Jak reagovat, když pes venku "neslyší"

Ivet94 napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak reagovat, když se pes na procházce občas zapomene. Musím podotknout že poslouchá, neutíká za zvěří atp. ale občas se stane, že na louce/poli narazí na něco zajímavého, většinou označkované drny či hromádku, nechám ho, ale když už jsem daleko, tak na nějzavolám - zvedne jen oči a dál pokračuje, párkrát ještě zavolám než se rozhodne, že informací už z objektu nasbíral dostatek, někdy musím jít až k němu a zachrastit klíči, aby se odsekl. Jak se zachovat když pes moc dobře ví, co po něm chci, ale dělá si "prdelky"? Připnout na vodítko, začít utíkat, nebo směrem k němu hodit klíče, ráda bych, aby na první zavolání přišel, ale bojím se, že pes slídič má holt silný čumák

děláte zásadní chybu že přivoláváte psa, o kterém už předem víte, že neposlechne.

tím ho učíte jediné, že poslouchat nemusí. že povel je bezvýznamný, v podstatě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
děláte zásadní chybu že přivoláváte psa, o kterém už předem víte, že neposlechne.

tím ho učíte jediné, že poslouchat nemusí. že povel je bezvýznamný, v podstatě.

přesně tak

"povelovat" málo a jen tehdy, když si můžu vynutit splnění

zavolat 1x a pak se schovat.

lupus4 napsal(a):
přesně tak

"povelovat" málo a jen tehdy, když si můžu vynutit splnění

zavolat 1x a pak se schovat.

schovat se nefunguje na všechny psy.

funguje to super na zvířata, co se bojí, že se ztratí a kterým v okamžiku, kdy vůdce nikde nevidí, úplně zatrne a je to pro ně vlastně trest, kterému se příště chtějí vyhnout.

jenže pak máte psy, kteří to mají úplně na salámu a buď v klidu pokračují v činnosti s výrazem "teď už nikdo neprudí", nebo se třebas seberou a jdou v lepším případě domů, v horším prostě pokračují v procházce sami.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
schovat se nefunguje na všechny psy.

funguje to super na zvířata, co se bojí, že se ztratí a kterým v okamžiku, kdy vůdce nikde nevidí, úplně zatrne a je to pro ně vlastně trest, kterému se příště chtějí vyhnout.

jenže pak máte psy, kteří to mají úplně na salámu a buď v klidu pokračují v činnosti s výrazem "teď už nikdo neprudí", nebo se třebas seberou a jdou v lepším případě domů, v horším prostě pokračují v procházce sami.

Přesně tak, zvlášť když často chodíte tam, kde už to zná. Buďto je to "vidím na paničku", a nebo " tady už jsme byli stokrát, jen si to očucham, případně sežeru a pak půjdu ".

schovat se nefunguje na všechny psy

to je pravda, ale na kokra bych to zkusil

lupus4 napsal(a):
schovat se nefunguje na všechny psy

to je pravda, ale na kokra bych to zkusil

Kokr je hloupější?
Mě goldenka ještě donedávna poslouchala na slovo, v lese si mě hlídala, jakmile jsem se schovala, hledala jako zběsila, amok v očích, že mě ztratila. Přišla puberta a děs, dnes chodíme ven jen na stopovacce a jsem fakt zvědavá, jak se to zase dostane do normálu, když je to s.ině chytrá.

Dobré rady padly, přidala bych ještě jedno doporučení: pokud vidíte, že se pes začuchal, neodcházejte od něj daleko. Prodlužováním vzdálenosti snižujete důraznost povelu. Počkejte, zavažte si třeba znova botu, napijte se, přerovnejte si batoh, ale pak psa důrazně přivolejte k sobě a pokud neposlechne, povel a pozornost psa si vynuťte (hodit klíče, houknout na něj, dojít si pro něj apod.). Když přijde, hodně chválit.

saola napsal(a):
Dobré rady padly, přidala bych ještě jedno doporučení: pokud vidíte, že se pes začuchal, neodcházejte od něj daleko. Prodlužováním vzdálenosti snižujete důraznost povelu. Počkejte, zavažte si třeba znova botu, napijte se, přerovnejte si batoh, ale pak psa důrazně přivolejte k sobě a pokud neposlechne, povel a pozornost psa si vynuťte (hodit klíče, houknout na něj, dojít si pro něj apod.). Když přijde, hodně chválit.

Nikdy po psovi neházejte nic, co by ho mohlo zranit a už vůbec ne klíče, můžete mu vyrazit oko. Houkání znamená opakování povelu. Stopovačka je z toho, co tu padlo, nejúčinnější a psa zajistí - neuteče, povel si vynutíte a nemusíte psa trestat řvaním a házením.

scylla napsal(a):
Nikdy po psovi neházejte nic, co by ho mohlo zranit a už vůbec ne klíče, můžete mu vyrazit oko. Houkání znamená opakování povelu. Stopovačka je z toho, co tu padlo, nejúčinnější a psa zajistí - neuteče, povel si vynutíte a nemusíte psa trestat řvaním a házením.

A jak se pes naučí poslouchat bez stopovačky? Asi se ptám blbě, ale pes přece pozná, kdy za sebou táhne šňůru a kdy ne. Pravda, někdy to přijde samo s věkem nebo co, labradorka, kterou máme jako roční naprosto nevycvičenou z útulku, poslouchá v 8mi letech na slovo, pro piškot by snad udělala i stojku. Na stopovačce nebyla nikdy. Holt, každej pes je jinej.

Házení klíčů je opravdu středověk, četla jsem to už jako malé dítě v knize 400 rad pro milovníky psů
Za mě naprosto neúčinné - když hodím tak, abych určitě neublížila, psovi, který má plnou hlavu lákavého pachu to bude šumák. Anebo můžu přitvrdit, ale to se pak už blbě odhaduje, kolik ještě můžu a kolik už ne. Navíc pes se pohybuje- mám v živé paměti, jak jsem jednou feně v rámci hry hodila borovou šišku do oka- taky jsem mířila původně jinam...celkem nic moc zážitek.
Mou fenu bych házením klíčů naučila jediné- že se má držet ve vzdálenosti, kam nedohodím...pak by mi teda nezbývalo než přitvrdit- buď EO nebo snad po ní střílet.

scylla napsal(a):
Nikdy po psovi neházejte nic, co by ho mohlo zranit a už vůbec ne klíče, můžete mu vyrazit oko. Houkání znamená opakování povelu. Stopovačka je z toho, co tu padlo, nejúčinnější a psa zajistí - neuteče, povel si vynutíte a nemusíte psa trestat řvaním a házením.

Nikdy se mi nepodařilo vyrazit psovi oko, ani takový příklad neznám. Vám se to podařilo?

Diskuze na ifauně mají tu smůlu, že psané slovo nikdy nepostihne jemnou nuanci komunikace mezi daným člověkem a jeho zvířetem. Hodit klíče, řetízek, tlesknout, houknout neznamená psa týrat, ale dát impuls (rázný a překvapivý) k přerušení nežádoucí činnosti, scyllo, i když u vás je týrání téměř vše mimo nezměrné adorace psa jako živočišného druhu. Mantinely v chování jakékoliv živé bytosti musí být a jsou přirozené, jinak by jakékoliv zvíře nepřežilo. I lidi mají celý život mantinely v chování, pokud je poruší, jsou potrestáni, nikoliv, že je odměňováno jejich jiné žádoucí chování.

Ale na toto téma je zde zbytečná diskuze, příspěvků, že pes neposlouchá, jsou tu desítky.

