Změna chování

samozřejmě
jako i s jinými materiály, zejména pokud jde o malého psa (a ano, ty 2 mm už by uměly fungovat jako struna)
se vším se musí naučit/umět pracovat (jedna z pastevcových šňůr byl 4mm paracord)

dobrá, děkuji za názory. Nechci být otravná, ale ještě jedna otázka:. jaký je rozdíl v tom, že pes běhá na 10 metrů dlouhém flexi vodítku, nebo za sebou tahá 10 metrů dlouhou šňůru. Pouštíte psa za dosah stopovačky? Jestli ne, pak tomu nerozumím. Připadá mi praktičtější flexi, které nemusím stále namotávat. Pokud se pes rozhodne utéct, je to vteřinová reakce a šňůru nestihnu přišlápnout pokud mám konec metr před sebou. Vím, že spousta z Vás jsou proti flexi vodítkům. Snažím se pochopit proč. díky

hovawarti dokázali přijít po stopě, takže člověk v případě vzdálení psa mohl prostě pokračovat v procházce

Nora je... Nora, takže ano, potvrzuji, že je potřeba na místě setrvat návratu psa a probůh nikam nechodit, ani dále po cestě, natož hledat psa, protože to vede k fatálnímu rozpojení kdy potom hledám jedna druhou.

ale protože na to sedění na pařezu nemám nervy, flexi to jistí

jarka-ká napsal(a):
dobrá, děkuji za názory. Nechci být otravná, ale ještě jedna otázka:. jaký je rozdíl v tom, že pes běhá na 10 metrů dlouhém flexi vodítku, nebo za sebou tahá 10 metrů dlouhou šňůru. Pouštíte psa za dosah stopovačky? Jestli ne, pak tomu nerozumím. Připadá mi praktičtější flexi, které nemusím stále namotávat. Pokud se pes rozhodne utéct, je to vteřinová reakce a šňůru nestihnu přišlápnout pokud mám konec metr před sebou. Vím, že spousta z Vás jsou proti flexi vodítkům. Snažím se pochopit proč. díky

Za mě - flexiny mám plné ruce a nedokážu psa rychle přitáhnout k sobě. Což chci, když jsem vydala povel a pes nepřichází dobrovolně. Navíc na ní pes musí stále trochu táhnout. Flexi svádí k tomu, aby se člověk nesnažil o komunikaci a výchovu psa, protože jen drží v ruce naviják a nemusí nic řešit, pokud nechce. Ale zase je to čisté a pohodlné řešení procházky.

Stopovačka se zase válí v bahně, motá se pod nohy, jsou z ní mokré rukavice nebo ruce a je s tím všeobecně opruz tímto směrem. Pro mě to byl ale lepší nástroj, jak se může pes proběhnout a jak můžeme stále pracovat na výchově. Většinu času jsem držela konec v ruce, až když byl pes vychovanější, mohla jsem nechávat na zemi. V zalidněné oblasti se ale stejně musí vzít do ruky a nechat psovi jen pár metrů, aby se nepletl lidem.

nezaaretovaná flexi = stálý tah, pes je pořád v tahu

zaaretovaná je to prostě šňůra (a nebezpečná, jak narážela petrahei na tu tenkou stopovačku) + ta krabice do ruky, takže tohle prostě nemůžeš pustit na zem+špatná manipulovatelnost (stopovačku nabírám, držím kdekoliv, nechám volně prokluzovat, složím v ruce....)

co se týká toho znečištění šňůry - záleží jakým terénem se pohybuješ a záleží na materiálu (jako pojem "stopovačka obalená bahnem" neznám, a dneska ji pyreneják protáhl xx metry kaluží a došla jsem s rukavicí možná lehce navlhlou na povrchu, ruka suchá, rukavice obyč. pletená)

K tomu "stopovačka obalená bahnem" - za mě skutečně jen v počasí, kdy je těžký mokrý sníh, což je pouze parkrát do roka.
Ale zase ta nepohodlnost člověka aspoň trochu ponouká, aby na tom dělal a mohl se šňůry zbavit....

"Ale zase ta nepohodlnost člověka aspoň trochu ponouká, aby na tom dělal a mohl se šňůry zbavit...."
a pyreneják ji tahá furt právě kvůli mé pohodlnosti.....

možná záleží na psovi a flexi? jakože pro Noru je tah potřebný k odvinutí flexiny a k tahu stopovačky úplně stejný a zanedbatelný. v její velikosti se taky nevyrábí lanko, ale páska, která se dá když tak taky chytit do ruky
dá se to i pustit na zem (jako jsem udělala v sobou když se před Norou zvedla perlička a já jsme věděla, že buď to pustím nebo bude Bajkonur a ta krabice byla následně zvenku i zevnitř perfektně obalena vlhkou ornicí

ne vlastně ta krabice je jediná nevýhoda. ale tu stopovačku by tou ornicí obalila taky. mám pogumovanou a zase úplně hitparáda to není, zlatá flexina, tam se dá přijít z procházky a vypadat civilizovaně.

