To nejzajímavější z diskuse na www.ifauna.cz - Kastrace

Neznámý autor: Máme doma fenku Německého ovčáka a psa rhodezského ridgebacka. Chceme nechat ovčačku vykastrovat. Chtěla bych se zeptat, jestli se po kastraci nějak změní její chování?
Neznámý autor: Dobrý den, byla bych ráda, kdyby jste mi napsali, jaké máte skušenosti s kastrací psů -- samců. Jestli se nějak výrazně změní povaha psa, jaký má zákrok dopad na jeho psychiku.

Odpovědi

Radana: Většinou kastrovaní psi ztratí část svého temperamentu. Uklidní se, jsou méně agresivní. Mají tendenci více žrát a tudíž také tloustnout. Jinak se povaha a poslušnost nemění. A pověstné otupení psa, není tím pravým výrazem pro kastráty. Nejsou tupí, jak se mnohdy rádo píše a říká. Jsou jen klidnější. Ale ani toto pravidlo neplatí vždy, ač většinou ano. Měla jsem léta kastráta, fenu dobrmana a ta zůstala i po kastraci stejně temperamentní a hravá, ne-li hravější. Neztloustla a ani neztratila svou bystrost. Myslím, že jde také o to, jak je pes veden. Jen na jedno pozor. Velká plemena mívají po kastraci problém s únikem moči. Naše fena byla příkladem. Je to možné léky utlumit, ale bez medikamentů stále močila. Únik moči začal po roce od kastrace a projevoval se zprvu ukapáváním, později jemným občasným učurnutím. Za noc měla na pelechu flek i v průměru 20 cm. Tato komplikace je možná pouze u fen. Procentuelně se tento neblahý pozůstatek kastrace objevuje u 30 - 40 % fen.
Eva Nohelová: Já mám kastrovaného šestiletého rotvajlera a dvanáctiletou německou ovčandu. Rotvajler se změnil v tom, že při styku s jinými psy-samci je rozhodně lépe ovladatelný. Údajně měli mít po kastraci sklony k tloustnutí, mě se to ale moc nepotvrdilo ani u jednoho z nich. Neměla jsem pocit, že by některý z mých kastrovaných psů měl nějaké trauma. Problémy s ukapáváním moči jsem u fenky neměla. Ale oba měli menší pooperační problémy (kastrace byla prováděna u dvou různých veterinářů). Vůbec svého rozhodnutí (kastrovat) nelituji.
MVC. Kolářová: Problém kastrovat či ne byl již mnohokrát diskutován. Samozřejmě má kastrace svá pro i proti, ale “pro” vždy výrazně převládají.
Osobně vám kastraci doporučuji, zvláště vlastníte-li fenu a psa (problém s hlídáním hárání příp. nechtěnými štěňaty je stále aktuální - stačí se zajet podívat do některého útulku).
Z mé vlastní zkušenosti (během 3 let několik desítek fen nejrůznějšího stáří a velikosti), nemohu inkontinenci potvrdit, protože jsem se s ní osobně nesetkala (kastrované feny byly ve věku od 8 měsíců po 12 let a velikostí od jezevčíků po tibetskou dogu). Osobně se domnívám, že existují plemena s vyloženou dispozicí k tomuto postoperačnímu problému.
Co se týče samotného zákroku, jde v podstatě o “malou” operaci, kdy fena bude již druhý den v pořádku (samozřejmě ji budete muset hlídat, aby si “nevykousala” stehy - mám zkušenost s 8 letou fenou velkého plemene, která si 24 hod. po operaci vytáhla 4 svorky a “břicho” vydrželo).
Protože nevím, jak je vaše fena stará, kastraci je vhodné provádět nejdříve ve stáří 10, lépe 12 měsíců. Není nutné, aby fena hárala nebo měla štěňata (tento nesmysl je již dlouho tradován a slýchám ho i z úst dlouholetých chovatelů i veterinárních lékařů). Vlastní zkušenost: fena po 1 vrhu, následně nedostatečná činnost štítné žlázy, později i nádory mléčné žlázy...
Co se týče změny v chování, záleží opravdu na temperamentu zvířete - klidné feny zůstanou klidné, temperamentní choleričky budou dál řádit (potvrzuji z vlastní zkušenosti).
