
Stafordšírský bulteriér s PP

Prodám Stafordšírského bulteriéra - Hledáme nový milující domov pro našeho...
11999 Kč
Zdravím, nechtěla jsem zakládat nové vlákno, ale asi neumím hledat a nic podobného jsem zde nenašla, tak tedy zakládám .
Určitě už jsem tu kolikrát psala, že má fena problém s veterinou. Fena jinak není žádný stresař, je hodně temperamentní, impulzivní (nebo jak lépe to popsat), rychlá, akční, kdykoli připravena k akci, prostě trochu blázen temperamentní. Ale ne bázlivá, ne stresař. I při tréninku hodně pracujeme se sebe kontrolou. Kámen úrazu je ale veterina, kde už to je asi za hranou, a já mám pocit, že se to poslední dobou ještě zhoršuje a je potřeba s tím něco dělat, ale tak nějak úplně nevím jak na to.
Jinak na veterinu jsem chodili od štěněte, chodili jsme tam i "jen tak", pro pamlsek, pro pohlazení, když jsem šla s druhým psem, tak jsem ji brala cvičně taky. Bylo to úplně v pohodě, miluje lidi a na veterině byla v sedmém nebi, nějaké očkovaní atd. neřešila. Problém nastal po tom úrazu, kdy měla fena opařená záda a dost si vytrpěla. Myslím, že si to nějak spojila i přímo s tou situací, kdy ji nebylo dobře a jeli jsme na pohotovost. Pak jsme v tu dobu jezdili na veterinu téměř denně, a už se to jen nabalovalo. Ošetřovali ji to tam, dostávala injekce, kapačky, a do toho na tom byla v jednu chvíli opravdu hodně blbě... Myslím, že tomu moc nepomohlo ani to, že jsem ji tam jednou (poprvé a naposledy) nechala samotnou na kapačce, v té chvíli, kdy na tom byla fakt zle, tím se to ještě zhoršilo. No a od té doby je fena na veterině prostě totálně ve stresu. Už je asi jedno, čím to začalo, no ale teď co s tím.
Hned potom jsme na veterinu zase jezdili "jen tak", nebo jsme se jen prošli kolem a zase jeli domů, případně nakoukli do čekárny, zvážili a čau.. Jenže ani tak se to nelepšilo. Já jsem v těch situacích v klidu, snažím se chovat normálně, fenu nechlácholit, nelitovat a snažím se jí říkat, co v tu chvíli dělat. Jenže ona už je prostě mimo a nemá smysl po ní něco chtít.
Vypadá to aktuálně tak, že jakmile vylezeme z auta tak se fena klepe, zrychleně dýchá, je vystresovaná a uklidňuje se tím, že běhá do kolečka, případně se snaží kousat do vodítka, kňučí, vydává zvuky, skáče na mě. Není schopná se na chvíli zastavit a uklidnit. Vevnitř je malá čekárna, kam už s ní ani nechodím, většinou čekáme venku (čeká tam tak spousta lidí). Zkouším se s fenou pohybovat, chodit, zkoušela jsem jí brát hračku na uklidnění, prostě odvést pozornost jinam, ale ten stres je silnější. Další věc, kterou tam ve stresu předvádí je to, že řve na psy. I když to jinak nedělá. Jakmile z ordinace vyjde někdo se psem, tak na něj prostě ječí.. . Ventiluje ten stres... Chová se jako naprostý asociál a vypadá to, jako bychom byli poprvé v životě někde v civilizaci... V tu chvíli je zbytečné s ní jakkoli pracovat, ale to je zbytečné už od chvíle, kdy stojíme na parkovišti. Nepomáhá ani jít se projít kousek jiným směrem a zase odjet domů. Jinak pak do ordinace fena sama vběhne, na jednu stranu má radost, že vidí lidi, že na ní sahají, že jí hladí, všímají si jí, ale na druhou stranu je tam pořád ten obrovský stres, takže pořád zrychleně dýchá a pohybuje se. Ošetření jako takové ji vyloženě nevadí, ale ten stres je tam už proto, že je na veterině. Naposledy když jsem s ní zůstávala na kapačce, tak nás nechali samotné v místnosti, fena dostala pelíšek, já seděla u ní, a téměř po celou dobu trval ten stres, třes, dýchání, trvalo fakt dlouho, než se uklidnila a byla schopná si v klidu lehnout...
