Fiasko na cvičáku

Výchova psa není jen o cvičáku a povelech. Pokud nepotkává pejsky jinde než na cvičáku, je pochopitelný, že z nich byl paf a byli pro něj důležitější než cokoliv jinýho. Je třeba pejska nechávat kontaktovat se se psy průběžně, na procházkách.

Pokud vás na cvičáku nenaučí, jak pracovat na přivolání a netahání mimo cvičák, považuju to za sprosté a nedala bych za takový cvičák ani korunu. K čemu vám je, že pejsek funguje (fungoval) na cvičáku, když nemáte instrukce, jak ho zvládnout doma? Dobrý cvičitel by vás měl co nejlépe naučit právě to běžné fungování a právě to, jak s pejskem pracovat v každodenním provozu. Připadá mi smutný, kolik takových nešťastných lidí potkávám, co mi hlásí, že na cvičáku poslouchá, ale jinak si s ním nevědí rady....

Jako obvykle doporučuji knížku Svého psa nestřílejte, dozvíte se aspoň ten základ, co vám měli říct na cvičáku....
A pokud to máte blízko do Prahy, zkuste se dostat na cvičení k Evě Štemberový.

Ještě k tomu nekrmení před cvičákem.... to mi připadá dost zcestné. Pokud chcete psa učit běžnou ovladatelnost, nemusíte ho snad trápit hlady, aby vám šel líp na pamlsky, ne? Jestli vám to poradili na cvičáku, tak si parně chtějí pojistit, že budete mít "krásné a rychlé" výsledky a tudíž nebudete litovat těch peněz. Že vám ale pes v praxi nebude fungovat, už si dohromady s bídným cvičákem nedáte... a to je smutný.

Ale mimochodem takovou depku jsem měla ze situace se psem poté, co jsme se přestěhovali z velkoměsta na maloměsto a pes přestal potkávat psy. Do tý doby zhruba zvladatelná agrese ke psům narostla neuvěřitelně a bylo skoro bez šance nějak výrazně s tím pohnout (tím hlubší deprese tehdy). I když jsem se snažila, doopravdický pokroky nastaly o pět let později po přestěhování na pejskařsky lepší místo....

Já bych tak ráda, aby se mohl socializovat s jinými psy. Jenže bydlíme na vsi a tady nikdo moc nevenčí a psy neřeší. Kamarádíme se stejně starým psem od sousedů, tam ho vodím na návštěvy často, ale to jejich hraní to je taky zážitek sám pro sebe - většinu času se ti dva mladí muži snaží jeden druhého obskočit, čímž se po chvíli tak znaví, že si lehnou celí urousaní každý na jinou stranu zahrady a je po socializaci. I s těmi cvičáky je to tady o ničem, v dojezdové vzdálenosti jsou dva (zhruba srovnatelné) a soukromý cvičitel, který by mi pomohli a poradil ani jeden. Ale knížku si určitě přečtu, děkuju za tip.

Mousinka napsal(a):
na cvičák by majitelé neměli brát feny, když haraji.
nedivte se, s haravkou u nosu nebude poslouchat žádný pes 😂 příroda, no 🐕😂

Ten lajk byl omylem.

Kde jste se dočetla, že tam byla háravka? To, že je to nadrženej rozmazlenej puberťák fakt neznamená, že fena hárá.

Mousinka napsal(a):
na cvičák by majitelé neměli brát feny, když haraji.
nedivte se, s haravkou u nosu nebude poslouchat žádný pes 😂 příroda, no 🐕😂

Naopak, na cvičák bereme i háravé feny, psi se musí naučit, poslochat musí i vedle háravky.

ale taky mohla
nebo jiná....
ona je teď taková doba hromadného hárání

Mousinka napsal(a):
na cvičák by majitelé neměli brát feny, když haraji.
nedivte se, s haravkou u nosu nebude poslouchat žádný pes 😂 příroda, no 🐕😂

S tím si dovolím nesouhlasit, pes se musí naučit fungovat i vedle háravky :)

PumaCZ napsal(a):
S tím si dovolím nesouhlasit, pes se musí naučit fungovat i vedle háravky :)

jo, jako teoreticky hezký.......
ale on ten trénink je nějaký postupný proces a fungování vedle háravky je pro psa (některé/většinu) level až nejvyšší......
pročpak na zkoušky nastupují háravky až poslední?

impact napsal(a):
Ten lajk byl omylem.

Kde jste se dočetla, že tam byla háravka? To, že je to nadrženej rozmazlenej puberťák fakt neznamená, že fena hárá.

No já si myslím něco podobnýho...
v šesti měsících to bylo ještě štěně, takže fungoval....no a teď ho holt víc zajímaly psí holky než nějaký cvičení.

Možná by nebylo od věci natrénovat ovladatelnost v přítomnosti psa od sousedů...pohrajou si a pak se trochu pocvičí, pak zase volná zábava s občasným přivoláním a předsednutím a hrát si můžeš jít zase až na povel.
Nějaké odložení, kdy se budu chvíli věnovat sousedovu psu a pak zase volníčko. Aby se prostě pašák naučil fungovat v přítomnosti jiného psa.
A hlavně důsledně vyžadovat splnění povelů....tzn. i třeba zajistit, aby na přivolání přišel třeba stopovačkou.

Odměny (salám, sýr) mu byly úplně jedno, když už jsem mu to vnutila, tak to vyplivl. Přitom jsem mu jako obvykle už sobotní večeři ani nedělní snídani nedávala a musel tedy mít hlad.

No a myslím, že nemá smysl ho trápit hlady, když to evidentně nefunguje.

Na cvičáku kňučel a tahal celou hodinu....nevím, jak máte veliký cvičák, ale já bych se domluvila, že budu cvičit někde dál od psů...tak daleko, aby už pes byl schopnej vnímat i mě a postupně přibližovat, s tím, že ale musí mít natrénováno z domova, že cviky musí v klidovém prostředí ovládat na jedničku.....pes by měl zjistit, že kňučení a tahání opravdu není způsob, jak se dostat k ostatním psům.

Nejsem žádný odborník, někdo možná poradí lépe, ale mě tohle velí selskej rozum....

Nemyslím si,že to byla háravka,to by tam po ní šíleli všichni. Pes dospívá,není to už štěně,co visí na majiteli,ale puberťák,kterým cloumají hormony. Ten bude reagovat teď na každou fenu, před háráním,po hárání,s faleškou,kastrovanou i jen takovou a makovou ono zvlášť,jestli má jedinýho kámoše a s tím si hrajou jen tak,že se vzájemně nakrývají, tak jiný způsob ani nezná.
Pes umí,to co umí, a funguje v prostředí,kde ho nic neruší a kde všechno zná - doma,zahrada. Teď je potřeba to přesunout o level výš a na cvičáku vám s tímhle zjevně neporadí. Je potřeba cvičit všude a pravidelně a často,opakovat a hlavně být nekompromisně důsledný. Pokud umí chodit u nohy,když ho nic nerozptyluje a netahat na vodítku, choďte se projít po vesnici,kde štěkají psi za plotem. Nejdřív ve větší vzdálenosti,až to zmákne,tak se můžete přiblížit. V přírodě nejdřív cvičte na nějaké polní cestě, pak až v zapachovaném lese. Pokud máte možnost,jezděte cvičit i do města (tam si i najděte kámoše na socializaci a normální hraní v psích parcích apod.) A nevěšte hlavu,tímhle si prošel skoro každý začátečník. Jako štěně jste pro něj byla středem vesmíru,pak jste polevili,nebyl čas, chuť, pes se mezitím přehoupl do věku puberťáka, který by měl výkyvy,i kdyby ta pauza nebyla. Bude to teď složitější,ale není potřeba nad tím lámat hůl. Ale chce to čas, důslednost a nepolevovat

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jo, jako teoreticky hezký.......
ale on ten trénink je nějaký postupný proces a fungování vedle háravky je pro psa (některé/většinu) level až nejvyšší......
pročpak na zkoušky nastupují háravky až poslední?

