Pořízení nového pejska

souhlas s Cstmr. Nepořizovala bych štěně ale pejska z útulku. Po bišonkovi jistě nezvolíte dogu tak si myslím že by to neměl být problém když se psy žijete celý život. přeji šťastnou ruku při výběru

zdenula, je mi to líto....

k dotazu - je záložní plán? má se kdo postarat, v případě nutnosti?

Upřímně si nemyslím, že v 69 letech je člověk ještě starej na to, aby si pořídil psa-štěně, ale ...pes tady může být třeba 15 let a ruku na srdce, člověk v tomhle věku už nemládne a nemusí nutně psa přežít a nebo nemusí být schopen se o něj starat do konce života. Samozřejmě i když je člověk mladý, tak se může stát cokoliv a já si prostě myslím, že by člověk měl myslet na to, když se mu něco stane, tak aby bylo o psa postaráno..kdo se ho ujme.
Svoje psy miluju a představa, jak můj milovaný pes skončí v útulku a i když si ho někdo vezme, tak bůh ví, jak se bude pes mít...to bych nesnesla.

No já bych se osobně poohlédla po pejskovi, který žil se starším nebo starým člověkem a teď musela panička do domova důchodců nebo po zemřelém páníčkovi...dětičky samozřejmě psa nechtějí...nemůžou ho mít.....občas se nějaký takový pejsek objeví v inzerci.

Vím moc dobře jak ztráta pejska bolí, jak je to strašné...ale zároveň se modlím, aby mě žádný z mých psů nepřežil.....protože ta představa je pro mě hrozná.

Mockrát všem děkuju za vaše odpovědi. Mám dva syny a dvě vnučky, tak myslím, kdybych nebyla, že by se o pejska postarali. To budu muset s nimi domluvit. Akorát mě pořád honí hlavou myšlenka, jestli v mém věku je zodpovědné k sobě připoutat dalšího živého tvora, protože vím, jací jsou psi závisláci a přemýšlím, jak by mu asi bylo, kdybych mu odešla, zda bych pejskovi nepřipravila veliké trauma. To taky není dobrý pocit.

Když si dohodnete s dětmi a vnučkami péči v případě vaší nemoci, pejska si pořiďte.
Připravíte mu dost let krásného života a na vaši rodinu bude určitě aspoň do jisté míry zvyklý. A nakonec dnes neví ani mladý ani starý, jak ho život semele. A nesmůžeme myslet jen na to špatné.

Tak já mám na tohle neustálený názor. Nedávno si místní důchodkyně, čiperná ženská, vzala štěně z útulku. A pohoda, štrádují po procházkách, obě spokojené, nachodí toho dost.

Pak tu mám dalšího skorosouseda. Je mu sedmdesát, celý život měl NO. Poté, co mu poslední odešel stářím si asi před rokem pořídil štěně NO. Dvakrát denně s ním obšourá ulici, pes na metrovém vodítku, velmi pomalá chůze. A zbytek času tráví pes na dvorku o velikosti cca 10 m2, kde hystericky rotuje kolem plotu, vřeští a jde do oblouku z každého, kdo prochází kolem. A bydlí v celkem rušné ulici. To je jeho jediný rychlejší pohyb, to "běhání" na pěti metrech délky dvora. Nikdy nebyl navolno, nikdy si nečuchnul k cizímu psovi, nikdy se neproběhl... je mi ho líto. Je z něj labilní uřvaná mrcha za plotem. Nicméně pán očividně neřešil svůj věk a pohybové možnosti. Vždycky měl psa, vždycky ho mít bude. Tečka. A tohle není dobrý přístup...

Ale zadavatelka si po větších psech pořídila bišonka, tak teď určitě neuvažuje o pracákovi většího plemene.
Nakonec odjaktěživa byli psi proto, že nějakým způsobem sloužili člověku. To jen dnešek to obrátil a lidé v mnoha případech slouží psům.
Nakonec asistenští a vodící psi také nemají mnohdy zrovna na růžích ustláno, ale plní své poslání a slouží člověku.
Proč by potom stárnoucí paní neměl pejsek zpříjemnit stárnutí? Když ona mu po x let poskytne příjemný život.

