
Maltézský psík - štěňátka

Prodám Maltézského psíka - Hledáme skvělé páníčky pro krásná štěňátka,pejsk...
30000 KčEva.Martin
XXX.XXX.26.173
Hezký den,
společně s manželem si dlouhodobě přejeme psa (manžel fenku v dětství měl, já jich jen spoustu ve svém okolí venčila), nicméně jsme pro něj chtěli ty správné podmínky. Dříve jsme totiž bydleli v malém bytě uprostřed velkého města, před rokem když se i syn osamostatnil jsme se přestěhovali na venkov.
Jenže nebydlíme sami, před 3,5 lety donesl manžel z práce tři malá opuštěná koťata, kterých jsme se ujali. Veterinář je tehdy odhadl zhruba měsíční. Ještě jako koťata jsme je nechali vykastrovat a nikdy nepouštěli ven. Jsou z nich mazlové, ale i velké osobnosti, které se tolerují, ale nikdy jsme je neviděli usnout těsně u sebe nebo o sebe vzájemně pečovat. Inklinují spíše k nám, občas jde vidět že na sebe vzájemně žárlí. Obzvlášť večer je to občas napínavé, protože chtějí všichni co nejblíž ke mně, ale občas co nejdál od sebe. Šarvátkám nad rámec hry jsme rázným "ne" nebo "nesmíš" zabraňovali odmala. Obzvlášť kocouři menší kočičku občas napadnou (ona teda provokuje), párkrát i lítaly chlupy, proto jsme zakročili a když jdeme někam na delší dobu tak jí od nich oddělujeme. Ted tedy mají i oplocenou zahrádku takže přes den si jdou každý po svém a obecně je u nás klid, není to tak napjaté jak se teď z textu může zdát. Přesto se stále sami sebe ptáme zda do takového prostředí vůbec psa/štěně pořizovat. Nejsme si jistí zda by tolerovali další zvíře.. Nikdy se se psem ani jiným zvířetem nesetkali (bydlíme takřka na samotě a plot je vysoký), ale jinak na změny reagovali lépe než jsme předpokládali. Po přestěhování jen vyšli z přepravek a okamžitě si v novém hráli, žádné obavy nebo trucování nenastalo. WC používají ukázkově, ale obavu z "teritoriálního chování" v případě dovezení štěněte máme.
Jsme blízko lesa, rádi chodíme na delší procházky a vždycky při nich dojde řeč na pejska...
Já pracuji z domova, takže bych mohla být u seznamování přítomná nonstop i kdyby trvalo týdny. Přečetla jsem o tom hodně, víme jak bychom je zpočátku oddělili a celý proces usnadnili. Doma to máme pro kočky přizpůsobené, takže mají dost vyvýšených úkrytů pro případ nouze. Co se týče plemen tak bychom přihlíželi právě k tomu jak se hodí ke kočkám více, než jaké je pro nás vyloženě vysněné nebo líbivé. Takže nám vychází spíše klidné střední plemeno velikostí o moc nepřevyšující dospělou kočku jako je Maltézský psík nebo King charles španěl. Navíc co jsme se dočetli je lepší štěně než pes z útulku s nejistou minulostí.
Rádi si přečteme vaše názory, zkušenosti a určitě k nim přihlédneme. Nechceme psa/fenu za každou cenu, pokud nebudeme na 100% přesvědčeni, že je to dobrý nápad. Víme, že nemůžeme dopředu vědět jak to proběhne a jestli si na sebe s kočkami zvykne, ale třeba vaše zkušenosti nás popostrčí nebo naopak odradí. Předem děkujeme.