Ještě jeden tip pro zadavatelku- doporučuje se a mně se osvědčilo - psa, který je mimo a nevnímá vás je lépe nepřivolávat, ale dát jiný povel. Pokud má pes plnou hlavu čehokoli lákavějšího anebo běží po stopě, je přivolání hodně těžké až skoro nemožné.
Je lepší mít naučené třeba čekej nebo sedni, moje fena má obojí zautomatizované, takže ve většině případů čeká či sedá reflexivně, bez toho, že by o tom přemýšlela a klidně přitom dál hypnotizuje objekt svého zájmu.
A pak máte prostor pro něco dalšího...pochválit, odměnit, dát další povel...prostě dostat psa znovu na příjem.

Na starého psa jsem občas hodila kámen(tedy tehdy ještě na dorostence) abych dala důraz, že to myslím vážně. Hážu dobře, když ho chci trefit, trefím. Jenže trefila jsem mu někam k tomu oku, řval chudák nejmíň minutu a pak chodil celý den s přivřeným okem Tehdy jsem se fakt lekla, že jsem mu ho přinejmenším poškodila. Naštěstí ne. Teď to občas použiju na samojeda, ale ne tak, abych ho trefila, hodím jen k němu. Pak rázně zavelím: jdeme. To už je schopný to pobrat. Utéct mu fakt nemělo smysl, bylo mu to jedno, nebo mne v klidu našel s výrazem: dopr...můžeš mi vysvětlit, proč si tady zalezlá?!? Stopovačku měl nějaký ten měsíc, s výsledkem nula. Od začátku měl akční rádius větší než délka stopovačky(20m), takže jsem ho na ní vedla jak na superdlouhém vodítku, napnutém, které se mu x krát zamotalo pod nohy a pak si o to sedral kulky. Bylo to na prd pro oba a koupila jsem flexinu, na které je spokojený...a já také. Dnes, když je starší, už zvládá několik míst, kde může chodit na volno. Když čichá, ať si čichá, nikam ho netahám, nepoveluju, je to jeho prochajda. Berňák nikdy nemusel mít stopovačku, nešel dál, jak pár metrů ode mne. Sám od sebe, ani ho to nikdo nemusel učit. Jako štěndo a dorostenec chodil na frekventovaných místech také na vodítku, pak už léta v pohodě na volno. Nikdy nebyl problém, že by neposlechnul. Byli vychovávaní zároveň, stejně, přesto každý naprosto odlišný přístup k prochajdám Samojed vzal čáru okamžitě, když ho člověk někde pustil z vodítka, berňáka by nic takového snad ani nenapadlo.

lesnížínka napsal(a):
Na starého psa jsem občas hodila kámen(tedy tehdy ještě na dorostence) abych dala důraz, že to myslím vážně. Hážu dobře, když ho chci trefit, trefím. Jenže trefila jsem mu někam k tomu oku, řval chudák nejmíň minutu a pak chodil celý den s přivřeným okem Tehdy jsem se fakt lekla, že jsem mu ho přinejmenším poškodila. Naštěstí ne. Teď to občas použiju na samojeda, ale ne tak, abych ho trefila, hodím jen k němu. Pak rázně zavelím: jdeme. To už je schopný to pobrat. Utéct mu fakt nemělo smysl, bylo mu to jedno, nebo mne v klidu našel s výrazem: dopr...můžeš mi vysvětlit, proč si tady zalezlá?!? Stopovačku měl nějaký ten měsíc, s výsledkem nula. Od začátku měl akční rádius větší než délka stopovačky(20m), takže jsem ho na ní vedla jak na superdlouhém vodítku, napnutém, které se mu x krát zamotalo pod nohy a pak si o to sedral kulky. Bylo to na prd pro oba a koupila jsem flexinu, na které je spokojený...a já také. Dnes, když je starší, už zvládá několik míst, kde může chodit na volno. Když čichá, ať si čichá, nikam ho netahám, nepoveluju, je to jeho prochajda. Berňák nikdy nemusel mít stopovačku, nešel dál, jak pár metrů ode mne. Sám od sebe, ani ho to nikdo nemusel učit. Jako štěndo a dorostenec chodil na frekventovaných místech také na vodítku, pak už léta v pohodě na volno. Nikdy nebyl problém, že by neposlechnul. Byli vychovávaní zároveň, stejně, přesto každý naprosto odlišný přístup k prochajdám Samojed vzal čáru okamžitě, když ho člověk někde pustil z vodítka, berňáka by nic takového snad ani nenapadlo.

Jo...podobně se mi to stalo s tou šiškou a bylo to v rámci hry. Fena miluje lítat za šiškama, házela jsem jí tenkrát velké borové, z okrasné borovice, a trefila oko, ačkoliv jsem na ni nemířila - ale holt, já jsem nešikovná a pes rychlej. Tenkrát ho měla celou cestu domů zavřený, doma se to začalo pomalu lepšit a dopadlo to dobře, ale ty pocity cestou domů, že jsem vlastní blbostí oslepila ani ne dvouletýho psa
Takže od té doby, cokoli házím, házím dostatečně daleko od psa. Pokud bych jí klíčema potřebovala zasáhnout, ale zasáhnout tak, aby to trošku bolelo a přitom abych nezranila, to už je celkem vyšší dívčí, hranice příliš tenká a nemusí se to povést.
Navíc každý pes je jiná nátura, já jsem si jistá, že pokud bych opakovaně svou fenu trefovala klíčema, tak krom toho, že by se naučila držet se z dosahu (což jsem psala výše), hodně by nám to pokazilo vztah.
Schovávání mi fungovalo jakž takž na minulou fenu, ta byla nalezenec a měla hrůzu z toho, že zůstane sama. Tahle nic zlého nezažila a netuší, že páníčka lze ztratit, takže se nebojí. Asi by mě nakonec začala hledat, ale až teprve poté, co by uspokojila své touhy

"A jak se pes naučí poslouchat bez stopovačky? Asi se ptám blbě, ale pes přece pozná, kdy za sebou táhne šňůru a kdy ne"

při správném nácviku není ano nebo ne, je jenom ano...neboli pes má nějakou tu šňůru furt. A psovod může (a musí) vyslovit nějaký ten povel jen pokud ví, že si jeho splnění může vynutit. (To neznamená, že učím povely tak, že smýkám psem pomocí šňůry, učím jakoby žádná šňůra neexistovala...)

"psa, který je mimo a nevnímá vás je lépe nepřivolávat, ale dát jiný povel. Pokud má pes plnou hlavu čehokoli lákavějšího anebo běží po stopě, je přivolání hodně těžké až skoro nemožné.
Je lepší mít naučené třeba čekej nebo sedni, moje fena má obojí zautomatizované, takže ve většině případů čeká či sedá reflexivně, bez toho, že by o tom přemýšlela a klidně přitom dál hypnotizuje objekt svého zájmu."

psu, který NEVNÍMÁ bude asi jedno jakýkoliv povel. Takže v prvé řadě musím dosáhnout toho vnímání, a na to je třeba takové zvučné héééééj moc fajn - povel dávám psu na příjmu.
Zautomatizovaný povel - se tomu říká reflex - to je o nácviku povelu a do úrovně reflexu můžu dotáhnout i to přivolání. Beze sporu to ale bude těžší než třeba stůj (teda dle psa).

ivet, v každém případě bych do každodenního režimu zařadila několik párminutových lekcí poslušnosti, aby se udržoval ve "vycvičeném" stavu (jakože spolupráce s člověkem)a vůbec s ním venku komunikovat a vést ho. A buď mu ven dávat permanentně stopovačku, nebo, ji mít v kapse a když dojde na takovou situaci, tak beze slova k němu přijít, stopku mu připnout, odejít a teprve pak povelem přivolat! A hned poté si dát kratičkou řízenou lekci přivolání (= FAJN, zábava, žůžo...).

Při hodu klíči nebo řetízkem je stěžejní ten zvuk, ne úder. Můžete hodit před psa, vedle čumáku, aby prostě došlo k "prozření" psa. Proto se nehází pro vytržení psa z nežádoucí činnosti šiškou nebo kamenem - žádný zvuk, jen úder.

