
labradorský retrívr - štěňata s PP

Prodám Labradorského retrívra - Přijímáme předběžné rezervace na štěňátka l...
30000 KčDobrý den, prosím o radu, jsem zoufalá. Neumím si poradit s naším štěnětem labradora. Je mu cca 4.5 měsíce, doma je ještě dvouletý syn, takže sám doma není, mazlím se s ním, hrajeme si společně, chodíme jednou za den na cca hodinovou vycházku a večer ještě cca půl hodinovou. Sedni, lehni, ke mně...vše ví, co znamená ale mám pocit, že mu poslední dobou cvaklo a má ze všech a vseho prostě srandu..dostane za něco vynadano, jde a udělá to dvakrát, syn si chce hrát chvíli v pokojíčku kam štěně nesmí, natruc se počura za dveřmi...chtěla jsem ho pouštět na volno na louce, ale přivolání nefunguje...přijde na dosah a jak když do něj střelí, začne dělat nálety, stejně tak na zahradě...když dostane, že neposlech, poslechne dvakrát a potřetí to udělá znovu, na sedni, lehni za pamlsek, to je pomalu na kolkovanou žádost...já nevím, jak na něj. Mám už starého Springer spaniela a já si nepamatuji, že by se s ním nedalo takhle domluvit a to jsem ho nevychovala od malá..prosím pomoc
Uživatel s deaktivovaným účtem
PROČ jste si pořizovala dalšího psa? Nechápu... dítě, kterému je třeba se věnovat, starý pes se svými potřebami a do toho štěně aktivního plemene, na kterého nemáte čas...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Dvě procházky denně, dostává vynadáno, natruc se počůrá, dostává na pr.del... mně se normálně chce brečet. Beze srandy. Brečet a hodně.
chtěla jsem ho pouštět na louce na volno, ale přivolání nefunguje... Taky se mi chce brečet.
Tak když sakra nefunguje, reklamujte to! Rozbitý výrobek! Ve srovnání výrobků na heurece psali, že přivolání funguje a ono kulový, přece ho to nebudete učit! Má to fungovat, tak ať to funguje! Navíc starší pes, kterého já jsem od mala nevychovala, tak ten je vychovaný! No chápete to někdo, jak se tohle mohlo stát? Já fakt nevím, kdy začnou konečně vyrábět psy, co fungují. Však jsme za to zaplatili, k domečku se nám labrador tak hodí... a on nefunguje!!!
A co jste čekala, štěně, psí děcko, chová se přesně tak, jak se chová 99 % štěňat. Zbylé 1% jsou nemocná štěňata. Na co se ptáte? Máte zdravé, veselé štěně. Nelze řešit tresty, rvanim. Tím jen vychovávat labilní zvíře.
Pozitivně vychovávejte a po pubertě, tedy tak v jeho dvou letech, můžete mít prima psa.
Potřebuje utahat. S takhle velkým štěnětem jsem byla i 5 hodin venku. Ráno třeba dvě, pak hodinu po obědě a večer další dvě. Ne proto, že bysme nachodili kilometry, ale kvůli socializaci. Ten pes potřebuje spoustu podnětů. Dokud nemá přivolání, tak nepouštět. Úplně nejlepší by bylo si koupit nějakou pěknou knížku o výchově psa, něco novějšího, kde se už vychovává pozitivní metodou a prostudovat a dělat to podle toho. Ten špringlešpaněl byl už vychovaný, měla jste to bez práce, ale něco psa naučit je práce a někdy dost hodně.
Uživatel s deaktivovaným účtem
a má ze všech a vseho prostě srandu
Náš Mates (štěně BSP 5 měsíců) má taky ze všeho a ze cšech srandu a proč?? Prostě je to malé vysmáté štěně, které má stále dobrou náladu a ze všeho strašnou radost. Prostě takové malé sluníčko.
.chtěla jsem ho pouštět na volno na louce, ale přivolání nefunguje...přijde na dosah a jak když do něj střelí, začne dělat nálety, stejně tak na zahradě.