Tak my jak s Barušákem, tak teď s Hachim na cvičák chodíme bez ohledu na to, zda tam háravka je nebo není, už od začátku (Baru 6 měsíců, Hachi 3 měsíce). A ačkoli je Hachi absolutní puberťák, co to zkouší, dal se ukočírovat i s háravkou. A pro mě to byla dobrá zkušenost.

Venku také potkáte háravky a nikoho nebude zajímat, že váš pes je ve výcviku teprve na začátku..

A zkoušky sem netahejte, protože ti psi je v klidu zvládnou i po háravce. Ale je nefér jim zkoušku oproti fenám ztěžovat.

Joan04 napsal(a):
Já bych tak ráda, aby se mohl socializovat s jinými psy. Jenže bydlíme na vsi a tady nikdo moc nevenčí a psy neřeší. Kamarádíme se stejně starým psem od sousedů, tam ho vodím na návštěvy často, ale to jejich hraní to je taky zážitek sám pro sebe - většinu času se ti dva mladí muži snaží jeden druhého obskočit, čímž se po chvíli tak znaví, že si lehnou celí urousaní každý na jinou stranu zahrady a je po socializaci. I s těmi cvičáky je to tady o ničem, v dojezdové vzdálenosti jsou dva (zhruba srovnatelné) a soukromý cvičitel, který by mi pomohli a poradil ani jeden. Ale knížku si určitě přečtu, děkuju za tip.

Proto bych si mladýho psa na vesnici nepořídila.... protože to je fakt naprd na socializaci.
Na vašem místě bych tedy hledala možnosti, kde socializovat pravidelně a víc než s jedním psem od sousedů. A zároveň postupně učit ovladatelnost u psů. Přijde mi ale logický, že když se mladýmu samci upírá kontakt se psy (byť jen tím, že bydlíte na blbým místě), pejsek je z toho mimo.

Na cvičáky jsem po mnoha pokusech rezignovala. Přijde mi škoda peněz za něco tak mizernýho, co jsem měla možnost vidět a účastnit se toho ještě v začátečnických letech.... Ani jako kontakt se psy to nebylo dobrý, spíš akorát na zkažení nebo pokousání vlastního psa.

janaa napsal(a):
Nemyslím si,že to byla háravka,to by tam po ní šíleli všichni. Pes dospívá,není to už štěně,co visí na majiteli,ale puberťák,kterým cloumají hormony. Ten bude reagovat teď na každou fenu, před háráním,po hárání,s faleškou,kastrovanou i jen takovou a makovou ono zvlášť,jestli má jedinýho kámoše a s tím si hrajou jen tak,že se vzájemně nakrývají, tak jiný způsob ani nezná.
Pes umí,to co umí, a funguje v prostředí,kde ho nic neruší a kde všechno zná - doma,zahrada. Teď je potřeba to přesunout o level výš a na cvičáku vám s tímhle zjevně neporadí. Je potřeba cvičit všude a pravidelně a často,opakovat a hlavně být nekompromisně důsledný. Pokud umí chodit u nohy,když ho nic nerozptyluje a netahat na vodítku, choďte se projít po vesnici,kde štěkají psi za plotem. Nejdřív ve větší vzdálenosti,až to zmákne,tak se můžete přiblížit. V přírodě nejdřív cvičte na nějaké polní cestě, pak až v zapachovaném lese. Pokud máte možnost,jezděte cvičit i do města (tam si i najděte kámoše na socializaci a normální hraní v psích parcích apod.) A nevěšte hlavu,tímhle si prošel skoro každý začátečník. Jako štěně jste pro něj byla středem vesmíru,pak jste polevili,nebyl čas, chuť, pes se mezitím přehoupl do věku puberťáka, který by měl výkyvy,i kdyby ta pauza nebyla. Bude to teď složitější,ale není potřeba nad tím lámat hůl. Ale chce to čas, důslednost a nepolevovat

Moc a moc děkuji za naději, jsem z toho fakt špatná a váš příspěvek mě povzbudil

Bez ohledu jestli to na něco mělo vliv nebo ne, přijde mi naprosto ujetý vynechat před návštěvou cvičáku dvě dávky žrádla. Ještě bych pochopila nenakrmit ho těsně před, ale i den předem večer?
Po psím dorostenci, kterej se po dlouhé pauze dostal na cvičák, bych požadovala naprostý minimum a nic moc bych neočekávala. A hlavně bych z jedný nepodařený návštěvy nic nevyvozovala. Ono ani u starejch mazáků není každej den posvícení.
A co se týče toho postupného zvyšování kritérií, souhlasím s hmn. Třeťáka na základce taky nebudete učit kvadratický rovnice.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jo, jako teoreticky hezký.......
ale on ten trénink je nějaký postupný proces a fungování vedle háravky je pro psa (některé/většinu) level až nejvyšší......
pročpak na zkoušky nastupují háravky až poslední?

Protože u spousty cviků je pes vzdálen od psovoda, a třeba na 30 metrů lehá na stejné místo jako psi před ním (např. odložení za poklusu, vysílání vpřed), a ve sportovce už pouhé čichnutí k zemi (i když je jinak celý cvik v pořádku) znamená bodovou ztratu - tam by to bylo vůči samcům opravdu nefér.

Není to proto, že by ti psi nebyli schopní cvičit, ale aby neměli nefér podmínky.

A třeba u zachranářů se háravky vůbec neřeší, ale zase nemají tak přísné bodování

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jo, jako teoreticky hezký.......
ale on ten trénink je nějaký postupný proces a fungování vedle háravky je pro psa (některé/většinu) level až nejvyšší......
pročpak na zkoušky nastupují háravky až poslední?

kde jinde je lepsi prostředí na nacvik fen - nez cvicak?
venku na ulici mam rozhodne mensi kontrolu nad okolím....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
kde jinde je lepsi prostředí na nacvik fen - nez cvicak?
venku na ulici mam rozhodne mensi kontrolu nad okolím....

naprosto boží pro necvičeného puberťáka, kterému se snaží vštípit základní poslušnost, a na tom place, kde by mělo být na cvičení maximální soustředění, tak HÁRAVKA.....a zatmění mozku....a při příští návštěvě pak bude pes dělat co?
no naprosto ideální pro ten řízený výcvik, není liž pravda
pak můžu to okolí=cvičák kontrolovat maximálně tak, že ho opustím.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
naprosto boží pro necvičeného puberťáka, kterému se snaží vštípit základní poslušnost, a na tom place, kde by mělo být na cvičení maximální soustředění, tak HÁRAVKA.....a zatmění mozku....a při příští návštěvě pak bude pes dělat co?
no naprosto ideální pro ten řízený výcvik, není liž pravda
pak můžu to okolí=cvičák kontrolovat maximálně tak, že ho opustím.....

Ten pes má za sebou 20 (slovy DVACET) lekcí poslušnosti - to snad už základy má a cviky zná.

... teda když pominu, že tam ani žádná haravka pravděpodobně nebyla.

Tohle je jen snůška výmluv - nic víc, nic míň

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
naprosto boží pro necvičeného puberťáka, kterému se snaží vštípit základní poslušnost, a na tom place, kde by mělo být na cvičení maximální soustředění, tak HÁRAVKA.....a zatmění mozku....a při příští návštěvě pak bude pes dělat co?
no naprosto ideální pro ten řízený výcvik, není liž pravda
pak můžu to okolí=cvičák kontrolovat maximálně tak, že ho opustím.....

a prestanes chodit i na ulici a do parku?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a prestanes chodit i na ulici a do parku?

Jj, a vylezeš ven, až se pes dostane přes pubertu, a sám od sebe se všechno v klidu domova naučí...

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Jj, a vylezeš ven, až se pes dostane přes pubertu, a sám od sebe se všechno v klidu domova naučí...

me vždycky jenom bavi, ze když pes nevnima - vždycky za to muze haravka.
i kdyz tam zrovna zadna nehara - i tak urcite nekdy předtím harala nebo - bude

Takový vyšilování z fenky ne-háravky mi předvedl pes víckrát, jednou dokonce z tříměsíční. Bez ohledu na to, že je kastrovanej. Prostě některý fenky voní nějak jinak, přičítám to i kombinaci nervů psa (labil nervák), okolností, atd.
Podle mě by instruktor na cvičáku měl zasáhnout a upravit situaci tak, aby se mladej pes nenechal takto vyšilovat, protože to je úplně k ničemu, případně akorát k horšímu.

