Dobrý den,
Máme tříletého bígla, před cca rokem začal vyjíždět po ostatních psech na procházkách. Ze začátku to vypadalo, že jde spíše o hru ale časem se to začalo stupňovat. Teď už je chce vyloženě napadnout.
Není agresivní, může být puštěný volně s jinými psi, i různě na návštěvách nemá se psy žádný problém.
Problém nastává POUZE v případě, kdy míjíme psa na vodítku. Oči mu zrudnou, přestane vnímat úplně všechno kolem, neslyší, nevidí, naježí se, začne vrčet a ze všech sil se snaží dostat k druhému psovi.
Zkoušeli jsme už všechno, odvést jakkoliv pozornost, po dobrém, po zlém, pamlsky, náhubkem, (který nemá rád a vždy se po něm uklidnil) nic nezabírá.
Pes má 20 kilo a manželka už se s ním bojí chodit ven aby ho udržela.
Byl od malička socializovaný (možná až moc) , chodili jsme i na cvičák, poslouchá dobře i venku, přijde na zavolání, zůstane atd..... ale jak je jiný pes na vodítku tak je konec.
Má někdo prosím nějakou seriózní radu? Bez zbytečných útoků, jsem si vědom že jsme někde udělali chybu, ale snažili jsme se.
Děkuji
Uživatel s deaktivovaným účtem

Bígl má dvacet kilo? 😳
K problému doporučuji projít si tento materiál: https://www.treninkjerozhovor.cz/data/trojuhelnik_stresutxt15047.pdf
No jo má, nějak nám vyrostl. Tak to dopadá když nakupujete v polsku
https://www.youtube.com/watch?v=VvW52NQQXBs
Každopádně moc děkuji za článek. Je velice poučný a určitě se podle toho začneme řídit.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Každopádně i 20 kg by se mělo dát fyzicky zvládnout. Předpokladem je pevný dobře utažený obojek a předcházet tomu, aby se pes dostal do toho stavu běsnění. Pokud ho zklidňuje náhubek, ať klidně nosí náhubek (ono - náhubek zklidňuje hlavně mě, když vím, že pes neublíží, i kdyby se mi něco nepovedlo a on se dostal k druhýmu psovi na kontakt).
Ne vždy si člověk může vybrat, jak moc na blízko ho bude druhý pes míjet. Když už se tedy musí míjet na blízko, já si psa buď chytla úplně na krátko, aby fakt nemohl skoro nic - i přesto dokázal vystartovat, ale to už se snáze spacifikuje, když ho držím prakticky u obojku. Taky jsem si pomáhala tím, že jsem ho při míjení přidržela za náhubek, ale to musí být dobře sedící náhubek, jinak se z něj tímto vyvlíkne. Anebo jsem si ho posadila zády k cestě a donutila ho "nedívat se tam" (samozřejmě se většinou snažil se tam dívat).
Krajní možnost na fyzické zvládnutí je halti ohlávka, ale to mi přijde na 20kg psa opravdu zbytečné. Spíš vychytat tu manipulaci, naučit se, jak s ním zacházet.
Uživatel s deaktivovaným účtem

No... Já bych se naopak na obojek vybodla a navlékla ho do postroje. Jestli se chová jako smyslů zbavený, tak jednak bude vhodnější pro (krční) páteř, a pak se taky dá za postroj (nebo ucho na postroji) chytit v těžišti.
Další věc je vodítko - manželka potřebuje (než to natrénujete podle Šusty) co nejmenší páku. To je fyzika. Určitě je dobré mít vodítko, které neklouže a neřeže do ruky.
Náhubek je taky dobrý nápad - když už nic jiného, manželka bude víc v klidu. A vnitřní klid je v podobných situacích dost zásadní faktor (psi mají tendenci zrcadlit). Manželka potřebuje nad situací získat kontrolu, ona musí být hybatelem a řešitelem každé situace. Dost možná pes cítí její stres a nejistotu a považuje ji za nekompetentní, tedy přebírá iniciativu a řeší to po svém.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Já bych se naopak na obojek vybodla a navlékla ho do postroje."
Tak to už je asi o preferenci a možnostech. Já si postroj u mýho hysterky nedovedu představit, zaprvé že by se z něj nevyvlíknul a zadruhé že by mě neodnesl, kam by chtěl... mám jen o 20 kg víc než můj pes ... :)
Uživatel s deaktivovaným účtem

nemohu nevzpomenout na jednoho pána s jedním bíglem, které jsme často potkávali bydlíc v Ostravě - pán s ním chodil na vodítku, ale když se měli potkat se psem, tak psa odepnul z vodítka, neb na vodítku chytl hysterický záchvat - a pejsek hezky v klidu a bezpečné vzdálenosti toho druhého psa obešel.......
rovněž odkážu na Šustu a trojúhelník stresu
Uživatel s deaktivovaným účtem