a nevím, jak na tom dělat. jako perličková kulturní vsuvka skončila tak, že perlička letěla do remízku, Nora letěla za perličkou, když byla u remízku, zavolala jsem ke mně, Nora víceméně po přímé trajektorii přišla a pak už jsem jen vykopávala krabici z té ornice. ale jak to udělat, aby takováhle lákadla neřešila vůbec, případně jak mít 100% jistotu, že fakt přijde a nebudu muset někde vyčkávat příchodu, to fakt nevím a vlastně na ty pokusy nemám úplně nervy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
co se týká materiálu pro malé psy, tak např. paracord nebo dokonce mikrocord (ha, dnes paracord 100) - průměr 4 a 2mm, pevné, lehoučké, poměrně nenasákavé
nebo PES lanko 5mm

https://www.paracord.cz/material-na-vyrobu/

To jsme měli, neosvědčilo se. Sice lehoučké, ale řekla bych že až moc. Prakticky jsem nedělala nic jiného než rozmotávala uzlíky, zapichovala se do toho vegetace, špatně to klouzalo.
Nakonec jsem objevila kulatou kůži (omluva za sto padesát opakování), ta se neuzlíkuje a krásně klouže.

"perličková kulturní vsuvka skončila tak, že perlička letěla do remízku" já četla
do mrazáku

Jo, nesmí přejet přes nohu. Propálené šusťáky a spálené lýtko. Totéž, když projede dlaní bez rukavic. Navíc tu tenkou v terénu nezašlápnete. Jedině na ni navléct bambule, normální uzel ( na tenkém lanku uzlík ) nestačí.

lupus4 napsal(a):
Tak základ při "zdrhnutí " psa v lese či na poli (tím nemyslím panický útěk např. po potardě) za zvěří, je počkat na místě, kde k tomu došlo....
Valná většina psů se tam vrátí (pokud je nepotká nehoda).Hysterické běhy za psem + hulákání většinou výsledek nepřináší. Neb i ten nejpomalejší pes je xx krát rychlejší nez "nejrychlejší páník" ...

Přesně tak, tuhle blbost už nikdy neudělám. Taky nám zdrhla fenka, jako obvykle se vykoupat a přesto, že jsem zprvu nechtěla, nechala jsem se rodinou zviklat, že půjdeme za ní k tůni. Fena se mezitím vrátila na místo, jde nás opustila, jinou cestou, tam nás nenašla, tak se vydala domů. Ještě nám zbývaly cca 2 kilometry, když soused volal, že běhá kolem plotu a snaží se dostat domů. Pak si nás všimla, takže znovu běžela přes silnici, bylo jen štěstí, že zrovna nic nejelo. Od tý doby se z místa nehnu, maximálně se rozdělíme. Ale nejspíš se vytrestala i ta potvora, protože už nezdrhla.

lupus4 napsal(a):
Tak základ při "zdrhnutí " psa v lese či na poli (tím nemyslím panický útěk např. po potardě) za zvěří, je počkat na místě, kde k tomu došlo....
Valná většina psů se tam vrátí (pokud je nepotká nehoda).Hysterické běhy za psem + hulákání většinou výsledek nepřináší. Neb i ten nejpomalejší pes je xx krát rychlejší nez "nejrychlejší páník" ...

Ano i ne. Obecně to asi funguje nejlíp, ale ne u všech psů. Bavili jsme se o tom jednou na cvičáku, instruktor taky měl zkušenost, že to vždy nemusí být nejlepší řešení.
Třeba u mojí nebožky feny to tak bylo. Vždycky se vyplatilo počkat na místě a pokud jsem to neudělala, později jsem si vyčítala, že jsem měla.
Ale tahle, o níž je řeč, u tý to tak jednoznačný není. Je to samostatně myslící nezávislá jednotka, klidně se vynoří z lesa jinde než do něj vběhla- a co by hledala paničku, domů přece trefí. Zatím po každým takovým úletu zamířila nejkratší cestou k domovu, takže kdybych čekala na místě, budu tam ještě teď. Řekla bych, že ona předpokládá, že pokračuju v cestě bez ní a prostě jde jakože za mnou.
Naštěstí už se to dlouho nestalo a dál nemám v plánu to testovat.
Shodli jsme se na cvičáku, že ideální je, když jsou lidi aspoň dva - jeden čeká na místě, druhej jde do terénu. No a já bych potřebovala někoho, kdo je doma a bude vyhlížet nebo jí půjde naproti

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"perličková kulturní vsuvka skončila tak, že perlička letěla do remízku" já četla
do mrazáku

na tohle byla super první hovawartka. tam opravdu v mrazáku takhle pár věcí skončilo, nejhorší bylo vždycky vymyslet, jak to nenápadně odnést

druhá hovawartka těžkej nezájem

a Nora, ta končí kníkáním pod stromem

a když je o samotě se slepicí delší dobu, tak jí teda časem ušlape a sežere, ale nemá na to takovej ten grif "chytnout a zaklepat hlavou", po jehož použití je nebohé zvíře už čistě mrazákový materiál

jarka-ká napsal(a):
dobrá, děkuji za názory. Nechci být otravná, ale ještě jedna otázka:. jaký je rozdíl v tom, že pes běhá na 10 metrů dlouhém flexi vodítku, nebo za sebou tahá 10 metrů dlouhou šňůru. Pouštíte psa za dosah stopovačky? Jestli ne, pak tomu nerozumím. Připadá mi praktičtější flexi, které nemusím stále namotávat. Pokud se pes rozhodne utéct, je to vteřinová reakce a šňůru nestihnu přišlápnout pokud mám konec metr před sebou. Vím, že spousta z Vás jsou proti flexi vodítkům. Snažím se pochopit proč. díky

