
Border kolie s PP (rodokmenem)

Prodám Border kolii - Štěňátka s vyšetřením zraku a sluchu. Socializovaná,...
30000 Kč
Dobrý den,
ráda bych znala váš názor jako zkušenějších pejskaru. Já s výchovou psů nemám skoro žádné zkušenosti, ale dostala jsem se do situace, kterou musím řešit.
Přistěhovala jsem se k partnerovi, který má na zahradě 4letého psa Border kolii, bohužel je u něj zanedbaná jak výchova, tak se mu ani nikdo nevěnuje a nevěnoval. Neumí chodit na vodítku, skáče po autech a když se mu někdo priblizi k misce, hned startuje a to na kohokoli. Já se snažila s ním trávit čas, pohrát si, vzít ho ven..., ale absolutně mě nepřijal. Občas po mě vyjel, což se vystupňovalo až k útokům, kdy se mě snaží kousnout. Dělá to jen když jsem sama a chci jít ven. Jinak si ho mohu pohladit, jít s ním na procházku... Ale jen za přítomnosti členů rodiny.
Bohužel jsem sama doma s dvouměsíčním dítětem a už pár dní nemohu ven z domu. Psa se nebojím, ale nemůžu si kvůli dítěti dovolit zdržovat se na zahradě a riskovat, že by se mu podařilo mě kousnout.
Chci s ním chodit na cvičák (ostatní prý nemají čas), ale nedokážu si představit jak by to bylo možné.
Nemáte někdo nějakou radu?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Pro vás je každá rada drahá.
Snad jen rada pro děvčata, která by uvažovala o tom, spojit život s partnerem, který má 4 roky na zahradě zanedbaného psa - bič a pryč.
Vy sama situaci nevyřešíte, musí ji vyřešit partnerova rodina. Například pro začátek oddělit psu část zahrady, abyste vy mohla bezpečně vyjít z domu, když jste tam sama.
Zase je pravděpodobné, že když budete psa krmit, budete se s ním zabývat.....časem si vás oblíbí.
Lucienne05
napsal(a):
Dobrý den,
ráda bych znala váš názor jako zkušenějších pejskaru. Já s výchovou psů nemám skoro žádné zkušenosti, ale dostala jsem se do situace, kterou musím řešit.
Přistěhovala jsem se k partnerovi, který má na zahradě 4letého psa Border kolii, bohužel je u něj zanedbaná jak výchova, tak se mu ani nikdo nevěnuje a nevěnoval. Neumí chodit na vodítku, skáče po autech a když se mu někdo priblizi k misce, hned startuje a to na kohokoli. Já se snažila s ním trávit čas, pohrát si, vzít ho ven..., ale absolutně mě nepřijal. Občas po mě vyjel, což se vystupňovalo až k útokům, kdy se mě snaží kousnout. Dělá to jen když jsem sama a chci jít ven. Jinak si ho mohu pohladit, jít s ním na procházku... Ale jen za přítomnosti členů rodiny.
Bohužel jsem sama doma s dvouměsíčním dítětem a už pár dní nemohu ven z domu. Psa se nebojím, ale nemůžu si kvůli dítěti dovolit zdržovat se na zahradě a riskovat, že by se mu podařilo mě kousnout.
Chci s ním chodit na cvičák (ostatní prý nemají čas), ale nedokážu si představit jak by to bylo možné.
Nemáte někdo nějakou radu?
Nevím odkud jste, kdyby třeba z Jižních Čech, zkusila bych Rudu Desenského.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Do té doby bych psa "uplácela" horem dolem, jestli je alespoň trochu na žrádlo, tak by se ze mě stal sypač piškotků, masíčka a pod.....klíďo bych mu na zahradu přinesla velkou hovězí kost a zkusila bych za přítomnosti rodiny třeba naučit aportíky.....nějakou zábavu, kterou můžu použít, když ostatní nebudou doma.....pak bych nečekala až se ke mě pes přiřítí a kousne mě, ale zavolala bych ho a hodila mu ten aport....třeba.......prostě nějak budovat vztah.....
