Vlastnosti minorek jsou specifické. Je to hmotnostně dosti těžší plemeno, ale povahou jako lehké. Drůbež velkého lichoběžníkového až obdélníkového rámce, s velkou plochou křídel, která velmi rády používají. Pohyb po výškách je jejich doménou. Vymýšlení kam by se dalo snést vejce, v tom jsou nedostižné a neodnaučitelné. Jak otevřu stodolu, už jsou tam a nejraději šup na vodr. Pak všechno poshazují. Když si něco umanou, tak to musí mít. Selská slepice do velkých až neomezených výběhů, sadů a velkých dvorů. Žádný na pár metrech někde za garáží či ve volieře. Mají velký rádius. V tom jsou srovnatelné s vranohlavkami a vlaškami. Tato tři plemena vyžadují shodné podmínky. Kohouti jsou temperamentní tanečníci, s velkými gesty. Hluční. Ale jejich kokrhání není tak pronikavé jako u lehčích plemen. S agresivitou vůči ošetřovateli jsem se setkal v jediném případě, jinak jsou v pohodě. Mám je od roku 2005. Slepice jsou plašší, velice dobře pohyblivé, shánčlivé. Dospívají později než např. leghornky či vlašky. Za tu dobu, co je mám, jsem se dopracoval k tomu, že mi nesou i v zimě za mrazů. Pokud se svítí a dobře krmí, není problém, Jinak klasikou bývalo, že jak přišel mráz, slepice zatlačily "prdelky" a pustily peří a nenesly třeba dva měsíce. Občas se vyskytne i kvočna, bohužel. Takové soustavně vyřazuji z chovu. Vyřadit z chovu nemusí nutně znamenat sekyra a špalek, ale prostě jen ji nezařadím do rodičovského kmene, odkud beru násadová vejce. Slepice se odkvoká a může dále snášet konzumní vejce. Ale nepočítá se s ní už do chovu. Snáška je slušná, ale nemám to spočítané. Čím víc tepla, tím vyšší snáška. Jsou na léto uzpůsobeny velkými kožními útvary, kterými se chladí. U kohouta samozřejmě, pokud dojde v zimě k omrzlině, je to podle stupně omrznutí tkáně na různě dlouhou dobu vyřazení z plemenitby. Protože bud nepojímá, nebo "střílí slepými". Takže se sběrem násadovek se musí bud počkat na teplo, nebo je mít někde , kde nemrzne. Hřebeny kohoutům již nemažu, nesetkal jsem se s lepšími výsledky, ve srovnání se suchými hřebeny. Důležité je, aby kurník byl suchý a né, že vyjde kohout ráno ze zapařeného kurníku na mrazivý vítr. To jistojistě omrzne. Proto u minorek platí osvěta, pouštět za mrazů kurníku až tak po desáté hodině dopoledne. Ale většina zim je mírných, tak není problém.
Velikost vajec je hlavní devizou minorek. Prostorné tělo s dostatečnými rozestupy stydkých kostí a prsní kosti jsou předpokladem snášky velkých vajec. Hmotnost se u mých minorek pohybuje kolem 70g. Přičemž u loňských a starších slepic jsou vždy vejce těžší než u mladých, kde ta velikost od kuřičkových vajec, se postupně zvětšuje. Větší vejce nejde pak zavřít do platíčka. Vejce mají více bílku, a proto líhnutí v líhni je třeba pohlídat, hlavně relativní vlhkost. . Já líhnu pod kvočnami, takže tam řídit nic nemusím. Kuřata se většinou dobře líhnou, s oplozeností kromě výše zmíněného omrznutí nejsou problémy. Růst kuřat je rychlý. Pohlaví u kuřat se pozná velice záhy, již v 3 týdnech věku se kohoutkům začínají zvětšovat hřebínky s lalůčky.A s každým dalším týdnem celkově hlava kohouta nabývá na výraznosti. Snadno se záhy zjistí dvojzuby a jiné ext. vady hřebenů, kterých je u minorek víc než dost. Takové kohoutky ihned brakuji. Kuřata potřebují v prvních dnech života (nejpozději do týdne) nutně provézt vakcinaci Livacoxem. A i tak se do šesti týdnů věku může objevit určité procento zasažených kuřat. Kuřata minorek jsou velmi citlivá na kokcidiozu. Pro zdárný růst kuřat je příhodné klid, dostatek krmiva, přístup k zelenému krmivu, a ideálně dostatek prostoru jako prevence proti možnému kanibalismu. Kuřata pouštím ven, jakmile se opeří na zádech a bocích a samosebou až výběhy oschnou, Do mokra je nepouštím. Masná stránka minorek je slabší - dlouhé kosti, dlouhé sušší vlákno. No, samozřejmě, že se to nevyhodí a že se to sní. Postupným vyřazováním nevhodných jedinců z odchovu se získá maso různého stáří a vyzrálosti. Vyřazuji nekompromisně jedince z vadami utváření hřebenů, laloků a ušnic. Dále hojně se vyskytující ochmýřené meziprstí, a hrášky u slepic. Slepice na to zhusta trpí, na ostruhy. Ty ostruhy se někdy projeví až s druhým rokem. Takže prostě jakékoli náznaky ostruh, hrášky, půlhrášky u mladých slepic bezpodmíněčně vyřazuji, byť by slepice vypadala jinak sebelépe. Jiná cesta jak se ostruh zbavit, není. Důležité je hlídat, aby slepicím zůstal samičí pohlavní výraz. Jinak to vede ke "kohoutění", které za pár generací přejde v pokles či úplné zastavení snášky. Problém je, že v zahraničí se na toto nehledí, klidně se ve výstavní kleci objeví ostruhatá slepice a je hodnocena vysokými známkami, protože má třeba dobrý hřeben. Špatně.