Podle mě by instruktor na cvičáku měl zasáhnout

tak to bezesporu.
pes, co je pretoceny se nic neuci.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Ten pes má za sebou 20 (slovy DVACET) lekcí poslušnosti - to snad už základy má a cviky zná.

... teda když pominu, že tam ani žádná haravka pravděpodobně nebyla.

Tohle je jen snůška výmluv - nic víc, nic míň

jaký pes?
já nepíšu k žádnému konkrétnímu psu ale obecně k tématu "háravka-cvičák-výcvik"

"a prestanes chodit i na ulici a do parku?"
a proč bych to, u všech všudy, dělala?!

bych i řekla, že ulice, park, louky, pole les.....jsou výměrou XXXnásobně větší než plocha cvičáku a tudíž je i větší šance na nějakou tu trasu bez háravky

na cvičák, na rozdíl od luk, polí lesů a jiné volné krajiny, nechodím venčit, procházkovat ani turistikovat, ale cvičit.....a to vskutku řízeně, takže taková neřízená háravka by uměla hezky zrušit výcvik ostatním

Asi tak... v parku jedine, co po psu v takovem pripade chcete, je, aby bez vetsich excesu prosel. Na cvicaku se po psu pozaduje obcas i neco vic nez chuze bez skrceni na obojku a na rozdil od parku jaksi nejde jit jinudy.
Ten pes ma sice za sebou slovy dvacet lekci na cvicaku, ale naposledy pred pul rokem v dobe, kdy byl jeste stene. Mezitim prisla puberta a obdobi, kdy z rodinnych duvodu zustal ladem a fungoval jen v zachovnem rezimu - krmeni, venceni - co jsem pochopila.
Fakt bych neocekavala, ze v tomhle veku prijde na cvicak a navaze tam, kde prestal.

Terven napsal(a):
Asi tak... v parku jedine, co po psu v takovem pripade chcete, je, aby bez vetsich excesu prosel. Na cvicaku se po psu pozaduje obcas i neco vic nez chuze bez skrceni na obojku a na rozdil od parku jaksi nejde jit jinudy.
Ten pes ma sice za sebou slovy dvacet lekci na cvicaku, ale naposledy pred pul rokem v dobe, kdy byl jeste stene. Mezitim prisla puberta a obdobi, kdy z rodinnych duvodu zustal ladem a fungoval jen v zachovnem rezimu - krmeni, venceni - co jsem pochopila.
Fakt bych neocekavala, ze v tomhle veku prijde na cvicak a navaze tam, kde prestal.

Pak je ale potřeba, aby si majitelka sáhla do svědomí - kdyby s ním systematicky pracovala, tak teď nedostane takovou studenou sprchu. Tohle nebylo fér ani vůči tomu psovi, a je zbytečné to házet na nějakou imaginární haravku.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Pak je ale potřeba, aby si majitelka sáhla do svědomí - kdyby s ním systematicky pracovala, tak teď nedostane takovou studenou sprchu. Tohle nebylo fér ani vůči tomu psovi, a je zbytečné to házet na nějakou imaginární haravku.

Já to vím, že to je moje chyba. Bohužel se nám stala smutná věc a výcvik šel stranou. Můj dotaz zněl, zda mám ještě šanci to zachránit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Výchova psa není jen o cvičáku a povelech. Pokud nepotkává pejsky jinde než na cvičáku, je pochopitelný, že z nich byl paf a byli pro něj důležitější než cokoliv jinýho. Je třeba pejska nechávat kontaktovat se se psy průběžně, na procházkách.

Pokud vás na cvičáku nenaučí, jak pracovat na přivolání a netahání mimo cvičák, považuju to za sprosté a nedala bych za takový cvičák ani korunu. K čemu vám je, že pejsek funguje (fungoval) na cvičáku, když nemáte instrukce, jak ho zvládnout doma? Dobrý cvičitel by vás měl co nejlépe naučit právě to běžné fungování a právě to, jak s pejskem pracovat v každodenním provozu. Připadá mi smutný, kolik takových nešťastných lidí potkávám, co mi hlásí, že na cvičáku poslouchá, ale jinak si s ním nevědí rady....

Jako obvykle doporučuji knížku Svého psa nestřílejte, dozvíte se aspoň ten základ, co vám měli říct na cvičáku....
A pokud to máte blízko do Prahy, zkuste se dostat na cvičení k Evě Štemberový.

Zkusím nabídnout trochu opačný pohled. Spousta psů funguje pouze na cvičáku, protože mimo cvičák se s nimi nepracuje. Pořádáme na cvičáku kurzy základní poslušnosti, fakt jenom ty základy pro neznalé. Hodinu tam člověk vysvětluje jak motivovat, jak načasovat odměnu, jak se nenechat vláčet na vodítku + všem říkám, věnujte tomu alespoň 3x denně pět minut. Po týdnu se ptám jak to šlo, odpověď " No, víte, teď jsme toho měli hodně, přivezli uhlí, děti omarodily, pršelo, bylo moc vedro, zima....". Je prostě to cvičení při venčení nebaví, chtějí se projít, relaxovat, pokecat s kámoškou. Ideální je, když potkají jiné pejskaře a psi se pak mezi sebou vylítají, jsou šťastní, unavení. Pak samozřejmě tahají za cizími psy ještě více, protože to je vlastně jediná a nejlepší zábava z celého dne. To prostě cvičák nevytrhne, s tou cca hodinou výcviku týdně.

Joan04 napsal(a):
Já to vím, že to je moje chyba. Bohužel se nám stala smutná věc a výcvik šel stranou. Můj dotaz zněl, zda mám ještě šanci to zachránit.

V této situaci by se chovala podobně většina psů, a když na tom zamakáte (i mimo cvičák), tak to za měsíc dáte zase dohromady

Inspektor Pišišvor napsal(a):
V této situaci by se chovala podobně většina psů, a když na tom zamakáte (i mimo cvičák), tak to za měsíc dáte zase dohromady

Jé, děkuji za povzbuzení, to bych měla takovou radost!! Už jsme se do toho zase pustili, tak za pár týdnů třeba napíšu, jak se to vyvinulo...

whasabi napsal(a):
Zkusím nabídnout trochu opačný pohled. Spousta psů funguje pouze na cvičáku, protože mimo cvičák se s nimi nepracuje. Pořádáme na cvičáku kurzy základní poslušnosti, fakt jenom ty základy pro neznalé. Hodinu tam člověk vysvětluje jak motivovat, jak načasovat odměnu, jak se nenechat vláčet na vodítku + všem říkám, věnujte tomu alespoň 3x denně pět minut. Po týdnu se ptám jak to šlo, odpověď " No, víte, teď jsme toho měli hodně, přivezli uhlí, děti omarodily, pršelo, bylo moc vedro, zima....". Je prostě to cvičení při venčení nebaví, chtějí se projít, relaxovat, pokecat s kámoškou. Ideální je, když potkají jiné pejskaře a psi se pak mezi sebou vylítají, jsou šťastní, unavení. Pak samozřejmě tahají za cizími psy ještě více, protože to je vlastně jediná a nejlepší zábava z celého dne. To prostě cvičák nevytrhne, s tou cca hodinou výcviku týdně.

