Uživatel s deaktivovaným účtem

Nevím jak starý je pes a co je to za plemeno, ale obecně...pokud nemám přivolání, tak bych měla mít psa jištěného šňůrou..stopovačkou, abych si mohla splnění povelu vynutit. A samozřejmě to přivolání trénuju.
Pokud se výhradně jedná o moment, kdy pes VÍ, že bude připnut na vodítko a snaží se tomu vyhnout, tak o to víc to přivolání trénovat, třeba i s tím, že občas psa na vodítko připnu..,kousek popojdeme a pak ho zase vypustím.
Pokud je pes rozjívený puberťák..,tak někteří si opravdu s páníčkem na honěnou zahrají...nehoňte psa, ale začněte utíkat opačným směrem.,,radostně...třeba začne honit on vás.
"Pokud je pes rozjívený puberťák..,tak někteří si opravdu s páníčkem na honěnou zahrají...nehoňte psa, ale začněte utíkat opačným směrem.,,radostně...třeba začne honit on vás."
To je dobrá rada, tohle jsem zrovna nedávno udělala v lese. Vypadalo to, že nikde nikdo, tak jsem Malinu pustila. Jenže on tam nakonec houbař byl a Malina hnala k němu začala štěkat a když na zavolání nereagovala, tak jsem prostě začala utíkat pryč a hned byla u mě .
Uživatel s deaktivovaným účtem

Trickyvoo
napsal(a):
"Pokud je pes rozjívený puberťák..,tak někteří si opravdu s páníčkem na honěnou zahrají...nehoňte psa, ale začněte utíkat opačným směrem.,,radostně...třeba začne honit on vás."
To je dobrá rada, tohle jsem zrovna nedávno udělala v lese. Vypadalo to, že nikde nikdo, tak jsem Malinu pustila. Jenže on tam nakonec houbař byl a Malina hnala k němu začala štěkat a když na zavolání nereagovala, tak jsem prostě začala utíkat pryč a hned byla u mě .
Jo rada dobrá, vyzkoušená, fungující, pokud má člověk normálního psa.,.pokud máte psa jako byl můj afgán, jako je moje pyrenejka, tak situace vypadá tak, že vy běžíte na opačnou stranu a děláte opičky a pes v tom lepším případě (afgán) kouká, hluboce se stydí, že má takovou paničku a snaží se dělat, že k vám nepatří a v horším případě (pyrenejka) tak tý je to šumák a pokračuje svým směrem a tak nakonec běžíte vy za ní. Ale u ostatních psů mi to fungovalo.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mame
napsal(a):
Dobrý den,
potřebuji radu. Můj oes se nechce nechat chytit. Jsme na procházce, vše v pohodě, nosí míček, poslouchá. Najednou, ale dojdeme do bodu, kde jí cca chytám a dávám na vodítko, a nechce. Míček jí je jedno, pamlsky jsou jí jedno, všechno. Co dělat?
Blbě zajetý stereotyp. Přivolávejte průběžně, dávejte na vodítko průběžně na vycházce, měňte trasy, rozbourejte špatně naučené chování, změňte bod, kde ji "chytáte". Jak na to? Třeba dám fenu na vodítko už dřív, projdeme tím "bodem", otočíme se na patě a vracíme se na procházku. Volno a šikovná, jdeme ještě pocourat. Balonek ani pamlsek nesmí být úplatek, má to být odměna za splněný povel. Takže bych si klidně i pomohla dlouhou šňůrou, nedala bych fence šanci k neúspěchu.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Byste měli vidět ty komedie s pubertálním 10 m dobrmanem na dočasce, když se mělo jít domů. Držel se mě jako klíště, ale ve vzdálenosti, kdy jsem po něm prostě nestihla skočit. Ono to bylo v podstatě u nohy, ale on samozřejmě věděl a byl ve střehu. Vždycky jsem bavila celý Staromák. Pak mi to docvaklo a přestala jsem to hrotit. Byl do té doby v útulku, tak si mě fakt hlídal a holt se chodilo domů bez vodítka.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jo rada dobrá, vyzkoušená, fungující, pokud má člověk normálního psa.,.pokud máte psa jako byl můj afgán, jako je moje pyrenejka, tak situace vypadá tak, že vy běžíte na opačnou stranu a děláte opičky a pes v tom lepším případě (afgán) kouká, hluboce se stydí, že má takovou paničku a snaží se dělat, že k vám nepatří a v horším případě (pyrenejka) tak tý je to šumák a pokračuje svým směrem a tak nakonec běžíte vy za ní. Ale u ostatních psů mi to fungovalo.
