Štěně se bojí jít dále než na zahradu

Anglický kokršpaněl
Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
9.12.2022 14:34
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Ahoj všem,
našla jsem spoustu informací k podobnému problému, který mám se svým 4,5 měsíčním štěnětem anglického kokršpaněla, ale žádné informace nebyly úplně plně dostačující. Otevírám tedy nové téma, byť bude podobné předchozím.

Hampus se bojí chodit na procházky. Nechce se vzdálit od domu, na zahradě si krásně hraje, ale jakmile máme jít dál, vzdálit se, sedne si, nejde a kňučí. Přivolávám ho, lákám ho k sobě - to přiběhne, vezme pamlsek a zdrhá zpátky, případně zůstane stát, ale evidentně je nejistý, bojí se. Je hodně lekavý, bojí se hluku a nejvíc se bojí štěkotu psů. To s ním nepohnu ani na zahradě, jakmile začnou v dálce štěkat psi, nehne se na krok. Strachu ze psů nerozumím už vůbec, protože vyrůstal se sedmi štěňaty a devíti dospělými kokršpaněly. Nicméně tento strach zkoušíme překonávat setkáváním s dalšími štěňátky, první bude teď v sobotu, tak uvidíme. Pokud by měl někdo tipy, jak se na tomto setkání chovat, aby mu bylo co nejlépe (on totiž potkal jedno štěně v lese, neprojevil lani špetku zájmu o očichání se a jen utekl do lesa za keř schovat se. Štěně bylo menší než on, neštěkalo, jen se k němu velmi jemně přibližovalo, a stejně se stalo toto...), budu za ně moc ráda.

Někdy ho vezmu do auta a popojedeme kus do lesa, kde je klid. Nicméně i tam se bojí, pokud nevidí auto, tak jde, ale je evidentně nesvůj a procházku si moc neužívá. Kňourá, klepe se, ocásek téměř mezi nohama, je přikrčený celou dobu, sem tam k něčemu přičichne, trochu se "uvolní", ale jakoby si po chvíli uvědomil, že se má bát, a znejistí opět.

Jakmile se otočíme a jdeme zpátky k autu nebo k domu, tak táhne jako blázen, neslyší, nevidí, prostě jen petá domů.

Netlačím na něj, nechávám ho všechna prostředí prozkoumat. I když přijedeme na úplně nové místo autem, otevřu kufr, otevřu klec, nechám ho, ať se sám rozmyslí, kdy chce vylézt, očichat si nové prostředí, prozkoumává vše... ale nevydá se na procházku, ani se nevzdálí od auta.

Poradíte, jak postupovat, případně jak se lépe chovat na procházkách? Jsem klidná, snažím se na něj mluvit klidným hlasem, případně prostě pokračovat v chůzi, když se lekne, na vodítku nemá žádnou tenzi - máme stopovačku a na ní ho učím chodit "na volno", slouží mi spíš jako pojistka)

Je možné, že je prostě plašší a potřebuje více času na zvyknutí si na okolí? Máme ho asi čtrnáct dní, možná je na všechno příliš brzy.

Díky všem!

9.12.2022 15:05
assil

XXX.XXX.121.3

Taky jsem měla takového psa, zlepšilo se to tak kolem roka, pak už chodil na procházky normálně, ale nijak extra si je neužíval nikdy. Chce to vytrvat, na vycházkách se ho pokusit nějak zabavovat něčím co se mu líbí, i když u nás do toho roka to moc nešlo, to jen koukal kudy domů. U kokra by mohlo zabrat třeba něco z noseworku.

9.12.2022 15:09
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Děkuji za reakci. Já doufám, že si je Hampus začne užívat Momentálně ho baví sněhové kuličky, protože je může hned sníst. S těmi si hraje, takže na těch neznámých místech mu je hážu neustále, no ale pozornost mu nevydrží dlouho, vždycky ho vyruší něco, čeho se začne bát.
Nosework bude určitě super, protože i teď, když čmuchá po zemi, vypadá, že ho to baví. Máte nějaký konkrétní tip z noseworku? Nikdy jsem to se psem nedělala, načtu si vše, ale jestli máte nějakou konkrétní zkušenost, budu za ni ráda :-)

