
Pudl velký

Nabízím psa ke krytí. Barevný ráz plavá - červená. Pejsek je světlý, oba ro...
Zdravím,
uvažuji nad pořízením psa coby asistenčního mazlíčka, jde především o pomoc s panickými stavy. Myslíte, že bych zvládla pudla vycvičit i jako relativní začátečník?
Jako děti jsme měly knírače, takže o psy se starat umím a zvládám i velice důslednou výchovu, ale teď bydlím sama. Většinu času jsem doma (pokud nejsem ve škole) .
Vím, že pudlové jsou rodinní psi, byl by vhodný i pro jednoho primárního majitele?
Uživatel s deaktivovaným účtem
pudl je snadno vycvičitelný, dobře zvládnutelný psí kámoš. I pro začátečníka. ALE - co když se onemocníte (nemusí se zhoršit psychika, stačí blbá chřipka či zlomená noha), budete schopna se postarat?? Máte zázemí, které pomůže?? Když jste jediný "majitel" - musíte mít i tato rizika promyšlená. A změní se Váš režim po škole ?? Asi ano - vejde se tam pes?? Pudlíci bývají dlouhověcí... Je fajn, že dřív se ptáte a přemýšlíte nad problémem - než když už kňučí štěník v pelíšku...
Nejsem na psa úplně sama, moje sestra i kamarádi jsou schopni hlídat, starat se a vodit na procházky, kdyby bylo potřeba. Jezdím s kamarády, co mají psi každé léto po česku, takže by byl velmi socializovaný a moje práce bude nejspíše vědecká, takže většinu času v práci budu trávit doma u počítače. Jde mi spíše o to, zda pes vyloženě nepotřebuje smečku a stačí mu primárně jeden člověk. Rozhodně bych si ho nepořídila, kdybych měla pocit, že se nedokážu postarat, je to obrovská zodpovědnost a nechci, aby byl kvůli mé blbosti nešťastný
nattlia
napsal(a):
Nejsem na psa úplně sama, moje sestra i kamarádi jsou schopni hlídat, starat se a vodit na procházky, kdyby bylo potřeba. Jezdím s kamarády, co mají psi každé léto po česku, takže by byl velmi socializovaný a moje práce bude nejspíše vědecká, takže většinu času v práci budu trávit doma u počítače. Jde mi spíše o to, zda pes vyloženě nepotřebuje smečku a stačí mu primárně jeden člověk. Rozhodně bych si ho nepořídila, kdybych měla pocit, že se nedokážu postarat, je to obrovská zodpovědnost a nechci, aby byl kvůli mé blbosti nešťastný
Já bych se spíš zamyslela nad plemenem - pudl je taková empatická citlivá duše a nevím jestli mu zrovna účel, pro který si jej chcete pořídit nebude dělat problém - jestli se v přítomnosti psychicky postiženého člověka nerozsype taky.
Proto se ptám. Vím jak extrémně inteligentní jsou, ale zároveň jsou to velice emocionální duše. Potřebuju psa, který se hodí pro relativně snadné učení a poslušnost, výcviku velice ráda věnuji hodiny času, ale například knírači si prostě rádi staví hlavu a asi bych ocenila někoho poslušnějšího :)
Zároveň to musí být pes do bytu, ačkoliv ráda běhám po venku a procházek bude dostatečně, bydlím v Praze v bytě. Pokud vás napadá jiné plemeno, budu moc ráda. Zatím je to plán do budoucna, nehodlám pořizovat psa okamžitě ale v průběhu následujícího roku, až budu mít jistotu, že jsem schopna mu dát dobrý domov.
nattlia
napsal(a):
Proto se ptám. Vím jak extrémně inteligentní jsou, ale zároveň jsou to velice emocionální duše. Potřebuju psa, který se hodí pro relativně snadné učení a poslušnost, výcviku velice ráda věnuji hodiny času, ale například knírači si prostě rádi staví hlavu a asi bych ocenila někoho poslušnějšího :)
Zároveň to musí být pes do bytu, ačkoliv ráda běhám po venku a procházek bude dostatečně, bydlím v Praze v bytě. Pokud vás napadá jiné plemeno, budu moc ráda. Zatím je to plán do budoucna, nehodlám pořizovat psa okamžitě ale v průběhu následujícího roku, až budu mít jistotu, že jsem schopna mu dát dobrý domov.
Ono se to pravě moc nepotkává - ta lehce cvičitelná plemena, co fungují na myšlenku (pudl, Borderka, belgičák...) jsou právě i hodně citlivá na psychické rozložení člověka.