Napadá Vás někoho, jak s tím pracovat dál? Já už fakt nevím. Můžeme se v místě té veteriny kolem klidně hodinu pohybovat, lítat s hračkou, cvičit, jít na procházku, ale jakmile se pak přiblížíme na "místo činu" tak jsme zase tam, kde jsme byli. A úplně na rovinu - řeším to tak, že to chci mít co nejrychleji za sebou a zmizet , což samozřejmě není řešení, to je mi jasné. Ale kolikrát tam čekáme dlouho a ani čas nic neřeší, spíš naopak... Při většině běžných veterinárních záležitostí mám možnost nechat fenu ošetřit doma, což ale taky není úplně řešení... Nepomáhá ani když mám s sebou i druhého psa, který je při čekání na veterině naprosto v klidu a v pohodě. Opravdu si nevím rady, v téhle situaci nejde začít nějak od začátku, nejde to ani nějak nadávkovat postupně, přibližovat se...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jestli máte možnost ošetření doma, tak ji nestresujte a nechoďte tam. Třeba za čas zapomene, i když o tom pochybuju. A když se vyskytne něco, co doma nevyřešíte, tak
to holt vydrží.
Uživatel s deaktivovaným účtem
je možné normálně psa nasedovat. dát sileo, diazepam, gabapentin... není to ostuda ani nic, co by dále vadilo.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jestli máte možnost ošetření doma, tak ji nestresujte a nechoďte tam. Třeba za čas zapomene, i když o tom pochybuju. A když se vyskytne něco, co doma nevyřešíte, tak
to holt vydrží.
Jo, já jsem to takhle právě řešila doteď. I očkování jsme řešili doma. Dneska jsem tam byla s fenou po dlouhé době, především proto, že jsem tam potřebovala se psem, tak jsem to vzala při jednom. A právě to po té pauze bylo snad horší než když dřív.
Jinak jsem to brala přesně tak, jak říkáte. Když to není nutné, chodit tam nebudeme, a když to nutné bude, tak to bude muset přežít. Jen ve mně pořád hlodal červíček, jestli by se s tím nedalo nějak pracovat a udělat jí to příjemnější, jenže asi je to fakt moc silné...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
je možné normálně psa nasedovat. dát sileo, diazepam, gabapentin... není to ostuda ani nic, co by dále vadilo.
Ten sileo gel mi radila i chovatelka, ne ve smyslu ho použít jednorázově když je to neodkladně nutné, ale používat pravidelně před návštěvou veteriny. Že pak působí i tak, že dokáže ten stres odbourat a dá se s tím právě dál pracovat. Fakt to tak funguje? Nebo to je prostě jen jednorázové utlumení?
Uživatel s deaktivovaným účtem
marcelaamax
napsal(a):
Ten sileo gel mi radila i chovatelka, ne ve smyslu ho použít jednorázově když je to neodkladně nutné, ale používat pravidelně před návštěvou veteriny. Že pak působí i tak, že dokáže ten stres odbourat a dá se s tím právě dál pracovat. Fakt to tak funguje? Nebo to je prostě jen jednorázové utlumení?
ano, všechny tyto látky fungují i tak, že pokud majitel chce, lze to použít jako součást nějaké behaviorální terapie
nebo se to používá jednorázově, prostě podle vkusu každého soudruha.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
ano, všechny tyto látky fungují i tak, že pokud majitel chce, lze to použít jako součást nějaké behaviorální terapie
nebo se to používá jednorázově, prostě podle vkusu každého soudruha.
