Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Karlas

29.1.2020 20:01
Karlas

XXX.XXX.210.210

Dobrý den, řeším v sobě dilema. Mame s manželem téměř 15letého psa. Náš pes má diagnostikován Cushingův syndrom, má nález na játrech a ledvinách, dále špatně chodí, do schodů jen s pomocí, je hluchý. Většinu dne prospí. Vet nám řekla, že vzhledem k výsledkům nedoporučuje nasazení vetorilu - léčba jednoho neduhu by posílila jiný. Máme se s pejskem pomalu rozloučit. Vidím na něm sama, že je situace špatná, ale na druhou stranu diky cushingu stále žere a pije. Manžel se spíše přiklání k eutanazii a zkrácení trápení a neodvratného konce a já váhám. Přece jen jsme ho měli doma téměř 15 let.
Prosim o radu, popřípadě zkušenost, kdy je již vhodné nechat psa uspat?

29.1.2020 20:03
impact

XXX.XXX.195.92

Obávám se, že tohle za vás nikdo nerozhodne... Musíte to poznat sami, kdy už přišel čas a hranice spokojeného života překročila v utrpení...

Držte se.. Bude to bolet...

29.1.2020 20:15
GAELLE

XXX.XXX.55.67

nenechte pejska trápit. Je to těžké rozhodnutí a je jen na vás. Tady nikdo poradit nemůže. Myslím že to na pejskovi poznáte. Držte se

29.1.2020 20:58
RozaTonda-mopsi

XXX.XXX.58.59

Souhlasim s níže napsanym.

Jen přidám - když jsme toto řesili my - vetka nám řekla, že dokud pes ji a pije, zajima se aspon trochu o okoli +;viditelně netrpí bolesti, ještě není čas

Věřte, opravdu to poznáte a pokud váháte, ta doba asi ještě nenastala 🌹

Uživatel s deaktivovaným účtem

29.1.2020 21:00
Uživatel s deaktivovaným účtem

Otázku, jakou si kladete vy, si klade dřív nebo později skoro každý majitel psa. Já bych ho nenechala pomalu umírat. To, že žere a pije, není ten nejspolehlivější ukazatel, že ještě není čas mu pomoci důstojně odejít. Určitě u vás prožil krásných 15 let, tak ho nechte odejít doma, v jeho prostředí, ve vaší milující náručí (myslím tím, zavolat veterináře domů a nechat ho uspat doma). Buďte silní a udělejte to pro něj. Bolet to bude strašně... Ale mne by bolelo víc, dívat se na milovaného psa, jak pomalu řadu dní umírá a nic neudělat.

Karlas

29.1.2020 21:11
Karlas

XXX.XXX.210.210

Zapomněla jsem dodat, že již pejsek často neudrží stolici a občas i moč. Byl neskutečně čistotný a teď se mi i 2x do tydne stane, že má rano v pelechu bobky. A to vencime 5-6x denně,někdy i víc. Je to psychicky velmi vyčerpávající, nicméně i tak se stále snažíme to dávat. Obávám se, že nedokážu být kritická a poznat správný čas na důstojný odchod našeho psího parťáka.
Každopádně vsechny Vaše prispevky pročtu a zvážím. Děkuji.

neverend

29.1.2020 23:16
neverend

XXX.XXX.213.247

Ano každému majiteli pejska a nejen pejska holt tahle chvíle jednou nastane.😔 Smutek je stejně velký jako byla láska, kterou jste dávali společně jeden druhému.Poznat kdy je čas je na pejskovi vidět.Poznáte kdy ztrácí chuť do života a nastává už jen trápení.

30.1.2020 08:53
eli22

XXX.XXX.58.41

neverend napsal(a):
Ano každému majiteli pejska a nejen pejska holt tahle chvíle jednou nastane.😔 Smutek je stejně velký jako byla láska, kterou jste dávali společně jeden druhému.Poznat kdy je čas je na pejskovi vidět.Poznáte kdy ztrácí chuť do života a nastává už jen trápení.

To je pravda. Ale nejhorší je, že to často vidět a poznat nechcete, tak to nevidíte reálně. Většinou až po čase zpětně zjistíte a uvědomíte si, že se to mělo udělat dříve.

neverend

30.1.2020 14:39
neverend

XXX.XXX.213.247

eli22 napsal(a):
To je pravda. Ale nejhorší je, že to často vidět a poznat nechcete, tak to nevidíte reálně. Většinou až po čase zpětně zjistíte a uvědomíte si, že se to mělo udělat dříve.

Ano tomu rozumím,ale zase na druhou stranu lidi se nechávají kolikrát "týrat" a nikdo nesmí pomoci i když prosí o smrt.Pejsek je na tom z tohoto hlediska přeci jen trochu lépe.🙂

LRS

13.2.2021 21:42
LRS

XXX.XXX.175.63

dobrý večer,
ještě před 2 měsíci jsem řešila podobnou věc...😢 měli jsme 15letou pitbulí holčičku (měla jsem ji jak druhé dítě).diagnostikovali ji rakovinu,prakticky na ni nebylo nic znát,normálně jedla,pila,je pravda,že hůř chodila(to se ale dalo přičítat věku a taky vyšší hmotnosti)...hůř se zvedala na zadní. až najednou mi přestávala chodit, pak ji zacala ochrnovat přední tlapka...obstarala jsem si na ní postroj pro horolezce(takze jsem vetsinu jeji váhy tahala já) ... nejakou dobu jsme takhle fungovaly.kdyz mela lepsi dny a mohla,tak letěla své obvyklé dlouhé trasy. pak ji ale ochrnula i druhá přední tlapka.cca poslednich 14dni jsem ji jen odtahla z pelechu do chodby na dlazbu,aby se vyčůrala,atd(měla přes 40kg,péče v posledni fazi byla náročná podobně jako u ležícího člověka). Nakonec jsme ji odnesli na vet.uspat. (zviklal mě názor, že v tomto stavu by v přírodě nepřežila) ale připadám si jako bych zradila nejlepsiho přítele. (na té vet.rekli,že ji nejdříve pichnou uspávačku jako pri operaci a teprve až usne,tak ji pichnou to na zastaveni srdce...jenže ona tak chtela žít, že ani po té uspávačce neusla. takže za mě bych to uz neudelala,ale tohle rozhodnuti je na každém... každý má hranice jinde

14.2.2021 08:30
impact

XXX.XXX.37.11

Realita je taková, že kdybyste ji nenechala uspat, budete si vyčítat, že jste ji trápila moc dlouho, že zemřela v bolesti a utrpení. A budete si vyčítat, že jste jí odchod neusnadnila injekcí..

Takhle prostě reálně smutek funguje.

Zkuste na to přestat myslet. Připomínejte si hezké chvíle, které jste prožily a nenimrejte se v tom, co mohlo být jinak.

Přidejte reakci

Přidat smajlík