Jak u nás...hra na honěnou je nej sranda....a tak se s ním honím, chvíli honím já jeho a pak zase utíkám a on honí mě......no a přivolání to trénujeme...když je moc rozjívený, tak si čapmu na bobek, roztáhnu rice a volám a on přiběhne, protože ví, že buď bude mňamka a nebo muchlovačka, protože je to tááák šikovnej pejsek a panička má tááákovou radost, že má šikovného kluka. Tam, kde si nejem jistá, tak za sebou tahá stopovačku.
U malé kavkazandy jsem vlbec nepoužívala povel "ke mně", ale "Jessinko, hopíí, hopííí" nadšeným tónem a běžela jsem opačným směrem, časem se z toho stal naprosto spolehlivý povel na přivolání, který neznamelal "přijď ke mně", ale "chyť si paničku" nebo "někam běžíme s paničkou.
.když dostane, že neposlech, poslechne dvakrát a potřetí to udělá znovu
Když dostane??...No jaký div, že mu pak to poslouchání tolik nejde, komu by se chtělo chodit k páníčkovi, který trestá.
na sedni, lehni za pamlsek, to je pomalu na kolkovanou žádost.
Tak to máte asi rozbité štěňátko a měla byste reklamovat....tohle zvládla i moje pyrenejka, která neposlouchá vůbec...sedni, lehni.....když "cvičím" v obýváku se štěndem...sedni, lehni, dej pac, zůstaň, ke mně...tak dokonce sleze z gauče a jde za piškotky "cvičit" taky.......a to spadá do kategotie "chráněná dílna", co se posuišnosti týče.
Nevím, neděláte něco špatně?? Zrovna "sedni" mi přijde jako ten nejjednodušší povel a psi usedají rádi a dokonce ani nemusím říkat sedni, mají naičené situace, kde si dřepnou automaticky...když dávám na zem misku s krmením, když nasazujeme obojek......to zvládá štěndo už třeba po týdnu u nás doma...a to i to moje pastevecký nespolupracující pometlo.
Prostě víc motivujte, víc chvalte, víc pamlskujte, víc blbněte......no a naopak netrestejte, nekřičte, nerozčilujte se. Vždyť máte malé psí rozjívené děcko.
S vaším starým psem nesrovnávejte...za prvé lidi mají tendenci zapomínat to špatné a za druhé prostě každý pes je jiný.
Ono každý to možná vidíme jinak....vy voláte tady na fauně o pomoc a já ve vašem popisu vidím malého rošťáka, vychovávám svoje sedmé štěně a některá byla zlatíčkovatá, některá na "zabití", kde si člověk parádně procvičí matematiku, protože každou chvíli počítá do deseti, někdy i několikrát, aby se uklidnil a pes neslyšel z hlasu, že se zlobím nebo, že jsem netrpělivá.
Co takhle zkusit nějakou štěněcí školku, kde by vám třeba ukázali, jak s živějším rozjíveným štěněcím štucem pracovat, jak komunikovat,
Protože může být hůř, čeká vás puberta.
Ldyž chcete, aby štěně poslouchalo, tak ho to nejdčív musíte naučit, musíte vychovat a "když dostane" za to, že neposlechne, tak to není žádná výchova, žádné učení....pokud vaše štěně "dostane" za neposlušnost, tak je to VAŠE selhání a teď se omlouvám VAŠE NESCHOPNOST....protože tajhle se to fáááákt NEDĚLÁ.
moýná máte štěstí a labík vám tyhle móresy odpustí a nepodepíše se to na vašem vzájemném vztahu...já mám už leta psy, kteří by mi takové chování neodpustili.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
a má ze všech a vseho prostě srandu
Náš Mates (štěně BSP 5 měsíců) má taky ze všeho a ze cšech srandu a proč?? Prostě je to malé vysmáté štěně, které má stále dobrou náladu a ze všeho strašnou radost. Prostě takové malé sluníčko.
.chtěla jsem ho pouštět na volno na louce, ale přivolání nefunguje...přijde na dosah a jak když do něj střelí, začne dělat nálety, stejně tak na zahradě.
