Také jsem to chtěla udělat jak zadavatelka, bohužel jara jsou u nás poslední dobou dost suchá, když to vyschne dostatečně tak, aby se dalo vjet technikou, tak pak už téměř neprší.
Jednou jsem dosívala trávu v únoru a vzešla a do dnes vypadá lépe než ostatní plochy, které jsem sela "normálně", pamatuji si, že ještě na ní napadlo trochu sněhu, ale nemrzlo, alespoň ne moc a dlouho. Myslím, že těch 10°C by stačilo, jen nesmí v začátku mrznout. Ovšem počasí je nevyzpytatelné, u nás bylo v pondělí mrazivo a teď je zase teplo, tak si člověk nevybere.
Tak nevím, asi to risknu, my jsme v teplejší zóně, takže zima zase vypadá na déšť a bláto , sníh jsme v loni neměli vůbec. Koně pouštím na pastvu tak v květnu, chtěla jsem získat čas, aby tráva mohla zakořenit.

Tak jsem si přečetla všechny příspěvky, no a z vašich odpovědí mě napadla jedna věc: jak slečna koně dopravila k sobě? Píše, že ho má krátce, no ať už ho dovezla nebo přitáhla od sousedů, nějak ho přece k sobě dopravit musela, ne? Asi k ní nedošel sám... Takže nějaké základy kůň musí mít, pak to na ní může jenom zkoušet a jsme zase u respektu, který si člověk u koně musí získat.
Každopádně se přikláním k tomu, že hřebce a ještě takového bych si bez zkušeností nekoupila, a pokud bych opravdu měla odvahu takové zvíře "zachránit", určitě bych si domluvila někoho zkušeného.
Jinak zadavatelka se zatím znovu neozvala, tak bůhví, zda to není zábava nějaké náctileté

No rady jak na to už padly, mě se ještě osvědčilo chodit stejné trasy, nejdříve za druhým koněm, potom v doprovodu člověka(vodiče), to v případě, kdy koník nemá problém následovat sám člověka na ruce (vyzkoušela jste jít vedle něho a vzdálit se?), ze začátku jsem šla krátkou trasu, kterou již koník měl několikrát projetou, postupně jsem přidávala. Jinak dva měsíce nejsou zase tak dlouhá doba, aby si byl koník v novém prostředí jistý. Možná bych ještě zjistila, jestli je to pouze nerespekt vůči vám nebo opravdová závislost.

Tak mě vyjdou dva rekre koně v domácím ustájení cca na 25tis.ročně, když se moc neroztahuji. V této ceně je základní péče (kovář, očkování, odčervení, občas nějaký ten rozbor krve, koprologie), dále seno na celý rok, liz, granule, těmi více méně krmíme jen mlaďocha (A1/1xQH), druhý koník (kříženka chladnokrevníka cca 157 v KVH) je snadno krmitelný, tak dostává granule jen příležitostně po větší práci, jinak kupuji kvalitnější, jeden pytel za 500, -, dva mi vystačí cca 2-3měsíce. Nyní, při počasí jakém je, mě třeba jen seno za loňský rok vyšlo na 15tis., takže ostatní položky jsou skoro zanedbatelné. Do této ceny nezapočítávám třeba údržbu pastviny, mám hektar (přihnojení, povápnění, popř.mulčování na podzim), výměnu pásek (pomalu co druhý rok, teď jsem dala lanko, to snad vydrží déle), tyček (ty mám vlastní), sekání trávy (PHM taky něco stojí), některé výdaje nejsou každý rok, ale se vším všudy se vejdu do 35tis. Takže když to podělíte dvanácti, vychází cca 3 tis.měsíčně dva středně velcí koně.
Takže si myslím, že s 5 tis. vyjdete královsky, když nebudete utrácet za zbytečnosti. Jinak typuju, že pokud nebudete s Norikem dělat těžkou práci, nebude náročný ani na krmení, měl by být snadno krmitelný, alespoň kamarádčina norička je, ale záleží také na velikosti koníka.