Naprosto souhlasím. Výcvik je potřeba zapojit do všech činností se psem. Nedovedu si představit, že bych chodila se psem po venku a nechtěla po něm žádné cviky poslušnosti - sedni, lehni, vstaň, ke mně, k noze, zůstaň, a další. I doma se se psem částečně domlouváme pomocí povelů pro běžnou provozní poslušnost. Částečně rozumí beze slov. Ale to je už důsledek dlouholetého soužití.

whasabi napsal(a):
Zkusím nabídnout trochu opačný pohled. Spousta psů funguje pouze na cvičáku, protože mimo cvičák se s nimi nepracuje. Pořádáme na cvičáku kurzy základní poslušnosti, fakt jenom ty základy pro neznalé. Hodinu tam člověk vysvětluje jak motivovat, jak načasovat odměnu, jak se nenechat vláčet na vodítku + všem říkám, věnujte tomu alespoň 3x denně pět minut. Po týdnu se ptám jak to šlo, odpověď " No, víte, teď jsme toho měli hodně, přivezli uhlí, děti omarodily, pršelo, bylo moc vedro, zima....". Je prostě to cvičení při venčení nebaví, chtějí se projít, relaxovat, pokecat s kámoškou. Ideální je, když potkají jiné pejskaře a psi se pak mezi sebou vylítají, jsou šťastní, unavení. Pak samozřejmě tahají za cizími psy ještě více, protože to je vlastně jediná a nejlepší zábava z celého dne. To prostě cvičák nevytrhne, s tou cca hodinou výcviku týdně.

Tak tento pohled zcela chápu.
Ale nechápu, jaktože lidi nevědí, jak trénovat se psem přivolání a mají úplně nulovou metodiku, když jim údajně pes na cvičáku funguje. To jako jak tam funguje? Nebo jakože jakmile odejdou z cvičáku, tak rázem zapomenou všechno, co tam slyšeli? Anebo je to opravdu tak, že tam žádnou metodiku nemají a cvičí se prapodivně... a pes holt funguje, protože to je jinej režim a jiný prostředí?

Z mých zkušeností bohužel v 99% to druhý.
Akorát se vymýšlelo, jaký pamlsky teda musím nosit, aby pes fungoval aspoň na tom cvičáku (a jásání "vidíte že to jde" a "konečně dostala rozum", když jsem začala nosit párečky).
Na cvičáku zadavatelky se zase evidentně vymýšlí, jak dlouho před cvičením psa nekrmit...

Joan04 napsal(a):
Já to vím, že to je moje chyba. Bohužel se nám stala smutná věc a výcvik šel stranou. Můj dotaz zněl, zda mám ještě šanci to zachránit.

Myslím, že se to dá dát dohromady :) Pár týdnů, měsíců. Když se to vezme za dobrej konec, pokroky jsou vidět brzy (a naopak, pokud i přes snahu nejsou pokroky, je něco špatně).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak tento pohled zcela chápu.
Ale nechápu, jaktože lidi nevědí, jak trénovat se psem přivolání a mají úplně nulovou metodiku, když jim údajně pes na cvičáku funguje. To jako jak tam funguje? Nebo jakože jakmile odejdou z cvičáku, tak rázem zapomenou všechno, co tam slyšeli? Anebo je to opravdu tak, že tam žádnou metodiku nemají a cvičí se prapodivně... a pes holt funguje, protože to je jinej režim a jiný prostředí?

Z mých zkušeností bohužel v 99% to druhý.
Akorát se vymýšlelo, jaký pamlsky teda musím nosit, aby pes fungoval aspoň na tom cvičáku (a jásání "vidíte že to jde" a "konečně dostala rozum", když jsem začala nosit párečky).
Na cvičáku zadavatelky se zase evidentně vymýšlí, jak dlouho před cvičením psa nekrmit...

Anebo je to opravdu tak, že tam žádnou metodiku nemají a cvičí se prapodivně.

zkusila jste nekdy cvicit - s lidma?
je to dooost poucne a na prasky
a clovek casto vali oci, co vsechno lidi vymysli.


ale jinak - pes neni hloupy.
velmi rychle prijde na to, ze na cvicaku je svet cernobily - netoleruje se neduslednost, po vykonanem povelu je odmena - tak tam proste funguje.
takze ano, je to hodne tim konkretnim prostredim.
jen tim nemyslim tu louku, kde se to deje, ale ten pristup. ten funguje.

"zkusila jste nekdy cvicit - s lidma?
je to dooost poucne a na prasky
a clovek casto vali oci, co vsechno lidi vymysli."

Jasně, to si dovedu představit. Zároveň si ale nevybavím, že bych se byť na jednom z těch 7-8 vyzkoušených cvičáků dozvěděla správnou metodiku třebas toho přivolání....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"zkusila jste nekdy cvicit - s lidma?
je to dooost poucne a na prasky
a clovek casto vali oci, co vsechno lidi vymysli."

Jasně, to si dovedu představit. Zároveň si ale nevybavím, že bych se byť na jednom z těch 7-8 vyzkoušených cvičáků dozvěděla správnou metodiku třebas toho přivolání....

a jaka je spravna metodika privolani?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a jaka je spravna metodika privolani?

Podle toho, co vídám u lidí typu na-cvičáku-funguje, je to "několikrát zopakuju povel v různý tónině a náladě a pes buď přijde nebo ne"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Podle toho, co vídám u lidí typu na-cvičáku-funguje, je to "několikrát zopakuju povel v různý tónině a náladě a pes buď přijde nebo ne"

několikrát zopakuju povel

no vidíte.
a ja jsem třeba nezazila cvicak, kde by jedna ze zásadních rad nebyla - povel se nikdy neopakuje.
ruzne toniny uz vůbec neexistuji ( povel ma byt co nejvíce konstatni, nemenny, neosobni )
Povelem se pes ani nelaka, ani se mu nevyhrozuje. atd.

no a tyhle rady v praxi pak vypadaji tak, jak pisete vy.

Joan04 napsal(a):
Jé, děkuji za povzbuzení, to bych měla takovou radost!! Už jsme se do toho zase pustili, tak za pár týdnů třeba napíšu, jak se to vyvinulo...

Máte pudla, "chytrého nekonfliktního" psa, myslím, že není třeba chodit na cvičák, základ máte(jestli tam tedy nechodíte jen z důvodu socializace a aby měl pes vyžití) a denně cvičit při procházce a hraní se dá přece ne?! i kdyby jste tomu tenkrát měla věnovat 5 minut denně..., cvičím se psem denně a on o tom ani neví, prostě jak jste do té doby se psem komunikovala? Pod pojmem cvičení si nepředstavujte nějaký dril(taky občas dostane za trest důraznou 5 minutovku poslušnosti za nekázeň, to nezapírám), jen prostě známá slova s intonací hlasu (povely) kterými se psem komunikuju, protože jinak mluvíme každý jinou řečí svého kmene.....přežijte pubertu psa úplně v klidu, cvičte s ním, když jste si jistrá splněním povelu,duďte důsledná, chvalte a ono to pude i bez cvičáku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak tento pohled zcela chápu.
Ale nechápu, jaktože lidi nevědí, jak trénovat se psem přivolání a mají úplně nulovou metodiku, když jim údajně pes na cvičáku funguje. To jako jak tam funguje? Nebo jakože jakmile odejdou z cvičáku, tak rázem zapomenou všechno, co tam slyšeli? Anebo je to opravdu tak, že tam žádnou metodiku nemají a cvičí se prapodivně... a pes holt funguje, protože to je jinej režim a jiný prostředí?

Z mých zkušeností bohužel v 99% to druhý.
Akorát se vymýšlelo, jaký pamlsky teda musím nosit, aby pes fungoval aspoň na tom cvičáku (a jásání "vidíte že to jde" a "konečně dostala rozum", když jsem začala nosit párečky).
Na cvičáku zadavatelky se zase evidentně vymýšlí, jak dlouho před cvičením psa nekrmit...

Tohle je těžké, no. Podle mě tam hraje roli více faktorů:
- člověk - začátečník opravdu narazí na cvičák, který je pro něho nevhodný, např. dost často výcvikáři mající celý život služební plemena úplně nepochopí mentalitu třeba chrta
- člověk narazí na cvičák, jehož metody nesedí jemu osobně a má problém je pak používat (a ono těch metodik je hodně, nelze říct že jedna jediná je správně)
- jsou lidé, kteří se venku stydí (často mladí lidé), takže na cvičáku fungují, ale venku před lidmi se cítí hloupě, když se něco nepovede hned a místo nácviku psa raději odvlečou pryč nebo ho ve vzteku různě naháněji, pleskají vodítkem apod.
- jsou lidé, kteří pro práci se zvířaty nemají vrozený cit, takže ze začátku jim to funguje před člověkem, který je vede, ale venku se v tom ztrácí
atd.

