
čivava dlouhosrstá s PP fenka

Prodám Čivavu - Chovatelská stanice nabízí k odběru od 5.4. fenečku čivavy...
22000 Kč
dobrý den, prosím o radu.
Máme cca 2 měsíce fenku z útulku, původně záchraněná z množírny. Jsou ji tak 3-4 roky.
Neudělá beze mě ani krok, při příchodu mě vítá, ale nenechá na sebe vůbec chytnout. Bojí se i vlastního stínu. Nechá na sebe chytit max. v malé chodbě, kde nemůže utéct. Tam úplně vytuhne a můžu si s ní dělat co chci. Ale nadšená z toho vůbec není, tak ji nestresuji.
A teď co potřebuji... Já bych jí chtěla naučit na vodítku, (procházky, návštěva veteriny) Koupila jsem postroj, nějakým způsobem jsem ji ho dala a vyrazily jsme na zahradu. Tedy já šla a ona ryla zadkem trávník. Nepomohly ani pamlsky a to je přitom hrozně nenažraná...
Tak nevím... mám to zkoušet každý den nebo dělat pauzy? Mám šanci ji to naučit?
Není to můj první pes, myslím že nějaké zkušenosti mám, jen jsem měla vždy psa od štěněte.
Děkuji za každý názor
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jestli už ji máš 2m a stav je takový, tak moc tlačíš na pilu, chtělo by to citlivější a sofistikovaný přístup, tedy určitě s fenkou intenzivně pracovat, ale citlivě a informovaně. A zase zde musím zmínit práci s klikrem, kterou bych asi já volila (také).
.
A nejsem si jistá, jak moc má smysl se tady rozepisovat. Co má smysl, je nastudovat knihu Trénink je rozhovor od F. Šusty.
A co má smysl, je obrátit se na někoho, kdo "umí" (opět uvedu Ostrava - koira, Praha - Eva Štemberová, možná nějaký seminář -stránky F. Šusty.....např.)
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tak tak...
a doma nechat courat vodítko, ať ji nemusíte lovit v koutě, kde nemá kam utéct.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Mon50
napsal(a):
To si úplně nemyslím, že bych tlačila, spíš si myslím, že ji nechávám docela prostor a teď jsem chtěla pomalu začít... je pravda, že jsem přemýšlela, že se obrátím na nějakou školku nebo odbornou pomoc. Tak díky za tip, na knihu se kouknu
Předně jde o to, co si myslí to zvíře :)
Upřímně řečeno si trochu myslím, že by se tyhlecty množky a kauzy měly řešit trochu jinak než rozdáním psů (za patřičný "adopční poplatek") lidem, kteří si s tím pak neví rady a celé měsíce trvá, než se dostaví nějaká výraznější pozitivní změna....
Uživatel s deaktivovaným účtem
"Nechá na sebe chytit max. v malé chodbě, kde nemůže utéct. Tam úplně vytuhne a můžu si s ní dělat co chci. Ale nadšená z toho vůbec není, tak ji nestresuji."i
tohle je stres jak hovado, můžeš být ráda, že parně nemá jako obrannou reakci útok. Pro mě - nepřiměřený tlak = moc na ni tlačíš (i to rytí zadkem místo špacíru, po dvou měsících).
Pamlsky nepomohly = necitlivý přístup, jistěže zvíře v takovém stresu nebude pamlskovat
"spíš si myslím, že ji nechávám docela prostor a teď jsem chtěla pomalu začít.."
ale to je to - ono to nechce nechávat prostor, pomalu začínat (po 2 měsících?), ale v podstatě intenzivně a "nenápadně", neboli citlivě, s fenkou pracovat.
A chce to s ní pracovat obecně, cvičit -, hrát si, vesele, ať s tebou co nejvíc spolupracuje, musíš si vybudovat autoritu, o kterou se ona bude moci psychicky opřít
No to já si myslím taky, připouštím, že si rady nevím, proto jsem tady.
Není to můj první pes, měla jsem vždy velkého psa, chodila na cvičák, ale s touhle vynervovanou hromádkou nevím.... Snažím se být v kontaktu co nejvíc, což jde protože ona beze mě neudělá krok.