9.12.2022 15:12
assil

XXX.XXX.121.3

natalietovarkova@gmail.com napsal(a):
Děkuji za reakci. Já doufám, že si je Hampus začne užívat Momentálně ho baví sněhové kuličky, protože je může hned sníst. S těmi si hraje, takže na těch neznámých místech mu je hážu neustále, no ale pozornost mu nevydrží dlouho, vždycky ho vyruší něco, čeho se začne bát.
Nosework bude určitě super, protože i teď, když čmuchá po zemi, vypadá, že ho to baví. Máte nějaký konkrétní tip z noseworku? Nikdy jsem to se psem nedělala, načtu si vše, ale jestli máte nějakou konkrétní zkušenost, budu za ni ráda :-)

Já jen chvíli učila psa vyhledávat pachy, hledá se obvykle skořice, pomerančová kůra nebo čajové pytlíky. Jak na to si dohledáte, existujou na FB skupiny a nebo jsou knížky + jsou i knížky o různých zábavách pro psa, chce to koupit pročíst a vybrat si co se vám hodí.
https://plotknihy.cz/cs/vyhledat/nosework/0

9.12.2022 15:14
assil

XXX.XXX.121.3

Plus nosit s sebou na vycházky hračky, míčky a přetahovadla, zkusit to třeba nejdřív u auto co by ho bavilo a pak postupovat dál. Mít na to extra hračky, který doma nemá, aby mu byly vzácnější.

9.12.2022 15:29
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Díky moc za vše!

Uživatel s deaktivovaným účtem

9.12.2022 15:40
Uživatel s deaktivovaným účtem

Měla jsem to se současným štěňátkem podobně, i když ne tak do extrému (třeba zvuky neřešil), a ono je to do jisté míry normální, že se jim od nory nechce. Já na něj netlačila - první procházky byly třeba jen metr před branku, a postupně jsme prodlužovali vzdálenost (na začátku opravdu po metrech a zdaleka ne každou procházku) - řídil si to sám, nenutila jsem, nelákala jsem. Byla doba, kdy jsme kilometrový okruh, který teď projdeme za necelých patnáct minut, šli přes hodinu. Ne že by se bál, on není bojínek, ale jakmile něco neznal, měl tendenci si sednout a přemýšlet, takže jsme se stále zastavovali.

Jediné, čeho se bál, byli štěkající psi za plotem a ze začátku i psi, které jsme potkali venku. Tam jsem se zachovala asi dost neprofesionálně :-), ale byla jsem si jistá, že to není povahový rys, ale jen přechodná nejistota, takže jakmile se mi začal cpát do náruče, vzala jsem ho a poponesla, zcela intuitivně (ale bez litování, spíš jsem ho povzbuzovala s tím, že přece o nic nejde), dokud zase nechtěl dolů a jít po svých. Řekla bych, že mu tenhle přístup sednul, že měl a má ve mě důvěru, že ho v tom nenechám. Teď je v pubertě a je to naprosto opačný extrém - miluje pejsky, a to zcela nekriticky, ke každému se hrne a nechal by si klidně ukousnout palici, takže teď pro změnu musím pracovat s tímto. Bázlivost ani nejmenší náznaky agrese v sobě (zatím?) nemá. Jeho předchůdce byl ve stejném věku (přechodně - vyrostl z toho a byl veden k tomu to nedělat) nesmyslně reaktivní, ten jel s klukama poměřování vy-víte-čeho, tenhle konflikty nevyhledává a ani neeskaluje.

Poměrně dlouho trvalo než začal být ochotný se venku vyprazdňovat, ale časem byly nějaké první “vlaštovky”, a jak začal značkovat, tak se to samozřejmě zlomilo úplně.

A co mu trvalo nejdéle bylo rozehrát se venku. Nejdřív nechtěl, protože bylo všechno nové, pak měl období, kdy ho venku zajímalo všechno tak intenzivně, že společné aktivity odmítal. Ale zamakali jsme, a teď už si o hry a o práci dokonce i říká, je to nedílná součást vycházek.

Ale zase… on je sice temperamentní blázen (vižla v pubertě), ale má perfektní povahu, na podkladě to prostě je vyrovnané zvíře, takže z mé strany je to jen nějaké odemykání potenciálu a práce na komunikaci, s kritérii, s hodnotou hraček/her/spolupráce, s upevňováním zdravého sebevědomí.

Možná by Vám pomohlo to s někým osobně zkonzultovat? A začít s klikrem?