Uživatel s deaktivovaným účtem
to je pověra, že pes je ochočený, když se dá pohladit.. nechte ho být
uplácet ano - ahoj pse, ná vem si slaninu - a zas jít pryč (a tu dobu, kdy zůstanu poblíž, postupně zdelšit)
myslíte, že nějaký "psycholog" toho psa bude venčit za majitele ?
potřebuje akorát vyběhat, nakrmit a klid
ven náhubek, trochu cvičit.. dám kousek masa a pak dám kousek masa, až si třeba sedne.. a docela dobré je dělat skoro každý den to samé - ráno jídlo, pak velká procházka, klid, tři cviky při návratu z krámu odpoledne,... večer malá procházka a ahoj zas ráno
Mám psy ráda. Ne jen své, ale i ty cizí. Uplácím kokčama i ty, co by nás za plotem nejraděj sežrali. Je mi jich líto, líto za jejich de.ilní majitele, kteří z nich tohle udělali. Nejsou to žádní vycvičení hlídači, ale přesně stejní psi jako ten zadavatelky: psi, co si jich nikdo nevšímá, co se nikdy nedostanou ze dvorku, co jsou prostě frustrovaní. Vím, že se zadavatelko ptáte na radu a něco s tím udělat chcete, ale nevím, jestli na to budete mít dost času a energie. Dítě je v kočárku, vy psa přikloníte ne svou stranu, možná už pak zvládne s váma i tu prochajdu, jenže dítě vám začne chodit a se psem to riskovat nejde. Zase tam zůstane zrazený frustrovaný pes.....
Máte pravdu. I mě je ho líto. Pes byl pořízen dětem a takhle to dopadlo... Teď jsou děti přes týden pryč a já jsem v téhle situaci. Pejska bych si sama neporidila, protože vím, že když se mu člověk nevěnuje, pak mu spíš ublíží. Tak uvidíme. Dokud je malé v kočárku, tak zkusím za pejska zabojovat, ale toho času je opravdu málo. Dnes jsem běhala od psa k placicimu dítěti a žádná sláva. Výsledek nulový.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Do té doby bych psa "uplácela" horem dolem, jestli je alespoň trochu na žrádlo, tak by se ze mě stal sypač piškotků, masíčka a pod.....klíďo bych mu na zahradu přinesla velkou hovězí kost a zkusila bych za přítomnosti rodiny třeba naučit aportíky.....nějakou zábavu, kterou můžu použít, když ostatní nebudou doma.....pak bych nečekala až se ke mě pes přiřítí a kousne mě, ale zavolala bych ho a hodila mu ten aport....třeba.......prostě nějak budovat vztah.....
Já mám s uplácením 2 příběhy o tom, že nic se nemá přehánět.
První : Když k nám kamarádka přišla se psem, nechtěl mě, docela po mě startoval. Nemáš buřta? Dej mu. Jo buřta si vzal a když došel, tak mě rafnul.
Druhý : Staré paní zůstal po manželovi pes. Docela divoch. Naučila si ho na piškotky. Jak píše S. - sypač piškotů. Když vyšla na zahradu bez piškotu, klidně ji povalil - jasně dal najevo, že to si dovolila dost.
Takže určitě pamlsky ano, ale nic se nemá přehánět. Pes bude rád ( asi ) za každou aktivitu.
Dobrý den,
měla jsem celý život doma německé ovčáky (50 let),nyní mám border kolii jsou menší,toto plemeno je velice chytré, ale docela i dost si svoje věci střeží a hlídá musí má to v genech,proto tak snadno pasou.Při vašem pobytu na zahradě mu dejte koš ( je chytrá s košem se nebude o nic pokoušet), protože ví,že nemůže.Má čtyři roky,tak se k němu chovejte jako k děcku co má deset a je nevychované. Pamlsky dát jen když něco udělá co chcete nebo co se dělat má.Misku bych po dožrání také dávala pryč i tu si může hlídat.Myslím, že se spolu domluvíte, ale možná i až za půl roku.
