Neposlušnost venku

Badíšek napsal(a):
Dobrý den, mám 2 roky starého x labradora, se kterým mám problém s poslušností mimo domov. Doma a na cvičáku poslouchá jak hodinky, ale jakmile jsme někde jinde je jak vyměněný. Vůbec si mě nevšímá. Najednou jakoby neznal vše co jsem ho doposud naučila. Na pamlsky, po kterých se normálně může utlouct na procházce úplně kašle a hračky si také nevšímá. Už jsem s ním bezradná. Mívám ho na 20m stopovačce a když mu řeknu povel ke mně absolutně si mě nevšímá. Když se mi konečně podaří dostat ho ke mně řádně ale opravdou řádně ho pochvalim a odměnim pamlskem (nechce ho většinou ho vyplivne). Tak vás tedy PROSÍM o radu. Jak ho mám naučit poslušnosti i venku? Předem děkuji za odpověď.

A nevíte, čím je mixnutý, kdo byli oba jeho rodiče? Jeden labrador, či skorolabrador, to je jasné a? To chování mi připomíná chování mého samojeda, sousedovic huskynu...
Rapotačko, to co, tu píšete o milování či nemilování pána, je s prominutím blbost. I o pamlscích. Tato plemena neuženete na absolutně žádný pamlsek(hračku) ani o lásce k pánovi to prostě není. Ten pes pána miluje, jen jeho volnost je mu nadevše. Divíte se mu? Já ne
Omlouvám se, že neporadím, já se s tímto chováním už dávno smířila(tedy s věkem poslouchal pak líp).

Badíšek napsal(a):
Dobrý den, mám 2 roky starého x labradora, se kterým mám problém s poslušností mimo domov. Doma a na cvičáku poslouchá jak hodinky, ale jakmile jsme někde jinde je jak vyměněný. Vůbec si mě nevšímá. Najednou jakoby neznal vše co jsem ho doposud naučila. Na pamlsky, po kterých se normálně může utlouct na procházce úplně kašle a hračky si také nevšímá. Už jsem s ním bezradná. Mívám ho na 20m stopovačce a když mu řeknu povel ke mně absolutně si mě nevšímá. Když se mi konečně podaří dostat ho ke mně řádně ale opravdou řádně ho pochvalim a odměnim pamlskem (nechce ho většinou ho vyplivne). Tak vás tedy PROSÍM o radu. Jak ho mám naučit poslušnosti i venku? Předem děkuji za odpověď.

Takhle to dopadá, když se učí provozní poslušnost na dvorku nebo na cvičáku. Pejska jistěte stopovačkou nebo vodítkem, dokud nebudete mít dobré přivolání, hodně ho berte ven, aby se okoukal, nevažte poslušnost na hračky nebo pamlsky, ale na svoji osobu. Naučte ho, že je pro něho výhodné s vámi spolupracovat -. vy víte, kde je voda, když má žízeň, vy si víte rady v situacích, které on nezná a vy ho povedete a poradíte. Hodně pracujte na vztahu.

scylla napsal(a):
Takhle to dopadá, když se učí provozní poslušnost na dvorku nebo na cvičáku. Pejska jistěte stopovačkou nebo vodítkem, dokud nebudete mít dobré přivolání, hodně ho berte ven, aby se okoukal, nevažte poslušnost na hračky nebo pamlsky, ale na svoji osobu. Naučte ho, že je pro něho výhodné s vámi spolupracovat -. vy víte, kde je voda, když má žízeň, vy si víte rady v situacích, které on nezná a vy ho povedete a poradíte. Hodně pracujte na vztahu.

Scyllo vím, že to myslíte dobře a souhlasím s váma, jen: tohle prostě nefunguje na psy, kteří jsou od své přirozenosti samostatní, lidi k tomu nepotřebují, tedy je jejich plemenným znakem samostatné rozhodování, nutnost umět se o sebe postarat. To ovšem neznamená, že jde o psa zadavatelky, tam to třeba normálně zafunguje.

lesnížínka napsal(a):
Scyllo vím, že to myslíte dobře a souhlasím s váma, jen: tohle prostě nefunguje na psy, kteří jsou od své přirozenosti samostatní, lidi k tomu nepotřebují, tedy je jejich plemenným znakem samostatné rozhodování, nutnost umět se o sebe postarat. To ovšem neznamená, že jde o psa zadavatelky, tam to třeba normálně zafunguje.