A hladit a brát do ruky na chodbě ji nebudu, je logické, že stojí protože se bojí :-(
Uživatel s deaktivovaným účtem
"A hladit a brát do ruky na chodbě ji nebudu, je logické, že stojí protože se bojí :-("
Když se od vás fenka nehne, proč ji nutně musíte brát do ruky? Jako "zaženu tě do kouta, protože si tě chci pochovat a pomazlit" ?
Měla jsem psa, narodil se u mě, vychovala jsem ho, visel na mě, byl to závislák. Jediný okamžik kdy na mě vrčel- spíš bublal, bylo když jsem ho chtěla zvedat do náruče, jen tak bez důvodu. U veterináře na stůl, do vlaku a pod.( když to bylo nutné ) se nechal zvednou bez odporu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
rapotacka11
napsal(a):
Kdyby se byla dostala do rodiny, kde psa mají,
pomohlo by jí to - i tak by to šlo pomalu.
I tak by to trvalo dlouho.
Měla by v něm oporu, dodalo
by jí to odvahu.
Budete se obě trápit dlouho.
Nemusí se trápit dlouho, pomůže, když majitelka bude postupovat empaticky. Bude fenku pozorovat, nebude ji k ničemu nutit....
Mon50
napsal(a):
No to já si myslím taky, připouštím, že si rady nevím, proto jsem tady.
Není to můj první pes, měla jsem vždy velkého psa, chodila na cvičák, ale s touhle vynervovanou hromádkou nevím.... Snažím se být v kontaktu co nejvíc, což jde protože ona beze mě neudělá krok.
A hladit a brát do ruky na chodbě ji nebudu, je logické, že stojí protože se bojí :-(
Bude to chtít moře času, moře trpělivosti...dospělý pes ze špatných podmínek je sousto i pro zkušeného kynologa.
Taky mám fenu z útulku, předesílám, že ta ze špatných podmínek nejspíše není, ale i tak ta změna s psychikou psa notně zacvičí - nejdřív útulek, pak nová rodina. V prvních dnes u nás vůbec nebyla schopná usnout jinak než v náručí, takže pokud si s ní nikdo nelehnul, celý den nespala. Kvílela, když jsem odešla na záchod, do koupelny. V autě vyšilovala, pokud nemohla sedět na klíně....to mimochodem tak docela nezvládá dodnes (taky po 2 měsících).
Píšete, že ji nestresujete a že na ni netlačíte, ale z vašeho textu vyplývá opak, konkrétně tohle je síla
Nechá na sebe chytit max. v malé chodbě, kde nemůže utéct. Tam úplně vytuhne a můžu si s ní dělat co chci. Ale nadšená z toho vůbec není, tak ji nestresuji.
Odbornou terminologií se fena dostává za hranici FFF (fight, flight, freeze- bojuj, uteč, zamrzni) - utéci nemůže, tak zamrzá...být to jiná nátura, možná by volila ten boj a to by jistě nebyla příjemná záležitost.
V takovém stavu pes nevnímá povely, ignoruje pamlsky...v tuhle chvíli to není žrádlo, co by jí chybělo, chybí jí možnost kontroly a pocit bezpečí.
Zrovna tak pokud zadkem reje trávník, zbavujete jí obojího - bezpečí i možnosti kontroly - do takové situace byste se neměly vůbec dostat. Takže logicky - místo, abyste se blížily ke zlepšení, vzdalujete se od něj.
Nejsem si jistá, jestli váš problém vyřeší psí školka, tam se obvykle učí jiné věci. Krom toho byste se do školky nějak musely dostat, což si ve vašem případě bez stresu jako hrom neumím představit - a tam cizí prostředí, cizí lidi, cizí psi...
Vy potřebujete normálně fungovat v každodenním soužití. Doporučuju knížky, které zmiňovala hmn, neznám jiné, kde by byla tak srozumitelně popsaná práce se stresem. A zapomenout, že ten pes už by měl nějak fungovat a že už by přece měl to a to umět. Musíte vycházet z toho, co je tady a teď.
Terven
napsal(a):
Bude to chtít moře času, moře trpělivosti...dospělý pes ze špatných podmínek je sousto i pro zkušeného kynologa.
