Štěně žárlí a v rozrušeném stavu neposlouchá

Sonnic:
Jenže jak ty hranice v klidu a efektivně nastavit? Nedoporučuje se zvyšování hlasu.

Ona je skutečně vytrvalá. Když ji budeme deset minut odstrkovat a sundavat z postele, jakmile se třeba bude mezi nás cpát, bude to deset minut opakovaně dělat a zkoušet stále dokola. A ona přitom ví, že to vždy končí tím, že jde za dveře.

Jak to teda řešíte Vy?

EDIT: Tudíž jí to "neprochází" - my nikdy nepolevíme stylem, že bychom se nechali ukecat a začali jí tedy věnovat ten druh pozornosti, co ona chce. Vždycky jde nakonec buď za dveře, nebo si jí nevšímáme. A to někdy zabere, že to nakonec vzdá. Ale někdy je to k ničemu a ona je neodbytná.

Přiznám se, že ani s jedním nemám moc zkušenost. Ten první případ by měl řešit povel místo. To druhé sebeovládání. Já třeba hned u dávání jídla nechala štěně sednout, jinak po mě skákala a kvílela. Naučila se, že nedostane jídlo, když nebude sedět. Už poměrně dlouhou dobu ani u chystání jídla není u mě, ale sedne si na pelíšek a čeká až mám hotovo. Když jdeme ven, tak si obvykle sama sedne na rohožku a čeká, párkrát mě zkoušela kousat do rukou a skákat, když jsem jí připínala vodítko, tak jsem jí ho prostě nepřipla, dokud se nesklidnila. U vás to asi bude chtít víc práce. Máte asi temperamentnější štěně než já.
To žárlení dělal náš první pes, ale mě zrovna ne, jen bráchovi a ten s tím nic extra nedělal, prostě ho jen okřikl.

Aliza napsal(a):
Sonnic:
Jenže jak ty hranice v klidu a efektivně nastavit? Nedoporučuje se zvyšování hlasu.

Ona je skutečně vytrvalá. Když ji budeme deset minut odstrkovat a sundavat z postele, jakmile se třeba bude mezi nás cpát, bude to deset minut opakovaně dělat a zkoušet stále dokola. A ona přitom ví, že to vždy končí tím, že jde za dveře.

Jak to teda řešíte Vy?

EDIT: Tudíž jí to "neprochází" - my nikdy nepolevíme stylem, že bychom se nechali ukecat a začali jí tedy věnovat ten druh pozornosti, co ona chce. Vždycky jde nakonec buď za dveře, nebo si jí nevšímáme. A to někdy zabere, že to nakonec vzdá. Ale někdy je to k ničemu a ona je neodbytná.

No vy jí nemáte odstrkovat a sundavat z postele, ale naučit povel Uhni a Dolů a to jakože cíleně úplně stejně jako když učíte Sedni nebo Lehni.
Ad procházky, pětiměsíční pes už by měl umět Sedni, ale i tak pokud vyvádí bych se sebrala pryč, buď zpátky do bytu a nebo ven bez ní.
Základ položení mantinelů je prostě ten, že si nesmí svým nevhodným chováním vymoci to co chce.

1) Naučit ji, co má dělat. Cíleně a po malých (mikro) krůčcích.
2) De facto viz 1) + klást důraz na management. Nenechat ji přetočit (pokud možno). Nedávat povely, o kterých vím, že nebudou splněny, případně si jejich splnění zajistit (např. vodítko + spolupráce mezi vámi - lidmi). Nenechat ji, aby si posílila nežádoucí chování - pozor na samoodměňování.

To je ta gerbera, že? Obecně bych zařadila režimová opatření, dostatečné fyzické i psychické vyžití (ani málo, ale ani moc), klidové aktivity a trénink sebekontroly. Z vaší strany konzistenci (jako jednotlivci i tým) a laskavou důslednost. Vytvářet dostatek modelových situací s tak nastavenými kritérii, aby byla schopná dělat správná rozhodnutí a zažívala úspěch.

A úkol pro Vás - mrknout se na biologii a zjistit, proč pes rozrušený na maximum nevnímá, abyste z toho nebyla frustrovaná a byla schopná zachovat si chladnou hlavu. :-))

Trickyvoo:
No vidíte, ta naše je snad už od přírody krásně ukázněná, co se jídla týče. (: Když člověk jí, nedovolí si ani sedět a zírat na něj, vždycky dá pokoj a respektuje to. O to je zvláštnější, že v jiných situacích je jak urvaná ze řetězu.

assil:
My ji nemáme odstrkovat, ale tak co má člověk dělat v momentě, kdy na něj naletí dvaadvacetikilové hovado, které drápe a kouše a sápe se člověku do obličeje? Minimálně v první instanci je snad potřeba vyvinout nějakej odpor, a ne se jen skrčit a nechat si to líbit.

Jak už jsem psala, ona ty povely zná a umí, moc dobře ví, co se po ní chce. Ale ve stavu té rozjetosti je zkrátka odmítá splnit. Jak psala paní výše, zjevně je prostě hodně temperamentní a průbojná a chce si prosadit svou.

Jinak to, co radíte, mi taky zabíralo, když si nechtěla nechat připnout vodítko, prostě jsem odešla od branky bez ní a to si to hned rozmyslela. (:

Odetta:
Ano, ale má v sobě jen čtvrtinu huskyho, která není skoro na ničem poznat. Jinak laskavosti má až na půdu. Občas si říkám, zda ji nerozmazlujeme a jestli právě proto není jak rozcapený fracek. S tou důsledností je to těžší, právě proto, že se zrovna v těchto situacích teď s přítelem oba plácáme.

// aby byla schopná dělat správná rozhodnutí a zažívala úspěch.// Takže víc ji úkolovat a chválit? Pro ni je nejlepší odměnou oblíbená mikina na přetahování. Takže jí mohu dát povel a když ho splní, hned na to si s ní třeba zahrát? Na pamlsky ona moc není.

1) Tím "naučit, co má dělat", myslíte třeba poslat ji v té situaci na místo a ať počká, až se jí budeme věnovat?

2) //Nenechat ji, aby si posílila nežádoucí chování - pozor na samoodměňování.// A tímto jste myslela to, že se po ní oháníme a odstrkujeme ji, zatímco ona od nás získává alespoň nějakou pozornost? Já tomu rozumím, jenže to se lépe říká, než dělá. Nevím asi, od čeho konkrétně v tomto ohledu začít. Když ona v té situaci vletí mezi nás, už je asi pozdě.

3) A já vím, aspoň přibližně... Moc vzrušujících podnětů, které není schopná zvládat a pak ani sebe ovládat. Já tomu rozumím, ale jak to jiní pejsci zvládají? Přejde to třeba s věkem, nebo to chce opravdu pořádnou drezuru?

Ano, ale má v sobě jen čtvrtinu huskyho, která není skoro na ničem poznat.

Jsou to dvě temperamentní plemena, potenciálně možná s vyšší mírou vzrušivosti. To je dobré si uvědomit.

Jinak laskavosti má až na půdu. Občas si říkám, zda ji nerozmazlujeme a jestli právě proto není jak rozcapený fracek. S tou důsledností je to těžší, právě proto, že se zrovna v těchto situacích teď s přítelem oba plácáme.

Buď musíte společně vymyslet strategii, jak svých cílů dosáhnout, stanovit si nějaká závazná pravidla, anebo se dohodnout, že toto odbaví jeden z vás, ale ten druhý ho bude bezvýhradně poslouchat, bude dodržovat pokyny a respektovat případné korekce od prvního.
Dobré je zvyknout si na mindset "když už něco řeknu, tak to platí, a než to řeknu, tak si to řádně rozmyslím". Když tomu nebohému zvířátku řeknete nějakou blbost, tak se z toho poučte, exces příště neopakujte, ale stejně trvejte na splnění.
Uvědomte si, že pes se učí neustále, každou situací. Nejen když se Vy rozhodnete, že teď se trénuje.
Zvažte individuální trénink - potřebujete, aby se někdo intenzivně věnoval Vám (jako člověku).

Podrobněji např. zde: https://www.instagram.com/tv/CaNf5pdLDqv/?utm_medium=share_sheet

// aby byla schopná dělat správná rozhodnutí a zažívala úspěch.// Takže víc ji úkolovat a chválit? Pro ni je nejlepší odměnou oblíbená mikina na přetahování. Takže jí mohu dát povel a když ho splní, hned na to si s ní třeba zahrát? Na pamlsky ona moc není.

Kvantita vs. kvalita - ne nutně úkolovat víc, ale úkolovat správně (intenzitu je taky třeba si ohlídat, ale měla by být obecně dostatečná, nikoli nedostatečná nebo nadměrná). Musíte jí dávat (reálnou) šanci uspět. O odměně rozhoduje pes, ale nepoužívala bych na všechno univerzálně jedinou odměnu - můžete si hrát s různými hodnotami odměn, jackpoty atp.

https://www.treninkjerozhovor.cz/data/pozitivka_krok_za_krokem_tisk_1txt15745.pdf

1) Tím "naučit, co má dělat", myslíte třeba poslat ji v té situaci na místo a ať počká, až se jí budeme věnovat?

To musíte vědět Vy, co po ní chcete. Jak to má vědět ona, když Vy to nevíte? Je stejně validní chtít, aby byla na místě, ale také požadovat, aby jen neskákala a neštěkala. U obého platí, že to s ní musíte vykomunikovat a naučit jí to. Po maliličkých krůčcích (proč - viz výše).

2) //Nenechat ji, aby si posílila nežádoucí chování - pozor na samoodměňování.// A tímto jste myslela to, že se po ní oháníme a odstrkujeme ji, zatímco ona od nás získává alespoň nějakou pozornost? Já tomu rozumím, jenže to se lépe říká, než dělá. Nevím asi, od čeho konkrétně v tomto ohledu začít. Když ona v té situaci vletí mezi nás, už je asi pozdě.

Tím myslím neumožnit jí předvádět chování, které je pro mě nežádoucí. Buď preventuji (aby se do té situace vůbec nedostala), anebo ji učím strategie, jak se s tou situací vypořádat (po maličkých krůčcích a myslím na to, že chování se utváří neustále, nejen když já řeknu, že trénujeme).
A ano, když vletí mezi vás, je pozdě, to je váš fuckup.

3) A já vím, aspoň přibližně... Moc vzrušujících podnětů, které není schopná zvládat a pak ani sebe ovládat. Já tomu rozumím, ale jak to jiní pejsci zvládají? Přejde to třeba s věkem, nebo to chce opravdu pořádnou drezuru?

Nastudujte toto: https://www.treninkjerozhovor.cz/data/trojuhelnik_stresutxt15047.pdf

A není to jedno, jak to zvládají jiní psi? Kromě vlivu vedení a naučených strategií do toho má co mluvit nervová soustava psa. Soustřeďte se na svou gerberu, ostatní pusťte z hlavy.
Něco se samo ustálí, ale většinou se z neřešeného stane zlozvyk. Odstranit zlozvyk (odnaučit chování) dá víc práce než do toho na začátku investovat čas a práci (naučit chování). Drezura není nutná - a tím jsme zpátky u té laskavé důslednosti. Fakt si najděte trenéra, skupinové lekce na cvičáku Vám teď v tuhle chvíli nepomohou. Potřebujete někoho, kdo se Vám bude věnovat 1:1.

A mě berte s rezervou, já mám za sebou jen jednoho psa. Snad sem nakoukne třeba hmn_, pokud už nenapsala, než jsem to já sesmolila.

Odetta:
Super, děkuju moc za Vaše rady a doporučení. (: Vše si pročtu.

Jinak myslíte, že to chce pouze toho trenéra jen pro nás, přičemž ten cvičák raději alespoň prozatím vynechat?

Aliza napsal(a):
Odetta:
Super, děkuju moc za Vaše rady a doporučení. (: Vše si pročtu.

Jinak myslíte, že to chce pouze toho trenéra jen pro nás, přičemž ten cvičák raději alespoň prozatím vynechat?

Myslím, že má smysl pracovat na tom všem se zajištěním kontinuity a konzistence. V první fázi potřebujete přestat se v tom plácat. Pak se naučit, jak učit psa, a pak teprve řešit, jak se psem pracovat v přítomnosti dalších psů. Což je tedy můj laický názor.
Někteří trenéři dělají i skupinové lekce nebo dvojičky, na některých cvičácích nabízejí (kromě klasické řadovky) i individuální lekce. To jsem Vám to moc neusnadnila, co? :-))
Když napíšete, odkud jste, třeba Vám někdo doporučí někoho konkrétního.

Dobrá tedy.

Žijeme v Havířově, takže minimálně v Ostravě by někdo podobné lekce nabízet mohl, i kdyby ne zde. Ale zkusím se poptat i na tom našem cvičáku. Třeba individuální lekce dělají, i když skupinové kvůli opatřením ne. (: Zjistím a uvidím.

Díky!

Za mě, neuražte se, ale děláte skoro všechno špatně. Mám pocit, že při své snaze něco nepokazit, nemáte pro to zvíře cit a správné vnímání. Hledáte strašné problémy tam, kde nejsou. Nejsem u toho, nevidím to naživo, takže píšu podle toho, jak to z vašeho popisu vnímám já.
Postel: ne, nežárlí. Jen se chce přidat. Chce být s váma, chce si taky hrát.
Odchod: jančí, že se jde ven? U nás to bylo tak, že se nevyšlo z brány, dokud dvě! štěnda neseděla a nečekala v klidu na obojek a vodítko. I kdyby to bylo 5minut mého postávání. Nic složitého. Je to prcek, rozjančený prcek, prostě jen buďte důsledná, trvejte na pravidlech, ale zachovejte klid.

Aliza napsal(a):
Dobrá tedy.

Žijeme v Havířově, takže minimálně v Ostravě by někdo podobné lekce nabízet mohl, i kdyby ne zde. Ale zkusím se poptat i na tom našem cvičáku. Třeba individuální lekce dělají, i když skupinové kvůli opatřením ne. (: Zjistím a uvidím.

Díky!

Jděte do Ostravy do Koiry.

https://www.koira.cz/

lesnížínka napsal(a):
Za mě, neuražte se, ale děláte skoro všechno špatně. Mám pocit, že při své snaze něco nepokazit, nemáte pro to zvíře cit a správné vnímání. Hledáte strašné problémy tam, kde nejsou. Nejsem u toho, nevidím to naživo, takže píšu podle toho, jak to z vašeho popisu vnímám já.
Postel: ne, nežárlí. Jen se chce přidat. Chce být s váma, chce si taky hrát.
Odchod: jančí, že se jde ven? U nás to bylo tak, že se nevyšlo z brány, dokud dvě! štěnda neseděla a nečekala v klidu na obojek a vodítko. I kdyby to bylo 5minut mého postávání. Nic složitého. Je to prcek, rozjančený prcek, prostě jen buďte důsledná, trvejte na pravidlech, ale zachovejte klid.

Já myslím, že jste to asi nečetla dostatečně dobře, nebo jste to pochopila nějak zvláštně po svém.

Pes nechce pouze být na posteli s náma. Pes se vyloženě vzteká, že si dovolíme se jeden druhého dotknout, chňape po nás a vrčí a snad až agresivně po nás začne skákat. (: Když je jen s jedním z nás, popř. nejsme jeden poblíž druhého, je štěně naprosto v pohodě a nevyvádí takhle.

Mýlíte se a opět, jak to máte ve zvyku, jste se vším rychle hotová a odsuzujete, i když nemáte dost kritérií k posouzení.

Právě že ten cit pro svého psa mám a mám tu empatii, tak i poznám, že tohle, o čem jsem tu napsala není pouze družné chování, ale chování v rámci frustrace.

Ono u toho odchodu na procházku není problém to, že by nešlo počkat. Ale přítel si sedne na schody, aby si JEN zavázal boty, ale ona ho nenechá udělat ani to, jelikož mu začne skákat do obličeje, lézt po něm, aj. To je trochu jiná situace, než až finálně trpělivě vyčkávat u branky na uklidnění.

Aliza napsal(a):
Já myslím, že jste to asi nečetla dostatečně dobře, nebo jste to pochopila nějak zvláštně po svém.

Pes nechce pouze být na posteli s náma. Pes se vyloženě vzteká, že si dovolíme se jeden druhého dotknout, chňape po nás a vrčí a snad až agresivně po nás začne skákat. (: Když je jen s jedním z nás, popř. nejsme jeden poblíž druhého, je štěně naprosto v pohodě a nevyvádí takhle.

Mýlíte se a opět, jak to máte ve zvyku, jste se vším rychle hotová a odsuzujete, i když nemáte dost kritérií k posouzení.

Právě že ten cit pro svého psa mám a mám tu empatii, tak i poznám, že tohle, o čem jsem tu napsala není pouze družné chování, ale chování v rámci frustrace.

Ono u toho odchodu na procházku není problém to, že by nešlo počkat. Ale přítel si sedne na schody, aby si JEN zavázal boty, ale ona ho nenechá udělat ani to, jelikož mu začne skákat do obličeje, lézt po něm, aj. To je trochu jiná situace, než až finálně trpělivě vyčkávat u branky na uklidnění.

No...sama píšete, že nemáte zkušenost a nechcete to pokazit. Já jsem vychovávala dvě štěnda najednou. Takže si troufnu říct, že už nějaké zkušenosti mám, i když se za žádného psího guru nepovažuju.
Sama jste napsala, že to není žádné družné chování, ale chování v rámci frustrace. Ale to, aby nebylo štěně frustrované, je na vás. Pokud je, není něco dobře, ale ne u psa, bohužel. Ale ne, nemyslím si, že je frustrované, je to jen malé éro, kterému zřejmě nestačí to, co mu zatím nabízíte a znovu opakuju, to, co popisujete jako zlé útočení, je dle mě jen touha zapojit se, zapojit vás do hry.