Jak u nás...hra na honěnou je nej sranda....a tak se s ním honím, chvíli honím já jeho a pak zase utíkám a on honí mě......no a přivolání to trénujeme...když je moc rozjívený, tak si čapmu na bobek, roztáhnu rice a volám a on přiběhne, protože ví, že buď bude mňamka a nebo muchlovačka, protože je to tááák šikovnej pejsek a panička má tááákovou radost, že má šikovného kluka. Tam, kde si nejem jistá, tak za sebou tahá stopovačku.
U malé kavkazandy jsem vlbec nepoužívala povel "ke mně", ale "Jessinko, hopíí, hopííí" nadšeným tónem a běžela jsem opačným směrem, časem se z toho stal naprosto spolehlivý povel na přivolání, který neznamelal "přijď ke mně", ale "chyť si paničku" nebo "někam běžíme s paničkou.
.když dostane, že neposlech, poslechne dvakrát a potřetí to udělá znovu
Když dostane??...No jaký div, že mu pak to poslouchání tolik nejde, komu by se chtělo chodit k páníčkovi, který trestá.
na sedni, lehni za pamlsek, to je pomalu na kolkovanou žádost.
Tak to máte asi rozbité štěňátko a měla byste reklamovat....tohle zvládla i moje pyrenejka, která neposlouchá vůbec...sedni, lehni.....když "cvičím" v obýváku se štěndem...sedni, lehni, dej pac, zůstaň, ke mně...tak dokonce sleze z gauče a jde za piškotky "cvičit" taky.......a to spadá do kategotie "chráněná dílna", co se posuišnosti týče.
Nevím, neděláte něco špatně?? Zrovna "sedni" mi přijde jako ten nejjednodušší povel a psi usedají rádi a dokonce ani nemusím říkat sedni, mají naičené situace, kde si dřepnou automaticky...když dávám na zem misku s krmením, když nasazujeme obojek......to zvládá štěndo už třeba po týdnu u nás doma...a to i to moje pastevecký nespolupracující pometlo.
Prostě víc motivujte, víc chvalte, víc pamlskujte, víc blbněte......no a naopak netrestejte, nekřičte, nerozčilujte se. Vždyť máte malé psí rozjívené děcko.
S vaším starým psem nesrovnávejte...za prvé lidi mají tendenci zapomínat to špatné a za druhé prostě každý pes je jiný.
Ono každý to možná vidíme jinak....vy voláte tady na fauně o pomoc a já ve vašem popisu vidím malého rošťáka, vychovávám svoje sedmé štěně a některá byla zlatíčkovatá, některá na "zabití", kde si člověk parádně procvičí matematiku, protože každou chvíli počítá do deseti, někdy i několikrát, aby se uklidnil a pes neslyšel z hlasu, že se zlobím nebo, že jsem netrpělivá.
Co takhle zkusit nějakou štěněcí školku, kde by vám třeba ukázali, jak s živějším rozjíveným štěněcím štucem pracovat, jak komunikovat,
Protože může být hůř, čeká vás puberta.
Ldyž chcete, aby štěně poslouchalo, tak ho to nejdčív musíte naučit, musíte vychovat a "když dostane" za to, že neposlechne, tak to není žádná výchova, žádné učení....pokud vaše štěně "dostane" za neposlušnost, tak je to VAŠE selhání a teď se omlouvám VAŠE NESCHOPNOST....protože tajhle se to fáááákt NEDĚLÁ.
moýná máte štěstí a labík vám tyhle móresy odpustí a nepodepíše se to na vašem vzájemném vztahu...já mám už leta psy, kteří by mi takové chování neodpustili.
Do kamene tesat. Proč si lidi, kteří si pořizují štěně, nepřečtou základy učení a výchovy psa ?