Pokud není nutnost odstavit, tak bych to neřešila. Koníky máte ve větším stádě, myslím, že si to pořeší sami. Podle toho co píšete, hříbě na matce závislé nebude, do toho 1roku bych ho klidně nechala pít od matky, pokud bude co. Vychovala jsem sice 1 hříbě, cca od půl roku bylo bez matky a v jednom roce se prodalo, ale nyní když na to hledím zpátky, už bych ho tak brzo nedávala od matky pryč, i když bylo hodně samostatné a matka si ho odstavila sama. Přece jenom to jsou mimina a pokud není opravdu vyloženě nutné odstavit, nechala bych ho ať si to svoje dětství užívá co nejdéle i s matkou.

Pokud jste o jejím chování nevěděla, vraťte ji, nebo prodejte, ovšem moc za ni nedostanete. Odbourat se to dá, ale je to běh na dlouhou trať u tak starého koně, a již napořád to bude ujasňování pozic. Musí se s ní začít úplně od začátku, ale s tím rozdílem, že tenhle kůň už ví, že má navrch a bude hrozně nerad ustupovat. Něco podobného máme doma, ale výchova začala už od 1,5 roku, a ty základy tam byly. Ale těch ran co padlo, než konečně pochopil, že on není ten "pán" a poslechnout musí. Ovšem stačí, aby se člověk trochu bál nebo nevědomky ustoupil, a už s ním nic nepořídí. Naštěstí se s ním dá ta základní péče a pod sedlem je taky hodný, navíc vím, že za jeho chování může předešlý (nezkušený) majitel. Já už bych takového koně nechtěla ani zadarmo, mladého koně ještě převychováte, ale stejně už na něj bude potřeba "pevná ruka" a zkušený člověk.
Pokud je kobylka zkažená člověkem, a opravdu není vyloženě zabiják, tak je možné se o nápravu pokusit, ale s někým opravdu zkušeným, protože s chybným přístupem z ní můžete udělat mnohem nebezpečnější zvíře. Pokud kobyla ničím špatným neprošla a je to v ní, pak je to charakterová vada a takový kůň by na světě neměl vůbec pobíhat.

No já jsem koně kupovala i prodávala na splátky. Obojí proběhlo naprosto v pořádku. V prvním případě jsem koně odvážela přes 100km,2/3 ceny jsem zaplatila předem + přepravu, takže kdybych koně musela vracet pro neplacení, docela bych tratila, rozumný a slušný člověk si tohle dobře promyslí.
V druhém případě jsem hledala domov pro svého staršího koníka, ozvala se mi jeho první majitelka, kterou jsem před tím v životě nikdy neviděla, a protože neměla peníze na hotovosti, ale zato pravidelný měsíční přísun peněz, dohodly jsme se na nízkých splátkách. Do smlouvy jsem si dala sankce za neplacení a případné vrácení koně. Samozřejmě jsem se vyptala, kde koníka ustájí a jak a z čeho bude platit jeho provoz. Vše dopadlo k oboustranné spokojenosti, na koníka jsme se již byly i podívat, a má se dobře.
Ano, v životě se může stát cokoliv, je dobré si to všechno probrat, hlavně jsem si vymínila, aby mi v případě prodeje nebo nezvládnutí splácení dala vědět, vše se dá řešit, je to jen o domluvě. V tomhle se pak projeví i ta serióznost obou stran.
Asi bych se toho nebála, ale dobře bych si to rozmyslela, zvážila bych pro a proti.
Jinak smlouvy jsem si v obou případech upravovala sama, do základního formuláře, co je dostupný na internetu, jsem si dopsala co a jak chci mít.
Myslím, že ty splátky jsou stejné riziko, jako když koupíte koně za x tisíc, a pak zjistíte vady, pro které ho nemůžete využívat, nebo zdravotní problémy, které vás stojí další tisíce, a na prodávájícím si stejně nic nevezmete.
A pokud tady tvrdíte, že kamarádi jsou nejhorší, co se týče splácení nebo ústupků, pak to nejsou kamarádi, já bych svým kamarádkám bez problému půjčila peníze nebo dala něco na splátky, a mám 100% jistotu, že mi to vrátí, třeba později než by bylo domluveno, ale vrátí, aniž bych to z nich musela vymáhat.