Ono u toho odchodu na procházku není problém to, že by nešlo počkat. Ale přítel si sedne na schody, aby si JEN zavázal boty, ale ona ho nenechá udělat ani to, jelikož mu začne skákat do obličeje, lézt po něm, aj. To je trochu jiná situace, než až finálně trpělivě vyčkávat u branky na uklidnění - tak psa nechte v jiné místnosti, připravte se, oblečte, zavažte si boty a až budete ready, psa vyzvedněte, nechte sednout, dejte obojek a jdeme.

lesnížínka napsal(a):
No...sama píšete, že nemáte zkušenost a nechcete to pokazit. Já jsem vychovávala dvě štěnda najednou. Takže si troufnu říct, že už nějaké zkušenosti mám, i když se za žádného psího guru nepovažuju.
Sama jste napsala, že to není žádné družné chování, ale chování v rámci frustrace. Ale to, aby nebylo štěně frustrované, je na vás. Pokud je, není něco dobře, ale ne u psa, bohužel. Ale ne, nemyslím si, že je frustrované, je to jen malé éro, kterému zřejmě nestačí to, co mu zatím nabízíte a znovu opakuju, to, co popisujete jako zlé útočení, je dle mě jen touha zapojit se, zapojit vás do hry.

Ono u toho odchodu na procházku není problém to, že by nešlo počkat. Ale přítel si sedne na schody, aby si JEN zavázal boty, ale ona ho nenechá udělat ani to, jelikož mu začne skákat do obličeje, lézt po něm, aj. To je trochu jiná situace, než až finálně trpělivě vyčkávat u branky na uklidnění - tak psa nechte v jiné místnosti, připravte se, oblečte, zavažte si boty a až budete ready, psa vyzvedněte, nechte sednout, dejte obojek a jdeme.

Jenže jak? Jak už mi zde bylo napovězeno, že ji potřebuju víc zapřáhnout, odměňovat a chválit a naučit se s ní pracovat, aby se cítila využitá.

Doteď to ale mohl být jak nedostatek pozornosti nějakého specifického druhu, tak i její přemíra a s ní ruku v ruce jdoucí "rozmazlení" psa, který potom nesnese, že se pár minut denně netočí vše okolo něho... A ten nedostatek nepřichází v úvahu, jelikož se psem celé dny někdo je. Ať už venku, na zahradě nebo doma. Někdy se musí zabavit sama, někdy si hrajeme, někdy spí, ale vždy tu s ní někdo je.

Jinak to byste sama viděla, být u těch situací a moct si to porovnat. Jako nedělá to vždy, někdy si vleze mezi nás, vrtí ocáskem, olizuje, nechá se drbat na bříšku... To je ta situace, kdy je šťastná a a spokojená a chce být s námi, třeba nám dá hračku a taháme se, atd.

A pak jsou tu ty chvíle, kdy ona vrčí, háže hlavou jak kobyla, mele sebou, leze po nás, chňape a kouše a má takovej ten "šílenej" výraz v očích. Nechce být na nás zlá, ale vynucuje si pozornost a vadí jí, že tu pozornost věnujeme v ten daný moment jeden druhému a ne jí. A tohle dělá skutečně i jen proto, že se jeden dotkne ruky toho druhého...

Bude to možná dost i o tom, že s přítelem spolu přes den moc takto nejsme, tudíž je to pro ni neobvyklé a i proto se jí to možná nelíbí.

Já jsem řešila něco podobného. Naše fenka, jakmile jsem pustila papoušky, na ně nepříčetně utočila. Nepomohlo okřiknutí, víckrát křičet nemá cenu, tak jsem ji začala zavírat do jediné místnosti, kde máme dveře, do ložnice. Teď máme ještě štěně, které si ale papouchů moc nevšímá. Ale dosáhla jsem toho, že otevřu klece a psi jako jeden muž SAMI odcházejí do ložnice, i ta malá, která by vůbec nemusela. Je jen třeba být ale důsledný. Takže tak bych to udělala u před procházkou.

eli22 napsal(a):
Já jsem řešila něco podobného. Naše fenka, jakmile jsem pustila papoušky, na ně nepříčetně utočila. Nepomohlo okřiknutí, víckrát křičet nemá cenu, tak jsem ji začala zavírat do jediné místnosti, kde máme dveře, do ložnice. Teď máme ještě štěně, které si ale papouchů moc nevšímá. Ale dosáhla jsem toho, že otevřu klece a psi jako jeden muž SAMI odcházejí do ložnice, i ta malá, která by vůbec nemusela. Je jen třeba být ale důsledný. Takže tak bych to udělala u před procházkou.

To mi připomnělo, že ta naše podobně vyvádí i kvůli sousedovic slepicím, kterým hážu skrze plot trávu. Díky Vašemu příspěvku mi došlo, že se chová podobně neurvale, jako v těch situacích s přítelem...

Prosto pozornost má někdo jiný či něco jiného, a hned je "zle".

Aliza napsal(a):
Jenže jak? Jak už mi zde bylo napovězeno, že ji potřebuju víc zapřáhnout, odměňovat a chválit a naučit se s ní pracovat, aby se cítila využitá.

Doteď to ale mohl být jak nedostatek pozornosti nějakého specifického druhu, tak i její přemíra a s ní ruku v ruce jdoucí "rozmazlení" psa, který potom nesnese, že se pár minut denně netočí vše okolo něho... A ten nedostatek nepřichází v úvahu, jelikož se psem celé dny někdo je. Ať už venku, na zahradě nebo doma. Někdy se musí zabavit sama, někdy si hrajeme, někdy spí, ale vždy tu s ní někdo je.

Jinak to byste sama viděla, být u těch situací a moct si to porovnat. Jako nedělá to vždy, někdy si vleze mezi nás, vrtí ocáskem, olizuje, nechá se drbat na bříšku... To je ta situace, kdy je šťastná a a spokojená a chce být s námi, třeba nám dá hračku a taháme se, atd.

A pak jsou tu ty chvíle, kdy ona vrčí, háže hlavou jak kobyla, mele sebou, leze po nás, chňape a kouše a má takovej ten "šílenej" výraz v očích. Nechce být na nás zlá, ale vynucuje si pozornost a vadí jí, že tu pozornost věnujeme v ten daný moment jeden druhému a ne jí. A tohle dělá skutečně i jen proto, že se jeden dotkne ruky toho druhého...

Bude to možná dost i o tom, že s přítelem spolu přes den moc takto nejsme, tudíž je to pro ni neobvyklé a i proto se jí to možná nelíbí.

Mám i kočky, věřte, že takto se chovají běžně i kočky. Vy chcete s přítelem klid, ještě tak ležícího vrnícího kočičáka, jenže toho zrovna chytne rapl a bude vás jen kousat, škrápat a lítat po místnosti jak šílenec. To je prostě u mladých a dospívajících zvířat celkem běžné chování, vyroste z toho, nebojte. Já jsem psa doma, bytě, baráku nikdy neměla, mám je venkovní(takže tomuhle jsem se úspěšně vyhnula ) ale já jsem tohle vždycky řešila stylem: ty opice jedna otravná...a byl by velký postelový boj U nás se rvalo o hadr a lítalo po zahradě, válelo, chňapalo na packy apod. Až byli psi unavení, šla jsem si v klidu plet kytky.

lesnížínka napsal(a):
Mám i kočky, věřte, že takto se chovají běžně i kočky. Vy chcete s přítelem klid, ještě tak ležícího vrnícího kočičáka, jenže toho zrovna chytne rapl a bude vás jen kousat, škrápat a lítat po místnosti jak šílenec. To je prostě u mladých a dospívajících zvířat celkem běžné chování, vyroste z toho, nebojte. Já jsem psa doma, bytě, baráku nikdy neměla, mám je venkovní(takže tomuhle jsem se úspěšně vyhnula ) ale já jsem tohle vždycky řešila stylem: ty opice jedna otravná...a byl by velký postelový boj U nás se rvalo o hadr a lítalo po zahradě, válelo, chňapalo na packy apod. Až byli psi unavení, šla jsem si v klidu plet kytky.

Koček jsem už měla přehršel, ale ty se nechovaly takto... Spíš je jim jedno, že chce někdo být s druhým člověkem a vecpaly se mezi Vás i tak. Ale nebyl v tom tenhle žárlivý pocit méněcennosti, či jak bych to nazvala. Ale zjevně se to taky liší zvíře od zvířete.

Že to přejde, v to doufám, ačkoliv teď nás čeká puberta a věřím spíš v eskalaci těchhle kratochvílí. Proto to potřebuju nějak umět podchytit a pracovat s tím, aby těch situací bylo co nejmíň.

Ještě jsem chtěla dodat, že pesana musí u všeho vždy být. Vadí jí i to, když se člověk na půl minuty zavře na wc. Sedí přede dveřma a kňučí. Když pak jdeme třeba s přítelem nastejno do kuchyně, hned tam musí jít taky. A co hůř, i když spí a slyší nás se někde bavit, rozebere se a jde pokračovat ve spánku do místnosti k nám. Prostě ten postoj "hlavně aby mi něco neuteklo!"

Snad je to jak říkáte a v dospělosti, až se hormony uklidní, přestane tak hrotit.

lesnížínka napsal(a):
Mám i kočky, věřte, že takto se chovají běžně i kočky. Vy chcete s přítelem klid, ještě tak ležícího vrnícího kočičáka, jenže toho zrovna chytne rapl a bude vás jen kousat, škrápat a lítat po místnosti jak šílenec. To je prostě u mladých a dospívajících zvířat celkem běžné chování, vyroste z toho, nebojte. Já jsem psa doma, bytě, baráku nikdy neměla, mám je venkovní(takže tomuhle jsem se úspěšně vyhnula ) ale já jsem tohle vždycky řešila stylem: ty opice jedna otravná...a byl by velký postelový boj U nás se rvalo o hadr a lítalo po zahradě, válelo, chňapalo na packy apod. Až byli psi unavení, šla jsem si v klidu plet kytky.

..budu ti oponovat, ne všechny kočky se tak pravdu nechovají....

Aliza napsal(a):
Jenže jak? Jak už mi zde bylo napovězeno, že ji potřebuju víc zapřáhnout, odměňovat a chválit a naučit se s ní pracovat, aby se cítila využitá.

Doteď to ale mohl být jak nedostatek pozornosti nějakého specifického druhu, tak i její přemíra a s ní ruku v ruce jdoucí "rozmazlení" psa, který potom nesnese, že se pár minut denně netočí vše okolo něho... A ten nedostatek nepřichází v úvahu, jelikož se psem celé dny někdo je. Ať už venku, na zahradě nebo doma. Někdy se musí zabavit sama, někdy si hrajeme, někdy spí, ale vždy tu s ní někdo je.

Jinak to byste sama viděla, být u těch situací a moct si to porovnat. Jako nedělá to vždy, někdy si vleze mezi nás, vrtí ocáskem, olizuje, nechá se drbat na bříšku... To je ta situace, kdy je šťastná a a spokojená a chce být s námi, třeba nám dá hračku a taháme se, atd.

A pak jsou tu ty chvíle, kdy ona vrčí, háže hlavou jak kobyla, mele sebou, leze po nás, chňape a kouše a má takovej ten "šílenej" výraz v očích. Nechce být na nás zlá, ale vynucuje si pozornost a vadí jí, že tu pozornost věnujeme v ten daný moment jeden druhému a ne jí. A tohle dělá skutečně i jen proto, že se jeden dotkne ruky toho druhého...

Bude to možná dost i o tom, že s přítelem spolu přes den moc takto nejsme, tudíž je to pro ni neobvyklé a i proto se jí to možná nelíbí.

Vy neřešte co se jí líbí nebo nelíbí, ale zaměřte se na to, aby ona dokázala fungovat ve vaší domácnosti, která funguje jak se to líbí vá.
Ad nežádoucí chování - buď mu zamezíte předem a nebo ho alespoň přerušíte. Pokud jí to necháte dělat, stane se z toho naučené chování, které se odstraňuje fakt blbě.
Postel, obouvání - buď jí zavřete předem někam a nebo jí nechte trvale vodítko a jak to začne dělat, zavřete jí někam za dveře.
Máte lepší mozek než ona, tak něco vymyslete, ale nenechte jí to dělat.
Mezitím trénujte povely, které jí zabrání v nežádoucím chování, jestli je neposlechne v tom rauši, tak je prostět úplně neumí.
A trénujte sebeovládání, na youtube je k tomu spousta videí.
Jestli prostě 10x opakujete, že má jít z postele a zavazajete si boty se psem na hlavě, tak děláte to nejhorší možný a zaděláváte si na dost velký problém na příštích 10 let.

eli22 napsal(a):
Já jsem řešila něco podobného. Naše fenka, jakmile jsem pustila papoušky, na ně nepříčetně utočila. Nepomohlo okřiknutí, víckrát křičet nemá cenu, tak jsem ji začala zavírat do jediné místnosti, kde máme dveře, do ložnice. Teď máme ještě štěně, které si ale papouchů moc nevšímá. Ale dosáhla jsem toho, že otevřu klece a psi jako jeden muž SAMI odcházejí do ložnice, i ta malá, která by vůbec nemusela. Je jen třeba být ale důsledný. Takže tak bych to udělala u před procházkou.

Tomu se říká situační signál. :-)

Aliza napsal(a):
Koček jsem už měla přehršel, ale ty se nechovaly takto... Spíš je jim jedno, že chce někdo být s druhým člověkem a vecpaly se mezi Vás i tak. Ale nebyl v tom tenhle žárlivý pocit méněcennosti, či jak bych to nazvala. Ale zjevně se to taky liší zvíře od zvířete.

Že to přejde, v to doufám, ačkoliv teď nás čeká puberta a věřím spíš v eskalaci těchhle kratochvílí. Proto to potřebuju nějak umět podchytit a pracovat s tím, aby těch situací bylo co nejmíň.

Ještě jsem chtěla dodat, že pesana musí u všeho vždy být. Vadí jí i to, když se člověk na půl minuty zavře na wc. Sedí přede dveřma a kňučí. Když pak jdeme třeba s přítelem nastejno do kuchyně, hned tam musí jít taky. A co hůř, i když spí a slyší nás se někde bavit, rozebere se a jde pokračovat ve spánku do místnosti k nám. Prostě ten postoj "hlavně aby mi něco neuteklo!"

Snad je to jak říkáte a v dospělosti, až se hormony uklidní, přestane tak hrotit.

A umí být i chvíli sama? Učení samoty je důležité už odmalička, nepodceňujte to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tomu se říká situační signál. :-)

Nejdřív jsem si myslela, že fenka bude naštvaná a ještě víc bude papouchy nenávidět. Ale nezdá se mi, že by ji /teď už je/ to nějak traumatizovalo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..budu ti oponovat, ne všechny kočky se tak pravdu nechovají....

Já nepíšu, že se tak chovají všechny kočky, ale běžně i kočky.

assil:
Hodně toho teď vyřešilo, že jsou po celém baráku pootáčené kliky, aby si pes nemohl otvírat. Nicméně to je jen řešení našich problémů, nikoliv jádra problému.

//Jestli prostě 10x opakujete, že má jít z postele a zavazajete si boty se psem na hlavě, tak děláte to nejhorší možný a zaděláváte si na dost velký problém na příštích 10 let.//

Já to vím, máte pravdu. Podle mě v tomhle ohledu to často dělá blbě přítel. Víte, co je vtipné? Že na mě si chňapat nedovolí, většinou to fakt dělá jemu.

On dělá to, že když po něm hopsá a chňape, tak máchá rukama, prudce ji třeba odstrčí, nebo lehce přidrží u země či postele. Jenže pro psa je to zase stejně to, co on chce - projev pozornosti. Já na ni prákrát syknu, mlasknu, zvýším hlas. Nehážu rukama, nesahám na ni a ona maximálně naštvaně ještě párkrát chňapne, zavrčí a pak to vzdá.

On tohle dělat neumí a je to jako mluvit do dubu. Taky si občas říkám, zda ji tímhle nekazí on. Mně přijde fakt na palici, že když sedíme na posteli oba a nemáme se k sobě nijak, tak pes to zkouší JEN na něj, jelikož ví, že u mě nepochodí.

Jenže znáte to, ješitní chlapi...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A umí být i chvíli sama? Učení samoty je důležité už odmalička, nepodceňujte to.

To taky asi ne, protože: pořád s ní někdo je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A umí být i chvíli sama? Učení samoty je důležité už odmalička, nepodceňujte to.

Právě že ano, ale musí na to mít náladu. To wc ji štve z principu. Jinak normálně spí v zavřené místnosti sama, bez nikoho, nic neřeší. venku se taky zabaví klidně i sama, když jsme na zahrádce. Problém je to spíš doma.

Ale když se princezna rozhodne, že se jí teď má někdo věnovat, tak je ufňučená, když se tak neděje. Jinak nemmá ráda, když vidí někoho odcházet, ale po pár minutách se na kňučení vykašle a hledí si svého.

Jo a taky jí vadí, když je ona vzhůru a já třeba pracuju u PC. To si významně sedne, čučí a buď kňauká, nebo rovnou začne skákat. Dodávám, že to se neděje často, snažím se jí věnovat, když vím, že je vyspalá a má aktivitu. Nehodlám kolem ní ale hopsat 24/7, právě proto, co jste napsala.

lesnížínka napsal(a):
To taky asi ne, protože: pořád s ní někdo je.

Úplně sama je když se jde spát, když ji zavřeme v nějaké místnosti, nebo když jsme na zahradě a zrovna je třeba 20 minut pauza od společného hraní.

Jinak to nejde jak jinak udělat, oba pracujeme z domu, takže doma neustále někdo je, i když třeba ne ve stejné místnosti se psem.