Eva a Martin
No podle mě štěně k dospělým kočkám je ta nejlepší varianta a dřív nebo pozdějc si všichni zvyknou, jen někdy u některých koček je to fakt pozdějc, klidně i měsíc nebo dva, ale mezitím může kočka zapomenout na dobrý vychování a dost často třeba čůrá mimo záchod a tak, tak je třeba s tím počítat. Obecně kočky musí mít možnost zdrhnout do vejšky, což u vás asi mají a nenechat štěně na kočky dorážet a honit je neb tam zase hrozí, že mu kočka vyškrábne oko. Dobrý je vybrat si štěně od chovatele, který kočky má a štěně je na ně zvyklé.
Uživatel s deaktivovaným účtem
vztah kočka x pes (ne lovec) bývá mnohem lepší, než vztahy mezi kočkami
obě štěňata jsem předhodila bandě koček (a k oběma psům postupně přicházela koťata i kočičí dospělci)a bylo to zcela v pohodě
zásada je nenechat štěně kočky honit = učit, že kočka = třeba stůj/sedni/příchod k člověku
kočky musí mít dostatek štěněti nepřístupného azylu
nesmí štěněti ublížit
a člověk si nesmí pořídit lovecké plemeno!
měla jsem hovawarta a mám pyrenejského horského
kočky je měly/mají rády
a ano, proto také nešáhnu pro psa do útulku
Nejsem velký zkušenec v kombinování pes a kočka, vždy jsem měla psy. Teď také po přestěhování se na venkov se k nám a našim ohařům přidružil mlaďounký kocourek a všechny nás adoptoval - resp. nám tak jako šéfuje :-) . No ale proč to píšu- před třemi měsíci jsme si přivezli z útulku další ohařku a................. jediný, kdo to těžce nesl byl právě kočičón. Ač klasický vesnický sekáč, venkovní kocour, s velkým sebevědomým, tak se prostě s příchodem nové psiny rozložil na prvočinitele. Urazil se a domů nešel poměrně dlouhou. Teď už mnohem lepší, novou ohařici si omotal kolem packy, ale.... trvalo to hodně dlouho a podle mýho to pořád ještě není úplně vyladěný. Už třeba přijde spát domů (se zimou odhaduju, že to bude lepší), už si třebas vyskočí na klín pro pomazlení.... ale ještě pořád to nemáme vyladěný, jak to bylo. To jen, abyste měli představu, že to může chvilku fakt trvat a to on je opravdu hodně sebevědomý a sebestředný stvoření. Napadá mě ale na druhou stranu, že třeba s kočičkou může dojít k tomu, že utvoří malý zvířecí pakt a třeba by ona získala kamaráda, těžko odhadnout. Musíte ale prostě počítat se vším a hlavně, jak je psáno, to řídit, což si myslím,že už máte zmáknutý , podle toho, co jste psali. Já bych to asi zkusila. I pleménko máte vybrané dobře, takže .....jo, jen se připravte na vzpouru a že si to budete muset sakra žehlit :-)
Zrzavci
napsal(a):
Nejsem velký zkušenec v kombinování pes a kočka, vždy jsem měla psy. Teď také po přestěhování se na venkov se k nám a našim ohařům přidružil mlaďounký kocourek a všechny nás adoptoval - resp. nám tak jako šéfuje :-) . No ale proč to píšu- před třemi měsíci jsme si přivezli z útulku další ohařku a................. jediný, kdo to těžce nesl byl právě kočičón. Ač klasický vesnický sekáč, venkovní kocour, s velkým sebevědomým, tak se prostě s příchodem nové psiny rozložil na prvočinitele. Urazil se a domů nešel poměrně dlouhou. Teď už mnohem lepší, novou ohařici si omotal kolem packy, ale.... trvalo to hodně dlouho a podle mýho to pořád ještě není úplně vyladěný. Už třeba přijde spát domů (se zimou odhaduju, že to bude lepší), už si třebas vyskočí na klín pro pomazlení.... ale ještě pořád to nemáme vyladěný, jak to bylo. To jen, abyste měli představu, že to může chvilku fakt trvat a to on je opravdu hodně sebevědomý a sebestředný stvoření. Napadá mě ale na druhou stranu, že třeba s kočičkou může dojít k tomu, že utvoří malý zvířecí pakt a třeba by ona získala kamaráda, těžko odhadnout. Musíte ale prostě počítat se vším a hlavně, jak je psáno, to řídit, což si myslím,že už máte zmáknutý , podle toho, co jste psali. Já bych to asi zkusila. I pleménko máte vybrané dobře, takže .....jo, jen se připravte na vzpouru a že si to budete muset sakra žehlit :-)
Chuďátko....ale on vám stejně zas časem všem začne znovu šéfovat, tedy doufám v to!
