí chcete vztáhnout na lidi, tohle je důvod, proč existují baby boxy. Proč se má matka, která to dítě nechce, nemá je ráda (spíš naopak) a ani s ním neumí, o ně starat? Myslíte, že dítě bude šťastné a spokojené?
Pokud na něco nemám, snažím se tomu vyhnout, ale pokud už se stane a já si domů přivezu psa, kterého nezvládám, který se ke mně a k mé rodině nehodí, myslíte, že ten pes bude šťastný, když u mě zůstane? Že mu pomůžu, když mu vezmu šanci na majitele, který ho bude zvládat? Nemyslím si. Jemu nepomůžu a sobě a své rodině ublížím. Tak k čemu je to dobré?
U každého druhého dotazu vidím, dej toho psa/králíka/potkana/cokoli někomu, kdo se o něj bude starat. To saola udělala - a zas je to špatně.
Ano, měla si lépe prověřit ten útulek i toho psa, což tedy rozhodně každý nedělá a nepovažovala bych to za standard. Ten pes jí jedno nebyl, to by nekontrolovala, jak chudák dopadl. Zobecnila bych to tím, že měla smůlu, a nesrovnatelně větší smůlu měl ten pes. Ale proč je špatně, že toho psa odvezla 400 km zpátky do útulku, kde ho znali?
Já tomu tady už vůbec nerozumím...

Ale tady nebyl hlavní problém v tom, že saola psa vrátila, ale v tom, že mu na celkovou adaptaci v novém prostředí dala pouhých 7 dní. A to je pro jakéhokoliv psa málo. Navíc ho nazvala asociálem, ale zároveň podotkla, že pes dobře snesl cizí psy, doteky cizích lidí, bleskurychle zvládl pohyb na vodítku, eskalátory, jízdu MHD, nošení košíku, akceptoval povely... já si tedy asociálního psa představuji jinak. To, že nesnesl manipulaci samozřejmě souviselo s jeho minulostí, od bezdomovců se odebírají psi, kteří jsou pořezaní, popálení cigaretami, tetovaní, mají neléčené zlomeniny atd. Kdoví, čím si saolin pes prošel a proč tak reagoval. Možná, že kdyby v novém prostředí zůstal déle a dostal šanci naučit se saole důvěřovat, mohlo být vše jinak. Ale dnešní doba je taková, psi mění majitele jak špatně vybrané oblečení - nepadneš mi na míru, tak jdeš z domu, ve skříni zaclánět nebudeš, vždyť hadrů je všude dost...

manbea napsal(a):
Ale tady nebyl hlavní problém v tom, že saola psa vrátila, ale v tom, že mu na celkovou adaptaci v novém prostředí dala pouhých 7 dní. A to je pro jakéhokoliv psa málo. Navíc ho nazvala asociálem, ale zároveň podotkla, že pes dobře snesl cizí psy, doteky cizích lidí, bleskurychle zvládl pohyb na vodítku, eskalátory, jízdu MHD, nošení košíku, akceptoval povely... já si tedy asociálního psa představuji jinak. To, že nesnesl manipulaci samozřejmě souviselo s jeho minulostí, od bezdomovců se odebírají psi, kteří jsou pořezaní, popálení cigaretami, tetovaní, mají neléčené zlomeniny atd. Kdoví, čím si saolin pes prošel a proč tak reagoval. Možná, že kdyby v novém prostředí zůstal déle a dostal šanci naučit se saole důvěřovat, mohlo být vše jinak. Ale dnešní doba je taková, psi mění majitele jak špatně vybrané oblečení - nepadneš mi na míru, tak jdeš z domu, ve skříni zaclánět nebudeš, vždyť hadrů je všude dost...

Tak znovu a naposled, mám pocit, Manbea, že nerozumíte psanému textu. O psu bylo sděleno, že je bezproblémový, hodný, neagresivní, jen trochu plachý a chvíli trvá, než se rozkouká. Zpetně hodnoceno, tohle o něm místní rádobyzachraňovatelky řekly jen proto, že se prostě nerozkoukal ani za cca měsíc pobytu v útulku a s nikým se moc nebavil, myslím s nikým z lidí. Vzhledem k tomu, že ho našli jako tuláka, neměl problém s ruchem města, dopravou a pod. Byl na to prostě zvyklý a bral to jako standard. Na setkání se psem jsme měli cca hodinu, a nejsem příznivcem toho, na takového psa při prvním krátkém setkání nějak výrazně tlačit. Takže jsme se šli projít, mluvili jsme na něj, sem tam dostal pamlsek, který si bez valného zájmu vzal, ale žádná vášnivá láska na první pohled to nebyla. Byl prostě spíš lhostejný, ale na okolní nebyl agresivní protože si jich prostě nevšímal. Nepožaduji po psovi, aby mne otrocky zbožňoval, takže nám jeho "chlad" nevadil. Doma při týdenním soužití jsme zjistila, že nereaguje jako normální pes - prominu bez problémů psovi neosahanost a dám mu čas na to, aby zjistil, že mu nikdo hlavu neutrhne, ale tohle bylo jiné. Při systematičtější manipulaci a dlouhodobém doteku (např déle položená ruka zlehka na hřbětě, kartáč, nedej bože ostříhání cucků ze srsti nebo odstranění čumbrku z pysku, apod.) dostal záchvat vzteku, s pěnou u huby se svíjel a usilovně se snažil kousnout. Problém bylo, že takoý záchvat přetrvával i poté, co podnět zmizel. Nesnesl prostě kontakt s člověkem, nijak ho nevyhledával, mazlení pro něj nebyla odměna a bezpečí, ale krutý trest. Takže ano, nebyl to normální pes. V útulku se takto neprojevoval proto, že po něm nikdo nic takového nechtěl - psi tam mají pouze základní péči a mimo venčení se s nimi nijak nepracuje.
Nedala jsem mu týden na rozkoukání, ten týden jsem dala sobě, abych psa poznala a rozhodla se, zda mi to stojí za to. Pokud by tam nebyla ta jeho otřesná lhostejnost a patologické reakce a byl prostě jen "neosahaný", zkusili bychom to. Ale tak to nebylo. Rozhodla jsem se, že mi to za to nestojí a psa jsme vrátili. Toť vše.

manbea napsal(a):
Ale tady nebyl hlavní problém v tom, že saola psa vrátila, ale v tom, že mu na celkovou adaptaci v novém prostředí dala pouhých 7 dní. A to je pro jakéhokoliv psa málo. Navíc ho nazvala asociálem, ale zároveň podotkla, že pes dobře snesl cizí psy, doteky cizích lidí, bleskurychle zvládl pohyb na vodítku, eskalátory, jízdu MHD, nošení košíku, akceptoval povely... já si tedy asociálního psa představuji jinak. To, že nesnesl manipulaci samozřejmě souviselo s jeho minulostí, od bezdomovců se odebírají psi, kteří jsou pořezaní, popálení cigaretami, tetovaní, mají neléčené zlomeniny atd. Kdoví, čím si saolin pes prošel a proč tak reagoval. Možná, že kdyby v novém prostředí zůstal déle a dostal šanci naučit se saole důvěřovat, mohlo být vše jinak. Ale dnešní doba je taková, psi mění majitele jak špatně vybrané oblečení - nepadneš mi na míru, tak jdeš z domu, ve skříni zaclánět nebudeš, vždyť hadrů je všude dost...