Řiďte se selským rozumem a stavem koně. Vše záleží na tom, jak je kobylka "opotřebovaná" a jak často byla zvyklá pracovat. Jestli dlouho nic nedělala, je možné, že tu energii má, ale při častější práci ji může ztratit. Jinak takový koník, pokud pracoval a nemá žádné zdravotní problémy, může klidně chodit 2-3 týdně buď na rozumné vyjížďky do terénu nebo lehkou jízdárenskou práci, ale nic náročného bych už po ní nechtěla. Určitě pro ni bude lepší, když se párkrát do týdne projde ven, než být jen ve výběhu. Starší koníci rychleji opadnou ze svalů, mívají artrózu, pak je pro ně lepší pravidelný, ale jejich stavu odpovídající pohyb. Jinak jsem měla 23 letou kobylku, která byla temperamentní, ale v tomhle věku již bylo vidět, že ji častější i když ne extra náročné vyjížďky unavují. Přesto strčila do kapsy leckterého mlaďocha. Takže bych zkusila jít s kobylkou 1-2x týdně ven, a uvidíte, jak na tom pak bude s elánem. Pokud jí pohyb bude prospívat, můžete třeba lehce přidat, nebo naopak uberete. Samozřejmě pokud bude pracovat, chce jí přidávat také vydatnější krmení. Takový koník už asi jen na seně a trávě prospívat nebude. Pokud to tedy není snadno krmitelný typ.

No asi záleží i na přítelkyni, jak velkého koně chce. Hucul, hafloš jsou poměrně malá plemena, mě osobně se líbí, ale výška pod 150cm mi nevyhovuje. Všude se píše, že hafloš a hucul nejsou vhodní pro začínající jezdce nebo méně zkušené, přesto se pořád používají v jezdeckých oddílech a turistických jízdárnách a učí se na nich i děti. Myslím, že je to pro jejich odolnost a pokud jsou zaměstnaní, tak prostě nevymýšlí, ostatně to každý kůň.
Chlaďásek se taky dá, dnes už nejsou tak robustní, jak bývali dříve, dají se najít jedinci s lehčí konstitucí a nohou, mě by se třeba líbilo i ČMB, už se mezi nimi dají najít moc pěkní jedinci, typově skoro podobní mohutnějšímu ČT.
Křížence bych neodzuzovala, já mám doma ČTx chlaďas (norik?), a je moc povedená, taky ji začínám zapřahat, vyhovuje jak postavou, tak výškou,550 Kg,157 v KVH. Šikovná jak pod sedlem, tak ze země, jen občas paličatá, jak jí něco nejde, tak začne trochu hysterčit, ale správnou prací se vše zlepšuje, a není to nic, s čím by si průměrný jedzec neporadil. Na ošetřování je naprosto bezproblémová, veta vůbec neřeší(očkování, odběr krve), pod sedlem je někdy jak temperamentní ČT, hlavně když je odstátá.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Pokud chcete chov dělat opravdu poctivě neoplatí se. Jedině, že by jste prodávala hodně levně, ale to by jste musela někde ošidit. Jinak já odchovala jedno hříbě víceméně jen pro svou radost (a prodala pouze za náklady na jeho zrození a vystavení průkazu), ale do dalšího se zatím pouštět nebudu, i když mám vcelku pěknou kobylku a myslím, že o jejího potomka by byl zájem. Ovšem každý by dnes už chtěl hotového koně nejlépe za cenu hříběte, a pokud si někdo hříbě koupí, aby se zase člověk bál, že ho bude chtít obsedat dříve než je zdrávo nebo to nebude umět, a pak koník skončí jako problémový.
Takže pokud nechcete chovat jen pro svou radost a hříbata prodávat jen za pořizovací ceny, asi bych do toho nešla. Hodně taky záleží asi na lokalitě, třeba kolem Prahy se asi dražší koně (QH, PH) prodají, ale i tak už je hodně rančů, které se chovem těchto plemen zabývají. U nás na Moravě se dražší (i když kvalitní) koně prodávají špatně. Viděla jsem to u známé, kdy nemohla prodat původovou QH kobylku, jemnější ale velmi šikovnou, a to šla s cenou hodně dolů, prodala jen hřebečka, a to si myslím, že jen kvůli barvě.
U haflošů nevím, možná těch chovů tolik není, ale zase jsou menší a dají se koupit i levněji a dospělí jedinci. Myslím, že už není plemeno, se kterým by jste mohla prorazit, jedině že by jste chovala českého "voříška" všestranně nadaného, nejlépe i se sportovní výkonností a prodávala velmi levně, protože koník samozřejmě nebude patřit k žádné PK, a tudíž bude jeho hodnota na úrovni jateční ceny.