Pak by šel použít na toho špice vedle ( strach obojek )
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Pak by šel použít na toho špice vedle ( strach obojek )
samozřejmě, ale to už vyžaduje trochu mozek na straně majitele, není to zázračný nástroj, jakože dám sileo, nandám obojek a dále se tvářím, že mám normálního psa.
musel by tam být stejně ten nácvik, ale látky tlumící úzkost umožňují ten první krok (pes v klidu) i v případech, že prostě pes v klidu není bez ohledu na délku působení nebo vzdálenost stresoru.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
ano, všechny tyto látky fungují i tak, že pokud majitel chce, lze to použít jako součást nějaké behaviorální terapie
nebo se to používá jednorázově, prostě podle vkusu každého soudruha.
A je v těch třech lékách nějaký rozdíl? Dá se říct, co z toho je nejlepší? Nejšetrnější? Zas vzhledem k tomu, že řešíme ještě nějaké gastro problémy, tak se mi moc nechce cpát do feny nějaké léky, ale asi bych něco z toho pořídila pro případ nouze, kdy na tu veterinu fakt budeme muset.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Já mám skvělou zkušenost s Alavis Calming, podobných přípravků je víc (Aptus Relax, Zylkene). Nejde o sedaci, jde právě jen o zklidnění a - jak to říci - odstranění top stresu, pes začne dýchat a fungovat normálně. Zkusila bych nejdřív tohle, před odjezdem na veterinu podat feně jeden z těchto přípravků, cvičně zajet na vet a viděla byste.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Vím, že mi povíte, že jsem debull, ale já megý vezmu do náruče, když se bojí. Nesu, nesu, najednou se podívá divně jako "dál nejdeme", tak nejdeme, no. Potřetí už šla sama. My jsme takhle rozmazlené. Ona mě chrání před... nevím čím :D a já ji před bebí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
A nezkoušeli jste jinou veterinu? Tohle jsem poradila pánovi od nás, kterému psa zmasakroval nějaký pseudo bull, kousance, vnitřní zranění, zlomenina... Vytrpěl si to u vet hodně a pak totální zásek a amok neslyším, nevidím, když tam měl jít na očkování. Šli jinam, předem po domluvě drbačka, jásání, pamlsky nonstop. Připlatil si a měli na to hodinu. Pes to dal úplně v klidu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Vím, že mi povíte, že jsem debull, ale já megý vezmu do náruče, když se bojí. Nesu, nesu, najednou se podívá divně jako "dál nejdeme", tak nejdeme, no. Potřetí už šla sama. My jsme takhle rozmazlené. Ona mě chrání před... nevím čím :D a já ji před bebí.
No u nás je to v takové míře, že ani náruč nepomůže. Když jsem s ní čekala venku na lavičce, tak jsem ji zkoušela brát na klín, efekt nic moc, navíc pro ni je fakt těžký v tu chvíli být v klidu a nehýbat se. Občas si ji z veteriny rovnou ze stolu nesu v náručí, to spíš tak jako z mojí pohodlnosti, abychom rychle proběhly mezi těmi lidmi, co venku čekají, a rychle zmizely, samozřejmě za doprovodu řevu feny, protože jakmile vylezeme ven, tak zase upouští páru tím, že ječí na všechny psy.... A pak taky často tam lidi stojí dost blbě, že otevřete dveře z recepce a hned za dveřmi stojí pes...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A nezkoušeli jste jinou veterinu? Tohle jsem poradila pánovi od nás, kterému psa zmasakroval nějaký pseudo bull, kousance, vnitřní zranění, zlomenina... Vytrpěl si to u vet hodně a pak totální zásek a amok neslyším, nevidím, když tam měl jít na očkování. Šli jinam, předem po domluvě drbačka, jásání, pamlsky nonstop. Připlatil si a měli na to hodinu. Pes to dal úplně v klidu.
