Štěně zlatého retrívra kouše děti

Co na to říct....štěňata prostě koušou. Ono samozřejmě výchova je důležitá, ale z mých zkušeností, pokud je štěně skutečná piraňa, tak se to samo zlepší po přezubení.
Bohužel na před malými dětmi mají štěníci podstatně menší respekt než před dospělými a tak si na ně dovolí víc, takže bohužel nezbývá než hlídat, korigovat.
Navíc děti jsou pro štěně super věc, protože dítě piští, utíká, takže nej zábava pro štěně.
Kdybyste měla dvě štěňata, tak byste viděla, jak se dokážou mordovat a kousat, no a když nemá váš štěník na kousání ani brášky a sestřičky, tak ty štěněcí hry provozuje s vámi, s vašimi dětmi.
Ono tomu dvanáctiletýmu děcku můžete ikázat, jak převést kousání štěněte třeba na gru s hračkou, ale to tříleté...tam holt je to na vás.

Vychovávám sedmé štěně. Kluky jsem teda měla povětšinou hodný, zato všechny holky byly top ďáblice. Takže ano některá štěňata taková jsou a řekla bych, že jich bude asi většina a JE TO NORMÁLNÍ.

Edit: ono totiž když člověk kouká třeba v televizi na reklamu, kde si štěně zlaťáka krásně hraje s dětmi, tak to prostě vypadá dokonale, v praxi máte doma ďábla převečeného za roztomilé ště´nítko a celá rodina je pokousaná, někdy i "teče krev", podrápaná a když štěně přejde do puberty, tak některá mají prima zábavu a tou je štípání, takže přibudou ještě i modřiny.

Děkuji za reakci. Bude to po
přezubení lepší, zklidní se?

Po přerušení to bude lepší, ale pozvolna. Ovšem, zas nastane puberty, pes naráz ohluchne a začne se chovat jako totálně jiné zvíře. Možná to přehání, mozná ne. Moje první fena ani pubertě snad neměla, poslední jí měla skoro dva roky. Taky kousala jako piraňa, že jsem se jí bála i já. Chápu, že je to nepříjemné, ale pokud neuvidíte silové řešení, tak to holt musíte vydržet. A používat silové tresty, zavírání do klece apod.,znám tyhle případy, se ošklivě vymstí v pozdějším vztahu se psem. Nezbývá nějak vydržet, učit hrou a čekat, až to odezní.

Ivka3 napsal(a):
Děkuji za reakci. Bude to po
přezubení lepší, zklidní se?

No možná se zklidní dřív, možná až v půl roce, možná o něco později....to se nedá takhle říct.
Aktuálně mám štěně berňáka, jstaré 4,5 měsíce. Když jsme ho přivezli...bylo mu 8 týdnů, tak to vypadalo, že to bude taky pěkná kousalína...teda byl piraňa, ale tak první měsíc, pak se to zlepšovalo, no a teď už přezubuje a je to na pohodu. Nemám malé děti, ale zase ho musím korigovat ohledně mojí feny...dvouleté...protože je schopnej se jí pověsit na ucho a rbrutálně jí za něj tahat a ona, fena pastevecká, si to od něj nechá líbit. Přitom vím, že stačí, aby trochu vrkla a má od něj klid.
No a ta zmíněná feňule, pyrenejka, tak s tou jsme měli veselo určitě dýl, ta se chtěla mordovat furt...takže ještě tak v sedmi, osmi měsících. Tu jsme přezdívali "Bílá smrt"...jakože, když jsme slyšeli, že se vrací ze zahrady dom, tak normální byla hláška "bacha bílá smrt jde".
Tu jsem pořizovala k psímu důchodci, který už odešel do psího nebíčka a taky jsme korigovali, převáděli pozornost na sebe.

Dále bych jako příklad uvedla mojí fenu, kříženku berňáka a bernardýna, kterou jsme pořizovali spolu s jejím bráškou...takže jsme měli štěníky dva a dost se vyblbli mezi sebou...tahle fena byla určitě dcera psa Baskervillského. Dceři bylo v té době tuším dvanáct let a to bylo přesný, jak se na ní čuba rozeběhla, tak pištěla, utíkala a spasila se výskokem na gauč. Taky jsme měli takovou říkanku "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na ní koukne, toho Sára kousne"...a pak taky "u Jany (jako u mě) na zahradě, zahradě, zahradě, nehlaď štěně po bradě, ukousne ti prst"

Malé kavkazandě se zase povedlo rozříznout mi mléčným, takže ostrám zoubkem tvář, krve jak z vola a jizvu tam budu mít do smrti.

Zmiňovaná Sára mi zase urazila půlku zubu.

Moje ovčanda, tak to třeba naše babi za sebou tahala koště, protože jinak by měla tu malou bestii zakouslou nonstop v noze.

Takže asi tak.

Neberte to zadavatelko osobně - ale tohle je přesně o tom, proč někteří chovatelé prostě nedají nikdy štěně tam, kde jsou děti. Štěně je prostě bere jako sobě rovné, tedy s nimi chce řádit a pochopitelně ne každé malé dítě je natolik odolné aby tohle ustálo. Štěnata jsou prostě malý piraně, koušou, chtějí se prát, bitkařit - stejně tak, jako by to dělala ve svým rodným pelechu se sourozenci. Je to důležité období, které štěně něčemu učí. Musíte prostě nastoupit vy a ty sourozence mu suplovat. Hrát si s ním, bitkařit, učit ho po dobřém, že když kousne moc v zápalu boje, že to boooolííí, aby se naučilo ovládat svou tlamajznu. Jít s ním do KVALITNÍ štěněčí školičky, kde si bude moct zařádit se svými vrstevníky tak, jak to jen štěňata umí.
Víte mít štěně je poměrně náročné, musíte ho učit, musíte si s ním hodně moc hrát, prát se s ním jako lev, chodit s ním často ven, aby se naučilo dobře hygieně, chodit s ním mezi štěnda, aby se mohlo vyřádit, chodit s ním mezi rozumné psy, aby ho naučili, jak se má správně chovat, učit ho základní poslušnost............. a to se moc s dětmi neslučuje. Pokud chcete mít ze psa kvalitního parťáka, s kterým můžete jít kamkoliv a kdykoliv, musíte do toho dost investovat. Jinak skončíte s nevycválaným teletem , který vás bude smýkat na vodítku, jak uvidí jinýho psa nebo něco zajímavýho. Mít psa je prostě náročné. Je to tak.