Aliza napsal(a):
Úplně sama je když se jde spát, když ji zavřeme v nějaké místnosti, nebo když jsme na zahradě a zrovna je třeba 20 minut pauza od společného hraní.

Jinak to nejde jak jinak udělat, oba pracujeme z domu, takže doma neustále někdo je, i když třeba ne ve stejné místnosti se psem.

To je chyba. I když pracujete z domu, trénujte s ní i úplnou samotu. Odchody a příchody, nejdřív po chvilkách a pak prodlužujte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je chyba. I když pracujete z domu, trénujte s ní i úplnou samotu. Odchody a příchody, nejdřív po chvilkách a pak prodlužujte.

Jako separaci třeba na půl hodiny v jedné místnosti, zatímco my jsme na zahradě nebo v jiném pokoji?

Jak říkám, ona v podobných situacích chvíli lamentuje, ale pak buď zalehne na spaní, nebo si začne něco žužlat. Sice to kňučení chvíli zkouší, ale po pár minutách to vzdá, jelikož má odzkoušeno, že to stejně nebude co k čemu.

Aliza: my Vám ty zdroje ale píšeme už asi ve třetí diskuzi, ne? To jste ještě nezkusila žádnou knihu, kurz, školku, video, nevybrala metodu, postup, nepročetla nic?
Naposled bylo režim, námaha, upevnění povelu, chování,... přesně... kde... štěně si nechce hrát normálně?

Aliza napsal(a):
Jako separaci třeba na půl hodiny v jedné místnosti, zatímco my jsme na zahradě nebo v jiném pokoji?

Jak říkám, ona v podobných situacích chvíli lamentuje, ale pak buď zalehne na spaní, nebo si začne něco žužlat. Sice to kňučení chvíli zkouší, ale po pár minutách to vzdá, jelikož má odzkoušeno, že to stejně nebude co k čemu.

Nejdřív třeba jen separaci v pokoji, ale pak i úplné odchody z domu. Copak nikdy neodchazíte z domu? Na nákup, k lékaři...
Všude v budoucnu nemůžete brát psa s sebou.
A mohlo by to pomoct i v tom, co teď řešíte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Aliza: my Vám ty zdroje ale píšeme už asi ve třetí diskuzi, ne? To jste ještě nezkusila žádnou knihu, kurz, školku, video, nevybrala metodu, postup, nepročetla nic?
Naposled bylo režim, námaha, upevnění povelu, chování,... přesně... kde... štěně si nechce hrát normálně?

Jenže tyhle věci fungují mimo výše uvedené situace. Ona nesmí být rozjívená a rozjetá, v takových případech je to s ní prostě těžké.

Jasně že na tom pracujeme. A ona je, když nepočítám to, o čem jsem psala tady výše, opravdu hodná, snaživá a učí se. Kurzy a školky zatím nebyly žádné, nemáme nic takového poblíž a až zhruba před měsícem se ta naše osmělila natolik, že není ze všeho poprděná a můžeme třeba začít někam dojíždět. (:

Teď na jaře plánujeme ten cvičák, příteli se nelíbí představa individuálního trenéra, tak nevím. Ještě uvidíme, jak to pořešíme. Ale u té naší je to i teď prostě pokus/omyl. Vyzkoušíme, nefunguje, vyzkoušíme něco jiného, aj.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejdřív třeba jen separaci v pokoji, ale pak i úplné odchody z domu. Copak nikdy neodchazíte z domu? Na nákup, k lékaři...
Všude v budoucnu nemůžete brát psa s sebou.
A mohlo by to pomoct i v tom, co teď řešíte.

No to ano, ale v 99% vždy zůstane ten druhý doma, jelikož nikam jít nepotřebuje. Obecně moc nikam nechodíme, není to jen o tom psovi. (:

Příklad: Já jdu nakoupit, psa nechám doma a přítel spí o dvě místnosti dál. Pes po zavření dveří párkrát škrábne na vchodové dveře a když slyší, že jsem odešla, prostě zalehne na místo a spí.

Tudíž ona nebude tak nesamostatná, jak si myslíte, podle mě to na její věk celkem ujde.

Ještě k prvnímu linku z Instagramu:

Tohle dělá například špatně přítel. Ona bejčí, ale když si pak sedne a čeká, zkusí to tedy správně, on ji zapomíná za dobré chování pochválit a odměnit.

Rovněž někdy pochvala vyústí i z mé strany v to, že ona tak nesetrvá a je to pro ni signál, že může opět pokračovat v tom, co preferuje ona sama - tedy bejčení.

Je to holt běh na dlouhou trať, navíc s její povahou a predispozicemi. Však ono to půjde, jen to chce vychytat.

Aliza napsal(a):
No to ano, ale v 99% vždy zůstane ten druhý doma, jelikož nikam jít nepotřebuje. Obecně moc nikam nechodíme, není to jen o tom psovi. (:

Příklad: Já jdu nakoupit, psa nechám doma a přítel spí o dvě místnosti dál. Pes po zavření dveří párkrát škrábne na vchodové dveře a když slyší, že jsem odešla, prostě zalehne na místo a spí.

Tudíž ona nebude tak nesamostatná, jak si myslíte, podle mě to na její věk celkem ujde.

oba máme velmi volnou pracovní dobu. Oba si ji částečně můžeme ladit, jak potřebujeme. A přesto (nebo spíš právě proto) již od prvního dne doma bylo štěně samo. Napoprvé jen 20 minut (nejedené, unavené, vyvenčené). Ne v druhé místnosti, prostě jsme šli ven... A druhý den znovu - venku byla vichřice - a my dva (ve věku lehce pokročilém) se řehtali jak dva cvoci a půlhodiny se procházeli ruku v ruce mezi létajícími větvemi a igelity... Jen kvůli čoklovi... Často bych na fakultu nemusela. Jdu - každý pracovní den. Kvůli psovi. Aby uměl být doma sám. Někdy ráno, někdy odpoledne. U nás není dobře, když je jasný řád - neb zaměstnání ho neumožňuje...

I naše štěně dvaadvaceti (spíš více) kily zuby i drápy útočí. Ještě na to má trošku nárok - přesto intenzivně pracujeme na klidnění - na pěti měsících si to prostě dovolit nebude moci - a nejen proto, že bude mít kil padesát...

Už jsme zcela odnaučili vyřvávání potravy. Dřív sedělo v kuchyni štěně a než jsem připravila maso, zeleninu... do misky, ječelo jak siréna "hlááááád". Teď už si jen výjimečně mňoukne. Je to o každodenní průběžné práci - ne, neříkám si "teď budeme cvičit klid". Vadí mi řvoucí pes a tak automaticky chválím chvilku klidu a on se výsledek docela rychle dostaví.

Učím automaticky psa v klidu čekat za zavřenými dveřmi - třeba když večer unavené štěně odnesu do ložnice a zavřu ho tam - protože my se točíme v koupelně a nechci, aby třeba spadlo z blbých průzorových schodů. Povel "chvilku tady počkej" se pak hodí celý život psa...

Xerxová:
To s tím počkáním praktikujeme a fakt to funguje. I když jde pryč jen jeden z nás, často je ten druhý v úplně jiné místnosti a psa si nevšímá. A ona už to bere v pohodě, i když to chvíli zkouší.

Ale ten společný odchod z domu tak, aby to ona viděla, určitě taky není od věci cvičit. Probereme to a nějak se podle toho zařídíme.

Pročetl jsem diskusi a žasnu. Mám pocit že jste si nepořídila štěně ale štěně si pořídilo vás. Možná je to tím že si nedokážu představit situaci kdy by kterýkoliv ze psů, vesměs kamarádů a parťáků, kteří mě provázeli životem si podobné chování zkusil víc než jednou, max. dvakrát. Potom ho takové akce, vzhledem k mé reakci, nikdy ani nenapadly. Aby mě někdo házel vidle do intimních partnerských chvilek? Štěně neštěně, kamarád nekamarád, má smůlu. To jsou desítky vznešených popisů chování pro nevychované štěně. Chovejte se přirozeně, první reakce bude ta správná. A pokud bude mít štěně psychický problém, tak se s ním vyrovná. Je lepší když ho má štěně než vy nebo partner. Než se do mě dámy pustíte zkuste se prosím trochu zamyslet.

Jiří5 napsal(a):
Pročetl jsem diskusi a žasnu. Mám pocit že jste si nepořídila štěně ale štěně si pořídilo vás. Možná je to tím že si nedokážu představit situaci kdy by kterýkoliv ze psů, vesměs kamarádů a parťáků, kteří mě provázeli životem si podobné chování zkusil víc než jednou, max. dvakrát. Potom ho takové akce, vzhledem k mé reakci, nikdy ani nenapadly. Aby mě někdo házel vidle do intimních partnerských chvilek? Štěně neštěně, kamarád nekamarád, má smůlu. To jsou desítky vznešených popisů chování pro nevychované štěně. Chovejte se přirozeně, první reakce bude ta správná. A pokud bude mít štěně psychický problém, tak se s ním vyrovná. Je lepší když ho má štěně než vy nebo partner. Než se do mě dámy pustíte zkuste se prosím trochu zamyslet.

A co byste mi poradil Vy? Jak takové situace řešíte?

Jako vskutku, štve to mě i přítele a pes si v tu chvíli vynutí jen to, že jsme z toho oba rozladění, načež jde stejně za dveře a chuť na nějaké objímání je pryč.

Kolikrát je mi z toho smutno, když vidím, že ač se snažíme, tak pes je ještě dotčenej, že není dle jeho blahosklonnosti úplně vše.

Aliza napsal(a):
Jenže tyhle věci fungují mimo výše uvedené situace. Ona nesmí být rozjívená a rozjetá, v takových případech je to s ní prostě těžké.

Jasně že na tom pracujeme. A ona je, když nepočítám to, o čem jsem psala tady výše, opravdu hodná, snaživá a učí se. Kurzy a školky zatím nebyly žádné, nemáme nic takového poblíž a až zhruba před měsícem se ta naše osmělila natolik, že není ze všeho poprděná a můžeme třeba začít někam dojíždět. (:

Teď na jaře plánujeme ten cvičák, příteli se nelíbí představa individuálního trenéra, tak nevím. Ještě uvidíme, jak to pořešíme. Ale u té naší je to i teď prostě pokus/omyl. Vyzkoušíme, nefunguje, vyzkoušíme něco jiného, aj.

No já nevím, jestli metoda pokus/omyl je to pravé ořechové. Příteli se nelíbí představa individuálního trenéra - proč?

Nedokážu vám poradit a ani se necítím nějak oprávněn. Nicméně snad mohu napovědět.
Vždy jsem si bral příklad ze vzájemného chování psů ve smečce. Fena nezkoumá jak nežádoucí chování štěněte složitě usměrnit, sekne po něm nebo zatřese, hotovo. Mě z toho vyplívá že plácnutí po zadku, případně vytahání za kůži na krku je ten správný pokyn. Možná to není příliš sofistikovaný přístup ale funguje to. Já ostřejší výchovu nepovažuji za něco nevhodného, zase na druhou stranu nepochopím jak je možné uvažovat o vrácení štěněte když se zrovna nevejde do předepsaných tabulek, parťáci se nevrací. Takže sama vidíte že to mám také složité.

🤷‍♀️

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Aliza napsal(a):
A co byste mi poradil Vy? Jak takové situace řešíte?

Jako vskutku, štve to mě i přítele a pes si v tu chvíli vynutí jen to, že jsme z toho oba rozladění, načež jde stejně za dveře a chuť na nějaké objímání je pryč.

Kolikrát je mi z toho smutno, když vidím, že ač se snažíme, tak pes je ještě dotčenej, že není dle jeho blahosklonnosti úplně vše.

Pes není dotčenej, pes je rozmazlenej a nejspíš nevybitej. Viz megi - už se vám tady radilo několikrát. A sama píšete, že kurzy, školky ani cvičák zatím neproběhl. Na co čekáte? Až to bude ještě horší?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pes není dotčenej, pes je rozmazlenej a nejspíš nevybitej. Viz megi - už se vám tady radilo několikrát. A sama píšete, že kurzy, školky ani cvičák zatím neproběhl. Na co čekáte? Až to bude ještě horší?

Vždyť to píše - na jaro.

kometa:
Finance. Navrhla jsem to, co mi bylo navrženo výše, a reakce zněla: ,,Tak to budeš mít místo nového zahradního nábytku ".

S tím i dodal, že jestliže se ten hromadnej výcvik specializuje na výchovu psů a štěňat, že by to snad fungovat mělo, i bez soukromého trenéra.

Jinak čekáme na termín začátku jarních kurzů v našem cvičáku.

Jiří:
Tak tyto metody z nějakého důvodu fungovaly i dříve. Jen je to ošidné proto, že to ve psech podporuje domněnku, že agresivita je v pořádku. I proto se od toho trenéři v dnešní době distancují.

Pes po výprasku či seřvání sice poslechne, ale nenaučil se to pozitivně, prostě se jen bojí to příště udělat a ten strach se v něm může hromadit. Nikdy nevíte, kdy se Vám to může vymstít...

Jiří5 napsal(a):
Nedokážu vám poradit a ani se necítím nějak oprávněn. Nicméně snad mohu napovědět.
Vždy jsem si bral příklad ze vzájemného chování psů ve smečce. Fena nezkoumá jak nežádoucí chování štěněte složitě usměrnit, sekne po něm nebo zatřese, hotovo. Mě z toho vyplívá že plácnutí po zadku, případně vytahání za kůži na krku je ten správný pokyn. Možná to není příliš sofistikovaný přístup ale funguje to. Já ostřejší výchovu nepovažuji za něco nevhodného, zase na druhou stranu nepochopím jak je možné uvažovat o vrácení štěněte když se zrovna nevejde do předepsaných tabulek, parťáci se nevrací. Takže sama vidíte že to mám také složité.

Dovolím si nesouhlasit, Vytahání za kůži patří do propadliště dějin.

Aliza napsal(a):
kometa:
Finance. Navrhla jsem to, co mi bylo navrženo výše, a reakce zněla: ,,Tak to budeš mít místo nového zahradního nábytku ".

S tím i dodal, že jestliže se ten hromadnej výcvik specializuje na výchovu psů a štěňat, že by to snad fungovat mělo, i bez soukromého trenéra.

Jinak čekáme na termín začátku jarních kurzů v našem cvičáku.

Jiří:
Tak tyto metody z nějakého důvodu fungovaly i dříve. Jen je to ošidné proto, že to ve psech podporuje domněnku, že agresivita je v pořádku. I proto se od toho trenéři v dnešní době distancují.

Pes po výprasku či seřvání sice poslechne, ale nenaučil se to pozitivně, prostě se jen bojí to příště udělat a ten strach se v něm může hromadit. Nikdy nevíte, kdy se Vám to může vymstít...

Takže jde o peníze? A to jste neprojednali dopředu? Zvíře něco stojí, dítě taky.

Aliza napsal(a):
A co byste mi poradil Vy? Jak takové situace řešíte?

Jako vskutku, štve to mě i přítele a pes si v tu chvíli vynutí jen to, že jsme z toho oba rozladění, načež jde stejně za dveře a chuť na nějaké objímání je pryč.

Kolikrát je mi z toho smutno, když vidím, že ač se snažíme, tak pes je ještě dotčenej, že není dle jeho blahosklonnosti úplně vše.

Nám doma po Vánocích skončil rok a půl starý pejsek. Taky poněkud rozmazlené na žárlivec. Dodnes se podobným způsobem snaží vecpat ne do našich mezilidských interakcí, ale do pomazlení našeho bígloida. Prostě se chová, jakoby mu náležela veškerá pozornost bígloidova i naše. Zkouší to na obě strany, na bígloida i na nás.

Moje řešení - od prvního dne mu srozumitelně ukazuju, že o tom, koho kdy budu hladit, rozhoduju já. A nejede přes to vlak. I kdybych si měla splnění vynutit (fyzickým odstrčením, nebo ještě lépe přišlápnutou couračkou). Zlepšuje se to, teď už nám většinou stačí jen slovní povel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže jde o peníze? A to jste neprojednali dopředu? Zvíře něco stojí, dítě taky.

U něj je to spíš o principu a ješitnosti, peníze jsou to poslední. (: Skepse, no...

Vždyť ani jeden z nás neví, o kolik by soukromé lekce byly dražší.

Aliza napsal(a):
U něj je to spíš o principu a ješitnosti, peníze jsou to poslední. (: Skepse, no...

Vždyť ani jeden z nás neví, o kolik by soukromé lekce byly dražší.

Tak to je blbý. Co když se neshodnete ve výchově dítěte? Já vím, je to vaše soukromá věc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to je blbý. Co když se neshodnete ve výchově dítěte? Já vím, je to vaše soukromá věc.

Dítě naštěstí nechceme. Navíc on už má splněno, já mám nevlastní dcerku a to mi stačí bohatě.

Jinak ano, je to leckdy s paličatým partnerem těžké. Obzvláště když toho on sám v té výchově tolik opomíjí.

Ze začátku jsme se hodně hádali, jelikož já jsem ho opravovala v té výchově v souladu a tím, co jsem se i tady dozvěděla. No, prý ho to stresovalo, tak jsem hodila zpátečku.

No a teď má, co chtěl - pes grybe do něj, do mě ne. Na něj si dovoluje, na mě ne.

