Sebestanda
XXX.XXX.179.78
Máme 2 psy, oba pudlové, staršímu je 15 let můj nejlepší parťák, vyrovnaný, hodný, kamarádský. Druhému mladšímu jsou 2 roky, mladšího jsme si pořídili z normální chovné stanice, ale když jsme si pro něj jeli, tak už tam se nás bál. My jsme tomu nevěnovali nějakou pozornost, nadšení ze štěňátka, jsme si ho přivezli domů a tam na nás dokonce už i vrčel, ale tak neznámé prostředí, jsme si říkali, odtrhneme ho od jeho maminky, tak mu to zvýkání uděláme co nejlepší, no takže jsme ho i dost rozmazlili.
Postupně to bylo tak, že návštěvy nebral, bál se a nenechal se pohladit utekl nebo vrčel, to je dodnes. Na nás si zvykl, na cizí ne. Na druhého staršího psa si nejprve mi přišlo celkem zvykl, ale řekla bych, že se to vlastně nabalovalo, až je z toho problém.
U veterináře první návštěva se mnou se změnila v šíleně vrčení, vet ho chytnul za kožich a vyvěsil ho do výše, on brečel, hrůza tohle jsem nepřekousla a přešli jsme k jinemu vet, ale už musíme dávat košík. Nevezme si od vet ani pamlsek a další návštěvy se nám počůrával a pokakal. Teď už to zvládáme snad lépe, bez pokakani, ale vet z něho byla v šoku, že vidí poprvé agresivního pudla a to byl ještě štěně.
Hodně jsme toho mladšího rozmazlili. Velká chyba.. už vím. Mladší spí u mamky v posteli.
Starší pes nikdy nespal v posteli. Ale jak mohl mladší, tak jsme nechali i toho staršího, ale ten spí u mě na druhé posteli, je na mě strašně faxován. Psy jsme si tak nějak rozdělily já mám staršího a mamka mladšího. Ale ten mladší jako by začal na toho staršího žárlit. Přitom se snažím chovat k oběma stejně, jenže když jsem zjistila, že ten mladší je vůči staršímu agresivní, tak samozřejmě tohle nechci přehlížet a mladšího jsem slovně kárala.
Postupně začal tedy ten mladší vrčet i na staršího bezkonfliktního psa a vygradovalo to, že na něj i skočil (jako jemu na záda), tehdy šlo o pamlsek co měl ten mladší kousek od sebe a ten starý se motal blbě okolo něj, tak na něj mladší s řevem skočil - na štěstí se nepokousali. Ale já zasáhla a s řevem.
Nejprve jsem se tedy toho mladšího snažila nějak zastavit, ale blbou metodou, zakřičela jsem a on to asi nesnesl dobře, pak když na starého několikrát vyjel a vlitnul, tak jsem použila i plácačku na mouchy, abych ho od něj odehnala, nic ještě horší. Tak jsem zkoušela třeba hodit na zem plechovku s kamínky nebo na něj hodila ručník, nic nevedlo ke zlepšení naopak.
Obrátila se jeho agrese směrem ke mně.. no zvolila jsem blbou metodu, teď teprve hledám co jsem zpackala a jak to napravit.
Mladší se naučil spát v posteli s mamkou a tu si chrání, takže okolo postele nemůže projít starší pes, protože ten mladší na něj okamžitě začne vrčet a pak na něj vyběhne, naposledy na něj vyběhl a zatlačil ho řevem až na okraj místnosti a já už to hlídám a snažím se tomu předcházet, ale ne vždy to stihnu, mladšího když vyjede nebo zavrčí se snažím hned nasměrovat stylem "kde máš hračku" nebo "pojď jdeme ven" nebo "na dáme pamlsek", vždycky se sklidní a odejde hledat hračku nebo jdeme ven nebo mu dám pamlsek, ale zase tohle asi není úplně dobré dávat pamlsek, když předtím vyjel na staršího, ale v tu chvíli, když vlítne na staršího tak mě nenapadne nic než rychle ze sebe vychrlit "na na pamlsek"
Teď už jen co já třeba vejdu do pokoje, kde je mamka s tím mladším na posteli, tak na mě začne vrčet a se štěkotem na mě vyběhne na okraj postele, já se v klidu posadím a začnu klidně na nějmluvit "co blbneš, pojď ke mně" a on seskočí začne vrtět ocáskem a já mu dám pamlsek. A je jako vyměněnej.
