
BO Malinois s PP

Prodám Belgického ovčáka Malinoise - Jsem BO Malinois s PP, mé jméno j...
DohodouLukynoB
XXX.XXX.30.84
Dobrý den,
mám problém, vozím psa v autě v boxu a bez problémů tam skočí. Když se rozjedu začne knučet pískat a točit se v boxu. Když ho okřiknu nevnímá mě, ale na chvilku přestane a když si ho nevšimu (neokriknu ho), tak ještě více přidá. Myslel jsem, že nevidí ven, tak jsem zkusil jet bez boxu, jen v kufru, a dělá to taky.
Nevím si s ním rady :/ máte někdo nějaký nápad či zkušenost ?
Děkuji za vaši pomoct.
Nemám radu, ale měli jsme kdysi stejný problém. Náš druhý pes miloval auto, jak ho viděl, tak se do něj rval. Ale celou cestu kňučel a vyl. Tehdy pes jezdil na zadním sedadle a cestu na chatu proměnil pro mé rodiče v peklo. Zkoušeli ho to odnaučit podle různých metod, ale nic nepomohlo. Zřejmě nervy. Teď si musí citlivě povahy asi zacpat uši nebo tak. Táta už to nedával, tak vozil v autě klacek a když to bylo neúnosné, tak ho majznul. Kupodivu pes na chvíli přestal, ale stejně pak začal znovu. Pokud by to někoho pohoršilo, dodám, že pes ( střední knirač) se v relativním zdraví a opečováván dožil 16 let a je to už asi 20 let co odešel za duhový most.Nicmeně rodiče za jeho výkon na něj stále vzpomínají.
Uživatel s deaktivovaným účtem
LukynoB
napsal(a):
Dobrý den,
mám problém, vozím psa v autě v boxu a bez problémů tam skočí. Když se rozjedu začne knučet pískat a točit se v boxu. Když ho okřiknu nevnímá mě, ale na chvilku přestane a když si ho nevšimu (neokriknu ho), tak ještě více přidá. Myslel jsem, že nevidí ven, tak jsem zkusil jet bez boxu, jen v kufru, a dělá to taky.
Nevím si s ním rady :/ máte někdo nějaký nápad či zkušenost ?
Děkuji za vaši pomoct.
Já teď asi řeknu blbost, ale pokud takhle vyvádí, jen když se auto rozjede a když stojí tak je v klidu, tak bych si našla nějaké místo kam jsem se psem schoná dojít pěšmo, kde nevadí, že budu popojíždět a zastavovat. Tam bych přeparkovala auto, došla se psem, naložila, rozjela se a jakmile by začal, tak bych zastavila a čekala až se uklidní....je jedno za jak dlouho a zas rozjet a zase zastavit když bude vyvádět.
Tedy pokud to chování psa je nadšení.
Pokud by urychlilo uklidnění to, že i vystoupím z auta, tak bych i vystoupila.
Něco takovýho jako když učím netahat na vodítku...zastavím a stojím dokud pes nepovolí vodítko a odměnou za to, že netahá je, že se dostane kam chce....
Já tuhle metodu...."vyvádíš, tak fajn, já počkám, já mám času dost a do tý doby budu socha, co si tě nebude všímat"...používám skoro na všechny situace.....popř. z té situace odejdu, když vidím, že to pes nedává, ale to je u jízdy autem asi nereálné.
Ale myslím, že se tady najde i někdo, kdo má opravdu zkušenost.
Moje pyrenejka jako štěně v autě dost kňourala, pak jsme zjistili, že to dělá, když nevidí ven....nebyla v boxu, ale prostě jako štěně neviděla z podlahy auta z okna, jakmile začala jezdit na sedačce, tak byl klid.....ale to asi nebude váš případ.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Na to není spolehlivé know-how. Můj mi jako prcek první 3 cesty vyřvával jak na lesy. Druhý výlet jsem ho po dojezdu na místo vyřídila tak, že sotva pletl nohama, v autě cestou zpět upadl do bezvědomí a od té doby byl klid. Občas fňukne, když neví, kam jedeme a trvá to dlouho, tj. hodiny. Jednoduchá záležitost.
Nedávno jsem známým u mladého psa poradila, ať ho denně vozí venčit na jedno místo, rituál, žádná jiná cesta autem. Místo za Prahou, voříšek psycho stopař, těšil se. Asi po měsíci to dal a je schopen jezdit bez kvílení i jinam. Nějak se psychicky srovnal. Ale jezdí taky vzadu na pásu a vidí ven.