Jenže co když ten pes není od přírody samostatný, jenom je prostě všechno zajímavější než ta holka, co ji má pořád doma a co mu nenabídne nic jiného než pamlsek, který ho zrovna nezajímá tolik jako všechno ostatní? Zrovna labradorů i skorolabradorů znám fůru a prakticky žádný z nich není "od přírody samostatný", ale jsou jak kdyby jim v hlavě neustále běželo jen "tralala tralala buhebluhehe" a co není prča, to pro ně není dostatečně zajímavý, tak si běhaj jak trotlové a věnují se všemu, co zrovna zajímavé je. Ty pamlsky přece budou mít i na dvoře.

Zadavatelce bych poradila asi to, aby našla něco, co bude zajímavější než všechno ostatní, pro co tomu psu bude stát za to, nechat ostatní věci být... Ale co to je, to babo raď.

A samozřejmě, pes musí být vylítaný, vyblázněný. Teprve pak po něm chtějte, aby se soustředil na výcvik.

tomu psovi je zadavatelka dost ukradená. a tom se musí zapracovat a pak to půjde.

můj život s Norou se celý točí kolem toho, jak to zkoulovat, aby Nora chtěla přijít. Stopovačka a přitáhnout násilím by nefungovalo, to by mi pak pamlsek taky vyplivla, že tohle jí teda neobměkčí. Nefunguje ani křik, natož tresty, nebo nějaké přehnané křepčení. Vlastně nevím, co funguje. Každý den něco trochu jiného Ale je to o vztahu se psem. Proč si pes zadavatelky venku vůbec nevšímá a nechce si s ní ani hrát?

"Zrovna labradorů i skorolabradorů znám fůru a prakticky žádný z nich není "od přírody samostatný", ale jsou jak kdyby jim v hlavě neustále běželo jen "tralala tralala buhebluhehe" a co není prča, to pro ně není dostatečně zajímavý, tak si běhaj jak trotlové a věnují se všemu, co zrovna zajímavé je. "

Atheira, dokonalý popis
vidím to tak nějak stejně...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Zrovna labradorů i skorolabradorů znám fůru a prakticky žádný z nich není "od přírody samostatný", ale jsou jak kdyby jim v hlavě neustále běželo jen "tralala tralala buhebluhehe" a co není prča, to pro ně není dostatečně zajímavý, tak si běhaj jak trotlové a věnují se všemu, co zrovna zajímavé je. "

Atheira, dokonalý popis
vidím to tak nějak stejně...

Máme to doma a je to přesný popis

Psa, který je samostatná jednotka, je opravdu těžké přesvědčit, aby chtěl poslechnout...na nějaké alespoň minimální poslušnosti je potřeba se domluvit a ne vždycky je možné mít zmáknuté přivolání...já to třeba s chrtem nedala, takže povel "čekej" a následně jsem si pro psa došla..
Venku jsem pro něj nebyla atraktivní, ani kdybych se postavila na hlavu...pamlsky, hračka, hry nedejbože pomazlení...promiňte ale nic z toho nemůže být víc než utíkající zajíc...než nějaký psí kámoš...tam to bylo jen o tom, aby mě pes, tím svým chrtím způsobem miloval...aby chtěl patřit ke mně...a pak sice dělal hérečku jako že, já jsem tady nezastavil, protože panička řekla čekej, ale protože zrovna něco čmuchám...že zrovna koukám do dáli apod.