Panebože 😅🤦‍♀️

To se mám a co těšit teda.. 🙏 A to jsem tohle plemeno chtěla právě kvůli tomu, že je vhodné k dětem! Takže jsem si myslela, že bude spíše mazlive a přítulné, než divoké a kousavé..

Je to úplně normální, je tu na toto téma už spousta diskuzí, namátkově třeba
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3926322/agresivni-stene?from-list=1#a3928270
Další zkuste vyhledat, budeme se tady všichni zase jen opakovat.
Po přezubení se to určitě trochu zlepší, ale přesto bych začala s důslednou výchovou. Ono takové to oblíbené rčení, že zlaťák se vychová sám, až tak moc neplatí. Co do něj teď vložíte, v pubertě jak když najdete.

Ivka3 napsal(a):
Dobrý den, máme doma 9 ti týdenní štěně zlatého retrívra, je účenlivý, poslušný, jen mám problém s tím, že děti (12 letého syna a hlavně 3 letého syna) pořád kouše. Když u toho jsem a řeknu Nesmíš, tak pustí, ale za chvíli to udělá zase a když u toho nejsem, tak si na ně dovoluje víc. Malý se ho už bojí, takže je kvůli tomu doma blázinec. Nevím, jak ho to mám odnaučit a jestli to samo odezní. Je to normální?
Děkuji za rady.

Ty pišticí děti to je pro ty štěňata jako velká pískací hračka a ta naše malá potvora , tedy moje šestiletá dcera, jí pořád strká ruce do huby a pak ječí, že jí kousla. Pes nemá rozum a dítě by i mohlo a taky nemá. Malina už tak nějak ví, že nechci, aby to dělala, ale dcera jí pořiád provokuje. Psa a tříleté dítě podle mě nemůžete nikdy nechat bez dozoru. Dceru jsem třeba učila metodu strom, když pes akční, tak zůstat nehybně stát, spojit ruce a dívat se na ně. To by mohl zkusit syn a nebo tedy převést na hru a popřípadě i tomu staršímu říct, když se hrne na to mladší, ať ho něčím zaměstná, přetahovaná, házet míčkem. Ještě když moc naše štěně otravovalo s tím kousáním a už jsme vyzkoušeli kde co a říkali si, že akční už moc dlouho a potřebuje pauzu, dostala nějakou kost na okusování.

Ivka3 napsal(a):
To se mám a co těšit teda.. 🙏 A to jsem tohle plemeno chtěla právě kvůli tomu, že je vhodné k dětem! Takže jsem si myslela, že bude spíše mazlive a přítulné, než divoké a kousavé..

A to tvrdí kdo, že je vhodný k dětem?

Ivka3 napsal(a):
To se mám a co těšit teda.. 🙏 A to jsem tohle plemeno chtěla právě kvůli tomu, že je vhodné k dětem! Takže jsem si myslela, že bude spíše mazlive a přítulné, než divoké a kousavé..

to ale přece nemůžete čekat od malinkýho štěněte, že ne? To je jako očekávat, že váš tříletý syn napíše diktát pro pátou třídu přece!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to tvrdí kdo, že je vhodný k dětem?

kdejaká jakoencyklopedie a "chytré články" na seznamu ve stylu - pět psích plemen, které jsou nejvhodnější do rodiny s dětmi apod. Nesnáším tyhle povrchnosti. A pak mi taky vadí, když si lidi nic nezjistí víc a pořizují si žívý zvíře na základě takovýhle s prominutím zvratků. Zvíře, který s nimi bude žít deset a víc let.

"Upraveno Adminem 7.4.2022 v 7:55 - vulgarismy"

Na štěně jsem si udělala čas v podstatě půl roku full na základní výchovu pro pozdější ideální koexistenci, bylo denně zaměstnané do bezvědomí, ale stejně jsem do přezubení měla ruce jako narkoman. A to jsem celkem včas vytáhla know-how od kocoura, se kterým jsem si hrála v lyžařských rukavicích.

Ivka3 napsal(a):
To se mám a co těšit teda.. 🙏 A to jsem tohle plemeno chtěla právě kvůli tomu, že je vhodné k dětem! Takže jsem si myslela, že bude spíše mazlive a přítulné, než divoké a kousavé..

No ono je to takové zrádné....plemeno vhodné k dětem...ale tak nějak už je opomenuto, že i plemena, která lze s klidem označit jako psí chůvičky, jsou nejdřív kousavá štěňata a pak pubescenti na zabití a pak někdy za dva za tři, za čtyři roky je to při správné výchově ten pes ideál.

Mám fenu pyrenejského hoeského psa a žeknu s klidem, že je to ideální plemeno k dětem. Je trpělivá, miluje všechny děti bez rozdílu, i když na ně není z domova zvyklá, navíc se uvádí, že mejí snížený prýh bolesti...což asi bude pravda, protože když vidím, jak jí malej štěník morduje a ona nehne brvou...navíc je to velký pes, tak se o sebe nebojí, ale...

Štěňata pyrenejců jsou bez pardonů nádherná....co může být krásnějšího než bílá, načeschraná kulička s vizáží andílka.
Všicni mi říkali...já mít takové štěně doma, tak ho furt mazlím, no a mě se chtělo se jim hystericky vysmát do oblišeje...mazlím?? Jakmile na ní jen sáhnu, tak jí mám zakouslou v ruce, malou Ginu jsem si fakt nepomazlila a pokus o pusinku na ten její čumáček se rovnal nebezpečí, že skončím s amputovaným nosem a nebo prokouslou tváří.