Dalším nešvarem českých chovů minorek je chybný tělesný rámec a chybné vysoko nesené až pravoúhlé ocasy, které opticky trup ještě zkracují. Zaměřil jsem se i a tuto vadu a raději zařadím zvířata s téměř vodorovným ocasem, aby se kolmý ocas eliminoval.
Hřeben, laloky a ušnice, to jsou nejvýraznější plemenné znaky minorek a proto se jim musí věnovat zvláštní pozornost. Vad je neskutečně mnoho. Zastavím se u ušnic, které mají velikostí odpovídat zhruba lalokům a mají být u slepic okrouhlé, u kohoutů až oválné dobře k tvářím přilehlé. Častou vadou jsou ušnice dole vybíhající v špic, půlměsícovité, zřasené, a přetočené, odstávající apod. Mladá zvířata mívají zpravidla krásné, ušnice jemné tkáně, čistě bílé barvy. Bílé barvivo s věkem přibývá a tak ušnice tloustnou a mohou se v druhém roce života počínat krouti, odstávat, svrašťovat. Jsou jedinci, kterým to zůstane krásné i do dalšího roku a takové je třeba podržet do plemenitby. Jak zvíře stárne, ušnice začínají hrbolatět, a pročervenávat, nebo naopak, bílá pronikne až do obličeje a máme další ext. vadu zvanou probělený obličej. Ušnicím je třeba věnovat zvláštní péči, neboť se za nimi mohou vyskytovat všenky, nebo vajíčka všenek.
Co se mi na minorkách líbí? Proti nešvarům zmiňovaným hned v úvodu jako létání a zanášení, vyvažuje slušná snáška velkých bílých vajec. No a elegance minorek nemá konkurenci. Kombinace černé, bílé a červené, to je to, čeho si kolemjdoucí hned všimne. Činí tak toto plemeno nepřehlédnutelné i na výstavách mezi ostatními plemeny vždy minorky vynikají.
Starý sud od nafty je lepší než připravená a vystlaná hnízda v kurníku. Ale některé tam taky snášejí.
magrd

XXX.XXX.37.219
Pěkné slípky, jací jsou kohouti mezi sebou? Dají se na dostatečně velkém pozemku chovat tři jako u vlašek?
magrd
napsal(a):
Pěkné slípky, jací jsou kohouti mezi sebou? Dají se na dostatečně velkém pozemku chovat tři jako u vlašek?
Na dostatečně velkém pozemku není problém snad už žádného plemene. Spíš jde o to jak je pozemek členitý. No, a u žrádla stejně bude hlavně ten vrchní kohout, ostatní budou odháněni. Všeobecně je známo, že největší problémy jsou s nově přivezenými kohouty.. Pak jsou samozřejmě rvačky. Ale kohouti od mala na sebe zvyklí jsou k sobě více tolerantní.
Jen letmo fotky Minorek z Durýnské zemské v Erfurtu 2022.
Vystaveno bylo 1,3 od jednoho chovatele.
Katalog zde:
https://www.rassegefluegel-th.de/images/2022/56.Landesverbandschau/Bewertungsteil.pdf
.
JuZuPa

XXX.XXX.18.170
Dobrý den,nemám se jak jinak spojit ztratil jsem na vás kontakt tak to zkouším touto cestou.Chtěl bych se zeptat na násadová vejce.Byl bych rád za odpověd.Píši vám svuj email kempes63@seznam.cz budu moc rád za vaší odpověd Děkuji Novotný