Pes, který samostatná jednotka není, ale venku je prostě bambilión zajímavějších věcí než nějaké zavolání paničky je jiná kategorie, tam už bych zkusila neustále omývané klišé - být pro psa atraktivní...co má pes rád?...pamlsek vyplivne...i v případě kdyby byl pamlsek něco tak neobvyklého jako je třeba kousek opečeného párku?...pokud miluje "blbnutí", tak odměnou za příchod může být právě to, že s ním zalumpačim...jak psala atheira...člověk musí přijít na to co.
Nebo získat pozornost...třeba tím, že upustím klíče...na moje pesany, když se jim nechce ze zahrady spolehlivě funguje pískání na ""vyoperovaný" pískadlo z pískací hračky...nebo když fest hvízdnu na prsty...

A taky naprostý souhlas s tím, že pokud chci cvičit, tak nejdřív je ta zábava a pak práce...u ovčandy i při nácviku přivolání nejvíc pomohlo, že jsme nacvičovali s kamarádkou, co měla vycvičenýho ovčouna...

lesnížínka napsal(a):
Scyllo vím, že to myslíte dobře a souhlasím s váma, jen: tohle prostě nefunguje na psy, kteří jsou od své přirozenosti samostatní, lidi k tomu nepotřebují, tedy je jejich plemenným znakem samostatné rozhodování, nutnost umět se o sebe postarat. To ovšem neznamená, že jde o psa zadavatelky, tam to třeba normálně zafunguje.

Každý pes je chytrý a ví, že když je spolupráce s člověkem pro něho dobrá, tak jí přijme. Je jasné, že samostatně hospodařící jednotky jako jsou některá plemena to budou mít jiné než třeba ovčák, ale základní ovladatelnost je bezpečnostní pojistka pro zdraví psa a je prostě nutná a tedy je nutné jí psa naučit.

scylla napsal(a):
Každý pes je chytrý a ví, že když je spolupráce s člověkem pro něho dobrá, tak jí přijme. Je jasné, že samostatně hospodařící jednotky jako jsou některá plemena to budou mít jiné než třeba ovčák, ale základní ovladatelnost je bezpečnostní pojistka pro zdraví psa a je prostě nutná a tedy je nutné jí psa naučit.

Ano, s touto myšlenkou jsem si pořídila samojeda. Vždyť přece naučit samojeda - seveřana přivolání sice může stát mnohem víc času a úsilí než naučit přivolání NO, ale určitě to musí jít. Šlo to. Do puberty spolehlivě přicházel na povel ke mně. Ale pak to začalo, desetkrát přišel a po jedenácté ne. Vlastně neznám a neznala jsem žádného seveřana s takovým přivoláním, aby mohl chodit na volno jako jiná plemena. Od té doby se takovým prohlášením útrpně směju.

lesnížínka napsal(a):
Scyllo vím, že to myslíte dobře a souhlasím s váma, jen: tohle prostě nefunguje na psy, kteří jsou od své přirozenosti samostatní, lidi k tomu nepotřebují, tedy je jejich plemenným znakem samostatné rozhodování, nutnost umět se o sebe postarat. To ovšem neznamená, že jde o psa zadavatelky, tam to třeba normálně zafunguje.

nooo, tohle je slovo do virtuální pranice...
ono to není jenom o tom psu, ale o tom, jak s ním člověk žije, jak se mu věnuje, jak dokáže být autoritou...i pro tu samostatnou jednotku

a :
"Takhle to dopadá, když se učí provozní poslušnost na dvorku nebo na cvičáku. "
tohle nabývá naopak u samostatných plemen oproti jiným na důležitosti...

Pokud zadavatelka a její pes skutečně existují a takhle se projevují, je problém v komunikaci mezi nimi a nikoliv v tom, že pes je samostatná jednotka. Pokud labrador bez problémů povely a ovladatelnost zvládá na cvičáku (je další otázkou, zda mezi ostatními psy nebo jen samostatně na place), není problém v psovi.
Labrador rozhodně není samostatně uvažující plemeno ve stylu pastevců, chrtů či běžných seveřanů - ti by se všichni na tajdrdlíkování na cvičáku vykašlali rovnou. I když jedinci v rámci plemene mohou být poměrně různí - stejně jako u lidí, tj. od génia k debilovi.