Nemusíte utrácet ani korunu. Kromě internetu, kde už stejně jste.
Máte si vybrat... pozitivka? Ok. Kde se o tom dozvím? Ahaha na ifauně :D
Stokrát Vám bylo přetlumočeno, že na existuje knížka, kde je vše vysvětleno.
Např. tohle už sto lidí napsalo, jak se učí, aby to fungovalo i v rozrušení, a co dělat, aby se to nerozrušilo.
Co myslíte, že udělá školka, škola, když tam budete dělat sedni lehni, ale nebudete správné chování upevňovat i za plotem? To je od sedni lehni po "nepleť se mi pod nohama, když vařim" a "pozdravuj na svém místě".
To je učení člověka. Je na to knížka a spousta videí na IG a YT a FB.
Neznáte teorii, byla Vám tu i dost vysvětlena, to i já, ignorant a výcvikový výchovný antitalent a odpírač, jsem pochopila, co mám dělat.
Co víc dělat... já tu knížku nemám, takže Vám ji nepošlu. Ale chápete, o co jde? Řešíte každý psí "prohřešek" zvlášť, ale to nemá smysl.

Aliza napsal(a):
U něj je to spíš o principu a ješitnosti, peníze jsou to poslední. (: Skepse, no...

Vždyť ani jeden z nás neví, o kolik by soukromé lekce byly dražší.

Těch individuálních lekcí by vám do začátku stačilo jen pár, než pochopíte principy. V poměru cena/výkon to může vycházet i líp, než skupinové lekce, protože se instruktor může cíleně zaměřit jen na vás a vašeho psa. Pomůže vyladit vaše fungování v rámci "rodinné smečky", to se do skupinových lekcí nevleze...

Buď já nebo pes :D
Ne, dobře, tak Me Or The Dog. Docela rozumná paní, zná klikr a všichni tam čumí, co ta blbost malá dovede. Všichni od pitbulíků po bišony, tak si tu mantru "predispozice" vypněte.

Aliza napsal(a):
Dítě naštěstí nechceme. Navíc on už má splněno, já mám nevlastní dcerku a to mi stačí bohatě.

Jinak ano, je to leckdy s paličatým partnerem těžké. Obzvláště když toho on sám v té výchově tolik opomíjí.

Ze začátku jsme se hodně hádali, jelikož já jsem ho opravovala v té výchově v souladu a tím, co jsem se i tady dozvěděla. No, prý ho to stresovalo, tak jsem hodila zpátečku.

No a teď má, co chtěl - pes grybe do něj, do mě ne. Na něj si dovoluje, na mě ne.

O to větší důvod pro individuální lekce. Chlapi lépe akceptují rady od specialistů, než od partnerek.😉

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dovolím si nesouhlasit, Vytahání za kůži patří do propadliště dějin.

sice psa za kůži standardně netahám, ale když rozjívené štěně vletí na skleněnou desku stolku - tak ho smetu dolů jedním ladným pohybem... Prostě ne. Příště tam může být kafe... A funguje to. Totéž když mi psí puberťák zkusil poprvé vysvětlit, že se na gauč k němu nevejdu - tak byl dole natotata... žádné obří scény a už vůbec ne zalehávání a vrčení na psa... ale jen nebát se a shodit ho. Víckrát to nezkusil. Yoda má ještě čas - ale skoro jistě to taky zkusí. A taky ho shodím.

Hodně věcí se dá v pohodě zvládnout postupně a s klidem a krok po kroku. Potenciálně nebezpečné věci však klidně nepedagogicky řeším přirozeně své nátuře a bez přetváření... klidně i s tou "fackou". I vnoučata jsem byla schopná plácnout přes plínu - a kupodivu jak vnoučata, tak štěňata se nikdy psychicky nehroutila a nemám pocit, že by to narušovalo náš vztah.

Vy jste opravdu nikdy nikdo štěněti jednu neplácnul, nebo ho třeba i za tu kůži "neodsunul" ??

Tak mi přijde, že vše, co se vám na vaše dotazy doteď napsalo, šlo úplně naprázdno
Protože: "Když jí to řekne pětkrát v klidu, jen chodí kolem a vrtí ocasem, tedy konzistentnost nepomáhá. Když zvýší hlas, ona nazlobeně vraukne a opět povel nesplní, je to zkrátka marné."

To je TAK špatně ....
Jestli si takhle představujete důslednost, opravdu jste vůbec nic ještě nepochopili.

Řeknu povel JEDNOU. A pak si zařídím beze slov, aby byl vykonán. Jak, to je jedno, prostě zařídím.
Jestli cokoliv opakujete dvakrát nebo dokonce víckrát, sami si můžete za to, že si fena dělá, co chce. Pak vás to vede ke zvyšování hlasu, což fenu roztáčí, to je naprosto logický, a nepohnete se vůbec nikam.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Buď já nebo pes :D
Ne, dobře, tak Me Or The Dog. Docela rozumná paní, zná klikr a všichni tam čumí, co ta blbost malá dovede. Všichni od pitbulíků po bišony, tak si tu mantru "predispozice" vypněte.

Ty knihy pana Šusty mám rozečtené, ale to aby byl člověk chobotnice, všechno to zvládat.

Tuhle jsem plánovala pořídit, ale zatím jen plánovala.

Já psy i kočky odsunuji, ne že bych jim dělala letecký den, ale shození z linky bez emocí 5x nebo 50x za sebou - nemám problém. Kocourek funguje, bojovej pes funguje. Může tady ležet jídlo, návštěva, ... zvířata ví, co maj dělat.
Akorát dítě mě neposlouchá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak mi přijde, že vše, co se vám na vaše dotazy doteď napsalo, šlo úplně naprázdno
Protože: "Když jí to řekne pětkrát v klidu, jen chodí kolem a vrtí ocasem, tedy konzistentnost nepomáhá. Když zvýší hlas, ona nazlobeně vraukne a opět povel nesplní, je to zkrátka marné."

To je TAK špatně ....
Jestli si takhle představujete důslednost, opravdu jste vůbec nic ještě nepochopili.

Řeknu povel JEDNOU. A pak si zařídím beze slov, aby byl vykonán. Jak, to je jedno, prostě zařídím.
Jestli cokoliv opakujete dvakrát nebo dokonce víckrát, sami si můžete za to, že si fena dělá, co chce. Pak vás to vede ke zvyšování hlasu, což fenu roztáčí, to je naprosto logický, a nepohnete se vůbec nikam.

Jenže JÁ toto nedělám. Takhle to dělá on a když se ohradím, často je z toho nervní a nese to blbě, pak jsem akorát ta špatná já.

On stále dokola opakuje ty chyby, co dělat nemá a ode mě si říct nenechá.

Aliza napsal(a):
Ty knihy pana Šusty mám rozečtené, ale to aby byl člověk chobotnice, všechno to zvládat.

Tuhle jsem plánovala pořídit, ale zatím jen plánovala.

https://www.facebook.com/itsmeorthedog/
nebo česká videa, jak se co rychle učí, má určitě Odetta :)

Aliza napsal(a):
Jenže JÁ toto nedělám. Takhle to dělá on a když se ohradím, často je z toho nervní a nese to blbě, pak jsem akorát ta špatná já.

On stále dokola opakuje ty chyby, co dělat nemá a ode mě si říct nenechá.

No možná to neděláte, ale to, jak si představujete "konzistentnost", jste napsala vy.
Jestli si přítel chce fenu nechat skákat po hlavě a nenechá si říct, tak ať. Vy s fenou pracujte správně a bude vás poslouchat. Třeba až přítel uvidí, jak vám fena funguje, nechá si poradit.

Vsadím se, že když začnete s fenou doopravdy pracovat na systému povel - bezpodmínečné splnění povelu - pochvala, bude do pár dní vidět jasný rozdíl mezi tím, jak funguje vám a jak přítelovi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
sice psa za kůži standardně netahám, ale když rozjívené štěně vletí na skleněnou desku stolku - tak ho smetu dolů jedním ladným pohybem... Prostě ne. Příště tam může být kafe... A funguje to. Totéž když mi psí puberťák zkusil poprvé vysvětlit, že se na gauč k němu nevejdu - tak byl dole natotata... žádné obří scény a už vůbec ne zalehávání a vrčení na psa... ale jen nebát se a shodit ho. Víckrát to nezkusil. Yoda má ještě čas - ale skoro jistě to taky zkusí. A taky ho shodím.

Hodně věcí se dá v pohodě zvládnout postupně a s klidem a krok po kroku. Potenciálně nebezpečné věci však klidně nepedagogicky řeším přirozeně své nátuře a bez přetváření... klidně i s tou "fackou". I vnoučata jsem byla schopná plácnout přes plínu - a kupodivu jak vnoučata, tak štěňata se nikdy psychicky nehroutila a nemám pocit, že by to narušovalo náš vztah.

Vy jste opravdu nikdy nikdo štěněti jednu neplácnul, nebo ho třeba i za tu kůži "neodsunul" ??

Smetení jedním ladným pohybem je něco jiného. Já jenom, aby nedošlo k nedorozumění. Někdo považuje za účelné třepání za kůži na krku skoro do bezvědomí. To se shodneme, že takto ne. Nárazové plácnutí (psa, dítěte, kočky...), když jde o život, známe všichni. Jak kdysi kdosi napsal - když chce dítě strčit prst do zásuvky, tak v tom okamžiku neřeším, jestli je horší rána rodičovská nebo elektrická.

Ono by úplně stačilo, kdybyste se držela, toho, co jsme vám psali v min. dotazech...
Důslednost a 0,5 m "couračku"
píšete že umí to a to
no neumí...ale to je pořád dokola
kdyby to uměla , tak to udělá a není třeba to řešit
(může za to furt "někdo jinej" přítel, teta , divní lidé...)
přečtěte si všechna vlákna co jste tu kdy založila, v klidu a pomalu...

Možná s tím přítelem na to jděte stejně jako se psem - neříkejte mu, co nemá dělat, ale říkejte mu, co má dělat a proč (vysvětlete mu teorii na podkladu - tím se tu teorii budete muset i naučit, to je win:win).

@Xerxová Obecně vychovávat bez trestů nelze, protože o tom, co je trest, rozhoduje pes, a dle svého naturelu nemusí ani nutně dát najevo, že je to pro něj trest.
Stran toho fyzického vymáhání - ano, v (potenciálně) život ohrožujících a/nebo zcela výjimečných situacích jsem schopná použít “jakékoli” prostředky, ale plánovaně a s rozmyslem. A jako vytyčení jasné hranice (= tohle už se nesmí nikdy stát), nikoli jako prostředek k získání nového chování (= sedni si, když si zavazuji tkaničky).
Programově vychovávat psa tím, že ho vytřepu za kůži, nebo vyválím po zemi, nebo seřežu do kuličky, nepovažuji za etické, ba ani přínosné, protože tím psovi pravděpodobně způsobím stres a nic se nenaučí (protože kortizol atd.).

@Megí, když tohle není na video, to je o změně priorit (viz ten nový nábytek) a celkového přístupu.

lupus4 napsal(a):
Ono by úplně stačilo, kdybyste se držela, toho, co jsme vám psali v min. dotazech...
Důslednost a 0,5 m "couračku"
píšete že umí to a to
no neumí...ale to je pořád dokola
kdyby to uměla , tak to udělá a není třeba to řešit
(může za to furt "někdo jinej" přítel, teta , divní lidé...)
přečtěte si všechna vlákna co jste tu kdy založila, v klidu a pomalu...

A co když to já dělám nějak a přítel jinak? A říct si ode mě nedá, naopak to vztáhne hned na sebe a vezme si to osobně, když mu řeknu, že takhle ne? A pořád dokola opakuje ty stejné chyby.

Ke mně se pes chová úplně jinak, než k němu. Na něj si dovoluje, jelikož na ni důslednej není. řešení odklidit ji někam volí až v momentě, kdy už ho to samotného naštve a to jeho máchání rukama a odstrkování mu nepomůže.

Ano, nesu svůj díl viny, ale Vy si uvědomte, že jednat s ješitným chlapem, který hned z Vás udělá tu špatnou, když ho v něčem napomenete, není fakt nic moc. On se pak urazí a řekne, že teda nebude dělat nic. Bere to jako vlastní selhání a to je o jeho egu.

Nevím, zda jste někdy psa vychovával i s někým dalším, kdo by Vaší snaze házel klacky pod nohy a zda jste se musel potýkat s tím samým, co já (a určitě nejen já, na internetu je podobných stížností spousta, lidi nevědí, jak to řešit).

Zkuste si to trochu představit z mého pohledu.

Odetta:
On si to dělá po svém. Takhle to chtěl a takové to má. A jak říkám, když se pak s přítelem k sobě přiblížíme, ona ty svoje metody zkouší z 90% jen na něj a když jsme na posteli oba, ale od sebe, pes "útočí" taky jen na něj. Ale říct nic nemůžu, jeho by se to jinak dotklo a naštval by se...

Jo ale třeba kdyby viděl, jak rychle lze naučit třeba to místo, navíc, ano, neposlouchat ženskou, ale instruktora profíka... jakože hele, ono to fakt funguje..
No už bych začla včera.

To jsme měli doma tohleto podobně... a čím dál hůř... no a jak to dopadlo... me or the dog... v chalupě zůstala megý the dog :-)

lupus4:
Dodatek: divné lidi a tetu už jsem si vyřešila a nasypala jsem si důkladně popel na hlavu. A od té doby taky v tomto ohledu se psem problémy nemám.

Je to ale skutečně něco jiného u člověka, se kterým jeden toho psa vychováv dohromady a který není mnohdy ochotný se shodnout na něčem, co budeme tedy dělat oba dva stejně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo ale třeba kdyby viděl, jak rychle lze naučit třeba to místo, navíc, ano, neposlouchat ženskou, ale instruktora profíka... jakože hele, ono to fakt funguje..
No už bych začla včera.

To jsme měli doma tohleto podobně... a čím dál hůř... no a jak to dopadlo... me or the dog... v chalupě zůstala megý the dog :-)

Asi možná chlapský instruktor, než "blbá ženská". Třeba pak nebude tolik trpět to ješitné mužské egíčko a přítel se začne instrukcemi řídit, namísto toho, aby aplikoval svá kontraproduktivní řešení.

když jste u toho - je to na vás, nikoli příteli
že nejste schopni se dohodnout NENÍ vina psa

Aliza napsal(a):
A co když to já dělám nějak a přítel jinak? A říct si ode mě nedá, naopak to vztáhne hned na sebe a vezme si to osobně, když mu řeknu, že takhle ne? A pořád dokola opakuje ty stejné chyby.

Ke mně se pes chová úplně jinak, než k němu. Na něj si dovoluje, jelikož na ni důslednej není. řešení odklidit ji někam volí až v momentě, kdy už ho to samotného naštve a to jeho máchání rukama a odstrkování mu nepomůže.

Ano, nesu svůj díl viny, ale Vy si uvědomte, že jednat s ješitným chlapem, který hned z Vás udělá tu špatnou, když ho v něčem napomenete, není fakt nic moc. On se pak urazí a řekne, že teda nebude dělat nic. Bere to jako vlastní selhání a to je o jeho egu.

Nevím, zda jste někdy psa vychovával i s někým dalším, kdo by Vaší snaze házel klacky pod nohy a zda jste se musel potýkat s tím samým, co já (a určitě nejen já, na internetu je podobných stížností spousta, lidi nevědí, jak to řešit).

Zkuste si to trochu představit z mého pohledu.

Odetta:
On si to dělá po svém. Takhle to chtěl a takové to má. A jak říkám, když se pak s přítelem k sobě přiblížíme, ona ty svoje metody zkouší z 90% jen na něj a když jsme na posteli oba, ale od sebe, pes "útočí" taky jen na něj. Ale říct nic nemůžu, jeho by se to jinak dotklo a naštval by se...

Já bych s takovým přítelem nechtěla být. Ale už jsem dost stará na to, abych si mohla vybrat.

lupus4 napsal(a):
když jste u toho - je to na vás, nikoli příteli
že nejste schopni se dohodnout NENÍ vina psa

Já však psa neviním. Nikde jsem nepsala, že je hloupá nebo neschopná a vím, že je to o výchově. Já se tu ptala na rady, jak s tím pracovat a co dělat, když mi to ta druhá strana zrovna neulehčuje.

Jak většinou píšete k věci, teď se mi zdá, že v mém textu vidíte věci, které tam nejsou.

Eště poslední věc - v tom pořadu ona i tohle řeší, že hlava rodiny je jaksi mimo, taky ty lidi vodí do útulků, na cvičáky a tak, aby prozřeli.
PS: Odetta se na to nesmí dívat, protože jsou tam ohaři, na které jsou lidé dost zlí.

kometa:
Tak ono takhle vidíte jen ta negativa, lehko se to pak dělá závěry... Kdyby byl přítel špatnej člověk, nebyla bych s ním.

Odpovědnost za pejska je náročná v mnoha ohledech pro oba a pro oba je to nová zkušenost. Pravdou zůstává, že jak jsem zezačátku tápala v tom, co se teda dělat má a co ne (viz různé protiřečící si zdroje), bombardovala jsem ho informacemi přímo v těch momentech, kdy něco dělal špatně (i viz to plácnutí po zadku, které se odnaučil cca po prvních dvou týdnech a pak stejně instruoval i tu tetku).

Ale řekl mi, že ho stresuje to, jak ho věčně opravuju a říkám, že to má dělat jinak. Já nevím, on je celkem cholerické povahy a skutečně si myslím, že si to zbytečně vztahuje na sebe a pak je ta komunikace s ním ohledně psa složitá.

megi-the-dog:
To je ta paní Victoria Stilwel? Od ní jsem toho už též viděla spoustu, i od Cesara a Kickopup, nebo jak to je. Každý z těch trenérů mé své metody a jeho způsoby mají něco do sebe. Kolikrát se to jen liší v rámci pozitivního či negativního posílení

Když už s takovým člověkem sdílíte domácnost a psa (buďte ráda, že ne dítě), holt si musíte se psem pracovat zvlášť a klidně s ním nacvičovat i situace, až bude pes přítelovi zlobit - psa si odvoláte, převedete na sebe. Buď si přítel nakonec nechá říct, až uvidí, jak vám fena funguje, anebo stejně ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když už s takovým člověkem sdílíte domácnost a psa (buďte ráda, že ne dítě), holt si musíte se psem pracovat zvlášť a klidně s ním nacvičovat i situace, až bude pes přítelovi zlobit - psa si odvoláte, převedete na sebe. Buď si přítel nakonec nechá říct, až uvidí, jak vám fena funguje, anebo stejně ne.