Pokud jste leví a házet na cíl neumíte, buď se to naučte (bavíme se o vzdálenosti do 10 m cca - nic těžkého), nebo se na to vybodněte

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A jak se pes naučí poslouchat bez stopovačky? Asi se ptám blbě, ale pes přece pozná, kdy za sebou táhne šňůru a kdy ne"

při správném nácviku není ano nebo ne, je jenom ano...neboli pes má nějakou tu šňůru furt. A psovod může (a musí) vyslovit nějaký ten povel jen pokud ví, že si jeho splnění může vynutit. (To neznamená, že učím povely tak, že smýkám psem pomocí šňůry, učím jakoby žádná šňůra neexistovala...)

"psa, který je mimo a nevnímá vás je lépe nepřivolávat, ale dát jiný povel. Pokud má pes plnou hlavu čehokoli lákavějšího anebo běží po stopě, je přivolání hodně těžké až skoro nemožné.
Je lepší mít naučené třeba čekej nebo sedni, moje fena má obojí zautomatizované, takže ve většině případů čeká či sedá reflexivně, bez toho, že by o tom přemýšlela a klidně přitom dál hypnotizuje objekt svého zájmu."

psu, který NEVNÍMÁ bude asi jedno jakýkoliv povel. Takže v prvé řadě musím dosáhnout toho vnímání, a na to je třeba takové zvučné héééééj moc fajn - povel dávám psu na příjmu.
Zautomatizovaný povel - se tomu říká reflex - to je o nácviku povelu a do úrovně reflexu můžu dotáhnout i to přivolání. Beze sporu to ale bude těžší než třeba stůj (teda dle psa).

ivet, v každém případě bych do každodenního režimu zařadila několik párminutových lekcí poslušnosti, aby se udržoval ve "vycvičeném" stavu (jakože spolupráce s člověkem)a vůbec s ním venku komunikovat a vést ho. A buď mu ven dávat permanentně stopovačku, nebo, ji mít v kapse a když dojde na takovou situaci, tak beze slova k němu přijít, stopku mu připnout, odejít a teprve pak povelem přivolat! A hned poté si dát kratičkou řízenou lekci přivolání (= FAJN, zábava, žůžo...).

psu, který NEVNÍMÁ bude asi jedno jakýkoliv povel. Takže v prvé řadě musím dosáhnout toho vnímání, a na to je třeba takové zvučné héééééj moc fajn - povel dávám psu na příjmu.

Pes, který NEVNÍMÁ, může splnit povel, který má vypilovaný na úroveň reflexu. Proto jsem ráda, že máme zautomatizované "čekej" - o to jsem se snažila úmyslně, a pak i to "sedni", o což jsem ani neusilovala, ale stalo se. I když jede nosem po stopě, na povel sedni si sedne, vypadá, jako by si sedala v tranzu, ale povel splní. Určitě by takhle zautomatizovat šlo i přivolání, ale na to se asi necítím
Takže pokud fena někam mizí a nevnímá, jako první pomoc použiju "čekej", nožičky obvykle zastaví bez toho, že by o tom přemýšlela a já mám prostor dělat něco dál, třeba k ní dojít a dostat ji na příjem. Nemusím se bezmocně dívat, jak mi mizí v dáli.
Zvučné héééj by jí stopro ze zaujetí nevytrhlo a navíc bych brzy neměla kam přidávat, na to nemám hlasovou kapacitu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"A jak se pes naučí poslouchat bez stopovačky? Asi se ptám blbě, ale pes přece pozná, kdy za sebou táhne šňůru a kdy ne"

při správném nácviku není ano nebo ne, je jenom ano...neboli pes má nějakou tu šňůru furt. A psovod může (a musí) vyslovit nějaký ten povel jen pokud ví, že si jeho splnění může vynutit. (To neznamená, že učím povely tak, že smýkám psem pomocí šňůry, učím jakoby žádná šňůra neexistovala...)

"psa, který je mimo a nevnímá vás je lépe nepřivolávat, ale dát jiný povel. Pokud má pes plnou hlavu čehokoli lákavějšího anebo běží po stopě, je přivolání hodně těžké až skoro nemožné.
Je lepší mít naučené třeba čekej nebo sedni, moje fena má obojí zautomatizované, takže ve většině případů čeká či sedá reflexivně, bez toho, že by o tom přemýšlela a klidně přitom dál hypnotizuje objekt svého zájmu."

psu, který NEVNÍMÁ bude asi jedno jakýkoliv povel. Takže v prvé řadě musím dosáhnout toho vnímání, a na to je třeba takové zvučné héééééj moc fajn - povel dávám psu na příjmu.
Zautomatizovaný povel - se tomu říká reflex - to je o nácviku povelu a do úrovně reflexu můžu dotáhnout i to přivolání. Beze sporu to ale bude těžší než třeba stůj (teda dle psa).

ivet, v každém případě bych do každodenního režimu zařadila několik párminutových lekcí poslušnosti, aby se udržoval ve "vycvičeném" stavu (jakože spolupráce s člověkem)a vůbec s ním venku komunikovat a vést ho. A buď mu ven dávat permanentně stopovačku, nebo, ji mít v kapse a když dojde na takovou situaci, tak beze slova k němu přijít, stopku mu připnout, odejít a teprve pak povelem přivolat! A hned poté si dát kratičkou řízenou lekci přivolání (= FAJN, zábava, žůžo...).

učím, jako by žádná šňůra neexistovala...jak to učíte psa, kterej když je na procházce, tak ho nezajímá nic jiného, jen pohyb vpřed. Tudíž, jak píše lesnížínka, když ji dotyčný drží v ruce, tak je stopka pořád napjatá a nebo, když by se nechala vláčet po zemi, tak je pes za chvíli od vás nějakých 50m kdy za sebou vláčí 20m stopku a je mimo váš vliv.

Já bych si pro psa buďto došla a bez řečí ho vzala na chvíli na vodítko-jediná použitelná praxe u afgána...a nebo jak už bylo popsáno výše...nejdříve upoutat pozornost...hození předmětu vedle psa...přesně tím výrazným "heej" nebo třeba, co mě zabírá při svolávání psů, když se jim nechce ze zahrady nebo když vzadu štěkaj na souseda, který stříhá živý plot u našeho plotu...mám vyoperovaný pískátko z pískací hračky...na to zapískám...pesani jsou u mě okamžitě...

lesnížínka napsal(a):
Na starého psa jsem občas hodila kámen(tedy tehdy ještě na dorostence) abych dala důraz, že to myslím vážně. Hážu dobře, když ho chci trefit, trefím. Jenže trefila jsem mu někam k tomu oku, řval chudák nejmíň minutu a pak chodil celý den s přivřeným okem Tehdy jsem se fakt lekla, že jsem mu ho přinejmenším poškodila. Naštěstí ne. Teď to občas použiju na samojeda, ale ne tak, abych ho trefila, hodím jen k němu. Pak rázně zavelím: jdeme. To už je schopný to pobrat. Utéct mu fakt nemělo smysl, bylo mu to jedno, nebo mne v klidu našel s výrazem: dopr...můžeš mi vysvětlit, proč si tady zalezlá?!? Stopovačku měl nějaký ten měsíc, s výsledkem nula. Od začátku měl akční rádius větší než délka stopovačky(20m), takže jsem ho na ní vedla jak na superdlouhém vodítku, napnutém, které se mu x krát zamotalo pod nohy a pak si o to sedral kulky. Bylo to na prd pro oba a koupila jsem flexinu, na které je spokojený...a já také. Dnes, když je starší, už zvládá několik míst, kde může chodit na volno. Když čichá, ať si čichá, nikam ho netahám, nepoveluju, je to jeho prochajda. Berňák nikdy nemusel mít stopovačku, nešel dál, jak pár metrů ode mne. Sám od sebe, ani ho to nikdo nemusel učit. Jako štěndo a dorostenec chodil na frekventovaných místech také na vodítku, pak už léta v pohodě na volno. Nikdy nebyl problém, že by neposlechnul. Byli vychovávaní zároveň, stejně, přesto každý naprosto odlišný přístup k prochajdám Samojed vzal čáru okamžitě, když ho člověk někde pustil z vodítka, berňáka by nic takového snad ani nenapadlo.