Například měla jsem na cvičáku paní cca 60 let, s půlročním štěnětem "labradora". Její největší problém, když vidí jiné psy, je jako šílený, tahá, bije ho vodítkem ale nic nepomáhá, už ji povalil, manžel ho chce dát pryč. Hodina vysvětlování jak a co dělat, základní rada - nenechte se nikdy psem smýkat k jinému psu, on musí pochopit, že taháním na vodítku svého cíle nedosáhne. Paní děkuje, odchází, z auta na druhé straně cvičáku vystupuje další klient se psem. Labrador se zapře a táhne paní za kamarádem, paní za ním klopýtá, snaha ho zastavit veškerá žádná, jen u toho provolává pomalu zlatíčko, to tak nemůžeš rychle, jejda já spadnu. Nespadla, pes ji dotáhl k druhému, nadšené si hrají, paní se směje. Ptám se jí, jestli se teď zachovala správně. Paní s nevěřícným výrazem " ale to je Vilíček, on ho má rád, oni si vždycky tak vyhrají". Marné, marné, marné.

whasabi - a jistě jste té paní s labíkem poradili, jak psa fyzicky zvládnout, když to evidentně nedávala :)
Takhle mě na jednom z prvních cvičáků nutili nepoužívat ohlávku, a výsledek byl co asi.. že mě pes odvlekl, kam potřeboval, když na to došlo.

Neříkám, že za všechno můžou cvičáky, tu hlavní dřinu musí člověk odmakat na psovi sám a průběžně. Jen jsem opravdu nepotkala "klasickej cvičák", kterej by mně a mýmu psovi k něčemu byl, kde bysme se dozvěděli něco důležitýho o učení základní ovladatelnosti.
Nepočítám Evu Štemberovou a podobný jedince, ale to není klasickej cvičák.

Ty základní věci, co nám pak na cvičáku šly a za co byl pes obdivovanej, buď uměl sám od sebe (chodit po lávce) nebo jsem ho to naučila sama podle návodů nalezených na internetu, v knihách, u mimo-cvičákových lidí. Kdybych se držela rad z cvičáků, nedovedu si představit, do jakých sr. bysme se dostali....

Keriotin - mě přijde, že vy jste zažila nějaký "špatný" cvičák a tím pádem musí být špatné úplně všechny ... My třeba máme cvičák, rozdělený na cvičení sportovky a na socializaci a běžnou provozní poslušnost - kde se člověk fakt naučí ty základy a hlavně takové ty věci, které se vám v běžném životě hodí. Vedou to dvě paní, které sami mají smečku perfektně ovladatelných psů - ti psi se tam celé lekce s nimi pohybují a fungují snad na myšlenku, úplně stejně fungují i na procházkách, koupačkách a výletech mimo cvičák.....


Jasně, to si dovedu představit. Zároveň si ale nevybavím, že bych se byť na jednom z těch 7-8 vyzkoušených cvičáků dozvěděla správnou metodiku třebas toho přivolání....

Píšete pořád o tom, že na cvičácích jste se nedozvěděla správnou metodiku přivolání, a prozradíte nám tedy, jaká ta metodika je správná? Nebo je to tajné?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
whasabi - a jistě jste té paní s labíkem poradili, jak psa fyzicky zvládnout, když to evidentně nedávala :)
Takhle mě na jednom z prvních cvičáků nutili nepoužívat ohlávku, a výsledek byl co asi.. že mě pes odvlekl, kam potřeboval, když na to došlo.

Neříkám, že za všechno můžou cvičáky, tu hlavní dřinu musí člověk odmakat na psovi sám a průběžně. Jen jsem opravdu nepotkala "klasickej cvičák", kterej by mně a mýmu psovi k něčemu byl, kde bysme se dozvěděli něco důležitýho o učení základní ovladatelnosti.
Nepočítám Evu Štemberovou a podobný jedince, ale to není klasickej cvičák.

Ty základní věci, co nám pak na cvičáku šly a za co byl pes obdivovanej, buď uměl sám od sebe (chodit po lávce) nebo jsem ho to naučila sama podle návodů nalezených na internetu, v knihách, u mimo-cvičákových lidí. Kdybych se držela rad z cvičáků, nedovedu si představit, do jakých sr. bysme se dostali....

Paní s labíkem jsme neporadili, jak psa fyzicky zvládnout, poradili jsme jí, jak pracovat na sebekontrole a soustředění psa.
Ona by ho fyzicky zvládla, minimálně v tom půl roce, v té době měl ani ne 15 kilo (zjevně nebyl čistokrevný). Tam v tom konkrétním případě se ho ani zvládnout fyzicky nepokusila, prostě za ním běžela, protože přijel Vilíček, a on ho má tak rád a chce ho přivítat, přeci.

marcelaamax napsal(a):
Keriotin - mě přijde, že vy jste zažila nějaký "špatný" cvičák a tím pádem musí být špatné úplně všechny ... My třeba máme cvičák, rozdělený na cvičení sportovky a na socializaci a běžnou provozní poslušnost - kde se člověk fakt naučí ty základy a hlavně takové ty věci, které se vám v běžném životě hodí. Vedou to dvě paní, které sami mají smečku perfektně ovladatelných psů - ti psi se tam celé lekce s nimi pohybují a fungují snad na myšlenku, úplně stejně fungují i na procházkách, koupačkách a výletech mimo cvičák.....


Jasně, to si dovedu představit. Zároveň si ale nevybavím, že bych se byť na jednom z těch 7-8 vyzkoušených cvičáků dozvěděla správnou metodiku třebas toho přivolání....

Píšete pořád o tom, že na cvičácích jste se nedozvěděla správnou metodiku přivolání, a prozradíte nám tedy, jaká ta metodika je správná? Nebo je to tajné?

Kdybych zažila jeden blbý cvičák, tak nic neřeknu. Potřebovala jsem se psem pomoct, zkoušela jsem to se cvičáky hodně let a na hodně různých místech, a bylo to úplně k ničemu nebo k horšímu.

Metodika učení přivolání, která mi připadá efektivní u dospělýho psa, je povel - vteřina - příchod psa dobrovolný nebo s dopomocí (intonační navigace, stopovačka) - odměna adekvátní psově spolupráci - pes čeká na propuštění nebo další povel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kdybych zažila jeden blbý cvičák, tak nic neřeknu. Potřebovala jsem se psem pomoct, zkoušela jsem to se cvičáky hodně let a na hodně různých místech, a bylo to úplně k ničemu nebo k horšímu.

Metodika učení přivolání, která mi připadá efektivní u dospělýho psa, je povel - vteřina - příchod psa dobrovolný nebo s dopomocí (intonační navigace, stopovačka) - odměna adekvátní psově spolupráci - pes čeká na propuštění nebo další povel.

No a na cvičáku vám doporučovali jakou metodu pro naučení přivolání?

Já jsem teda nebyla asi na tolika cvičácích jako vy, ale dohromady na 3 a tahle metodika přivolání byla doporučována na všech . A to jsem byla na těch třech nejbližších, ne že bych hledala ty nejlepší, ale tak možná jsem měla jen štěstí...

marcelaamax napsal(a):
No a na cvičáku vám doporučovali jakou metodu pro naučení přivolání?

Já jsem teda nebyla asi na tolika cvičácích jako vy, ale dohromady na 3 a tahle metodika přivolání byla doporučována na všech . A to jsem byla na těch třech nejbližších, ne že bych hledala ty nejlepší, ale tak možná jsem měla jen štěstí...