Zrzavci
napsal(a):
Nejsem velký zkušenec v kombinování pes a kočka, vždy jsem měla psy. Teď také po přestěhování se na venkov se k nám a našim ohařům přidružil mlaďounký kocourek a všechny nás adoptoval - resp. nám tak jako šéfuje :-) . No ale proč to píšu- před třemi měsíci jsme si přivezli z útulku další ohařku a................. jediný, kdo to těžce nesl byl právě kočičón. Ač klasický vesnický sekáč, venkovní kocour, s velkým sebevědomým, tak se prostě s příchodem nové psiny rozložil na prvočinitele. Urazil se a domů nešel poměrně dlouhou. Teď už mnohem lepší, novou ohařici si omotal kolem packy, ale.... trvalo to hodně dlouho a podle mýho to pořád ještě není úplně vyladěný. Už třeba přijde spát domů (se zimou odhaduju, že to bude lepší), už si třebas vyskočí na klín pro pomazlení.... ale ještě pořád to nemáme vyladěný, jak to bylo. To jen, abyste měli představu, že to může chvilku fakt trvat a to on je opravdu hodně sebevědomý a sebestředný stvoření. Napadá mě ale na druhou stranu, že třeba s kočičkou může dojít k tomu, že utvoří malý zvířecí pakt a třeba by ona získala kamaráda, těžko odhadnout. Musíte ale prostě počítat se vším a hlavně, jak je psáno, to řídit, což si myslím,že už máte zmáknutý , podle toho, co jste psali. Já bych to asi zkusila. I pleménko máte vybrané dobře, takže .....jo, jen se připravte na vzpouru a že si to budete muset sakra žehlit :-)
Jo a kočičón zařazuji do sbírky označení těchto nádherných zvířat!
rapotacka11
napsal(a):
Byla bych opatrná, všímavá a rázná.
víc psů je poněkud riziko.
U nás měli 3 psy a občas kocoura honili, což
jsem několikrát viděla. Paní si toho s údivem
všimla až po delší době.
To je na mě?
Mám ohaře už mnoho let, všichni - ti co byli od štěněte - vychováni k tomu, aby byli opatrovníci všeho živýho. Ti co přišli, vč. lozlovený němkyně od myslivců , k tomu, že nebudou honit, lovit, zabíjet. Stejně tak současná útulkajda. Vše co se mi zdá nad rámec hry velmi rychle utnu, nebojte.
fikovnice
napsal(a):
Chuďátko....ale on vám stejně zas časem všem začne znovu šéfovat, tedy doufám v to!
Ale jo, zmetek pekelná se právě před pěti minutami procedil do "přístavby", kde máme čistý zázemí na stavbě a kam zvířata prozatím nechodí. A dostat ho odtamtud..... :-) . Je to zmetek pekelná. Venku mi pak zatnul drápy do hlavy nad uchem - slušně to bolí.
Zrzavci
napsal(a):
Ale jo, zmetek pekelná se právě před pěti minutami procedil do "přístavby", kde máme čistý zázemí na stavbě a kam zvířata prozatím nechodí. A dostat ho odtamtud..... :-) . Je to zmetek pekelná. Venku mi pak zatnul drápy do hlavy nad uchem - slušně to bolí.
No to mi povídejte!!!