O tloustnutí již byly také vedeny sáhodlouhé debaty - bude-li mít fena stále stejný dostatek pohybu a stejnou krmnou dávku odpovídající věku, fyzické kondice a tělesné aktivity, není důvod se obávat, že se za vámi bude valit sud na nožičkách. V případě zvýšeného zájmu feny o krmivo doporučuji přejít později na takové, které bude obsahovat jiný poměr bílkovin, tuků a ostatních látek.
Neznámý autor: Nekastrujte!
Neznámý autor: Mám přítelkyni, která z vážných zdravotních důvodů podstoupila hysterektomii a dnes říká, že kdyby věděla, jaké problémy ji čekají, nikdy by to neudělala. Stačí ???
MVC. Kovářová: Proč ty “problémy” nerozepíšete konkrétně? Jistěže existují možné “následky”, ale jsou zanedbatelné, zvlášť když si uvědomíte několik základních faktů:
1. Nekastrovaná fena je mnohem “náchylnější” k nádorům mléčné žlázy - tento stav je pak možné řešit pouze chirurgickou cestou, a to tak, že se odebere celá mléčná lišta - a to znamená ŘEZ a stehy od podpaží po slabinu! Ve srovnání s 4 - 6 stehy po kastraci je to drastické? Navíc mají maligní buňky tendence “přebíhat”, takže není vyjímkou, kdy po pár týdnech od první operace nahmatáte nádorek na druhé straně. Samozřejmě Vás nikdo nenutí operovat, můžete sledovat, zda to roste, ale ve chvíli, kdy to začne růst “až moc” a Vy se konečně rozhodnete operovat, jsou už dávno možné metastáze, zejména v plicní tkáni - takový stav znamená jen euthanasii.
2. Nekastrovaná fena často trpí ve vyšším věku hnisavým zánětem dělohy (pyometra, mukometra), kdy se děloha postupně plní hnisem. Opět možné řešit pouze chirurgicky! Zanedbá-li majitel tento stav, příp. nenavštíví opravdu kvalitního veterináře, děloha v konečném stadiu praskne, hnis se dostává do břišní dutiny, infikuje celou břiští stěnu a orgány v ní uložené a jediným řešením je buď pomalá a velmi bolestivá smrt zvířete nebo okamžitá euthanasie!
3. Obě operace jsou velmi náročné a tudíž finančně nákladné, kastrace je oproti tomu “zadarmo” (ve srovnání s náklady na léčbu a pooperační péči po takových závažných onemocněních).
4. Dojde-li k neplánovanému krytí, znamená březost pro fenu velkou zátěž - nejen pro mladou fenu, ale nakryta může být i desetiletá fena a pro ni je pak březost, porod a péče o štěňata doslovným utrpením (potvrzuji z praxe - dvanáctiletá fena). Ve srovnání chvilková bolest pooperační nebo bolest z porodu až 12 štěňat?
Každý svědomitý chovatel by měl zvážit, zda neulehčit život své feně, kterou nechce na chov!

Radana: Paní doktorko, myslím, že stavíte kastraci na místo, které jí není určené. Myslím tím, že zbytečně strašíte majitele nekastrovaných fen šílenými chorobami, které mohou zajisté nastat, ale jsou občasné, nikoliv časté, jak píšete. Na jednu kastrovanou fenu připadá deset nekastrovaných a z toho jen dvě postihne výše uvedené. Myslím, že není dobré preferovat jednu či druhou stranu. Já měla bezpočet fen. Jen jedna byla kastrována a to ze zdravotních důvodů. Měla později z kastrace následky, ale to neznamená, že bych kastraci odsuzovala. Na druhou stranu zbytek fen - malá i velká plemena, byly nekastrované a nezažila jsem s nimi ani jeden Vámi popisovaný scénář. Jedna - kříženec - měla 2x štěňata v mládí a zemřela v patnácti letech, čivava 12 let - 2× štěňata a je v pohodě - žije u babičky, pekinéz 5 let bez štěňat a zatím bez potíží, molos - bez štěňat - umřela ve čtrnácti letech na otravu! Nyní druhé velké plemeno - bez štěňat a bez obtíží. Dobrmanka - kastrát - únik moči a zemřela v sedmi letech -- epilepsie.
Kastrace je bezpochyby jedna z cest k pohodlnému životu fenky i majitele. Ale není bezpodmínečná, či dokonce užitečná jako taková šílená prevence.