Jo, byli jsme na několika jiných veterinách - bez efektu. Ono totiž v době, kdy jsme řešili ten úraz, tak jsme poprvé letěli na pohotovost, jinam než chodíme běžně na veterinu, pak jsme docházeli pravidelně normálně k nám, a do toho jsme ještě dvakrát museli zase na úplně jinou veterinu (na té naší zrovna nebyli), tam nám navíc moc nepomohli a nechali to právě zajít do stavu, kdy se fena do dalšího dne fatálně zhoršila...
No a teď nevím, jak pozná, že jsme na veterině, asi prostě to prostředí, pach? Ale vyvádí i na veterině, na které nikdy předtím nebyla.
Šli jinam, předem po domluvě drbačka, jásání, pamlsky nonstop. Připlatil si a měli na to hodinu. Pes to dal úplně v klidu.
Mně právě připadá, že už ani tenhle přístup to u nás nezachrání. Protože už je to dlouho, feně se tam fakt už hoodně dlouho nic hrozného nebo nepříjemného nestalo. Naopak jsou tam na ni všichni milí, hodní, příjemní, pamlsky taky nabízejí - a je to asi jediné místo na světě, kde si fena nevezme pamlsek. Ona je jinak popelnice, ale na veterině ani před ní pamlsek nepozře, ani ode mě. Což je pro mě právě i ukazatelem, že je to hodně špatný, a že ten stres je fakt velkej.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Nejsou blbí, poznají veterinu na sto honů. A taky emoce paničky, asi se chová jinak, než když se jede na výlet či výcvik.
Já bych zkusila feně šoupnout ten antistresor nižší kategorie na zkoušku, nenechala bych ji před veterinou nějak skotačit s míčkem nebo tak něco. Nechat ji zavřenou v autě, v kleci, max předtím vyvenčit. A vzít ji pak šupem do ordinace.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Taky jsem chtěla poradit jinou veterinu, mě to u reaktivniho psa dost pomohlo. Na veterine sice nikdy nic špatného nezažil ale z principu se tam vždycky rozslintal, vrcel na ostatní kdokoliv na něj jen promluvil, ošetření rovnalo se košík, primacknout ke zdi a ošetřovat. Mě by neublížil, což mi ostatně dokázal když jsem mu stourala v živé raně a cistila ji - ani nezabrucel, maximálně vzal moji ruku opatrně do zubů a odtahl ji od pacicky jakože "mámo bolí mě to, prosím nech toho". Nicméně na veterine by klidně vraždil protože cizí lidi, smrad veteriny, stres ostatních psů apod.
Letos jsme začali jezdit jinam a nevím, jestli je to i tím, že pes o něco dospěl, začal jezdit i na výstavy kde ho osahava rozhodčí, nebo je to prostě změnou prostředí, ale každopádně se tam chová velmi slušné a nechá se vesměs ošetřit bez větších keců, i když se snaží uhnout, zbytečně nevyjizdi do útoku.
Ale když to u vás nepomáhá, napadlo mě, kdyby tam šla třeba s přítelem? Jestli i vase přítomnost nemůže být spoustec toho spojení veterina - bolest.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Když měly naše dvě vet dovolenou, byla tam nějaká mladá parta dr. a megý
se v čekárně sekla a řekla - odnes mě ocaď.
Mladá dr. se jí bála, měla jí dát jen injekci, vystresovala by naráz okres.
Ta energie tam prostě byla jiná a pes věděl dřív než já, že to není ok.
Jsou takové věci mezi nebem... jmenují se zvířata.
Když přemýšlím, co kde problémy, není obvyklá pohoda, pes okamžitě přebírá velení. V situaci, kdy se bojí, je výsledek velmi blbý.