A co teda měla Saola po týdnu, když věděla, že pes do jejich rodiny nezapadne, dělat?
Udělala, co mohla, naložila ho do auta a odvezla ho 400 km do jemu známému prostředí. Takže v podstatě kvůli psovi, který jí nesedl, strávila celý den v autě a projela fůru benzínu, aby ho vrátila tam, kde to zná. Taky ho mohla odvézt do nejbližšího útulku.

Nebo se si vážně myslíte, že měla trápit sebe, rodinu i psa třeba další 2 měsíce? Pak by to bylo správné, že ho vrátila?
Nebo měla čekat pár let, jak tu psala impact o psovi, co se přijde po 3 letech pomazlit? To si "může dovolit" ten, kdo má psů víc. Ale když chce (nebo může mít) někdo jen jednoho psa, proč by měl "trpět" s takovým a čekat, až odejde za duhový most, aby si mohl pořídil jiného? Jenom proto, že chtěla pomoci?

Z toho plyne pro Saolu poučení, že tu měla o svém příběhu pomlčet a nemusela se "obhajovat" a číst mnoho negativních názorů od lidí, kteří neznají ani ji ani psa.

Fiono, tím se, prosím, netrapte, nijak mne neranilo, že to něktěří nechápou...třeba budou mít někdy taky to potěšení a potkají psa, který je opravdu "překvapí"

Hezký den

Tak abych tu trošku odlehčila atmosféru... byla jsem si pro fenku, poštěstilo se a přivezla jsem si ji hned domů :) je jí 6 měsíců. Prý asi kříženec labradora a pitbula, co myslíte? Toulala se někde v zahrádkách a nějaká paní ji přivedla... Cesta autem bez problémů, ležela a nechala se celou dobu drbat. Seznámení s pejskem proběhlo úspěšně, jen je to takové třeštidlo, takže musíme kontrolovat, aby menšímu pejskovi neublížila nechtěně. S kočičkama se poznávala zatím přes dveře, ale vypadá to hodně nadějně. Pokračovat budeme zítra.
Venku jsme byly 2x za ty poslední 4 hodiny. Doma se stejně vyčůrala, ale to bych připsala spíš nervozitě/nadšení (když jsem nervózní, tak bych taky pořád jen chodila na záchod). Ale pokaždé, když se doma stala tahle nehoda, tak se začala chudák plížit pryč se sklopenýma ušima. Samozřejmě jsem ji za to nijak nekárala.
Teď už spí, ještěže mám velkou postel, roztahuje se a v pelíšku jsem jí nijak neudržela

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Pěkné zvíře, tak snad vám bude dělat radost

To Aneno

Labík s pitem asi moc ne. V 6 m je pes v základu hotový a na tohle fakt nevypadá. To by nebyla tak hezká.


Jednou jsem měla necelých 2 m štěně z partičky mrňat, kterou kamarádi našli vyhozenou u silnice uprostřed lesa. To bylo v klidu, klasické štěněcí starosti + něco navíc u vet. Ve chvíli, kdy holčička přestávala čůrat, kde jí napadlo, a přezubení šlo do finále, tj. neschroustla cokoliv, co bylo v dosahu, našla jsem jí rodinu. Přišli skoro k hotovému, zatímco já měla byt v šíleném stavu, ale byla jsem šťastná. Fenka zapadla do rodiny. Páníček jí bral i do práce, prý fakt zlatá.

Druhý pes byl skutečně z útulku. Kamarádi volali, že vzali 10 m štěně. Prý malého pejska, jestli se o něj můžu postarat, než někoho najdou. Vtipálci přivedli telátko. Dobrman, prý hrozilo, že si ho vezme někdo s nekalými úmysly. Byl to trouba se smečkovou výchovou, takže naštěstí starší respektoval a i jinak byl nekonfliktní. Kdokoliv se na něj usmál, hned se řítil kamarádit. I tak mě z něj málem kleplo. Střevo bez znalosti jediného povelu a já studentka, která se sice mohla přes den dvakrát stavit vyvenčit, ale času celkově minimum. Navíc hrozba, že za chvíli půjde do puberty. Do 2 m se našel páníček s domem za Prahou. Za další 2 m mi ho přivedl ukázat. Nevěřila jsem, že je to ten samý pes. Poslouchal na mrknutí oka. Přitom žádná vojna, páníček dokonce pořídil druhou postel, kterou přišoupl ke své. Dobrý nápad, mě z ní skoro vyhodil. Ještě na začátku zaplatil pár slepic od sousedů, ale pak už všechno narůžovo.