Vybavím si tři nebo čtyři cvičáky, kde se přivolání nedělalo vůbec (jeden z nich byl "socializační", no kéžby...).
Pak dva, kde se pes přivolal na pamlsek, což většina moc neuměla. Na jednom z nich proto cvičitelka zkoušela cosi se stopovačkou (půjčila si moji...), ale stejně jí to moc nešlo.
Pak jeden, kde si pamatuju hlavně dlouhé povídání cvičitelky o tom, že přivolání je nejtěžší věc a nejspíš nám potrvá roky, než se to pejsek naučí. Učili jsme se "oční kontakt" a navedení pejska gestem k sobě, což mi na puberťáka extrémně řešícího psy ani jedno nefungovalo, vše se dělalo na pamlsky, pes mi je plival. Víc si z tamní výuky přivolání nepamatuju.
Na posledním vyzkoušeným se přivolávalo na pamlsky. Někteří psi to zvládli, někteří ne, tak se nějak polapili a "jakože nic".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vybavím si tři nebo čtyři cvičáky, kde se přivolání nedělalo vůbec (jeden z nich byl "socializační", no kéžby...).
Pak dva, kde se pes přivolal na pamlsek, což většina moc neuměla. Na jednom z nich proto cvičitelka zkoušela cosi se stopovačkou (půjčila si moji...), ale stejně jí to moc nešlo.
Pak jeden, kde si pamatuju hlavně dlouhé povídání cvičitelky o tom, že přivolání je nejtěžší věc a nejspíš nám potrvá roky, než se to pejsek naučí. Učili jsme se "oční kontakt" a navedení pejska gestem k sobě, což mi na puberťáka extrémně řešícího psy ani jedno nefungovalo, vše se dělalo na pamlsky, pes mi je plival. Víc si z tamní výuky přivolání nepamatuju.
Na posledním vyzkoušeným se přivolávalo na pamlsky. Někteří psi to zvládli, někteří ne, tak se nějak polapili a "jakože nic".

Hm, tak to já stejně jako marcelaamax znám hlavně cvičáky, kde se přivolání cvičí právě tou klasickou metodou "cukru a biče", tedy psa mám na stopce, zavolám, nepřijde, doškubu ho k sobě a tam do něho nacpu klobás .
Jinou metodiku znám v podstatě jenom z cvičáků, kde se pracuje pomocí operantního podmiňování, ale zase tyhle cvičáky jsou dneska více doporučovány než ta klasika. Tak nevím.

whasabi napsal(a):
Hm, tak to já stejně jako marcelaamax znám hlavně cvičáky, kde se přivolání cvičí právě tou klasickou metodou "cukru a biče", tedy psa mám na stopce, zavolám, nepřijde, doškubu ho k sobě a tam do něho nacpu klobás .
Jinou metodiku znám v podstatě jenom z cvičáků, kde se pracuje pomocí operantního podmiňování, ale zase tyhle cvičáky jsou dneska více doporučovány než ta klasika. Tak nevím.

Použití stopovačky jsem zažila na jediným cvičáku, kde cvičitelka použila tu moji a pak tam na stopce chodil ještě agresivní NO, co šel po lidech. Bez náhubku. Já tam byla za exota, že mám psa s náhubkem.

whasabi napsal(a):
Hm, tak to já stejně jako marcelaamax znám hlavně cvičáky, kde se přivolání cvičí právě tou klasickou metodou "cukru a biče", tedy psa mám na stopce, zavolám, nepřijde, doškubu ho k sobě a tam do něho nacpu klobás .
Jinou metodiku znám v podstatě jenom z cvičáků, kde se pracuje pomocí operantního podmiňování, ale zase tyhle cvičáky jsou dneska více doporučovány než ta klasika. Tak nevím.

Se omlouvám za šťourání - jen bych poopravila terminologii
"Cukr a bič" je taky operantní podmiňování, ono má totiž čtyři kvadranty a zahrnuje i tresty. Asi jste spíš měla na mysli pozitivní posilování.

Terven napsal(a):
Se omlouvám za šťourání - jen bych poopravila terminologii
"Cukr a bič" je taky operantní podmiňování, ono má totiž čtyři kvadranty a zahrnuje i tresty. Asi jste spíš měla na mysli pozitivní posilování.

Ano, i operantní podmiňování zahrnuje tresty, ale pracuje se tam trochu jinou metodikou, a více se používají negativní tresty. Jinak mám za to, že pozitivní posilování je jenom český název pro operantní podmiňování, tedy je to totéž.

Tou metodou "cukru a biče" jsem myslela výcvik pomocí klasického podmiňování. Možná jsem to trochu nešťastně napsala.

whasabi napsal(a):
Ano, i operantní podmiňování zahrnuje tresty, ale pracuje se tam trochu jinou metodikou, a více se používají negativní tresty. Jinak mám za to, že pozitivní posilování je jenom český název pro operantní podmiňování, tedy je to totéž.

Tou metodou "cukru a biče" jsem myslela výcvik pomocí klasického podmiňování. Možná jsem to trochu nešťastně napsala.

Jinak mám za to, že pozitivní posilování je jenom český název pro operantní podmiňování, tedy je to totéž.

Ne, to opravdu ne. Pozitivní posilování je součást operantního podmiňování, je to jen jeden z jeho kvadrantů.
Operantní podmiňování znamená, že se tvor učí z následků svého chování. Zahrnuje pozitivní podmiňování, negativní podmiňování, pozitivní trest, negativní trest. Takže i impuls el. obojku nebo rána bičem jako důsledek chování psa je operantní podmiňování -konkrétně pozitivní trest.
Edit- a cukr a bič určitě není klasické podmiňování.

Terven napsal(a):
Jinak mám za to, že pozitivní posilování je jenom český název pro operantní podmiňování, tedy je to totéž.

Ne, to opravdu ne. Pozitivní posilování je součást operantního podmiňování, je to jen jeden z jeho kvadrantů.
Operantní podmiňování znamená, že se tvor učí z následků svého chování. Zahrnuje pozitivní podmiňování, negativní podmiňování, pozitivní trest, negativní trest. Takže i impuls el. obojku nebo rána bičem jako důsledek chování psa je operantní podmiňování -konkrétně pozitivní trest.
Edit- a cukr a bič určitě není klasické podmiňování.

OK, vlastně máte pravdu, odborně je opravdu termín pozitivní zpevnění, nebo pozitivní posílení součást operantního podmiňování.

Obecně, lidově řečeno, často používané "cvičíme pozitivkou", ale přitom používají ty tresty, tedy vlastně cvičí operantně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máte pudla, "chytrého nekonfliktního" psa, myslím, že není třeba chodit na cvičák, základ máte(jestli tam tedy nechodíte jen z důvodu socializace a aby měl pes vyžití) a denně cvičit při procházce a hraní se dá přece ne?! i kdyby jste tomu tenkrát měla věnovat 5 minut denně..., cvičím se psem denně a on o tom ani neví, prostě jak jste do té doby se psem komunikovala? Pod pojmem cvičení si nepředstavujte nějaký dril(taky občas dostane za trest důraznou 5 minutovku poslušnosti za nekázeň, to nezapírám), jen prostě známá slova s intonací hlasu (povely) kterými se psem komunikuju, protože jinak mluvíme každý jinou řečí svého kmene.....přežijte pubertu psa úplně v klidu, cvičte s ním, když jste si jistrá splněním povelu,duďte důsledná, chvalte a ono to pude i bez cvičáku.