Tak třeba i proto, že když je fena v klidu, můžu šňůru pustit na zem, klidně jí třeba házím míčky nebo šišky a ona je honí, mám volné ruce.
Když je prudkej sešup dolů a bojím se, že mě stáhne a nabiju si hubu, taky hodím na zem a nechám ji seběhnout volně. To samé v případě, pokud vidím, že dostává lítací ámok. To se pohybuje v kruzích, nikam nezdrhá, jen si upouští páru.
Já nemám fenu, která by v každé vteřině toužila zdrhat, není to tak, že bych jí musela imrvére držet. Je to jen jištění.
Pokud se mi zamotá páska flexiny do keře, nemá to řešení, musím fenu odepnout a pásek vymotat. Je-li na stopovačce, prostě šňůru jenom pustím a fenu zavolám, vymotá se sama.
Ale jsou lokality, kde se víc hodí ty flexi vodítka. Třeba tam, kde bych stejně psy nepustila dál než pár metrů od sebe.

Používat flexi na mladého psa - nevidím dobře, jestli na ní nemá zůstat trvale ( nebo téměř trvale ). Stalo se mi už u druhého starého psa, že si zvykne, že si vodí člověka. Že člověk chodí za ním. Takže s mojí hluchou psicí chodíme na volno tak, že mastí dopředu, volat nemá smysl, utíkat taky ne - nedohoním. Jediné, co funguje - odbočit, ona se sem tam otočí a když mě nevidí nebo vidí, že jdu jinam, vrátí se a zařadí.
Jde to tak dělat u nás v lidupustých lukách a polích. V civilizaci chodí na flexi.

jarka-ká napsal(a):
dobrá, děkuji za názory. Nechci být otravná, ale ještě jedna otázka:. jaký je rozdíl v tom, že pes běhá na 10 metrů dlouhém flexi vodítku, nebo za sebou tahá 10 metrů dlouhou šňůru. Pouštíte psa za dosah stopovačky? Jestli ne, pak tomu nerozumím. Připadá mi praktičtější flexi, které nemusím stále namotávat. Pokud se pes rozhodne utéct, je to vteřinová reakce a šňůru nestihnu přišlápnout pokud mám konec metr před sebou. Vím, že spousta z Vás jsou proti flexi vodítkům. Snažím se pochopit proč. díky

Mně vadí princip flexi vodítka, že pes musí neustále vyvíjet tah. Navíc ho musím držet v ruce, kterou potřebuju mít volnou. Vyhovuje mně víc stopovačka. Nic nenamotávám, nechávám ji na zemi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně vadí princip flexi vodítka, že pes musí neustále vyvíjet tah. Navíc ho musím držet v ruce, kterou potřebuju mít volnou. Vyhovuje mně víc stopovačka. Nic nenamotávám, nechávám ji na zemi.

No upřímně se přiznám, že když jsou venku "bahenní lázně", tak beru raději flexi, do křovinatého, hustě stromového terénu taky.

Stopovačka, couračka chcete-li nej na louce...už jen proto, že fena je zvyklá na stopovačce lítat....je to pro ní "na volno" a slalom mezi chroštím, nevěřím, že by se někde nezamotala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, hystericky brečet na místě je lepší, potvrzuji.

Já taky Když mi pes zdrhnul 20-200m od baráku, tak jsem šla domů a mlátila hlavou do zdi. Dýl jak 10minut pryč asi nebyl, ale připadalo mi to jak věčnost. Jinak jsem stála na místě a hulákala, aby pes věděl, i ti myslivci na kopci, že není úplně bezprizorní

lesnížínka napsal(a):
Já taky Když mi pes zdrhnul 20-200m od baráku, tak jsem šla domů a mlátila hlavou do zdi. Dýl jak 10minut pryč asi nebyl, ale připadalo mi to jak věčnost. Jinak jsem stála na místě a hulákala, aby pes věděl, i ti myslivci na kopci, že není úplně bezprizorní

To je dilema, volat a upozrnit hypotetického myslivce, že se mu okolo pohybuje pes, nebo radši mlčet a modlit se, že myslivce v porostu mine :-((

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně vadí princip flexi vodítka, že pes musí neustále vyvíjet tah. Navíc ho musím držet v ruce, kterou potřebuju mít volnou. Vyhovuje mně víc stopovačka. Nic nenamotávám, nechávám ji na zemi.

A tak na starého psa to není špatné. Docela jsem si na to zvykla, volnou ruku mít nepotřebuji (jen když smrkám, to jednou rukou neumím 😅). Chodíme teď s důchodcem do lesa, který je položený do strmého svahu. Blázni tam jezdí na kolech. Pes má už dlouhý reflexní oblouk, a když nemá dost času na jeho proběhnutí, tak reaguje naprosto náhodně a zkratovitě - kdyby se na něj řítil cyklista, bude do poslední chvíle přemýšlet, kam uhnout, a nakonec mu skočí pod kolo. Asi to souvisí i s epilepsií, kolem záchvatů si toho všímám víc. Na flexině si ho v takových situacích prostě přitáhnu mechanicky. Kdyby dostal záchvat někde na kraji stezky, tak bych ho takto zajistila i proti pádu za srázu. Takže za mě dobré. Mám osmimetrovou s páskem (neonově žlutým - je dobře vidět, není nebezpečný), na konec pes došel párkrát. Mám ho naučeného, že chodí tak 6-7 m ode mě (celoživotně). Se stopovačkou bych se hrozně upatlala.