saola napsal(a):
Tak znovu a naposled, mám pocit, Manbea, že nerozumíte psanému textu. O psu bylo sděleno, že je bezproblémový, hodný, neagresivní, jen trochu plachý a chvíli trvá, než se rozkouká. Zpetně hodnoceno, tohle o něm místní rádobyzachraňovatelky řekly jen proto, že se prostě nerozkoukal ani za cca měsíc pobytu v útulku a s nikým se moc nebavil, myslím s nikým z lidí. Vzhledem k tomu, že ho našli jako tuláka, neměl problém s ruchem města, dopravou a pod. Byl na to prostě zvyklý a bral to jako standard. Na setkání se psem jsme měli cca hodinu, a nejsem příznivcem toho, na takového psa při prvním krátkém setkání nějak výrazně tlačit. Takže jsme se šli projít, mluvili jsme na něj, sem tam dostal pamlsek, který si bez valného zájmu vzal, ale žádná vášnivá láska na první pohled to nebyla. Byl prostě spíš lhostejný, ale na okolní nebyl agresivní protože si jich prostě nevšímal. Nepožaduji po psovi, aby mne otrocky zbožňoval, takže nám jeho "chlad" nevadil. Doma při týdenním soužití jsme zjistila, že nereaguje jako normální pes - prominu bez problémů psovi neosahanost a dám mu čas na to, aby zjistil, že mu nikdo hlavu neutrhne, ale tohle bylo jiné. Při systematičtější manipulaci a dlouhodobém doteku (např déle položená ruka zlehka na hřbětě, kartáč, nedej bože ostříhání cucků ze srsti nebo odstranění čumbrku z pysku, apod.) dostal záchvat vzteku, s pěnou u huby se svíjel a usilovně se snažil kousnout. Problém bylo, že takoý záchvat přetrvával i poté, co podnět zmizel. Nesnesl prostě kontakt s člověkem, nijak ho nevyhledával, mazlení pro něj nebyla odměna a bezpečí, ale krutý trest. Takže ano, nebyl to normální pes. V útulku se takto neprojevoval proto, že po něm nikdo nic takového nechtěl - psi tam mají pouze základní péči a mimo venčení se s nimi nijak nepracuje.
Nedala jsem mu týden na rozkoukání, ten týden jsem dala sobě, abych psa poznala a rozhodla se, zda mi to stojí za to. Pokud by tam nebyla ta jeho otřesná lhostejnost a patologické reakce a byl prostě jen "neosahaný", zkusili bychom to. Ale tak to nebylo. Rozhodla jsem se, že mi to za to nestojí a psa jsme vrátili. Toť vše.

Pes se bránil tomu, ke komu neměl důvěru a vy jste neudělala nic pro to, aby jí mohl získat, jen jste na něj tlačila. Pes dopadl, jak dopald, chudák a okecávky mu už nepomohou. Znovu opakuji, vy, jako na slovo vzatý odbirník, si otevřete výcvikovou školu nebo cvičák.

scylla napsal(a):
Pes se bránil tomu, ke komu neměl důvěru a vy jste neudělala nic pro to, aby jí mohl získat, jen jste na něj tlačila. Pes dopadl, jak dopald, chudák a okecávky mu už nepomohou. Znovu opakuji, vy, jako na slovo vzatý odbirník, si otevřete výcvikovou školu nebo cvičák.

Nezlobte se na mne, ale zdá se mi, že jste se patrně už úplně vymanila z normálního světa a žijete si ve svém vlastním dokonalém. Co na to berete?
Saola chtěla udělat dobrý skutek, vzala si psa z útulku (zřejmě poprvé a hlavně naposled), nesedli si, tak udělala pro psa to nejlepší, co mohla, vrátila ho co nejdřív tam, kde byl zvyklý.
To teda podle Vás měla trápit sebe i psa? Proč? Aby se po ní nějaká Scylla, údajná zachránkyně, nevozila na anonymní diskusi?

Škoda, že Saola neznala Vás a Vaše názory, mohla ho odvézt Vám

Aneno je krásný ať vám dělá samou radost.
Taky bych řekla, že to bude něco menšího, já mám pravděpodobně taky Labíka s nějakým bullem, ale ono z ty kombinace může vzniknout leccos.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Aneno napsal(a):
Tak abych tu trošku odlehčila atmosféru... byla jsem si pro fenku, poštěstilo se a přivezla jsem si ji hned domů :) je jí 6 měsíců. Prý asi kříženec labradora a pitbula, co myslíte? Toulala se někde v zahrádkách a nějaká paní ji přivedla... Cesta autem bez problémů, ležela a nechala se celou dobu drbat. Seznámení s pejskem proběhlo úspěšně, jen je to takové třeštidlo, takže musíme kontrolovat, aby menšímu pejskovi neublížila nechtěně. S kočičkama se poznávala zatím přes dveře, ale vypadá to hodně nadějně. Pokračovat budeme zítra.
Venku jsme byly 2x za ty poslední 4 hodiny. Doma se stejně vyčůrala, ale to bych připsala spíš nervozitě/nadšení (když jsem nervózní, tak bych taky pořád jen chodila na záchod). Ale pokaždé, když se doma stala tahle nehoda, tak se začala chudák plížit pryč se sklopenýma ušima. Samozřejmě jsem ji za to nijak nekárala.
Teď už spí, ještěže mám velkou postel, roztahuje se a v pelíšku jsem jí nijak neudržela

Je hezoučká. Trošku dejte pozor, aby si vás neotočila kolem prstu . Když je pes bázlivka - je to problém, ale od počátku příliš velký suverén...Někdo ji z nějakého důvodu vyhodil. Hodně štěstí a radosti !

Děkuji! :) Je opravdu zlatá, už zvládla i koupel (z útulku hrozně zapáchala). Jen to chce opravdu máknout na té výchově. Kdy myslíte, že by bylo vhodné začít chodit na cvičák? Nechala bych jí týden rozkoukat, zvyknout si a pak bych chtěla začít chodit, nebo se vám to zdá brzo?

Ollie: Snad to taky zvládnem, jako ten pán
i když nám to možná bude trvat trošku déle... a doufám, že na tu druhou postel nepřijde

Fiona.Praha napsal(a):
Nezlobte se na mne, ale zdá se mi, že jste se patrně už úplně vymanila z normálního světa a žijete si ve svém vlastním dokonalém. Co na to berete?
Saola chtěla udělat dobrý skutek, vzala si psa z útulku (zřejmě poprvé a hlavně naposled), nesedli si, tak udělala pro psa to nejlepší, co mohla, vrátila ho co nejdřív tam, kde byl zvyklý.
To teda podle Vás měla trápit sebe i psa? Proč? Aby se po ní nějaká Scylla, údajná zachránkyně, nevozila na anonymní diskusi?

Škoda, že Saola neznala Vás a Vaše názory, mohla ho odvézt Vám

Podle čeho usuzujete, že mám povinnost starat se o psy, kteří měli smůlu na nezodpovědné majitele nebo osvojitele? Jste mimo realitu? Co na to berete? Mám takových psů v současné době pět a hledám pro tři z nich nové domovy, protože jsou připraveni do nich jít, dva si nechávám na dožití, protože není možné je umístit do běžné rodiny.

Možná vám to nedochází, ale myslící a svéprávný člověk by si měl rozmyslet, co si bere a za co nebo koho přebírá odpovědnost a pokud jí převezme, tak by jí měl prostě mít. Ale to lidem jako vy nedochází, vy ten pojem neznáte.