Zrzavci napsal(a):
kdejaká jakoencyklopedie a "chytré články" na seznamu ve stylu - pět psích plemen, které jsou nejvhodnější do rodiny s dětmi apod. Nesnáším tyhle povrchnosti. A pak mi taky vadí, když si lidi nic nezjistí víc a pořizují si žívý zvíře na základě takovýhle s prominutím zvratků. Zvíře, který s nimi bude žít deset a víc let.

"Upraveno Adminem 7.4.2022 v 7:55 - vulgarismy"

Jo takhle, tak to právě nevím, protože tyhle články nečtu. A od několika chovatelů vím, že jen k dětem goldena zásadně neprodaji. Spousta lidí vůbec neví, že je to především lovecký plemeno a je neskutečně šťastné, když může pracovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo takhle, tak to právě nevím, protože tyhle články nečtu. A od několika chovatelů vím, že jen k dětem goldena zásadně neprodaji. Spousta lidí vůbec neví, že je to především lovecký plemeno a je neskutečně šťastné, když může pracovat.

Spousta lidí bohužel neví nic zásadního o psech. Nepočítají s tím, že štěně je prostě štěně - jakéhokoliv plemene a obnáší to všechny ty věci, které ke štěněti patří - louže, bobky, kousání, zlobení..........jako kdyby se člověk rodil už dokonale vychovaný , jako kdyby děti nečůraly do plínek, nerozbíjely CD tím, že do něj strčej suchej chleba, nestrhávaly na sebe ubrus ze stolu............... předpokládají, že dostanou od chovatele vychovanýho psa . A proč? Protože nepoužijí mozek a nezjistí si zhola nic o tom, o čem život se psem je. O vycházkách v dešti, o dnech, kdy má pes průjem a posejří půlku bytu, o výchově /neřkuli hahahááá výcviku/ a hlavně -vůůůbec je nenapadne, že ty čoklové mají taky svoje potřeby, které by měly být naplněny. "Neneééé, fšicí mají přece psa, a tak já taky cy! "

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono je to takové zrádné....plemeno vhodné k dětem...ale tak nějak už je opomenuto, že i plemena, která lze s klidem označit jako psí chůvičky, jsou nejdřív kousavá štěňata a pak pubescenti na zabití a pak někdy za dva za tři, za čtyři roky je to při správné výchově ten pes ideál.

Mám fenu pyrenejského hoeského psa a žeknu s klidem, že je to ideální plemeno k dětem. Je trpělivá, miluje všechny děti bez rozdílu, i když na ně není z domova zvyklá, navíc se uvádí, že mejí snížený prýh bolesti...což asi bude pravda, protože když vidím, jak jí malej štěník morduje a ona nehne brvou...navíc je to velký pes, tak se o sebe nebojí, ale...

Štěňata pyrenejců jsou bez pardonů nádherná....co může být krásnějšího než bílá, načeschraná kulička s vizáží andílka.
Všicni mi říkali...já mít takové štěně doma, tak ho furt mazlím, no a mě se chtělo se jim hystericky vysmát do oblišeje...mazlím?? Jakmile na ní jen sáhnu, tak jí mám zakouslou v ruce, malou Ginu jsem si fakt nepomazlila a pokus o pusinku na ten její čumáček se rovnal nebezpečí, že skončím s amputovaným nosem a nebo prokouslou tváří.

Jako Malina mě nepřestává fascinovat v tom, jak ty děti miluje. Třeba dneska v parku seděla parta tak dvanáctiletých dětí a bavila se a ona si sedla a zírala na ně. Pak se jedno rozběhlo a ona hned hopsala po jeho boku, když to dítě zjistilo, tak jí hodilo šišku. No měla jsem problém jí odtáhnout, spěchala jsem už domů, ale ještě týž den jsme šli zase skoro kolem toho parku a to se mi sekla a pokoušla mě tam odtáhnout. Pes, kterého jsme měli před ní, měl děti jako zdroj nevýslovného stresu, Malina radosti. Jen tu radost dost často na mé dceři projevuje zoubkama a upřimně trnu, že mi začne okusovat i cizí děti třeba když poběží, že je rozpustile štípne do nohy, nebo v zimě jsem se bála, že jim začne z rukou rozpustile rvát rukavice z ruky. Takže je to super, že se dětí nebojí a má z nich takovou radost, jen se prostě pořád bojím, že té radosti bude moc. Pokud jí ta láska vydrží, určitě bych pak říkala, jak je vhodná k dětem. Ono se to většinou myslí tak, že ti psi od těch dětí spíš něco snesou než jiná plemena, ale právě asi ta plemena, která se těch dětí nebojí a těší se na ty hry s nima je i s velkým nadšením žužlá.

Trickyvoo napsal(a):
Jako Malina mě nepřestává fascinovat v tom, jak ty děti miluje. Třeba dneska v parku seděla parta tak dvanáctiletých dětí a bavila se a ona si sedla a zírala na ně. Pak se jedno rozběhlo a ona hned hopsala po jeho boku, když to dítě zjistilo, tak jí hodilo šišku. No měla jsem problém jí odtáhnout, spěchala jsem už domů, ale ještě týž den jsme šli zase skoro kolem toho parku a to se mi sekla a pokoušla mě tam odtáhnout. Pes, kterého jsme měli před ní, měl děti jako zdroj nevýslovného stresu, Malina radosti. Jen tu radost dost často na mé dceři projevuje zoubkama a upřimně trnu, že mi začne okusovat i cizí děti třeba když poběží, že je rozpustile štípne do nohy, nebo v zimě jsem se bála, že jim začne z rukou rozpustile rvát rukavice z ruky. Takže je to super, že se dětí nebojí a má z nich takovou radost, jen se prostě pořád bojím, že té radosti bude moc. Pokud jí ta láska vydrží, určitě bych pak říkala, jak je vhodná k dětem. Ono se to většinou myslí tak, že ti psi od těch dětí spíš něco snesou než jiná plemena, ale právě asi ta plemena, která se těch dětí nebojí a těší se na ty hry s nima je i s velkým nadšením žužlá.

