Chov Eurasierů u nás

První Eurasier byl k nám dovezen ze Švýcarska vlkošedé barvy-pes. Následovala fenka z Francie, též vlkošedá, ona i se svojí majitelkou však převážnou většinu roku žijí v Německu. Třetí fenkou byla moje Deissy, červené barvy z Německa, tj. ze země původu. Tuto fenku jsem však vracela zpět k jejích chovatelce, protože při výměně zubů jí nevyrostly 3 řezáky a jeden špičák. Dle vyjádření lékařů asi důsledkem úrazu. U mě však k žádnému nedošlo, takže to muselo být ještě u chovatelky. Nelze ani vyloučit nějakou genetickou vadu. Netušila jsem však, že někdo může být tak zlý a pomstychtivý, jako chovatelka z Attendrornu. Za to, že jsem jí fenu vrátila, snažila se mě pošpinit kde mohla, naštěstí jí však mnoho lidí neuvěřilo. Další fenka k nám přišla z Polska – vlkošedá a z Německa, také vlkošedá. Je však s podivem, že hlavní poradkyně pro chov štěňat v Německu doporučila fenku z částečně příbuzné linie s mojí první fenou. Kdyby zde zůstaly obě, tak by to moc dobré pro začínající chov nebylo. A již jsme u čísla 6 a 7. Obě tato čísla patří mým eurasierům. Fenku Agi vom Schneegraben jsem přivezla z Rakouska, její barva byla z počátku červená s černou maskou v obličeji, ale postupem času jí stále více a více přibývalo černých chlupů, takže nyní má barvu hnědočernou, dle německého standardu „wildfarbe“. Naštěstí je zcela plnochrupá a vyšetření na dysplasii má též nulové. Nyní je jí již 17 měsíců, v červnu bude uchovněna, takže na podzim 2004 plánujeme štěňátka. O půl roku později jsem si přivezla, opět z Rakouska, od známé a úspěšné chovatelky pejska Sama. Jeho název je však Casanova von Massow-Krummau, ale posuďte sami, jaké by to bylo na něj volat venku, když např. potkáte muže. No, mohl by z toho být dobrý trapas, takže jsem mu začala říkat Sam. Pejsek je červené barvy a velice je podobný na svého otce, který pochází z Francie a na speciální výstavě k 40 letům chovu Eurasierů ze 170 psů získal BOB. Sam vykročil do výstavní sezony 2003 velmi úspěšně a na své první výstavě v dorostu v Nitře získal 1. místo v závěrečných soutěžích o nejkrásnější dorost výstavy. Již nyní je Český junior šampion a má 4. místo BIG. Tento pejsek je též zcela plnochrupý a kvadratický, což je velký přínos. Nyní je mu jeden rok.

• Agi 15 měsíců

Nyní něco o povaze. Spoustu lidí odradí toto plemeno kvůli tomu, že v jejich rase je Čau čau. Toto plemeno vzniklo křížením Čau čau, Vlčího špice a Samojeda. Oba moji psi však nepříjemnou povahu Čau čau vyvracejí. Spíše jsem měla obavu, jak je přivítají moje dvě akity, protože ještě chovám plemeno Akita inu. Seznámení však proběhlo nad očekávání dobře a nyní jsou spolu všichni pohromadě v jednom domě. Žádné kotce ani boudy nemáme. Samozřejmě, když ke slečně přibyl pejsek, tak z toho měla největší radost ona – Agi. Kdyby jste je viděli, jak ti dva si neustále hrají a lítají jako tornáda, jak doma tak na vycházkách a někdy ke svým hrátkám „přemluví“ i akity, i když ty jsou k jejich bláznění zdrženlivější. Co se týče vztahu k lidem, musím říci, že jsou velmi přátelští. Z počátku některým lidem nedůvěřují, ale netrvá to dlouho. Sami pak většinou přijdou a chtějí podrbat. Děti mají také rádi a dost jim toho dovolí. Hlavně fenka Agi je taková pečovatelka, neustále by se o někoho starala, je v ní něco zvláštního. Co se týká přátelství k jiným psům, také to není problém, protože by si s každým hráli a je jim jedno, zda-li je to doga či Čivava. Na druhé straně nemají ze špiců to, že by neustále nebo často štěkali. Štěkají opravdu minimálně, což je velice dobré. Toto plemeno se dle mého hodí jak ke starším lidem, tak k mladým i do rodin s dětmi. Zkoušela jsem, zda by tahali sáňky. Oba jsem zapřáhla a na sáňky posadila 4-letého syna. Bez jakýchkoliv problémů oba začali táhnou a výborně se ovládali.

• Sam 10 měsíců

Je však pravda, že jakmile ucítí zvěř, chtějí se pustit za ní. Vzhledem k tomu, že bydlíme u lesa a velkých luk, mají k setkání se zvěří velké možnosti. Ale vždy, když jsem zahlédla zvěř, tak jsem je odvolala. Nebo, když jsem již tomu nezabránila, protože většinou se všemi chodíme na volno, tak se po chvilce vrátili zpět. Zvěř neštvali ani dlouho nepronásledovali. Většinou si člověka hlídají, aby se jim neztratil a velmi dobře ho poslouchají, opravdu mohou chodit na volno.

• Agi 15 měsíců a Sam 10 měsíců

Zajímavé je, že máme skoro všechny barvy, co udává německý standard, kromě černé. Samozřejmě, že všechny barvy se navzájem mohou míchat, nepřípustná je jen barva bílá a játrová a také bílá s fleky. Zajímavá je též barva jejich jazyka. Na jazyku musí být aspoň jedna modrá skvrna, samozřejmě, že může být různě skvrnitý nebo celý modrý.
Péče o srst vyžaduje občasné kartáčování a pročesávání, hlavně z počátku, aby se neutvořily žmolky a také proto, že na jejich srst se rádo přichytí co je v trávě. Nemusí se však často koupat. Vodu však mají oba velmi rádi, vzhledem k tomu, že bydlíme přímo u Labe, tak jak mají příležitost a to je skoro neustále, tak se rádi brouzdají ve vodě. V případě, že by jste se chtěli dozvědět více nebo se k nám přijet podívat, můžete se na mě obrátit nebo navštívit stránky: www.stenata.cz/eurasier.