Uplácet pamlsky horem dolem je cesta do pekla. Stejně tak se vyhněte dávat mu na zahradu kost nebo pamlsky ke dlouhodobému žvýkání - pokud to není večer nebo v čase, kdy víte, že tam dvě tři hodiny nepůjdete. Jakákoliv kost je pro něj podnětem k hlídání a zbytečně tak vyvoláváte konfliktní situaci. To můžete udělat až tehdy, kdy se dá od kosti bez problémů odvolat nebo si ji nechá vzít.
K radám bobiny bych přidala jen doporučení - nechte mu šňůru, i když běhá volně po zahradě.
Pokud ho berete s sebou ven s kočárkem na procházku, dejte mu vždy košík. A nepřistupujte k tomu tak, že berete chudáčka psa, o kterého se nikdo nestará, ven. Berte to to tak, že s ním chcete udělat kus práce, už jen chůze na vodítku u kočárku je práce, věnujte se mu, učte ho nové věci. I malé pokroky odměňujte. Na začátku bych se zaměřila jen na takovou práci, kdy může mít nasazený košík, tedy žádné aporty apod.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Nevím, jestli je dobře chodit ven se psem, který vás nemá rád, který vás nepřijal, který na vás útočí. Jak s ním manipulujete? Jak mu nasazujete náhubek?
Myslím, jak radí orionka, rozdělit zahradu, abyste mohla beze strachu do a z domu, aby neohrozil ani vás ani vaše dítě, a pomalu se s ním zbližovat přes plot. Nevnucovat se mu, jen na něj mluvit, povídat s i s ním jako s kamarádem. Nenutit ho poslechnout vaše povely - žádné mu nedávat. Nebrat ho ven, když vás nerespektuje. To nechat až vás začne brát, pak i vycházka s vámi bude svého druhu odměna a pes se bude na společné chvíle těšit. Jídlem bych moc neuplácela, jak si na to zvykne, tak pokud nebudete mít pamlsek, nic s ním nesvedete a budete pro něj "neviditelná".
Nejdřív bych ráda moc poděkovala za rady.
Náhubek nikdy na sobě neměl. Dnes mi ho přiveze tchyně, ale opravdu nevím, jak to zvládnu, protože jak jsem včera psala: celý den jsem se pejskovi věnovala jak to šlo, ale jen od dveří, protože potřebuji být jednou nohou doma u miminka. Pak jsem se odhodlala jít za ním ven a jen co mě spatřil na dvoře, tak se rozeběhl a běžel na mě s vyceněnými zuby. Žádné zpomalení, nic. Rovnou na mě skočil. Teď co v tu chvíli dělat? Říká se, že nedat na sobě znát strach, neustoupit, ale ono to takhle jde hodně těžko. Taktak jsem to ustála, abych mu aspoň jednou řekla "nesmíš" a snažila se odejít jako, že ze své vůle a ne kvůli němu, ale je to pro mě opravdu stresující situace.
O víkendu se mu postaví plot. Partner bohužel jezdí z práce v pozdě večer. Chtěl dopřát dětem vytouženého psa, ale nedomyslel následky...
Ven se mnou jde jen s partnerem, sama ho zatím neberu. To totiž aspoň trochu poslouchá a dokáže jít i u nohy a mým tempem, ale vždycky mám od něj skoro vyhozené rameno, jak ho musím usměrňovat,
Jak by jste tedy nasadili takovému psovi náhubek?
Uživatel s deaktivovaným účtem
chápete absurdnost té situace
Uživatel s deaktivovaným účtem
Lucienne05
napsal(a):
Nejdřív bych ráda moc poděkovala za rady.