Aneno napsal(a):
Děkuji! :) Je opravdu zlatá, už zvládla i koupel (z útulku hrozně zapáchala). Jen to chce opravdu máknout na té výchově. Kdy myslíte, že by bylo vhodné začít chodit na cvičák? Nechala bych jí týden rozkoukat, zvyknout si a pak bych chtěla začít chodit, nebo se vám to zdá brzo?

Ollie: Snad to taky zvládnem, jako ten pán
i když nám to možná bude trvat trošku déle... a doufám, že na tu druhou postel nepřijde

Ono ani tak nejde o cvičák, jako o laskavou, ale důslednou výchovu a vymezení hranic, co můžu já a co může pes.
Bylo toho o tom napsáno ( i tady ) spousta.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono ani tak nejde o cvičák, jako o laskavou, ale důslednou výchovu a vymezení hranic, co můžu já a co může pes.
Bylo toho o tom napsáno ( i tady ) spousta.

To určitě ano, načíst toho může člověk spoustu, stejně tak je hromada videí na youtube, věřte, že jsem toho viděla hodně, ale nechci se spoléhat jen na "teorii", myslím si, že hodně pomůže, když člověku někdo jiný přímo v praxi ukáže, co dělá špatně a jak to třeba zkusit jinak. Takže si myslím, že cvičákem určitě nic nezkazím, když najdu nějaký, který nám vyhovuje.

scylla napsal(a):
Podle čeho usuzujete, že mám povinnost starat se o psy, kteří měli smůlu na nezodpovědné majitele nebo osvojitele? Jste mimo realitu? Co na to berete? Mám takových psů v současné době pět a hledám pro tři z nich nové domovy, protože jsou připraveni do nich jít, dva si nechávám na dožití, protože není možné je umístit do běžné rodiny.

Možná vám to nedochází, ale myslící a svéprávný člověk by si měl rozmyslet, co si bere a za co nebo koho přebírá odpovědnost a pokud jí převezme, tak by jí měl prostě mít. Ale to lidem jako vy nedochází, vy ten pojem neznáte.

Moralistické řeči nic neřeší. Dokážete odpovědět na přímou otázku?
Položím ji ještě jednou: Co tedy měla Saola se psem dělat?

Na urážky reagovat nebudu. Podle Vašich příspěvků tady na ifauně je jasné, že nejste zcela v pořádku, tak si klidně blábolte o inteligenci, svéprávnosti, zodpovědnosti ostatních, co je Vám libo. S Vámi totiž platí, že s bláznem se nemá cenu hádat.

scylla napsal(a):
Podle čeho usuzujete, že mám povinnost starat se o psy, kteří měli smůlu na nezodpovědné majitele nebo osvojitele? Jste mimo realitu? Co na to berete? Mám takových psů v současné době pět a hledám pro tři z nich nové domovy, protože jsou připraveni do nich jít, dva si nechávám na dožití, protože není možné je umístit do běžné rodiny.

Možná vám to nedochází, ale myslící a svéprávný člověk by si měl rozmyslet, co si bere a za co nebo koho přebírá odpovědnost a pokud jí převezme, tak by jí měl prostě mít. Ale to lidem jako vy nedochází, vy ten pojem neznáte.

...Vy píšete, že dva z nich zůstanou u Vás na dožití, protože je není možno umístit do běžné rodiny...sama tedy uznáváte, že některé psy prostě umístit nelze do běžné rodiny k běžnému zájemci o psa... saola chtěla psa do běžné rodiny, ale pracovníci útulku tolik rozumu jako Vy neměli a psa zřejmě nevhodného do běžné rodiny saole dali...a odnesl to pes i Saola...víte jste velmi nekompromisní, ale ne vždy je vše černé a bílé... já si Saolu nedovolím jakkoli soudit, nebyla jsem u ní doma a nevím jak se pes choval vůči ní a její rodině a bohužel ne vždy člověk umí na papír vyjádřit vše co se dělo a jak se dělo (mohl se pes chovat ještě hůře než tady popsala - mohlo to být o zdraví členů rodiny, co já nebo Vy anebo ostatní víme)...právě zkušení pracovníci útulku by měli vědět zda pes je vhodný pro toho kdo o psa projeví zájem, řekne do jakých podmínek pes půjde a co se od něj očekává a co mu může naproti tomu nová rodina nabídnou... tady jasně selhali pracovníci útulku... Saola udělala rozumnou věc - pejska odvezla zpět kde to zná a netrápila ho tím, že by ho vrazila někam do kotce na odlehlou zahradu, kde by pes dožil ani ho nedala někam jinam, kde to vůbec nezná, ale odvezla ho do zpět do domovského útulku... víte kdysi jsem byla také dost nekompromisní, ale život mně použil a naučil nekoukat a nemyslet jen černobíle...

Aneno napsal(a):
To určitě ano, načíst toho může člověk spoustu, stejně tak je hromada videí na youtube, věřte, že jsem toho viděla hodně, ale nechci se spoléhat jen na "teorii", myslím si, že hodně pomůže, když člověku někdo jiný přímo v praxi ukáže, co dělá špatně a jak to třeba zkusit jinak. Takže si myslím, že cvičákem určitě nic nezkazím, když najdu nějaký, který nám vyhovuje.

Jen ono někdy je lepší řídit se svým rozumem a citem ( dost bl.bé klišé, že ). Jen bych řekla - vyhněte se cvičáku, kde po vás budou chtít stahovací kovový obojek na případné přiškrcení psa, o ostnáči nemluvě.
Ale určitě je dost dobrých cvičáků, možná spíš cvičišť.( Slovo cvičák - a mnozí už vidí rudě ).

Aneno napsal(a):
To určitě ano, načíst toho může člověk spoustu, stejně tak je hromada videí na youtube, věřte, že jsem toho viděla hodně, ale nechci se spoléhat jen na "teorii", myslím si, že hodně pomůže, když člověku někdo jiný přímo v praxi ukáže, co dělá špatně a jak to třeba zkusit jinak. Takže si myslím, že cvičákem určitě nic nezkazím, když najdu nějaký, který nám vyhovuje.

Já radím - nenechávat týden na rozkoukání, ale nastavit hned pravidla i začít učit, co po psovi chcete, pozitivně samozřejmě :) Rozhodně se zbavit dojmu, že "ona to doteď měla blbý, tak jí dopřejeme, ať se má dobře" - to je hrozně nevýchovný a pes později nepochopí, proč by najednou měl začít fungovat jinak. Když bude mít jasná pravidla od začátku, bude mnohem spokojenější.