Jsem zadavatelka. Musím se vypsat ještě z toho, jaké mě začaly pronásledovat mučivé myšlenky. Oběma mým předchozím pejskům jsem dopřála ten "luxus", že byli do posledního okamžiku doma, přišel veterinář a pejsky uspal doma, v pro ně známém prostředí. U Nellynky se teď trýzním myšlenkou, že jsem ji nechala uspat na veterině, kde byla určitě vystresovaná . Původně jsme se domlouvaly s veterinářkou, že odpoledne ji přijde uspat domů, ale já, když jsem viděla jak těžce dýchá, jsem najednou. nevím proč, rozhodla, ať ji uspí hned. Představila jsem si, jak ji potáhnu v tom stavu dom a stejně budem čekat na ten konec. Teď mě ale mučí, že jsem ji přece jen měla naposledy vzít domů a měla umřít doma, ve svém pelíšku. Je to hrozné, na zbláznění !

zdenula napsal(a):
Jsem zadavatelka. Musím se vypsat ještě z toho, jaké mě začaly pronásledovat mučivé myšlenky. Oběma mým předchozím pejskům jsem dopřála ten "luxus", že byli do posledního okamžiku doma, přišel veterinář a pejsky uspal doma, v pro ně známém prostředí. U Nellynky se teď trýzním myšlenkou, že jsem ji nechala uspat na veterině, kde byla určitě vystresovaná . Původně jsme se domlouvaly s veterinářkou, že odpoledne ji přijde uspat domů, ale já, když jsem viděla jak těžce dýchá, jsem najednou. nevím proč, rozhodla, ať ji uspí hned. Představila jsem si, jak ji potáhnu v tom stavu dom a stejně budem čekat na ten konec. Teď mě ale mučí, že jsem ji přece jen měla naposledy vzít domů a měla umřít doma, ve svém pelíšku. Je to hrozné, na zbláznění !

Nemučte se. Hlavní přece je, že jste byla až do konce s ní, že jste ji držela v náručí a ona cítila vaši lásku. Držte se.

Netrapte se tím. Jednak na tom už nic nezměníte a pak, udělala jste to, co jste pokládala za nejlepší, udělala jste to pro pejska.
Druhý scénář mohl být, že byste čekaly doma a fenka by se začala dusit a vy byste jí nemohla pomoci. Bylo by to horší.

Já jsem na jaře o psa přišla také. Jsem ráda, že jsem si ho mohla vzít z veteriny domů (uspat mi ho přijela vetka na koně), špatný pocit mám ale stejně, protože musel být 5 dní na klinice a vlastně "k ničemu". Muselo to pro něj být hrozné, být zavřený v kleci v neznámém prostředí... Bohužel nebylo od začátku jasné, že je to tak vážné a vypadalo to řešitelně.
Ale s tím se nedá nic dělat, nevyčítejte si to. Nenechala jste jí trápit déle, než bylo nutné a pro ní bylo hlavní že jste byla u ní. To je důležitější než místo.

zdenula napsal(a):
Jsem zadavatelka. Musím se vypsat ještě z toho, jaké mě začaly pronásledovat mučivé myšlenky. Oběma mým předchozím pejskům jsem dopřála ten "luxus", že byli do posledního okamžiku doma, přišel veterinář a pejsky uspal doma, v pro ně známém prostředí. U Nellynky se teď trýzním myšlenkou, že jsem ji nechala uspat na veterině, kde byla určitě vystresovaná . Původně jsme se domlouvaly s veterinářkou, že odpoledne ji přijde uspat domů, ale já, když jsem viděla jak těžce dýchá, jsem najednou. nevím proč, rozhodla, ať ji uspí hned. Představila jsem si, jak ji potáhnu v tom stavu dom a stejně budem čekat na ten konec. Teď mě ale mučí, že jsem ji přece jen měla naposledy vzít domů a měla umřít doma, ve svém pelíšku. Je to hrozné, na zbláznění !

Naprosto vás chápu, i když člověk udělá první a poslední, tak stejně tam ty pochyby nakonec jsou...