Taky mám fenu z útulku, předesílám, že ta ze špatných podmínek nejspíše není, ale i tak ta změna s psychikou psa notně zacvičí - nejdřív útulek, pak nová rodina. V prvních dnes u nás vůbec nebyla schopná usnout jinak než v náručí, takže pokud si s ní nikdo nelehnul, celý den nespala. Kvílela, když jsem odešla na záchod, do koupelny. V autě vyšilovala, pokud nemohla sedět na klíně....to mimochodem tak docela nezvládá dodnes (taky po 2 měsících).
Píšete, že ji nestresujete a že na ni netlačíte, ale z vašeho textu vyplývá opak, konkrétně tohle je síla
Nechá na sebe chytit max. v malé chodbě, kde nemůže utéct. Tam úplně vytuhne a můžu si s ní dělat co chci. Ale nadšená z toho vůbec není, tak ji nestresuji.
Odbornou terminologií se fena dostává za hranici FFF (fight, flight, freeze- bojuj, uteč, zamrzni) - utéci nemůže, tak zamrzá...být to jiná nátura, možná by volila ten boj a to by jistě nebyla příjemná záležitost.
V takovém stavu pes nevnímá povely, ignoruje pamlsky...v tuhle chvíli to není žrádlo, co by jí chybělo, chybí jí možnost kontroly a pocit bezpečí.
Zrovna tak pokud zadkem reje trávník, zbavujete jí obojího - bezpečí i možnosti kontroly - do takové situace byste se neměly vůbec dostat. Takže logicky - místo, abyste se blížily ke zlepšení, vzdalujete se od něj.
Nejsem si jistá, jestli váš problém vyřeší psí školka, tam se obvykle učí jiné věci. Krom toho byste se do školky nějak musely dostat, což si ve vašem případě bez stresu jako hrom neumím představit - a tam cizí prostředí, cizí lidi, cizí psi...
Vy potřebujete normálně fungovat v každodenním soužití. Doporučuju knížky, které zmiňovala hmn, neznám jiné, kde by byla tak srozumitelně popsaná práce se stresem. A zapomenout, že ten pes už by měl nějak fungovat a že už by přece měl to a to umět. Musíte vycházet z toho, co je tady a teď.
Děkuji za reakci... já ji opravdu nechci stresovat, nejde mi o mazlení, jen jak ji nasadit ten obojek, když by bylo potřeba... Nechám to být, nechám tomu volný průběh.
Mon50
napsal(a):
Děkuji za reakci... já ji opravdu nechci stresovat, nejde mi o mazlení, jen jak ji nasadit ten obojek, když by bylo potřeba... Nechám to být, nechám tomu volný průběh.
To je nesmysl. Jakmile jste si ji dovezla domů, měla jste za původním životem udělat tlustou čáru a začít hned první den od začátku jako se štěnětem. Klidně, trpělivě, systematicky, důsledně, laskavě a taky tak, abyste byla pro fenu vždy a za všech okolností naprosto čitelná.
Pokud tomu necháte volný průběh, nejspíš se nikam nepohnete x let. Ona nebude mít potřebu něco měnit. Tu potřebu musíte mít Vy a musíte fenu přesvědčit.
Ze kterého útulku ji máte? To byla někde v kotci nebo u někoho v domácí péči, než šla k Vám?
Doma už měla mít dávno couračku, aby se s ní dalo manipulovat. Klidně, laskavě, se slovním doprovodem.
Pamlsky nejspíš nechce, protože NECHÁPE systém odměn. Ten ji taky musíte nejprve naučit. Všechno ji musíte napřed naučit. Kdo ji to naučí, když tomu necháte volný průběh? Sama od sebe asi těžko.
Uživatel s deaktivovaným účtem
"Bude fenku pozorovat, nebude ji k ničemu nutit...."
tento přístup v sobě skrývá jedno možné úskalí a to, že se fenka v lepším případě zakonzervuje v tom stavu, v jakém je, v horším začne "couvat"
důležitá slůvka - eustres a distres, neboli míra tlaku na zvíře .....(viz výše uvedená kniha)
impact
napsal(a):
To je nesmysl. Jakmile jste si ji dovezla domů, měla jste za původním životem udělat tlustou čáru a začít hned první den od začátku jako se štěnětem. Klidně, trpělivě, systematicky, důsledně, laskavě a taky tak, abyste byla pro fenu vždy a za všech okolností naprosto čitelná.