My v autě dokonce v kritických tropech "venčíme". Klima, vzadu zatmavená skla, min. půl h cesta na kraj Prahy na točenou. Kéliška si užije cestu, a než polknu zmrzku, tak přeznačkuje okolí, vyhodí bobek a jedeme vyhlídkovou cestou domů. Ve vedrech mi dokonce z domu rovnou pálí k autu a fňuká před "svými dveřmi", že chce dovnitř, že těch pár metrů přesunu z klima do klima sotva přežil.
juhaj
napsal(a):
Nemám radu, ale měli jsme kdysi stejný problém. Náš druhý pes miloval auto, jak ho viděl, tak se do něj rval. Ale celou cestu kňučel a vyl. Tehdy pes jezdil na zadním sedadle a cestu na chatu proměnil pro mé rodiče v peklo. Zkoušeli ho to odnaučit podle různých metod, ale nic nepomohlo. Zřejmě nervy. Teď si musí citlivě povahy asi zacpat uši nebo tak. Táta už to nedával, tak vozil v autě klacek a když to bylo neúnosné, tak ho majznul. Kupodivu pes na chvíli přestal, ale stejně pak začal znovu. Pokud by to někoho pohoršilo, dodám, že pes ( střední knirač) se v relativním zdraví a opečováván dožil 16 let a je to už asi 20 let co odešel za duhový most.Nicmeně rodiče za jeho výkon na něj stále vzpomínají.
Já jsem to jako citlivá povaha přežila, ten pes už je po smrti, tak je mu to jedno.
Jen bych strašně upřímně přála lidem, kteří takhle řeší problémy zvířat, aby je taky někdo řádně přetáhnul, až oni sami budou mít problém.
Miriam33
XXX.XXX.210.31
Mně tohle dělal jediný pes, štěně, kterému bylo fakt v autě zle. Jak to řešili noví majitelé dál nevím... Pokud by to bylo tím, že je mu zle, já bych zkusila před jízdou něco proti nevolnosti. U dětí to řeším homeo Cocculine, protože na Kinedrylu jsou pak půl dne jak po flašce tvrdého (a to po poloviční davce než je doporučeno). Na psy prý homeo dobře zabírá, možná by někdo poradil, kdo se tím u zvířat zabývá. Svoje psy jsem taky dřív vozila na klíně, aby se koukali ven, určitě se jim pak zaludek tak nehoupal. Teď je poslední pes většinou na podlaze, ale vepředu, tak tam to tolik nehází jako vzadu nebo v kufru. No a taky ze začátku jízd, bylo v autě prokrmovani mlskama a hlazení, aby si to pes spojil s příjemnými věcmi.
Pokud to dělá nedočkavostí, tak bych zkusila to s tím zastavováním auta po malých úsecích a jak se povede nasednout bez kňučení, tak odměnit...
Zažila jsem cestu s mňoukajicím kocourem, dlooouhou cestu. Je to strašné. Pomohly jen pecky do uší. Člověku. S hudbou.
Nám téměř dvouletá fena taky poňukává v autě, dělá to ale výhradně při cestě TAM a vypadá to, že je to u ní takové to dětské : "Už tam budem? Už tam budeme? Už tam budem?..." Do auta se totiž vyloženě těší, cestuje v něm často (minimálně 1-2x týdně) a je úplně jedno, jestli jedeme 20minut nebo 2hodiny.
Na zpáteční cestě (a opět je jedno jestli z veteriny nebo z výletu) nekňučí nikdy.
Špatně jí nebývá, nezvracela nikdy, jezdí v kufru, kouká z okna nebo polehává.
Delší cestu jsme zvládli, když jsme vyjížděli hodně brzy ráno (před čtvrtou) a ona ještě byla rozespalá a dospávala v autě, jinak by to několikahodinové kňukání bylo o nervy.
Terven
napsal(a):
Já jsem to jako citlivá povaha přežila, ten pes už je po smrti, tak je mu to jedno.
Jen bych strašně upřímně přála lidem, kteří takhle řeší problémy zvířat, aby je taky někdo řádně přetáhnul, až oni sami budou mít problém.
Já vás chápu, ale věřte tomu, že jsme vyzkoušeli cokoli jsme tehdy našli jako radu psa vytí odnaučit. Vidí ven, nevidí, vozit kousek, odměňovat, neodměňovat, dokonce i posadit psa proti směru jízdy. Nic. Jako mladý to ještě šlo, ale věkem se to ztupňovalo. Naši každý týden jezdili na chatu, pes se těšil, ale já byla fakt ráda, že už jsem ve věku, kdy se to po mě nežádá. Nakonec tátovi ruply nervy a pořídil klacek. Jinak pes byl jeho kámoš, vařil mu zásadně on, my ženy bychom to tak neuměly, pes ho miloval, ten klacek jejich vztah neporouchal.Pár kňouralů v autě znám, ale na našeho neměl ani jeden.