Upřimně? Jelikož o normálnosti svého psa dost pochybuji, tak mě dost překvapilo, že to fungovalo a to jsem ty opičky vůbec nedělala. Prostě jsem se otočila a utíkala pryč a docela jsem si představovala, jak kus poběžím a pes nikde a já se budu muset potupně vrátit k tomu houbařovi a on bude už vědět, že můj uštěkaný pes má střelenou paničku . A v tu chvíli mě doběhla "rozesmátá" Malina a hleděla na mě stylem, konečně je s tebou sranda. Tak jsem ještě kus běželi a pak jsem jí teda připnula na vodítko.
Jinak za mě se Malina nestkutečně stydí, jak pořád sbírám po ní ta hovna. Tuhle mojí a nejen mojí, ale i páničkovu, úchylku prostě nechápe. Obvykle se vykadí a když vidí, že už šustím pytlíkem, tak odtamtud vyběhne tak rychle, že mi div neurve ruku i s vodítkem a jak se moje ruka blíží k tomu hovnu, tak se mnou ještě zkouší škubat. Vždycky si říkám, že to jednou nezvládnu a to hovno někam katapultujeme. V jiných sitacích zvládá čekej docela slušně, ale u toho sbírání se jí do toho nějak nechce, to se trochu pereme.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Byste měli vidět ty komedie s pubertálním 10 m dobrmanem na dočasce, když se mělo jít domů. Držel se mě jako klíště, ale ve vzdálenosti, kdy jsem po něm prostě nestihla skočit. Ono to bylo v podstatě u nohy, ale on samozřejmě věděl a byl ve střehu. Vždycky jsem bavila celý Staromák. Pak mi to docvaklo a přestala jsem to hrotit. Byl do té doby v útulku, tak si mě fakt hlídal a holt se chodilo domů bez vodítka.
S pubertální ovčandou to byl taky děs… o to horší, že já totálzačátečník bez zkušeností a ona hravá a hra na honěnou pro ní byla top. Taky se držela u mě, na zavolání přišla, ale jen na takovou vzdálenost, abych jí nemohla drapnout. Jak jsem po ní sáhla, tak si držela distanc a s takovým pobaveným výrazem a s šibalskými jiskřičkymi v očích vyčkávavě stála a při náznaku pohybu z mé strany směrem k ní započala hra “ chyť si mě” . No to se přiznám, že jsem byla na švestku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
S pubertální ovčandou to byl taky děs… o to horší, že já totálzačátečník bez zkušeností a ona hravá a hra na honěnou pro ní byla top. Taky se držela u mě, na zavolání přišla, ale jen na takovou vzdálenost, abych jí nemohla drapnout. Jak jsem po ní sáhla, tak si držela distanc a s takovým pobaveným výrazem a s šibalskými jiskřičkymi v očích vyčkávavě stála a při náznaku pohybu z mé strany směrem k ní započala hra “ chyť si mě” . No to se přiznám, že jsem byla na švestku.
A vyřešila jste to nějak? Jak?
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jo rada dobrá, vyzkoušená, fungující, pokud má člověk normálního psa.,.pokud máte psa jako byl můj afgán, jako je moje pyrenejka, tak situace vypadá tak, že vy běžíte na opačnou stranu a děláte opičky a pes v tom lepším případě (afgán) kouká, hluboce se stydí, že má takovou paničku a snaží se dělat, že k vám nepatří a v horším případě (pyrenejka) tak tý je to šumák a pokračuje svým směrem a tak nakonec běžíte vy za ní. Ale u ostatních psů mi to fungovalo.
"...pes v tom lepším případě (afgán) kouká, hluboce se stydí, že má takovou paničku a snaží se dělat, že k vám nepatří..."
Uživatel s deaktivovaným účtem

Asi už to zaznělo - pes se nechytá, pes se volá :-). Pamatuju si moc dobře, když jsem nepřipla na vodítko včas, když pes stačil vlítnout mezi kámoše v sídlišti, bylo to na dlouho. Nejtěžší bylo, když konečně přiskotačil, nadšeně ho chválit, i když člověk viděl rudě a nejradši by ho zmydlil.
Jenže základní pravidlo - když pes přijde, nikdy netrestat. Jedno z nejtěžších.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mame
napsal(a):
A vyřešila jste to nějak? Jak?