Když řeknete, kde bydlíte, třeba vám někdo poradí dobrý cvičák.
Já bych "naslepo" už na žádný nešla, nestojí mi to za ty nervy. Psa si už zkazit nenechám, ale muset se dívat, jak si ostatní kazí svý psy posloucháním blbých rad už nemám zapotřebí...
Vychovat a vycvičit si psa můžete úplně v pohodě doma bez cvičáku a socializaci zvládnete taky bez cvičáku častokrát mnohem snáz...

orionka: vyhněte se cvičáku, kde po vás budou chtít stahovací kovový obojek na případné přiškrcení psa, o ostnáči nemluvě.

Tak to bych samozřejmě utíkala opačným směrem, o nic takového opravdu nestojím

Keriton: Děkuji za radu, určitě se o to budu snažit. Horší bude vysvětlit to rodině a spolubydlící. Už teď mám problém vysvětlit jí, že se s ní nemá mazlit, pokud na ní skáče.
Jinak jsem z Roudnice nad Labem. Vím, že tu je kynologický svaz a nějaká školka Bobík, ovšem ani na jedno nemám žádné recenze.

"Už teď mám problém vysvětlit jí, že se s ní nemá mazlit, pokud na ní skáče".
Podobný problém jsem měla s "tetičkou" mé psice. Naučila si ji, že jí vždycky něco dobrého přiveze. A čím víc na ní štěkala, skákala a dorážela, tím rychleji lovila dobrotu v kabele. Jak se to stupňovalo : "udělej s ní něco, ať na mě neskáče..." -
odešla jsem, ať si to "tetička" vyřeší. Určitě to není dobře, ale odmítla jsem ukázňovat rozjařenou fenu, kterou si tak naučila.
Tak počkat, až bude spolubydlící ve svátečním na odchodu za zábavou a nechat ji poskákat je dobré řešení.
U nás je to tak, že psice sedí, čeká až se návštěva vyzuje, vyslíkne...a ví, že pak dostane. Ale musela si ji to "tetička" naučit sama, když moji snahu bojkotovala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Už teď mám problém vysvětlit jí, že se s ní nemá mazlit, pokud na ní skáče".
Podobný problém jsem měla s "tetičkou" mé psice. Naučila si ji, že jí vždycky něco dobrého přiveze. A čím víc na ní štěkala, skákala a dorážela, tím rychleji lovila dobrotu v kabele. Jak se to stupňovalo : "udělej s ní něco, ať na mě neskáče..." -
odešla jsem, ať si to "tetička" vyřeší. Určitě to není dobře, ale odmítla jsem ukázňovat rozjařenou fenu, kterou si tak naučila.
Tak počkat, až bude spolubydlící ve svátečním na odchodu za zábavou a nechat ji poskákat je dobré řešení.
U nás je to tak, že psice sedí, čeká až se návštěva vyzuje, vyslíkne...a ví, že pak dostane. Ale musela si ji to "tetička" naučit sama, když moji snahu bojkotovala.

Je to tak, když jde o malé štěňátko, nebo malého psíka, jako má třeba ona spolubydlící, tak to lidem přijde roztomilé "Jééé! on má radost, že jsem přišla". Když jim pak ale začne skákat pejsek skoro až k obličeji, tak už to tak hezké není. Zkusím jí to ještě vysvětlit, pak už si s tím bude muset zabojovat sama, jak říkáte.
Opravdu jde ale vidět, že to žádný hlupák není, na mě skočí už jen při hře, ale brzy pochopí, že to má opačný účinek, než který by chtěla. A když chce něco dobrého, tak si začíná pomalu sama bez vyzvání sedat, místo onoho skákání.

Nechapu, proc se tady nekteri jak trubky porad toci na tom, co mela chudak saola delat, kdyz uz tady snad desetkrat padlo, ze se nerozebira to, ze ho vratila, ale to, ze sedm dni je na poznani psa a ziskani jeho duvery zalostne malo. Fakt jak natvrdly zaseknuty desky.

impact napsal(a):
Nechapu, proc se tady nekteri jak trubky porad toci na tom, co mela chudak saola delat, kdyz uz tady snad desetkrat padlo, ze se nerozebira to, ze ho vratila, ale to, ze sedm dni je na poznani psa a ziskani jeho duvery zalostne malo. Fakt jak natvrdly zaseknuty desky.

Vy jste natvrdla uplne stejne kdyz neumite cist ze saola nechtela ziskat jeho duveru za sedm dni. Jen ze za tech 7dni zhodnotila ze na tohohle psa nema. Ne ze ma 7dni na to se zaclenit. Ale koukam, zaseknuta deska jste tu vy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vy jste natvrdla uplne stejne kdyz neumite cist ze saola nechtela ziskat jeho duveru za sedm dni. Jen ze za tech 7dni zhodnotila ze na tohohle psa nema. Ne ze ma 7dni na to se zaclenit. Ale koukam, zaseknuta deska jste tu vy.

No samozřejmě, po hodině se psem jeho charakter a zvyky nepoznáte, ale po týdnu stoprocentně. A co s ním jiného, než ho vrátit? Nemám nic proti tomu dát psovi z útulku šanci, ale tenhle zasloužil buď pustit a nechat ho žít vlastním životem nebo utratit - o společnost lidí naprosto nestál

Tak určitě.

impact napsal(a):
No samozřejmě, po hodině se psem jeho charakter a zvyky nepoznáte, ale po týdnu stoprocentně. A co s ním jiného, než ho vrátit? Nemám nic proti tomu dát psovi z útulku šanci, ale tenhle zasloužil buď pustit a nechat ho žít vlastním životem nebo utratit - o společnost lidí naprosto nestál

Tak určitě.

A co teda měla Saola se psem dělat, když po týdnu věděla, že pes nestojí o ně a oni o něj?
Nechcete nebo neumíte odpovědět?

Fiona.Praha napsal(a):
A co teda měla Saola se psem dělat, když po týdnu věděla, že pes nestojí o ně a oni o něj?
Nechcete nebo neumíte odpovědět?

Už Vám odpovědělo x lidí po sobě. Nechcete nebo neumíte pochopit to, co jste se dozvěděla?

impact napsal(a):
Už Vám odpovědělo x lidí po sobě. Nechcete nebo neumíte pochopit to, co jste se dozvěděla?