Moje sousedka, která se mi o kočičáky stará, když jsem pryč (vždy max. na pár dní), a trpí bohužel fakt hypochondrií, mi onehdá napsala:"Tak Elsa po mně nečekaně rafla! Do zápěstí. Kdyby překousla tepnu, byl by to tady masakr!" Tomu jsem se teda pousmála, ptž těch rafnutí mám tisíce a žádná z mých tří koček zatím nikdy nestiskla úplně napevno - jak si myslím, že by klidně stisknout mohli...
Jo, ale tady ta občasná rafnutí jsou fakt Elsinou specialitou... Kluci to nedělají... Elsa obzvláště tehdy, když někdo projeví příliš velké nadšení pro to, že ji zkusí česat. Ona to nenávidí, bohužel...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Zrzavci
napsal(a):
Nejsem velký zkušenec v kombinování pes a kočka, vždy jsem měla psy. Teď také po přestěhování se na venkov se k nám a našim ohařům přidružil mlaďounký kocourek a všechny nás adoptoval - resp. nám tak jako šéfuje :-) . No ale proč to píšu- před třemi měsíci jsme si přivezli z útulku další ohařku a................. jediný, kdo to těžce nesl byl právě kočičón. Ač klasický vesnický sekáč, venkovní kocour, s velkým sebevědomým, tak se prostě s příchodem nové psiny rozložil na prvočinitele. Urazil se a domů nešel poměrně dlouhou. Teď už mnohem lepší, novou ohařici si omotal kolem packy, ale.... trvalo to hodně dlouho a podle mýho to pořád ještě není úplně vyladěný. Už třeba přijde spát domů (se zimou odhaduju, že to bude lepší), už si třebas vyskočí na klín pro pomazlení.... ale ještě pořád to nemáme vyladěný, jak to bylo. To jen, abyste měli představu, že to může chvilku fakt trvat a to on je opravdu hodně sebevědomý a sebestředný stvoření. Napadá mě ale na druhou stranu, že třeba s kočičkou může dojít k tomu, že utvoří malý zvířecí pakt a třeba by ona získala kamaráda, těžko odhadnout. Musíte ale prostě počítat se vším a hlavně, jak je psáno, to řídit, což si myslím,že už máte zmáknutý , podle toho, co jste psali. Já bych to asi zkusila. I pleménko máte vybrané dobře, takže .....jo, jen se připravte na vzpouru a že si to budete muset sakra žehlit :-)
..naše tři kocky, ač se psem žili, příchod motýla odstonali a dávali mi to pěkně se.žrat..nicméně do týdne motýla přijmula I třetí kočka, která ho na počátku nesnášela.ze všech nejvíc....motýl je tak dlouho otravoval až to vzdali a v tu chvíli začal šefovat on jim a to napořád....budiž jim ke cti, že sice byli napučelý a odmítali se se mnou mazlit a komunikovat tak nějak povšechně, ale nikdy mu ani drápkem neublížil a že ho někdy bylo opravdu dost.....
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
..naše tři kocky, ač se psem žili, příchod motýla odstonali a dávali mi to pěkně se.žrat..nicméně do týdne motýla přijmula I třetí kočka, která ho na počátku nesnášela.ze všech nejvíc....motýl je tak dlouho otravoval až to vzdali a v tu chvíli začal šefovat on jim a to napořád....budiž jim ke cti, že sice byli napučelý a odmítali se se mnou mazlit a komunikovat tak nějak povšechně, ale nikdy mu ani drápkem neublížil a že ho někdy bylo opravdu dost.....
Jo přesně, on jim taky neublížil - neublíží. Ale nám to nechal sežrat velmi. Nebo takhle, mojí drahé půli ne, páč jemu je to jedno, ale já si to vypila do dna. O to víc, že jsem nechtěla, aby byl stranou.... Hm, on nově příchozí psici v podstatě neřešil, ale dávat to sežrat mně.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Zrzavci
napsal(a):
Jo přesně, on jim taky neublížil - neublíží. Ale nám to nechal sežrat velmi. Nebo takhle, mojí drahé půli ne, páč jemu je to jedno, ale já si to vypila do dna. O to víc, že jsem nechtěla, aby byl stranou.... Hm, on nově příchozí psici v podstatě neřešil, ale dávat to sežrat mně.
....ale velmi jsem si cenila toho, že ani jedna z nich nezačala cokoli v bytě ničit anebo značkovat na protest....a dneska si k nim ten pes může dovolit opravdu cokoli.....
Miriam33
XXX.XXX.227.129
fikovnice
napsal(a):
No to mi povídejte!!!
Moje sousedka, která se mi o kočičáky stará, když jsem pryč (vždy max. na pár dní), a trpí bohužel fakt hypochondrií, mi onehdá napsala:"Tak Elsa po mně nečekaně rafla! Do zápěstí. Kdyby překousla tepnu, byl by to tady masakr!" Tomu jsem se teda pousmála, ptž těch rafnutí mám tisíce a žádná z mých tří koček zatím nikdy nestiskla úplně napevno - jak si myslím, že by klidně stisknout mohli...
Jo, ale tady ta občasná rafnutí jsou fakt Elsinou specialitou... Kluci to nedělají... Elsa obzvláště tehdy, když někdo projeví příliš velké nadšení pro to, že ji zkusí česat. Ona to nenávidí, bohužel...
Připomnělo mi to, jak jsem synovi (17) nevěřila, že je na něj naše mladá kočka zlá. Takový kočičí mazel, co ho tahaj všichni, včetně malé čtyřleté dcerky. A přesvědčena, že zkrátka ten přehání a jen mu líp ukážu, jak ji chytit, tak když se k ní s obavou skláněl, jsem mu se smichem řekla, že jestli ho kousne, už nikdy to po něm nebudu chtít.
Pohladit ji mohl. Já mu to předvedla, kočka hodná, jakmile syn jen naznačil, že ji chce zvedat on, bleskurychle ho hryzla. Prý to tak dělá vždycky... A já do něho hucela, proč na kočku pořád volá, misto aby ji chňapl a odnesl
Miriam33
napsal(a):
Připomnělo mi to, jak jsem synovi (17) nevěřila, že je na něj naše mladá kočka zlá. Takový kočičí mazel, co ho tahaj všichni, včetně malé čtyřleté dcerky. A přesvědčena, že zkrátka ten přehání a jen mu líp ukážu, jak ji chytit, tak když se k ní s obavou skláněl, jsem mu se smichem řekla, že jestli ho kousne, už nikdy to po něm nebudu chtít.
Pohladit ji mohl. Já mu to předvedla, kočka hodná, jakmile syn jen naznačil, že ji chce zvedat on, bleskurychle ho hryzla. Prý to tak dělá vždycky... A já do něho hucela, proč na kočku pořád volá, misto aby ji chňapl a odnesl
Věřím Vám...
Ae u Elsy vím, jak se chová i k jiným lidem, třeba k jiné kamarádce, nebo i k té sousedce, když je u mě na návštěvě. Ta kamarádka mi doslova napsala:"Elsa občas chňapá, tak jsem na pozoru." I po mně chňapne, od ní mám nejvíc šrámů i škrábanců. I do krve mě třeba drápla na noze. Ale jsem u ní přesvědčena, že ublížit nechce a že do hloubky by nekousla. S tím škrábnutím je to spíš její hromotluctví a neohrabanost. Třeba se mi projde po nahých nohách, když ležím, uklouzne jí to a hned mám drápanec. Ale není to ve zlém. Už proto, že ona je fakt salámistka.
Zrzavci
napsal(a):
Nejsem velký zkušenec v kombinování pes a kočka, vždy jsem měla psy. Teď také po přestěhování se na venkov se k nám a našim ohařům přidružil mlaďounký kocourek a všechny nás adoptoval - resp. nám tak jako šéfuje :-) . No ale proč to píšu- před třemi měsíci jsme si přivezli z útulku další ohařku a................. jediný, kdo to těžce nesl byl právě kočičón. Ač klasický vesnický sekáč, venkovní kocour, s velkým sebevědomým, tak se prostě s příchodem nové psiny rozložil na prvočinitele. Urazil se a domů nešel poměrně dlouhou. Teď už mnohem lepší, novou ohařici si omotal kolem packy, ale.... trvalo to hodně dlouho a podle mýho to pořád ještě není úplně vyladěný. Už třeba přijde spát domů (se zimou odhaduju, že to bude lepší), už si třebas vyskočí na klín pro pomazlení.... ale ještě pořád to nemáme vyladěný, jak to bylo. To jen, abyste měli představu, že to může chvilku fakt trvat a to on je opravdu hodně sebevědomý a sebestředný stvoření. Napadá mě ale na druhou stranu, že třeba s kočičkou může dojít k tomu, že utvoří malý zvířecí pakt a třeba by ona získala kamaráda, těžko odhadnout. Musíte ale prostě počítat se vším a hlavně, jak je psáno, to řídit, což si myslím,že už máte zmáknutý , podle toho, co jste psali. Já bych to asi zkusila. I pleménko máte vybrané dobře, takže .....jo, jen se připravte na vzpouru a že si to budete muset sakra žehlit :-)
Mě zaujalo, jak na Vás byla jedna fenka nazlobená a uražená, když jí umřel nějaký psí kámoš. A ona si to vyložila tak, že jste psíka někde zašantročila...
Zajímalo by mě, zda by pomohlo ukázat psovi, že jeho kamarád umřel, prostě to mrtvé tělo.
fikovnice
napsal(a):
Mě zaujalo, jak na Vás byla jedna fenka nazlobená a uražená, když jí umřel nějaký psí kámoš. A ona si to vyložila tak, že jste psíka někde zašantročila...
Zajímalo by mě, zda by pomohlo ukázat psovi, že jeho kamarád umřel, prostě to mrtvé tělo.
Zajímalo by mě, zda by pomohlo ukázat psovi, že jeho kamarád umřel, prostě to mrtvé tělo.
Já si myslím, že jo, že to pes pochopí. Mívali jsme dřív psi většinou po dvou, když jeden z nich přirozeně pošel stářím, tak ten druhý s tím byl smířený, nijak ho nehledal. Když jsme jednoho z nich museli dát uspat, a následně to tělo druhý pes viděl, byl u pohřbívání, tak to bylo taky v pohodě. Ale třeba když jsme nechali uspat předchozího psa, tak u toho současný pes nebyl, ani jeho tělo neviděl, a dooost dlouho ho potom hledal a nechápal, kde je. To bylo něco na mě. Pokaždé když jsem vyšli z baráku na zahradu, tak pes lítal po zahradě, kňučel, obíhal všechna ta místa, kde druhý pes lehával a nechápavě koukal na mě, kde jako je...
marcelaamax
napsal(a):
Zajímalo by mě, zda by pomohlo ukázat psovi, že jeho kamarád umřel, prostě to mrtvé tělo.
Já si myslím, že jo, že to pes pochopí. Mívali jsme dřív psi většinou po dvou, když jeden z nich přirozeně pošel stářím, tak ten druhý s tím byl smířený, nijak ho nehledal. Když jsme jednoho z nich museli dát uspat, a následně to tělo druhý pes viděl, byl u pohřbívání, tak to bylo taky v pohodě. Ale třeba když jsme nechali uspat předchozího psa, tak u toho současný pes nebyl, ani jeho tělo neviděl, a dooost dlouho ho potom hledal a nechápal, kde je. To bylo něco na mě. Pokaždé když jsem vyšli z baráku na zahradu, tak pes lítal po zahradě, kňučel, obíhal všechna ta místa, kde druhý pes lehával a nechápavě koukal na mě, kde jako je...
To muselo být hrozné, to bych také těžko dávala...