Chce to jet do lázní.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Taky jsem chtěla poradit jinou veterinu, mě to u reaktivniho psa dost pomohlo. Na veterine sice nikdy nic špatného nezažil ale z principu se tam vždycky rozslintal, vrcel na ostatní kdokoliv na něj jen promluvil, ošetření rovnalo se košík, primacknout ke zdi a ošetřovat. Mě by neublížil, což mi ostatně dokázal když jsem mu stourala v živé raně a cistila ji - ani nezabrucel, maximálně vzal moji ruku opatrně do zubů a odtahl ji od pacicky jakože "mámo bolí mě to, prosím nech toho". Nicméně na veterine by klidně vraždil protože cizí lidi, smrad veteriny, stres ostatních psů apod.
Letos jsme začali jezdit jinam a nevím, jestli je to i tím, že pes o něco dospěl, začal jezdit i na výstavy kde ho osahava rozhodčí, nebo je to prostě změnou prostředí, ale každopádně se tam chová velmi slušné a nechá se vesměs ošetřit bez větších keců, i když se snaží uhnout, zbytečně nevyjizdi do útoku.
Ale když to u vás nepomáhá, napadlo mě, kdyby tam šla třeba s přítelem? Jestli i vase přítomnost nemůže být spoustec toho spojení veterina - bolest.
Mně se třeba na veterině hrozně zlepšil pes. On teda nikdy neměl problém s čekáním tam, to byl vždycky v klidu, a byl vlastně v pohodě i vevnitř, do té doby, než ho šel někdo prohlížet, ošetřovat, pak už v pohodě nebyl. Nebyl teda agresivní, ale uhýbal, nechtěl na sebe nechat sáhnout. Vždycky jsem ho musela přidržet, on ztuhnul a nějak jsme to zvládli, i když někdy to byl trochu boj. No a teď si uvědomuju, že v jeho 7 letech najednou veterinu zvládá celkem s přehledem, a už tam není tak mimo, že by nedýchal a dělal, že neexistuje, ale je tam mnohem víc uvolněnější, celkem v pohodě. A ani nevím jak a kdy se to stalo . Ale u feny je to jiný, tam je ta špatná zkušenost a myslím, že nějaké zlepšení jen tak nehrozí.
Ale když to u vás nepomáhá, napadlo mě, kdyby tam šla třeba s přítelem? Jestli i vase přítomnost nemůže být spoustec toho spojení veterina - bolest.
S přítelem je to bohužel stejné, ne-li horší. Navíc on na to nemá nervy, pochopení, takže to je pak o tom, že je na ni protivnej, snaží se ji nesmyslně nutit aby seděla, byla ticho, i když to nikam nevede a fena se pak ještě víc přetáčí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Taky bych vyzkousela ji predem neco dat. Ted uz ano. Ona ma duvod, tohle neni zadna rozmachanost z jeji strany
Mam vyzkouseny aptus relax - na doporuceni a v jine situaci teda, ale myslim si, ze pomohl.
Aspon pro zacatek.
jinak - me se teda nelibi takove to zdrzovani se pred veterinou, "cekani" na uklidneni - si myslim, ze to ma presne opacny ucinek. Ze ten stres jen a jen roste.
Svoje psy nechavam v aute, dokud nejsou na rade. Je to lepsi vlastne pro vsechny jsou moc velci...
Ale neni duvod, aby museli cekat v cekarne. K cemu je to dobre? Akorat se tam neco semele prip. neco chyti
Veti jsou s tim taky v pohode-vsude- jen kyvnou - dojdete si pro ne a prijdte rovnou do ordinace.
A co teda casto meni nazor psu na veterinu obecne jsou - rehabky. Masaze, voda, cviceni s odmenama.
Aspon vsichni moji psi to zboznuji a do ordinace leti smykem.
Díky všem za tipy, zkusím pro začátek ten Aptus nebo Alavis a uvidíme.
jinak - me se teda nelibi takove to zdrzovani se pred veterinou, "cekani" na uklidneni - si myslim, ze to ma presne opacny ucinek. Ze ten stres jen a jen roste.
Svoje psy nechavam v aute, dokud nejsou na rade. Je to lepsi vlastne pro vsechny jsou moc velci...
