Ahoj, máme tří roční fenku mopsíka a něják si na ní nemohu, zvyknout".. Jednoduše ji nedokážu dát lásku. Co jsme měli jiné pejsky, třeba zlatý retrívr nebo před tím německý ovčák a k tomu jsme měli králiky tak ty jsem milovala vždy z celého srdce, ale teď to prostě něják nedokážu. A nepřijde mi, že bych se ještě nepřenesla přes smrt posledního pejska.. Umřel 12.5.2012 což není taková chvilka.. Nevíte jak posílit náš vztah abych ji taky mohla milovat z celého srdce? :/.
Lili._.nka
napsal(a):
Ahoj, máme tří roční fenku mopsíka a něják si na ní nemohu, zvyknout".. Jednoduše ji nedokážu dát lásku. Co jsme měli jiné pejsky, třeba zlatý retrívr nebo před tím německý ovčák a k tomu jsme měli králiky tak ty jsem milovala vždy z celého srdce, ale teď to prostě něják nedokážu. A nepřijde mi, že bych se ještě nepřenesla přes smrt posledního pejska.. Umřel 12.5.2012 což není taková chvilka.. Nevíte jak posílit náš vztah abych ji taky mohla milovat z celého srdce? :/.
To je každá rada drahá. Je to o emocich, ty, se, radi těžko, bud něco cítíte, nebo ne... On mops, vlastně kazdy pes, musí byt vybírán srdcem, ci je to pejsek a kdo ho vybíral?
Lili._.nka
napsal(a):
Ahoj, máme tří roční fenku mopsíka a něják si na ní nemohu, zvyknout".. Jednoduše ji nedokážu dát lásku. Co jsme měli jiné pejsky, třeba zlatý retrívr nebo před tím německý ovčák a k tomu jsme měli králiky tak ty jsem milovala vždy z celého srdce, ale teď to prostě něják nedokážu. A nepřijde mi, že bych se ještě nepřenesla přes smrt posledního pejska.. Umřel 12.5.2012 což není taková chvilka.. Nevíte jak posílit náš vztah abych ji taky mohla milovat z celého srdce? :/.
Sice to nějak nemůžu pochopit, chápala bych to v tom případě, že je to chvíli po smrti jiného pejska, ale to není. Nevím, já mám ráda každého psa a každému dokážu dát lásku. Samozřejmě, že toho svého mám ráda nejvíc , ale pokud jde o psy v rodině, tak i ty mám ráda, nebo psy ze cvičáku od známých, vždycky mě zaskočí když má třeba pes někoho známého nějaký zdravotní problém, psa lituji. A tak podobně, takže se nějak nedokážu vžít do vaší situace.
Napadá mě jen jediné - není to pes, kterého vy jste nechtěla? Jako že jste chtěla zase retrívra nebo ovčáka? A najednou máte malého mopse? Nesnažíte se ho pořád srovnávat s retrívrem a ovčákem?
A jinak já osobně si myslím, že láska se nijak "vynutit" nedá, buď prostě je nebo není. To je jako kdybych měla přítele a neměla ho ráda a snažila se začít ho mít ráda, to prostě nejde. Ve vašem případě bych asi pejskovi našla novou rodinu, takovou, kde ho budou mít rádi. Takhle se totiž budete trápit jak vy, tak pes.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Lili._.nka
napsal(a):
Ahoj, máme tří roční fenku mopsíka a něják si na ní nemohu, zvyknout".. Jednoduše ji nedokážu dát lásku. Co jsme měli jiné pejsky, třeba zlatý retrívr nebo před tím německý ovčák a k tomu jsme měli králiky tak ty jsem milovala vždy z celého srdce, ale teď to prostě něják nedokážu. A nepřijde mi, že bych se ještě nepřenesla přes smrt posledního pejska.. Umřel 12.5.2012 což není taková chvilka.. Nevíte jak posílit náš vztah abych ji taky mohla milovat z celého srdce? :/.
Asi jste udělala velkou chybu. Při výběru nového psa jste se nerozhodla správně. Nevím kdo vám psa vybíral nebo čí to pes vlastně je, ale dovedu se vžít do vaší situace. Také jsme měli vždy ovčáky, labradory a ted když si představím že by mě je měl nahradit třeba zrovna ten mops, tak si to představit nějak nedokážu. Nevím jak docílit toho aby jste milovala psa který vám nesedí. Nejrozuumnější by bylo dát ho někomu kdo ho milovat bude a nelámat to přes koleno.
Uživatel s deaktivovaným účtem
A nestačilo by ho mít jen ráda? netřeba hned každého milovat.