9.12.2022 15:40
Doron

XXX.XXX.162.30

Jestli byl Hampus do čtyř měsíců u chovatele, je špatně socializovaný.
Velká skupina psů socializaci nezaručí.
Na procházky klidně i na krátkém vodítku, dodá mu to sebejistotu.
On se teď nepotřebuje vylítat, ale naučit se pohybovat ve světě.
Úplně v klidu, neboj se a jdeme spolu.
A pochopitelně hry a pamlsky a povzbuzování.
Jednou jsem dostala fenu sedmiměsíční fenku NO, úplně nesocializovanou, a trvalo to určitě čtyři měsíce, než se dala dohromady.
Jinak je to fešáček:)!

Uživatel s deaktivovaným účtem

9.12.2022 15:47
Uživatel s deaktivovaným účtem

V socializaci určitě preferujte kvalitu nad kvantitou. A nezapomeňte, že socializace je třeba i přejít kanál nebo plechovou lávku, přiblížit se k vlající pásce, k okapu, ze kterého teče proud vody…

Z hraček zkuste přetahovadlo s kůží/kožešinou, spousta psů na to dobře reaguje. Udělat tu hračku vzácnou je fajn přístup.

A na nosework koukněte na online kurz na psichologie.cz.

9.12.2022 16:59
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Ano, byl do 4. měsíce u chovatele. Vezli jsme si ho totiž do Švédska a přes hranice mohl až po uplynutí lhůty 21 dní po očkování proti vzteklině. A na to mohl až ve třech měsících... takže jsme si ho dovezli skoro čtyřměsíčního. Ta socializace mě už taky napadla. Holt budeme postupovat ještě pomaleji.
Krátké vodítko jsem zkoušela jednou, to moc nešlo, ale teď jsme to prubli znova, malinko se vzpouzel, ale bylo to lepší než na tom dlouhém... chytl děs z houpacího koně pro děti, tak jsem řekla, že se nic neděje, vzala ho do rukou a k tomu koni donesla, aby si ho očichal. A světe div se, je to v pohodě :-)

Děkujem za pochvalu, je to božan. :)

9.12.2022 17:03
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V socializaci určitě preferujte kvalitu nad kvantitou. A nezapomeňte, že socializace je třeba i přejít kanál nebo plechovou lávku, přiblížit se k vlající pásce, k okapu, ze kterého teče proud vody…

Z hraček zkuste přetahovadlo s kůží/kožešinou, spousta psů na to dobře reaguje. Udělat tu hračku vzácnou je fajn přístup.

A na nosework koukněte na online kurz na psichologie.cz.

Díky za rady. Teď jsem si vytipovala nějaké hračky, které se mu válí u pelechu a nejeví o ně tolik zájem, abych je schovala a uvidíme, jestli se mu ovzácní. I to přetahovadlo zkusím.

9.12.2022 17:04
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Doron napsal(a):
Jestli byl Hampus do čtyř měsíců u chovatele, je špatně socializovaný.
Velká skupina psů socializaci nezaručí.
Na procházky klidně i na krátkém vodítku, dodá mu to sebejistotu.
On se teď nepotřebuje vylítat, ale naučit se pohybovat ve světě.
Úplně v klidu, neboj se a jdeme spolu.
A pochopitelně hry a pamlsky a povzbuzování.
Jednou jsem dostala fenu sedmiměsíční fenku NO, úplně nesocializovanou, a trvalo to určitě čtyři měsíce, než se dala dohromady.
Jinak je to fešáček:)!

Moje odpověď (viz níže) patří k tomuto příspěvku... :) Chvíli mi trvalo, než jsem našla tlačítko "citovat" :D

Ano, byl do 4. měsíce u chovatele. Vezli jsme si ho totiž do Švédska a přes hranice mohl až po uplynutí lhůty 21 dní po očkování proti vzteklině. A na to mohl až ve třech měsících... takže jsme si ho dovezli skoro čtyřměsíčního. Ta socializace mě už taky napadla. Holt budeme postupovat ještě pomaleji.
Krátké vodítko jsem zkoušela jednou, to moc nešlo, ale teď jsme to prubli znova, malinko se vzpouzel, ale bylo to lepší než na tom dlouhém... chytl děs z houpacího koně pro děti, tak jsem řekla, že se nic neděje, vzala ho do rukou a k tomu koni donesla, aby si ho očichal. A světe div se, je to v pohodě :-)

Děkujem za pochvalu, je to božan. :)

10.12.2022 00:11
Doron

XXX.XXX.13.122

👍tak to mám radost; Jak píše Odetta, postupně, kontakty s přátelskými psíky i lidmi. Méně je více!
Je krásný 🥰.

10.12.2022 13:24
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

... dnes, po srazu štěňat, můžu říct, že Hampus potřebuje jen trochu víc času na otrkání se. Potřeboval vidět, že i uřvaní pejsci mu neublíží a že se jich nemusí bát.
Na fotce Hampus a Ludvík, kámoši jak hrom

10.12.2022 18:59
Doron

XXX.XXX.162.30

Statečný klučík, jak tam hačá úplně sám bez paničky 🤣😘!
Promiňte, že se tak rozněžňuju, ale já si jako malá kokra tak strašně přála:)!

10.12.2022 20:46
Huskyjanina

XXX.XXX.107.230

natalietovarkova@gmail.com napsal(a):
Moje odpověď (viz níže) patří k tomuto příspěvku... :) Chvíli mi trvalo, než jsem našla tlačítko "citovat" :D

Ano, byl do 4. měsíce u chovatele. Vezli jsme si ho totiž do Švédska a přes hranice mohl až po uplynutí lhůty 21 dní po očkování proti vzteklině. A na to mohl až ve třech měsících... takže jsme si ho dovezli skoro čtyřměsíčního. Ta socializace mě už taky napadla. Holt budeme postupovat ještě pomaleji.
Krátké vodítko jsem zkoušela jednou, to moc nešlo, ale teď jsme to prubli znova, malinko se vzpouzel, ale bylo to lepší než na tom dlouhém... chytl děs z houpacího koně pro děti, tak jsem řekla, že se nic neděje, vzala ho do rukou a k tomu koni donesla, aby si ho očichal. A světe div se, je to v pohodě :-)

Děkujem za pochvalu, je to božan. :)

Když se štěndo něčeho bojí, tak se mi osvědčilo mu jít vzorem. Takže, pokud je nějaká věc pro něj bubák, tak jdu k tý věci a začnu ji poplácávat a štěňátku říkám, "koukej, to nic není" a on si dodá odvahy, když vidí, že jeho vzor je s tou věcí v pohodě :)

11.12.2022 01:12
Doron

XXX.XXX.25.186

👍

11.12.2022 09:18
K...

XXX.XXX.75.13

To je pusinka <3

Kokři, a bělouši obzvlášť, jsou takový citllivý dušičky.
Moje kokřice, když jsem si ji přivezla, by bývala nejradši jenom seděla na schodech přede dveřmi u mě na klíně a pozorovala, co se kolem venku děje.

Moc bych na něj netlačila, ona časem zvědavost převáží. Určitě se brzo otrká.

Braní do náruče se mi taky osvědčilo, prostě ho v tom nenechat plácat samotného. Třeba když bylo potřeba projít kolem štěkajícího psa za plotem. Prostě v klidu vzít psa a bez řečí projít.

11.12.2022 12:42
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měla jsem to se současným štěňátkem podobně, i když ne tak do extrému (třeba zvuky neřešil), a ono je to do jisté míry normální, že se jim od nory nechce. Já na něj netlačila - první procházky byly třeba jen metr před branku, a postupně jsme prodlužovali vzdálenost (na začátku opravdu po metrech a zdaleka ne každou procházku) - řídil si to sám, nenutila jsem, nelákala jsem. Byla doba, kdy jsme kilometrový okruh, který teď projdeme za necelých patnáct minut, šli přes hodinu. Ne že by se bál, on není bojínek, ale jakmile něco neznal, měl tendenci si sednout a přemýšlet, takže jsme se stále zastavovali.

Jediné, čeho se bál, byli štěkající psi za plotem a ze začátku i psi, které jsme potkali venku. Tam jsem se zachovala asi dost neprofesionálně :-), ale byla jsem si jistá, že to není povahový rys, ale jen přechodná nejistota, takže jakmile se mi začal cpát do náruče, vzala jsem ho a poponesla, zcela intuitivně (ale bez litování, spíš jsem ho povzbuzovala s tím, že přece o nic nejde), dokud zase nechtěl dolů a jít po svých. Řekla bych, že mu tenhle přístup sednul, že měl a má ve mě důvěru, že ho v tom nenechám. Teď je v pubertě a je to naprosto opačný extrém - miluje pejsky, a to zcela nekriticky, ke každému se hrne a nechal by si klidně ukousnout palici, takže teď pro změnu musím pracovat s tímto. Bázlivost ani nejmenší náznaky agrese v sobě (zatím?) nemá. Jeho předchůdce byl ve stejném věku (přechodně - vyrostl z toho a byl veden k tomu to nedělat) nesmyslně reaktivní, ten jel s klukama poměřování vy-víte-čeho, tenhle konflikty nevyhledává a ani neeskaluje.

Poměrně dlouho trvalo než začal být ochotný se venku vyprazdňovat, ale časem byly nějaké první “vlaštovky”, a jak začal značkovat, tak se to samozřejmě zlomilo úplně.

A co mu trvalo nejdéle bylo rozehrát se venku. Nejdřív nechtěl, protože bylo všechno nové, pak měl období, kdy ho venku zajímalo všechno tak intenzivně, že společné aktivity odmítal. Ale zamakali jsme, a teď už si o hry a o práci dokonce i říká, je to nedílná součást vycházek.

Ale zase… on je sice temperamentní blázen (vižla v pubertě), ale má perfektní povahu, na podkladě to prostě je vyrovnané zvíře, takže z mé strany je to jen nějaké odemykání potenciálu a práce na komunikaci, s kritérii, s hodnotou hraček/her/spolupráce, s upevňováním zdravého sebevědomí.

Možná by Vám pomohlo to s někým osobně zkonzultovat? A začít s klikrem?

Děkuji za příspěvek. Hampuse v některých Vašich zkušenostech vidím také. Určitě na něj jdu pomalu, zkoušíme, co zvládne, netlačím na něj. Klikr máme a používáme, je to skvělá věc, vřele doporučuju. Pro psa je to ultrazábavný. :-) Konzultace mám také domluvené. Po včerejším socializačním setkání štěňat musím říct, že je to mnohem lepší. Jeho nový kamarád Ludvík byl dost uřvaný, neustále štěkal, kňučel. Hampus si na to zvykl a teď, když jsme venku a v dálce štěká pes, nejeví o to zájem. To je pokrok :-)

11.12.2022 12:47
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Doron napsal(a):
Statečný klučík, jak tam hačá úplně sám bez paničky 🤣😘!
Promiňte, že se tak rozněžňuju, ale já si jako malá kokra tak strašně přála:)!

Kokři jsou skvělí, tohle je moje první zkušenost s tímto plemenem a zamilovala jsem se do nich. Měla jsem předtím labradora, to byl totální salámista, nic ho nerozházelo, takže s kokrem zažívám nové chvíle.

Jen se rozněžňujte, posílám Vám k tomu ještě jednu fotografii :))

11.12.2022 12:49
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

Huskyjanina napsal(a):
Když se štěndo něčeho bojí, tak se mi osvědčilo mu jít vzorem. Takže, pokud je nějaká věc pro něj bubák, tak jdu k tý věci a začnu ji poplácávat a štěňátku říkám, "koukej, to nic není" a on si dodá odvahy, když vidí, že jeho vzor je s tou věcí v pohodě :)

Mohu potvrdit, že toto funguje. Dělám to s Hampusem také, hlavně u dětského hřiště a zákeřného houpacího koně, ze kterého má hrůzu. Budu v tom dále pokračovat, díky za radu :)

11.12.2022 12:51
natalietovarkova@gmail.com

XXX.XXX.90.110

K... napsal(a):
To je pusinka <3

Kokři, a bělouši obzvlášť, jsou takový citllivý dušičky.
Moje kokřice, když jsem si ji přivezla, by bývala nejradši jenom seděla na schodech přede dveřmi u mě na klíně a pozorovala, co se kolem venku děje.

Moc bych na něj netlačila, ona časem zvědavost převáží. Určitě se brzo otrká.

Braní do náruče se mi taky osvědčilo, prostě ho v tom nenechat plácat samotného. Třeba když bylo potřeba projít kolem štěkajícího psa za plotem. Prostě v klidu vzít psa a bez řečí projít.

Citlivé dušičky, to je krásný. A sedí to. Já měla předtím labradora, takže takový opak, a tak s takovým chováním nemám zkušenosti a potřebuji se poradit. Díky za info a hlavně za tento přístup. Moc se mi líbí, že v tom pejska nenecháváte samotného, snažím se o to také. Jsme přece smečka :)

Přidejte reakci

Přidat smajlík