Provozní ovladatelnost se opravdu necvičí na place - to je třeba dělat doma i venku, všude tam, kde se se psem pohybujete. Pokud má povely naučené ze cvičáku, je to výhoda, ale jen částečná - svět mimo cvičák je něco úplně jiného. Nevíme, jak zadavatelka venku se psem pracuje, ale vypadá to, že v podstatě nijak. I při běžné procházce v období základní výchovy a ovladatelnosti je třeba se psem komunikovat, volat ho k sobě, schovávat se mu, trénovat odložení, hledání předmětů, učit pohyb po schodech, v mhd, mezi lidmi na ulici, ve vlaku apod. Dvacetimetrová stopovačka je kravina, zkraťte si ji na délku, kdy vás pes ještě vnímá a reaguje na vás. Je třeba se psem chodit, aby se jednak na kratším vodítku alespoň trochu vyběhal (takže budete muset obětovat vlastní sádlo), a jednak, abyste trénovali a aby byl pes v pohybu, něco dělal a bavilo ho to. Pokud cvičíte na pamlsky, volte takový, kterému pes neodolá - syrové nebo vařené maso, tvrdý sýt apod.
Pokud máte možnost, psa v oploceném prostoru (nebo na tom cvičáku) pouštějte navolno s ostatními psy, aby si s nimi vyhrál a aby mu nebyli vzácní.

Saola - Pokud cvičíte na pamlsky, volte takový, kterému pes neodolá - syrové nebo vařené maso, tvrdý sýt apod. - věřte, že u samojeda takový pamlsek neexistuje.

Moc vám všem děkuji. Pokusím se to podle vašich rad napravit.

lesnížínka napsal(a):
Saola - Pokud cvičíte na pamlsky, volte takový, kterému pes neodolá - syrové nebo vařené maso, tvrdý sýt apod. - věřte, že u samojeda takový pamlsek neexistuje.

Jóó známe...chrťák by venku ohrnul nos i nad biftekem

No, přemýšlím, jak to napsat slušně (nic ve zlém vůči lesnížínka i sardullah) - nicméně pes, který pohrdne syrovým či vařeným nebo pečeným masem, není prostě pes. To je přírodní omyl.

Chápu, že pokud chrt zírá na prchají srnu, která mu vyskočila před čumákem, nemá v té dané minutě na maso myšlenky, ale od toho je tam majitel, aby převedl jeho pozornost k něčemu jinému - na sebe, na hračku, na pamlsek apod.
A v praxi je jediná cesta - takové nežádoucí reakce ochodit. Rozumím, že chrta nebude možné nikdy v lese pustit z vodítka, ale to zatmění nebude v průběhu času trvat tak dlouho, jako když to bylo poprvé - a o to jde.

Vlastně neznám a neznala jsem žádného seveřana s takovým přivoláním, aby mohl chodit na volno jako jiná plemena.

měl jsem takové 2 SH, hlídali si mne a Pepu jsem odvolal i od srny... Mařenka se vracela do 1 min
Ale je fakt, že to byly mezi SH vzácné vyjímky

saola napsal(a):
No, přemýšlím, jak to napsat slušně (nic ve zlém vůči lesnížínka i sardullah) - nicméně pes, který pohrdne syrovým či vařeným nebo pečeným masem, není prostě pes. To je přírodní omyl.

Chápu, že pokud chrt zírá na prchají srnu, která mu vyskočila před čumákem, nemá v té dané minutě na maso myšlenky, ale od toho je tam majitel, aby převedl jeho pozornost k něčemu jinému - na sebe, na hračku, na pamlsek apod.
A v praxi je jediná cesta - takové nežádoucí reakce ochodit. Rozumím, že chrta nebude možné nikdy v lese pustit z vodítka, ale to zatmění nebude v průběhu času trvat tak dlouho, jako když to bylo poprvé - a o to jde.