Fidousek2009
napsal(a):
Dobrý den, prosím o radu, jsem zoufalá. Neumím si poradit s naším štěnětem labradora. Je mu cca 4.5 měsíce, doma je ještě dvouletý syn, takže sám doma není, mazlím se s ním, hrajeme si společně, chodíme jednou za den na cca hodinovou vycházku a večer ještě cca půl hodinovou. Sedni, lehni, ke mně...vše ví, co znamená ale mám pocit, že mu poslední dobou cvaklo a má ze všech a vseho prostě srandu..dostane za něco vynadano, jde a udělá to dvakrát, syn si chce hrát chvíli v pokojíčku kam štěně nesmí, natruc se počura za dveřmi...chtěla jsem ho pouštět na volno na louce, ale přivolání nefunguje...přijde na dosah a jak když do něj střelí, začne dělat nálety, stejně tak na zahradě...když dostane, že neposlech, poslechne dvakrát a potřetí to udělá znovu, na sedni, lehni za pamlsek, to je pomalu na kolkovanou žádost...já nevím, jak na něj. Mám už starého Springer spaniela a já si nepamatuji, že by se s ním nedalo takhle domluvit a to jsem ho nevychovala od malá..prosím pomoc
Vy to štěně snad mlátíte?
Fidousek2009
napsal(a):
Dobrý den, prosím o radu, jsem zoufalá. Neumím si poradit s naším štěnětem labradora. Je mu cca 4.5 měsíce, doma je ještě dvouletý syn, takže sám doma není, mazlím se s ním, hrajeme si společně, chodíme jednou za den na cca hodinovou vycházku a večer ještě cca půl hodinovou. Sedni, lehni, ke mně...vše ví, co znamená ale mám pocit, že mu poslední dobou cvaklo a má ze všech a vseho prostě srandu..dostane za něco vynadano, jde a udělá to dvakrát, syn si chce hrát chvíli v pokojíčku kam štěně nesmí, natruc se počura za dveřmi...chtěla jsem ho pouštět na volno na louce, ale přivolání nefunguje...přijde na dosah a jak když do něj střelí, začne dělat nálety, stejně tak na zahradě...když dostane, že neposlech, poslechne dvakrát a potřetí to udělá znovu, na sedni, lehni za pamlsek, to je pomalu na kolkovanou žádost...já nevím, jak na něj. Mám už starého Springer spaniela a já si nepamatuji, že by se s ním nedalo takhle domluvit a to jsem ho nevychovala od malá..prosím pomoc
Jen debilni dotaz ... kdyz vasemu dvouletemu synovi reknete at neco nedela/udela, tak poslechne vzdy a na prvni dobrou? Nema naladicky, nezkousi co mu projde? FAKT?
Co takhle se trochu zamyslet nad faktem, ze mate doma dve defakto stejne stara decka a podle toho k tomu druhemu i pristupovat?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Teď trochu mimo téma...ocituji sama sebe...
U malé kavkazandy jsem vlbec nepoužívala povel "ke mně", ale "Jessinko, hopíí, hopííí" nadšeným tónem a běžela jsem opačným směrem, časem se z toho stal naprosto spolehlivý povel na přivolán
Moje dcera má čerstvě svoje vlastní psí mimčo...australáčka...dneska jsme spolu telefonovaly, když malého venčila a slyším v telefonu jak říká "Iki..hopíí, hopíí, tady jdeme". Tak jí říkám, že to je vtipný, že jsem zrovna včera psala na Fauně, že jsem takhle volala na Jessinku a ona, že jí to funguje líp, než klasické přivolání....
Takže, když nepočítám mojí pyrenejku, která se mi na nějaký "hopíí, hopíí" může krajcvajc, pro ní je to jen signál, že třeba popoběhneme přes silnici, tak to asi nebude úplně blbej povel pro štěndo.....
No prostě já některý věci nechápu.....když neposlechne-dostane.....takovýhle tvoreček??
Joohana
napsal(a):
Do kamene tesat. Proč si lidi, kteří si pořizují štěně, nepřečtou základy učení a výchovy psa ?