Náhubek nikdy na sobě neměl. Dnes mi ho přiveze tchyně, ale opravdu nevím, jak to zvládnu, protože jak jsem včera psala: celý den jsem se pejskovi věnovala jak to šlo, ale jen od dveří, protože potřebuji být jednou nohou doma u miminka. Pak jsem se odhodlala jít za ním ven a jen co mě spatřil na dvoře, tak se rozeběhl a běžel na mě s vyceněnými zuby. Žádné zpomalení, nic. Rovnou na mě skočil. Teď co v tu chvíli dělat? Říká se, že nedat na sobě znát strach, neustoupit, ale ono to takhle jde hodně těžko. Taktak jsem to ustála, abych mu aspoň jednou řekla "nesmíš" a snažila se odejít jako, že ze své vůle a ne kvůli němu, ale je to pro mě opravdu stresující situace.
O víkendu se mu postaví plot. Partner bohužel jezdí z práce v pozdě večer. Chtěl dopřát dětem vytouženého psa, ale nedomyslel následky...
Ven se mnou jde jen s partnerem, sama ho zatím neberu. To totiž aspoň trochu poslouchá a dokáže jít i u nohy a mým tempem, ale vždycky mám od něj skoro vyhozené rameno, jak ho musím usměrňovat,
Jak by jste tedy nasadili takovému psovi náhubek?
Vy do toho potřebujete jít "na sílu"? Pamatujte, že každá akce vyvolá reakci. Ten pes vás bude nenávidět čím dál víc, kdž mu budete dělat to, co on nechce. Nechápu vás. Pes vás ohrožuje, ale vy mu budete dávat náhubek, který neměl v životě na tlamě? To bývá poprvé boj i s "normálním"dospělým psem, který má svého pána rád...
Uživatel s deaktivovaným účtem
provaz nenechávat tahat po zahradě, může se někde zaseknout, leda by pes byl jakžtakž pod dohledem a to není
náhubek naven by dal někdo, koho pes nechce sníst a šlo by se ven do ohrazeného prostoru nebo i na té zahradě, ale tam už by mě to celkem čílilo po čtyřech letech
koš může pomoct odstranit strach a pes se konečně proběhne
nechtějte nějaké chození u nohy, pes potřebuje vybít energii, a neusměrňujte taháním za vodítko, opravdu ne, přesně za to Vás nemá rád - s tím druhým "majitelem" si totiž pejsek mohl dělat cokoli a Vy ho otravujete chozením u nohy
ne
vyběhat a pak někdy sedni
míček se mu třeba bude líbit
až zjistí, že lidé ho nechodí jen otravovat
Uživatel s deaktivovaným účtem
no, tak po tomto (posledním zadavatelky) příspěvku mám za to, že to zadavatelka sama nedá.....pomocí "nesmíš" se fakt vztah nevybuduje...a ode dveří taky ne
doporučím obrátit se na Evu Štemberovou (https://stemberova.cz/)..... hned !
V takovýchto situacích je opravdu dobré oslovit odborníka, který se podívá na reálnou situaci. Vždyť se podívejte na ty rady, je to ode zdi ke zdi, každý má jiné zkušenosti. Každý je také jiná osobnost a tak se jinak ke zvířatům chová a zvířata ho jinak vnímají. Já jsem kupodivu byla "kravský"člověk, nikdy bych to netušila a taky neřekla, ale mohla jsem s nima dělat cokoli. U psů, byť s nimi žiju strašná léta, vím, že jsou plemena, která bych nezvládla. Zrovna třeba ta borderka.
Uživatel s deaktivovaným účtem
hlavně po posledním příspěvku je jasné, kdo na koho hodil všecku odpovědnost a podělej se ten pes tě prostě poslouchat bude...tak bych to řešila jako slunce seno a pár facek
ne psovi, ani paní
Však také píšu, že se psi nemám zkušenosti a než přijde odborná pomoc, tak se snažím situaci vyřešit, abych mohla ven. Ale asi radši zůstanu zavřená...
Pes se proběhne, ale musíme s ním dojít někam, kde bude moct. Jinak skáče po autech, takže ho musím usměrňovat, jinak by skončil pod koly.