Ano, asi to tak je. Já když se s ním chci pomazlit, tak má taky tendence mi tu ruku kousat. My jsne měli štěně pitbulla a ten to nedělal. Kousal zase teda všechny věci okolo, ale ty ruce nohy ne. Proto jsem z toho trochu překvapená. Je fakt ale, že nebylo v rodině malé dítě, nevím, jak by se jako štěně choval k němu.

Joooj,a to si predstavte,že my sme doma deti nemali...tak šteňa GR kúsalo nás! Všetkých! Rad radom! Stále! Ten satan mi prehrýzol nosovu prepážku a raz sa mi tak zahryzla do lýtka,že mi tam nechala jeden mliečny zub a krv mi striekala,nie tiekla. Tiež som si myslela,že práve to moje šťeňa je narušené a mimo. To jej aj zostalo,ale už to je v rámci prijateľných medzí. Každý máme niečo,že áno.

Tisíckrát som ju chcela dať do babyboxu,ale ona sa by sa tam už v 3 mesiacoch nevpratala,tak som ju musela nechať

Bola to vojna,ale my sme to dali...a mám pre Vás super správu-dáte to aj vy!

Ono hodně záleží na těch dětech, ze tří vzorků můžu říct, že když byl můj pes malá piraňa, dva starší vzorky si držely odstup a doma by to nechtěly ani za zlatý prase a nejmladší neteř, který bylo tenkrát 5 let, ta byla úplně nadšená a vůbec jí nevadily pokousaný ruce, roztrhaný oblečení ani ukousaný vlasy. Řekla jsem jí, že je to malý štěně a neví co dělá, stejně jako malý dítě a po každým kousnutí, no a ještě další dva roky když něco proved, se jen smála a volala on je malý štěněěě, neví co dělááá

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to tvrdí kdo, že je vhodný k dětem?

Sarah-zrovinka tady máte odpověď.

https://neposlusnetlapky.cz/nejnovejsi-zpravy/jak-vybrat-psa-ktery-se-hodi-k-detem/barborachytkova/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=6ElUgIOrLu6-202204070617&dop_id=16035889

Zrzavci napsal(a):
kdejaká jakoencyklopedie a "chytré články" na seznamu ve stylu - pět psích plemen, které jsou nejvhodnější do rodiny s dětmi apod. Nesnáším tyhle povrchnosti. A pak mi taky vadí, když si lidi nic nezjistí víc a pořizují si žívý zvíře na základě takovýhle s prominutím zvratků. Zvíře, který s nimi bude žít deset a víc let.

"Upraveno Adminem 7.4.2022 v 7:55 - vulgarismy"

"Zrzavci", Vy jste psala vulgarismy?
To se mi nějak nezdá...

fikovnice napsal(a):
"Zrzavci", Vy jste psala vulgarismy?
To se mi nějak nezdá...

Ani nevím, co tam bylo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ani nevím, co tam bylo.

no asi ňáký sposťárny

Zrzavci napsal(a):
kdejaká jakoencyklopedie a "chytré články" na seznamu ve stylu - pět psích plemen, které jsou nejvhodnější do rodiny s dětmi apod. Nesnáším tyhle povrchnosti. A pak mi taky vadí, když si lidi nic nezjistí víc a pořizují si žívý zvíře na základě takovýhle s prominutím zvratků. Zvíře, který s nimi bude žít deset a víc let.

"Upraveno Adminem 7.4.2022 v 7:55 - vulgarismy"

Presně tak. Vidím to kolem sebe. Přátelé si pořídili labradora. Prý proto, že se nemusí cvičit, že se sám vychová, psali to o něm. Proč někde nejprve nenapíší, že nez štěně dospěje a je z něj bezva společník, předchází tomu dlouhá a náročná cesta. Ze štěně kouše, neposlouchá, kaká a čůrá, leckdy se na něj ani nedá sáhnout, takže první minimálně rok je dost namáhavá cesta.
Zrovna tak pes na hlídání. Dotazy typu koupil jsem si psa na hlídání baráku, je mu skoro rok a nehlídá. Co na to říct.
A je to u všech zvířat, lidi si kupují zvířata, aniž si zjistí jejich potřeby, vždyť se to tak dělá. A pak se trápí betta v litru vody, samotná andulka v pidikleci, morče nebo králík slouží jako plyšák. A když ti nevděčníci onemocní a uhynou, koupí se další, tenhle byl holt špatný kus.

fikovnice napsal(a):
"Zrzavci", Vy jste psala vulgarismy?
To se mi nějak nezdá...

No jo, psala - svoje oblíbený slovo -de**litní- což naprosto některé jednání lidí vystihuje. Tetkon enem nevim, kolik hvjézdiček tam dát, aby to tady zvostalo a vy jste nebyly ničený zvědavostí natolik, že byste se kvůli tomu v noci zvědavostí odkopávaly
(nicméně admina asi i chápu, ale zase mohl by chápat on moje rozhořčení nad lidstvem )

juhaj napsal(a):
Presně tak. Vidím to kolem sebe. Přátelé si pořídili labradora. Prý proto, že se nemusí cvičit, že se sám vychová, psali to o něm. Proč někde nejprve nenapíší, že nez štěně dospěje a je z něj bezva společník, předchází tomu dlouhá a náročná cesta. Ze štěně kouše, neposlouchá, kaká a čůrá, leckdy se na něj ani nedá sáhnout, takže první minimálně rok je dost namáhavá cesta.
Zrovna tak pes na hlídání. Dotazy typu koupil jsem si psa na hlídání baráku, je mu skoro rok a nehlídá. Co na to říct.
A je to u všech zvířat, lidi si kupují zvířata, aniž si zjistí jejich potřeby, vždyť se to tak dělá. A pak se trápí betta v litru vody, samotná andulka v pidikleci, morče nebo králík slouží jako plyšák. A když ti nevděčníci onemocní a uhynou, koupí se další, tenhle byl holt špatný kus.