Moje fena normálně maso žere, vařené i syrové, a téměř nikdy nepohrdne pamlskem. Ale nemusí jí ani vyskočit srna před čumákem, stačí, že zachytí čerstvou stopu anebo vidí zvěř v dáli a nevezme do tlamy nic, leda bych jí to tam nacpala násilím. V tu chvíli má prostě vypnuto a jedinou myšlenku. Myslím, že každý, kdo měl někdy psa - lovce, to zná. Mně by spíš přišel jako přírodní omyl pes, který by se ládoval pamlsky dívaje se při tom na zajíce.
Je možné naučit psa fungovat i v loveckém rozpoložení, dát tomu řád a pravidla, ale je celkem naivní si myslet, že je možné ho zaujmout hračkou nebo pamlskem, pokud je zaujat zvěří.
A souhlasím s tím, že je dobré to ochodit, aby zvěř nebyla nic vzácného, ale běžná věc. Prostě se tomu zazvěřenému terénu nevyhýbat, protože mám přece lovce.

saola napsal(a):
No, přemýšlím, jak to napsat slušně (nic ve zlém vůči lesnížínka i sardullah) - nicméně pes, který pohrdne syrovým či vařeným nebo pečeným masem, není prostě pes. To je přírodní omyl.

Chápu, že pokud chrt zírá na prchají srnu, která mu vyskočila před čumákem, nemá v té dané minutě na maso myšlenky, ale od toho je tam majitel, aby převedl jeho pozornost k něčemu jinému - na sebe, na hračku, na pamlsek apod.
A v praxi je jediná cesta - takové nežádoucí reakce ochodit. Rozumím, že chrta nebude možné nikdy v lese pustit z vodítka, ale to zatmění nebude v průběhu času trvat tak dlouho, jako když to bylo poprvé - a o to jde.

Asi jste nepotkala v životě nežravého psa? Takoví existují a jsou moc dobrá učebnice, jak se naučit se psem komunikovat bez toho, aby si to člověk ulehčoval žrádlem.

No, přemýšlím, jak to napsat slušně (nic ve zlém vůči lesnížínka i sardullah) - nicméně pes, který pohrdne syrovým či vařeným nebo pečeným masem, není prostě pes. To je přírodní omyl.
ještě k tomuhle- je to překroucené a vytržené z kontextu. Spousta psů to "maso" prostě preferuje v živé podobě. To bych nenazvala omylem přírody, nýbrž je to naopak velice přirozené. Lovec zaujatý živou kořistí vám z ruky nic žrát nebude, i kdyby jinak byl popelnice.

lupus4 napsal(a):
Vlastně neznám a neznala jsem žádného seveřana s takovým přivoláním, aby mohl chodit na volno jako jiná plemena.

měl jsem takové 2 SH, hlídali si mne a Pepu jsem odvolal i od srny... Mařenka se vracela do 1 min
Ale je fakt, že to byly mezi SH vzácné vyjímky

A výjimky potvrzují pravidlo...

Terven napsal(a):

No, přemýšlím, jak to napsat slušně (nic ve zlém vůči lesnížínka i sardullah) - nicméně pes, který pohrdne syrovým či vařeným nebo pečeným masem, není prostě pes. To je přírodní omyl.
ještě k tomuhle- je to překroucené a vytržené z kontextu. Spousta psů to "maso" prostě preferuje v živé podobě. To bych nenazvala omylem přírody, nýbrž je to naopak velice přirozené. Lovec zaujatý živou kořistí vám z ruky nic žrát nebude, i kdyby jinak byl popelnice.

Nebo máte prostě nežravého psa, případně psa z jakýchkoli důvodů v takovém stresu, že se vám na žrádlo prostě vykašle.

Psi se silnými loveckými pudy a přirozenou malou ochotou poslouchat vůdce - seveřani, chrti, honiči... to je prostě pes, kterému je a bude při lovu nějaké ke mně nebo i down úplně volný.

ale to nebude zadavatelův případ.