Tak ono už je to vidět teď, viz mé příspěvky ostatním lidem výše. Jeho ona zjevně moc nerespektuje, spíš mi připadá, že ho má jako velké štěně na ožužlávání...

Jinak on na cvičák či lekce chce chodit taky, aby se to naučil. Doufám, že vhledy autority pro něj bude stravitelnější.

Aliza napsal(a):
Já však psa neviním. Nikde jsem nepsala, že je hloupá nebo neschopná a vím, že je to o výchově. Já se tu ptala na rady, jak s tím pracovat a co dělat, když mi to ta druhá strana zrovna neulehčuje.

Jak většinou píšete k věci, teď se mi zdá, že v mém textu vidíte věci, které tam nejsou.

tak proč nejste důsledná ?
proč nemá couračku ?
proč už něco neumí (třeba sedni) na 100% ?

lupus4:
Nejsem asi tak důsledná, jak to ta naše potřebuje. Couračku nosí beze zbytku venku (na zahradě stopovačku, na procházkách jen vodítko, i když je na volno), doma jsme od toho ale upustili. No teď spí a vodítko už má připnuté, bez něj prostě nebude nikdy nikde, dokud ji nebudeme lépe zvládat. (: Holt to vezmu do vlastních rukou.

Proč neumí povely v pěti měsících na 100%?

Těžko říct. Když je v klidu a motivovaná a nevyvádí, poslechne pokaždé. Stačí ale jen to, aby začala kvůli něčemu jančit, být rozjívená a pak se s ní pracuje hůř. Povely ve stavu rozjívenosti jí udílí jen přítel a úspěšnost má tak třetinovou, přičemž když už ona poslechne, je to tak na třetí zopakování povelu.

Opět něco, co já zásadně nedělám, jelikož poznám její stav, kdy to nemá cenu a nekur*ím tím ten povel. Kdybych to dělala, pes by si myslel, že si ho může splnit jen ve chvíli, kdy sám chce a v tomto se opravdu obávám, že hraje negativní roli přítel.

Já si vážně nepřipadám nijak svatá, ale ten pes je stále mimino a jelikož ho s přítelem máme v rámci péče a trávení času napůl, je to těžké. Mohla bych určitě dělat víc, ale sama zatím tápu jak konkrétně. A jak vyčlenit ty její chybné vzorce chování jen na tu osobu, která to prostě s ní dělá špatně.

Aliza napsal(a):
Jenže JÁ toto nedělám. Takhle to dělá on a když se ohradím, často je z toho nervní a nese to blbě, pak jsem akorát ta špatná já.

On stále dokola opakuje ty chyby, co dělat nemá a ode mě si říct nenechá.

Tohle vám tady nevyřešíme 😉

lesnížínka napsal(a):
Já nepíšu, že se tak chovají všechny kočky, ale běžně i kočky.

..aha....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle vám tady nevyřešíme 😉

Tak jelikož je teď pryč, alespoň jsem mu to napsala a nějak sesumarizovala. Je ale i tak těžké na někoho vletět a v podstatě mu říct "hele, děláš to celé blbě a stále dokola" tak, aby se ho to nedotklo.

Vím samozřejmě, že tohle tu za mě nikdo nevyřeší.

Aliza napsal(a):
Tak jelikož je teď pryč, alespoň jsem mu to napsala a nějak sesumarizovala. Je ale i tak těžké na někoho vletět a v podstatě mu říct "hele, děláš to celé blbě a stále dokola" tak, aby se ho to nedotklo.

Vím samozřejmě, že tohle tu za mě nikdo nevyřeší.

Až pes povyroste, bude přesně vědět co si na koho v domácnosti může dovolit. Jeďte si prostě svoje, vy budete dohromady fungovat a příteli holt bude skákat po hlavě, jako jeho problém.

Aliza napsal(a):
Tak jelikož je teď pryč, alespoň jsem mu to napsala a nějak sesumarizovala. Je ale i tak těžké na někoho vletět a v podstatě mu říct "hele, děláš to celé blbě a stále dokola" tak, aby se ho to nedotklo.

Vím samozřejmě, že tohle tu za mě nikdo nevyřeší.

Možná bude lepší, když ho chvíli přestanete "rovnat" a sama si nejdřív ujasníte a vyzkoušíte, jak s fenou pracovat a co vám s ní funguje. Jestli doma chlapovi chvíli velíte čehý a za chvíli hot, ani se mu nedivím, že toho má plné zuby.

A vážně zvažte aspoň pár individuálních lekcí s kvalitním instruktorem. Přímo na míru vaší "smečce"...

Hele ... jako nespolupracující přítel blbý, ale my tady všichni taky nemáme doma zrovna Frantu Šustu, že jo... Budete se s tím muset prostě poprat, vsadím se, že když ji něco naučíte a on uvidí, že vám to funguje, začne to používat taky.

Jen to prostě musíte učit postupně. Třeba když jí vadí, že házíte slepicím trávu, tak začněte tím, že vymyslíte, co má dělat, když to děláte a spojte to s něčím pozitivním. Ale to pozitivní, třeba že má ležet v klidu pod stromem, kde dostane něco super, neučte, když už jdete k těm slepicím. Prostě to rozfázujte. Nejdřív naučte to stanoviště pod stromem plus ne úplně běžná odměna, když tráva a slepice vůbec nebudou ve hře. No, a pak pomalu přidávejte obtížnost, s tím, že když tam nevydrží čekat na tu odměnu, tak se vraťte k předchozímu kroku. Měla byste docílit toho, že jak uvidí vás s trávou v ruce, tak sama poletí zalehnout pod strom.

To stejný, když si třeba zavazujete boty, a nechcete, aby vám skákala po hlavě. Vymyslete, co po ní v ten okamžik chcete. Já mám třeba taky dost vzrušivý psy, tak jsme je posílala na místo, protože jinak se tam hemžili a drali do dveří. Oni tam už pak vždycky rovnou letěli, protože věděli, že čím rychlejc tam budou, tím rychlejc vyrazíme. A zase platí, že byste to neměla učit, když už fakt chcete někam odejít a jede vám za 5 minut vlak, ale právě tehdy, když nikam nespěcháte.

assil napsal(a):
Až pes povyroste, bude přesně vědět co si na koho v domácnosti může dovolit. Jeďte si prostě svoje, vy budete dohromady fungovat a příteli holt bude skákat po hlavě, jako jeho problém.

Díky. (: Teď to chce jen vydržet, no...

Zoia napsal(a):
Hele ... jako nespolupracující přítel blbý, ale my tady všichni taky nemáme doma zrovna Frantu Šustu, že jo... Budete se s tím muset prostě poprat, vsadím se, že když ji něco naučíte a on uvidí, že vám to funguje, začne to používat taky.

Jen to prostě musíte učit postupně. Třeba když jí vadí, že házíte slepicím trávu, tak začněte tím, že vymyslíte, co má dělat, když to děláte a spojte to s něčím pozitivním. Ale to pozitivní, třeba že má ležet v klidu pod stromem, kde dostane něco super, neučte, když už jdete k těm slepicím. Prostě to rozfázujte. Nejdřív naučte to stanoviště pod stromem plus ne úplně běžná odměna, když tráva a slepice vůbec nebudou ve hře. No, a pak pomalu přidávejte obtížnost, s tím, že když tam nevydrží čekat na tu odměnu, tak se vraťte k předchozímu kroku. Měla byste docílit toho, že jak uvidí vás s trávou v ruce, tak sama poletí zalehnout pod strom.

To stejný, když si třeba zavazujete boty, a nechcete, aby vám skákala po hlavě. Vymyslete, co po ní v ten okamžik chcete. Já mám třeba taky dost vzrušivý psy, tak jsme je posílala na místo, protože jinak se tam hemžili a drali do dveří. Oni tam už pak vždycky rovnou letěli, protože věděli, že čím rychlejc tam budou, tím rychlejc vyrazíme. A zase platí, že byste to neměla učit, když už fakt chcete někam odejít a jede vám za 5 minut vlak, ale právě tehdy, když nikam nespěcháte.

Díky!

Napadá Vás něco, co by pro ni mohlo být super, když největší odměnou je pro ni tahání se o mikinu, či pobíhání po zahradě s hračkou?

Ještě má ráda masité kosti a někdy prasečí ouško... Takže správný postup by byl třeba ji zezačátku několikrát jen u stromu uvázat, dát jí kost a nechat ji si žužlat? Jelikož když ji neuvážu, ona si tu dobrotu poodnese někam jinam. I s krmením ji musím zavírat v kuchyni, jinak by to tahala po celém bytě.

A když se naučí to, že jde pod strom a dostane mls, tak ji zkusit odepnout a chodit třeba pak i po zahradě? A když tohle zvládne např. s povelem "zůstaň!", tak si natrhat trávu a sledovat, co ona... A kdyby to fungovalo, tak jít ke slepicím?

A když ona projeví zájem jít za mnou, tak ji zase přivázat a na slípky se vykašlat? Nejsem si jistá, jestli by takovéto rozfázování bylo efektivní a zda bych to neměla dělat ještě jinak. (:

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná bude lepší, když ho chvíli přestanete "rovnat" a sama si nejdřív ujasníte a vyzkoušíte, jak s fenou pracovat a co vám s ní funguje. Jestli doma chlapovi chvíli velíte čehý a za chvíli hot, ani se mu nedivím, že toho má plné zuby.

A vážně zvažte aspoň pár individuálních lekcí s kvalitním instruktorem. Přímo na míru vaší "smečce"...

Právě že takto jsem to dělala tak první tři týdny a od té doby vůbec, když se mi svěřil, že mu to vadí.

To poslední, co jsem chtěla bylo, aby se cítil jako pitomec zahnanej do kouta. Chtěla jsem zkrátka to nejlepší pro naše štěně, i když jsem se v tom plácala tehdá mnohem víc, než teď.

Taky máme sdílené poznámky ohledně psa, kam píšu poznatky, ale on už to nečte. A spoustu věcí, které třeba v minulosti odsouhlasil, stejně začal dělat znovu a teď na to doplácí. A já už se mu zdráhám něco říct, jelikož ho nechci dostat do nepříjemné situace, ale zároveň si v duchu rvu vlasy z hlavy, když vidím, jak někdy našeho psa "vychovává".

vy jste nepochopila základ, který vám tu už dávno napsala hmn a já vám ho opakovaně zdůraznil tak znova ! docela dlouho jsem to hledal ,tak doufám , že ne nadarmo

Povel nedávám, pokud vím, že nebude splněn či si nejsem schopna jeho splnění vynutit.


tímhle se důsledně řiďte a neřešte "vymyšlenou dominanci"

nic lepšího a fungujícího než vám napsala hmn v 14:18 ad 1) stejně nenajdete...

tak cituju
- postupuji krok po kroku, od nejjednoduššího ke složitějšímu, parametry se ztěžují/přidávají po jednom
tedy začínám ve známém prostředí bez rušivých vlivů, přivolání na blízko
zachytávám chování
motivuji chování
i tvaruji chování (když tam vidím ten klikr)

k dalšímu kroku přistupuji, až pes zvládá stávající
zvětším vzdálenost
NEBO přidám lehké rušení ve stejném prostředí
NEBO změním prostředí


tudíž vše další vás zbytečně odvádí od podstaty ...

lupus4 napsal(a):
vy jste nepochopila základ, který vám tu už dávno napsala hmn a já vám ho opakovaně zdůraznil tak znova ! docela dlouho jsem to hledal ,tak doufám , že ne nadarmo

Povel nedávám, pokud vím, že nebude splněn či si nejsem schopna jeho splnění vynutit.


tímhle se důsledně řiďte a neřešte "vymyšlenou dominanci"

nic lepšího a fungujícího než vám napsala hmn v 14:18 ad 1) stejně nenajdete...

tak cituju
- postupuji krok po kroku, od nejjednoduššího ke složitějšímu, parametry se ztěžují/přidávají po jednom
tedy začínám ve známém prostředí bez rušivých vlivů, přivolání na blízko
zachytávám chování
motivuji chování
i tvaruji chování (když tam vidím ten klikr)

k dalšímu kroku přistupuji, až pes zvládá stávající
zvětším vzdálenost
NEBO přidám lehké rušení ve stejném prostředí
NEBO změním prostředí


tudíž vše další vás zbytečně odvádí od podstaty ...

Však já to nedělám už od té doby, co jsem se dozvěděla, že to dělat nemám - díky Vašim radám a radám dalších lidí odtud. Dělá to přítel, opakuji už možná popadesáté. A říct si nedá, prostě to zkouší. A bere jako úspěch i to, že štěně ho poslechne napotřetí a během tří vteřin zas začne jančit.

Vymyšlenou dominanci jsem řešila týdny zpátky, na toto už dávno nedám a opět díky uvedení na pravou míru od lidí odsud. Rovněž nechápu, kde se to tu najednou objevilo.

Chování zachytávám a motivuji a chválím a opět, přítele ani nenapadne psa pochválit a odměnit v momentě, kdy přestane bejčit a sedne si. Bere to zkrátka jako samozřejmost a pes pak neví, zda to tedy bylo ono a udělal to dobře, takže u toho nevydrží.

Ano, tohle jsou užitečné rady, avšak hodně zhruba nastíněné. Věřím tomu, že postupem času to nějak vypiluju. Ale štěně nemůže být dokonalé ve všech ohledech. Já sem píšu o neúspěších a na spoustu lidí včetně Vás to působí, jako bych svého psa doposud nenaučila nic, přičemž problémy nastávají jen v několika specifických situacích.

To je pak těžké. (:

"Holt to vezmu do vlastních rukou."
no konečně rozumná myšlenka
PSOVOD, ve smyslu cvičitel, učitel, je jen jeden!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Holt to vezmu do vlastních rukou."
no konečně rozumná myšlenka
PSOVOD, ve smyslu cvičitel, učitel, je jen jeden!

Tak snad to bude fungovat stylem, jak už mi bylo řečeno výše...

Že pes z toho zkoušení aplikování chování, které mu prochází vyroste a bude ho pak aplikovat výhradně na toho člověka, který si to nechá líbit.

jste na loži s přítelem - pes tam vlítne a otravuje ho

JSTE TAM VY JAKO KÁPO

vezmu psa za couračku, řeknu jméno + "jdi dolu (nebo místo, nebo vyhul)" jak je ctěná libost
pes nic , vezmu ho za couračku a povel max 1 zopakuju a provedeme při dolu... ho sundám,
při místo ho holt musím na místo odvézt...
nic víc nic míň...opakuju tak dlouho až reaguje na první dobrou , přítele k tomu vůbec nepotřebuju

Aliza napsal(a):
Tak snad to bude fungovat stylem, jak už mi bylo řečeno výše...

Že pes z toho zkoušení aplikování chování, které mu prochází vyroste a bude ho pak aplikovat výhradně na toho člověka, který si to nechá líbit.

Nejdřív ale musíte vyřešit přítele. Protože když budete vychovávat psa každý podle svého, tak to k ničemu nepovede. Možná povede, ale k tomu, že pes začne magořit.

lupus4 napsal(a):
jste na loži s přítelem - pes tam vlítne a otravuje ho

JSTE TAM VY JAKO KÁPO

vezmu psa za couračku, řeknu jméno + "jdi dolu (nebo místo, nebo vyhul)" jak je ctěná libost
pes nic , vezmu ho za couračku a povel max 1 zopakuju a provedeme při dolu... ho sundám,
při místo ho holt musím na místo odvézt...
nic víc nic míň...opakuju tak dlouho až reaguje na první dobrou , přítele k tomu vůbec nepotřebuju

No odteď už to bude tak a nejinak.

Bez vodítka ani ránu a prostě si ji srovnám do latě sama, než čekat na to, až zas on bude dělat nějaké hlouposti, kterými jančení psa pouze vyeskaluje.

eli22 napsal(a):
Nejdřív ale musíte vyřešit přítele. Protože když budete vychovávat psa každý podle svého, tak to k ničemu nepovede. Možná povede, ale k tomu, že pes začne magořit.

O to se můžu snažit, ale spíš udělám nejlépe, když zabráním situacím, ve kterých by se do toho chtěl vkládat on. Jak mi bylo doporučeno výše. To je asi nejmíň konfliktní způsob, díky kterému budou profitovat obě strany.

Aliza napsal(a):
O to se můžu snažit, ale spíš udělám nejlépe, když zabráním situacím, ve kterých by se do toho chtěl vkládat on. Jak mi bylo doporučeno výše. To je asi nejmíň konfliktní způsob, díky kterému budou profitovat obě strany.

To by bylo super, ale to té diskusi a Vašich slovech výše nevěřím, že to tak bude.

eli22 napsal(a):
To by bylo super, ale to té diskusi a Vašich slovech výše nevěřím, že to tak bude.

Ale jo... Příteli je to jedno, chce prostě mít klid, on se nepotřebuje nějak egoisticky realizovat v rámci psa.

Sám to bere tak, že psa jsem chtěla já a je více můj, ačkoliv ho má pochopitelně rád stejně jako já (nečekaně ) Když si já stanovím mantinely a pohlídám to, aby ona neprasila, bude jedině rád, že se do toho nemusí vkládat.