Naproti tomu taková ta v tomto směru "tupější" jsou tupější i na ten výcvik. Chce to asi najít nějaký kompromis.
Je mi to jasný :) Jde mi primárně o psa, co zvládne být emocionální asistent, zároveň ale sám pes hrozně pomůže, můj největší problém je většinou sama samota, pak prostě naučit psa rozpoznat blížící se atak, aby se ke mně přitulil nebo tak. Nemusí to být génius, ale mazel a podpora :)
nattlia
napsal(a):
Je mi to jasný :) Jde mi primárně o psa, co zvládne být emocionální asistent, zároveň ale sám pes hrozně pomůže, můj největší problém je většinou sama samota, pak prostě naučit psa rozpoznat blížící se atak, aby se ke mně přitulil nebo tak. Nemusí to být génius, ale mazel a podpora :)
Co SBT?
Nebála bych se toho pudla. Jsou sice citliví a empatičtí, ale to nerovná se labilové, řekla bych, že bývají poměrně vyrovnaní.
To už bych třeba řekla, že horší je v tomto smyslu pinč (mám doma), číňan, bordera...
Zas pokud si zadavatelka pořídí nezávislou samostatnou jednotku, moc jí psychicky nepomůže.
Nevím, jak četné a vydatné jsou její panické stavy, ale přihlídla bych i k tomu, že nejhorší, co se u pudla stane je, že bude taky labil.
Na rozdíl od jiných plemen, která možná nejsou tak fixována na majitele, ale zas z nich nervózní nekonzistentní člověk může vyrobit psa nebezpečného sobě i okolí.
Anebo když si vezmu jako příklad třeba jezevčíka - je to nezávislý, samostatně uvažující pes - názor páníčka je mu často ukradenej. Přesto potřebuje vyrovnaného sebejistého majitele. Labilní člověk se s ním nedomluví vůbec, případně z něj vychová nepříjemné stvoření.
Děkuji. Stavy nejsou moc časté,dokážu je relativně předvídat, ale kvůli tomu, že žiju sama, nemá mě kdo uklidnit. Reálně mi na uklidnění stačí prostě fyzický kontakt, klidná slova, momentálně prostě někomu volám, když jsem schopná. Jinak ale jsem naprosto schopná se o psa postarat, pravidelně psi hlídám a jejich přítomnost většinou dost pomůže. Na výchovu bych navíc měla v případě potřeby pomoc bývalého psovoda. Jde mi hlavně o to, abych nevybrala plemeno, které by tyhle věci nezvládlo, špatně snášelo, to si radši poradím sama, než psovi ublížit. (Na kočky jsem alergická, proto je bohužel ani nezvažuji)
nattlia
napsal(a):
Děkuji. Stavy nejsou moc časté,dokážu je relativně předvídat, ale kvůli tomu, že žiju sama, nemá mě kdo uklidnit. Reálně mi na uklidnění stačí prostě fyzický kontakt, klidná slova, momentálně prostě někomu volám, když jsem schopná. Jinak ale jsem naprosto schopná se o psa postarat, pravidelně psi hlídám a jejich přítomnost většinou dost pomůže. Na výchovu bych navíc měla v případě potřeby pomoc bývalého psovoda. Jde mi hlavně o to, abych nevybrala plemeno, které by tyhle věci nezvládlo, špatně snášelo, to si radši poradím sama, než psovi ublížit. (Na kočky jsem alergická, proto je bohužel ani nezvažuji)
Primárně bych si asi v takovém případě nepořizovala plemena známá sklonem k labilitě. Ale pokud většinu času normálně fungujete, jste schopná se psu věnovat, vychovávat ho, mít ho ráda, tak si myslím, že občasnou panickou ataku by měl zvládnout. Rozhodně je to lepší varianta než trvale neurotický a nevypočitatelný majitel. Zase bych ze psů nedělala takové cukrové panenky.
Navíc, pokud je člověku zle fyzicky, obvykle se propadne i psychicky, takže by psa nemohli mít ani lidé s různými chronickými chorobami - žlučníkáři, astmatici...
Já bych se toho nebála. Asi je třeba připravit se na to, že je možné, pokud nebudete ve své kůži, bude pes mít tendenci vás bránit proti okolí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
nattlia
napsal(a):
Je mi to jasný :) Jde mi primárně o psa, co zvládne být emocionální asistent, zároveň ale sám pes hrozně pomůže, můj největší problém je většinou sama samota, pak prostě naučit psa rozpoznat blížící se atak, aby se ke mně přitulil nebo tak. Nemusí to být génius, ale mazel a podpora :)
.obraťte se s dotazem na Helppes, zodpovi, poradi, nasměrují...