Srovnávat berňáka a samojeda je jako srovnávat oheň a vodu. U samojeda snad nikdo nemůže čekat spolehlivé přivolání, a pokud ano, je naiva.

Já mám na krku malou píštalku, když je pes dál a zabrán, zapískám, ví, že to znamená, přiblížit se. Že nemusí přímo ke mně, ale prostě blízko. Funguje nám to výborně.

Janinka Bosorka napsal(a):
Já mám na krku malou píštalku, když je pes dál a zabrán, zapískám, ví, že to znamená, přiblížit se. Že nemusí přímo ke mně, ale prostě blízko. Funguje nám to výborně.

...nesměju se vám...jen při vzpomínce, jak jsem si pořídila vysokofrekvenční píšťalku, když byli pesani malí, s tím, že to bude fajn...nebudu na pesany volat (když jsou dál, tak volám docela nahlas, obzvlášť, když chci, aby se vrátili hned)...hvízdat na prsty a podobně...jen potichoučku zapískám...takový byl plán...výsledek byl ten, že už při pokusu vysvětlit štěndům, že zapískání na píšťalku znamená "honem k paničce" probíhalo tak nějak na můj vkus prapodivně...pesani po zapískání nehnuli ani brvou...nereagovali...kdyby ta píšťalka byla z těch pro lidské ucho neslyšitelných, tak bych si myslela, že je rozbitá...

Jak to tak od začátku sleduju, mám pocit, že se tu míchají dvě různé věci. Jednak pes, který je tak pohlcen prostředím, že nevnímá, takže je nutno dostat ho na příjem a pak pes, který moc dobře ví, že je volán, ale má zrovna něco důležitějšího na práci než běžet k paničce
Podle popisu je případ zadavatelky spíš to druhé, čili nic moc přivolání.
Píšťalku mám taky, ale to je, řekla bych, jenom varianta přivolání na větší vzdálenost. Takže tipuju, že pokud pes má mizerné přivolání, bude mít brzy na háku i píšťalku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Srovnávat berňáka a samojeda je jako srovnávat oheň a vodu. U samojeda snad nikdo nemůže čekat spolehlivé přivolání, a pokud ano, je naiva.

To je příklad pro ostatní, aby pochopili, jak rozdílní psi můžou být. Já měla denně oba příklady: pes, co fungoval jen na mou myšlenku, mnohdy i nevyslovenou a pes, který si funguje, jak uzná sám za vhodné

Janinka Bosorka napsal(a):
Já mám na krku malou píštalku, když je pes dál a zabrán, zapískám, ví, že to znamená, přiblížit se. Že nemusí přímo ke mně, ale prostě blízko. Funguje nám to výborně.

Přesně to bych potřebovala a zatím to neumíme...vysvětlit feně, že nemusí až ke mně, pokud se mnou bude plus mínus držet směr a tempo

Tak když jsme začli píštalku používat, tak jsme zapískali a zavolali jméno, nebo cokoliv. Ne ke mně. To je jiný povel. Když zpozorněla a přiběhla blízko, pochvala, hodná holka, to je správně. Teď stačí píštalka. Normální, ne vysokofrekvenční. Také si říkám, že zvěř, co je v okolí, píštalku slyší a zpozorní a zdrhne.

Venčím své feny zde v přírodě jen na volno. Mají samozřejmě obojky a vodítka mám u sebe, ale není to potřeba. Starší se drží poblíž mne, do pěti metrů. Mladá je divočák, ale prostě ji stále sleduji a umravnuji. Chvílemi musí až ke mně a jít pěkne při noze, bez vodítka, pak zas volno, pak jen poblíž a tak. Ještě se za dva roky nestalo, že by mi utekla. Jsou to hovawartky. Taky na každé prochajdě mají odložení. Můžeme odejít i padesát metrů. Ležej.

Janinka Bosorka napsal(a):
Venčím své feny zde v přírodě jen na volno. Mají samozřejmě obojky a vodítka mám u sebe, ale není to potřeba. Starší se drží poblíž mne, do pěti metrů. Mladá je divočák, ale prostě ji stále sleduji a umravnuji. Chvílemi musí až ke mně a jít pěkne při noze, bez vodítka, pak zas volno, pak jen poblíž a tak. Ještě se za dva roky nestalo, že by mi utekla. Jsou to hovawartky. Taky na každé prochajdě mají odložení. Můžeme odejít i padesát metrů. Ležej.

Jéé, to jste mi připomněla, že to odložení na prochajdě, jsem se psy také dělala(mimo jiné samozřejmě)já v naivitě, že se samojed naučí normálně fungovat. On to dá, v pohodě vykoná, ale tím to pro něj končí a začíná zábava Lítání a šmejdění v keřích. To, že prochajda znamená, že jde se mnou a druhým psem nikdy nepochopil

Janinka Bosorka napsal(a):
Venčím své feny zde v přírodě jen na volno. Mají samozřejmě obojky a vodítka mám u sebe, ale není to potřeba. Starší se drží poblíž mne, do pěti metrů. Mladá je divočák, ale prostě ji stále sleduji a umravnuji. Chvílemi musí až ke mně a jít pěkne při noze, bez vodítka, pak zas volno, pak jen poblíž a tak. Ještě se za dva roky nestalo, že by mi utekla. Jsou to hovawartky. Taky na každé prochajdě mají odložení. Můžeme odejít i padesát metrů. Ležej.

To je, bych řekla, v podstatě ideální procházka. Nechápu, jak si někteří stanoví výcvikové hodiny a v těch od psa vyžadují poslušnost a splnění povelů (dávají mu na tu dobu i jiný obojek, používají třeba i jiné vodítko, aby i pro psa co nejvíc tuto dobu oddělili od běžného života) a když hodiny skončí, na plnění povelů už tak netrvají. Nikdy jsem to tak nedělala. Dřív to ani zvykem nebylo. Prostě pes musel poslouchat vždy, stejně venku na procházce jako na cvičáku. A proto jsem každou procházku, každou chvíli se psem, cvičila cviky poslušnosti (ne drilem, ale tak nějak nenásilně) a pes neměl problém chodit na volno kdekoliv, pohybovat se kdekoliv,... Celý život se psem je vlastně jeden velký výcvik, protože používáním povelů se tyto pořád upevňují.

Dlužno dodat, že takhle se to nedalo dělat se samojedem. Tam to šlo praktikovat do puberty, pak začal mít nespolehlivé přivolání, protože holt ta povaha seveřana je jiná, nezávislá, a i když svého pána a jeho rodinu neskutečně miluje, je svobodomyslný a poslušnost si "vykládá" jinak. Na rozdíl od služebních, dnes sportovních plemen.

Balu díky. Mám stejný názor.
Se seveřany nemám zkušenost, ale četla jsem o jejich svébytné povaze.

lesnížínka napsal(a):
Jéé, to jste mi připomněla, že to odložení na prochajdě, jsem se psy také dělala(mimo jiné samozřejmě)já v naivitě, že se samojed naučí normálně fungovat. On to dá, v pohodě vykoná, ale tím to pro něj končí a začíná zábava Lítání a šmejdění v keřích. To, že prochajda znamená, že jde se mnou a druhým psem nikdy nepochopil

Moje fena taky moc nechápe moje pojetí procházek
Venku to miluje, ale pro ni je ideál najít voňavý terén a aspoň hodinu tam zůstat, čichat, hrabat, pozorovat okolí. Anebo klidně i dělat něco se mnou, s jiným psem...ale prostě v procházce z bodu A do bodu B s občasným čuchnutím nevidí smysl.
A jo, nakonec z bodu A do bodu B chodíme, ale prokládáme to hraním, přetahujeme se, házíme klacky, hračky, zastavujeme se s jinými psy, beru s sebou klikr a skořici a zkoušíme nosework, to má, musím říct, docela úspěch. A část času jí nechám dělat, co je libo, třeba hrabat díry. Takže okruh, který mi s minulou fenu zabral třičtvrtě hodiny maximálně, s touhle jdeme klidně dvě hodiny
Beru to tak, že turistika není tak úplně psí přirozeností, většina psů ji provozuje z důvodu, že je baví prostě následovat páníčka. Moje fena je mix dvou plemen, z nichž ani jedno nemá oddané následování páníčka v popisu práce. Takže to beru, jak to je, snažím se hlavně, aby se z vycházek nevytratila radost, aby to mělo jistá pravidla, ale nebyl to dril.

Moc děkuji za všechny rady, popravdě na stopovačku se mi ho vracet nechce, byl na ní a super, ale nevyběhal se, chodím s ním na prochajdu aby si to užil, odvolat se dá od čehokoli, což je pro mě úspěch, že nehoní zajíce apod. :) např. včera byl bombovej, přišel na první zavolání, myslím od těch drnů apod. a když už tahá jazyk po zemi tak ho hromádky nezajímají, má svoje dny, kdy je výstavní a pak najede do režimu-zkouška trpělivosti, taky máte někdo doma takové případy, že jen co se vzbudí, víte, že bude mít zlobivou?

Ivet94 napsal(a):
Moc děkuji za všechny rady, popravdě na stopovačku se mi ho vracet nechce, byl na ní a super, ale nevyběhal se, chodím s ním na prochajdu aby si to užil, odvolat se dá od čehokoli, což je pro mě úspěch, že nehoní zajíce apod. :) např. včera byl bombovej, přišel na první zavolání, myslím od těch drnů apod. a když už tahá jazyk po zemi tak ho hromádky nezajímají, má svoje dny, kdy je výstavní a pak najede do režimu-zkouška trpělivosti, taky máte někdo doma takové případy, že jen co se vzbudí, víte, že bude mít zlobivou?

Neřekla bych, že to vidím, jen co se vzbudí, ale pozoruju, že to není pokaždý stejný...u nás je paradoxně lepší, pokud má akčnější náladu, je běhavá...pak je to lepší i s poslušností. Ale vyžaduje to ode mě, abych byla jaksi duchem přítomna a reagovala rychle, žádné kochání okolím
Někdy mívá spíš takovou lenivou čichací náladu, sice nikam moc nezdrhá, ale zas má sklony hluchnout a ignorovat...nemám tohle její rozpoložení moc ráda, není jaksi na co navázat, je těžší dostat ji na příjem.

Ivet94 napsal(a):
Moc děkuji za všechny rady, popravdě na stopovačku se mi ho vracet nechce, byl na ní a super, ale nevyběhal se, chodím s ním na prochajdu aby si to užil, odvolat se dá od čehokoli, což je pro mě úspěch, že nehoní zajíce apod. :) např. včera byl bombovej, přišel na první zavolání, myslím od těch drnů apod. a když už tahá jazyk po zemi tak ho hromádky nezajímají, má svoje dny, kdy je výstavní a pak najede do režimu-zkouška trpělivosti, taky máte někdo doma takové případy, že jen co se vzbudí, víte, že bude mít zlobivou?

Pro tyhle případy je ideální elektronický obojek. Jen to chce použít hlavu a určitá pravidla.

Většinou stačí použít první týden (před tím ho pes nosí, ale nepoužíváte ho) 5-6 x a pes funguje, potom se ještě občas zapomene, nebo to ještě "zkusí", a za pár týdnů ho už nepoužíváte vůbec. Časem ho pak můžete sundat, ale zase nosit nějaký čas bez použití.
Když to děláte dobře, pes neví co ho štípe do krku a hlavně neví, že to ovládáte vy. To je obrovský výhoda.
Jinak bych nekupoval něco z Číny, a nastavit rozumnou úroveň impulsu.

Zkuste si ho třeba půjčit od někoho kdo ho už nepoužívá.

Copak asi dělali chovatelé před vynálezem elektrického obojku? Zkuste si ho na sobě než ho nasadíte psovi.

Hm, pes neví, co ho štípe do krku, neví, že ho ovládám, ale ví, co má dělat...asi nějaká zázračná věc a pes je úplnej blbec.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hm, pes neví, co ho štípe do krku, neví, že ho ovládám, ale ví, co má dělat...asi nějaká zázračná věc a pes je úplnej blbec.

Bohužel vás mám na seznamu...

Ivet, to píšeš o mlaďochovi? Kokr necelé 2 roky?
Bych tu stopku nepodceňovala (proč se s ní nevylítá?) a určitě ho cíleně cvičila. Jak si zvykne, že ten první povel nic neznamená (a přesně to ho učíš, pokud po prvním povelu nezajistíš jeho splnění) tak nějak líp nebude, spíš hůř. Fakt se vyplatí důslednost...

pan Brouček napsal(a):
Pro tyhle případy je ideální elektronický obojek. Jen to chce použít hlavu a určitá pravidla.

Většinou stačí použít první týden (před tím ho pes nosí, ale nepoužíváte ho) 5-6 x a pes funguje, potom se ještě občas zapomene, nebo to ještě "zkusí", a za pár týdnů ho už nepoužíváte vůbec. Časem ho pak můžete sundat, ale zase nosit nějaký čas bez použití.
Když to děláte dobře, pes neví co ho štípe do krku a hlavně neví, že to ovládáte vy. To je obrovský výhoda.
Jinak bych nekupoval něco z Číny, a nastavit rozumnou úroveň impulsu.

Zkuste si ho třeba půjčit od někoho kdo ho už nepoužívá.

Ideální je neradit donucovací prostředky a kraviny typu EO.

Janinka Bosorka napsal(a):
Copak asi dělali chovatelé před vynálezem elektrického obojku? Zkuste si ho na sobě než ho nasadíte psovi.

Prosím vás zamyslete se.

Copak asi dělali chovatelé před vynálezem elektrického obojku?

Se stejnou logikou určitě nepoužíváte pračku, sprchu, mikrovlnku, telefon, auto, internet, elektřinu, boty, kartáček na zuby atd.
Bez toho všeho lidé normálně žily...


Zkuste si ho na sobě než ho nasadíte psovi.

Obojek samozřejmě na sobě zkouším, už jen proto abych věděl, že funguje.
Pes má o hodně vyšší práh citlivosti, stejný impulz vnímá úplně odlišně.

P.S. jak často kvůli vyzkoušení taháte za sebou stopovačku a kdo vám jí zašlapuje?
Také stejná nesmyslná logika.

scylla napsal(a):
Ideální je neradit donucovací prostředky a kraviny typu EO.

Bohužel vás mám na seznamu...

pan Brouček napsal(a):
Bohužel vás mám na seznamu...

Nikdo po vás nechce, abyste reagoval, Brouček, váš seznam je mi u pr...le, s blbcem se nebavím.

Řeknu to takhle pokud pes takhle dělá neplechu tak ho připněte na stopovačku a tam před zavoláním ke mně škubnete s vodítkem a pak zavoláte a tak to dělejte na procházce po nějakých intervalech(hlavně různých) parkrát.Třeba po čase to můžete to přivolání zkusit bez vodítka.

betykety napsal(a):
Řeknu to takhle pokud pes takhle dělá neplechu tak ho připněte na stopovačku a tam před zavoláním ke mně škubnete s vodítkem a pak zavoláte a tak to dělejte na procházce po nějakých intervalech(hlavně různých) parkrát.Třeba po čase to můžete to přivolání zkusit bez vodítka.

Taky myslím, nám tenhle přístup pomohl.

no dámy, ono se to přivolání dá učit i bez škubacího předpovelu, jenom se to musí učit...

pan Brouček napsal(a):
Bohužel vás mám na seznamu...

Je mi potěšením. Když lidé vašeho typu někoho kritizují, je to známka toho, že dělá svou práci dobře.

scylla napsal(a):
Je mi potěšením. Když lidé vašeho typu někoho kritizují, je to známka toho, že dělá svou práci dobře.

Nekritizuji, jen jste na seznamu...

betykety napsal(a):
Řeknu to takhle pokud pes takhle dělá neplechu tak ho připněte na stopovačku a tam před zavoláním ke mně škubnete s vodítkem a pak zavoláte a tak to dělejte na procházce po nějakých intervalech(hlavně různých) parkrát.Třeba po čase to můžete to přivolání zkusit bez vodítka.

Stopovačka je navigační a jistící nástroj, není to škubací nástroj. Že vy chodíte na cvičák?

Stopovačkou se nikdy neškube, to je kravina 1. stupně. Potřebujete, aby pes k vám rád přišel a vnímal váš povel. Tedy není na místě si pro psa chodit - není to splnění povelu, není na místě ho trestat, když si pro něj přijdete - naučíte ho, že se vám má vyhnout, není na místě po něm něco házet, ani s ním škubat - dělat mu nepříjemné věci, ale je třeba mu vysvětlit, že u vás je v pohodě, bezpečí, je tam pochvala, pomazlení, kontakt, komunikace, odměna a že se mu vyplatí vždy poslechnout a přijít. Škubačky si nechte na podřadný cvičák.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no dámy, ono se to přivolání dá učit i bez škubacího předpovelu, jenom se to musí učit...

Měla jsem to víc rozvést. Já myslela čistě stopovačku, ne škubání, tomu se samozřejmě snažím předejít tím, že na psa nejdřív zavolám, že jdeme. Bohužel občas škubne, když se rozběhne opačným směrem, než jdu já.

Ivet94 napsal(a):
Moc děkuji za všechny rady, popravdě na stopovačku se mi ho vracet nechce, byl na ní a super, ale nevyběhal se, chodím s ním na prochajdu aby si to užil, odvolat se dá od čehokoli, což je pro mě úspěch, že nehoní zajíce apod. :) např. včera byl bombovej, přišel na první zavolání, myslím od těch drnů apod. a když už tahá jazyk po zemi tak ho hromádky nezajímají, má svoje dny, kdy je výstavní a pak najede do režimu-zkouška trpělivosti, taky máte někdo doma takové případy, že jen co se vzbudí, víte, že bude mít zlobivou?

Já Vám nevím, ale nevidím ve vašem psovi žádný extrémní problém.
U nás je teda momentálně období extrémního hárání únor - duben, je pes prostě na pěst a musím ho víc hlídat, zaměstnávat nebo jít někam, kde nechodí xx háravých fen za den. Ze dne na den je jak vyměněný, teď už to postupně zase končí a můžu být v klidu. Já teda nechávám psa čuchat normálně, většinou ho nechám chvíli počuchat, pak řeknu, tak už pojď, takže má tak 2 vteřiny ještě dočuchnutí, zvednutí nohy a odcházíme.
U nás hodně na upoutání pozornosti funguje tleskání.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měla jsem to víc rozvést. Já myslela čistě stopovačku, ne škubání, tomu se samozřejmě snažím předejít tím, že na psa nejdřív zavolám, že jdeme. Bohužel občas škubne, když se rozběhne opačným směrem, než jdu já.

Možná si sedím na vedení...jaký význam má nejdřív škubnout a potom teprve povel? Možná to je spíš dotaz na betykety...
K tomu vylítání na stopovačce...škoda, že nemám videa, co na ní vyváděla moje fena, řekla bych, že vylítání naprosto nebrání

Terven napsal(a):
Možná si sedím na vedení...jaký význam má nejdřív škubnout a potom teprve povel? Možná to je spíš dotaz na betykety...
K tomu vylítání na stopovačce...škoda, že nemám videa, co na ní vyváděla moje fena, řekla bych, že vylítání naprosto nebrání

Žádný rozumný význam to nemá.

scylla napsal(a):
Žádný rozumný význam to nemá.

Já ho taky nevidím, ale zajímalo mě, jestli k tomu pisatelky měly nějaký důvod anebo to byl přepis.

Terven napsal(a):
Já ho taky nevidím, ale zajímalo mě, jestli k tomu pisatelky měly nějaký důvod anebo to byl přepis.

Myslím, že od rádkyně, co to radila, je to cvičákovina.

Terven napsal(a):
Možná si sedím na vedení...jaký význam má nejdřív škubnout a potom teprve povel? Možná to je spíš dotaz na betykety...
K tomu vylítání na stopovačce...škoda, že nemám videa, co na ní vyváděla moje fena, řekla bych, že vylítání naprosto nebrání

Já právě reagovala na tu první větu: Řeknu to takhle pokud pes takhle dělá neplechu tak ho připněte na stopovačku , zbytek jsem jaksi přehlídla.
Taky bych řekla, že se vylítá dost a spoustu věcí nechává být...třeba hromadu s hnojem, kolemjdoucí koně, psy a lidi a volně ležící papírové kapesníky , občas teda vystřelí za ptákem a to se zapomene a škubne sama.
Musím teda říct, že nikdy jsem na žádnýho dřívějšího psa stopovačku použít nemusela, všichni se vždycky zdržovali u nás, v pubertě maximálně odběhli za srnou a hned se vrátili, jedna fenka se nám zaběhla asi na půl hodiny v lese, jinak nikdy nic. I když nám je jednou v zimě za naší nepřítomnosti kdosi vypustil ze zahrady, tak ležely u branky. Tahleta je jiný level, údajně u retrívra prý přirozený instinkt následování jsem u ní jaksi nevypozorovala, venku jsou pro ni zkrátka zajímavější věci. Zpočátku dobře reagovala na píšťalku, ale to cca v 15ti měsících přestalo fungovat, tak přišla na řadu šňůra. Sice první den ji kousala a vztekala se, ale zvykla si.

Co to má Brouček za seznam? Seznam lidí vhodných k nasazení elektického obojku? Nebo seznam lidí k odstřelu?
Napsala jsem vám to schálně Broučínku, věděla jsem, že se chytnete.
Víte, vymoženosti pokroku a civilizace jsou různé, zamyslím se, a nepoužívám je všechny. Například atomovou bombu. Sušičku. Myčku nádobí. Mikrovlnnou troubu. Televizi. Dron. Vrtulník. Elektrický obojek. No, je toho více, co vám budu povídat.

scylla napsal(a):
Myslím, že od rádkyně, co to radila, je to cvičákovina.

Lidi každý má svůj způsob a vy ho za to nemůže pořád kritizovat Proto tu nikdo do diskuzí moc už nepíše, protože je za to kritizován protože jeden si myslí svoje a druhý zase svoje.Je mnoha metod jak to naučit psa a tohle je jedna z nich. Pokud si někdo myslí že škubnutí je kruté tak nevím jak si to představuje.

betykety napsal(a):
Lidi každý má svůj způsob a vy ho za to nemůže pořád kritizovat Proto tu nikdo do diskuzí moc už nepíše, protože je za to kritizován protože jeden si myslí svoje a druhý zase svoje.Je mnoha metod jak to naučit psa a tohle je jedna z nich. Pokud si někdo myslí že škubnutí je kruté tak nevím jak si to představuje.

Tohle je leda tak postavené na hlavu - se psem se přece neškube a určtiě ne před tím, než mu dáte povel. Psi nám tolerují i velice hrubé chyby jako je tato.

Janinka Bosorka napsal(a):
Co to má Brouček za seznam? Seznam lidí vhodných k nasazení elektického obojku? Nebo seznam lidí k odstřelu?
Napsala jsem vám to schálně Broučínku, věděla jsem, že se chytnete.
Víte, vymoženosti pokroku a civilizace jsou různé, zamyslím se, a nepoužívám je všechny. Například atomovou bombu. Sušičku. Myčku nádobí. Mikrovlnnou troubu. Televizi. Dron. Vrtulník. Elektrický obojek. No, je toho více, co vám budu povídat.

Co vy víte, možná má i složky.

scylla napsal(a):
Tohle je leda tak postavené na hlavu - se psem se přece neškube a určtiě ne před tím, než mu dáte povel. Psi nám tolerují i velice hrubé chyby jako je tato.

Omlouvám se byl to překlep četla jsem si to znovu a v té raní rychlostí jsem udělala překlep(napsala blbost) mělo to být povel a pak škubnutí(letěla jsem do práce a nestíhala takže jsem to rychle napsala zaklapla notebook a šla).

Ani by mě nenapadlo jak žhavá diskuze se tu rozjede (waaaau) :D, EO nehodlám používat, i když si kolikrát při procházce řikám jak bych potřebovala prodlouženou ruku, klíče jsem po něm nikdy nehodila podotýkám, jen jsem s nimi chrastila, tlesknutí jsem zkoušela a kromě cuknutí jiná reakce nenastala, jediné co mi pomohlo bylo schovat se za strom, to bylo najednou strachu. Holt mi asi nezbyde než ho vrátit na stopovačku:(, i když, jak už jsem psala, tak se na ní dostatečně nevyběhá, veme to tryskem třeba 50-100 metrů přede mě, a pak se obloukem vrátí zpět, jsou u nás rozsáhlá pole, kde vidím do dálky a můžu ho nechat, když nejede třeba traktor atd. něktěří jste tu psali že na stopovačce se pes vyběhá, asi mám doma neúnavného blázna, ale opravdu se na stopovačce dostatečně neunaví, i psychické hry vydrží dělat celý den, kdybych ho nechala, je to mlaďas ani ne 2 roky

Ivet94 napsal(a):
Ani by mě nenapadlo jak žhavá diskuze se tu rozjede (waaaau) :D, EO nehodlám používat, i když si kolikrát při procházce řikám jak bych potřebovala prodlouženou ruku, klíče jsem po něm nikdy nehodila podotýkám, jen jsem s nimi chrastila, tlesknutí jsem zkoušela a kromě cuknutí jiná reakce nenastala, jediné co mi pomohlo bylo schovat se za strom, to bylo najednou strachu. Holt mi asi nezbyde než ho vrátit na stopovačku:(, i když, jak už jsem psala, tak se na ní dostatečně nevyběhá, veme to tryskem třeba 50-100 metrů přede mě, a pak se obloukem vrátí zpět, jsou u nás rozsáhlá pole, kde vidím do dálky a můžu ho nechat, když nejede třeba traktor atd. něktěří jste tu psali že na stopovačce se pes vyběhá, asi mám doma neúnavného blázna, ale opravdu se na stopovačce dostatečně neunaví, i psychické hry vydrží dělat celý den, kdybych ho nechala, je to mlaďas ani ne 2 roky

Když moje fena dostala lítací záchvat, stopovačku jsem bez obav pustila z ruky a nechala osudu. Během tryskozáchvatů nemívá na zvěř ani pmyšlení, udělá si středobod řádění ze mě

Terven napsal(a):
Když moje fena dostala lítací záchvat, stopovačku jsem bez obav pustila z ruky a nechala osudu. Během tryskozáchvatů nemívá na zvěř ani pmyšlení, udělá si středobod řádění ze mě

Přesně jak píšete, uf sem ráda, že někdo má taky doma taky takové éro :D :D.

betykety napsal(a):
Omlouvám se byl to překlep četla jsem si to znovu a v té raní rychlostí jsem udělala překlep(napsala blbost) mělo to být povel a pak škubnutí(letěla jsem do práce a nestíhala takže jsem to rychle napsala zaklapla notebook a šla).

Jen pořád nevím, na jakou potvoru s tím psem musíte škubat, když to vůbec není třeba. Někteří cvičákovci jsou škubáním se psem na všem možném snad posedlí. Aspoň, že když už musíte škubat, škubete po povelu a doufám, že i po proběhnutí reflexního oblouku.

stopovačku držím v ruce jen když je nutno, jinak s ní chodí běhá a lítá "na volno".

Jinak a pořád dokola - chce to poctivý výcvik poslušnosti, ne jen když je třeba na procházce, ale mít nějaký ten plácek (ať už přímo cvičák, koutek v zahradě či klidný plac venku), kde s ním budeš cvičit cíleně. Kdy se psisko soustředí a pracuje.

stopovačku držím v ruce jen když je nutno, jinak s ní chodí běhá a lítá "na volno".

To jsem taky chtěla, leč psovi vyloženě vadí, jak se to courá za ním a šustí v listí (máme 10m) . Odbíhat z dosahu mu stejně nedovoluju (to pak tu stopovačku nemusí mít), takže ji držím v ruce a neustále namotávám/odmotávám, pouštím jen mezi keři. Už v tom mám docela praxi a pes je spokojenej
Když přijde na poli režim "lítám jak pošuk", tak špagát pouštím, pes je v takovém rauši, že ho nevnímá (ani nic jiného kolem). Obzvlášť, když se mu podaří ukořistit mi rukavici (chodím v pracovních).

A s tím pláckem, kde pes vnímá a pracuje, jsem se zasmála . Jelikož můj pastevec opravdu na každém takovém nejlépe vyvýšeném plácku opravdu pracuje, a sám od sebe! Sedí a usilovně pozoruje vše kolem

Janinka Bosorka napsal(a):
Co to má Brouček za seznam? Seznam lidí vhodných k nasazení elektického obojku? Nebo seznam lidí k odstřelu?
Napsala jsem vám to schálně Broučínku, věděla jsem, že se chytnete.
Víte, vymoženosti pokroku a civilizace jsou různé, zamyslím se, a nepoužívám je všechny. Například atomovou bombu. Sušičku. Myčku nádobí. Mikrovlnnou troubu. Televizi. Dron. Vrtulník. Elektrický obojek. No, je toho více, co vám budu povídat.

Bohužel už vás mám také na seznamu...

Já, když se mi psina někde zapomene, (začuchá se nebo prostě nedbá) tak si pro ní jdu. Když se blížím k psovi, (záleží na vzdálenosti- jak si váš pes dovolí být stále mimo) začnu láteřit+ jméno psa a nějakým rázným slovem, třeba ášvihej + ukážu rukou směr, třeba si i přidupnu nohou pro zdůraznění situace nebo psovi za prdelkou zatleskám a povel jdeme + třeba "ty neslyšíš?!, upaluj". Psina je pak docela ve střehu- její středobod světa se zlobí a na ní, asi se budu muset polepšit a dělat co mám- si doufám říká...
Pokud psa "nedonutím" působením mé osoby k poslušnosti, dojde na řadu připnutí na vodítko a k potupnému odvlečení psa. (většinou od psího kolegy, s kterým se nedokáže rozloučit).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
stopovačku držím v ruce jen když je nutno, jinak s ní chodí běhá a lítá "na volno".

To jsem taky chtěla, leč psovi vyloženě vadí, jak se to courá za ním a šustí v listí (máme 10m) . Odbíhat z dosahu mu stejně nedovoluju (to pak tu stopovačku nemusí mít), takže ji držím v ruce a neustále namotávám/odmotávám, pouštím jen mezi keři. Už v tom mám docela praxi a pes je spokojenej
Když přijde na poli režim "lítám jak pošuk", tak špagát pouštím, pes je v takovém rauši, že ho nevnímá (ani nic jiného kolem). Obzvlášť, když se mu podaří ukořistit mi rukavici (chodím v pracovních).

A s tím pláckem, kde pes vnímá a pracuje, jsem se zasmála . Jelikož můj pastevec opravdu na každém takovém nejlépe vyvýšeném plácku opravdu pracuje, a sám od sebe! Sedí a usilovně pozoruje vše kolem

A co jiného byste chtěla po pastevci?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co jiného byste chtěla po pastevci?

Vůbec nic To bylo myšleno z legrace jako reakce na tu práci
Oni opravdu existují majitelé psů, kteří vědí, co doma mají... a dokáží si z toho i dělat srandu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vůbec nic To bylo myšleno z legrace jako reakce na tu práci
Oni opravdu existují majitelé psů, kteří vědí, co doma mají... a dokáží si z toho i dělat srandu

Tak to jo... to jsem jako legraci fakt nepochopila. Asi jsem nějak zatížená tím, že mnoho lidí nechápe specifika povahy pastevců.
Naše kavkazanka pracuje právě tak... Jen neteř před lety, když byla dítě a kavkazanka mladá, ji občas dokázala vyprovokovat ke hře na agility na zahradě. Ale bylo vidět, jak to dělá kavkazanka blahosklonně, jen proto, že neteř miluje, a rozhodně to nedělala vždy, když neteř chtěla.

Ještě se zeptám na jednu věc, sice to je trochu jiné téma ale snad nevadí...Když jsem byla u koní, jejich majitel na ně v létě stříkal roztok z citronové trávy, prý to má stejně dobrý, možná i lepší účinek proti odpuzování všelijakého hmyzu než koupený kdejaký drahý prostředek, koně po něm krásně voní a 2 litry stojí cca 70kč, nevím jak se vyrábí... ale zajímalo by mě (teoreticky) zda by se to dalo použít i u psa, používám kiltix a jsem spokojena, myslíte, že by něco takového ubránilo psa lépe než antiparazitní sprej nebo bude jen vonět jako čajovna?

Ivet94 napsal(a):
Ještě se zeptám na jednu věc, sice to je trochu jiné téma ale snad nevadí...Když jsem byla u koní, jejich majitel na ně v létě stříkal roztok z citronové trávy, prý to má stejně dobrý, možná i lepší účinek proti odpuzování všelijakého hmyzu než koupený kdejaký drahý prostředek, koně po něm krásně voní a 2 litry stojí cca 70kč, nevím jak se vyrábí... ale zajímalo by mě (teoreticky) zda by se to dalo použít i u psa, používám kiltix a jsem spokojena, myslíte, že by něco takového ubránilo psa lépe než antiparazitní sprej nebo bude jen vonět jako čajovna?

Moje zkušenost s koňskými repelenty je taková, že ty přírodní, na bázi esenciálních olejů, jsou spíš pro pocit majitele, že pečuje. Krásně to voní, je to příjemnější než stříkat na koně chemii, ale víceméně k ničemu.
Ono teda mezi námi - já neznám ani chemický repelent pro koně, o kterém bych mohla říct, že opravdu funguje. Jediné, co považuju u koně za účinné proti hmyzu je mechanická ochrana - deky, masky, vrstva mastnoty na kůži...můj názor.
Roztok z citrónové trávy jsem nezkoušela, vím, že lidi si dělají různé přírodní repelenty samodomo - z rozmarýnu, z levandule, přírodní kosmetice fandím, ale co se týče hmyzu a klíšťat, moc bych si od toho neslibovala. Resp. pro nějakého psa, který nechodí do přírody a pohybuje se jenom na sídlišti nebo na zahradě, by to mohlo být fajn. Ale ten by nejspíš moc klíšťat neměl ani tak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vůbec nic To bylo myšleno z legrace jako reakce na tu práci
Oni opravdu existují majitelé psů, kteří vědí, co doma mají... a dokáží si z toho i dělat srandu

no, ale o tom to až tak není, že...

Je to o tom, že když chci psa něco naučit, tak tomu musím dát nějaké podmínky, včetně připravenosti a ochoty psa se učit. A k těm podmínkám patří i to, že umožním tomu psímu mozku plně se soustředit a vnímat a zpracovávat a ukládat...učení se je práce mozku.

Když jsem chodila s pastevcem do kurzu reaktivních psů, tak se choval doslova a do písmene jako hujer ("sím pančitelko, já vím, já vím...") a sál do sebe poznatky jako houba a ze zúčastněných psů byl on vždy první, kdo pochopil princip (se klikalo). V určitém období jsem používala doma klikr, a jak byl hezky soustředěný a ochotný se učit! A tak naučené hezky využívám v "civilu", krom konkrétních povelů to je i o tom, že je zvyklý se mnou pracovat, obecně....a dobrovolně...

Ivet94 napsal(a):
Ještě se zeptám na jednu věc, sice to je trochu jiné téma ale snad nevadí...Když jsem byla u koní, jejich majitel na ně v létě stříkal roztok z citronové trávy, prý to má stejně dobrý, možná i lepší účinek proti odpuzování všelijakého hmyzu než koupený kdejaký drahý prostředek, koně po něm krásně voní a 2 litry stojí cca 70kč, nevím jak se vyrábí... ale zajímalo by mě (teoreticky) zda by se to dalo použít i u psa, používám kiltix a jsem spokojena, myslíte, že by něco takového ubránilo psa lépe než antiparazitní sprej nebo bude jen vonět jako čajovna?

Já nevím, jestli to účinkuje na psy nebo na koně, ale vím, že na člověku účinný je domácí repelent s obsahem peprmintového oleje, jemu se klíšťata opravdu vyhýbají. Na psa se to chystám vyzkoušet, ale až po výstavě, protože počítám, že to bude dělat na srsti mastné fleky. Nevýhoda je, že se to musí aplikovat před každou procházkou. Takže netuším, jestli na to budu mít nervy se s tím pořád piplat, spíš to na nějaké každodenní používání moc nevidím.

Mám zkušenost jako Terven, přírodní hezky voní, účiněk chvilkový, než si hmyz zvykne, (o muškátech se taky navypráví, že mají protihmyzí účinky mezi okny a komárů máme doma...) mám klasický chemický repelent i s citronovou vůní a stejně sem tam hmyzák, je pravda, že repelenty koně neochrání 100%, ale určitě jim dost od obtížnéh hmyzu pomohou. Na psa do lesa jsem pšoukla to, co na sebe...

Terven napsal(a):
Já ho taky nevidím, ale zajímalo mě, jestli k tomu pisatelky měly nějaký důvod anebo to byl přepis.

Mě to kdysi kdosi vysvětloval tak, že pes se lehkým škubnutím vodítka odpoutá od čmuchání a začne se více soustředit na majitele. Je to vlastně místo oslovení. Osobně hádám, že když je pes z opakovaných povelů zvyklý „ohluchnout“, je velmi často zvyklý i na škubání, tak nejspíš bude ignorovat obojí. Ale já to nikdy nepoužívala, tak nevím.

K těm klíčům - mám starého psa, který postupně hluchne. Než bude hluchý úplně, učím ho, že když po něm hodím lehce drobný kamínek, má se na mě podívat, abych mu mohla ukázat, že má přijít, sednout si atd. Nevidím na tom nic špatného. Fakt je, že klíč může být ostrý, ale když hodím klíčem na zadní půlku těla psa, který stojí a čuchá, přece se nemůže nic stát. Myslím samozřejmě jeden klíč, ne dvacetidekový svazek.