Řekla bych, že pokud mají psi nějaký problém s ostatními při potkávání, tak nejvyhrotěnější situace je právě ta oba psi na vodítku a tváří v tvář se minout.
Nevím, jak to má manželka zadavatele....chodili na cvičák, pes má nějakou základní poslušnost....já osobně bych asi začala být tvrdší...tím myslím v důslednosti.
Za mě pořádný široký obojek, košík....nechat psa upustit páru s jinými psy, pak si udělat nějakou cvičící "chvilku" a pak požadat ostatní, jestli by se se mnou nešli cvičně míjet. Nejdřív třeba na větší vzdálenost, pak i na menší....psa bych měla pod povelem u nohy a tak, aby při míjení jsem bala mezi ním a cizím psem....mě se osvědčilo žádný loudání, ale naopak přidat na razanci a přidat do kroku, aby pes měl míň času vymejšlet bejkárny.
Halti je asi super, ono i dvacetikilovej pes může mít dost páru...jako normálně bych řekla, že 20 kilo se dá v poho udržet, já vodím dva psy, co mají dohromady skoro stovku, pokud by mě někam chtěli dotáhnout, tak bych neměla šanci, ale když jsem kámošce venčila mladého staforda...kolik mohl mít 15-20 kilo, tak jsem měla fakt kolikrát problém resp. stálo mě to dost fyzických sil...... ale záleží na použití ohlávky. Pokud se pes následně bude zmítat na haltině, tak to nemá žádnej význam v ničem.
Další možnost mě napadá....když vidím jít proti psa, tak se otočím a půjdu pomalu stejným směrem a nechám cizího psa nás předejít....klidně i po domluvě s majitelem, pak bych popošla kousek s ním, za ním a pak otočka naším směrem....nebude to tak vypjaté a je šance, že to pes zvládne a budu ho moci pochválit. Pak bych už třeba jen posadila psa, aby na příchozího neviděl-zády a čekala až projdou....pak bych ho posadila bokem, čelem...zůstaneme stát....prostě postupně.
Přijde mi, že na každého psa funguje něco jiného......mě fungovala ta nekompromisnost a razance u mojí radikální feny a naopak u mojí současné pastevecké pusinky bych s tímhle přístupem moc nepochodila.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
nemohu nevzpomenout na jednoho pána s jedním bíglem, které jsme často potkávali bydlíc v Ostravě - pán s ním chodil na vodítku, ale když se měli potkat se psem, tak psa odepnul z vodítka, neb na vodítku chytl hysterický záchvat - a pejsek hezky v klidu a bezpečné vzdálenosti toho druhého psa obešel.......
rovněž odkážu na Šustu a trojúhelník stresu
Přesně, někteří psi jsou takoví. Babička měla takového přerostlého jezevčíka. Když onemocněla, jezdila jsem ho venčit a pak si ho na čas vzala. Babička mi varovala, že se pere a neposlouchá. Chvíli jsem ho vodila, řval na každýho psa. Pak jsem ho jednou zkusila pustit a od té doby ho prakticky nepřipla. Nevím, odkud to ten pes znal, ale i přes rušnou vršovickou ulici chodil na povel a se psy byl kámoš. Pak do naší různorodé psí party zapadl jak mazák. No, ale pravidlo to u všech psů není.
juhaj
napsal(a):
Přesně, někteří psi jsou takoví. Babička měla takového přerostlého jezevčíka. Když onemocněla, jezdila jsem ho venčit a pak si ho na čas vzala. Babička mi varovala, že se pere a neposlouchá. Chvíli jsem ho vodila, řval na každýho psa. Pak jsem ho jednou zkusila pustit a od té doby ho prakticky nepřipla. Nevím, odkud to ten pes znal, ale i přes rušnou vršovickou ulici chodil na povel a se psy byl kámoš. Pak do naší různorodé psí party zapadl jak mazák. No, ale pravidlo to u všech psů není.
Já si myslím, že je to hodně časté chování. Na vodítku jsou jako blázni, na volno v pohodě. Máme v rodině takové dva, psa i fenku. Myslím, že na vodítku se cítí ohroženi, protože je omezuje a nemohou se rozhodovat adekvátně k situaci.
Uživatel s deaktivovaným účtem

eli22
napsal(a):
Já si myslím, že je to hodně časté chování. Na vodítku jsou jako blázni, na volno v pohodě. Máme v rodině takové dva, psa i fenku. Myslím, že na vodítku se cítí ohroženi, protože je omezuje a nemohou se rozhodovat adekvátně k situaci.
No mě spíš přijde, že vodítko obecně zvyšuje napětí. Další faktor může být nejistý páníček na druhém konci vodítka a vodítko je jak pupeční šňůra...když jí odstřihneme, psa pustíme, tak to napětí povolí a nebo nejistý pes, který má za zadkem-na vodítku páníka může machrovat, bez vodítka je sám za sebe a už toho hrdinu dělat nemusí.
Uživatel s deaktivovaným účtem

juhaj
napsal(a):
Tak určitě vodítko zvyšuje sebevědomí. Ale zas znám hodně takových, kteří po puštění si to letí vyříkat s každým psem v okolí.
No prostě každý pes jiná ves....aneb ono vždycky musíme přihlížet k tomu, co máme doma za povahu
Nejsou to jen určití psi,nebo psi podobného vzhledu? Neměl někdy s takovým konflikt?
Už hodně let si všímám jak se bíglové změnili k horšímu.To není kritika na vás,ale všeobecně.Kdysi snášenlivé smečkové zvíře dnes obcházím obloukem.Je jich,škoda, nemají dnes využití,v chovu se k tomu nepřihlíží.Spoustu plemen by chtělo nějakou selekcí,pokud je chtějí lidé jen na mazla do města,"předělat".Je to práce na spoustu let a ještě se nemusí podařit.