Víte myslím, že tady převládá názor, že právě to uspání doma je to nejlepší a uspání na veterině horor. Já na to mám jiný názor, dělám vše proto, aby to pejsovi nepřišlo jako divný...právě aby nebyl ve stresu z nezvyklé situace.
Ovčanda na veterinu nechodila, veterinář nám jezdil domů, tak bylo naprosto logické, že uspání proběhlo doma....protože prostě byla zvyklá...přijede tenhle chlap a dá mi injekci, chrt naopak musel na veterinu, protože se doma od veta nenechal ani oočkovat a teď v dubnu moje Sára...ta by veterináře doma sežrala...ani si nechci představit ten stres, kolik lidí by jí u nás doma muselo držet, než by se vetovi povedlo jí píchnout uspávačku.....já vim, že to teď bude znít blbě, ale i na tu poslední injekci na veterinu nakráčela naprosto suverénně...klika cvakla, dvéře letí Sára vchází do dveří a ptá se "tak kde je ten prďola, co mi tady minule šahal na packu ??"
Dostala injekci....na což je zvyklá, že jí na veterině bodnou....no a šly jsme si do jiné místnosti "usnout" a tam taky nebyla poprvé....

Chci tím prostě říct, že to uspání v pelíšku dle mého není to nejdůležitější, já si myslím, že to poslední, co svému nejlepšímu příteli dlužíme, je být s ním do posledního dechu a snažit se být v té chvíli co nejklidnější,neoplakávat pejska když ještě žije, to se samozřejmě ne vždycky povede....vybrečet si oči a snažit se zalepit puklé srdce...to můžeme až pak, až o tom pejsek nebude vědět.

Souhlasím s holkama, netrapte se tím. K tomu novému pejskovi. Netuším, jestli máte někoho, kdo by se o pejska postaral, kdyby se s váma nedej bůh něco stalo. Sama začínám uvažovat tímto směrem. Až Woruška nebude, což je otázka spíš měsíců než let, slíbila jsem muži, že budem nějakou dobu bez psa(to, že já to nerozchodím, teď neřeším) Bude mi 50, takže počítám 10let bez psa a pak si pořídíme naše poslední psy. A budu věřit, že je přežijem tak, aby jsme je zvládli doopatrovat. Maximálně tedy do nějakých 73let. Moje mamka má 68 a je to čupr ženská, každý jí dle všeho hádá nejmíň o 10míň. Takže pokud bych byla takhle, bylo by to super. Jenže ani to člověk neví, i ji to může zničehožnic klepnout. A taky bych měla problém, protože její Mandy je ne moc vychovaná a co hůř, honí naše kočky...a musela by k nám. Je jí 9 a ještě tu určitě 5let bude. Dalšího psa už jí nedovolím, ale myslím, že ani ona už by si ho nevzala. Prostě ve vašem věku už bych si vzala staršího pejska, 5-8.letého, malého. Vám bude k 80 a pejsek bude potřebovat třeba ke stáří poponášet kvůli nožkám, tak aby jste to zvládnula.

"...Dalšího psa už jí nedovolím,..."

Teda! To jsou silná slova! To bych si vůči své mamce nedovolila...

Mojí mamince bude za chvíli 75 let, je svéprávná a kdyby se stalo, a současná kavkazanka zemřela, budeme spolu vybírat dalšího psa. Bez psa - hlídače zůstat nemůže. Nešlo by to, pokud bychom už dlouho neměli v rámci rodiny dohodnuto, kdo se postará, když by mamka nemohla.
A tak stejně by měl mít alternativu, čili "plán B", každý, protože ani mladší lidi nejsou nesmrtelní a nevyhýbají se jim nemoci a úrazy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"...Dalšího psa už jí nedovolím,..."

Teda! To jsou silná slova! To bych si vůči své mamce nedovolila...

Mojí mamince bude za chvíli 75 let, je svéprávná a kdyby se stalo, a současná kavkazanka zemřela, budeme spolu vybírat dalšího psa. Bez psa - hlídače zůstat nemůže. Nešlo by to, pokud bychom už dlouho neměli v rámci rodiny dohodnuto, kdo se postará, když by mamka nemohla.
A tak stejně by měl mít alternativu, čili "plán B", každý, protože ani mladší lidi nejsou nesmrtelní a nevyhýbají se jim nemoci a úrazy.

Tak to já si klidně dovolím, protože jsem to já, kdo se bude muset postarat.

lesnížínka napsal(a):
Tak to já si klidně dovolím, protože jsem to já, kdo se bude muset postarat.