No nejdřív jsme prochajdu končili v místě, kde byl prostor si s čubou na tu honěnou zahrát, ale s tím, že hru jsem začínala já a následně ukončovala. Jako dnes bych udělala jinak, ale v té době bylo literatury pomálu, internet žádnej.,.nakonec jsem šla o radu za kamarádkou, co měla vycvičenýho ovčouna a ta mi řekla, jestli si náhodou nedělám srandu, že prostě čuba poslechnout musí a abych feňuli přivedla, že vezmeme oba psy na louku a že jí naučíme prřivolání....no a za deset minut už ovčanda chodila na první dobrou a to od toho okamžiku už vždycky.
"situace vypadá tak, že vy běžíte na opačnou stranu a děláte opičky a pes v tom lepším případě (afgán) kouká, hluboce se stydí, že má takovou paničku a snaží se dělat, že k vám nepatří"
Přesně vidím naši Blackii. Černá afgánka, už je přes deset let za duhovým mostem, byla tu s námi třiníáct let. Ale na její výraz "stydím se za tebe", na ten nezapomenu nikdy. A když madam náhodou občas vzala dráhu, protože panička nebyla dost pozorná, v žádném případě se nikdy nekonalo normální odchycení. Naštěstí nikdy nezdrhla, když jsme byli daleko od domova.Nikdy nezdrhla v hlubokém lese apod. Vždy jen v blízkosti silnice. Panička časem zjistila, že prostě musí dojít domů pro auto, dojet co nejblíže, kam ještě vedla silnice a kde jsem Blacky zanechala. Tam se na ni muselo zavolat , stáhnout okénko u spolujezdce a pomalu popojíždět. Blacky přícválala a ladně nastoupila spolujezdcovým oknem. Nikdy nešla na silnici, kde by ji mohlo trefit auto apod. Prostě čekala u silnice, až si ji přijedu vyzvednout. Okolo jedoucí řidiči dost nechápali
Prostě už asi měla unavené nožičky.
Uživatel s deaktivovaným účtem

fawnalee
napsal(a):
"situace vypadá tak, že vy běžíte na opačnou stranu a děláte opičky a pes v tom lepším případě (afgán) kouká, hluboce se stydí, že má takovou paničku a snaží se dělat, že k vám nepatří"
Přesně vidím naši Blackii. Černá afgánka, už je přes deset let za duhovým mostem, byla tu s námi třiníáct let. Ale na její výraz "stydím se za tebe", na ten nezapomenu nikdy. A když madam náhodou občas vzala dráhu, protože panička nebyla dost pozorná, v žádném případě se nikdy nekonalo normální odchycení. Naštěstí nikdy nezdrhla, když jsme byli daleko od domova.Nikdy nezdrhla v hlubokém lese apod. Vždy jen v blízkosti silnice. Panička časem zjistila, že prostě musí dojít domů pro auto, dojet co nejblíže, kam ještě vedla silnice a kde jsem Blacky zanechala. Tam se na ni muselo zavolat , stáhnout okénko u spolujezdce a pomalu popojíždět. Blacky přícválala a ladně nastoupila spolujezdcovým oknem. Nikdy nešla na silnici, kde by ji mohlo trefit auto apod. Prostě čekala u silnice, až si ji přijedu vyzvednout. Okolo jedoucí řidiči dost nechápali
Prostě už asi měla unavené nožičky.
Můj afgán už je taky v psím nebíčku a to už 13 let. Já teda nikdy neměla problém, že by mi vzal čáru. Docela spolehlivě na povel "čekej" zůstal na malý okamžik stát a měla jsem čas ho chytit za obojek, než vyrazil...a pokud se stalo, že mu zajíc vyskočil z křoví tak říkajíc před nosem, tak stačilo hvízdnout a vracel se zpět...jen bylo potřeba, abychom okolo sebe měliminimálně 100 metrů bezpečného prostoru při jeho rychlosti a reakční době. No a člověk musel hlavně vidět všechno pohybující se dřív než chrťák nebo nejpozději v tom okamžiku, kdy to uviděl on,
Nicméně i to přivolání proběhlo tak, že docválal někam do mojí blízkosti a tam si začal čuchat křovíčko...protože on přeci nepřiběhl na zavoláníč on si chtěl doběhnout sám od sebe k tomu křovíčku a moje následná nadšená pochvala byla komentována slovy "proboha, co je zo za ženskou, tu vůbec neznám"
Upřímně řeknu, že kdyby mi takhle jednou zdrhnul tak jako vám, tak by skončil na vodítku a chodili bychom se vyběhat...udělat nějaký sprinty na bezpečnej, oplocenej pozemek. Na to bych neměla nervy, že mi někde pobíhá pes, kterého nemám v měrku.