Aliza napsal(a):
Ale jo... Příteli je to jedno, chce prostě mít klid, on se nepotřebuje nějak egoisticky realizovat v rámci psa.

Sám to bere tak, že psa jsem chtěla já a je více můj, ačkoliv ho má pochopitelně rád stejně jako já (nečekaně ) Když si já stanovím mantinely a pohlídám to, aby ona neprasila, bude jedině rád, že se do toho nemusí vkládat.

eli22 napsal(a):
Nejdřív ale musíte vyřešit přítele. Protože když budete vychovávat psa každý podle svého, tak to k ničemu nepovede. Možná povede, ale k tomu, že pes začne magořit.

Tohle nemusí být tak úplně pravda. Dávno jsem to s chlapem vzdala , on tu teorii zná, ale prostě s praxí je to horší.

Většina psů brzy pozná, kdo je důsledný, koho se musí/vyplatí poslouchat, a na koho to můžou zkoušet a koho můžou ignorovat, neposlouchat.

Vím, že se tady často radí, že všichni v rodině by měli vychovávat psa stejně, ale ruku na srdce, v kolika rodinách to tak funguje? . Já věřím tomu, že někde asi jo, ale v hodně rodinách je prostě jen jeden pejskař, kterého ten pes bere, a ostatní členi rodiny jsou na hraní a na mazlení .

Takže já bych přestala hrotit přítele a vzala bych to do vlastních rukou, jak už zadavatelka psala. Když vytrvá a bude důsledná, tak si myslím, že pes ji bude brát a poslouchat, bez ohledu na to, jak důsledný bude přítel.

marcelaamax napsal(a):
Tohle nemusí být tak úplně pravda. Dávno jsem to s chlapem vzdala , on tu teorii zná, ale prostě s praxí je to horší.

Většina psů brzy pozná, kdo je důsledný, koho se musí/vyplatí poslouchat, a na koho to můžou zkoušet a koho můžou ignorovat, neposlouchat.

Vím, že se tady často radí, že všichni v rodině by měli vychovávat psa stejně, ale ruku na srdce, v kolika rodinách to tak funguje? . Já věřím tomu, že někde asi jo, ale v hodně rodinách je prostě jen jeden pejskař, kterého ten pes bere, a ostatní členi rodiny jsou na hraní a na mazlení .

Takže já bych přestala hrotit přítele a vzala bych to do vlastních rukou, jak už zadavatelka psala. Když vytrvá a bude důsledná, tak si myslím, že pes ji bude brát a poslouchat, bez ohledu na to, jak důsledný bude přítel.

Gina....manžel se s ní vítá tak, že Gina na něj skočí (postaví se na zadní) a dávají si pusinky a manžel je v sedmém nebi, jak ho fena miluje. Samozřejmě do té doby, než je venku deštivo, Gina má špinavé packy a tradá vítat, to pak manžel nadává, jestli náhodou není "pitomá", že bude špinavej.
A nic na tom nezmění fakt, že na mě Gina při vítání neskáče, protože to pesany učím od štěňat, ale on jí má naučenou jinak.

Vždycky jsem si říkala, že je dobře, že se mi do psů neplete, že to nechává na mě. Bohužel, když jsem nejvíc potřebovala, aby se do toho nepletl nebo se alespoň držel toho, co mu říkám, tak do toho házel vidle a skončilo to, jak to skončilo.

Takže pokud je někdo nepejskař, bohužel po těch letech, kdy se psy sdílí domácnost, přesvědčenej, že tomu rozumí a začne se do toho montovat, tak je to horší, než když je takový člověk pouze rozmazlovač a mazlič.

A jako co si budem...rozjívené štěně...obzvlášť v situaci, kdy jdou emoce nahoru, třeba ta příprava na procházku...to je kapitola sama pro sebe. Sama jsem svého dospělého psa musela naučit, aby si vzal něco do tlamy, protože jinak vydržel štěkat od doby, co mi blesklo hlavou slovo procházka, do doby než jsme opustili pozemek.
Ale s uzlíkem v tlamě se ty emoce zvládaly lépe.

sardullah:
Díky za Váš příspěvek. Potěší, když člověka někdo chápe, či si popřípadě prochází něčím podobným. (:

//Bohužel, když jsem nejvíc potřebovala, aby se do toho nepletl nebo se alespoň držel toho, co mu říkám, tak do toho házel vidle// Ano, ano ano.

marcelaamax:
Díky, však ono se to projevuje už teď...

Z koho má pes respekt a kdo je jen kámoš na hraní. Přítel to mimochodem vzal v pohodě a řekl že mu neva, když takhle na něco poukážu, ale že mu vadilo jen to, když to bylo na denním pořádku a každý den nějak jinak. Což už fakt přes dva měsíce není. (:

Aliza napsal(a):
Zdravím,

tak po dlouhé době píšu ohledně pár problémů, se kterými se potýkáme. Ráda bych věděla, zda je toto normální vývoj v rámci průběhu dospívání štěňátka, nebo zda není potřeba někde přitlačit, či zda jsme něco nepodcenili.

Nejprve k žárlení:
Nejde o to, že by štěně žárlilo výlučně na mě či mého přítele, nepreferuje výrazněji žádného z nás. Jí zkrátka vadí jakákoliv interakce mezi námi. Ať už jde o objetí, o položení ruky kolem ramen, nebo jen dotknutí se, či dokonce i konverzace nebo když se posadím k příteli na kraj postele. V takových situacích začne po nás chňapat, skákat nám po zádech, cpát se mezi nás, občas i frustrovaně "vrauká". Podle všeho skutečně jde o žárlení, nikoliv o "zamezování případnému konfliktu".

Zajímalo by mě, jak to máte, nebo jak jste to měli se svými štěňaty vy? Jak jste to řešili, když nepočítám nutnost zavřít psa na pět minut do vedlejšího pokoje, než si třeba něco s druhým člověkem vyříkám? I to je kolikrát osina v zadku, jelikož štěně už ví, že bude odejito, tak začne vyvíjet pasivní odpor stylu "lehnu si na záda a nikam nejdu", takže ji musíme pokaždé odstrkat a odtáhnout. Což je tím obtížnější, čím je ona starší a těžší.

Teď navážu na to neposlouchání:
Možná si říkáte, že je špatně vychovaná, když si tohle dovoluje. Pravda je taková, že jsme skutečně doposud nezvládli přimět ji poslouchat povely v momentech, kdy je celkově rozjetá. Poslouchá, když je v klidu, přivolávání je vcelku úspěšné a lepší se. Ale tohle je velký problém.

Modelová situace: Přítel se chystá se štěnětem na procházku a štěně vyloženě jančí. Nenechá ho nazout si boty, skáče a leze po něm, na povely neposlouchá, má to naprosto v řiti. Když jí to řekne pětkrát v klidu, jen chodí kolem a vrtí ocasem, tedy konzistentnost nepomáhá. Když zvýší hlas, ona nazlobeně vraukne a opět povel nesplní, je to zkrátka marné. Dodatek: Je jí čerstvě 5 měsíců. Jinak zdejší cvičák zatím kurzy nenabízí, ale jakmile bude možnost, máme ho v plánu. Možná jsme na některé psí neduhy sami holt krátcí.

Děláme něco špatně? Jak lze podobné situace řešit a jak jste je řešili vy?

Děkuji za vaše rady a názory.

Základem je umět psa sklidnit, ovládnout jeho temperament a pozornost. To začíná už u procházky, nikdy nevycházím ven s rozrušeným psem, nepodporují vrusenost nadměrným vítáním apod. Pokud nevíte jak na to, doporučuji např. videa od Casara Milana, znalec psí duše. Ačkoli tu u pár lidí není příliš oblíbený doporučil bych ho všem lidem kteří neumějí ovládat své psy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dovolím si nesouhlasit, Vytahání za kůži patří do propadliště dějin.

...stejně jako plácnutí po zadku!

fikovnice napsal(a):
...stejně jako plácnutí po zadku!

A to jsem zapomněl na složené noviny. Prostě asi vychovávám blbě no. Jenže já potřebuji psa jako bezkonfliktního společníka a
ne jako objekt pro zkoumání psí duše.

"A to jsem zapomněl na složené noviny"

to jakože když neodebírám denní tisk, nemůžu mít vychovaného psa?
Taky názor

Nemohu si odpustit ještě poznámku. Moderní, všeobecně uznávané výchovné postupy ve mě vzbuzují rozpaky. Bydlím totiž na dohled od střední školy, vím není to totožné nicméně podobné rozhodně ano.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A to jsem zapomněl na složené noviny"

to jakože když neodebírám denní tisk, nemůžu mít vychovaného psa?
Taky názor

Tak jednoduché to asi nebude, nebo myslíte že ano?

Jiří5 napsal(a):
Tak jednoduché to asi nebude, nebo myslíte že ano?

jsem s tím zjednodušováním nezačala - a znáte to -jak se do lesa volá....

"Moderní, všeobecně uznávané výchovné postupy ve mě vzbuzují rozpaky"

spíš je neznáte.
nebo nevnímáte rozdíl mezi úplně volnou výchovou vs laskavou a důslednou výchovou .

opravdu to není v tom, že buď si pes dělá, co chce - nebo ho musím přetáhnout novinama a nic mezi tím není.

Tazatelka má problém už 5.mesíc? - je jedno jak ho opisuje - ale je to pořád to stejné. Rady dostala, nějak s nimi naložila. Víc s tím on-line na anonymní diskuzi dělat nejde.

Ale neznamená to, že má psa seřezat a on konečně začne fungovat. Což je -zjednodušeně -zase váš postoj.

petrahei, je to možná divné ( ), ale jen dát hlas výše uvedenému nestačí, musím i takto :

krásná zkratka ve které je vše

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jsem s tím zjednodušováním nezačala - a znáte to -jak se do lesa volá....

"Moderní, všeobecně uznávané výchovné postupy ve mě vzbuzují rozpaky"

spíš je neznáte.
nebo nevnímáte rozdíl mezi úplně volnou výchovou vs laskavou a důslednou výchovou .

opravdu to není v tom, že buď si pes dělá, co chce - nebo ho musím přetáhnout novinama a nic mezi tím není.

Tazatelka má problém už 5.mesíc? - je jedno jak ho opisuje - ale je to pořád to stejné. Rady dostala, nějak s nimi naložila. Víc s tím on-line na anonymní diskuzi dělat nejde.

Ale neznamená to, že má psa seřezat a on konečně začne fungovat. Což je -zjednodušeně -zase váš postoj.

Dobře, tak já zkusím na sobě zapracovat, třeba dojdu k osvícení. Mám vhodnou příležitost. Úplně nové štěňátko náhradou za dosloužilého parťáka. Zatím ale žádné mimořádné sklony k průšvihům neprojevuje. Co mě ale opravdu mrzí je ten váš poslední odstavec. Tak jednoduchý fakt nejsem. Jen občas mám sklony plavat proti proudu, zejména když mám pocit že teče divným směrem.

Jiří5 napsal(a):
Dobře, tak já zkusím na sobě zapracovat, třeba dojdu k osvícení. Mám vhodnou příležitost. Úplně nové štěňátko náhradou za dosloužilého parťáka. Zatím ale žádné mimořádné sklony k průšvihům neprojevuje. Co mě ale opravdu mrzí je ten váš poslední odstavec. Tak jednoduchý fakt nejsem. Jen občas mám sklony plavat proti proudu, zejména když mám pocit že teče divným směrem.

Tak to se omlouvam, nebylo to nic primo proti vam - ale muzu tady jen reagovat na napsane.

To stene nevi, co se sebou, nema citelneho clovek, u ktereho vi, na cem je a jaka jsou pravidla hry. Popsana situace je jen spicka ledovce.

Odhodit ho do kouta v jedne situaci, ale pak si napr. dal nechat skakat po hlave pri obouvani - neni fer vychova psa.
A vychovaneho psa to z nej neudela.
Zmateneho ano.

Je fakt, že spousta těch problémů má základy v nesprávné výchově a u spousty věcí je tam opravdu společný jmenovatel, který v tom já leckdy nevidím, jelikož se stále učím. A to uznávám.

Nicméně když už zvládneme jeden problém, objeví se další a takhle to jde celé tři měsíce, což je předpokládám u nezkušených chovatelů minimálně běžné. (:

Pro ty zkušené to zde vypadá, že v ničem pokroky neděláme asi i proto, že když se něco zlepší a vyřeší, tak to sem už nepíšu a i kdybych to napsala, najdou se skeptici, kteří mi
i tak řeknou, že to žádný pokrok není a že jsem si psa pořizovat neměla.

Inu, já vím sama nejlépe, že pokroky dělám já i pejsek a ač zde lidé tabulky neuznávají, tak pokud jejich rady a metody nefungují ihned a bez výjimek, přičemž pes není po třech měsících ještě perfektně vychovaný, není to pro ně žádný pokrok a špatně je z jejich perspektivy úplně vše.

Nalijte čistého vína i sami sobě a zavzpomínejte na své začátky.

Zběžně, co jsme zvládli a efektivně zlepšili:

- naučení psa na jméno, cca do dvou týdnů
- venčení, do tří týdnů a od té doby žádná loužička či bobek v bytě
- naučení klidu v rámci krmení
- tahání na vodítku
- základní povely v klidném stavu
- kousání a chňapání cca do měsíce
- skákání na lidi teprve nedávno, díky stopovačce
- přivolávání ve většině případů
- osamostatnění štěněte v rámci her i pobytu doma
- správný způsob hraní si s pejskem

Co nám zatím dělá problém:

- nerespektování přítele ze strany štěněte
- již zmíněné nezvládání práce s přespříliš rozjíveným štěnětem
- přivolávání v minimu případů
- žárlivost štěněte při společných interakcích
- nastavení hranic u některých druhů nežádoucího chování

Stále je hodně na čem pracovat.

pro Jiří5 máte SZ

Dneska je webinář na téma “Proč to pořád nechápe?”: https://www.treninkjerozhovor.cz/seminar_cz/238/webinar-proc-to-porad-nechape/

Nechodíte náhodou se stejným partnerem jako já? Asi ne, ten můj je na chlapy. Nenaučil jsem ho nic, tak jsem to vzdal, prostě to funguje tak, že pes poslouchá mne a ho má na salámu. V jednu chvíli si na to docela stěžoval ve smyslu, že toto plemeno je hloupé, svéhlavé a neposlušné, tak jsem zařídil nějakou trenérskou společnou hodinu, kde mu trenér velmi taktně celou dobu naznačoval, že pes je naprosto v pohodě a že problém není v psovi, ale v něm a stejně to nepomohlo. Na odchodu mně řekl, kde jsem tak hloupého trenéra sehnal, že vůbec nerozumí tomu jak se vychovávají psi.

Já bych se toho nebál, lehce Vám ten Vás paličák psa pokazí, ale většina toho jak se Vám ta chlupatice bude chovat v dospělosti bude na Vás. Rozjívenost podobného typu jsme také řešili ve štěněcím věku, ono se toho taky dost přirozeně upraví dospíváním, tím nechci říct, abyste něco podcenila, ale taky abyste něco nepřeanalyzovala. Dokonalého robota stejně mít nebudete a jestli ano, bude to něco na úrovni borderky mojí kamarádky. Ta byla naučená na nejjemnější nuance povelů rukou, uměla všechno, kdyby jí naučila umívat nádobí, tak naskládá a vyskládá myčku. Ale pak s ní zažívala situace, že šla třeba po mostě zuřivě gestikulovala při nějakém emotivním telefonátu s matkou a borderka se jí málem zabila, protože jí nechtěně dala rukou povel, ať skočí ... z mostu.

Pro ty zkušené to zde vypadá, že v ničem pokroky neděláme asi i proto, že když se něco zlepší a vyřeší, tak to sem už nepíšu a i kdybych to napsala, najdou se skeptici, kteří mi
i tak řeknou, že to žádný pokrok není a že jsem si psa pořizovat neměla.


Já si myslím, že naopak, že ti zkušení vědí, že ne všechno se dá zvládnout za 5 minut.
Něco jiného je učit štěně třeba SEDNI, tam je to opravdu otázka pár minut. A něco jiného je učit "klid", když vám štěně skáče po hlavě ve chvíli, kdy ví, že se jde na procházku a stráááášně se těší.
Já třeba u svého štěněte čekám s obojkem v ruce, až si teda zajásá a pak musí přijít, sednout si a nechat si nasadit obojek. Opravdu ho nebudu nikde nahánět a bojovat s ním, abych mu ten obojek nasadila. No tak čekám....někdy si přijde sednout téměř okamžitě, někdy letí k brance a zpátky a k brance a zpátky.....ale on se to časem naučí. Když se něco opakuje neustále a člověk na tom opravdu trvá, tak pes to pak dělá automaticky a bez povelu. Např. nesu štěněti misku s jídlem...no taky už ví, že tím, že na mě bude skákat, tak se k misce nedostane, ale když si pěkně v klidu sedne, tak je mu miska ihned položena na zem.

No a pak je tady další věc....že už štěně něco umí z našeho pohledu perfektně a najednou přijde puberta a pes "ohluchne" třeba na to přivolání a to, co si člověk myslel, že už má vlastně zmáknuté, no tak nemá.

Ti, co už mají nějakou zkušenost, tak si myslím, že vědí, že štěňata jsou každé jiné a to, co mu nedělalo problém naučit jedno štěně, tak u dalšího se s tou samou věcí "pere". Vymýšlí jiné postupy, které by mohly fungovat.........protože co fungovalo u Punti, tak na to se mi Alík pěkně z vysoka...

molok:
Ten Váš bude asi taky pořádnej ješita.

U nás ta včerejší debata o tom dopadla skvěle a už od ní vidím, jak přítel např. Štěně chválí za každou maličkost, kterou dělá dobře, pohladí jí a řekne, jak je hodná.