Pro mladého psa je to ale mimo mé preference. Jak psala Orionka, psi jsou náchylní zvyknout si na ten trvalý tah, a může potom být těžké naučit je (bez povelu - přirozeně) chodit na prověšeném vodítku. Víc mi vyhovovala ta stopovačka (dle terminologie hmn_ spíš couračka) - koupila jsem 20 m, ale psa jsem učila, aby se nevzdaloval dál než na těch cca 7 m. Takže času na zašlápnutí bylo vždycky dost (je dobré u toho i předvídat). Ale mně se to kecá, když nemám psa, co by za zvěří v sekundě vyrazil tryskem. :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No upřímně se přiznám, že když jsou venku "bahenní lázně", tak beru raději flexi, do křovinatého, hustě stromového terénu taky.

Stopovačka, couračka chcete-li nej na louce...už jen proto, že fena je zvyklá na stopovačce lítat....je to pro ní "na volno" a slalom mezi chroštím, nevěřím, že by se někde nezamotala.

U nás jsou povětšinou louky a pastviny. Do lesa to mám delší kus, ale po tom, co to vymlátili kvůli kůrovci, už to ani les moc není. Zabahněnou stopku fakt asi nikdy nemáme, pořád všude tráva, ošudlí se to, nikdy jsem ji neprala.
Flexinu jsme měli na prvního psa, teda dvě, protože tu první strhal, ačkoliv byla na psa většího. Teď na retrívry ji už nepoužívám. Jednak fakt potřebuju mít volný ruce, věčně tahám zvěř nebo aporty, a pak ten tah flexiny vadí i mně, mám tenisový lokty na obou rukou. Pes je prostě buď na loveckým vodítku a musí jít u nohy nebo na stopce. Nic proti flexi nemám, když někomu vyhovuje. Pravda čerti mě berou, když jdu po cestě, lidi se psem na flexině proti mě, pes si běhá ze strany na stranu a já málem o šňůru zakopnu. Ale to už se tady kdysi psalo, že ji spousta majitelů psů neumí používat. Počítám, že ti psi na volno nikdy nechodí a tu flexinu mají nadosmrti.

Ještě mě tak napadá, někdo psal, že stopovačku nestihne zašlápnout nebo že třeba u 60 kg psa to zašlápnutí ani nemá smysl, tak jak stihne s tak velkým psem zareagovat a udržet ho na flexině, pro mě to prostě tak nějak bylo blbý na ovládání.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně vadí princip flexi vodítka, že pes musí neustále vyvíjet tah. Navíc ho musím držet v ruce, kterou potřebuju mít volnou. Vyhovuje mně víc stopovačka. Nic nenamotávám, nechávám ji na zemi.

Jak už psala myslím Bodlinka, velký pes na flexině si myslím, že ani nevnímá, že to nějaký tah má, protože ten fakt není nijak velký. Stopoačka jen na dobu učení nezdrhání, rozhodně bych s tím nechtěla žít dlouho, byla jsem z ní na prášky, protože naše trasy, to je víceméně jen cesta v křoví. Když jsem pochopila, že jinak, než na vodítku to s ním nepůjde, tak hned flexi. Tehdy ještě bylo i na velkého psa lanko, nebylo tak tenké, že by pořezalo a když jsem pak měla(nedávno) novou už s páskem, byla jsem z něj totálně znechucená. U nás věčně fouká a na flexině vytažené na těch 8m nepříjemně vibruje, lomcuje jak plachta. Teď už pes nechodí až na konci, protože pomalu a já mu stačím a nemá už tendence odbíhat, takže je to lepší.

naše trasy jsou zase víceméně jen cesta bahnem

Mě tedy děsí představa, že mi pes v lese zdrhne se stopovackou. Vy se nebojíte toho, že se o ní někde zachytí?

Caty napsal(a):
Mě tedy děsí představa, že mi pes v lese zdrhne se stopovackou. Vy se nebojíte toho, že se o ní někde zachytí?

To byla taky moje černá můra: neposlechne, já nestihnu zašlápnout(a taky se mi to x krát stalo) a pes se zamotá někde v v těch hlohových hvozdech, kde bych ho našla nevím kdy, protože se to ani nedá prolézt a on...mlčí, já hluchá(děsná kombinace) Pro lepší zašlapávání jsem na konec kde co přivazovala, třeba nějakou větší větev, ale toho uškrcení v keřích jsem se strašně bála. To jste mi připomněla, že byl vlastně taky jeden z důvodů, proč jsem se na ni vykašlala.

Ještě mě tak napadá, někdo psal, že stopovačku nestihne zašlápnout nebo že třeba u 60 kg psa to zašlápnutí ani nemá smysl, tak jak stihne s tak velkým psem zareagovat a udržet ho na flexině, pro mě to prostě tak nějak bylo blbý na ovládání.

No tak musím říct, že Gina teda nemá zdaleka 60 kilo, ale rozdíl flexi a stopovačka je obrovský. Flexi je prostě vodítko sice dlouhé, ale vodítko a Gina moc dobře ví, že pokud se nečekaně rozběhne přímo, tak na konci jí čeká pěknej škubanec a to i když mám jako mezikus amortizér. Stalo se jí to asi 2x-3x ze začátku...teď už automaticky sice vyběhne, ale bere to obloukem kolem mě a nebo když vidím, že nee, tak zařvu "Gino brzdi" a ona buď zpomalí a nebo to zase vezme okolo.

Couračka, tak tam nevím, mám 20 metrů a ještě se mi nestalo, že bych se mi fena rozběhla někam mimo a já musela vzít do ruky a nebo zašlápnout u rozběhnutý čubiny. Přijde mi, že jak si zvykla na flexi na to, že je omezená na určitou vzdálenost kolem mě, tak to tak nějak dodržuje i na tý stopovačce.

Já většinou když vidím nějakej problém...fena čučí do dáli, ocas nahoru a nebo slyším, že po cestě kolem louky pojede motorka (ve městě nevadí, ale když jí potkáme jednou za uherský rok v přírodě, tak problém), tak beru stopku do ruky a už rovnou přiahuju, nenechám rozběhnout.

A co se týče flexiny, když někoho potkáme, tak to je pro mě trochu problém právě kvůli tomu amortizéru, takže pokud vidím na dálku, tak prostě feňuli přivaknu na klasický vodítko, pokud ne a potřebuju reagovat rychle, tak Ginu přitáhnu a bafnu za postroj.

Zachytit v křoví se může i za obojek... A když člověku vyletí z ruky flexina, stane se z ní couračka s těžítkem. :-)

Caty napsal(a):
Mě tedy děsí představa, že mi pes v lese zdrhne se stopovackou. Vy se nebojíte toho, že se o ní někde zachytí?

My - 8 let se stopovačkou a ne, nebála jsem se a nestalo se to. Je prostě potřeba se postarat, aby s tou stopovačkou neutekl - držet konec nebo předvídat nebo pustit na zem jen tehdy, kdy vím, že to půjde.

Mně a psovi teda tah flexiny leze na nervy solidně, a to má pes 30 kg. Ale i tak jsou případy, kdy flexinu zvolím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zachytit v křoví se může i za obojek... A když člověku vyletí z ruky flexina, stane se z ní couračka s těžítkem. :-)

No já se přiznám, že u nás je to tak nějak teorie.......tam kde je to na pytel, tak mám klasický vodítko, tam kde to není na to, aby Gina lítala, ale nechci jí vláčet na vodítku, tak tam flexi a na těch volných plochách na lítačku má teda šňůru.

Jinak musím říct, že Gina je naprostý expert........je úplně jedno jestli dlouhý vodítko, flexi, stopka.....stačí stromeček a chvilka mojí nepozornosti a nebo nezareaguju dostatečně rychle a Gina to vezme 3x dokola těsně kolem kmínku a je prostě přivázaná a musím jí stejně rozmotat

"dle terminologie hmn_ spíš couračka"
jenom tedy pro upřesnění - couračkou se obvykle myslí ta krátká šňůra na doma pro manipulaci psem bez kontaktu

"že třeba u 60 kg psa to zašlápnutí ani nemá smysl"
nemá
tam je to o té práci rukou, pes nemůže mít prostor na nabrání rychlosti (a práci hlavy, nutno předvídat)

Já mám tohle právě zafixovaný z dětství, tenkrát by myslivci nepustili v honitbě psa s obojkem. Jo dnes ty obojky s GPS, to je jiná káva.

Já nevím, jak se tomu tedy odborně říká, ale myslela jsem 20 m stopovačku k jištění psa při nácviku odvolání od zvěře, kdy tato zmíněná byla courána po zemi za psem. 🤣 Na konci jsem si udělala uzel, aby mi neprojela pod botou.

Caty napsal(a):
Mě tedy děsí představa, že mi pes v lese zdrhne se stopovackou. Vy se nebojíte toho, že se o ní někde zachytí?

Ne, nebojím, protože v lese s ní nechodíme.
A teda vím o případu, kdy pes zdrhl se stopovačkou a naštěstí se před dálnicí zamotal do keře.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já se přiznám, že u nás je to tak nějak teorie.......tam kde je to na pytel, tak mám klasický vodítko, tam kde to není na to, aby Gina lítala, ale nechci jí vláčet na vodítku, tak tam flexi a na těch volných plochách na lítačku má teda šňůru.

Jinak musím říct, že Gina je naprostý expert........je úplně jedno jestli dlouhý vodítko, flexi, stopka.....stačí stromeček a chvilka mojí nepozornosti a nebo nezareaguju dostatečně rychle a Gina to vezme 3x dokola těsně kolem kmínku a je prostě přivázaná a musím jí stejně rozmotat

To je ještě moc brzo, ale nevím, jestli to tak dobře pochopí(odmotávání) když jí budeš právě ta vodítka střídat. Já jsem to učila jen psy, kteří už chodili jen na flexi, Worku a mamky Mandy. Mandy to trvalo trošku dýl, protože mamka jí to neuměla vyvětlit, ale stačilo, že jsem si ji vzala párkrát na prochajdě já a mamka čuměla, jak rychle to pak uměla(se mi to rýmuje )

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě mě tak napadá, někdo psal, že stopovačku nestihne zašlápnout nebo že třeba u 60 kg psa to zašlápnutí ani nemá smysl, tak jak stihne s tak velkým psem zareagovat a udržet ho na flexině, pro mě to prostě tak nějak bylo blbý na ovládání.