PS: budu-li mít opět fenku, která bude muset být ze zdravotních či jiných důvodů kastrována, udělám to.
MVC. Kovářová: V žádném případě jsem nechtěla “strašit” majitele nekastrovaných fen, ale zastávám názor, že je lepší znát všechna rizika, než být uchlácholen tvrzením “to se stává jen občas...to se nám stát nemůže...”, a pak příp. přijít o fenu jen díky neinformovanosti.
Co se týče “šílené prevence”, jak jste kastraci nazvala, nesnažím se ji někomu vnucovat, ale dle mého názoru (a hlavně bohužel negativních zkušeností) by měla být prováděna ve všech případech, kdy chovatel nemá v úmyslu na feně chovat - tedy u fen bez průkazu původu, fen nechovných apod..
Můžete namítnout, že každý si fenu ohlídá - možná ano, možná ne, proč riskovat a produkovat štěňata s vadami apod (př. u nechovných fen) příp. křížence, kteří se ne vždy snadno umisťují.
Dále můžete namítnout, proč by fena nemohla mít štěňata, event. stále přetrvávající názor, že by štěňata mít měla... Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit nesmyslnost tohoto názoru - moje vlastní fena (většího plemene, chovná, s průkazem původu) byla absolutně zdravá do doby, než měla štěňata. Po určité době po porodu prodělala ketoacidózu (naštěstí jsem byla u feny, takže okamžitá aplikace inj.vápníku stav normalizovala a potíže nepřešly až do eklampsie). Dále jí začaly potíže se štítnou žlázou (hypothyreosa - nedostatečná funkce), takže až do smrti bude brát tablety a taktéž byla na operaci kvůli nádoru na mléčné žláze... Při této operaci byla zároveň provedena hysterektomie, a to byla opravdu “náhoda”, protože děloha feny byla plná cyst a nebýt tohoto “náhodného objevu”, mohlo by už být pozdě.
Ještě jeden příklad, co se týče pyometry: nemohu souhlasit, že by to bylo “zbytečné strašení”, protože si pravděpodobně neuvědomujete závažnost tohoto stavu a hlavně rizika z prodlení, pokud tento stav nastane. A opět můžete namítnout, že majitel vysleduje změny zdravotního stavu své feny, ale nemusí tomu tak být vždy, stejně jako ne každý veterinář vás okamžitě pošle na operaci - opět jeden příklad z praxe: fena velkého plemene, stáří 6 let, klasické příznaky - hodně pije, hnisavý výtok = podezření na pyometru. Vyšetření na sonu: negativní, děloha je v pořádku. Stav feny se zhoršuje. Stále víc pije, výtok zapáchá, fena začíná být apatická. Nové vyšetření na sonu (+ samozřejmě klinické vyšetření) - negativní, děloha je v pořádku = pyometru mít nemůže (tvrdil místní veterinář). Vyšetření krve, celkové vyšetření - diagnóza: akutní pyometra, okamžitě na stůl, operace. Na poslední chvíli... děloha vypadala příšerně...
Takže na závěr: kastraci nikomu nevnucuji, pouze ji z vlastních výborných zkušeností doporučuji, ale jak se každý rozhodne, je jeho věc...
Přeji vám i vašim kamarádům dobré zdraví.

Petra: Z velké části se připojuji k názoru paní Kovářové. Vím, že většinu čtenářů zřejmě vyděsím, ale jsem i velkou zastánkyní kastrace psů (samců). Vím, že v ČR to není bězné, ale v Německu, kde již delší dobu žiji a cvičím psy, je to zcela běžný zákrok. Mnoho kvalitních cvičených psů je zde kastrovaných. Ulehčí to často všem zúčastněným život: mnoho psů-samců je natolik sexuálně hyperaktivních, že tím sami velmi trpí- dlouhodobý stres, hladovky, ztráta poslušnosti a následný trest. Místní názor je takový, že povaha feny se změní po kastraci minimálně, u psa-samce více. Mnoho majitelů psů dává přednost před kastrací injekci, která u psa po několik týdnu “simuluje” kastraci a tím se ukáže, jak dalece se pes s největší pravděpodobnosti změní. Mám sama téměř dvouletého psa a v příštích týdnech ho nechám kastrovat. Tím, že od něj očekávám výkony za různých situací, a to stabilní výkony (je cvičen jako záchranářský pes), je pro všechny zúčastněné výhodnější, když ho během práce a i ve volném čase nebudou zaměstnávat myšlenky na pěkné fenky.