A náhubek po mě chtěl onen odborník, takže proto se ptám.
Sama to opravdu nezvládnu, to vím. Děkuji za kontakt.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Lucienne05
napsal(a):
Však také píšu, že se psi nemám zkušenosti a než přijde odborná pomoc, tak se snažím situaci vyřešit, abych mohla ven. Ale asi radši zůstanu zavřená...
Pes se proběhne, ale musíme s ním dojít někam, kde bude moct. Jinak skáče po autech, takže ho musím usměrňovat, jinak by skončil pod koly.
A náhubek po mě chtěl onen odborník, takže proto se ptám.
Sama to opravdu nezvládnu, to vím. Děkuji za kontakt.
Napíšu svou zkušenost. Kdysi jsem chodila na vycházky s dědečkovým kamarádem co měl původně policejního NO, stejně starého jako já - oběma nám bylo cca 11 let. Pes byl už hluchý, takže poslouchal jen na posunky. Ten pes, i kdž mě znal a i když jsem ho vodila na vodítku, se vždy díval, sledoval, jestli jde jeho pán s námi. Trvalo to velmi dlouho, měsíce, než se jednoho dne nečekaně rozhodl, že jde jen se mnou... To už nám bylo dvanáct... Ten den, i když pršelo, tak jsem s ním byla venku celé odpoledne a od té doby skoro denně...
Co tím chci říct? Že kdybych toho psa nutila jít se mnou, tak se mnou nepůjde, zastaví se, a kdybych ho tahala, tak by třeba dal najevo nelibost zavrčením, v krajním případě, kdyby se cítil ohrožen, mohl mě i kousnout. Nikdy bych si nezískala jeho důvěru. Ale nenásilně to šlo. Nic se nemá lámat přes koleno, ani vy byste neměla. Nemůžete přikázat člověku, aby vás měl rád, aby vám důvěřoval, natož zvířeti. A bez důvěry a lásky to nepůjde...
assil
napsal(a):
Píšete, že pes k vám běží s vyceněnými zuby a skočí na vás. Co je pak? Co udělá? Já mám pocit, že klidně můžete být dost mimo s tou agresí a může to být jen rozjívený nezvladatelný pes, který si chce hrát.
O tom jsem taky přemýšlela, kdyby chtěl rafnout, tak je zadavatelka už dorvaná jak samice a pochybuju, že by šel někdo dobrovolně ke psu, který ho kousnul, byť jen jednou (a nebyl to jork velikosti krysy)
Skáče na mě dokud neodejdu a jde po rukách a vrčí u toho. Může si vynucovat hru, je to možné, opravdu se v tom sama nevyznám, Nechci mu svou neznalostí chování ke psům ublížit,proto se ptám vás, zkušených.
I hlazení si dost vynucuje. Celkově je jeho chování takové, že je vidět, že je neustále ve stresu. Dostává pravidelně jíst, ale jídlo si strašně hlídá a hltá tak, že se občas i dáví. Dřív, když jsem byla na zahradě s ním celé dny a bylo to ještě dá se říct v pohodě, tak mi pořád strkal hlavu, šťouchal do mě. Na procházce hrozně táhne, jeho tempu prostě nestačím.
Doufám, že to půjde. I u mě je ta důvěra značně nalomená, ten vztah budeme muset vzít asi hodně opatrně a od začátku.
O víkendu jsem již domluvila odborníka, tak uvidíme.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.150.97
Mě na tom nejvíc fascinuje Váš partner!
On opravdu nechá ohrožovat svojí partnerku a malé dítě svým psem?
Je jedno, jak moc ohrožuje, ale vy kvůli němu raději netrávíte čas na zahradě s děckem. To je pro mě nepochopitelný! Buď jste mu to neřekla a vázne mezi vámi komunikace a možná právě, že kdyby jste komunikovali, že problém s borderkou vyřešíte společně, protože jinak to nejde. Anebo jste mu to řekla a on (promiňte mi to!) na vás peče a na své dítě taky. Potom bych radila najít si jiného partnera s lepším psem!
