
Americký pitbulteriér

Prodám Amerického pitbulteriéra - Nabízím štěňátka APT narozena 7.4. 2025 K...
18000 KčKarlas
XXX.XXX.210.210
Dobrý den, řeším v sobě dilema. Mame s manželem téměř 15letého psa. Náš pes má diagnostikován Cushingův syndrom, má nález na játrech a ledvinách, dále špatně chodí, do schodů jen s pomocí, je hluchý. Většinu dne prospí. Vet nám řekla, že vzhledem k výsledkům nedoporučuje nasazení vetorilu - léčba jednoho neduhu by posílila jiný. Máme se s pejskem pomalu rozloučit. Vidím na něm sama, že je situace špatná, ale na druhou stranu diky cushingu stále žere a pije. Manžel se spíše přiklání k eutanazii a zkrácení trápení a neodvratného konce a já váhám. Přece jen jsme ho měli doma téměř 15 let.
Prosim o radu, popřípadě zkušenost, kdy je již vhodné nechat psa uspat?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Otázku, jakou si kladete vy, si klade dřív nebo později skoro každý majitel psa. Já bych ho nenechala pomalu umírat. To, že žere a pije, není ten nejspolehlivější ukazatel, že ještě není čas mu pomoci důstojně odejít. Určitě u vás prožil krásných 15 let, tak ho nechte odejít doma, v jeho prostředí, ve vaší milující náručí (myslím tím, zavolat veterináře domů a nechat ho uspat doma). Buďte silní a udělejte to pro něj. Bolet to bude strašně... Ale mne by bolelo víc, dívat se na milovaného psa, jak pomalu řadu dní umírá a nic neudělat.
Karlas
XXX.XXX.210.210
Zapomněla jsem dodat, že již pejsek často neudrží stolici a občas i moč. Byl neskutečně čistotný a teď se mi i 2x do tydne stane, že má rano v pelechu bobky. A to vencime 5-6x denně,někdy i víc. Je to psychicky velmi vyčerpávající, nicméně i tak se stále snažíme to dávat. Obávám se, že nedokážu být kritická a poznat správný čas na důstojný odchod našeho psího parťáka.
Každopádně vsechny Vaše prispevky pročtu a zvážím. Děkuji.
neverend
XXX.XXX.213.247
Ano každému majiteli pejska a nejen pejska holt tahle chvíle jednou nastane.😔 Smutek je stejně velký jako byla láska, kterou jste dávali společně jeden druhému.Poznat kdy je čas je na pejskovi vidět.Poznáte kdy ztrácí chuť do života a nastává už jen trápení.
neverend
napsal(a):
Ano každému majiteli pejska a nejen pejska holt tahle chvíle jednou nastane.😔 Smutek je stejně velký jako byla láska, kterou jste dávali společně jeden druhému.Poznat kdy je čas je na pejskovi vidět.Poznáte kdy ztrácí chuť do života a nastává už jen trápení.
To je pravda. Ale nejhorší je, že to často vidět a poznat nechcete, tak to nevidíte reálně. Většinou až po čase zpětně zjistíte a uvědomíte si, že se to mělo udělat dříve.
neverend
XXX.XXX.213.247
eli22
napsal(a):
To je pravda. Ale nejhorší je, že to často vidět a poznat nechcete, tak to nevidíte reálně. Většinou až po čase zpětně zjistíte a uvědomíte si, že se to mělo udělat dříve.
Ano tomu rozumím,ale zase na druhou stranu lidi se nechávají kolikrát "týrat" a nikdo nesmí pomoci i když prosí o smrt.Pejsek je na tom z tohoto hlediska přeci jen trochu lépe.🙂
LRS
XXX.XXX.175.63
dobrý večer,
ještě před 2 měsíci jsem řešila podobnou věc...😢 měli jsme 15letou pitbulí holčičku (měla jsem ji jak druhé dítě).diagnostikovali ji rakovinu,prakticky na ni nebylo nic znát,normálně jedla,pila,je pravda,že hůř chodila(to se ale dalo přičítat věku a taky vyšší hmotnosti)...hůř se zvedala na zadní. až najednou mi přestávala chodit, pak ji zacala ochrnovat přední tlapka...obstarala jsem si na ní postroj pro horolezce(takze jsem vetsinu jeji váhy tahala já) ... nejakou dobu jsme takhle fungovaly.kdyz mela lepsi dny a mohla,tak letěla své obvyklé dlouhé trasy. pak ji ale ochrnula i druhá přední tlapka.cca poslednich 14dni jsem ji jen odtahla z pelechu do chodby na dlazbu,aby se vyčůrala,atd(měla přes 40kg,péče v posledni fazi byla náročná podobně jako u ležícího člověka). Nakonec jsme ji odnesli na vet.uspat. (zviklal mě názor, že v tomto stavu by v přírodě nepřežila) ale připadám si jako bych zradila nejlepsiho přítele. (na té vet.rekli,že ji nejdříve pichnou uspávačku jako pri operaci a teprve až usne,tak ji pichnou to na zastaveni srdce...jenže ona tak chtela žít, že ani po té uspávačce neusla. takže za mě bych to uz neudelala,ale tohle rozhodnuti je na každém... každý má hranice jinde
Realita je taková, že kdybyste ji nenechala uspat, budete si vyčítat, že jste ji trápila moc dlouho, že zemřela v bolesti a utrpení. A budete si vyčítat, že jste jí odchod neusnadnila injekcí..
Takhle prostě reálně smutek funguje.
Zkuste na to přestat myslet. Připomínejte si hezké chvíle, které jste prožily a nenimrejte se v tom, co mohlo být jinak.