Navíc jsem ho dala ke kadeřnici s tím, že je agresivní a ona, že to zkusí, no nedala to a on také ne, protože se jí tam počůral a pokakal a ještě jí hryznul.
Já ho normálně stříhám, ale chtěla jsem to zkusit, tak to tedy nevyšlo vůbec. Má panickej strach z lidí už odmala. Mého přítele se stále bojí i po těch 2 letech co ho máme, nechá se pohladit, prijde za ním pomazlí se, olíže ho, dobrý úplněv pohodě, ale jakmile by ho chtěl vzít do náruče vyděšeně uteče jako splašený zajíc.
Navíc u něj potřebuji vytrhat uši, zkrátit drápky a tak jsem místo kleštiček koupila brusku na drápky, zprvu to zvládl, ale časem už vrčí a nenechá si drápky opilovat, zkouším to zase od začátku hodně pamlsky, cvičíme dej pac a pouštím brusku, aby si zvykl, ale je to děs. Na uši mám už pudr na znecitlivéní a je to lepší.
Jsme v domku se zahradou, v létě je se mnou celý den na zahradě, ale asi se mu budu muset více věnovat, více her, více ho vydovádět.
Když ho češu tak mě i kousl, natrénovala jsem s ním "au" a teď už ví, že když udělám au, tak přestane a kouká lítostivě, ale jinak prostě když něco nechce, tak jde tvrdě za svým a dokáže kousnout hlava nehlava. Musím postupovat pomalu a opatrně, abych ho nezatahala, jinak by byl jako blázen.
Ještě jedna věc, když jsme mu dali novou hračku, tak byl na staršího tak agresivní, že jsme mu ji museli vzít, je asi hodně majetnickej. To samé když má pamlsek, ani si ho třeba nesní a někam si ho schová, tak pak klidně neváhá staršího napadnout, to už hlídám, aby vše dojedl, jinak pak to poseberu a dám pryč, abych tomu předešla.
Jinak je to mazel, hodnej, milej, ale má své mouchy a na 100% mu nevěřím.
Už jsem zkoušela i dát do dveří sušák a oba pejsky, když se to napadení nebo vrčení stane, tak oddělit.
Co myslíte? Co radíte? Ano sypu si popel na hlavu a místo rozumné výchovy, jsme ho jen rozmazlili.
Přestat ho mít v posteli? Mít vedle postele pelíšek a tam ho postupně učit? To nám moc nejde, v noci si stejnak do postele skočí.
Více s ním pracovat, hrát si, utahat ho hrami typu schovka, na honěnou, schováváni hraček? To nyní zavádím.
Učím ho neustále povel "místo" to už umí, ale s pamlskami.
Už nezvyšuji hlas, snažím se v napajaté situaci reagovat v klidu, jeho uklidnit, převést jeho mysl na něco jiného.
Mám mu dávat jídlo jako prvnímu? Pouštět ho na dvůr prvního? Když se se starým mazlím a ten mladší přiběhne a vetře se mezi nás a toho starého odstrčí, mám se začít mazlit s tím mladším?
Já tomu mladšímu nyní v podstatě ustupuji, aby se ta situace dál nezhoršovala. Je to tak dobře? Neutcrzuji ho v tom špatném? Nebo když vyjdede po starším, mám mladšího vykázat z pokoje a mladšího chvilku ignorovat? Jak dlouho ignorovat? Mám mladšího vykázat z pokoje nebo ustoupit a vzít staršího vedle do jiného pokoje?
Budu ráda za všechny rady a vím, že jsem to měla asi začít řešit hned, ale říkala jsem si je v pubertě to zvládneme, no popravdě si nevím rady a nerada bych to ještě zhoršila, pročítám všude rady, ale má aplikace asi není funkční nebo něco dělám prostě špatně.
Zkuste poradit, i třeba jestli znáte nějakého odborníka, já co jsem našla, tak Bradáče, Desenského a Šustu.