Koník by se měl obsedat tehdy, kdy je na to psychicky a fyzicky připraven, jedno jaké plemeno, ale doporučila bych nejdřív ve třech letech. Ve 2,5 letech můžete třeba začít pomalu zvykat na udidlo a sedlo, učit ustupovat na tlak, chodit na lonži, ale opravdu jen chvíli, chození na kruhu také zatěžuje končetiny. Nejsem velký odborník v chovu, přesto jsem na našem mlaďochovi poznala, že psychicky ještě není připraven na obsednutí, dle doporučení zkušenějších jsme začali v těch 2,5letech, nyní vidím, že kdybychom počkali do třetího roku, nic by se taky nestalo. Naštěstí se zatěžoval minimálně, rok se prakticky ještě flákal. I tak je to pro něj práce, potřeboval a stále ještě ve svých nynějších 4letech si potřebuje hrát, je to pořád ještě "děcko", i když narostlé a velké.
Pokud nechcete čekat až koník bude mít přiměřený věk na práci, tak ho prodejte a kupte koníka staršího, který již jezdit může a být pravidelně zatěžován. Nikdy by mě nenapadlo na 1,5 roční hříbě někoho posazovat, byť sebelehčího. Takový koník má běhat po pastvině a zvládat jen naprosté základy (vodění, uvázání, strouhání kopýtek, péče veta).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě že člověk ujde krokem více než kůň, tedy trénovaný člověk a ne někdo, kdo se rosí při představě deseti kilometrů - bývaly doby, kdy deset kilometrů pro mě byla středně dlouhá procházka. Kdy jsem se sebrala a šla jsem se psem patnáct kilometrů tam a zpátky, njn, teď už na to ten čas nemám.

Ale odbočuji: nejlepší dogtrekaři dají long, tzn. Nějakých 100 km, za 12 hodin.

I trénovaný člověk dlouhodobě koni stačit nebude, já nejsem trénovaná, a navíc mám zdravotní problémy (takže chůze mi dělá problémy, proto mám taky koně), a kdyby byl kůň pomalejší než člověk, pak by se asi nevyužíval jako dopravní prostředek. Jako děcka jsme se něco naběhali v oddíle za koňmi, přesto jsme jim za chvíli nestačili. Bylo by zajímavé udělat zkoušku nakolik by průměrný člověk (který je zvyklý se hýbat) stačil průměrnému koni. Taky se musí vzít v potaz velikost a temperament koně, jsou koně, kterým v kroku ani druhý kůň stejně trénovaný nestačí natož pak člověk.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Napadlo mě - bacha na ty pražce - dřevěné dost při namočení kloužou.. Tak ať Vám apolo2 poví zkušnosti.
Cihly má kámoška taky pro plochu za stájí, kde se připravují na ježdění.. Ale je to tak nepravidelný povrch, že se po tom zrovna moc dobře nechodí. Leda by to člověk podsypal a přesypal pískem a občas dosypal. Ale je to opruz to vyrábět...