Pokud tomu necháte volný průběh, nejspíš se nikam nepohnete x let. Ona nebude mít potřebu něco měnit. Tu potřebu musíte mít Vy a musíte fenu přesvědčit.
Ze kterého útulku ji máte? To byla někde v kotci nebo u někoho v domácí péči, než šla k Vám?
Doma už měla mít dávno couračku, aby se s ní dalo manipulovat. Klidně, laskavě, se slovním doprovodem.
Pamlsky nejspíš nechce, protože NECHÁPE systém odměn. Ten ji taky musíte nejprve naučit. Všechno ji musíte napřed naučit. Kdo ji to naučí, když tomu necháte volný průběh? Sama od sebe asi těžko.
jež množírny a byla v útulku, kde bylo asi dvacet psů pohromadě... pořád na ni mluvím, chodí za mnou, na jméno už reaguje.. ale je pořád hrozně vyplašená, proto nevím, kdy a jak.. myslím si totiž to samé, když ji nechám být, zůstane jak je... máme velkou zahradu, jsme pořád vlastně venku, takže obojek nepotřebuje, ale neumím si představit, že s ní budu muset ven. Myslela jsem si, že třeba lehce něco odchyti od druhého psa, ale no vn moc, přitom to je její kámoš. spíš si myslím, zda to není na škodu, že je ještě druhý pes...
fakt to s ní nechci po...
stačí pohyb ruky nebo spadne tužka na zem a je v trapu...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Taková práce je prostě "vyšší dívčí", nestačí, že člověk už někdy nějakýho psa měl. Nejvíc by vám asi pomohlo, kdyby vám to na ní ukázal někdo osobně, ale musel by to být někdo, kdo ví a umí.
Mon50
napsal(a):
jež množírny a byla v útulku, kde bylo asi dvacet psů pohromadě... pořád na ni mluvím, chodí za mnou, na jméno už reaguje.. ale je pořád hrozně vyplašená, proto nevím, kdy a jak.. myslím si totiž to samé, když ji nechám být, zůstane jak je... máme velkou zahradu, jsme pořád vlastně venku, takže obojek nepotřebuje, ale neumím si představit, že s ní budu muset ven. Myslela jsem si, že třeba lehce něco odchyti od druhého psa, ale no vn moc, přitom to je její kámoš. spíš si myslím, zda to není na škodu, že je ještě druhý pes...
fakt to s ní nechci po...
stačí pohyb ruky nebo spadne tužka na zem a je v trapu...
A v tom útulku ji nevodili na vodítku? Nebo jak Vám ji předali? Si jako neumím úplně představit, že dám do adopce psa, který neumí jít na vodítku na procházku. To má ten útulek prazvláštní praktiky.
Já úplně nevím, co by měla pochytit od druhého psa? Nasazování obojku? Kontakt s člověkem? Pochopte, že tohle ji ten pes prostě nenaučí.
Pokud jí dáte možnost chovat se jako v množírně a jako v útulku - žít v bezpečné vzdálenosti od člověka, tak se nikdy nezmění. To Vy jí musíte ukázat, že se dá žít i jinak. A to i za tu cenu, že ji "zatlačíte" do kouta, sednete si k ní a budete si s ní povídat. Nebo ji pohladíte, podrbete, ukážete jí, že fyzický kontakt může být i příjemný.
To je ale strašně těžký popisovat na dálku. Jednak neznám psa, pak ani Vás, no a ve finále bych byla moc nerada, kdyby byla nějaká moje rada špatně pochopena.
Nicméně já u bázlivých psů vůbec neřeším jejich strach. Protože oni nemají důvod se bát. Jsem tu já a nikdo už jim nebude ubližovat. A když se rozhodnu je pohladit, pohladím je. Když je chci pochovat, pochovám je. Bez ohledu na to, jestli se chce psovi v ten moment raději umřít.. To je jakoby o mém vnitřním nastavení. Když nad strachem nepřemýšlím já, nepřemýšlí nad ním ani pes. V tomhle můžete být taky zapykaný. Že se k ní v jejich očích chováte divně..