Fiona.Praha
napsal(a):
Osobně bych se bála, že každý lehce ovladatelný pes (jako je třeba pudl) při nějakém ataku paniky, chytne tu paniku taky a bude od Vás prchat, co nejdál.
Taky hodně podle mě záleží na konkrétním jedinci, já jsem jednu dobu měla poměrně těžké deprese, pes to dával relativně cajk, mnohem větší terapeut byla ale moje starší kočka, malá kočka se chová pořád stejně jako praštěné klubíčko, ale ona žije svůj vlastní svět, no a kdo to bytostně nenáviděl, to je kůň. Ten to fakt nesnáší, odchází středem, odmítá komunikovat a nemám se u něj ideálně vůbec ukazovat, když mi není do hej. :-) Všechna moje zvířata spadají do kategorie kontaktní citlivky.
Současný pes nevím jak by se na to tvářil, už jsem naštěstí delší dobu v pohodě bez nějakých fakt špatných stavů, ale on je opravdu velká cíťa, asi by mu to taky nehovělo. Stačí když je doma trošku dusno (žádná hrůza, situace typu že se blbě vyspím, přítel mi řekne, že jsem teda pěkně protivná, a já trucovitě sedím a jsem ostentativně (a mlčky) protivná, aby to teda měl :-) ) a už nerví.
podle rad jsem koukala na helppes a dá se zaplatit kurz, kde to zvíře naučíte základním asistenčním dovednostem, pes se tak socializuje s dalšími asistenty, má poslání a učí se, takže pokud budu pořizovat, vezmu to přes profesionály, kde mi asi skutečně dokážou poradit a pomoc, abych pejskovi neublížila (podle jejich informací se na to pudl opravdu hodí)
Uživatel s deaktivovaným účtem
nattlia
napsal(a):
podle rad jsem koukala na helppes a dá se zaplatit kurz, kde to zvíře naučíte základním asistenčním dovednostem, pes se tak socializuje s dalšími asistenty, má poslání a učí se, takže pokud budu pořizovat, vezmu to přes profesionály, kde mi asi skutečně dokážou poradit a pomoc, abych pejskovi neublížila (podle jejich informací se na to pudl opravdu hodí)
..maji jednoho královského jako asistencniho a je skvělý, jinak tuším že jste psala o nějakém profesionálním psovodovi, který by vám pomohl s jeho výcvikem, tady bych byla velmi opatrna, je to úplně odlišný vycvik nez kterým prochází vojenští nebo policejní psi, nechala bych to opravdu na tom Helppesu....přeji hodně štěstí s oejskem a vam aby pejsek musel zasahovat pouze výjimečně...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
..maji jednoho královského jako asistencniho a je skvělý, jinak tuším že jste psala o nějakém profesionálním psovodovi, který by vám pomohl s jeho výcvikem, tady bych byla velmi opatrna, je to úplně odlišný vycvik nez kterým prochází vojenští nebo policejní psi, nechala bych to opravdu na tom Helppesu....přeji hodně štěstí s oejskem a vam aby pejsek musel zasahovat pouze výjimečně...
Profesionální psovod může být i od celní správy nebo zachranář - tam je úplně jiný přístup k vycviku než u klasických všestranných psů.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Inspektor Pišišvor
napsal(a):
Profesionální psovod může být i od celní správy nebo zachranář - tam je úplně jiný přístup k vycviku než u klasických všestranných psů.
..souhlasím, ale zadavatelka to nespicifikovala, tak jsem zkusila...
Nebála bych se toho.Temėř každé plemeno je empatické a dokáže reagovat na emoce,nálady atd.Jak si to spolu uděláte, takové to budete mít.Pokud vás srdce táhne k pudlíkovi pořiďte si ho.Tisíce lidí žije jen se svým psem.Nevidím v tom problém, zvlášť když máte někoho kdo by v případě potřeby pomohl. Přeji hodně štěstí.
Fiona.Praha
napsal(a):
Osobně bych se bála, že každý lehce ovladatelný pes (jako je třeba pudl) při nějakém ataku paniky, chytne tu paniku taky a bude od Vás prchat, co nejdál.
To je kravina, mému pudlovi by (podle toho co jsem slyšela) mohla nervy závidět kdejaká malina. A bohužel i dost z těch australáků co znám.