Pražce trochu kloužou, ale spíš mě jak koním, jinak je mám trochu vyspádované a jsou kryté stájí a seníkem, takže tam moc neprší, a voda po nich sklouzne a při větrném počasí rychle oschnou, koně to místo využívají jako závětří. Foto pohledám, na tomhle PC je nemám. Jinak drť z cihel jsem nevyráběla, ona se vyrobila sama vlivem počasí, ano je to nepravidelné, ale právě tam kde koníci kadí a hodně chodí, tak si to zašlapou sami, a je to supr povrch, nyní jsem zpevňovala kousek u stáje, kde vyšlapali dolík, poskládala jsem kusy cihel, zasypala právě tou drtí a povrch srovnala hrubým vápenatým pískem. Supr, krásně to drží, ten vrchní písek sice trochu vyšlapávají, ale cihly pod tím drží nádherně.
A ještě k velikosti pozemku, mám hektar, ale část zabírá dům, garáž, zahrada, řekla bych, že pro 2 střední koně mám tak 3/4 ha, jako zimní výběh mám cca 2000 m2 a ten je ještě rozdělen na plochu u stáje cca 500-800m2, zde je zavírám v zimě přes noc a při špatném počasí, tahle plocha je totálně hliněná a v dešti bahnitá, ta větší už je taky téměř bez porostu, byly teplé zimy a suchá jara, takže se tam tráva moc nezventila, navíc jak mají koně pořád přístup k trávě, tak žerou, dokud tam není hlína. Nejlépe je teď když je sníh, i tak tu plochu zryjí za pár dní, pokud je mokro, mám mladé koně, takže rádi běhají, a stačí jim proběhnout se dvakrát po mokrém a je pooráno Ale je to rok od roku lepší, když si vzpomenu na svoje začátky, kdy jsem se "topila" po kotníky v bahně... Ono i na menší ploše se dá, jen je to náročnější na údržbu, člověk musí víc máknout, pokud to chce mít přijatelné, a musí se smířit s tím, že senem bude krmit téměř celý rok. A hnůj využívám a skladuji jako kompost (hážu tam zelené zbytky z domácnosti), mám téměř čistý, po roce tlení používám jako hnojivo na pastvinu. Radši to rozvezu po vlastním, než to někomu vnucovat zadarmo a ještě nakládat.

Já jsem taky u seníku použila cihly (tenkrát jediný dostupný materiál, zůstali nám po stavbě domu), prošlapanou bahnitou břečku jsem vybrala, pár cm vrstva, cihly položila na již pevnou plochu, kraje zpevnila silnější deskou, aby se cihly nerozjížděly a zasypala pískem, tenkrát jsem nic lepšího k dispozici neměla, nevýhoda je, že se některé cihly rozpadají, vlivem počasí i moči. Takže mám v ploše díry a bobky musím vyhrabávat, letos plánuji srovnat betonem, už mě nebaví cihly vyměňovat, vždycky povolí nějaká další, voda a moč si cestu vždycky najdou. Taky jsem použila starou dlažbu (úplně betonová nebude, protože praská), ta je taky supr, pěkná rovná plocha, poměrně rychle udělaná, dlaždice (30x30) jsem položila na písek, srovnala plochu do roviny, na kraj dala betonový sloupek, uklízí se to jedna báseň a koně z toho do blata ani nejdou, je sranda je pozorovat jak se otáčejí na té rovné ploše, musí se otočit na místě, protože to zase tak široké není, jen aby se nožkou nedotkli bahna, když tenhle obrat budu chtít pod sedlem, tak to neumí A když chci přejít po suchém, musím se s nimi přetlačovat, kdo odtud vypadne první
Jinak dobře se mi osvědčila i drť z cihel, takže letos (snad vyjde) nechám zbytky cihel rozvést po ploše u stáje, ujezdit, vznikne z toho zpevněná plocha, ale zároveň propustná. Nyní tím zasypávám menší díry, dobře se to zašlape a drží. Z boku seníku mám pražce, ty jsou taky fajn, škoda že jich nemám víc. Takže vycházím z toho co je doma, a co jsem schopna udělat sama.