Zkoušela jste si k ní lehnout na zem? Co bude dělat?
Jak máte dlouhé vodítko? Zkoušela jste na zahradě aspoň pětimetrovou šňůru? Obecně je lepší začínat manipulaci vodítkem na dálku, ať má pes možnost situaci aspoň trochu kontrolovat.
impact
napsal(a):
A v tom útulku ji nevodili na vodítku? Nebo jak Vám ji předali? Si jako neumím úplně představit, že dám do adopce psa, který neumí jít na vodítku na procházku. To má ten útulek prazvláštní praktiky.
Já úplně nevím, co by měla pochytit od druhého psa? Nasazování obojku? Kontakt s člověkem? Pochopte, že tohle ji ten pes prostě nenaučí.
Pokud jí dáte možnost chovat se jako v množírně a jako v útulku - žít v bezpečné vzdálenosti od člověka, tak se nikdy nezmění. To Vy jí musíte ukázat, že se dá žít i jinak. A to i za tu cenu, že ji "zatlačíte" do kouta, sednete si k ní a budete si s ní povídat. Nebo ji pohladíte, podrbete, ukážete jí, že fyzický kontakt může být i příjemný.
To je ale strašně těžký popisovat na dálku. Jednak neznám psa, pak ani Vás, no a ve finále bych byla moc nerada, kdyby byla nějaká moje rada špatně pochopena.
Nicméně já u bázlivých psů vůbec neřeším jejich strach. Protože oni nemají důvod se bát. Jsem tu já a nikdo už jim nebude ubližovat. A když se rozhodnu je pohladit, pohladím je. Když je chci pochovat, pochovám je. Bez ohledu na to, jestli se chce psovi v ten moment raději umřít.. To je jakoby o mém vnitřním nastavení. Když nad strachem nepřemýšlím já, nepřemýšlí nad ním ani pes. V tomhle můžete být taky zapykaný. Že se k ní v jejich očích chováte divně..
Zkoušela jste si k ní lehnout na zem? Co bude dělat?
Jak máte dlouhé vodítko? Zkoušela jste na zahradě aspoň pětimetrovou šňůru? Obecně je lepší začínat manipulaci vodítkem na dálku, ať má pes možnost situaci aspoň trochu kontrolovat.
tohle js si právě myslela, že prostě musí a časem pochopí, že žádné nebezpečí ode mě nehrozí i za cenu, že je v koutě, když se jí chci dotknout. Opravdu nemám jinou možnost ji to vodítko nasadit...já vím, že se bojí, jak mi tady někteří predhazovali, vím že není bez pohybu, že chce, ale že strachu... mluvím na ni klidně, dotknu se jí a zase mluvím... když ji hladím je ve střehu, ale líbí se jí to. Jakmile má možnost, tak tedy hned uteče..
sedavam si na zem, ona přijde, teď třeba sedím na zemi a ona přijde a lehne si těsně vedle mě, až se mě dotýká, ale při sebemenším pohybu vypálí pryč...
Vodítko mám pevné, dlouhé asi jen 2 M... když se bránila, nechala jsem ji, že tedy půjdu za ní kam bude chtít, tak měla tendence utéct domů.
Děkuji vám za trpělivost se mnou, dlouho js se rozmýšlela zda si ji vzít. Mám práci, že jsem často doma, věděla jsem že to nebude lehké, mám čas, nikam nespěchám
Ale psala jste, že běhá všude za Vámi. Tak pořiďte dlouhou, přiměřeně tenkou šňůru a pracujte s tím, že běhá za Vámi. Šňůru tam mějte jen mimoděk. A to klidně i doma. Až si na šňůru zvykne, tak ji začněte učit, že šňůra má konec a že za něj už se nedostane. Až se naučí i tohle, začněte ji učit to, že šňůru ovládáte Vy.
Tohle se dá vysvětlit během jednoho dne a nebo se dají učit delší dobu všechny tři kroky naráz. Záleží, jak moc empatická k fence budete a jakou bude mít fenka odezvu.