Já se přiznám, že před pořízením prvního psa jsem žádné knížky a návody nestudovala. Stejně jako málokdo čte naučnou literaturu před pořízením dětí. Kdybych chtěla po psovi něco speciálního, pak ano, stejně jako u děcka, kdybych plánovala domácí školu nebo profesionální sportovní kariéru. Někdo má vycepované dítě, jiný rozmazlené, někdo přidrzlé, někdo vybíravé v jídle, někdo platí hromadu koníčků a rozvíjí talenty a jiný je nechá růst jak dříví v lese... Ze všech těch dětí vyroste v celku normální dospělý člověk, i bez příručky. Stejně to mám se psy, na jejich výchovu není třeba vysoká škola.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Fatia
napsal(a):
Já se přiznám, že před pořízením prvního psa jsem žádné knížky a návody nestudovala. Stejně jako málokdo čte naučnou literaturu před pořízením dětí. Kdybych chtěla po psovi něco speciálního, pak ano, stejně jako u děcka, kdybych plánovala domácí školu nebo profesionální sportovní kariéru. Někdo má vycepované dítě, jiný rozmazlené, někdo přidrzlé, někdo vybíravé v jídle, někdo platí hromadu koníčků a rozvíjí talenty a jiný je nechá růst jak dříví v lese... Ze všech těch dětí vyroste v celku normální dospělý člověk, i bez příručky. Stejně to mám se psy, na jejich výchovu není třeba vysoká škola.
jiný rozmazlené, někdo přidrzlé, někdo vybíravé v jídle,
To jste teď asi popisovala naší Ginu, ne??
Stejně to mám se psy, na jejich výchovu není třeba vysoká škola.
Vysoká škola na to určitě není potřeba, stačí selský rozum a hlavně mít cit pro věc.
Bohužel stále okolo sebe vidím lidi, co svému psu absolutně nerozumí a prostě potřebují někoho, kdo by jim osvětlil, jak pejsek funguje a jak s ním komunikovat, aby si rozuměli.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Fidousek2009
napsal(a):
Dobrý den, prosím o radu, jsem zoufalá. Neumím si poradit s naším štěnětem labradora. Je mu cca 4.5 měsíce, doma je ještě dvouletý syn, takže sám doma není, mazlím se s ním, hrajeme si společně, chodíme jednou za den na cca hodinovou vycházku a večer ještě cca půl hodinovou. Sedni, lehni, ke mně...vše ví, co znamená ale mám pocit, že mu poslední dobou cvaklo a má ze všech a vseho prostě srandu..dostane za něco vynadano, jde a udělá to dvakrát, syn si chce hrát chvíli v pokojíčku kam štěně nesmí, natruc se počura za dveřmi...chtěla jsem ho pouštět na volno na louce, ale přivolání nefunguje...přijde na dosah a jak když do něj střelí, začne dělat nálety, stejně tak na zahradě...když dostane, že neposlech, poslechne dvakrát a potřetí to udělá znovu, na sedni, lehni za pamlsek, to je pomalu na kolkovanou žádost...já nevím, jak na něj. Mám už starého Springer spaniela a já si nepamatuji, že by se s ním nedalo takhle domluvit a to jsem ho nevychovala od malá..prosím pomoc
V podstatě je to u vás takto:
Syn v půlroce nechce chodit ani mluvit, tak jsem ho seřezala, parchanta jednoho.
Uživatel s deaktivovaným účtem
"U malé kavkazandy jsem vlbec nepoužívala povel "ke mně", ale "Jessinko, hopíí, hopííí" nadšeným tónem a běžela jsem opačným směrem, časem se z toho stal naprosto spolehlivý povel na přivolání"
já jen tedy pro pořádek, jak mi to nedá.....
podstatné není to tučné, úplně stejné to bude i při slovech "ke mně", tou motivací pro štěně běžet ke člověku je ten zbytek souvětí, tedy intonace a útěk člověka, náznak hry
Fatia
napsal(a):
Já se přiznám, že před pořízením prvního psa jsem žádné knížky a návody nestudovala. Stejně jako málokdo čte naučnou literaturu před pořízením dětí. Kdybych chtěla po psovi něco speciálního, pak ano, stejně jako u děcka, kdybych plánovala domácí školu nebo profesionální sportovní kariéru. Někdo má vycepované dítě, jiný rozmazlené, někdo přidrzlé, někdo vybíravé v jídle, někdo platí hromadu koníčků a rozvíjí talenty a jiný je nechá růst jak dříví v lese... Ze všech těch dětí vyroste v celku normální dospělý člověk, i bez příručky. Stejně to mám se psy, na jejich výchovu není třeba vysoká škola.