Nikdo mne nepřesvědčí, že nekastrovaný pes, který celé dny bloudí po ulici omámen vůní Betynky od sousedů nebo celý den vyjící před domem u Nováků, je šťastný. A že je kastrace nepřirozená? Naši psi už mají s přírodou jen velmi málo společného. Fenky by měly být určitě kastrované, pokud nejsou uchovněné, i když má určitě skvělou povahu a tak pěkně vypadá, neměla by mít štěňata. A to i fenky s průkazem původu, pokud nebudou obzvláštním přínosem pro chov. Jen se podívejte na útulky praskající ve švech, to už nejsou jen voříšci, kteří někdy i léta čekají na slitování, ale často i čistokrevní psi. Buďte soudní, v přírodě by nikdy fenka neměla tak často a tolik štěňat, a jen ti nejlepší samci by měli právo se dál rozmnožovat.
MVC. Kovářová: Děkuji, Petro, za podporu. Jen malou poznámku, co se týče kastrace samců - a to z hlediska agresivity (o které jsem se dosud nezmínila).
Máme-li psa, který je velmi dominantní až agresivní, je důležité kastrovat co nejdříve! Nejlépe do jednoho roku věku. Pozdější kastrace agresivního psa již moc neovlivní. Možná se mnou budete někteří nesouhlasit, ale z vlastní zkušenosti vím, že je-li kastrace provedena v “mladém” věku psa, je lépe ovladatelný, klidnější (ale ne flegmatik “mouchy snězte si mne”).
Příklad z praxe - 4 letý jagdteriér, agresivní k ostatním psům, vážně poranil fenu (!) na hrdle - a to do takové míry, že jen zázrakem “minul” krční tepny a cévy - kastrace = téměř nulová změna. Desetiměsíční kříženec větší velikosti, stejný problém - agresivita, kastrace = pes se zklidnil, byl ovladatelný (předtím ho nikdo “neuřval”) a výrazně se snížila agresivita.
Takže kastrace je prospěšná nejen pro feny, (pro které je výhodná ze zdravotních a mnoha dalších důvodů), ale i pro psy (a názory lidí, že co takový pes má pak ze života vůbec nehodlám komentovat), neboť při cestě za háravou fenou na ně číhá řada nebezpečí - od jiných psů, aut, vlaků, myslivců, až třeba po rozlíceného majitele feny s vidlemi v rukou... I to se stalo.
Ještě poslední poznámka - říká se, že jen psi utíkají za háravými fenami. Není to pravda, divili byste se, jakou aktivitu dokáže vyvinout hárající fena, aby se dostala “z domu”.
Ať už se rozhodnete jakkoli, věřím že správně.
Petra: Rádo se stalo, Jano. Kastrace psů - samců z důvodu snížení agresivity je pro mne samozřejmostí. A že se pak z nich nestanou ňoumové nebo ospalci - pro to je nejlepším důkazem fakt, že velké množství z nich je dál využíváno ve sportu. Zřejmě bych si rozmyslela, zda budu kastrovat mého skvělého psa obranáře, kde ta rozumná troška agresivity na škodu není, ale takového psa beztak nemusíte kastrovat, protože je jako skvělý obranář perfektně pod kontrolou, že!?
Takže žádný strach před kastrací, mnohem větší starosti by mi dělalo udávání nechtěných štěňat mé fenky a jejich pozdější osud. Nebo můj čtrnáctiletý hladovějící pes, protože celé okolí zrovna hárá.