Anebo máte pastevce, který naprosto jasně odděluje "pamlsek" od "úplatek". Pro pamlsek si přijde vždy, ale kdybych ho chtěla uplatit (aby přišel, aby odešel, aby šel domů/do auta/do kotce), tak naprosto přesně ví, že mu ten kus žvance nestojí za to, co by mohl "ztratit" a prostě NE. Takže jinak než výchovou - domluvou mezi námi, to od útlého věku nešlo.
Na druhou stranu je to fajn, protože vím, že ho žádný vykuk na kus salámu nenaláká.

ale to nebude zadavatelův případ.

přesně tak, řekl bych, že na sebe nejsou "navázaný" pes ji prostě bere jen jako krmiče, venčiče a "buzeranta" co ho teda poslechne (cvičák), ale jinak ho má u zadele...
já to třeba ty moje naprosto ovladatelný 2 SH nijak neučil, prostě to měli tak sami nastavený...
Ostatní byli naprosto typický - pustíš a neuvidíš dokud se nevylítají, měl jsem ale kliku, že se rádi vraceli domů a já pak jen dojel zaplatit škody

zadavatelce bych doporučil vydat se s ním na dlouhej dogtrekk, ať už organizovanej nebo soukromej
unavit ho (ani ne tak km) jako nevyspáním, společné spaní venku taky utuží smečku
dejte si 80 - 100km a uvidíte, jak se jeho pohled na vás radikálně změní...a najednou je z něj parťák

Čajda napsal(a):
Anebo máte pastevce, který naprosto jasně odděluje "pamlsek" od "úplatek". Pro pamlsek si přijde vždy, ale kdybych ho chtěla uplatit (aby přišel, aby odešel, aby šel domů/do auta/do kotce), tak naprosto přesně ví, že mu ten kus žvance nestojí za to, co by mohl "ztratit" a prostě NE. Takže jinak než výchovou - domluvou mezi námi, to od útlého věku nešlo.
Na druhou stranu je to fajn, protože vím, že ho žádný vykuk na kus salámu nenaláká.

Sousedovic kavkazanka je toho také jasný příklad. Když jdu za ní s pamlskama(bere si jen piškoty a sušené maso) tak u plotu úpí, kňučí, chce se pomazlit(drbu jí uši a prdel) Jakmile ji ovšem zaujme něco jiného(pes v okolí, chodec, návštěva u jejich branky - nevezme si nic ani náhodou a je připravená zakročit.

lesnížínka napsal(a):
Sousedovic kavkazanka je toho také jasný příklad. Když jdu za ní s pamlskama(bere si jen piškoty a sušené maso) tak u plotu úpí, kňučí, chce se pomazlit(drbu jí uši a prdel) Jakmile ji ovšem zaujme něco jiného(pes v okolí, chodec, návštěva u jejich branky - nevezme si nic ani náhodou a je připravená zakročit.

Tohle známe taky - když je šrumec kolem zahrady, tak se kavkazanka ani nenažere. Teď má úkol, jídlo počká.

saola napsal(a):
No, přemýšlím, jak to napsat slušně (nic ve zlém vůči lesnížínka i sardullah) - nicméně pes, který pohrdne syrovým či vařeným nebo pečeným masem, není prostě pes. To je přírodní omyl.

Chápu, že pokud chrt zírá na prchají srnu, která mu vyskočila před čumákem, nemá v té dané minutě na maso myšlenky, ale od toho je tam majitel, aby převedl jeho pozornost k něčemu jinému - na sebe, na hračku, na pamlsek apod.
A v praxi je jediná cesta - takové nežádoucí reakce ochodit. Rozumím, že chrta nebude možné nikdy v lese pustit z vodítka, ale to zatmění nebude v průběhu času trvat tak dlouho, jako když to bylo poprvé - a o to jde.

Já mám prostě zkušenost jinou...chrťák byl nežravka...doma jsme ho pomalu prosili, aby něco "spapal" a to syrový, vařený, dokonce i pečený maso dostával běžně...dostával i šunčičku, sýry atd atd...a i u toho dělal drahoty...takový pes se vám venku na nějaký jídlo opravdu krajcvajc...přírodní omyl?...teď mi přijde, že pes, kterého neutáhneme na jídlo je špatný...