Ještě dodám, že těch 80 km mám spočítané na pomalejší tempo, tedy krok, ale svižnější. Ale záleží i na temperamentu koně, některý se loudá, jiný ujde míle... Jinak těch 60 km, jak psali výš, je zlatá střední cesta, kdy kůň ani jezdec nebudou po cestě úplně vyřízení a druhý den neschopni další cesty. Běžně se počítá na vícedenní puťáky tak 30-50km na den, podle terénu, tak aby to koně i lidi každý den bez problémů zvládli. U puťáků těch km je samozřejmě méně, protože se ještě počítá s nějakou zábavou a ubytováním, a taky není potřeba opravdu poctivě jet celý den. Účelem je kochat se krajinou a ne se co nejrychleji přesunout s bodu A do bodu B.

pythonator napsal(a):
Takové půjčovny u nás v raném středověku ještě nebyly. Možná jsem měl upřesnit, že mě zajímá velkomoravské období a počátky Přemyslovců. Kůň byl vzácnost, kterou si mohli dovolit jen opravdu bohatí lidé. Staří Slované koně běžně nevlastnili, dokonce ani meče neměli. Prostý lid si mohl o koni nechat zdát. Oralo se za pomoci volů, chodilo se pěšky a bojovalo se sekerami. Meče a koně, to byla výsada bohatších a šlechty. Jestliže páni někam putovali, či ozbrojení jezdci jeli do války, tak neměli možnost zvířata měnit a museli se spolehnout jen na své koně, po nichž jistě vyžadovali i několikadenní putování. Takže se ptám znovu. Kolik je schopen urazit kůň za den, aby ho to neohrozilo na životě? Předpokládá se, že se cestou přikrmovali ovsem, aby více vydrželi a byly to opravdu houževnatá zvířata, která měla daleko blíže k divokým předkům koní než k dnešním choulostivým plemenům. A s tvrzením, že člověk putoval rychleji bez koně na mě nechoďte.

Tak já mám vyzkoušeno 35 km za 5 hodin při rozumném tempu, víceméně krok, občas klus a minimálně cval, procházeli jsme zalidněnými oblastmi a přes silnice, tak se opravdu nedalo moc rychle běžet, přestávky minimální, cca 3 po 5-10 min. Středně těžcí jezdci a koně, jinak bez větší zátěže, sedlová brašna s lehčím občerstvením. Jinak já ujdu za 20 min ostré chůze cca 2km (občas chodím pěšky z autobusu ze sousední vesnice), někde jsem četla, že člověk ujde 4-5km za hodinu, což vychází cca stejně jako u koně, ale s tím rozdílem, že kůň je schopen stejným tempem (krokem) ujít větší vzdálenost, než člověk (já už bych měla po 10 km opravdu dost ), my s koňmi běžně jezdíme cca 10-15 km, střídáme krok, klus a cval (ale již svižnější tempo), tohle zvládneme za 1, 5-2 hod bez přestávky, záleží na terénu, jestli je kopcovitý, mokrý atd... Jezdím na kobylce kříženec chladnokrevníka, cca 600kg, já mám i s westernovým sedlem tak 90 kg. Kobyla to zvládá bez problémů. Jinak jsem spočítala, že za den se dá zvládnout (když je kůň trénovaný) 80 km, s menší přestávkou a když znáte cestu, kůň to zvládne vcelku bez problémů, můj zadek již nikoliv (já nejsem trénovaná).

Evidentně nikomu nevadí, že odpovídají na 3 roky starý příspěvek, no teď už skoro 4 r.

Ale takhle dle sdělených informací se příkláním prostě k verzi, že kůň jen není patřičně přiježděn, je to prostě takový ten provozák co vás sveze, ale krásu na něm neuděláte...

Taky souhlasím, většinou je to buď nesoustředěný nebo nedostatečně přiježděný koník. Nám to dělal valášek na jízdárně, když měl v sedle méně zkušeného jezdce, který si ho neuměl sbalit. Pak to pod ním vyloženě flákal a chodil jako když chce každou chvíli zdechnout a hodně zakopával. Ale v terénu to nedělal, tam bylo na co koukat
Mladá kobylka to zase dělala ze začátku, když se ještě nesrovnala se svou váhou a váhou jezdce, to zakopla i na rovině. Teď to udělá jen občas, většinou když se vracíme domů, tak "vypne" (to už po ní taky nechci žádnou práci) a nekouká na cestu. Na jízdárně to pak dělá, když se jí nechce pracovat a čučí jen, jak by utekla ke stáji.