Takže ani Vy nejste schopná odpovědět na jednoduchou otázku?
Neptala jsem se x lidí, ptala jsem se Vás. Odpověď jsem se nedozvěděla, jako obvykle. Ani jsem po zkušenostech s Vašimi příspěvky moc nedoufala, že bych se dozvěděla jasnou odpověď. A nezklamala jste

Fiona.Praha napsal(a):
Takže ani Vy nejste schopná odpovědět na jednoduchou otázku?
Neptala jsem se x lidí, ptala jsem se Vás. Odpověď jsem se nedozvěděla, jako obvykle. Ani jsem po zkušenostech s Vašimi příspěvky moc nedoufala, že bych se dozvěděla jasnou odpověď. A nezklamala jste

Chudák malá nešťastná Fionka, nikdo se s ní nechce bavit. Nezačnete plakat?

20.11.2017
Známému se ztratil pejsek Miška "Míša" trpí tím nevíc jeho staší maminka a kupují deně spostu krmiva a masa, psa takzv. lákají a krmí aby přišel, psa maminka známého vydí občas? pes Miška " Míša " je velice plaché a stále utíká? do prostoru stodol.Hledání psa jestále aktuální ! Měli i inzerát kdy v roce 2014 - akualní 20.11.2017 """"stále psa hledají a od té doby krmí """".
text: Ztratil se pejsek Miška
Plemeno: Kříženec pes
Pohlaví: Samec
Typ: Ztratil(a) se
Místo: Zbýšov u Slavkova Vyškov
Datum přidání inzerátu: 3.01.2015
Kontakt
E-mail: jiripleva@seznam.cz
Telefon: 608477421

Dne 2.10.2014 se nám ztratil náš pejsek Miška stále nenalezen 20.112017.Měli jsme jej z útulku Minaret Bulhary u Lednice.Dle pátrání byl naposledy spatřen v obci Měnín.Je pravděpodobně u nějakého staršího muže, což nám bylo řečeno.Tenhle zlý člověk nám nechce Mišku vrátit a anonym jeho jméno prozradit.Prosím proto dobré lidičky, aby někdo z vás toho člověka nahlásil buď mě na tel:608477421(pouze SMS)nebo do útulku Minaret tel:777060289. Ztratil se nám náš pejsek Miška.Měli jsme jej z útulku Minaret Bulhary u Lednice pes je plachý možná jej někdo ukradl? stále pátráme, kdo má možnost zapujčit termokameru? případně poraďit jak psa vyhledat děkuji všem lidičkám za pomoc i Info jak postupovat, nevzdáváme se naděje na nalezení miláčka...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

konickyprodej napsal(a):
20.11.2017
Známému se ztratil pejsek Miška "Míša" trpí tím nevíc jeho staší maminka a kupují deně spostu krmiva a masa, psa takzv. lákají a krmí aby přišel, psa maminka známého vydí občas? pes Miška " Míša " je velice plaché a stále utíká? do prostoru stodol.Hledání psa jestále aktuální ! Měli i inzerát kdy v roce 2014 - akualní 20.11.2017 """"stále psa hledají a od té doby krmí """".
text: Ztratil se pejsek Miška
Plemeno: Kříženec pes
Pohlaví: Samec
Typ: Ztratil(a) se
Místo: Zbýšov u Slavkova Vyškov
Datum přidání inzerátu: 3.01.2015
Kontakt
E-mail: jiripleva@seznam.cz
Telefon: 608477421

Dne 2.10.2014 se nám ztratil náš pejsek Miška stále nenalezen 20.112017.Měli jsme jej z útulku Minaret Bulhary u Lednice.Dle pátrání byl naposledy spatřen v obci Měnín.Je pravděpodobně u nějakého staršího muže, což nám bylo řečeno.Tenhle zlý člověk nám nechce Mišku vrátit a anonym jeho jméno prozradit.Prosím proto dobré lidičky, aby někdo z vás toho člověka nahlásil buď mě na tel:608477421(pouze SMS)nebo do útulku Minaret tel:777060289. Ztratil se nám náš pejsek Miška.Měli jsme jej z útulku Minaret Bulhary u Lednice pes je plachý možná jej někdo ukradl? stále pátráme, kdo má možnost zapujčit termokameru? případně poraďit jak psa vyhledat děkuji všem lidičkám za pomoc i Info jak postupovat, nevzdáváme se naděje na nalezení miláčka...

No, já našla toto

§ 1059
(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo.
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu

Řekla bych, že i kdyby pán psa měl, už k němu původní majitel nemá vlastnické právo.
Osobně bych pořídila nového psa, to nejroztomilejší zvíře, které bych kde našla a doufala, že se maminka i po těch letech na něj přeorientuje.
TO co popisujete považuji hlavně za trápení staré maminky, popravdě to vůbec nechápu jak je možné, že to zašlo takto daleko, tři roky lákat imaginárního psa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, já našla toto

§ 1059
(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo.
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu

Řekla bych, že i kdyby pán psa měl, už k němu původní majitel nemá vlastnické právo.
Osobně bych pořídila nového psa, to nejroztomilejší zvíře, které bych kde našla a doufala, že se maminka i po těch letech na něj přeorientuje.
TO co popisujete považuji hlavně za trápení staré maminky, popravdě to vůbec nechápu jak je možné, že to zašlo takto daleko, tři roky lákat imaginárního psa.

Dobrý den pro Janae Pes je prokazatelně spatřen třemi svědky ve stodole majitelů - doma a dle útulku pes v tom Měníně byl jiný pes takže krmení není zbytečné.
Tudíž pes není imaginární. Raději poradte firmu která by pejska našla termokamerou je plachý a stále se skováva dle majitele psa.?

Aneno napsal(a):
orionka: vyhněte se cvičáku, kde po vás budou chtít stahovací kovový obojek na případné přiškrcení psa, o ostnáči nemluvě.

Tak to bych samozřejmě utíkala opačným směrem, o nic takového opravdu nestojím

Keriton: Děkuji za radu, určitě se o to budu snažit. Horší bude vysvětlit to rodině a spolubydlící. Už teď mám problém vysvětlit jí, že se s ní nemá mazlit, pokud na ní skáče.
Jinak jsem z Roudnice nad Labem. Vím, že tu je kynologický svaz a nějaká školka Bobík, ovšem ani na jedno nemám žádné recenze.