Pro zadavatelku:
Přiznám se, že jsem z vás a vašeho přístupu v rozpacích - máte dvouměsíční dítě a na zahradě divného psa. Dvouměsíční dítě můžete po nakrmení nechat v postýlce, postavit k němu chůvičku a poslouchat ji na zahradě - pokud tedy chcete se psem něco podnikat. Ale vzhledem k vašim ne/zkušenostem vám doporučuji urychleně vybudovat kotec či alespoň plot, dělící zahradu tak, abyste se psem nepřišla vůbec do kontaktu.
Je na vás, co bude dál - se psem by měl primárně pracovat ten, kdo si ho pořídil nebo koho alespoň trochu respektuje, což nemusí být nutně ta samá osoba. Nicméně - psa jste si asi pořídit nikdy nechtěla, nemáte povinnost se tou borderou zabývat, zvlášť když bude nakonec za plotem či v kotci.
Situaci, kterou popisujete, si moc jako agresivní jednání psa neumím představit - vyšla jste na zahradu a pes se na vás okamžitě vyřítil s vyceněnými zuby a skočil na vás? Pak bylo co? Rafl vás? Chtěl si hrát? Snažil se vás zastavit a držet na místě?
Pokud jeho chování nedokážete vůbec luštit, to je pak těžká domluva. Zároveň se ho bojíte, to je primárně špatně, nemá cenu cokoliv s tím zvířetem podnikat.
Až bude v kotci či za plotem, a vám se bude chtít se tím zabývat, je možné si s dítětem sednout vedle (pokud počasí dovolí), vzít si knížku a nahlas mírným hlasem číst, psa si nevšímat, pokud na vás bude přes mříže vyjíždět. Jakmile se uklidní a přestane si vás všímat, pochválit, hodit pamlsek (kousek masa, sýra apod), na psa se nedívat, zase začíst číst........pár takových sezení a bude vás vítat. A pak postupně pokračovat dále.
Lucienne05
napsal(a):
Skáče na mě dokud neodejdu a jde po rukách a vrčí u toho. Může si vynucovat hru, je to možné, opravdu se v tom sama nevyznám, Nechci mu svou neznalostí chování ke psům ublížit,proto se ptám vás, zkušených.
I hlazení si dost vynucuje. Celkově je jeho chování takové, že je vidět, že je neustále ve stresu. Dostává pravidelně jíst, ale jídlo si strašně hlídá a hltá tak, že se občas i dáví. Dřív, když jsem byla na zahradě s ním celé dny a bylo to ještě dá se říct v pohodě, tak mi pořád strkal hlavu, šťouchal do mě. Na procházce hrozně táhne, jeho tempu prostě nestačím.
Doufám, že to půjde. I u mě je ta důvěra značně nalomená, ten vztah budeme muset vzít asi hodně opatrně a od začátku.
O víkendu jsem již domluvila odborníka, tak uvidíme.
Přetočená bordera, nic pro začátečníky, no.
Tak hlavně co nejdřív ten kotec nebo plot.
Od nedělního odborníka ale žádné zázraky nečekejte, neexistuje žádné kouzelné tlačítko, které z toho psa udělá bezproblémového rodinného mazla.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Skáče na mě dokud neodejdu a jde po rukách a vrčí u toho. Může si vynucovat hru, je to možné,
I hlazení si dost vynucuje. Celkově je jeho chování takové, že je vidět, že je neustále ve stresu. Dostává pravidelně jíst, ale jídlo si strašně hlídá a hltá tak, že se občas i dáví. Dřív, když jsem byla na zahradě s ním celé dny a bylo to ještě dá se říct v pohodě, tak mi pořád strkal hlavu, šťouchal do mě.
tak to je fakt pravděpodobné, že je šťastný za nějakého živáčka a tohle je jenom vyjádřením radosti a výzva ke hře.....
upřímně, pokud je to tak, tak separace bude pro psa jenom další rána...