Ano, lidi už mají všechno a všeho dost, tak udělali ze zvířat spotřební zboží. Kdysi to byl jen inventář, dneska se to zase posunulo do téhle roviny. Jako lidstvo jsme xindl.

Ale tak na druhou stranu, co si budem.....s čistým svědomím můžu říct, že i kdybych přečetla na internetu x-krát...štěně kouše, tak nic z toho mě nemohlo připravit na naší Sáru. Člověk si tak nějak představí, že štěně kouše, ale tak jakože hravě a sice to bolí, ale furt to vypadá jako roztomilá hra. A pak máte doma štěně, kde stačí oční kontakt a ono se na vás vrhá s výrazem "a teď tě roztrhám na cucky" a vůbec se přitom netváří štěňátkovsky roztomile, ale spíš si člověk opakuje "nic jako agresivní štěně neexistuje...nic jako agresivní štěně neexistuje..nic jako agresivní štěně neexistuje..." a musíte si to opakovat furt, protože to, co máte doma jako agresivní štěně vypadá.

Několik známých si v poslední době pořídilo štěně a ona ta štěňata koušou a ono to věděli, že budou kousat, ale takhle hodně??

Chci tím říct, že lidi...alespoň někteří....to ví, že štěňata koušou, ale v praxi pak jsou překvapeni jak hodně koušou a že dělaj loužičky, ale v praxi je to prostě optavné a vysilující pořád se štěnětem lítat a stejně ty loužičky doma mám, protože to nestihnu. A tak dále a tak dále.

Z mého pohledu je štěně roztomiloučká záležitost a tím tak nějak pozitiva a sociální jistoty končí a už se těším, až moje poslední štěně bude dospělé.

Já to mám opačně, štěňata si prostě užívám, baví mě pozorovat, jak se rozvíjí, jak se učí, objevujou svět, baví mě řádit s nima, blbnout s nima, učit je. kdybych mohla, vezmu si na štěně mateřskou dovolenou , abych nepropásla ani minutu

teda ne, že by mě dospělý pes nebavil , prostě štěněcí období miluju.

Štěňata jsou nejvíc super ty cizí, člověk to poňuchňá a poblbne si s tím a pak se vrátí k sobě domů, kde nehrozí, že se mu na lýtko zakousne nějaká piraňa křížená s průtokovým ohřívačem.

Zoia napsal(a):
Štěňata jsou nejvíc super ty cizí, člověk to poňuchňá a poblbne si s tím a pak se vrátí k sobě domů, kde nehrozí, že se mu na lýtko zakousne nějaká piraňa křížená s průtokovým ohřívačem.

jo to stejný je s dětma. jak já si vždycky užila synovce, když byli mrňousovatý

Zoia napsal(a):
Štěňata jsou nejvíc super ty cizí, člověk to poňuchňá a poblbne si s tím a pak se vrátí k sobě domů, kde nehrozí, že se mu na lýtko zakousne nějaká piraňa křížená s průtokovým ohřívačem.

Jo mám to podobně.

Pak si přijdu docela vtipná, když mám aktuálně dospělé psy a tady píšu nějakému začátečníkovi s malou kousavou potvůrkou..."užijte si to, štěňátko rychle vyroste a ten čas malin nezralých už se nevrátí". No teď mám aktuálně štěně a docela hodné, už téměř nekousací a už dalo by se říct bezloužičkové a říkám si...panebože, už aby to vyrostlo.
Ale fakt musím zaťukat, že Mates fakty zkraje vypadal na malého ďáblíka a teď je opravdu hodné štěňátko, sice nějakej kousanec se ještě objeví, ale celkově je to prostě hodnej maminčin chlapeček a strašná asistentka.

Dneska jsem si nesla do ložnice peřinu a polštář, z mé dočasné ložnice na chodbě a jdu kolem záchodu, tak si říkám, že si teda rovnou odskočím, položila jsem náklad na schody a když jsem vylezla ze záchoda, tak Mates už byl na cestě do ložnice v mezipatře a vlekl po těch schodech polštář.....no to se fakt člověk nad tím pracantem musí rozplývat. Horší je, když mi pomáhá nosit nákup...to vleču tašky a na jedné defakto pověšené štěně.
Taky mi nosí boty, mám takový křusky na zahradu a jakmile se na chodbě zuju, tak čapne botu a nese jí do obýváku.
Nejhorší je jeho pomáhání při čištěn akvárek....jako když má člověk v každé ruce desetilitrovej kýbl plný vody a snaží se vysvětlit prckovi, že fakt s tímhle pomoci nechce...no nebudu kecat, máme pocmrndaný celý schody.

No prostě štěňátko je strašně roztomilá radost a člověk si to pořád opakuje, i když má štěně zakouslé do toho lýtka a cedí krev.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No možná se zklidní dřív, možná až v půl roce, možná o něco později....to se nedá takhle říct.
Aktuálně mám štěně berňáka, jstaré 4,5 měsíce. Když jsme ho přivezli...bylo mu 8 týdnů, tak to vypadalo, že to bude taky pěkná kousalína...teda byl piraňa, ale tak první měsíc, pak se to zlepšovalo, no a teď už přezubuje a je to na pohodu. Nemám malé děti, ale zase ho musím korigovat ohledně mojí feny...dvouleté...protože je schopnej se jí pověsit na ucho a rbrutálně jí za něj tahat a ona, fena pastevecká, si to od něj nechá líbit. Přitom vím, že stačí, aby trochu vrkla a má od něj klid.
No a ta zmíněná feňule, pyrenejka, tak s tou jsme měli veselo určitě dýl, ta se chtěla mordovat furt...takže ještě tak v sedmi, osmi měsících. Tu jsme přezdívali "Bílá smrt"...jakože, když jsme slyšeli, že se vrací ze zahrady dom, tak normální byla hláška "bacha bílá smrt jde".
Tu jsem pořizovala k psímu důchodci, který už odešel do psího nebíčka a taky jsme korigovali, převáděli pozornost na sebe.