... co se týče cvicišť nebo "cvičáků"... nejlepší vizitka je to jestli pořádají bezplatný úvodní kurz. Je to taková prezentace jejich práce a požadavků na psovody. Takové ty kurzy "nejdřív zaplať a pak koukej" většinou stojí za houby. Nebo když jde o klasickou ZKO (základní kynologickou organizaci), tedy "cvičák" tak se nejdřív telefonicky doptat na možnost návštěvy. Jestli mají zájem o nové členy, tak se vám budou věnovat. V Roudnici nad Labem by možná šlo se podívat "přes plot" na ZKO, co je na Slavíně. Je to tam v zahrádkářské kolonii. Bohužel vám neřeknu žádnou svou osobní zkušenost, ale jsem z Ústí nad Labem a nic příšerného jsem o roudnických cvičištích neslyšela. A že jsou cvičáky dost velký drbárny.

http://www.kynologieroudnice.cz/

Být vámi... nejdřív bych zkusila nějakou školku pro štěňata nebo mladé psy. Na klasických cvičácích i v těch základních kurzech už se moc na socializaci mladých psů nejede, spíš už se začínají zaměřovat na cviky (tedy alespoň tady u nás v ústeckém okolí).

Koukám na ten "Bobík" (https://www.facebook.com/PsiSkolaBobik/) (https://psiskolabobik.weebly.com/)... to by možná byla pro vás správná volba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, já našla toto

§ 1059
(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo.
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu

Řekla bych, že i kdyby pán psa měl, už k němu původní majitel nemá vlastnické právo.
Osobně bych pořídila nového psa, to nejroztomilejší zvíře, které bych kde našla a doufala, že se maminka i po těch letech na něj přeorientuje.
TO co popisujete považuji hlavně za trápení staré maminky, popravdě to vůbec nechápu jak je možné, že to zašlo takto daleko, tři roky lákat imaginárního psa.

Zdravím, pan/ paní Plevovi se zastaví na návštěvu když mohou.
Jezdí kupují krmivo v masnách také i granule a psa maminka pana Plevi zahlédne údajně zřídka ve stodole? při krmení kdy pes uteče ? do sotodole mezi stěny.
Po 3 rokách je opravdu záhada že pes nepřichází přímo jíst z ruky? domů?"" já osobně bych asi po 17dnech i měsíci pátrání celou věc bral že buď pes utekl nebo zesnul? """ pes je pré plaché ?, prý už prodal i jeho maminka pole a stále krmí psa a schání termokameru mi řekl pan Pleva. Někdo jim dal psa fenku mají ale pro maminku není jak pejsek Miška - Míša a proto jeho maminka stále psa krmí a hledá ?. Proto jak jsem zde četl na interetu chodí jsem profesionálové i lidé co pomáhají např. jak již pan/ní Plevovi schání termokameru jsem očekával zda má někdo třeba zkušenost s odchycením takového typu plachého psa? či kontakt kdo propujčí i firma Termokameru E-mail: jiripleva@seznam.cz. Osobně jsem dnes Jirku Plevu telefonicky konatkoval že zde jsem mu zadal tento článek do této diskuze

Mě osobně je líto že psa nenalezají a chtě jseml jim jako známé pomoci alespoň tímto článkem.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
... co se týče cvicišť nebo "cvičáků"... nejlepší vizitka je to jestli pořádají bezplatný úvodní kurz. Je to taková prezentace jejich práce a požadavků na psovody. Takové ty kurzy "nejdřív zaplať a pak koukej" většinou stojí za houby. Nebo když jde o klasickou ZKO (základní kynologickou organizaci), tedy "cvičák" tak se nejdřív telefonicky doptat na možnost návštěvy. Jestli mají zájem o nové členy, tak se vám budou věnovat. V Roudnici nad Labem by možná šlo se podívat "přes plot" na ZKO, co je na Slavíně. Je to tam v zahrádkářské kolonii. Bohužel vám neřeknu žádnou svou osobní zkušenost, ale jsem z Ústí nad Labem a nic příšerného jsem o roudnických cvičištích neslyšela. A že jsou cvičáky dost velký drbárny.

http://www.kynologieroudnice.cz/

Být vámi... nejdřív bych zkusila nějakou školku pro štěňata nebo mladé psy. Na klasických cvičácích i v těch základních kurzech už se moc na socializaci mladých psů nejede, spíš už se začínají zaměřovat na cviky (tedy alespoň tady u nás v ústeckém okolí).

Koukám na ten "Bobík" (https://www.facebook.com/PsiSkolaBobik/) (https://psiskolabobik.weebly.com/)... to by možná byla pro vás správná volba.

Bobík je super co se týká socializace, výcviku a znalosti instruktora.

scylla napsal(a):
Bobík je super co se týká socializace, výcviku a znalosti instruktora.

cituji ze stránek :

"Výcvik v Psí škole Bobík je založen na pozitivních a nenásilných výcvikových metodách."

jako scyllo, doporučovat tady někoho, kdo jede "pozitivku" ?! To je přeci to špatně špatné, ne...? Nebo už jsi změnila názor?!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):


cituji ze stránek :

"Výcvik v Psí škole Bobík je založen na pozitivních a nenásilných výcvikových metodách."

jako scyllo, doporučovat tady někoho, kdo jede "pozitivku" ?! To je přeci to špatně špatné, ne...? Nebo už jsi změnila názor?!

Možná je to tím, že paní Soukupovou znám více než 10 let a vím, jak pracuje se psy a s majiteli a nemusím si dělat názor jen ze stránek a slov, protože mám možnost si ho udělat na skutečnost. Ona je pozitivní motivace a komunikace se psem a pak tzv. pozitivní motivace ve stylu přidělování wellfare za "zásluhy" a nahrazení komunikace klikáním. Paní Soukupová umí, kdo chce, může se snadno přesvědčit v praxi a nepsat rádobyvtipné komentáře na ifaunu...

Je vidět, že slovo pozitivka je už tak zprofanované, že si pod tím asi nic pozitivního nepředstavíte, co?

"Je vidět, že slovo pozitivka je už tak zprofanované, že si pod tím asi nic pozitivního nepředstavíte, co? "

ale scyllo, kdo tady při objevení slova "pozitivní" v jakékoliv podobě dští plameny a síru...
já fakt ne
jsem si musela rýpnout...

... klauzule "založen na pozitivních a nenásilných výcvikových metodách" je přilepená na většině webových prezentacích cvičáků. Pak příjdete a první informace je, že odměňují krmnou dávkou a povinně na příští hodinu řetízkový obojek.