Ale neni duvod, aby museli cekat v cekarne. K cemu je to dobre? Akorat se tam neco semele prip. neco chyti
Jojo, tohle je pravda, čím dýl se čeká, tím je to horší. Jenže bohužel to někdy jinak nejde. Není to tak, jakože já bych tam just chtěla čekat dlouho, aby se fena uklidnila nebo tak, mně je jasný, že se neuklidní, naopak. Když tam s ní jdu, tak se snažím objednat na čas, a pak se čeká fakt chvíli. Ale ne vždycky to jde. Nechodím do čekárny, čekám venku a bokem kousek dál od ostatních..Čekání v autě už máme taky za sebou , sice je fena normálně zvyklá kdekoli v autě počkat, v klidu, jenže na parkovišti u veteriny už prostě ví . A je o trochu lepší, když se může hýbat, když s ní venku chodím, než když má být v autě v klidu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Petrahei
A co teda casto meni nazor psu na veterinu obecne jsou - rehabky. Masaze, voda, cviceni s odmenama.
Tohle můžu na 100 % potvrdit z vlastní zkušenosti.
Uživatel s deaktivovaným účtem
A je o trochu lepší, když se může hýbat,
a rvat po psech?
ne, to auto neni samospasne, ale chozeni pred veterinou jeste zadneho psa moc neuklidnilo, no...
jen nazor, nemusite me brat vazne.
ale v kazdem pripade, ty doplnky na zklidneni se davaji drive, nez se pes dostane do tocek a idealne se nechava v klidu zavreny, aby to melo cas zabrat.
jak uz fuci - je pozde to davat
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A je o trochu lepší, když se může hýbat,
a rvat po psech?
ne, to auto neni samospasne, ale chozeni pred veterinou jeste zadneho psa moc neuklidnilo, no...
jen nazor, nemusite me brat vazne.
ale v kazdem pripade, ty doplnky na zklidneni se davaji drive, nez se pes dostane do tocek a idealne se nechava v klidu zavreny, aby to melo cas zabrat.
jak uz fuci - je pozde to davat
Jo já vám rozumím, jak to myslíte. Ale ona je tryskomyš a ten pohyb ji fakt aspoň trochu uklidňuje. V autě řve na psy taky - parkoviště není přímo před ordinací, nedá se tam zajet, je kousek dál, a okolo chodí právě dost lidí se psy, takže na ně řve i z toho auta.
S těmi doplňky to pak můžu zkusit, ji nechat v autě, a uvidíme.
Nevím, zda nepadlo. Každopádně existuje možnost tréninku ošetření se souhlasem, též kooperativní péče. Já jsem absolvovala tento kurz u Kristýny Dostálkové (online), nabízí jej online i naživo také Radecha Spudilová, já na to mám zrovna zaměřené téma absolventské práce.
Princip je jako ukazuje František Šusta např. při učení vystavování psů, keři z nějakého důvodu získali pocit, že nechat se prohlédnout je ohrožuje.
Mám fenu se strachovkou, nejvíc při ošetření řešila veterináře. Starší fena nikdy problém s ošetřením neměla, udělala jsem vždy co jsem potřebovala, veterinářku měl ráda, jako všechny lidi. Bohužel pak přišlo srdeční selhání a následující 3/4 rok jsme strávily na veterině různými procedurami, včetně odebírání krve, dost času. A vypěstovala se velká nechuť k ošetření.. díky tomuhle jsme to aspoň trochu uchránili, že se nedostala do paniky.
jana.jenickova
napsal(a):
Nevím, zda nepadlo. Každopádně existuje možnost tréninku ošetření se souhlasem, též kooperativní péče. Já jsem absolvovala tento kurz u Kristýny Dostálkové (online), nabízí jej online i naživo také Radecha Spudilová, já na to mám zrovna zaměřené téma absolventské práce.
Princip je jako ukazuje František Šusta např. při učení vystavování psů, keři z nějakého důvodu získali pocit, že nechat se prohlédnout je ohrožuje.