Možná to vypadá jakože si jako bývalá majitelka chrta stěžuju, ale opak je pravdou, jsem hrdá na to, že jsem měla ovladatelné (v rámci možností - u silnice fakty pustit chrta nemůžete) zvíře...lovce, kterého jsem bez problémů odvolala od běžícího zajíce i od srny...ano jak píšete je to na majiteli, pokud chrt jen zíral, tak následoval povel čekej a došla jsem si pro něj...pokud vyrazil, tak byl v poho odvolatelný, jen to prostě zpátky bral velkým obloukem a neběžel ke mě pro odměnu, pro pohlazení, proto, abych mu hodila míček, ale tak nějak do mojí blízkosti a zase si "dělal svoje"
Celý život chodil v přírodě na volno a nikdy nebyl jediný problém...jen prostě není ovladatelný ve stylu NO a jen se prostě nezblázní jen proto, že mám v ruce párek, míček, že ho pohladím, pochválím...já milovala jeho chrtí rezervovanou povahu a on mě miloval tím svým chrtím způsobem a myslím, že proto nám to fungovalo...i když byl "přírodní omyl"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já mám prostě zkušenost jinou...chrťák byl nežravka...doma jsme ho pomalu prosili, aby něco "spapal" a to syrový, vařený, dokonce i pečený maso dostával běžně...dostával i šunčičku, sýry atd atd...a i u toho dělal drahoty...takový pes se vám venku na nějaký jídlo opravdu krajcvajc...přírodní omyl?...teď mi přijde, že pes, kterého neutáhneme na jídlo je špatný...

Možná to vypadá jakože si jako bývalá majitelka chrta stěžuju, ale opak je pravdou, jsem hrdá na to, že jsem měla ovladatelné (v rámci možností - u silnice fakty pustit chrta nemůžete) zvíře...lovce, kterého jsem bez problémů odvolala od běžícího zajíce i od srny...ano jak píšete je to na majiteli, pokud chrt jen zíral, tak následoval povel čekej a došla jsem si pro něj...pokud vyrazil, tak byl v poho odvolatelný, jen to prostě zpátky bral velkým obloukem a neběžel ke mě pro odměnu, pro pohlazení, proto, abych mu hodila míček, ale tak nějak do mojí blízkosti a zase si "dělal svoje"
Celý život chodil v přírodě na volno a nikdy nebyl jediný problém...jen prostě není ovladatelný ve stylu NO a jen se prostě nezblázní jen proto, že mám v ruce párek, míček, že ho pohladím, pochválím...já milovala jeho chrtí rezervovanou povahu a on mě miloval tím svým chrtím způsobem a myslím, že proto nám to fungovalo...i když byl "přírodní omyl"

Jo a takový byl i můj barzoj.Na nějaké pamlsky a míčky za odměnu to teda fakt ne. Vychovala ho sice N.O. ale jako N.O. určitě nebyl. Byl to chrt v pravém slova smyslu. Když byl šťastný, tak se smál.(cenil zuby s ohrnutými pysky) Byla to spíše kočičí povaha a nikdy by neskákal, jak pán pískal, vždycky si to udělal vše po svém.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo a takový byl i můj barzoj.Na nějaké pamlsky a míčky za odměnu to teda fakt ne. Vychovala ho sice N.O. ale jako N.O. určitě nebyl. Byl to chrt v pravém slova smyslu. Když byl šťastný, tak se smál.(cenil zuby s ohrnutými pysky) Byla to spíše kočičí povaha a nikdy by neskákal, jak pán pískal, vždycky si to udělal vše po svém.

Jo tak zkraje jsem pamlsky za odměnu zkoušela...když pes přišel - samozřejmě ne úplně ke mě, ale tak metr dva ode mne a koukal do dáli, tak následovala slovní pochvala a do tlamajzny jsem mu defakto narvala piškot (párek opečený, kousek sýra...no vyzkoušela jsem toho vícero), který on vzápětí vyplivnul a šel si po svých...přitom doma si hrál s mojí dcerou na cvičák právě za ty piškoty, když jí v pytlíku došly, tak byl konec cvičení