No tak musím říct, že Gina teda nemá zdaleka 60 kilo, ale rozdíl flexi a stopovačka je obrovský. Flexi je prostě vodítko sice dlouhé, ale vodítko a Gina moc dobře ví, že pokud se nečekaně rozběhne přímo, tak na konci jí čeká pěknej škubanec a to i když mám jako mezikus amortizér. Stalo se jí to asi 2x-3x ze začátku...teď už automaticky sice vyběhne, ale bere to obloukem kolem mě a nebo když vidím, že nee, tak zařvu "Gino brzdi" a ona buď zpomalí a nebo to zase vezme okolo.

Couračka, tak tam nevím, mám 20 metrů a ještě se mi nestalo, že bych se mi fena rozběhla někam mimo a já musela vzít do ruky a nebo zašlápnout u rozběhnutý čubiny. Přijde mi, že jak si zvykla na flexi na to, že je omezená na určitou vzdálenost kolem mě, tak to tak nějak dodržuje i na tý stopovačce.

Já většinou když vidím nějakej problém...fena čučí do dáli, ocas nahoru a nebo slyším, že po cestě kolem louky pojede motorka (ve městě nevadí, ale když jí potkáme jednou za uherský rok v přírodě, tak problém), tak beru stopku do ruky a už rovnou přiahuju, nenechám rozběhnout.

A co se týče flexiny, když někoho potkáme, tak to je pro mě trochu problém právě kvůli tomu amortizéru, takže pokud vidím na dálku, tak prostě feňuli přivaknu na klasický vodítko, pokud ne a potřebuju reagovat rychle, tak Ginu přitáhnu a bafnu za postroj.

Jen to čtu a bolí mě ruka. :-)
Je mi jasný, že člověk se s tím musí naučit zacházet a tak nějak taky být ve střehu, jak v případě stopovačky. Což píšou i ostatní.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zachytit v křoví se může i za obojek... A když člověku vyletí z ruky flexina, stane se z ní couračka s těžítkem. :-)

Jo a mně lítá z ruky dost často a to mám psy 5 a 10 kg.

Megí nemá obojek, má postroj. Věřím tomu, že zaháknout se o strom, tak mi zavolá "kam chceš to dříví?"
Ne, ona by tak hlasitě plakala, že bych ji okamžitě našla. Obojek nemá, protože na postroji strašně hezky poslouchá, jak rychle má cupitat. Dnes po zledovatělé cestě jsem si nerozbila hubu. Je hrozně hodná. Jak jsem obojek vyměnila za postroj, hned změna. Jo a ztratily jsme tenisák na metru čtverečním. Stopovačku nám někdo ukrad ze zahrady. Je to dobře, další posun ve výuce "srnečky nejíme".
Ale vyletět něco před nosem.. neznám takového psa, který by prostě neotevřel tlamičku a nespapal to.

u 60 kg psa nemá cenu nic. V té vteřině zatímco se odvíjí flexi nebo stopovačka, to je jedno, člověk musí zhodnotit, jestli stačí proběhnout reflexní oblouk na "STŮŮŮŮŮJ" nebo ne a pokud ne, pak je délka jakéhokoliv vodítka dráhou s,

z čehož vyplývá že F = m(2s/t2) m = Nora, 60 kg, s = 8 m, t = 2s, F = 60(16/4)

což je nějakých 240 N, stejná síla, jakou na mě v gravitačním poli země působí 25 kg pytel s krmením pro slepice a to vím rovnou, že to v jedné ruce neudržím

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
u 60 kg psa nemá cenu nic. V té vteřině zatímco se odvíjí flexi nebo stopovačka, to je jedno, člověk musí zhodnotit, jestli stačí proběhnout reflexní oblouk na "STŮŮŮŮŮJ" nebo ne a pokud ne, pak je délka jakéhokoliv vodítka dráhou s,

z čehož vyplývá že F = m(2s/t2) m = Nora, 60 kg, s = 8 m, t = 2s, F = 60(16/4)

což je nějakých 240 N, stejná síla, jakou na mě v gravitačním poli země působí 25 kg pytel s krmením pro slepice a to vím rovnou, že to v jedné ruce neudržím

lesnížínka napsal(a):
Megí ráda bych odpověděla popravdě, i když si myslím, že ano, že tehdy jsem si načetla jak se to má správně se stopkou dělat a dělala to, ale neodpřísáhnu to, vážně si to už nepamatuju. A k tomu ještě dodám odpověď na to, že většinu irituje, že píšu, že to nejde, nešlo apod. Jenže já za ta léta zkoušela tolik věcí, tolik postupů a způsobů...i mě iritovalo, že nešlo ale vůbec nic na něj aplikovat. Možná existuje nějaký jeden, zázračný, který by se chytil, ale já jsem ho neodhalila. Šílel na vodítku, tance jak blázen, když zahlédl srnku. Klasický postup: musíš být v takové vzdálenosti, kdy bude ještě klidný. A to je jaková? On přestal vnímat, kdy někde v dáli byl bod, u kterého ani já jsem pomalu nerozluštila, že je to srnka, dokud se to nedalo do pohybu. To byly velké louky, lány klidně kolem 700m vzdálenost. Když nám srnka proběhla v lese před nosem třeba 100m, začal řev a tanec, dokud si jen myslel, že tam někde je. Prostě: je tam, určitě je, pusť mě za ní! Tak já táhnula psa pryč: dopr...není, už je pryč, nevšímej si jí, neřeš a šlap. Popravdě fakt nevím, jak jsem tu měla postupovat. Další: musí se mu omrzet. Tak na nějakých těch 400m jsem uviděla srnku...což on taky, tak se mi povedlo ho posadit s tím, že budem tiše a koukat na srnku a já mu meldovala, že je to přece jen srnečka a papá a je hodná. Nepomohlo, tak jsem jen držela hubu. Vůbec se zklidnit nedokázal, viděla jsem jak to v něm vře, dokud tam srnka byla, každou chvíli vyskočil a štěkal, což ale pro mě v lesích není zrovna ideální. Jak jsem psala, nejsme místo zvěřeprosté, máme ji tu všude, liška, srnky zajíci mi chodí pár metrů od plotu, když jsme vyšli, první srnku jsme jistě potkali po 100m. Chodili jsme na lány, kde bylo třeba 5/20hlavých stád daňků - chodili jsme tudy několik let, tak jednou za 14dní. Nikdy ho nepřestalo bavit vyšilovat. Tam si tu frustraci, že za nima nemůže vybíjel tím, že dělal kruhy kolem mě na flexině. To mi až tolik nevadilo, alespoň se vyběhal Jen ten neustálý řev mi vadil. A to byli vždycky několik set metrů od nás.

Jak říká Ruda Desenský, každej pes dělá jen to, co se mu dovolí. A pokud by mi pes takhle vyšiloval na vodítku, že by mu bylo klidně jedno, že mě sejme, tak s ním nebudu jednat v rukavičkách a sejmu já jeho. Prostě ho drapnu za bok a otočim si ho k sobě, kde si ho přidržim za tvář a dostane spucuňk. Protože tohle prostě dělat nebude. Jak jsem psala už dříve, tak já si na nějakou vzdálenost, kdy je pes ještě v klidu nehraju, protože potřebuju, aby se pes naučil fungovat na všechny vzdálenosti. Tady u nás je tolik zvěře, že sice můžu trénovat psa na vzdálenost 100m, ale pak mu vyběhne 10m a jste zas na začátku. Takže psa zahltím zvěří a ukazuju mu, jak se má chovat, ale zároveň i jak se chovat nemá. Na druhou stranu mám haskouna, kterej může chodit na volno, to většinou, když chodíme v okolí baráku, ale stejně ho tak vodím i na stopce, nebo flexe, protože jsem kochač a chci se koukat po krajině a ne, kde mám psa....

u 60+kg je fór v tom, že "s" se nesmí rovnat 8m ale tak 1-2
(pokud nemám sofistikovaně naučené "stůj" nebo nesofistikovaně naučené "kua šňůra!" )

Huskyjanina napsal(a):
Jak říká Ruda Desenský, každej pes dělá jen to, co se mu dovolí. A pokud by mi pes takhle vyšiloval na vodítku, že by mu bylo klidně jedno, že mě sejme, tak s ním nebudu jednat v rukavičkách a sejmu já jeho. Prostě ho drapnu za bok a otočim si ho k sobě, kde si ho přidržim za tvář a dostane spucuňk. Protože tohle prostě dělat nebude. Jak jsem psala už dříve, tak já si na nějakou vzdálenost, kdy je pes ještě v klidu nehraju, protože potřebuju, aby se pes naučil fungovat na všechny vzdálenosti. Tady u nás je tolik zvěře, že sice můžu trénovat psa na vzdálenost 100m, ale pak mu vyběhne 10m a jste zas na začátku. Takže psa zahltím zvěří a ukazuju mu, jak se má chovat, ale zároveň i jak se chovat nemá. Na druhou stranu mám haskouna, kterej může chodit na volno, to většinou, když chodíme v okolí baráku, ale stejně ho tak vodím i na stopce, nebo flexe, protože jsem kochač a chci se koukat po krajině a ne, kde mám psa....

Tak si matně vzpomínám na několik nepěkných výstupů, kdy jsem se válela ve sněhu či blátě, nebo letěla kotrmelcem do rokle a to věřte, že nebylo nic pěkného, co jsem mu řvala do ksichtu. Pak třeba(jenže ze strachu) i chvilku fungoval slušně, možná i do konce té prochajdy, ale napříště zapomněl a jel nanovo. A to žádné: kuva ty si nepamatuješ, co bylo minule, jak se panička měla zabít!? nepomohlo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
u 60+kg je fór v tom, že "s" se nesmí rovnat 8m ale tak 1-2
(pokud nemám sofistikovaně naučené "stůj" nebo nesofistikovaně naučené "kua šňůra!" )

Tohle použila kamarádka, když si pořídila vyřazeného dostiháka. Na vyjížďce prasknul poprsník, který mlátil koně do nohou a tím zrychloval už tak svižné tempo. Běžné zpomalovací pomůcky nezabíraly. A když už se velmi blížila frekventovaná silnice na konci louky, tak v zoufalství zařvala "kuwa zastav!" A zastavili. Takže to funguje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle použila kamarádka, když si pořídila vyřazeného dostiháka. Na vyjížďce prasknul poprsník, který mlátil koně do nohou a tím zrychloval už tak svižné tempo. Běžné zpomalovací pomůcky nezabíraly. A když už se velmi blížila frekventovaná silnice na konci louky, tak v zoufalství zařvala "kuwa zastav!" A zastavili. Takže to funguje.