Taky mi to pes dělal. Ono asi hodně záleží na tom, proč to dělá. Takže bych se zkusila zamyslet prvně nad tím. U nás to bylo proto, že se těšil. Začalo to v době, kdy jsme v létě začali jezdit na rybník autem. Pes přesně věděl, co bude, kam jedeme a jak se těšil, tak kníkal. Takže u nás rozhodně nepomohlo jezdit nějakou dobu na stejné místo, protože to to naopak spustilo. Pak se k tomu přidalo i kňučení když jsme přejeli ten rybník a jeli na cvičák. Všechno ustálo potom, co jsme míjeli jak rybník, tak cvičák, pak už byl klid. Takže já jsem to řešila naopak tak, že jsem psovi ten stereotyp "rozházela". Prostě jsem jela cestou k rybníku, ale nezahnula jsem k němu a jela dál. Nebo jsem nejdřív jela na druhou stranu vesnice, tam se otočila a jela k rybníku. Občas jsme zajeli k jinému rybníku, nebo jsem jen tak vzala psy, někam jela autem a zase jsme se vrátili domů, bez toho aniž bychom někde vystoupili. Jindy zastavili kilometr před cvičákem a tam se šli projít, a pak domů... Začala jsem to dělat tak, aby pes nevěděl kam jedeme a co bude... A u nás to pomohlo. No a třeba v zimě jsme zase začali jezdit autem na jedno konkrétní místo (abychom nechodili po posolené silnici) a opět pes začínal po pár cestách kňučet. Stačilo to párkrát obměnit a jet na jiné místo a byl klid.
A chápu, jak je to otravný. U nás to ještě bylo v kombinaci s tím, že pes kňučel dokud se jelo, jak se zastavilo na místě tak byl klid, ale v tu chvíli zase začala řvát fena . Já se teda přiznám, že vůbec nejsem zvyklá na ukňouraný psy, a teď když hárala fena a ze psa se stal ukňouránek, tak jsem se musela držet a bylo to pro mě o nervy .
Uživatel s deaktivovaným účtem
Mně mluví pes, když jedeme vlakem a vlak se zastaví. Ale dřív v zastávce dost hlasitě štěkala, takže já jsem spokojená :-)
Nepročítala jsem to, zkoušel někdo udělit úkol, u kterého se nemluví? Jako lehni. Hlídej. Něco. A použít auto na něco jiného než přibližování se někam.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mně mluví pes, když jedeme vlakem a vlak se zastaví. Ale dřív v zastávce dost hlasitě štěkala, takže já jsem spokojená :-)
Nepročítala jsem to, zkoušel někdo udělit úkol, u kterého se nemluví? Jako lehni. Hlídej. Něco. A použít auto na něco jiného než přibližování se někam.
Já jo. Zkoušela jsem "lehni", "sedni", "čekej" - povely plnil, lehal, sedal, čekal, ale u toho všeho se dá kňučet, takže kňučel. Zkoušela jsem pak i vozit balonek, který teda držel v hubě, ale stále kňučel.
A použít auto na něco jiného než přibližování se někam.
U nás se dost často používalo auto i jako pelech , když jsem ho větrala, tak do něj psi na zahradě chodili spát. Pamatuji si, jak jsem takhle jednou hledala čubu, už zoufalá, že se ztratila, no a ona si v klídečku ležela v autě v kleci a ani necekla . Ale u nás nebyl problém auto jako takové. Když třeba teď oba psy zavřu do auta, tak vím, že tam budou v klidu a ticho. Budou prostě čekat, mají tam "místečko". Problém byl když jsme se rozjeli ten, že pes věděl, kam jedeme, a byl nedočkavý. U čuby zase to když jsme dojeli na místo, tak že chtěla hned honem honem vystoupit, jak se těšila...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Myslím naučit tu činnost, u které se mluvit nebude. Říkám megý - čekej. A u toho se neštěká, tak se to učila. Takže kdekoli to řeknu, nemluví u toho. Není to úplně ono na hodinu cesty ale :-) Když jsem na ni ale vytasila rozcvičku, tak si řekla - no to víš že jo, jdu spát. Nemáme auto, takže to jen tak jako nápad.. dělej pse místo tohoto něco jiného.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Myslím naučit tu činnost, u které se mluvit nebude. Říkám megý - čekej. A u toho se neštěká, tak se to učila. Takže kdekoli to řeknu, nemluví u toho. Není to úplně ono na hodinu cesty ale :-) Když jsem na ni ale vytasila rozcvičku, tak si řekla - no to víš že jo, jdu spát. Nemáme auto, takže to jen tak jako nápad.. dělej pse místo tohoto něco jiného.
Já to chápu, nám to funguje v případě štěkání, ale ne v případě kňučení.
Ale zadavateli to klidně fungovat může, takže ať vyzkouší.