Mami, já sice vím, že toužíš po pejskovi, když ti Mandy tak náhle odešla, vím, že je ti těžko samotné, ale víš, my jsme se rozhodli, že je nám to vlastně úplně jedno, protože my teď psa nechceme, a tak se nebudeme ani starat o tvého, kdyby ses náhodou ty starat nemohla. A protože jsi stará a nikoho jiného nemáš, kdo by se mohl postarat, tak si psa nepořídíš.

zdenula napsal(a):
Jsem zadavatelka. Musím se vypsat ještě z toho, jaké mě začaly pronásledovat mučivé myšlenky. Oběma mým předchozím pejskům jsem dopřála ten "luxus", že byli do posledního okamžiku doma, přišel veterinář a pejsky uspal doma, v pro ně známém prostředí. U Nellynky se teď trýzním myšlenkou, že jsem ji nechala uspat na veterině, kde byla určitě vystresovaná . Původně jsme se domlouvaly s veterinářkou, že odpoledne ji přijde uspat domů, ale já, když jsem viděla jak těžce dýchá, jsem najednou. nevím proč, rozhodla, ať ji uspí hned. Představila jsem si, jak ji potáhnu v tom stavu dom a stejně budem čekat na ten konec. Teď mě ale mučí, že jsem ji přece jen měla naposledy vzít domů a měla umřít doma, ve svém pelíšku. Je to hrozné, na zbláznění !

Nic si nevyčítejte, podstatné je že jste byla u ní do konce a je jedno zda doma či na veterině. Držte se, bude zas líp.

Měla jsem strýčka. Co ho pamatuju, vždycky měl psa. Když mu na stáří poslední pes odešel, strádal. Naštěstí si dceru dobře vychoval a tak jednoho dne přinesla štěně se slovy "nemůžu se dívat na to, jak se trápíš, tady máš psa a kdybys nebyl, slibuju, že se o psa postarám". ( Bydlela tou dobou ve městě, v činžáku ). A strýcova slova? Nic lepšího pro mne nemohla udělat, jsem jí nesmírně vděčný.

no a u nás - neteř donesla dědečkovi jako dárek štěně. K 80 narozeninám. Dědeček dvě berle spíš nechodil než chodil. Jeho manželka nohu amputovanou. Pes ztrávil 9 let v bytě a na dvoře, nechodil na procházky, jen před vrata vyčurat. Když nepřišel ihned na zavolání dostal berlí. Dědeček umřel, babička ho o dva roky přežila. Pes měl být po její smrti utracen. Vzali jsme si ho my. Dožil se 13.

GAELLE napsal(a):
no a u nás - neteř donesla dědečkovi jako dárek štěně. K 80 narozeninám. Dědeček dvě berle spíš nechodil než chodil. Jeho manželka nohu amputovanou. Pes ztrávil 9 let v bytě a na dvoře, nechodil na procházky, jen před vrata vyčurat. Když nepřišel ihned na zavolání dostal berlí. Dědeček umřel, babička ho o dva roky přežila. Pes měl být po její smrti utracen. Vzali jsme si ho my. Dožil se 13.

To je ovšem příklad nevhodného pořízení psa. Neteř holt nemyslela.

zdenula napsal(a):
Jsem zadavatelka. Musím se vypsat ještě z toho, jaké mě začaly pronásledovat mučivé myšlenky. Oběma mým předchozím pejskům jsem dopřála ten "luxus", že byli do posledního okamžiku doma, přišel veterinář a pejsky uspal doma, v pro ně známém prostředí. U Nellynky se teď trýzním myšlenkou, že jsem ji nechala uspat na veterině, kde byla určitě vystresovaná . Původně jsme se domlouvaly s veterinářkou, že odpoledne ji přijde uspat domů, ale já, když jsem viděla jak těžce dýchá, jsem najednou. nevím proč, rozhodla, ať ji uspí hned. Představila jsem si, jak ji potáhnu v tom stavu dom a stejně budem čekat na ten konec. Teď mě ale mučí, že jsem ji přece jen měla naposledy vzít domů a měla umřít doma, ve svém pelíšku. Je to hrozné, na zbláznění !

Můžu Vás ubezpečit.. Kdybyste ji nechala umřít doma, tak si mozek stejně najde něco jinýho, co si bude vyčítat. Tak to prostě v žalu se ztráty čtyřnohého přítele funguje...

Imho já teď dala do adopce štěně paní, které je 67 let. A byla to zrovna jedna z těch adopcí, kdy jsem si říkala herdek, to štěně k nám přišlo přesně pro tuto paní. Opravdu jsem bytostně přesvědčena o tom, že se ty dvě narodily pro sebe..