... jako nic proti odměňování krmnou dávkou... taky provozuju, protože mám pažravého psa a je mu jedno jestli pamlsek nebo běžná granule... takže pamlsek za superultranadpsí výkon (srdíčka, žaludky, namočené sušené plíce). Začínám s ním dělat stopu, takže vlastně žere na stopě.

... a jako nic proti řetízkáči... sama teď taky používám, protože mám psa, který proleze každé křoví a kaluže jsou bezva hračky... takže se mi řetízkáč dobře udržuje. Ale do cca 10 měsíců měl klasický pevnější látkový.

S křížkem po funuse, ale on se určitě najde někdo další, kdo uvažuje nad psem z útulku.

My si naši fenu brali v necelých třech měsících z domácího depozitu, který je primárně určen pro kočky, psy brávají výpomocně, spolupracují s jinými depozity. Vrh devíti štěňat s mámou se k nim dostal, když byli ještě slepejši, spolu s dvěma půlročníma fenama z předchozího vrhu. Krásní černí kříženci ohaře z kdovíkolikátého kolena. Prý budou stačit dlouhé procházky. No to určitě! Canicross, kolo, frisbee, celodenní túry a schůzky s psími kámoši. Ohaří vlohy jsou silné a to je něco, s čím moc neumím pracovat, i když na cvičák se zaměřením na lovecká plemena chodíme, je to z nouze ctnost, ne zájem, pro nějž bychom si ji pořizovali. My totiž vůbec nevěděli, do čeho jdem - naštěstí to dopadlo skvěle, pes je 99 % času úžasný a to jedno procento je na to, abychom si uvědomili, jak super je ta zbývající většina Neříkám, že příště už si štěně z útulku nevezmeme, ale já bych pro změnu radši něco, co se radši drží u páníčkovy nohy, třeba hovawarta

... obecně u útulkových kříženců ve štěněcím věku je to vždycky sázka do loterie.

V mém případě i u těch odrostlejších. Svého prvního útulkáče jsem si brala v 21 letech po letitých zkušenostech s něm. boxery (postupem let jsem chodila se třemi na cvičák - psi rodičů). Poučena z jejich až někdy nesnesitelného temperamentu, jsem chtěla jsem nějakého klidného psa. Maximálně ve velikosti kokra. Aby mi dělal průvodce na čundrech a tak nějak mne doprovázel všude. Nakonec jsem si vybrala rok a půl starého křížence, který vypadal jako ultrazrzavý německý ovčák. Měl fialový jazyk a mírně povislé pysky. Takže jsme usoudili, že se může jednat o křížence vlčáka a čaučau. Ležel klidně v kotci, byl takový tulivý, jemný... no prostě medvídek. Sice trochu přes míru, ale oslnila mne jeho povaha. Už v útulku měl průjem, prý z jídla. Za týden jsem průjem trochu zmírnila, ale už od začátku se mi nezdálo, jak večer dýchá. Šla jsem tedy k veterináři... no a pes měl zápal plic... který podle pokročilosti musel mít už v útulku. Veterinář mi pogratuloval k psovi, kterej vydrží všechno a já ho vykurýrovala. A tatam byl hodný mírný pejsek... byl to pěkný rošťák... ale lidi strašně miloval. Problém nakonec byl s tím, že se uváděl do stavu "černo před očima" jakmile ho vylekal nějaký malý pes. Což ve městě plným malých vzteklých kriplíků bylo na denním pořádku. Navíc v paneláku u výtahu - dennodenní kravál. Nic nefungovalo. Trápila jsem se s ním přes rok a půl. Jinak byl skvělý... doučila jsem základní poslušnost, na čundrech se choval perfektně... ve smečce větších psů po prvním prsaření normálně zapadl. Problém byli prostě malí vzteklí psi. Když jsme jezdili ke koňům... ačkoliv nebyl nikdy na to cvičen se projevil jako dobrý pasák... troufl si i na splašené hřebce, které krásně zahnal zpět do ohrady. Tak pak padlo rozhodnutí, že se mu postarám a klidnější život. Šel ke známé s kozím stádem. Naštěstí změnu zvládl skvěle.14 dní jsem tam s ním byla a pak jsem se vracela po pár dnech. Bez nějakých excesů se dožil 10 let s kámoškama kozama.

Druhého psa (fenu) jsem pořízovala svému muži, protože mi furt kecal do výcviku mého psa... ačkoliv byl totální začátečník. Láska je slepá! Požadavek byl klidná mladá fenka, nejlépe kříženec vlčáka. Našla jsem skorokólii (jako kolie vypadala - ale prostě s nedostatkama - nožičky jako hůlky atd.) Mírná, klidná fenka, co si v útulku hrála s dětmi. Paráda. Vzala jsem jí několikrát na procházku... bez problému. Tak jsme si ji vzali. Učenlivá, něžná. Akorát... akorát jí vymatněl létající šustivý pytlík, nadměrný hluk, pískání, bouchnutí dveří apod. apod. apod. Reagovala útěkem... naštěstí vždy k domovu nebo směrem k útulku. Pak mi po dvou měsících doma při procházce (přechod jara a léta) upadla do bezvědomí na chodníku. Závěr veterináře - srdeční vada - nedomykavost chlopně. Prášky... nemůže - zvrací je. Tak šla dohola - pak už bez problémů. Ohledně toho plašanství... trvalo to dlouho, ale postupně se zklidnila a z neznámých zvuků nestresovala. Dožila se krásných 9 let - veterinář jí dával šanci na 4-5 let. Ale smrt blbá... v podstatě udušení v mém náručí.

Pak už jsem si to nelajzla a radši šla do psů s PP... no že by to byla výhra se říct nedá - ale aspoň povahově si to člověk tak nějak ošéfoval.

Teď mám superbosse čivaváka s PP. Až na to, že je namyšlený, tak je povahově skvělý - žádná uštěkaná nerudná čivava. K tomu ke mně doputoval neútulkový nalezenec... a musím to zaklepat, že až na to zdraví v počátku (oboustranná tříselný megakýla) je povahově a temperamentem miliónový. Kříženec čuvače (to se nakonec dohledalo) a vlčákorotvajlerolabrador plus co kdo v tom ještě vidí.

Jak to nakonec dopadlo - ví někdo?
Haló?

Není to můj příběh a ani nemůže být, máme dvě hovawartky, ale kdyby se někdo našel, byla bych moc ráda.
https://www.facebook.com/pg/UtulekTabor/photos/?tab=album&album_id=1486208448143680.