Renata: Mám vykastrovaného asi šestiletého křížence velikosti jezevčíkovitého brakýře. Důvodem kastrace bylo pořízení fenek. Zároveň jsem nechala vykastrovat i pětiletého japana, protože při prvním hárání naší asiatky vyskočil z okna a způsobil si poměrně závažná zranění. Zatímco u japana nedošlo k žádným negativním změnám - přestal se pouze zajímat o fenky, u křížence mám nepříjemný pocit ze svého rozhodnutí. Je na mně závislejší, je strašně žravý, dokonce krade jídlo ze stolu. Jeho hysterie, která se projevuje zuřivým štěkáním na kolemjdoucí lidi a psy se nezmenšila. Jediným kladem je, že nemůže nakrýt naše feny i když se o to pokouší a s menší fenkou dokonce došlo ke spojení, naštěstí bez následků. Po této zkušenosti kastraci zavrhuji a uznávám ji jenom ze zdravotních důvodů (zvětšená prostata a pod.) U fen může navíc následkem kastrace docházet k inkontinenci - což se nám stalo u staré feny aljašského malamuta, která byla kastrována z důvodů nádorků na mléčné žláze a vyloučením březosti se vyloučila i aktivace mléčné lišty, která byla nežádoucí. Fena trpěla únikem moči ve spánku a jenom to, že máme dlažbu, ji nevyloučilo trvale ven na dvůr. Proto se přimlouvám za všechna zvířátka, která mají být kastrována jen proto, aby ulehčila život svým majitelům, aby si to tito lidé dobře rozmysleli, protože příroda nedala žádnému zvířeti nic zbytečně, všechno má své opodstanění a říci, že pes je spokojenější ? Jak to můžete vědět ? Je línější, to snad. Za chvíli bychom mohli dojít k tomu, že by se kočkám odstraňovaly drápy, aby nepoškrábaly nábytek (jako tomu již v některých státech je), a tak dále. Mějme rádi zvířata i s tím, co nám tak úplně nevyhovuje, snažme se trochu přispůsobit a nenuťme k tomu jen ta bezbranná zvířata.
Neznámý autor: Nevím sice, z jakého důvodu o kastraci uvažujete, ale nabízím své, poměrně čerstvé zkušenosti:
Mám 3-letého křížence labradora a rotvajlera. Před pár měsíci jsem ho nechala vykastrovat, protože začal utíkat za hárajícími fenkami a nezastavily ho ani ploty, ani vrata stodoly, kterými se dokázal prokousat. S výsledkem jsem spokojena. Pravdou je, že chvíli trvá, než se hormonální hladina urovná (náš pes šel hned druhý den po operaci zase přes plot). Ale celkově: pes na váze nepřibral, neutíká, je výrazně poslušnější, hlídá stále stejně, rána se velmi brzy a hezky zhojila díky omývání dubovou kůrou. A co se týče povahy, přestal brblat na manžela i na dceru, lépe se socializoval. A tvrzení, že příroda dala každému tvorovi právě to, co potřebuje, je sice hezké, ale my, lidé, jsme po generace záměr matky přírody poněkud upravili ve svůj prospěch a přirozené prostředí pro žádné zvíře již není takové, jak příroda zamýšlela. Ale pokud jsme psům zrušili smečky, a tím i možnost sociálního kontaktu a páření, tak pes, sice s koulema, ale zavřený a vyjící v kotci, mi jako nejlepší řešení nepřipadá (pokud to ovšem není chovný jedinec). U psa, u kterého se s nakrývání nepočítá, je to jen zbytečné trápení.
Já jsem přesvědčená, že než po celou sezónu hárání fenek psa kamkoliv zavírat nebo uvazovat, je kastrace jednorázové a z hlediska dlouhodobosti života psa a trvání problému i ohleduplné řešení. Náš pes nyní opět může svobodně po celý den využívat prostor celé zahrady, a o tom to je. Samotná operace stála do 1000 Kč, pak nějaké injekce (antibiotika) a tablety.
Bára: Jestli chceš ještě jeden poznatek, tak tedy: psy mám již od dětství (a to je dlouho) a nikdy jsme nekastrovali, ale mám skušenosti, že se jim mění pach a nekastrovaní psi na ně reagují agresívněji, než bývá zvykem. Moje fena např. kastrované psy napadá, můj předchozí pes je obtěžoval jako fenky a také je napadal. Jinak nejsem proti kastraci, rozhodně si myslím, že to není proti přírodě, to by musel být jakýkoliv nepřirozený chov zvířete.
Neznámý autor: Kamarádka měla problémy se svým čtyřletým německým ovčákem, který ji až nepatřičně očůrával dům a prakticky vše u něj. Má ještě fenu kavkazáka, tak ji napadla kastrace - nebude je muset v době hárání hlídat a jeho značkování teritoria zmizí nebo se zmírní. Bohužel po kastraci ho pouze nemusí hlídat, když je ve spolěčnosti s háravou kavkazačkou, protože okolí značkuje pořád stejně zuřivě. Jeho celkové chování, včetně hlídání se vůbec nezměnilo.