Najit hezky novy domov mensimu - i kdyz starsimu - pejskovi vezme par dni.
Pejska si poridte - vsak deti ci rodina se nemusi zavazovat k tomu, ze se o nej postaraji do konce zivota. Najde se urcite i nekdo jiny,

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je ovšem příklad nevhodného pořízení psa. Neteř holt nemyslela.

no hlavně ji to nic nestálo. štěně se narodilo v útulku. a přesně - vždycky měli vlčáka tak pořídila velkého křížence. Můj partner dědka varoval že mu veze psa a odpověď byla "dárek se neodmítá" ................
Ale tak myslím že když si zadavatelka pořídí menšího pejska a má rodinu která se v případě nemoci lázní apod. postará neměl by to být problém.
Každý by měl zvážit na co má a na co už ne.

lesnížínka napsal(a):
Tak to já si klidně dovolím, protože jsem to já, kdo se bude muset postarat.

jen jestli si moc nefandite

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mami, já sice vím, že toužíš po pejskovi, když ti Mandy tak náhle odešla, vím, že je ti těžko samotné, ale víš, my jsme se rozhodli, že je nám to vlastně úplně jedno, protože my teď psa nechceme, a tak se nebudeme ani starat o tvého, kdyby ses náhodou ty starat nemohla. A protože jsi stará a nikoho jiného nemáš, kdo by se mohl postarat, tak si psa nepořídíš.

No víte, je na vás, jak si zařídíte svůj život a na mě, jak si zařídím svůj.

Nic si nevyčítejte, i když chápu,jak se cítíte. Na jaře jsem nechala hospitalizovat fenu, šla na probatorní operaci, ale nemělo se dít nic strašnýho,ani na to nic neukazovalo. Čekala jsem na telefon, kdy se mám pro fenu přijet, přišel telefon,že situace je neřešitelná a fenku nebudeme probouzet z narkozy. Ten pocit a výčitky,že byla poslední čtyři hodiny před operací zavřená v kleci na veterině, že jsme se nerozloučili, že všichni ostatní vždy odešli v mém náručí.... ten pocit a výčitky byly na tom nejšílenější. Ale člověk stejně nic nezmění a dělal vše v nejlepším úmyslu,není co vyčítat.
A jinak souhlasím s tím,co bylo napsáno, v 69 bych se určitě nebála pořídit psa, ani štěně,to záleží na vás. Z hlediska praktičnosti pro vás by opravdu byl vhodný nějaký dospělý, ale věkově ještě mladý pejsek, se kterým byste už nemusela řešit loužičky a rozkousané věci a učení samostatnosti, ale se kterým byste měli před sebou dlouhý šťastný život samozřejmě ideální je mt jistotu, že v rodině je někdo,kdo se v případě potřeby postará (ale tak to tak nějak platí obecně, ona zlomená noha nebo nějaká blbá nehoda s hospitalizací může potkat každýho)

lesnížínka napsal(a):
No víte, je na vás, jak si zařídíte svůj život a na mě, jak si zařídím svůj.

To určitě. Ale jak k tomu přijde vaše maminka? Napřed jí nepovolíte psa, pak televizi, pak třeba kafe, atd...

No tak já se obávám, že možná ke Ginuši, až nebude jack ještě jednoho psa a to možná bude ten poslední. Ne proto, že bych se třeba v šedesáti cítila na psa stará...samozřejmě dle zdravotního stavu, vim já jak na tom budu za 10-13 let, ale jde hlavně o ten plán B...a za tu dobu už bude plán B pouze moje dcera a pokud nebude mít v té době barák se zahradou, pokud bude bydlet stále ve středu Plzně 4 patro bez výtahu, tak další pes nebude a to z jednoho prostého důvodu, že asi nechci dělat kompromisy ohledně plemene.....a plemena mnou preferovaná si v bytě neumím představit.
Takže asi přistoupím na plán C a pořídím mainskou mývalý kočku, protože vím, že když bude potřeba, tak tu si dcera vezme, aniž by s tím měla nějaký problém....

No a kdyby se moje maminka teď v osmdesáti rozhodla, že jí v životě chybí pejsek...tak jí ráda pomůžu vybrat nějakého voříška v útulku, protože jeden malej pes se u nás ztratí....s tím, že už bych teď toho jejího zvykala na ty naše a na naši domácnost.