Dále bych jako příklad uvedla mojí fenu, kříženku berňáka a bernardýna, kterou jsme pořizovali spolu s jejím bráškou...takže jsme měli štěníky dva a dost se vyblbli mezi sebou...tahle fena byla určitě dcera psa Baskervillského. Dceři bylo v té době tuším dvanáct let a to bylo přesný, jak se na ní čuba rozeběhla, tak pištěla, utíkala a spasila se výskokem na gauč. Taky jsme měli takovou říkanku "chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na ní koukne, toho Sára kousne"...a pak taky "u Jany (jako u mě) na zahradě, zahradě, zahradě, nehlaď štěně po bradě, ukousne ti prst"

Malé kavkazandě se zase povedlo rozříznout mi mléčným, takže ostrám zoubkem tvář, krve jak z vola a jizvu tam budu mít do smrti.

Zmiňovaná Sára mi zase urazila půlku zubu.

Moje ovčanda, tak to třeba naše babi za sebou tahala koště, protože jinak by měla tu malou bestii zakouslou nonstop v noze.

Takže asi tak.

Děkuji za vtipně okomentovanou zkušenost, zasmála jsem se 😃. A vůbec mi připadnou tyhle zkušenosti se štěňaty co tady píšou mnohem "horší" než jak to s tím naším Sunnym máme my. Snad to už horší nebude a spíš tedy lepší. Uklidnilo mě, že je to normální a prostě to bude chvíli náročné, ale nějak se to musí zvládnout.

a ten dvanáctiletý syn nelze na vyblbnutí štěníka zapojit?? Mám podobně starého vnuka (a to je na sebe dost opatrný), ale s naším čtyřměsíčním hryzavcem (a to mají stejně kilo!!) už docela solidně řádí. Prostě chlapec trénuje postřeh a obratnost, psisko se vyřádí a unaví... a před hadr či hračku se přetahují a u toho se honí docela dlouho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale tak na druhou stranu, co si budem.....s čistým svědomím můžu říct, že i kdybych přečetla na internetu x-krát...štěně kouše, tak nic z toho mě nemohlo připravit na naší Sáru. Člověk si tak nějak představí, že štěně kouše, ale tak jakože hravě a sice to bolí, ale furt to vypadá jako roztomilá hra. A pak máte doma štěně, kde stačí oční kontakt a ono se na vás vrhá s výrazem "a teď tě roztrhám na cucky" a vůbec se přitom netváří štěňátkovsky roztomile, ale spíš si člověk opakuje "nic jako agresivní štěně neexistuje...nic jako agresivní štěně neexistuje..nic jako agresivní štěně neexistuje..." a musíte si to opakovat furt, protože to, co máte doma jako agresivní štěně vypadá.

Několik známých si v poslední době pořídilo štěně a ona ta štěňata koušou a ono to věděli, že budou kousat, ale takhle hodně??

Chci tím říct, že lidi...alespoň někteří....to ví, že štěňata koušou, ale v praxi pak jsou překvapeni jak hodně koušou a že dělaj loužičky, ale v praxi je to prostě optavné a vysilující pořád se štěnětem lítat a stejně ty loužičky doma mám, protože to nestihnu. A tak dále a tak dále.

Z mého pohledu je štěně roztomiloučká záležitost a tím tak nějak pozitiva a sociální jistoty končí a už se těším, až moje poslední štěně bude dospělé.

Přesně tak. Člověk samozřejmě ví, co všechno to obnáší, ale někdy prostě může být i tak překvapený. Já sama mám zkušenost pouze s pitbullem, kterého nám do rodiny přivedl bratr, který ale musel záhy kvůli práci na delší dobu pryč a tak zůstala výchova na zbytku rodiny, tzn na mě a na mámě. Učila jsem ho s čůráním jeden den. Celý den jsem s ním chodila hned jak se vyspal ven a večer mi stál nastoupený u dveří a už se doma nepočůral ani nepokadil ani v noci. A to vydržel od začátku celou noc. Tehdy jsem si říkala, že to není tak složité, jak jsem si vždycky myslela. Protože jsme byli úplní amatéři, tak jsme si mysleli, že to tak je. Až teď - když mám tohoto malého raubíře, zjistuju, že to neumí ani za 14 dní ani za 3 týdny, tak jsem se začala ptát a zjistila, že takovou zkušenost jako já s tím naším pitbullem nikdo nemá, že to musela být nějaká šílená výjimka. No a tak vzniká to, kdy je člověk z něčeho překvapený 😃. A právě ani ruce ani nohy taky nekousal, jen teda vše okolo, ale nás ne. Takže tak no..

že to neumí ani za 14 dní ani za 3 týdny, tak jsem se začala ptát a zjistila, že takovou zkušenost jako já s tím naším pitbullem nikdo nemá, že to musela být nějaká šílená výjimka

Myslím, že ne.
Měla jste jen víc času, který jste mu mohla věnovat.

Já bych si k tomu dovolila ještě jednu zkušenost. Měla jsem psí dvojčata...byla jako den a noc. Pejsek troubelínek, co nebyl kousací vůbec, ale jakože opravdu, kam jsme ho posadili, tam jsme ho našli, když to řeknu blbě. Nejhodnější štěnátko na světě. Prostě přesně odpovídal té představě, že mít štěně je super...roztomilé, spolupracující, poslušné.
No a jeho sestra..ďábel, ale opravdickej, děs a běs, útočící potvora a nebylo v tom zbla roztomilosti, prostě agresor pár exeláns. Noční můra každého, kdo si pořídí štěně.

No a co nám z toho vyrostlo.....fena s inteligencí takovou, že mi z toho padala brada, nej mazlinda na světě, která i když jsme se mordovaly, praly, i když byla rozjetá a rozdováděná na nejvyšší míru, tak byla při tom kousání něžňoučká.

A pes...troubelínek, o lterém jsme s láskou říkali, že je momentálně mentálně mimo a když jsme se mordovali s ním, tak už po pár okamžicích jsem ho musela upozorňovat, aby byl opatrný a za další chvilku jsem hru musela ukončit, protože to od něj prostě bolelo...neměl ten cit.