Malé krůčky. (: Jinak to s tou borderkou zní strašidelně... Takového psa odvedence bych doma rozhodně nechtěla. Všeho s mírou.

Sardullah:
Povel "sedni" ta naše uměla jako jediná z vrhu, už když jí bylo sedm týdnů a když jsme si ji brali domů. Ale ano, toto je snadný povel. Opět ale přimět ji sednout, když ona zrovna chce bejčit, to zatím nejde, ani kdybych se na hlavu stavěla a motivovala ji v ten moment sebevíc.

Spíš se potřebuju v různých situacích naučit, jak tomu rozjívení zabránit, v tom mám ještě velké mezery.

U nás obojek nesundáváme a postroj jí zapínám před procházkou ještě doma, právě aby neměla kam utéct. Jinak někdy zkouší to, že si lehne na záda a čučí - to jí buď mechanicky zdvihnu na všechny čtyři nebo nalákám na nějaký mls, díky kterému si automaticky sedne a zaujme svou nulovou pozici. Záleží na míře jejího nadšení.

Co se toho krmení týče, ta naše pochopila po týdnu bejčení před položením misky na zem a bez očního kontaktu, že tímhle si papání nevynutí, tudíž to jsme zvládli dobře.

Ano, na pubertu se skutečně "těším". Jsem zvědavá, jaké změny v chování budou konkrétně přímo u té naší.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A to jsem zapomněl na složené noviny"

to jakože když neodebírám denní tisk, nemůžu mít vychovaného psa?
Taky názor

Můžete, ale musíte ho plácat tabletem😂🙈

Alizo, učte pejska víc čekat, čím víc bude trpelivejsi, tím bude klidnější. Naučte ho třeba vzít si pamlsek až na váš povel. Posaďte ho, dejte před něj pamlsek a nechte ho sedět dokud se úplně neuklidni, pak mu teprve dovolte si pamlsek vzít. Pro mě je toto naprosto základní cvik který sem učil své psy vždy mezi prvními. Dále pejska odměňujte, ať už svou pozornosti nebo náklonosti jen když se chová vhodně a naopak nikdy neodmenujte a nepodporujte chování nevhodné a to ani to její rozrušení pokud ho chcete zmírnit.

Argie napsal(a):
Alizo, učte pejska víc čekat, čím víc bude trpelivejsi, tím bude klidnější. Naučte ho třeba vzít si pamlsek až na váš povel. Posaďte ho, dejte před něj pamlsek a nechte ho sedět dokud se úplně neuklidni, pak mu teprve dovolte si pamlsek vzít. Pro mě je toto naprosto základní cvik který sem učil své psy vždy mezi prvními. Dále pejska odměňujte, ať už svou pozornosti nebo náklonosti jen když se chová vhodně a naopak nikdy neodmenujte a nepodporujte chování nevhodné a to ani to její rozrušení pokud ho chcete zmírnit.

U nás je to jinak. Všechno, co jsem kdy psy učila nebo učím, je bez pamlsků, jen za pochvalu a radost. Jediné, co bylo za pamlsek, bylo přivolání /teda zpočátku/. Ale jinak pamlsky u nás za poslušnost nefrčí.

eli22 napsal(a):
U nás je to jinak. Všechno, co jsem kdy psy učila nebo učím, je bez pamlsků, jen za pochvalu a radost. Jediné, co bylo za pamlsek, bylo přivolání /teda zpočátku/. Ale jinak pamlsky u nás za poslušnost nefrčí.

To mě připadá rozumné.

eli22 napsal(a):
U nás je to jinak. Všechno, co jsem kdy psy učila nebo učím, je bez pamlsků, jen za pochvalu a radost. Jediné, co bylo za pamlsek, bylo přivolání /teda zpočátku/. Ale jinak pamlsky u nás za poslušnost nefrčí.

Souhlasím s vámi. Nikde ani nepíšu že za dobré chování psy odmenuji pamlskama. Používám je jen při hledání nebo například dolovani z nějakého předmětu jako je třeba petka, kartonová krebice apod. Přijde mi docela úsměvné cpát do psa pamlsky za to že se venku vyvenčil nebo ho pamlskama přemlouvat k nějaké činnosti. Cvičení v předchozím příspěvku slouží k nácviku disciplíny a ovládání psa. Tím se naučí že například spadly kousek masa z kuchyňské linky při přípravě oběda není automaticky jeho ale musí počkat na souhlas pána.

Jiří5 napsal(a):
To mě připadá rozumné.

jen si notujte, lakomci

Přijde mi docela úsměvné cpát do psa pamlsky za to že se venku vyvenčil nebo ho pamlskama přemlouvat k nějaké činnosti. Cvičení v předchozím příspěvku slouží k nácviku disciplíny a ovládání psa. Tím se naučí že například spadly kousek masa z kuchyňské linky při přípravě oběda není automaticky jeho ale musí počkat na souhlas pána.
Pamlsků mám plný kapsy, dávám pořád,jedno,zda štěně nebo veterán, žádný disciplíny a divadla se žrádlem,ani dobrotama nedělám,a světe div se,když mi třeba spadne to jídlo při vaření, nikdo se na něj nevrhá
Btw pamlskama se odměňuje, nepřemlouvá, takže upevňuje žádoucí chování

když mi třeba spadne to jídlo při vaření, nikdo se na něj nevrhá

slysela jsem, ale nevim, jestli to je pravda -ze jsou domacnosti, kde se jidlo spadle na zem - musi uklizet????

a ted vazne -ten "strach z pamlsku" - me neprestane fascinovat.

eli22 napsal(a):
U nás je to jinak. Všechno, co jsem kdy psy učila nebo učím, je bez pamlsků, jen za pochvalu a radost. Jediné, co bylo za pamlsek, bylo přivolání /teda zpočátku/. Ale jinak pamlsky u nás za poslušnost nefrčí.

to je sice hezké, nicméně podstatou příspěvku byl trénink sebeovládání

ale jinak je vlastně smutné, když někdo nechápe/neumí pamlsky odměňovat, ale zná to jenom jako "přemlouvání k něčemu"

a teď vysvětlujte "hoax"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
když mi třeba spadne to jídlo při vaření, nikdo se na něj nevrhá

slysela jsem, ale nevim, jestli to je pravda -ze jsou domacnosti, kde se jidlo spadle na zem - musi uklizet????

a ted vazne -ten "strach z pamlsku" - me neprestane fascinovat.

Takovou domácnost neznám.
Fígl je v tom, mít koberec s dostatečně hustým a dlouhým vlasem. Tam to jídlo, co spadne na zem, zapadne. A pak je už nikdy nikdo nenajde.
Podle teorie sira Pratchetta se o ně postarají Kobercové, což je drobný lid žijící v kobercích. A někteří lidé, zejména děti, této teorii věří a vydatně své koberové obyvatele zásobují dostatkem potravin.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
to je sice hezké, nicméně podstatou příspěvku byl trénink sebeovládání

ale jinak je vlastně smutné, když někdo nechápe/neumí pamlsky odměňovat, ale zná to jenom jako "přemlouvání k něčemu"

a teď vysvětlujte "hoax"

Hezky napsáno.

Proč jsou pamlsky u některých lidí tak démonizované? Jinak bylo tu například zmíněno, že někomu přijde jako nesmysl dávat štěněti pamlsek za vyvenčení se.

Ok, ale když štěně, které ještě na venek naučené není nedostane pamlskem indicii, že právě venku se to má dělat, bude to učení podle mě trvat dvojnásobek času minimálně. A štěně prostě bude čurat a kadit tam, kde se zrovna nachází, což znamená pro páníčka i víc nutného času stráveného venku, aby to vždy mohl podchytit. My jsme to tu naši naučili s odměnami do tří týdnů a jakmile už věděla co a jak, přestala na ty pamlsky čekat sama od sebe.

//když mi třeba spadne to jídlo při vaření, nikdo se na něj nevrhá//
To samé u nás. Štěně maximálně zbystří, ale vzít si to nedovolí. Jenže já jsem v tomhle ohledu takovej despota celou dobu - nikdy nedostane nic kromě toho, co je určené přímo pro ni, nebo pamlsku.

Když mi třeba zbydou odřezky od masa, přidám jí to prostě do dalšího krmení. Ale rozhodně nehodlám psa učit, že když vařím, tak mi má stát za zadkem a loupat očima, kdy se mu náhodou rozhodnu něco hodit, jen tak pro nic za nic.

se omlouvám, ale připomnělo mi to mamčino havaňáka, který, když se některá kočka nažrala a vzápětí vyblila, promptně "uklidil" .....
to byly časy

Já nejsem pamlskovací typ, možná proto, že první dva psy nebyli na pamlsky motivovatelní, nebyla to pro ně odměna.
Pamlsky většinou za odměnu dostává štěně, pokud je na ně motivovatelné, od dospělých psů očekávám, že naučené budou provádět buď automaticky a nebo chválím slovně nebo fyzicky..pomazlindání, podle toho, co má pes rád.

Nicméně musím říct, že pokud je pes..štěně...motivovatelné na pamlsky a ochotněji pracuje s vidinou odměny ve formě pamlsku, tak proč to nevyužít, to je potom půlka práce.

Co se týče padání něčeho poživatelného z linky, tak psi u nás slouží i jako sbírací četa s tím, že pokud mi upadne něco nevhodného, tak řeknu NE a naopak, pokud mi něco spadne, co psi můžou a nikdo si toho nevšimne, tak psa volám, ať jde "uklidit".....teď teda myslím psa jako psa...ne Ginu.

Když mi třeba zbydou odřezky od masa, přidám jí to prostě do dalšího krmení. Ale rozhodně nehodlám psa učit, že když vařím, tak mi má stát za zadkem a loupat očima, kdy se mu náhodou rozhodnu něco hodit, jen tak pro nic za nic.

No a já třeba jsem ráda, když se mnou pes "vaří"...což se teď moc nedělo, pyrenejka na to není, kavkazanda občas. Ale berňuška vypadá nadějně, je to taková asistentka, takže odřezky masa jdou rovnou z prkénka Matýskovi do bříška. A když pyrenejka teda z obýváku "blbě čumí", tak jsem i tak blbá, že to nakonec princezně donesu pod rypák a přemluvím jí, ať si teda ten kousek masíčka vezme. Někdy jí to ve své podstatě narvu do tlamy s tím, že nemám čas čekat, až si to madam rozmyslí.

sardullah:
Však tohle taky hezky vysvětluje p. Šusta... Že pes sám si rozhoduje o tom, co je pro něj odměna, tudíž odměna nemusí být nutně jen pamlsek. Ta naše už na to taky moc není a my teď taky nemáme za co mlsy dávat, jelikož nejlepší odměnou je pro tu naši seance s oblíbenou hračkou. Takže to používáme jen u přivolávání nebo při tréninku základních povelů.

Zároveň to musí být nějaké pro ni opravdu dobré věci, jako kousky vařeného kuřecího, sýru, nebo Bersi křupky (ty jí ještě půlím). Nějaké ty různé pamlskové odměny z obchodu si brát nechce, je hrozně vybíravá.

Jinak to s tím blbým čumením... To mám se štěndou každé ráno před prvním jejím jídlem. Leží v kuchyni způsobně na gauči (jako vždy, když chystám krmení), já pak položím misku na zem a ona se na mě stále jen dívá a loupe očima. Tak si vždycky říkám, jestli chce moje požehnání, nebo CO??

Já pamlsky dávám, pořád mám plný kapsy drobků. U ridgebacka jsem je nenosila, ten na to nebyl, vlkodav jak kdy, venku spíš ne. Ale retrívři jsou na žrádlo motivovatelní, tak nevím, proč bych si nemohla ulehčit život. Stejný je to s míčkem, házím ho málo, až vůbec, u staršího psa se zdravotníma problémama to bylo vyloženě nežádoucí, ale většinou mám míček v kapse pro případ, že bych potřebovala/chtěla nějak super odměnit.

Zoia napsal(a):
Já pamlsky dávám, pořád mám plný kapsy drobků. U ridgebacka jsem je nenosila, ten na to nebyl, vlkodav jak kdy, venku spíš ne. Ale retrívři jsou na žrádlo motivovatelní, tak nevím, proč bych si nemohla ulehčit život. Stejný je to s míčkem, házím ho málo, až vůbec, u staršího psa se zdravotníma problémama to bylo vyloženě nežádoucí, ale většinou mám míček v kapse pro případ, že bych potřebovala/chtěla nějak super odměnit.

Jsem v obchodě, platím a prodavačka se mě ptá "Máte drobný?"...v peněžence jsem neměla, ale říkám "Moment, myslím, že v kapse mám desetikačku"...no měla jsem, obalenou piškotkovým prachem, oblemcanou...než jsem předala, tak jsem musela pořádně očistit.

Jinak to s tím blbým čumením... To mám se štěndou každé ráno před prvním jejím jídlem. Leží v kuchyni způsobně na gauči (jako vždy, když chystám krmení), já pak položím misku na zem a ona se na mě stále jen dívá a loupe očima. Tak si vždycky říkám, jestli chce moje požehnání, nebo CO??

Jasne, chce pozehnani 😜 videla jste Tenkrat v Hollywoodu? Inspirativni scena zde:


https://youtu.be/eMeyp_YWVv8

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak to s tím blbým čumením... To mám se štěndou každé ráno před prvním jejím jídlem. Leží v kuchyni způsobně na gauči (jako vždy, když chystám krmení), já pak položím misku na zem a ona se na mě stále jen dívá a loupe očima. Tak si vždycky říkám, jestli chce moje požehnání, nebo CO??

Jasne, chce pozehnani 😜 videla jste Tenkrat v Hollywoodu? Inspirativni scena zde:


https://youtu.be/eMeyp_YWVv8

To už jsem viděla, ale je to doba.

Ale i když jí několikrát motivovaně řeknu, ať jde papat, tak si dá tak půl minuty čučení a až pak jde. Je to zvláštní.

A překrmená taky určitě není

Aliza napsal(a):
To už jsem viděla, ale je to doba.

Ale i když jí několikrát motivovaně řeknu, ať jde papat, tak si dá tak půl minuty čučení a až pak jde. Je to zvláštní.

A překrmená taky určitě není

Já to řeknu. Je tomu pět měsíců a v tom baráku jí musí už slušně hrabat.
Ten film je jakože komedie, jako vždy u Tarantina až do absurdna, nikdo normální takhle psa nešikanuje, neberte si z toho příklad. I když scénky s pitbulíkem jsem si pouštěla 300x :-)
Jako jo, pes ovladatelný úměrně věku a prostředí, ale... dyť vono to nebude vědět, čí je.
Jak si vysvětlujete to, že kouká a nevrhá se po misce? (Ne, dva dny hladovět jako ten pes ve filmu nemůže :-) ...takže čím to je?)
A si všimněte těch povelů... on má jeden totiž :-) na útok na vetřelce úplně stejný povel jako na "jdi jíst" :-)

Pokud není nežravec,tak jste si to vypěstovala těma "klidama před krmením" a "přísností v kuchyni a v souvislosti s lidským jídlem". U nás i nežravec k misce letí. To,že k tomu čuchne a pak letí pryč s výrazem - zas mě chceš zabít,je věc jiná

No jo, ale víte co je nejdivnější?

Že toto dělá jen při prvním ranním krmení.

Zbytek dne jde baštit hned, jak jí to naservíruju. Už jsme zkoušeli i venčení a procházky před snídaní, ale to je lenivá a rozespalá a nechce se jí.

Zprvu to možná bylo i kvůli zoubkům, ale teď už má nové silné zuby, ač ne komplet, a i když jí dám vnitřnosti nebo něco, co žužlat nemusí, tak se do toho po ránu nehrne.

A to dostává denně o 120 g krmení méně, než je doporučováno. Stejně bez úspěchu. Nicméně vždycky jak už začne, tak to zdlabe s chutí a vylíže misku.

Jinak žádnej dril ohledně toho nežebrání o jídlo (i to naše) nikdy neměla, prostě byla vždy ignorována, žádné zákazy ani kárání.

Aliza napsal(a):
No jo, ale víte co je nejdivnější?

Že toto dělá jen při prvním ranním krmení.

Zbytek dne jde baštit hned, jak jí to naservíruju. Už jsme zkoušeli i venčení a procházky před snídaní, ale to je lenivá a rozespalá a nechce se jí.

Zprvu to možná bylo i kvůli zoubkům, ale teď už má nové silné zuby, ač ne komplet, a i když jí dám vnitřnosti nebo něco, co žužlat nemusí, tak se do toho po ránu nehrne.

A to dostává denně o 120 g krmení méně, než je doporučováno. Stejně bez úspěchu. Nicméně vždycky jak už začne, tak to zdlabe s chutí a vylíže misku.

Jinak žádnej dril ohledně toho nežebrání o jídlo (i to naše) nikdy neměla, prostě byla vždy ignorována, žádné zákazy ani kárání.

No,tak ráno nemá hlad

Aha, že mě to nenapadlo.

Aliza napsal(a):
No jo, ale víte co je nejdivnější?

Že toto dělá jen při prvním ranním krmení.

Zbytek dne jde baštit hned, jak jí to naservíruju. Už jsme zkoušeli i venčení a procházky před snídaní, ale to je lenivá a rozespalá a nechce se jí.

Zprvu to možná bylo i kvůli zoubkům, ale teď už má nové silné zuby, ač ne komplet, a i když jí dám vnitřnosti nebo něco, co žužlat nemusí, tak se do toho po ránu nehrne.

A to dostává denně o 120 g krmení méně, než je doporučováno. Stejně bez úspěchu. Nicméně vždycky jak už začne, tak to zdlabe s chutí a vylíže misku.