Vedle nás mladí lidé dostavěli domek. Dřív než dodělaný domek měli psa, další sousedka měla volný kotec, pes šel tedy do něj. Celé dny tam brečel - je to asi roční kříženec, velký jako retrívr. Když už to bezprostřední okolí nehodlalo snášet, pes šel uvázat na zahradu domku ke stromu a brečí a štěká tam. Je uvázaný i když oni jsou na zahradě, je divoký, skáče na ně, plot není hotový. Teď to trochu vylepšili, pes je uvázaný k lanu mezi dvěma stromy, štěká, volá a brečí tam dál. Paní je doma s 5ti letou dcerkou. Mají dům, museli mít psa.
Proč to píšu? Protože ani mládí není záruka spokojeného života psa.

Moje starší kamarádka je stejného věku. Před pár týdny jí odešel fleťák, vlastně nám všem, můj pes to asi dodnes nechápe. Nicméně už jí to pomáhá překonat nový parťák. Vzhledem k věku (jinak jako bývalá horalka pořád chodí denní túry) už to není nic velkého a je starší. Zachráněný cca 5 až 6 let starý kříženec bišona a jezevčíka. Takový béžový chlupatý špagetka, zatím 6,5 kg (je pořád trochu vychrtlý), socializuje se rychle a už se ani moc nebojí lidí, evidentně špatné zkušenosti. Má i nějakou starou zlomeninu žebra, nemůže se hladit zeshora, čeká ránu. S paničkou už perfektní, před vetřelci jí brání, venku docela poslouchá, doma pes postelový. Ale co je hlavní - s mým se nežerou, i když není kastrovaný. Naopak jsou úplně stejní, trochu netýkavky a aktuálně mozek na dvě půlky na druhé straně těla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vedle nás mladí lidé dostavěli domek. Dřív než dodělaný domek měli psa, další sousedka měla volný kotec, pes šel tedy do něj. Celé dny tam brečel - je to asi roční kříženec, velký jako retrívr. Když už to bezprostřední okolí nehodlalo snášet, pes šel uvázat na zahradu domku ke stromu a brečí a štěká tam. Je uvázaný i když oni jsou na zahradě, je divoký, skáče na ně, plot není hotový. Teď to trochu vylepšili, pes je uvázaný k lanu mezi dvěma stromy, štěká, volá a brečí tam dál. Paní je doma s 5ti letou dcerkou. Mají dům, museli mít psa.
Proč to píšu? Protože ani mládí není záruka spokojeného života psa.

Tohle nechápu...to nepřemýšlejí nad tím, jak se ten pes cítí, je mi z toho smutno..

No nedávno jsem vyslechla story, ještě teď mi z toho není moc dobře....bull plemeno, paniččin jedináček ten nej pes na světě, na cvičáku úžasný,podpora v těžkých životních chvílích nerozdýchal narození potomka...stačilo by kdyby ho ignoroval, ale i když mu dítě nic nedělalo a jelo k němu v chodítku a natahovalo ručičku, tak vrčel....nedřív se to zkoušelo přes pamlsky, pak přivazováním, převracením na záda, výpraskem....a poslední kapka...když čekal před krámem (měl koš) a uhonil a košíkem zabil malého psa....do té doby v něj byla 100% důvěra....pes utracen....protože chyba jednoznačně v psovi.
A panička si pořídila trochu jiné bull plemeno.....a já jen doufám, že bydlíme dost daleko.

Ani k tomu nemám žádný komentář...snad jen...ach jo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vedle nás mladí lidé dostavěli domek. Dřív než dodělaný domek měli psa, další sousedka měla volný kotec, pes šel tedy do něj. Celé dny tam brečel - je to asi roční kříženec, velký jako retrívr. Když už to bezprostřední okolí nehodlalo snášet, pes šel uvázat na zahradu domku ke stromu a brečí a štěká tam. Je uvázaný i když oni jsou na zahradě, je divoký, skáče na ně, plot není hotový. Teď to trochu vylepšili, pes je uvázaný k lanu mezi dvěma stromy, štěká, volá a brečí tam dál. Paní je doma s 5ti letou dcerkou. Mají dům, museli mít psa.
Proč to píšu? Protože ani mládí není záruka spokojeného života psa.

Mládí není záruka spokojeného psa, ale o tom tady jiná storry, teď jde o věk zadavatelky, pardon

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To určitě. Ale jak k tomu přijde vaše maminka? Napřed jí nepovolíte psa, pak televizi, pak třeba kafe, atd...

No, tak to prostě je. Já jsem taky jako dítě neměla lecos povolené a jak jsem k tomu přišla? Jsme tvoji rodiče, máme za tebe zodpovědnost, tak to tak bude a hotovo. Až bude ona potřebovat mě, bude to stejné. Když si tady pořizuje psa nějaké individuum, všichni mají názor, že ne, všichni fakt nemusí mít psa, kor, když na to nemají podmínky. Nemít podmínky...je pro mě i vysoký věk a pravděpodobnost, že pes zůstane bezprizorní. Já sama bych tu představu nezvládla a radši psa mít nebudu. Naštěstí má mamka rozum a názor stejný. Panebože, zdenulo, nevztahujte si to na sebe netuším, jak to doma máte.

lesnížínka napsal(a):
No, tak to prostě je. Já jsem taky jako dítě neměla lecos povolené a jak jsem k tomu přišla? Jsme tvoji rodiče, máme za tebe zodpovědnost, tak to tak bude a hotovo. Až bude ona potřebovat mě, bude to stejné. Když si tady pořizuje psa nějaké individuum, všichni mají názor, že ne, všichni fakt nemusí mít psa, kor, když na to nemají podmínky. Nemít podmínky...je pro mě i vysoký věk a pravděpodobnost, že pes zůstane bezprizorní. Já sama bych tu představu nezvládla a radši psa mít nebudu. Naštěstí má mamka rozum a názor stejný. Panebože, zdenulo, nevztahujte si to na sebe netuším, jak to doma máte.

Jenže vaše maminka má vás, vy máte podmínky na to se o jejího psa postarat, a tedy by pes nemusel zůstat bezprizorní. No nic, to je fuk, máte to vyřešené, maminka dalšího psa chtít nebude.

lesnížínka napsal(a):
Mládí není záruka spokojeného psa, ale o tom tady jiná storry, teď jde o věk zadavatelky, pardon

Však ano, jde o věk zadavatelky. Jsem přesvědčená, že se s ní pes bude mít líp, než ten chudák u mých sousedů.
Takže o věku to rozhodně není. Ti u nás jsou mladí a se psem na procházce jsem je neviděla. Zatím co paní zadavatelka určitě se psem pocourá.
O síle to také není. Ti vedle nás mají síly na rozdávání - a je to psu něco platné? Houbeles.

Co já bych za to dala, kdyby moje mamka chtěla psa, a to je jí 73. Rozhodně bych neměla problém se o něj případně postarat, stejně hlídám občas psy různě v rodině.
Zadavatelce držím palce, ať najde super kámoše.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenže vaše maminka má vás, vy máte podmínky na to se o jejího psa postarat, a tedy by pes nemusel zůstat bezprizorní. No nic, to je fuk, máte to vyřešené, maminka dalšího psa chtít nebude.

Balu nemám podmínky. Mám dvě kočky které Mandy terorizuje, proto má už od Vánoc (co je kotě) k nám vstup zakázaný. Další věc je, že nevím, jestli se nebudu stěhovat někam pryč. To by si pak musel nějak zařídit brácha, který ale bydlí v Praze. Povinnost postarat se o mamku zdědil on, já jen zaskakuju, ale pokud tu budu, bude to holt na mě.

lesnížínka napsal(a):
Balu nemám podmínky. Mám dvě kočky které Mandy terorizuje, proto má už od Vánoc (co je kotě) k nám vstup zakázaný. Další věc je, že nevím, jestli se nebudu stěhovat někam pryč. To by si pak musel nějak zařídit brácha, který ale bydlí v Praze. Povinnost postarat se o mamku zdědil on, já jen zaskakuju, ale pokud tu budu, bude to holt na mě.

Buďte v klidu, já matky kočku taky nechci. Když mi ohlásila, že bude mít kotě, samozřejmě chlupaté jak 100 let nestříhaná ovce, polil mě smrtonosný pot. Na dlouhochlupé kočky mám asi "alergii", hlavně ona nechápe, že kočka má jíst tohle a nestát na lince.. na vše mi říká "a proč" a tahle je to roky.. a pak jsou tady peníze, které prostě.. a ode mě je nechce, ale.. že. A já si takového spratka vezmu domů k mému kocourovi a psovi a chalupu přestavím, protože má zvířata jsou zvyklá, že na elektroniku se nestoupá a nevylévá miska s vodou, a tamten je.. prostě kočička, co si může dělat, co chce. Tak to určitě.
O věku to není.. stačí si říct.. až mně bude 70, budu si umět představit žít bez megýny? Jen přes mou mrtvolu.