No jak jsem komunikovala - kašlala jsem na důslednost, to vidím jako největší chybu. Na procházkách to bylo přesně tak, jak kdosi výše popsal - přivolání několikrát zopakováno v různé tónině a hlasitosti a pes buď přišel nebo ne. U nás jsou velká pole a louky,vidím široko daleko, žádný les ani silnice. Tak jsem se ani nemusela bát neposluchu vypustit. Stejně vždycky běhá tak, aby mě neztratil z dohledu. Když jsme někoho potkali, běžel ho nejprve náležitě přivítat a pak teprve (možná) zareagoval na povel. Ještě, že je tak roztomilej a nikdo mi dosud nevynadal... Ale do budoucna to každopádně takhle nechci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vybavím si tři nebo čtyři cvičáky, kde se přivolání nedělalo vůbec (jeden z nich byl "socializační", no kéžby...).
Pak dva, kde se pes přivolal na pamlsek, což většina moc neuměla. Na jednom z nich proto cvičitelka zkoušela cosi se stopovačkou (půjčila si moji...), ale stejně jí to moc nešlo.
Pak jeden, kde si pamatuju hlavně dlouhé povídání cvičitelky o tom, že přivolání je nejtěžší věc a nejspíš nám potrvá roky, než se to pejsek naučí. Učili jsme se "oční kontakt" a navedení pejska gestem k sobě, což mi na puberťáka extrémně řešícího psy ani jedno nefungovalo, vše se dělalo na pamlsky, pes mi je plival. Víc si z tamní výuky přivolání nepamatuju.
Na posledním vyzkoušeným se přivolávalo na pamlsky. Někteří psi to zvládli, někteří ne, tak se nějak polapili a "jakože nic".

muzu vedet, podle ceho jste si ty cvicaky vybirala?

jako - ja nezpochybnuji, ze jsou nefunkcni cvicaky.
ale najit jich tolika s jednim jedinym psem -tedy v pomerne kratkem casovem obdobi ?

co tedy rozhoduje, když si vybirate, kam pujdete ?
vzdalenost, reference?

u me to bylo jinak. první pes - chodila jsem na jeden cvicak.
pak druhého -po 10ti letech -tak jsem zkusila druhy cvicak( i jsem byla prestehovana).
po dalších 10ti letech treti.
A diky referencim ziskanym na tomhle cvicaku jsem poznala hafo dalších stejne smýšlejících lidi a nakonec jsem dosla k trenérce, kterou jsem uz nevymenila.

ale ani o jednom tom cvicaku nemuzu napsat, ze by tam rikaly nefunkcni rady pro - rodinného psa.

Neposluchu nechte odznačkovat rajon, vylítat, pak ho zavolejte, ale musíte si být jistá že poslechne (kokino za odměnu, výtačka, pochvala ) připněte ho na vodítko , dejte si 15 m u nohy při zastavení sednout nebo jinou obecnou poslušnost, to musíte už z cvičáku znát, co a jak....pak psa pustíte, pohrajete si-potaháte se o uzel nebo co pes preferuje jako velkou odměnu, pak ho párkrát zavoláte ke mě-kokino,ale opravudu musí dojít(dlouhé vodítko nebo velký zájem psa) a máte procvičíno i vyvenčíno a pes na vás bude viset, protože budete jeho středobod světa.

Joan04 napsal(a):
No jak jsem komunikovala - kašlala jsem na důslednost, to vidím jako největší chybu. Na procházkách to bylo přesně tak, jak kdosi výše popsal - přivolání několikrát zopakováno v různé tónině a hlasitosti a pes buď přišel nebo ne. U nás jsou velká pole a louky,vidím široko daleko, žádný les ani silnice. Tak jsem se ani nemusela bát neposluchu vypustit. Stejně vždycky běhá tak, aby mě neztratil z dohledu. Když jsme někoho potkali, běžel ho nejprve náležitě přivítat a pak teprve (možná) zareagoval na povel. Ještě, že je tak roztomilej a nikdo mi dosud nevynadal... Ale do budoucna to každopádně takhle nechci.

mate odpověď :-)
zacnete se psovi věnovat i mimo cvicak - a urcite se to ukaze a projevi i na jeho chovani na cvicaku

urcite s tim pujde neco udelat!

Na žádný cvičák jsem nikdy nechodila a můžu říct, že přivolání psa je hodně odvislé od samostatnosti psa nebo jak bych to popsala, prostě aby na mě pes nekašlal v momentě, kdy objeví lepší zábavu, vždy si musí myslet, že tu zábavu obstarávám já.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na žádný cvičák jsem nikdy nechodila a můžu říct, že přivolání psa je hodně odvislé od samostatnosti psa nebo jak bych to popsala, prostě aby na mě pes nekašlal v momentě, kdy objeví lepší zábavu, vždy si musí myslet, že tu zábavu obstarávám já.....

Naprostá pravda - jsou obrovské rozdíly mezi plemeny a i mezi jedinci. A záleží na tom, co pes považuje za nejlepší zábavu. Pokud je to míček nebo přetahování, tak to mu jsem schopna obstarat. Moje služebně starší fena na míček či hračky venku povětšinou kašle, TOP zábava jsou myši a pachy zvěře a s tím já soupeřit nemůžu. Navíc je silně nezávislá a samostatná, nemá problém s tím, že jí zmizím za obzorem. Jakékoliv donucování a korekce - zvýšení hlasu, přitažení za šňůru apod. do budoucna její ochotu ke spolupráci ještě zhorší. Jediné řešení je naučit se s tím pracovat, sledovat jí a počkat si na moment, kdy je velká šance, že přivolání se zadaří a ochotně přiběhne z vlastní vůle. Anebo prostě v jistých úsecích nevypouštět, pohrát si s volbou trasy, s motivací...
Pinčová má též různé zájmy a i lovecký pud, ale je to naopak totální závislák, takže se s ní pracuje o 100% snáz. Ono to plemeno má i v popisu ochotu ke spolupráci a závislost na člověku. A obecně se mi o dost líp pracuje s její hyperaktivitou než s pasivním neposloucháním Vikiny.
Pudl má myslím blíže k pinčovi, takže věřím, že nechytí-li se zadavatelka nějakých pochybných rad, určitě to půjde.
Já osobně, pokud vyjdu s odstátými psy ven, vždycky se snažím co nejrychleji dostat někam, kde si mohou navolno upustit přetlak a pak už je s nima docela dobrá domluva

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
muzu vedet, podle ceho jste si ty cvicaky vybirala?

jako - ja nezpochybnuji, ze jsou nefunkcni cvicaky.
ale najit jich tolika s jednim jedinym psem -tedy v pomerne kratkem casovem obdobi ?

co tedy rozhoduje, když si vybirate, kam pujdete ?
vzdalenost, reference?

u me to bylo jinak. první pes - chodila jsem na jeden cvicak.
pak druhého -po 10ti letech -tak jsem zkusila druhy cvicak( i jsem byla prestehovana).
po dalších 10ti letech treti.
A diky referencim ziskanym na tomhle cvicaku jsem poznala hafo dalších stejne smýšlejících lidi a nakonec jsem dosla k trenérce, kterou jsem uz nevymenila.

ale ani o jednom tom cvicaku nemuzu napsat, ze by tam rikaly nefunkcni rady pro - rodinného psa.

První tři cvičáky jsme stihli v prvním bydlišti v rozmezí 2 let. První cvičák podle vzdálenosti, ten byl s přehledem nejtragičtější, další podle dobrýho dojmu z webovek, další "tak prostě zkusíme další, tady dokonce mají oddělení pro konfliktní psy, paráda, to si budou vědět rady".
Další jsem zkoušela v novým bydlišti, kde byly jen dva, tak jsem zašla na oba. Jeden jsem zavrhla hned, na druhej jsem zkusila parkrát přijít.
Poslední v aktuálním bydlišti podle referencí na internetu.
Na dva mě vzali kamarádi pejskaři.
Napříč ČR, velkoměsto, maloměsto i průměrný město.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
První tři cvičáky jsme stihli v prvním bydlišti v rozmezí 2 let. První cvičák podle vzdálenosti, ten byl s přehledem nejtragičtější, další podle dobrýho dojmu z webovek, další "tak prostě zkusíme další, tady dokonce mají oddělení pro konfliktní psy, paráda, to si budou vědět rady".
Další jsem zkoušela v novým bydlišti, kde byly jen dva, tak jsem zašla na oba. Jeden jsem zavrhla hned, na druhej jsem zkusila parkrát přijít.
Poslední v aktuálním bydlišti podle referencí na internetu.
Na dva mě vzali kamarádi pejskaři.
Napříč ČR, velkoměsto, maloměsto i průměrný město.

Slušnej vzorek

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na žádný cvičák jsem nikdy nechodila a můžu říct, že přivolání psa je hodně odvislé od samostatnosti psa nebo jak bych to popsala, prostě aby na mě pes nekašlal v momentě, kdy objeví lepší zábavu, vždy si musí myslet, že tu zábavu obstarávám já.....

