Sice jsme mladou chovatelskou stanicí, ale s chovem a péčí o velké a obří plemena psů máme bohaté zkušenosti. Mým prvním velkým psem byl kříženec dogy a irského vlkodava. Pamatuji si, že jsem ho dostala ještě jako malé dítě (bylo my asi 6 let). Rostl se mnou, stal se mým nejlepším přítelem a mnohé jsme se od sebe naučili. Nikdy jsem s ním aktivně necvičila, vše se učil, tak nějak, intuitivně. Dožil se krásných 14ti let. Dalšího psa jsem si pořídila již podle svých preferencí. Byl to španělský mastin. Do té doby jsem tvrdohlavějšího a uslintanějšího psa nepoznala. Výcvik s ním byl oříšek, ale nakonec jsme základní poslušnost zvládli. Měl svou hlavu, byl urážlivý, ale miloval mě víc než kohokoli jiného. O to víc byl jeho odchod bolestivější. Při dalším rozhodování jsem si dávala hodně na čas a dlouho jsem přemýšlela nad tím jaké plemeno si pořídíme. Tentokrát jsem se nerozhodovala jen za sebe, ale i za mou rodinu. Potřebovala jsem si být jistá, že dané plemeno bude vhodné k malým dětem. Výběr nebyl snadný, ale nakonec jsme se s mužem shodli, že si pořídíme bernardýna. Je to krásné, velké a silné plemeno, které svou rodinu miluje nade vše. Našli jsme vhodnou chovatelskou stanici a vyrazili jsme na návštěvu. Mým prvním bernardýnem a zakladatelem naší chovatelské stanice, se stal Brody Fortis Silesia. Malé, nenápadné stěně, které si nás získalo svou klidnou a vyrovnanou povahou. Původně to měl být jen parťák, ale postupem času jsme se dopracovali k prvním výstavám a tehdy jsem začala vážně přemýšlet o tom, že bych si mohla splnit svůj velký sen….