Musím říct, že moje zkušenost je, že čím víc poděs jako štěně, tak tím mazlivější a něžnější dospělec.

A ještě bych teda měla jeden postřeh s mojí pyrenejkou,. Její kousání bylo otravné, nešla kvůli tomu ani pomazlit. Na druhou stranu to ale bylo vyznamenání, protože ona byla naprosto nekontaktní k cizím lidem a to kousání bylo jasné znamení, že nás považuje za SVOJE lidi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych si k tomu dovolila ještě jednu zkušenost. Měla jsem psí dvojčata...byla jako den a noc. Pejsek troubelínek, co nebyl kousací vůbec, ale jakože opravdu, kam jsme ho posadili, tam jsme ho našli, když to řeknu blbě. Nejhodnější štěnátko na světě. Prostě přesně odpovídal té představě, že mít štěně je super...roztomilé, spolupracující, poslušné.
No a jeho sestra..ďábel, ale opravdickej, děs a běs, útočící potvora a nebylo v tom zbla roztomilosti, prostě agresor pár exeláns. Noční můra každého, kdo si pořídí štěně.

No a co nám z toho vyrostlo.....fena s inteligencí takovou, že mi z toho padala brada, nej mazlinda na světě, která i když jsme se mordovaly, praly, i když byla rozjetá a rozdováděná na nejvyšší míru, tak byla při tom kousání něžňoučká.

A pes...troubelínek, o lterém jsme s láskou říkali, že je momentálně mentálně mimo a když jsme se mordovali s ním, tak už po pár okamžicích jsem ho musela upozorňovat, aby byl opatrný a za další chvilku jsem hru musela ukončit, protože to od něj prostě bolelo...neměl ten cit.

Musím říct, že moje zkušenost je, že čím víc poděs jako štěně, tak tím mazlivější a něžnější dospělec.

A ještě bych teda měla jeden postřeh s mojí pyrenejkou,. Její kousání bylo otravné, nešla kvůli tomu ani pomazlit. Na druhou stranu to ale bylo vyznamenání, protože ona byla naprosto nekontaktní k cizím lidem a to kousání bylo jasné znamení, že nás považuje za SVOJE lidi.

Tak to jsou moc pěkné příklady a zkušenosti. Díky za ně !

domi.t napsal(a):
Joooj,a to si predstavte,že my sme doma deti nemali...tak šteňa GR kúsalo nás! Všetkých! Rad radom! Stále! Ten satan mi prehrýzol nosovu prepážku a raz sa mi tak zahryzla do lýtka,že mi tam nechala jeden mliečny zub a krv mi striekala,nie tiekla. Tiež som si myslela,že práve to moje šťeňa je narušené a mimo. To jej aj zostalo,ale už to je v rámci prijateľných medzí. Každý máme niečo,že áno.

Tisíckrát som ju chcela dať do babyboxu,ale ona sa by sa tam už v 3 mesiacoch nevpratala,tak som ju musela nechať

Bola to vojna,ale my sme to dali...a mám pre Vás super správu-dáte to aj vy!

Děkuji 🙂

rapotacka11 napsal(a):
že to neumí ani za 14 dní ani za 3 týdny, tak jsem se začala ptát a zjistila, že takovou zkušenost jako já s tím naším pitbullem nikdo nemá, že to musela být nějaká šílená výjimka

Myslím, že ne.
Měla jste jen víc času, který jste mu mohla věnovat.

Myslím, že ne. Času jsem si udělala i na tohoto pesánka. Taky jsem s ním chodila každou cca 1,5-2h ven, nebo sotva se vyspal,. Ale prostě to neumí ještě 100%.Paradoxně je to lepší v noci, kdy si řekne 1x za noc, začne trochu kňourat, ale přes den nedá nic vědět a i přes to, že jsme byli třeba před hodinou venku, tak se bez varování vyčůrá.

Ivka3 napsal(a):
Myslím, že ne. Času jsem si udělala i na tohoto pesánka. Taky jsem s ním chodila každou cca 1,5-2h ven, nebo sotva se vyspal,. Ale prostě to neumí ještě 100%.Paradoxně je to lepší v noci, kdy si řekne 1x za noc, začne trochu kňourat, ale přes den nedá nic vědět a i přes to, že jsme byli třeba před hodinou venku, tak se bez varování vyčůrá.

No ono těm štěnítkům úplně nefunguje močový měchýřek. A i šikovné štěně, které už si umí i říct, tak si na to při nějaké hře nebo činnosti nevzpomene.
Taky se mi stávalo, že jsem si třeba pomyslela..."teď už si nějakou dobu hrajeme, tak ho půjdu dát vyšůrat" a jen jsem si to pomyslela, tak malej už cisternu vypustil.
V noci to je od začátku na pohodu, žádná nehoda.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ono těm štěnítkům úplně nefunguje močový měchýřek. A i šikovné štěně, které už si umí i říct, tak si na to při nějaké hře nebo činnosti nevzpomene.
Taky se mi stávalo, že jsem si třeba pomyslela..."teď už si nějakou dobu hrajeme, tak ho půjdu dát vyšůrat" a jen jsem si to pomyslela, tak malej už cisternu vypustil.
V noci to je od začátku na pohodu, žádná nehoda.

Doted vzpominam jak jsem pritahla domu naseho posledniho japoncika. Za cenu pp čipu a jednoho vyšetření. (vada nozicek nevhodny na cokoli vyjma mazel coz skoda jinak by byl vystavni) ktery vyrustal ve smecce tri fenek japoncika, par fenek italskych chrtiku plus jejich odchovy nebo naopak duchodci uz ne pro chov. Baracek se zahradou v klidne lokalitě. Psi vypouštění ven kdykoliv si nekterej rekl a kdo chtel sel. Pres leto nonstop otevrino. Stenda se tak velice snadno rychle a nenasilne naucili od starsich ze staci rict, a ze doma neee. Stenata sla uz uvykla zakladni hygiene (ne na milion procent ale dostatečně). Nestalo se nikdy ze by od toho naseho byla kdekolov doma louzicka nebo bobek. A co jsek slysela ostatni stenda na tom byla podobne. Za me ideal.