že přivolání psa je hodně odvislé od samostatnosti psa

však i proto tu opakovane padal ten dotaz, jaka je ta spravna metoda na privolani.


protoze to, ze psovi dam povel a pak ho donutim stopovackou prijit a odmenim ho -to proste univerzalni a jedina spravna rada -není.

udelali byste to psovi, co se boji a strachy nezere? fungovalo by to?
atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
První tři cvičáky jsme stihli v prvním bydlišti v rozmezí 2 let. První cvičák podle vzdálenosti, ten byl s přehledem nejtragičtější, další podle dobrýho dojmu z webovek, další "tak prostě zkusíme další, tady dokonce mají oddělení pro konfliktní psy, paráda, to si budou vědět rady".
Další jsem zkoušela v novým bydlišti, kde byly jen dva, tak jsem zašla na oba. Jeden jsem zavrhla hned, na druhej jsem zkusila parkrát přijít.
Poslední v aktuálním bydlišti podle referencí na internetu.
Na dva mě vzali kamarádi pejskaři.
Napříč ČR, velkoměsto, maloměsto i průměrný město.

a všechno skupinove lekce? a hned se psem?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a všechno skupinove lekce? a hned se psem?

Jo, skupinovky. Na ty první jsem byla příliš zelenáč na to, aby mě napadlo jít bez psa (natož abych uměla posoudit, co jo a co ne) a na ty pozdější už jsem si věřila dost na to, že si kdyžtak pojedeme po svým a nenechám si do psa šahat cvičitelema ani psama, což se taky stalo.
Indi mi nabízeli jen na jednom, zavrhla jsem z různých důvodů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
že přivolání psa je hodně odvislé od samostatnosti psa

však i proto tu opakovane padal ten dotaz, jaka je ta spravna metoda na privolani.


protoze to, ze psovi dam povel a pak ho donutim stopovackou prijit a odmenim ho -to proste univerzalni a jedina spravna rada -není.

udelali byste to psovi, co se boji a strachy nezere? fungovalo by to?
atd.

Na Noru tahle metoda funguje možná teď po dvou letech, protože už dávno ví, vo co go, akorát někdy není na příjmu, tak ta stopovačka slouží jako zesilovač signálu.

ale donutit Noru k něčemu fyzicky je nemožné. To leda že by s sebou člověk kromě lana tahal i naviják.

Joan04 napsal(a):
No jak jsem komunikovala - kašlala jsem na důslednost, to vidím jako největší chybu. Na procházkách to bylo přesně tak, jak kdosi výše popsal - přivolání několikrát zopakováno v různé tónině a hlasitosti a pes buď přišel nebo ne. U nás jsou velká pole a louky,vidím široko daleko, žádný les ani silnice. Tak jsem se ani nemusela bát neposluchu vypustit. Stejně vždycky běhá tak, aby mě neztratil z dohledu. Když jsme někoho potkali, běžel ho nejprve náležitě přivítat a pak teprve (možná) zareagoval na povel. Ještě, že je tak roztomilej a nikdo mi dosud nevynadal... Ale do budoucna to každopádně takhle nechci.

Njn, ono se to bude blbě přeučovat.

Holt je to daň za to, že pes je malý a hodný.

Kdybyste měla psa, co se z dohledu klidně ztratí a když se běží s někým náležitě vítat, dotyčný si strachy cvnkne do gatí, tak byste na tu nedůslednost v tomto směru netrpěla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na Noru tahle metoda funguje možná teď po dvou letech, protože už dávno ví, vo co go, akorát někdy není na příjmu, tak ta stopovačka slouží jako zesilovač signálu.

ale donutit Noru k něčemu fyzicky je nemožné. To leda že by s sebou člověk kromě lana tahal i naviják.

A to já zas fyzicky donutím, protože má 10 kg, ale následek každého takového fyzického donucení je výrazně větší nechuť k další spolupráci.

Terven napsal(a):
A to já zas fyzicky donutím, protože má 10 kg, ale následek každého takového fyzického donucení je výrazně větší nechuť k další spolupráci.

Tak jí neříkejte ke mě, když už taháte, ale něco jiného, třeba jdeme.....nebo "ale sypej potvoro"..aby věděla, že nedělá dobře, že by mohlo být i zle...

Nebožka erdela měla přivolání tak něco mezi 80-90%, přišla vždy, ale ty zbylá procenta byla v duchu: už jdu-já jdu, ale počkej, ještě s podívám, co je tady....
současná bulina plní skoro na 95%, jen to kazí, že doběhne, předá mi babu a zase běží - to mám na svědomí já, že jí rychle pouštím po povelu....nebo to neudělá s radostí, protože jí něco překazím nebo prostě to pokazím já, protože jsem nas*ná a pes to pozná...ale k takové obecné ovladatelnosti psa nám to stačí...je ovladatelná i na volno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jí neříkejte ke mě, když už taháte, ale něco jiného, třeba jdeme.....nebo "ale sypej potvoro"..aby věděla, že nedělá dobře, že by mohlo být i zle...

Nebožka erdela měla přivolání tak něco mezi 80-90%, přišla vždy, ale ty zbylá procenta byla v duchu: už jdu-já jdu, ale počkej, ještě s podívám, co je tady....
současná bulina plní skoro na 95%, jen to kazí, že doběhne, předá mi babu a zase běží - to mám na svědomí já, že jí rychle pouštím po povelu....nebo to neudělá s radostí, protože jí něco překazím nebo prostě to pokazím já, protože jsem nas*ná a pes to pozná...ale k takové obecné ovladatelnosti psa nám to stačí...je ovladatelná i na volno.

Nebojte...to byste koukala, co já občas říkám ...a ona pak strojově šlape s výrazem odsouzence. Ale kdykoli jí takhle fyzicky dokážu převahu (a nebo i použiju mentální nátlak), důsledek je vždycky větší neochota ke spolupráci až vypnutí...prostě se z toho vytratí chuť a radost a proto se snažím to nedělat...ona prostě musí sama chtít. Takovej nenáročnej začátečnickej pejsek, no...
Pinčová má těch cca 95% jako vaše bulina, v těch zbylých 5% obvykle musí něco neodkladnýho dodělat a pak přiletí o to rychleji. A jo, je to zatím taky snůška problémů, ale mně prostě víc vyhovuje ta nadměrná reaktivita a hyperaktivita, protože to jde přesměrovat, v něco přetvořit...s nereaktivním flegmatikem to jde hůř.

Terven napsal(a):
A to já zas fyzicky donutím, protože má 10 kg, ale následek každého takového fyzického donucení je výrazně větší nechuť k další spolupráci.

Vy máte fakt zmenšeninu pastevce Moc se s ním neperte, mohlo by to špatně dopadnout

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na Noru tahle metoda funguje možná teď po dvou letech, protože už dávno ví, vo co go, akorát někdy není na příjmu, tak ta stopovačka slouží jako zesilovač signálu.

ale donutit Noru k něčemu fyzicky je nemožné. To leda že by s sebou člověk kromě lana tahal i naviják.

Taky bych vyjmenovala ještě par pripadu, kdy je naprosto kontraproduktivni pouzit tu "univerzalni" radu - ucit psa privolani na stopovacce.


a to uz vůbec nepisu o tom, ze moji psi treba dostavaji stopovacku vyhradne na to, na co byla puvodne urcena

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky bych vyjmenovala ještě par pripadu, kdy je naprosto kontraproduktivni pouzit tu "univerzalni" radu - ucit psa privolani na stopovacce.


a to uz vůbec nepisu o tom, ze moji psi treba dostavaji stopovacku vyhradne na to, na co byla puvodne urcena

Kuš, babo! 🤭

Ale to souvisi s ucenim privolani, fakt.

Mlada byla jedina, na kterou jsem zkusila kdysi dat stopovačku i mimo stopu - a taky je jedina, která ted stopuje na volno

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale to souvisi s ucenim privolani, fakt.

Mlada byla jedina, na kterou jsem zkusila kdysi dat stopovačku i mimo stopu - a taky je jedina, která ted stopuje na volno

No vidíš, a ještě jsi za frajerku👍