Když ten box nejde zavřít, co se domluvit s majitelem, aby tam dal dvě desky a skoby. Není to náročné ani fyzicky ani finančně, popř. Se dá dát třeba tyč, tak aby to koník nepodlezl, ani nepřeskočil, můžete mu na to třeba přispět, investice cca 1000 Kč, když to přeženu? Jinak 5-6 h ve výběhu není moc, ale dá se, ale v boxu bych ho přivázaného nechtěla. Jinak pohyb pouze pod sedlem nebo na ruce není pohyb pro koně, ti se potřebují protáhnout po svém, vyválet se, hodit kozlíka, když tohle nemůžou dělat ve výběhu, pak zlobí pod sedlem.

No opravdu bych se tím nestresovala, já učila svou kobylu nastoupit do přepravníku až v jejích skoro 7letech. Když jsem jí kupovala (3, 5r), tak nenastoupila, naštěstí byla z okolí, tak došla po svých, pán co mi ji prodával mi volal sám na inzerát, tušil že se asi nenaloží, tak hledal někoho z okolí. Jinak úplně poprvé se vezla z loňského huberta, kdy jsem poprosila známou, co měla stejnou cestu, zda bych se nemohla svézt s nimi. Majiteli auta jsem na rovinu řekla, že se ještě nevezla, a pokud nenastoupí tak to vzdáme. Naštěstí chlapi byli velice rozumní a přesto, že kobyla dělala binec, vzpínala se, couvala, tak byli důslední a nevzdali to, kobylku mi naložili a dovezli domů. Výhoda byla, že se vezla ještě s dalšími 2 koníky, ale přesto jsem celou dobu trnula, zda si ve voze neublíží, byla to ta klasická avie, co používají na převoz chlaďásků, takže ještě vysoká rampa, naštěstí koně byli od sebe oddělení zábranami, takže se nemohli pokopat, ona ta moje je můra, nesnáší, když se na ni lepí kůň, ale vše dobře dopadlo. Jinak mám známého, co vozí koně i z ciziny, a vykládal mi svoje zážitky, že přijede, ukážou mu koně na pastvině, které má naložit, ty koně nikdy přepravník neviděli, nikoho to nezajímá a nikdo to neřeší, prostě si je naloží a odveze, říkal, že se ještě nestalo, že by některého nenaložil. Ono možná takové to zkoušení je na škodu víc, než když se s tím ten kůň nikdy nesetká.
Takže bych třeba kupující upozornila ať si na nakládku nechají více času, a zkusila bych ho naložit v klidu, ať si tam vleze sám, dělá se to i tak, že když koník položí nohu na rampu a má vykročíno, pomůže se mu i s tou další, ono postupně si tam dá ty nohy sám, až tam má všechny čtyři, tak většinou sám vleze dovnitř, my dávali ještě lonž okolo koníka, jen aby neuskakoval do strany, nebo je dobré vlek přistavit tak, aby z obou stran měl stěny nebo ohraničený prostor, pokud je žravý tak to zkusit třeba na kýbl se žrádlem, a samozřejmě za každý krok chválit. A hlavně to nevzdat, jinak se kůň naučí, že do auta nemusí.
A počkejte si na toho správného kupce, kdo má zkušenosti z koňmi, toho tohle neodradí, zatím bych třeba s ním zkusila potrénovat průchod pod plachtou ve zúženém prostoru, přechod přes paletu, je zvyklý na úvaz a být třeba zavřený v boxu? Moje kobyla nikdy zavřená v boxe nebyla a je to na ni znát, ve stáji se moc nezdržuje a nemá ráda těsné prostory, sama si tam vleze, ale jakmile přijde druhý kůň nebo já, okamžitě "utíká" ven.