Lili._.nka
napsal(a):
Ahoj, máme tří roční fenku mopsíka a něják si na ní nemohu, zvyknout".. Jednoduše ji nedokážu dát lásku. Co jsme měli jiné pejsky, třeba zlatý retrívr nebo před tím německý ovčák a k tomu jsme měli králiky tak ty jsem milovala vždy z celého srdce, ale teď to prostě něják nedokážu. A nepřijde mi, že bych se ještě nepřenesla přes smrt posledního pejska.. Umřel 12.5.2012 což není taková chvilka.. Nevíte jak posílit náš vztah abych ji taky mohla milovat z celého srdce? :/.
City nejsou na povel
Pejskovi najděte nového páníka a pořiďte si retrívra.
Za mě, já mopsy moc nemusím, chrochtají a dusí se a nemohou moc sportovat a v létě už vůbec ne.
To neznamená, že to není pro někoho vysněný a vymodlený pejsek.
Ale místo akčních psů si pořídit mopse, to jste fakt střelila vedle.
A pes je jen váš nebo je rodinný, když píšete v množném čísle? Dávat psa pryč by mi v takovém případě přišlo hloupé. Některý pes si s člověkem sedne, jiný ne. Můj přítel asi taky k mému psu necítí "lásku", ale prostě respektuje jeho existenci, přiměřeně se o něj stará nebo se s ním i pomazlí.
Když mi umřelo milované Mimi, věděla jsem, že chci velkého NF, psa s pořádnou kebulí. Naposledy, měl to být náš poslední velký pes. No a jako na potvoru žádná štěňata na obzoru. Po třech měsících jsme se jeli podívat na osmiměsíčního psa ( a sedmiměsíční fenku ). Fenu jsem nikdy neměla a nechtěla a ta potvora se vlísala dceři, takže jsme po dvou dnech skončili místo s obřím psem s kapesní fenečkou ( má jen 50 kg). No a po sedmi letech jsme jedna myšlenka a miluju ji od první chvíle, co jsme spolu šly na první procházku. Nedovedu si představit, že bych měla psa, kterého bych neměla ráda. On to pochopitelně vycítí a situace se vlastně stále zhoršuje. Nemáte možnost ho dát tomu v rodině, kdo ho vlastně chtěl?
Uživatel s deaktivovaným účtem
inusanka
napsal(a):
Když mi umřelo milované Mimi, věděla jsem, že chci velkého NF, psa s pořádnou kebulí. Naposledy, měl to být náš poslední velký pes. No a jako na potvoru žádná štěňata na obzoru. Po třech měsících jsme se jeli podívat na osmiměsíčního psa ( a sedmiměsíční fenku ). Fenu jsem nikdy neměla a nechtěla a ta potvora se vlísala dceři, takže jsme po dvou dnech skončili místo s obřím psem s kapesní fenečkou ( má jen 50 kg). No a po sedmi letech jsme jedna myšlenka a miluju ji od první chvíle, co jsme spolu šly na první procházku. Nedovedu si představit, že bych měla psa, kterého bych neměla ráda. On to pochopitelně vycítí a situace se vlastně stále zhoršuje. Nemáte možnost ho dát tomu v rodině, kdo ho vlastně chtěl?
Hezky napsané...
myslím, že jde taky hodně o výběr nového psa, sama si umím představit, že bych měla skvělý vztah s NF, protože velcí medvědoidní psi jsou můj šálek kávy, ale tak nějak si to stejné neumím představit s mopsem...čivavou...yorkem...i kdybych ho třeba dostala jako dárek, tak by moje duše stejně toužila po velkém psovi, jasně, že bych i prťousovi poskytla to co potřebuje, veškerou péči, mazlení a tak, ale jsem přesvědčená, že by to nebylo to pravé ořechové...no hlavně, já věřím tak nějak na lásku na první pohled a pokud bych ten "důvěrný" vztah nenavázala se psím miminkem během prvních pár dní, tak bych na nic nečekala a našla okamžitě jiný domov...
Jak už bylo psáno výše, láska ke psu se nedá naučit, nedá se "vyrobit", "nacvičit" ta se musí cítit a když není ani po třech letech, tak se obávám, že už to nepřijde...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Hezky napsané...
myslím, že jde taky hodně o výběr nového psa, sama si umím představit, že bych měla skvělý vztah s NF, protože velcí medvědoidní psi jsou můj šálek kávy, ale tak nějak si to stejné neumím představit s mopsem...čivavou...yorkem...i kdybych ho třeba dostala jako dárek, tak by moje duše stejně toužila po velkém psovi, jasně, že bych i prťousovi poskytla to co potřebuje, veškerou péči, mazlení a tak, ale jsem přesvědčená, že by to nebylo to pravé ořechové...no hlavně, já věřím tak nějak na lásku na první pohled a pokud bych ten "důvěrný" vztah nenavázala se psím miminkem během prvních pár dní, tak bych na nic nečekala a našla okamžitě jiný domov...
Jak už bylo psáno výše, láska ke psu se nedá naučit, nedá se "vyrobit", "nacvičit" ta se musí cítit a když není ani po třech letech, tak se obávám, že už to nepřijde...
Mám to stejně, malý pes pro mne není žádný pes, potřebuju velkou huňatou kouli. Nikdy bych nechtěla psa hladkosrstého a to ani velkého. Ale jelikož psy miluju, pohladím a pomazlím se s jakýmkoliv, tak věřím, že bych nakonec měla ráda, co by mi život přinesl.
Pro zadavatelku: zkuste se na mopslíka dívat jinýma očima, nehledat v něm ta sportovní plemena, ale říkat si, že je roztomilý, s tím jeho spláclým čumákem a špekatým tělíčkem...
lesnížínka
napsal(a):
Mám to stejně, malý pes pro mne není žádný pes, potřebuju velkou huňatou kouli. Nikdy bych nechtěla psa hladkosrstého a to ani velkého. Ale jelikož psy miluju, pohladím a pomazlím se s jakýmkoliv, tak věřím, že bych nakonec měla ráda, co by mi život přinesl.
Pro zadavatelku: zkuste se na mopslíka dívat jinýma očima, nehledat v něm ta sportovní plemena, ale říkat si, že je roztomilý, s tím jeho spláclým čumákem a špekatým tělíčkem...
Přesně tak se na to dnes koukám, ale nebylo to tak vždy. Musím se přiznat, že ač psy zbožňuju od dětství, celá léta jsem žila v přesvědčení, že bych nedokázala milovat placatý čumák. Moje sestra měla dva mopse, buldočka...jistý čas bylo nad moje chápání, jak si někdo může k takovým psům vůbec utvořit vztah.
Mimochodem, placatý "obličej" shih tzu mi dlouho připadal jako vrchol nevkusu.
Co osud nechtěl, náhodně jsem se dostala k nechtěným kříženečkům shih tzu s jezevčíkem - než přšla na svět, hlásala jsem, že chci nějaké pokudmožno co nejvíc jezevčíkovité s co nejšpičatějším čumáčkem.
Nakonec byly čumáky všechny na jedno brdo, takže mám tohle a pochopila jsem, jak je možné, že někdo miluje kulatý obličejík. A už je mi jasné, že ten vztah si vytvořím s čímkoli, co mi osud natrčí do cesty
Ja se priznam, a urcite mi to neni ke cti, nebot od decka miluji vsechny psy, ze jsem mela velky problem pritulit sousedova mopsika, ktereho jsem mela na starost po dobu jejich dovolene. Hrozne chrochtal, pritom mu vzdy vyletel z nosu hlen, ktery si olizll a mne se chtelo blinkat . Pri predstave, ze mi pak da pusu, no to fakt ne . No, proto pisu, ze mops je srdecni zakezitost a pak je druha cast lidi, kteri by ho mit nemohli.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Lexaurin
napsal(a):
Ja se priznam, a urcite mi to neni ke cti, nebot od decka miluji vsechny psy, ze jsem mela velky problem pritulit sousedova mopsika, ktereho jsem mela na starost po dobu jejich dovolene. Hrozne chrochtal, pritom mu vzdy vyletel z nosu hlen, ktery si olizll a mne se chtelo blinkat . Pri predstave, ze mi pak da pusu, no to fakt ne . No, proto pisu, ze mops je srdecni zakezitost a pak je druha cast lidi, kteri by ho mit nemohli.
Já bych mu pusu dala, ale v soužití s brachycefalikem bych šíleně trpěla. Svého času mě bavilo studovat psy "zevnitř" a u nich jsou deformity lebky apod. tak šílené až život ohrožující, že bych ho celý jeho život litovala a na vztah by nezbyl prostor.
Terven
napsal(a):
Přesně tak se na to dnes koukám, ale nebylo to tak vždy. Musím se přiznat, že ač psy zbožňuju od dětství, celá léta jsem žila v přesvědčení, že bych nedokázala milovat placatý čumák. Moje sestra měla dva mopse, buldočka...jistý čas bylo nad moje chápání, jak si někdo může k takovým psům vůbec utvořit vztah.
Mimochodem, placatý "obličej" shih tzu mi dlouho připadal jako vrchol nevkusu.
Co osud nechtěl, náhodně jsem se dostala k nechtěným kříženečkům shih tzu s jezevčíkem - než přšla na svět, hlásala jsem, že chci nějaké pokudmožno co nejvíc jezevčíkovité s co nejšpičatějším čumáčkem.
Nakonec byly čumáky všechny na jedno brdo, takže mám tohle a pochopila jsem, jak je možné, že někdo miluje kulatý obličejík. A už je mi jasné, že ten vztah si vytvořím s čímkoli, co mi osud natrčí do cesty
Nikdy neříkej nikdy - stará známá pravda
Lili._.nka
napsal(a):
Ahoj, máme tří roční fenku mopsíka a něják si na ní nemohu, zvyknout".. Jednoduše ji nedokážu dát lásku. Co jsme měli jiné pejsky, třeba zlatý retrívr nebo před tím německý ovčák a k tomu jsme měli králiky tak ty jsem milovala vždy z celého srdce, ale teď to prostě něják nedokážu. A nepřijde mi, že bych se ještě nepřenesla přes smrt posledního pejska.. Umřel 12.5.2012 což není taková chvilka.. Nevíte jak posílit náš vztah abych ji taky mohla milovat z celého srdce? :/.
Jestli si nemůžete už 3 roky zvyknout na psa, tak už si nezvyknete.
Nevím, proč jste si pořídila/i (byla Vám pořízena) mopsa, ale jestli to není pes, kterého chcete a dokážete milovat, dopřejte ji domov, kde ji milovat budou. Jsou lidi, kteří milují mopsíky všech barev, stáří a tvarů.
Jestli ji miluje někdo z rodiny (manžel, dítě, spolubydlící maminka), pořiďte si k mopse svého psa a vytvořte z nich smečku a vše s nimi dělejte společně. Mopsa bude spokojená, že má kámoše, užívá si procházek s paničkou a večer se jde přitulit k páníčkovi (dítěti, babičce, dědovi,..) a Vy budete mít klid, že máte svého psa, kterého milujete.
Nikdy jsem nebyla na placaté "držtičky" ty boxer, francouzský buldoček, apod... osud tomu chtěl a přítel má boxera - Rocky od začátku úžasný mazel, apod...prostě člověk neodolá. Bydlí u přítelových rodičů, kam několikrát týdně jedeme, protože nesnese kočky (které já mám doma v bytě) a většinou já při odjezdu k nim hlásím, že musíme vzít Rockymu něco na zub. Dávám tam mlsky i pudlovi, který je sestry přítele (aneb přece nebudu dávat jednomu a druhému nic, že jo...navíc on je to takový milý dědeček). Taky jsem pudly nikdy nemusela, jsem spíš na NO, špice, velké pastevce a Kena tam pokaždé ňuchám.
Každý pes má v sobě něco, pro co ho má člověk rád. Pokud jste na to za 3 roky nepřišla, změnu bych nečekala...
Tatianna
XXX.XXX.75.71
Taky jsem měla vždycky chlupatého psa a více těch větších něž menších. A teď máme bostonka a je to láska jako trám. Nikdy se mi nelíbili hladkostrtí, připadali mi takoví nahatí a teď toho našeho "nahatce" pořád osahávám, hladím a pyšně si prohlížím svaly pod kraťoučkým kožíškem. A placatá kulatá tvářička je teď pro mě ta jediná, kterou chci doma vidět. Prostě láska tam musí být, ale je pravda, že se to pořád mění ale spíše to narůstá. Ze začátku to bylo jako s každým stěňátkem, ale teď je to ten nej a jediný.
Jak už někdo psal, pokud můžete mít ještě i velkého psa, tak si ho pořiďte a budete smečka a všichni budete o fous šťastnější. Myslím, že mops je hodně citlivé plemeno a tak to určitě pozná, že to mezi váma skřípe. Zkuste to trochu uhladit pomocí dalšího kamaráda. Pokud to nejde, tak zkuste najít někoho, kdo má taky mopse, sdílejte s ním své každodení zážitky, zajeďte si na nějaké mopsí setkání, třeba zjistíte, jak jsou úžasní.
Mě vždycky přišel nepochopitelný pes čivava. Teď máme v okolí dvě úžasné čivaví kamarádky a jednoho kamaráda. Nejsou to žádní přihlouplí trpaslíci, jsou to psi s velkým srdcem. Na každém psovi je něco, musíte to najít (pokud ještě pořád chcete).