Jo, jo, to je to kouzelné slovíčko Ale funguje hlavně u dětí:,,no jak se říká, jak je to kouzelné slovíčko?"(prosím) Ne neví, ale kuva si zapamatuje okamžitě

lesnížínka napsal(a):
Tak si matně vzpomínám na několik nepěkných výstupů, kdy jsem se válela ve sněhu či blátě, nebo letěla kotrmelcem do rokle a to věřte, že nebylo nic pěkného, co jsem mu řvala do ksichtu. Pak třeba(jenže ze strachu) i chvilku fungoval slušně, možná i do konce té prochajdy, ale napříště zapomněl a jel nanovo. A to žádné: kuva ty si nepamatuješ, co bylo minule, jak se panička měla zabít!? nepomohlo

Mít u psa respekt není jen o vyřvání do ksichtu. Je to o celoživotním přístupu, důslednosti, srozumitelnosti pro psa. Věřím, že mít vašeho psa někdo jiný, kdo by věděl, jak na něj, tak pes bude fungovat. V určité míře pro seveřana. Ale fakt klobouk dolů, před vámi, že jste psa nedala pryč, jako to udělá plno ostatních, když seveřan nesplní jejich očekávání Pro mě to, co popisujete, neni nic cizího......zrovna takovýho psa mám doma. Dostala jsem ho jako dvouleťáka s tím, jak krásně spolupracuje, na vodítku netahá......já rok po operaci zad a věřte, že jsem ho tolikrát proklínala. Pes tahal naprosto vždy a všude a to stylem, že se skoro plazil po zemi. Takovou reakci, jakou měl na zvěř, že mě sejmul z kola, jen co ji viděl z dálky, doma mi šikanoval fenu, že se ani nemohla nažrat, venku naprosto nereagoval na pamlsky a člověka v podstatě ani nevnímal. Ale já měla výhodu, že jsem před tím už měla smečku seveřanů, který jsem posbírala porůznu, když se jich lidi zbavovali pro neposlušnost. takže mě nepřekvapila ta zarytost, s jakou si takovej pes jde za svým, no a před haskounama jezevčíky, takže jsem neměla nikdy žádný plemeno, který by spolupracovalo s člověkem. Ono prostě s takovým psem se musí pracovat naprosto důsledně, srozumitelně a hlavně v každičký situaci. Když dám příklad, jak jsem učila dva dospělý haskouny, aby mi nesežrali kočku nalezence. Nejdřív jsem je zvykla, že doma na klíně, pak doma kočka v pohybu. Tohle by normálním psovi stačilo, že kočka je naše. Ne tak u seveřana, protože, jak uviděli, že kočka je venku, tak vše nanovo. Zase kočka na zahradě na klíně, pak kočka na zahradě v pohybu. Další bylo, že jsem kočce dávala žrát vedle psích misek, aby byli zvyklí, že se kočka ochomejtá kolem krmení. Prostě pro seveřana je každá situace jiná a v každý musí zjistit, že to prostě platí všude. Pro někoho to může bejt opruz, ale mě to ani nepřijde, jsem na to zvyklá už skoro 30 let.

Tak já vám věřím, že ten, kdo už s takovýma psama zkušenosti posbíral, by určitě líp věděl, jak na něj. Dá se říct, že jsem ho naučila všechno, co bylo potřeba, doma mi zvířata nežral(naše) dokonce ani cizí kočce by neublížil(to ani venku, jen je prohnal) já si myslím, podle toho, co jsem s ním zažila, že on ani ten lov moc nebral jako lov, ta zvířata nezabíjel na první dobrou, jako skočím a zakousnu slepici. Většinou to bylo tak, že je zahnal někde k plotu a pak je odsud tahal pryč. Sousedova kačena mu zalezla za paletu, tahal ji ven, zlomil jí nohy(asi překousnul) Nikdo u toho nebyl, ale kačena přežila, nezabil ji(zabil ji až soused když zjistil, že má zlomené nohy) Takže to šílení u zvěře, ať už blbnutí na vodítku, nebo to že 5x nezdrhnul, po 6 ano, to byl vlastně jedinný problém. A jeho akční rádius, kdy prostě neviděl důvod si neoběhat, co potřebuje a pak se tedy vrátí. Takže flexina problémy, které byly vyřešila, i když pro mě to bylo značně nepohodlné, ale co..dobře mi tak. Ne, nedala bych ho pryč ani omylem, jak píšu, je to moje dítě. A to se pozastavuju nad těma matkama, co je děti mlátí a ony ty zmetky ještě omlouvají