Sice jsem to měla s prvním psem stejně, prostě k nám přišel a pak jsem teprve zjišťovala co a jak. S jeho výchovou jsem si nějaké extra starosti nedělala a vyrostl z něj suprový pes. Měl podle mě povahu blbu vzdornou. Neuměl ale snad nic a všechno. Naše podivná komunikace rozesmívala lidi. Jako třeba viděl NO a rozběhl se k němu a já mu povídám "ale ne, nech ho žít" a on se k mně zas vrátil. Uměl dobře Stůj a čekej. Až na starý kolena jsem ho začala učit sedni, lehni, dej pravou packu, levou packu. Přivolání fungovalo jako volání jeho jména a domů. Když jsme někam šli, tak se ode mně stejně nikam nevzdaloval, ale kolem puberty jsem na něj křičela. U dítěte jsem teda návod četla už před porodem, byla jsem i na předporodním kurzu a hodně si žádala o rady sestřiček, později kamarádek, pediatričky, na netu a z knížek a od starších generací jsem nedostala snad jedinou užitečnou radu. Bez možnosti pomocí a radění bych se asi zhroutila. Přesto byly i věci, na které jsem si musela přijít sama. Dítě brečí, to moje brečelo pořád, tchýňový z něho měli depresi, manžel taky. Nechtělo spát a dokud jsem to řešila a chtěla, aby to tak nebylo, bylo to o nervy. Pak jsem to přestala prostě řešit, holt spí málo, našla jsem si spoustu vlastním metod a způsobů, jako třeba v létě nepřikrývat, oblékat méně než sebe. Podle příruček a tchýňových jsem dělala všechno blbě, ale nakonec se rádi zeptali na návod na použití mého dítěte. Nicméně mi přijde, že u Maliny ač je to můj třetí pes, jsem přece jen pátrala po radách víc a dost se mi jich spoustu osvědčilo. Ona je jiná než byly mí předešlý psi, tak mám toho načteného víc než jsem měla u psů a u dítěte. Když věci nejdou snadno, je dobrý zas zkusit si nechat poradit. Metodu něžného domlouvání jsem ale asi vymyslela sama a manžela fascinuje. Kouše, tak přijdu a něžně na ní mluvím, vyplivne dítě, muže a je klidná a můžeme si hrát s něčím a nějak jinak.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
"U malé kavkazandy jsem vlbec nepoužívala povel "ke mně", ale "Jessinko, hopíí, hopííí" nadšeným tónem a běžela jsem opačným směrem, časem se z toho stal naprosto spolehlivý povel na přivolání"
já jen tedy pro pořádek, jak mi to nedá.....
podstatné není to tučné, úplně stejné to bude i při slovech "ke mně", tou motivací pro štěně běžet ke člověku je ten zbytek souvětí, tedy intonace a útěk člověka, náznak hry
To tučně označené to bylo proto, abych vypíchla zvýraznila, že s dcerou používáme stejná slova a intonaci.
V tomto mém příspěvku jsem se jen chtěla podělit o to, co mě ve své podstatě pobavilo, když jsem jí slyšela v reálu toto použít u svého psa.
Taky jsem hned na začátku psala, že cituji sama sebe trochu mimo téma. Nebyla to absolutně snaha udělit někomu nějakou radu.
A pokud ano, tak že u štěnítka mi tedy lépe...nebo nechci říct lépe, ale spolehlivěji, rychleji, ochotněji, nadšeněji funguje to "vyzvání ke hře" než prosté "přivolání ke mně"
Jako u Matýska je to asi jedno, je to normální pes, takže to "hopííí, hopíí" používám spíše ve smyslu "už jsme popošli o kus dál, tak honem poběž za námi" a přivolání je prostě přivolání.
U Jessiny tento výraz opravdu nakonec nahradil to prosté "ke mně" a z výzvy ke hře....chyť si paničku" se opravdu stal spolehlivý povel na přivolání bez nějakého běhu směrem od feny..