Osobně teď s malým kousavym cuvacem s láskou vzpomínám, jak můj zlatý pan král byl naprosto dokonale nekousave štěně, ve 4 měsících perfektní poslušnost, uměl si říct že chce ven....
Na základě tak úžasného psa jsem si pořídila ještě jednoho, který byl naprostý opak, černé satáně, cural kudy chodil, nechápal nic, privadel mě mírně řečeno k šílenství.
Dneska jsou z obou skvělí vyrovnani psi i když to černému trvalo déle, přeci jen se naučil dobrému vychování...
Teď oba učí malého čuvače, jsem zvědavá, co nám z něj vyroste. Nicméně občas si říkám, už ať je velký, už ať jsme na tom levelu, na kterém jsme s dospělými psy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Doted vzpominam jak jsem pritahla domu naseho posledniho japoncika. Za cenu pp čipu a jednoho vyšetření. (vada nozicek nevhodny na cokoli vyjma mazel coz skoda jinak by byl vystavni) ktery vyrustal ve smecce tri fenek japoncika, par fenek italskych chrtiku plus jejich odchovy nebo naopak duchodci uz ne pro chov. Baracek se zahradou v klidne lokalitě. Psi vypouštění ven kdykoliv si nekterej rekl a kdo chtel sel. Pres leto nonstop otevrino. Stenda se tak velice snadno rychle a nenasilne naucili od starsich ze staci rict, a ze doma neee. Stenata sla uz uvykla zakladni hygiene (ne na milion procent ale dostatečně). Nestalo se nikdy ze by od toho naseho byla kdekolov doma louzicka nebo bobek. A co jsek slysela ostatni stenda na tom byla podobne. Za me ideal.

No já naopak měla s režimem "nonstop otevřeno" problém a to jak s pyrenejkou, která přišla do naší rodiny v květnu, takže do režimu otevřených dveří, tak o rok později s kavkazačko, taky k nám přišla v květnu.
Obě holky byly docela brzo čistotné a chodily se samostatně vyvenčit ven. Problém nastal po skončení léta, kdy už nebylo takové teplo na to, abychom měli celý den vytlemíno a nastal problém v tom, že ani jedna z holek si vlastně neuměla říct, že chce ven.
Kavazanda se standardně chodila venčit...pokud jsem to nevychytala, do prvního patra na konec chodby, pyrenejka, tak ta se doma s klidem vyčůrala ještě v sedmi měsících.

Naopak berbeři, kteří přišli do naší rodiny na podzim , kdy už ten volný přístip na zahradu neměli, tak během měsíce už byli téměř bezloužičkoví a stejně tak berňucha, kterého jsme si přivezli teď ke konci ledna...teda zkraje to byla jedna nehoda za druhou a přiznám se, že jsem měla komplex z Yodíka od Xerxové, protože dle jejího raportu to měli vychytaný. Tak můžu říct, že už os třetího měsíce se to velmi zlepčilo a teď už se nám nehoda nepovedla určitě minimálně 3 týdny. Prostě přijde a řekne si.
Předtím si už teda uměl říct taky, ale než se já, pomalá to osoba vyprdelila, tak už bylo kolikrát pzdě.

Prostě režim otevřených dveří je pohodlný, nikoho nemusím vynášet, štěně si dojde samo, kdy potřebuje, ale ve finále je problém s tím, že se nenaučí si "říct" a jakmile jsou dveře najednou zavřené, tak je problém.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já naopak měla s režimem "nonstop otevřeno" problém a to jak s pyrenejkou, která přišla do naší rodiny v květnu, takže do režimu otevřených dveří, tak o rok později s kavkazačko, taky k nám přišla v květnu.
Obě holky byly docela brzo čistotné a chodily se samostatně vyvenčit ven. Problém nastal po skončení léta, kdy už nebylo takové teplo na to, abychom měli celý den vytlemíno a nastal problém v tom, že ani jedna z holek si vlastně neuměla říct, že chce ven.
Kavazanda se standardně chodila venčit...pokud jsem to nevychytala, do prvního patra na konec chodby, pyrenejka, tak ta se doma s klidem vyčůrala ještě v sedmi měsících.

Naopak berbeři, kteří přišli do naší rodiny na podzim , kdy už ten volný přístip na zahradu neměli, tak během měsíce už byli téměř bezloužičkoví a stejně tak berňucha, kterého jsme si přivezli teď ke konci ledna...teda zkraje to byla jedna nehoda za druhou a přiznám se, že jsem měla komplex z Yodíka od Xerxové, protože dle jejího raportu to měli vychytaný. Tak můžu říct, že už os třetího měsíce se to velmi zlepčilo a teď už se nám nehoda nepovedla určitě minimálně 3 týdny. Prostě přijde a řekne si.
Předtím si už teda uměl říct taky, ale než se já, pomalá to osoba vyprdelila, tak už bylo kolikrát pzdě.

Prostě režim otevřených dveří je pohodlný, nikoho nemusím vynášet, štěně si dojde samo, kdy potřebuje, ale ve finále je problém s tím, že se nenaučí si "říct" a jakmile jsou dveře najednou zavřené, tak je problém.

komplex z Yody ? - já vám ho na chvilku půjčím Ne, já vím, jak to myslíte... No a my všechna štěňata porovnáváme s Xerxem Bonodou - naší druhou dogou. Byl z venkovního kotce - a Nancy Bonoda (zkušená matka už třetího vrhu) všechna štěňata naučila, že se čůrá ne v kotci, ne na terásce před ním, ale že se musí na travičku. A on si to tak zafixoval, že od dvou měsíců nikde uvnitř neudělal ani kapku, ani bobek. Stoprocentně čistotné štěně, které kvílelo na rohožce, že musí na zelené....