Mám fenu se strachovkou, nejvíc při ošetření řešila veterináře. Starší fena nikdy problém s ošetřením neměla, udělala jsem vždy co jsem potřebovala, veterinářku měl ráda, jako všechny lidi. Bohužel pak přišlo srdeční selhání a následující 3/4 rok jsme strávily na veterině různými procedurami, včetně odebírání krve, dost času. A vypěstovala se velká nechuť k ošetření.. díky tomuhle jsme to aspoň trochu uchránili, že se nedostala do paniky.
Jenže u nás nastává ta panika daleko dříve před osetrenim, a i v případě, ze nakonec k ošetření nedojde. A vlastně ani není hlavní problém to ošetření; jak jsem psala, ona je pak ráda, ze jsou tam lidi, ze ji hladí (veterináři), sama k nim jde… jen je to porad takové ze sama neví, co je silnější, jestli ta láska k lidem, a nebo ten stres. Ale souvisí to s tím prostředím hlavně, ne s osetrenim. Když ji ten samý člověk, který je na veterine, přijede ošetřit domů, tak je to v pohodě.
Uživatel s deaktivovaným účtem
na cbd kapky ses dívala?
" Ale souvisí to s tím prostředím hlavně, ne s osetrenim. "
ale přes ošetření by se na to také dalo jít
marcelaamax
napsal(a):
Jenže u nás nastává ta panika daleko dříve před osetrenim, a i v případě, ze nakonec k ošetření nedojde. A vlastně ani není hlavní problém to ošetření; jak jsem psala, ona je pak ráda, ze jsou tam lidi, ze ji hladí (veterináři), sama k nim jde… jen je to porad takové ze sama neví, co je silnější, jestli ta láska k lidem, a nebo ten stres. Ale souvisí to s tím prostředím hlavně, ne s osetrenim. Když ji ten samý člověk, který je na veterine, přijede ošetřit domů, tak je to v pohodě.
Jenže tam to kooperuje všechno se vším a právě proto doporučuji tenhle kurz, kde je v průběhu mj. několik webinářů, kde rozebírá vliv různých faktorů. Nejvíce práce dá přenést princip do různých prostředí. Začíná se doma, následně třeba na procházce, na rušnějších místech, následně se teprve trénuje v prostředí veteriny a to ani nemusí být v ordinaci, stačí čekárna.
Z hlediska strachu z prostředí u veteriny často stres zvyšuje fakt, že pes nemá možnost cokoliv řídit, jakkoliv ovlivnit rychlost různých zásahů a neví, co přijde. Princip kooperativní péče je o tom, že pes ví, co přijde, může "říct", jak rychle to proběhne a taky se učí i fixace takovým způsobem, že je pes nemá naučené s tím, že to je něco nepříjemného.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Myslím, že veterina obecně na psy nějak působí. Jo jsou pejsové, co se vysloveně těší, jsou pejsové salámisti, ale jinak si myslím, že je více méně ve stresu každý pes a nemusí se to projevovat nějakými bouřlivými projevy, může se to projevovat nenápadně , třeba tak, že pes, který miluje všechny psy a na všechny reaguje, tak na veterině sedí a nikoho si nevšímá a to beru jen nějaké běžné úkony, jako je očkování.
A co potom pes, který na veterině opravdu zažíval něco hodně nepříjemného nebo bolestivého. Já se snažím psy nepolidšťovat, ale vždycky se snažím vžít do toho, jak bych to cítila já. ...ne teď když jsem dospělá a kdy i nějakou bolest při ošetření vydržím, protože mám z toho rozum a vím, že je to potřeba. Ale když jsem byla dítě?? Opravdu malému dítěti to člověk nevysvětlí, že je to pro jeho dobro.
Znám psy, kteří i po nepříjemných úkonech u veterináře, nemají s veterinou problém. Moje ovčanda jako štěně prodělala parvovirózu, na veterině jsme byli denně, denně do ní píchali injekce. No nevím jestli je to tím, ale dostat jí později na veterinu na očkování, tak to už bylo na asistenci zdatného ošetřovatele. Dostat jí do čekárny bylo sci-fi....my to vzdali a celý její život jezdil veterinář k nám domů.
Gina naopak měla období, kdy jen co vylezla z auta, tak vychylovala totál na psy, co tam čekali. Jako jít čekat do čekárny, pokud tam byl nějaký pes, to bylo sci-fi a čekání venku - ostuda. Jako třeba na očkování jsem jela na 3x...vylezli jsme z auta, Gina zblejskla psa, dostala amok...já jí naložila a jeli jsme domů. Naštěstí to bylo jen nějaké její období...doznívající puberta. Jako dneska taky reaguje na pejsky na veterině, ale je to na pohodu, úplně v klidu můžeme čekat v čekárně plné zvířat.
Žádnou radu nemám, ale vím, jak je frustrující, mít psa, co na veterině...resp. při čekání až budeme na řadě, vyvádí.
Je to na pytel samozřejmě z toho důvodu, že člověk fakt vypadá, jako že má na vodítku nevychovaného psího spratka a pak taky chce samozřejmě nějak pomoci psu, aby z toho nebyl tak vystresovaný.
Tak jen přeju, aby se to povedlo nějak zvládnout.....
Tak jen pro info - zkoušela jsem dvakrát ten Alavis calming, vzala jsem ten extra. Musím říct, že je vidět, že nějaký účinek to určitě má, ale spíš v takových těch běžnějších, ne tak vyhrocených situacích - tam jsem na feně viděla, že je klidnější. Například před cestou autem, kdy je jindy fena celkově hrozně nadšená, skáče, lítá, tak po tom Alavisu byla v klidu, jako úplně v klidu, jakoby se ani nikam nejelo. Ale ta veterina je velké sousto, a tam teda bez efektu, i když jsem dala dvojnásobnou dávku, jak doporučují při zvýšeném stresu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jste jela na veterinu jen v rámci tréninku nebo rovnou na nějaké ošetření? Vyváděla i zavřená v autě? Velké sousto to určitě je, dál držím palce, ať něco vymyslíte. Nebo skončíte na psích rehabkách, psům se tam něco v hlavě posune a opravdu začnou i veterinu brát jinak. Jenže, kde na to brát.
Uživatel s deaktivovaným účtem
bych mozna necekala vysledek po prvnim pouziti....
Jo já tomu určitě ještě šanci dám, budu to zkoušet dál.
Poprvé to bylo v rámci tréninku, kdy jsem jen věděla, ze pojedu okolo, a tak jsem si řekla, ze to zkusím. S předstihem jsem dala tabletu, prijemne mě překvapilo, ze jsem viděla efekt. Ale jen do te doby, než jsme přijeli na veterinu. Tam jsem zastavila ještě kousek dal od parkoviště a chvíli seděla v aute. Jen co jsme tam přijeli, tak se fena začínala klepat, po chvíli i zvukově vyjadřovat. Akorát jsem ji vzala na rychlovku vyvencit, druhým smerem od veteriny, a i tak vyvadela, protože proste ví. Víc jsem to nehrotila a odjeli jsme. Podruhé to bylo dneska, a to byla “akutka” a proste jsem musela jet… tak jsem zkusila rovnou dvojitou dávku, jeste s rozestupem cca 20ti minut, abych třeba i vychytala dobu působení. No a tam nebyl prostor na nic, proste jsme tam museli chvíli počkat - a byla to klasika. A fena teda na te veterine jde i přes bolest, protože doma mi druhy den fest kulhala, i po klidovém režimu, a na te veterine se opět nezastavila a po kulhani ani památky. Teda zas jen do doby, než jsme prijeli domu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tak hlavně, aby se našla příčina kulhání. Pokračovala bych v Calmingu, až budete muset zase jet. Potěšilo mě, že jste alespoň nějaký efekt viděla, že si nevymýšlím, že to může aspoň částečně zabrat.