Jinak žádnej dril ohledně toho nežebrání o jídlo (i to naše) nikdy neměla, prostě byla vždy ignorována, žádné zákazy ani kárání.

Naše taky ráno nejí. Většinou jde na procházku ráda a dobrovolně hladová, asi si chce užít ty pamlsky za odměnu a nají se, až se vrátíme. Nevím, jak moc by musela být hladová, aby si vzala jídlo hned ráno.
K tomu pamlskování, u prvních dvou psů jsem nikdy ven pamlsky nenosila a stačilo chválení. Pro tuhle to prostě ze začátku odměna nebyla, bylo jí to asi jedno. Když se rozhodla, že nejde, tak jí vrostly nohy do země, když jsem se jí pokusila jemně přitáhnout, tak zapustila kořeny ještě větší, až když jsem nasadila pamlsky, tak to všechno šlo mnohem lépe, Ze začátku to bylo otravné, jak jsem jí pochválila, pohodlně se usadila, že bude následovat ten pamlsek. Byli jsme tři lidi, kteří ji venčili a nakonec bez pamlskovníku nejde ven nikdo z nás, protože jsme všichni dospěli k tomu, že takhle ta fenka prostě funguje výrazně lépe.

Jak tak přemýšlím nad svým polepšením , hned jsem narazil. Pamlsky na venkovní procházku?
Jedno z mých prvních přikázání, důležitostí srovnatelné s přivoláním psa je "venku se nebaští" nikdy a bez výjimek. Nedělám si žádné iluze o tom jak důsledně je ze strany psa plněno, zejména když má dojem že není vidět. Snahu ale po negativních zkušenostech mám. Proto se ptám, jak to řešíte?
Případná odpověď ve stylu "od páníčka může" mě asi stačit nebude protože jak to tak bývá tak na procházky nechodí jen se mnou a člověk by měl být důsledný. A když už jsem v tom vyzvídání, co proboha používáte jako pamlsek aniž by se to rozdrobilo nebo rozpatlalo? Díky za trpělivost.

Snahu ale po negativních zkušenostech mám. Proto se ptám, jak to řešíte?

Naucim psa povel fuj, je hned druhy - po reakci na jmeno.

Ze se venku nezere - no a k cemu to je? jako co to ma prinest?
Ptam se uplne vazne,
Naucit psa nezrat, kdyz neni pod primym vlivem psovoda je temer nemozne.
a kdyz ho to chci naucit, kdyz ho vidim? pak je vymena za to, co zrat MA nejjednodussi.

Ale uznavam, ze ja na tom asi opravdu jiny nazor, nez vetsina lidi. 3/4 krmeni zkrmim venku, dost toho je i rozhazene po zemi

co proboha používáte jako pamlsek aniž by se to rozdrobilo nebo rozpatlalo?


nepreberne mnozstvi :-)
od prumyslovych, pres susene, psi salamy, salamy , syry, po doma pecene nebo varene

a i kdyz se neco drobi a patla se to - v pamlskovniku to zase tolik neva.

zacnete susenyma plicema nebo strivkama, susenym masem.

Ale tak ono je přece něco jiného jestli pes dostane venku pamlsek od vás z ruky, nebo jestli najde nějaký hnus na zemi. A navíc třeba odnaučení žraní právě těch hnusů venku jde dobře za pomoci pamlsků, že psovi dáte něco mnohem lepšího...

Mě by teda nikdy nenapadlo, že by pes venku nesměl nikdy žrát, nedostával pamlsky atd. Na procházkách normálně pamlsky dávám. Když je to nějaký dlouhý výlet tak si klidně dáme i svačinu. Plus teda občas si uděláme třeba stopu, a nebo schovávám pamlsky různě po zahradě, do kůry stromů, atd. a psi je vyčuchávají...

Rozdrobení pamlsků neřeším. Většinou mám "psí" bundu a tam upatlané kapsy neřeším, nebo další možnost je pamlskovník. Pamlsky používám opravdu různé, přes sušené maso na mini kousky, sýr, salám, piškoty, sušená střívka nebo plíce, někdy obyčejné granule, a vyloženě na pamlskování občas kupuji Platinum granule....

Díky za rady, promyslím. Nyní mám teda čas reagovat pouze na toto "Mě by teda nikdy nenapadlo, že by pes venku nesměl nikdy žrát, nedostával pamlsky atd." To vás napadne okamžitě až budete odcházet od veta s tím že pes je otráven, případně že sežral nějakou mňamku se střepy či jiným příhodným předmětem, buď naleznou nebo podstrčenou.
Mě se to stalo oboje. Ale možná máte kliku na čisté a přející prostředí. Já ne a proto nic jiného nezbývá.

Ale možná máte kliku na čisté a přející prostředí. Já ne a proto nic jiného nezbývá.

tak přes kritické území s náhubkem

To je fakt kruciš. Jen mám pocit že jí ten náhubek nesundám. Teď jsme na Žižkově pro vysvětlenou.

Navíc strašně ráda třídí odpadky, to odkoukala od manželky. Ukážu jak miluje petky. Dokonce když má pocit že je petka dostatečně mrtvá tak jí zařadí mezi ostatní

Jiří5 napsal(a):
Díky za rady, promyslím. Nyní mám teda čas reagovat pouze na toto "Mě by teda nikdy nenapadlo, že by pes venku nesměl nikdy žrát, nedostával pamlsky atd." To vás napadne okamžitě až budete odcházet od veta s tím že pes je otráven, případně že sežral nějakou mňamku se střepy či jiným příhodným předmětem, buď naleznou nebo podstrčenou.
Mě se to stalo oboje. Ale možná máte kliku na čisté a přející prostředí. Já ne a proto nic jiného nezbývá.

Tak je fakt, že vyloženě nějaké otrávené návnady nebo něčím napíchané se u nás zatím asi nevyskytovaly. Jsem z vesnice a venčím dost v přírodě, tam asi nikdo nemá důvod to dávat. Ale občas taky jedeme do města, se štěňatama tam jezdím často. A právě od štěňat učím, že jakmile najdou něco na zemi, tak to mají nechat být, protože já jim dám lepší mňamku. A vcelku to funguje (pod mým dohledem).

Vy píšete, že se venku striktně prostě nežere nic, ale evidentně vám to nefunguje, ne? Když píšete, že něco otráveného sežrala... Jakým způsobem teda učíte, že to, co najde, jíst nemá? Třeba by to lépe pochopila, kdyby právě od vás dostala něco mnohem lepšího... Já se přiznám, že jsem to nejdříve učila taky bez pamlsků a to tím stylem, že jsem to psovi okamžitě vytáhla z huby, klidně i z krku, s opravdu nepříjemným komentářem - efekt to mělo takový, že pes měl tendence to sežrat ještě rychleji, abych mu to nestihla vzít. Zatímco to, že místo toho dostane něco lepšího má ten efekt, že něco najde a letí si pro dobrotu ke mě.

Já ale nemám prvního psa i když, uznávám, to tak může vypadat. Špatně se v tom orientuji proto protože můj způsob výchovy a soužití nikdy nespoléhal na úplatky. (hlavně klid, lepší slovo mě nenapadlo) Toto mrně je už sedmé v pořadí. Uvedený problém jsem řešil tak cca před čtyřiceti lety a vyplašenost mě zůstala doteď.

Jiří,
toto se řeší :

- výcvikem na principu :" A právě od štěňat učím, že jakmile najdou něco na zemi, tak to mají nechat být, protože já jim dám lepší mňamku." - naučení povelu "pusť" (ať už se použije jakékoliv slovo pro povel)

+
- košík

Jiří5 napsal(a):
Díky za rady, promyslím. Nyní mám teda čas reagovat pouze na toto "Mě by teda nikdy nenapadlo, že by pes venku nesměl nikdy žrát, nedostával pamlsky atd." To vás napadne okamžitě až budete odcházet od veta s tím že pes je otráven, případně že sežral nějakou mňamku se střepy či jiným příhodným předmětem, buď naleznou nebo podstrčenou.
Mě se to stalo oboje. Ale možná máte kliku na čisté a přející prostředí. Já ne a proto nic jiného nezbývá.

otravili nam psa na zahrade :-( to proste nevymyslite, vsechny varianty a vzdycky.

Ale možná máte kliku na čisté a přející prostředí

ale ja nechci spolehat na stesti ani na nahodu.
pes, na ktereho vidim, co dela je lepsi varianta. a povel fuj, kteremu rozumi.

opravdu naucit naprosto spolehlive psa bez dozoru (vlivu panecka) nic nezrat je temer nemozne.

marcelaamax napsal(a):
Tak je fakt, že vyloženě nějaké otrávené návnady nebo něčím napíchané se u nás zatím asi nevyskytovaly. Jsem z vesnice a venčím dost v přírodě, tam asi nikdo nemá důvod to dávat. Ale občas taky jedeme do města, se štěňatama tam jezdím často. A právě od štěňat učím, že jakmile najdou něco na zemi, tak to mají nechat být, protože já jim dám lepší mňamku. A vcelku to funguje (pod mým dohledem).

Vy píšete, že se venku striktně prostě nežere nic, ale evidentně vám to nefunguje, ne? Když píšete, že něco otráveného sežrala... Jakým způsobem teda učíte, že to, co najde, jíst nemá? Třeba by to lépe pochopila, kdyby právě od vás dostala něco mnohem lepšího... Já se přiznám, že jsem to nejdříve učila taky bez pamlsků a to tím stylem, že jsem to psovi okamžitě vytáhla z huby, klidně i z krku, s opravdu nepříjemným komentářem - efekt to mělo takový, že pes měl tendence to sežrat ještě rychleji, abych mu to nestihla vzít. Zatímco to, že místo toho dostane něco lepšího má ten efekt, že něco najde a letí si pro dobrotu ke mě.

Jsem z vesnice a venčím dost v přírodě, tam asi nikdo nemá důvod to dávat.

V přírodě mají zas někteří jedinci jiný důvody. Trochu se zajímám o ornitologii a sleduju mj. práci protitravičský jednotky ČSO - jejich psovodka je zároveň noseworková rozhodčí.
Množí se nelegální trávení dravců, lze dohledat, kde všude už se našly návnady - jedná se většinou o karbofuran, což je echt svinstvo, na to, aby pes pošel krutou smrtí stačí jen olíznout.
Plus sem tam někde zakázaný čelisťový pasti....ale chápu, že to už by se člověk musel zbláznit.
Já jsem taky v přírodě klidnější, určitě tam hrozí toho nebezpečí míň. Ale zas - v zástavbě mám oči na šťopkách, prakticky je nonstop monitoruju. V přírodě by určitě zvládli najít a oblíznout nějaký otrávený maso nebo vejce dřív než bych stačila zasáhnout.
Trochu mě uklidnil šéf záchranný stanice, říkal, že v příměstských přírodních zónách je to hodně nepravděpodobný, tam si to nikdo nelajzne.

Jiří5 napsal(a):
Díky za rady, promyslím. Nyní mám teda čas reagovat pouze na toto "Mě by teda nikdy nenapadlo, že by pes venku nesměl nikdy žrát, nedostával pamlsky atd." To vás napadne okamžitě až budete odcházet od veta s tím že pes je otráven, případně že sežral nějakou mňamku se střepy či jiným příhodným předmětem, buď naleznou nebo podstrčenou.
Mě se to stalo oboje. Ale možná máte kliku na čisté a přející prostředí. Já ne a proto nic jiného nezbývá.

Jenomže to, že nebudete venku odměňovat psa z ruky, nijak nesníží nebezpečí, že sežere ze země něco závadného. To spolu prostě nijak nesouvisí.
Jakože by si pes řekl "venku se prostě nežere a basta" - to je blbost, takto pes neuvažuje.
Taky mám pažravky a nedělám si iluze - pokud najdou něco atraktivního a nebudu se dívat, nejspíš to zblajznou. Ale díky tomu, že nosím ven fůru pamlsků už se několikrát stalo, že k něčemu čichly a vzápětí se podívaly na mě, co jim místo toho dám lepšího
Dokonce bych řekla, že slovo "fuj" je pro ně signálem okamžitě si letět pro odměnu
Pamlsků, který se nemažou a nedrobí je nepřeberné množství. Mám malý psy, takže chci, aby byly co nejmenší a bylo jich hodně. Cena je u některých vyšší než u běžných zveráčových mlsek, ale zas je kvalitnější složení a vydrží vám to déle.
Namátkou
https://www.krmivahulin.cz/pamlsky-pro-vycvik-psu
nebo
https://www.rozchov.cz/treninkove-mini-pamlsky-pes-300g--kyblik-konina-a-kralik/
Případně sušené zlomky střívek, plic apod. od Mapesu nebo jakékoliv sušené plíce jdou krájet či trhat na kousky a k dostání jsou skoro ve všech prodejnách krmiv.

Berbery jsem učila nesbírat....prostě cokoliv bylo nalezeno a sebráno, tak bylo z tlamajzny okamžitě vyndáno s příslušným komentářem o tom, jaké je pes čuně a že se žádný fujky fujky věci nesbírají.......v dospělosti jsme pak zkoušeli nastraženého buřta a i bez mého dohledu ho nikdo nesebral.Řekla bych, že ač pažravky, tak na nesbírání byli dost spolehliví.

Štěně berňáka teď učím stejným stylem nebo podobným, jako popisují holky...."když to necháš být, tak dostaneš odměnu", protože on je přesně ten pes, kterého kdybych to učila stejně jako berbery, tak to spíš zhltne a nebo s tím uteče a podobně.
Musím říct, že ve 3,5 měsících umí FUJ už docela na pohodu. Jediné, kdy to teda selhalo ...koňské kobližky a srnčí bobky

Každopádně všem děkuji za tipy. Manželka už šije pytlík páč kapsy ona nepřežije. Nákup jdu udělat hned dneska, štěně beru sebou ať si vybere co z nabídky jí bude zajímat nejvíc. Doufám že neudělám z čuby takovou tu jitrničku co se vleče na délku vodítka za paničkou . Jo jo, nikdy není pozdě na změny, třeba budu mile překvapen, doufám. Stejně ale očekávám dílčí problémy, je fajn že je kde vyzvídat. Až bude víc času tak popíšu jak jsem vychovával psy já. Ať se máte nad čím zhrozit. Předem ale zdůrazním že to fungovalo ke vší spokojeností až tak že jsem dovedl třeba jezevčíky k celé škále loveckých zkoušek.

jen si dovolím podotknout, že pamlsky jako odměna jsou jen součástí nějakého postupu/způsoby/metody výcviku a aby to bylo co k čemu tak se to musí dělat tak nějak správně.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jen si dovolím podotknout, že pamlsky jako odměna jsou jen součástí nějakého postupu/způsoby/metody výcviku a aby to bylo co k čemu tak se to musí dělat tak nějak správně.....

S tím bezezbytku souhlasím.

Jiří5 napsal(a):
Každopádně všem děkuji za tipy. Manželka už šije pytlík páč kapsy ona nepřežije. Nákup jdu udělat hned dneska, štěně beru sebou ať si vybere co z nabídky jí bude zajímat nejvíc. Doufám že neudělám z čuby takovou tu jitrničku co se vleče na délku vodítka za paničkou . Jo jo, nikdy není pozdě na změny, třeba budu mile překvapen, doufám. Stejně ale očekávám dílčí problémy, je fajn že je kde vyzvídat. Až bude víc času tak popíšu jak jsem vychovával psy já. Ať se máte nad čím zhrozit. Předem ale zdůrazním že to fungovalo ke vší spokojeností až tak že jsem dovedl třeba jezevčíky k celé škále loveckých zkoušek.

To teda před vámi klobouk dolů, protože málokterý letitý zastánce klasických metod má v sobě tolik pokory, aby uznal, že i na jiných metodách může něco být.
Natož aby byl ochoten je zkusit.
Odpůrci pamlskování často žijou v iluzi, že jejich vztah se psem je založen na něčem méně přízemním, než je žrádlo. V řadě případů, kdy se majitel bije v prsa, že pes mu funguje díky super vztahu a pro jeho krásný oči, je pravda taková, že pes má spíš vynikající paměť. Kdysi v minulosti možná byly použity averzivní metody, pes si to moc dobře pamatuje a chová se tak, aby se vyhnul problémům.
Pokud pes pro vás splní úkol, vždycky je něčím motivován, ať už odměnou, odstraněním něčeho nepříjemného či hrozbou korekce. Žádné chování se neděje bezdůvodně. Jsou typy psů, pro něž je odměnou i radost psovoda, pochvala nebo míček. A pak jsou typy psů, kterým je vaše radost šumafuk, hračky taky, a pro nic jiného než pro žrádlo to neudělají.
Pokud pes majitele miluje, je to vždy proto, že mu uspokojuje nějaké jeho potřeby - bezpečí, žrádlo, zábavu, drbání, společnost...na tom je ten vztah vždycky založen. Z nějakého důvodu to žrádlo některým lidem vadí víc než to ostatní.
Pokud je pes nežravka a má radši podrbání za uchem, neznamená to přece, že má s majitelem lepší vztah.
A dost často se odměňování žrádlem zaměňuje s uplácením - to je blbost. Uplácení by to bylo v případě, že by člověk psa na ty pamlsky lákal "podívej, co mám, co dostaneš, když přijdeš"

My máme povel "fuj" a "nežer to". Jo nějaký hnůj mi tuhle lízla, ale třeba u fotbalového hřiště cosi chtěla žrát a když jsem křikla, " fuj, nežer to", tak hned přiběhla a pro dobrůtku. Většinou jí kupuji sušené maso, nebo pamlsky od carnilove nebo má ráda pamlsky z DM. Pamlskovník jsem teda koupila, ale jestli máte šikovnou ženu, tím lépe pro vás. Ten můj má karabinu, za kterou ho věším na kabelku.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii