Sarah7777

XXX.XXX.0.210
Ahoj.
Pár dní zpět jsme si dovezli 2.5 měsíční štěňátko shiba inu. Jsem zkušenější pejskař, tak jsem se moc nebála do tohoto plemene jít. Sním o něm roky, povahu a vše jsem měla nastudováno. Měla jsem jako teenager Jack Russella a do teď mám už 11 letého labradora, který je na baráku s rodiči,kde jsme byli od malička a já se odstěhovala.
První dny stesk,plakala trepala, nechtěla jíst ani pít. Venku stála a nic nedělala.
Jasný stesk, musí to přejít.
Spíš by mne zajímaly nějaké rady zkušených pejskaru shiba inu. Doma si už zvykla, je to teprve 4 den, takže neočekávám zázraky, už sama jí i pije z misky,z venku jde automaticky do pelíšku a postupně očichává byt. Vždy si během dne výhradním hodinu na hraní,a hodinu na mazlení. Ven chodím 6x denně.
Ten problém není doma,ale venku. Když ji vezmu ven na rukou,tak se třepe, bojí se. Samozřejmě, cizí nové zvuky, nové prostředí. Je krásně už naučená čůrat a kakat venku. Doma to neudělala ani jednou.
Občas se venku sklidí a běhá si všude, pak si sedne a třepe se. Četla jsem články kde bylo, že ji mám ignorovat a neutesovat,aby vedela,ze je to běžná věc. Ačkoli jsem vychovala dva psy, tak tohle chování venku neznám, vždy mi štěňata venku Litala jak zběsilé a těšili se ven. Proto bych prosila nějaké rady,jak ji to zpříjemnit, dát jí čas a chodit ještě častěji,co hodinu na pár minut? Nechce se ani nechat na vodítku. Když ji jemne zatáhnu aby šla ke mě, brání se.
Vím, že je ještě dlouhá cesta si dostat její důvěru a aby byla doma víc otevřenější a cítila se bezpečně. Dokonce už spí na boku, takže nějaký pocit bezpečí už tam je.
Každopádně chci aby si venek užívala a neměla z toho trauma.
Děkuji za každou radu.
♥️ Sára
Uživatel s deaktivovaným účtem

Z mého pohledu to chce čas...štěňata jsou různá. Některé je sebevědomý borec, některé je z venku naprosto nadšené, některé je opatrné, některé je hodně nejisté...
Máte ho pár dní...tak tomu dejte čas. Štěndo nechlácholte, buďte mu oporou. A já bych se štěndem teď zkraje chodila na stejné místo a teprve až tak nějak v klidu zvládne toto, tak postupně chodit i jinam.
Vodítko bych asi zatím neřešila, spíš bych použila nějakou lehkou couračku, abych si štěně jistila.
Prostě krok za krokem, nechtít všechni najednou....
Sarah7777
napsal(a):
Ahoj.
Pár dní zpět jsme si dovezli 2.5 měsíční štěňátko shiba inu. Jsem zkušenější pejskař, tak jsem se moc nebála do tohoto plemene jít. Sním o něm roky, povahu a vše jsem měla nastudováno. Měla jsem jako teenager Jack Russella a do teď mám už 11 letého labradora, který je na baráku s rodiči,kde jsme byli od malička a já se odstěhovala.
První dny stesk,plakala trepala, nechtěla jíst ani pít. Venku stála a nic nedělala.
Jasný stesk, musí to přejít.
Spíš by mne zajímaly nějaké rady zkušených pejskaru shiba inu. Doma si už zvykla, je to teprve 4 den, takže neočekávám zázraky, už sama jí i pije z misky,z venku jde automaticky do pelíšku a postupně očichává byt. Vždy si během dne výhradním hodinu na hraní,a hodinu na mazlení. Ven chodím 6x denně.
Ten problém není doma,ale venku. Když ji vezmu ven na rukou,tak se třepe, bojí se. Samozřejmě, cizí nové zvuky, nové prostředí. Je krásně už naučená čůrat a kakat venku. Doma to neudělala ani jednou.
Občas se venku sklidí a běhá si všude, pak si sedne a třepe se. Četla jsem články kde bylo, že ji mám ignorovat a neutesovat,aby vedela,ze je to běžná věc. Ačkoli jsem vychovala dva psy, tak tohle chování venku neznám, vždy mi štěňata venku Litala jak zběsilé a těšili se ven. Proto bych prosila nějaké rady,jak ji to zpříjemnit, dát jí čas a chodit ještě častěji,co hodinu na pár minut? Nechce se ani nechat na vodítku. Když ji jemne zatáhnu aby šla ke mě, brání se.
Vím, že je ještě dlouhá cesta si dostat její důvěru a aby byla doma víc otevřenější a cítila se bezpečně. Dokonce už spí na boku, takže nějaký pocit bezpečí už tam je.
Každopádně chci aby si venek užívala a neměla z toho trauma.
Děkuji za každou radu.
♥️ Sára
Napadá mě otázka: jak dobře "venku" od chovatele znala? Není náhodou třeba čistě vnitřní odchov, který se dost možná ven nikdy v životě nedostal? Dnes je možné vše... tak se ptám, jak dobře chovatele znáte a víte o podmínkách, kde zatím celý život byla.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jestli je venku rušné prostředí, které dosud nezažila, tak si prostě musí zvykat. Můj (podobný naturel) byl z klidného prostředí v přírodě v podstatě mimo vesnici. Auto viděl, úplný konec světa to nebyl. U nás je extrémně rušno, první týden se bál aut, zvlášť těch větších. Ale velmi rychle si zvykl, teď by mu mohlo nad hlavou přistávat letadlo a ani nehne brvou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nezbývá než štěnítkovi trpělivě a postupně ukazovat ruch světa, možná jej doposud nepoznalo....seznamujte jej s tím, že není třeba se bát. Nepodceňte to. 🙏
Děkuji za Vaše téma, vzpomněla jsem díky němu na hluboko zasunuté zážitky. Téma se může, v průběhu času, zajímavě rozvinout.
Náš předchozí běloušek pocházel z klidné vesnice a jako maličké štěňátko se pak doma bál projíždějících nákladních aut a autobusů. A obojek byl taky nepřítel. Taky se bál motorek, které to rozjely třista z místa, a to mu bohužel zůstalo celý život, ty motorky. Uskakoval od silnice, když motorka projížděla.
Ovšem náklaďáky, autobusy, tramvaje a metro dával, jako dospělý, bravurně a tvářil se u toho táák důležitě. 😇
Současný běloušek si nedělá hlavu z ničeho a naopak do každého busu, který zastaví tam , kde procházíme, by chtěl nastoupit...asi vyrůstal v ruchu většího města od malička, neznám jeho minulost-je z útulku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Možná ještě šíběti dát klidně obleček, i když se může třepat z nervů, teplo zklidňuje. Nemáte poblíž pohodového psího kámoše, toho svého staršího psa máte hodně daleko? Do začátku by prckovi mohl psí salámista hodně pomoci, ťapal by si za ním/ní, neřešila by tolik okolí, otrkala by se rychleji.
Jdete na to dobře, lepší častější a kratší vycházky, věřím, že za týden či dva bude venčení o něčem jiném.
Sarah7777
napsal(a):
Ahoj.
Pár dní zpět jsme si dovezli 2.5 měsíční štěňátko shiba inu. Jsem zkušenější pejskař, tak jsem se moc nebála do tohoto plemene jít. Sním o něm roky, povahu a vše jsem měla nastudováno. Měla jsem jako teenager Jack Russella a do teď mám už 11 letého labradora, který je na baráku s rodiči,kde jsme byli od malička a já se odstěhovala.
První dny stesk,plakala trepala, nechtěla jíst ani pít. Venku stála a nic nedělala.
Jasný stesk, musí to přejít.
Spíš by mne zajímaly nějaké rady zkušených pejskaru shiba inu. Doma si už zvykla, je to teprve 4 den, takže neočekávám zázraky, už sama jí i pije z misky,z venku jde automaticky do pelíšku a postupně očichává byt. Vždy si během dne výhradním hodinu na hraní,a hodinu na mazlení. Ven chodím 6x denně.
Ten problém není doma,ale venku. Když ji vezmu ven na rukou,tak se třepe, bojí se. Samozřejmě, cizí nové zvuky, nové prostředí. Je krásně už naučená čůrat a kakat venku. Doma to neudělala ani jednou.
Občas se venku sklidí a běhá si všude, pak si sedne a třepe se. Četla jsem články kde bylo, že ji mám ignorovat a neutesovat,aby vedela,ze je to běžná věc. Ačkoli jsem vychovala dva psy, tak tohle chování venku neznám, vždy mi štěňata venku Litala jak zběsilé a těšili se ven. Proto bych prosila nějaké rady,jak ji to zpříjemnit, dát jí čas a chodit ještě častěji,co hodinu na pár minut? Nechce se ani nechat na vodítku. Když ji jemne zatáhnu aby šla ke mě, brání se.
Vím, že je ještě dlouhá cesta si dostat její důvěru a aby byla doma víc otevřenější a cítila se bezpečně. Dokonce už spí na boku, takže nějaký pocit bezpečí už tam je.
Každopádně chci aby si venek užívala a neměla z toho trauma.
Děkuji za každou radu.
♥️ Sára
Ona je také otázka, jak bylo štěňátko socializované a kde vyrůstalo. Odkud ho máte?
Uživatel s deaktivovaným účtem

kate17
napsal(a):
Ona je také otázka, jak bylo štěňátko socializované a kde vyrůstalo. Odkud ho máte?
No ono to nemusí být o nějaké socializaci u chovatele, ale spíš o tom jaké je štěňátko.
Dalo by se říct, že všechna moje štěňata jsou vesničani. Vesničani tak max socializovaní na kočky, domácí zvěř, děti, ostatní psy, které má chovatel.
A stejně přivezete štěně, které je suverén a nerozhodí ho ani, když pár metrů od něj spustí dělníci zbíječku a jiné štěně z velmi podobných podmínek, které odmítá opustit pozemek.
Není to nic proti sicializaci...naopak i s tím borečkem.,,chodím pravidelně do města, do zoo, do parků, kde jsou psi, děti, chodíme i na cykloztesku, jezdíme výtahem....ale je to spíš v rámci toho, aby z něh nebyl "vesnickej buran". Jsem přesvědčená, že i kdybych to nedělala, tak by takový pes to město zvládnul, i kdyby tam šel poprvé jako dospělý. A naopak nejisté nebo chceme-li hodně opatrné nebo bázluvé štěně je potřeba nechat rozkoukat. Klidně si s ním sednu na lavičku, vezmu na klín a koukej nebo si k němu dřepnu na bobek, abychom k sobě měli blízko..a až se rozhodneš, že už jsi si okolí dobře nakoukal a že to jdeme prozkoumat,..no tak jdeme.....no a pak je kolikrát potřeba pejsa v určitých situacích tzv, ochodit,..aby to pro něj byla rutina.
Sarah7777
napsal(a):
Ahoj.
Pár dní zpět jsme si dovezli 2.5 měsíční štěňátko shiba inu. Jsem zkušenější pejskař, tak jsem se moc nebála do tohoto plemene jít. Sním o něm roky, povahu a vše jsem měla nastudováno. Měla jsem jako teenager Jack Russella a do teď mám už 11 letého labradora, který je na baráku s rodiči,kde jsme byli od malička a já se odstěhovala.
První dny stesk,plakala trepala, nechtěla jíst ani pít. Venku stála a nic nedělala.
Jasný stesk, musí to přejít.
Spíš by mne zajímaly nějaké rady zkušených pejskaru shiba inu. Doma si už zvykla, je to teprve 4 den, takže neočekávám zázraky, už sama jí i pije z misky,z venku jde automaticky do pelíšku a postupně očichává byt. Vždy si během dne výhradním hodinu na hraní,a hodinu na mazlení. Ven chodím 6x denně.
Ten problém není doma,ale venku. Když ji vezmu ven na rukou,tak se třepe, bojí se. Samozřejmě, cizí nové zvuky, nové prostředí. Je krásně už naučená čůrat a kakat venku. Doma to neudělala ani jednou.
Občas se venku sklidí a běhá si všude, pak si sedne a třepe se. Četla jsem články kde bylo, že ji mám ignorovat a neutesovat,aby vedela,ze je to běžná věc. Ačkoli jsem vychovala dva psy, tak tohle chování venku neznám, vždy mi štěňata venku Litala jak zběsilé a těšili se ven. Proto bych prosila nějaké rady,jak ji to zpříjemnit, dát jí čas a chodit ještě častěji,co hodinu na pár minut? Nechce se ani nechat na vodítku. Když ji jemne zatáhnu aby šla ke mě, brání se.
Vím, že je ještě dlouhá cesta si dostat její důvěru a aby byla doma víc otevřenější a cítila se bezpečně. Dokonce už spí na boku, takže nějaký pocit bezpečí už tam je.
Každopádně chci aby si venek užívala a neměla z toho trauma.
Děkuji za každou radu.
♥️ Sára
Myslím, že na to jdete dobře. Psí kámoš, jak zní rada od "plaky", by byl fajn. Chci Vás jen uklidnit, že náš pesan, když jsem jej poprvé přivezla na venkov a on šel poprvé ven, tak stál na venkovních schodech a třásl se. Bylo mi jej strašně líto, ale nedávala jsem to znát. No, a sousedi tehdy měli velmi přátelského labíka, ten se nějak dostal k tomu našemu štěňátku a jako první udělal to, že jej celého oblízl! Floky byl kompletně mokrý , a později z těchto dvou psů byli největší kámoši.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No ono to nemusí být o nějaké socializaci u chovatele, ale spíš o tom jaké je štěňátko.
Dalo by se říct, že všechna moje štěňata jsou vesničani. Vesničani tak max socializovaní na kočky, domácí zvěř, děti, ostatní psy, které má chovatel.
A stejně přivezete štěně, které je suverén a nerozhodí ho ani, když pár metrů od něj spustí dělníci zbíječku a jiné štěně z velmi podobných podmínek, které odmítá opustit pozemek.
Není to nic proti sicializaci...naopak i s tím borečkem.,,chodím pravidelně do města, do zoo, do parků, kde jsou psi, děti, chodíme i na cykloztesku, jezdíme výtahem....ale je to spíš v rámci toho, aby z něh nebyl "vesnickej buran". Jsem přesvědčená, že i kdybych to nedělala, tak by takový pes to město zvládnul, i kdyby tam šel poprvé jako dospělý. A naopak nejisté nebo chceme-li hodně opatrné nebo bázluvé štěně je potřeba nechat rozkoukat. Klidně si s ním sednu na lavičku, vezmu na klín a koukej nebo si k němu dřepnu na bobek, abychom k sobě měli blízko..a až se rozhodneš, že už jsi si okolí dobře nakoukal a že to jdeme prozkoumat,..no tak jdeme.....no a pak je kolikrát potřeba pejsa v určitých situacích tzv, ochodit,..aby to pro něj byla rutina.
Zase ta cyklostezka.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Zase ta cyklostezka.
😅 to je fakty slovo, na který se budu muset soustředit, protože bezmyšlenkovitě to napíšu vždycky takhle
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No ono to nemusí být o nějaké socializaci u chovatele, ale spíš o tom jaké je štěňátko.
Dalo by se říct, že všechna moje štěňata jsou vesničani. Vesničani tak max socializovaní na kočky, domácí zvěř, děti, ostatní psy, které má chovatel.
A stejně přivezete štěně, které je suverén a nerozhodí ho ani, když pár metrů od něj spustí dělníci zbíječku a jiné štěně z velmi podobných podmínek, které odmítá opustit pozemek.
Není to nic proti sicializaci...naopak i s tím borečkem.,,chodím pravidelně do města, do zoo, do parků, kde jsou psi, děti, chodíme i na cykloztesku, jezdíme výtahem....ale je to spíš v rámci toho, aby z něh nebyl "vesnickej buran". Jsem přesvědčená, že i kdybych to nedělala, tak by takový pes to město zvládnul, i kdyby tam šel poprvé jako dospělý. A naopak nejisté nebo chceme-li hodně opatrné nebo bázluvé štěně je potřeba nechat rozkoukat. Klidně si s ním sednu na lavičku, vezmu na klín a koukej nebo si k němu dřepnu na bobek, abychom k sobě měli blízko..a až se rozhodneš, že už jsi si okolí dobře nakoukal a že to jdeme prozkoumat,..no tak jdeme.....no a pak je kolikrát potřeba pejsa v určitých situacích tzv, ochodit,..aby to pro něj byla rutina.
Jasně že to není jen o socializaci. Spíš mne zajímalo, odkud paní štěně má - vím totiž o množírně Shiba Inu ....tak pokud by bylo odtamtud, asi bych se k té socializaci hodně přikláněla.
Uživatel s deaktivovaným účtem

kate17
napsal(a):
Jasně že to není jen o socializaci. Spíš mne zajímalo, odkud paní štěně má - vím totiž o množírně Shiba Inu ....tak pokud by bylo odtamtud, asi bych se k té socializaci hodně přikláněla.
Tak já jsem zastáncem socializace v každém případě....
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Četla jsem články kde bylo, že ji mám ignorovat a neutesovat,aby vedela,ze je to běžná věc."
a co ti říká intuice?
mi říká, že krom ignorace a utěšování je tady ještě další možnost - podpora
a to už tady holky psaly
Uživatel s deaktivovaným účtem

Vždy si během dne výhradním hodinu na hraní,a hodinu na mazlení.
Jakože stanovíte tyto činnosti od-do? Ty snad mají být k dispozici téměř neustále, pokud zrovna neučím klid na pelechu apod...?
Uživatel s deaktivovaným účtem

je třeba si uvědomit, že teď se buduje postavení psovoda, neboli navázání štěněte na člověka
a je třeba si uvědomit, že je rozdíl mezi opatrností a strachem až bázlivostí
opatrné štěně můžu nechat, ať si postupuje dle svého, pokud vidím, že postupuje dobrým směrem (jakože neutíká např. od petky v trávě, ale krouží krouží až dokrouží k ní a prozkoumá)
štěně, které se bojí, podpořím
třeba tak, že si k němu dřepnu, mám ho mezi nohami, ruku na hrudníček a povídáme, co vidíme
a pak, třeba, ho nějak rozehraju, za něčím, nebo za sebou, odvedu (je dobré naučit štěně si hrát, hra je užitečný nástroj uvolnění, stejně tak i pamlsky), prostě nenásilně a přirozeně ukončím tu situaci
opět hodím odkaz na toto :
https://www.koira.cz/project/videoteka/
třeba se bude hodit
Věk 2,5 měsíce není ideální k převzetí štěněte , nachází se v prvním období strachu. Také jsem si svoje štěně vzala v desátém týdnu a potřebovalo hodně opory a také tesknilo víc, než jsem byla zvyklá.
Nejlepší je když jde štěně do nového domova opravdu nejpozději v osmém tydnu, nebo pak po dvanáctém týdnu, to zase začíná období odvahy.
Vybrala jste si opravdu výchovně a povahově specifické plemeno, radu bych hledala u zkušených chovatelů, někteří mají svoje psi opravdu překvapivě dobře socializované a zvládnuté.
No možná, že jsem trochu mimo. Ale měli jsme nové štěndo grifonka. jsme oba v důchodu. Trávili jsme s ním proto všechen čas. Máme zahradu a ideální podmínky. Když trochu toho drobka pozorujete, vidíte, jak se mu svět otevírá postupně. Nejdříve se placatil na polouzavřeném trávníku cca 5 x 5 trávníku. Postupně to rozšiřoval na čím dál větší kus zahrady. Taky jsem ho bral ven, ale dost opatrně. No a pak už ta přirozená zvědavost zvítězila. No a pak cvičák se štěňatama atd. . Chci tím říci, že ta socializace je pro štěně neskutečne důležitá. Vidím okolo sebe příklady, kdy socializace úplně chybí a je to průsršvih. Na druhou stranu by neměla, podle mého, socializace probíhat tvrdě a bez pochopení pro psychický stav štěněte, vrozené vlastnosti plemene a proti tomu individuálních vlastností.
Omlouvám se za možné moje plkání.
Psímagazín

XXX.XXX.251.204
Sarah7777
napsal(a):
Ahoj.
Pár dní zpět jsme si dovezli 2.5 měsíční štěňátko shiba inu. Jsem zkušenější pejskař, tak jsem se moc nebála do tohoto plemene jít. Sním o něm roky, povahu a vše jsem měla nastudováno. Měla jsem jako teenager Jack Russella a do teď mám už 11 letého labradora, který je na baráku s rodiči,kde jsme byli od malička a já se odstěhovala.
První dny stesk,plakala trepala, nechtěla jíst ani pít. Venku stála a nic nedělala.
Jasný stesk, musí to přejít.
Spíš by mne zajímaly nějaké rady zkušených pejskaru shiba inu. Doma si už zvykla, je to teprve 4 den, takže neočekávám zázraky, už sama jí i pije z misky,z venku jde automaticky do pelíšku a postupně očichává byt. Vždy si během dne výhradním hodinu na hraní,a hodinu na mazlení. Ven chodím 6x denně.
Ten problém není doma,ale venku. Když ji vezmu ven na rukou,tak se třepe, bojí se. Samozřejmě, cizí nové zvuky, nové prostředí. Je krásně už naučená čůrat a kakat venku. Doma to neudělala ani jednou.
Občas se venku sklidí a běhá si všude, pak si sedne a třepe se. Četla jsem články kde bylo, že ji mám ignorovat a neutesovat,aby vedela,ze je to běžná věc. Ačkoli jsem vychovala dva psy, tak tohle chování venku neznám, vždy mi štěňata venku Litala jak zběsilé a těšili se ven. Proto bych prosila nějaké rady,jak ji to zpříjemnit, dát jí čas a chodit ještě častěji,co hodinu na pár minut? Nechce se ani nechat na vodítku. Když ji jemne zatáhnu aby šla ke mě, brání se.
Vím, že je ještě dlouhá cesta si dostat její důvěru a aby byla doma víc otevřenější a cítila se bezpečně. Dokonce už spí na boku, takže nějaký pocit bezpečí už tam je.
Každopádně chci aby si venek užívala a neměla z toho trauma.
Děkuji za každou radu.
♥️ Sára
Ahoj Sáro, chtěla jsem se jen zeptat, odkud štěnátko máte,
Děkuji moc za info