Jinak skáče po autech, takže ho musím usměrňovat,
usměrňovat...no.....není třeba usměrňovat, ale učit a naučit, naučit chůzi na povoleném vodítku, naučit funkční poslušnost, začít se psem pracovat a o to víc, že tohle je fakt pracovní plemeno. A učíme tak, že psu ukazujeme, navádíme, zachycujeme...a odměňujeme správně provedené.....
Jak budeš učit své dítě......?
Nemám pocit, že bych se tu já osobně nebo mého partnera měla obhajovat, ale trochu to aspoň osvětlím,.. Psa pořídil dětem, které se mu věnovaly jen ze začátku, což je bohužel velmi časté, co si budeme povídat. Co jsem tak vyzjistila, tak se s ním někdo pokoušel jít na procházku, ale jen co zjistili, že skáče na auta a táhne, tak přestali. Taková tedy výchova psa celkově. Jakmile to nešlo lehce, tak to "nešlo" vůbec. Umí základní povely a občas i poslouchá, ale celkově to soužití nefunguje a musí to pro něj být stresující, to je mi jasné, když doposud mohl všechno a najednou přijdu já a něco po něm chci. I když jsem si ho chtěla pohladit z vlastní vůle a ne po jeho předchozím vtírání, tak po mě vyjel. Partner je časově vytížený hodně, ale plot postaví, už to řeší.
Vím, že v tom plavu a vůbec netuším co je správně, ale nejsem typ člověka, který problémy odsune. Chci to řešit nebo aspoň se o to pokusit.
A moje dítě mě teď bohužel také dost potřebuje - střevní koliky, ale to už je téma zase z jiného soudku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Asi bych si spíš promluvila s partnerem, aby situaci řešil on. Je to jeho pes ne, pokud jsem správně pochopila? Chudák zadavatelka, která nemá zkušenosti se psy a je vystavena takovéhle situaci. Jinak oplotit zahradu, tak bych na vás pes nemohl, nebo rovnou postavit kotec, ale zároveň psovi dát nějakou smysluplnou práci, je to pracovní plemeno, procházky nestačí a borderka není pes pro děti. Taky by bylo dobré si někoho pozvat domů, aby ten "útok" někdo viděl naživo. Ano, borderky rádi štípou, obzvlášť pokud mají pocit, že člověk je pro ně objekt k pasení (ty útoky na auta taky nejsou nic jiného než blbě přesměrovaný pracovní instinkt) a nemusí to mít nic společného s agresivitou. Nebo ho darovat nějakému farmáři... Když se vám podaří sehnat někoho, kdo by o něj měl zájem, uleví se vám i psovi. Zkusit budovat důvěru to určitě můžete, ale na rovinu si přiznejte, jestli jste schopni tomu psovi nabídnout nějakou činnost a věnovat mu minimálně dvě tři hodiny denně tak, aby opravdu pracoval? Je jedno, jestli budete jezdit pást ovce nebo běhat agility, nebo dělat poslušnost, ale ten pes musí něco dělat. Máte na to čas při malém děcku? Obávám se že ne. Nicméně nevinila bych zadavatelku, to vůbec, ale spíš partnera.
Uživatel s deaktivovaným účtem
nejde o to, zda od začátku či ne, ale JAK učíš.....!
cernousek
taky bych viděla novou rodinu pro psa jako to nejlepší řešení, pro lidi i pro něj.
Uživatel s deaktivovaným účtem
zadavatelko, když budete nervní, plná energie a někdo Vás zavře na 2x2 metry a ještě bude říkat - nech tohó sednííí a vracet vodítkem na žádoucí místo
jaké to bude ?
pomůže si sednout a číst knížku nebo si jít zaběhat ?
není to tak složité, jak to vypadá
Já to chápu a souhlasím. Jen je všude tolik způsobů jak jednat se psi, že bez zkušeností, je to těžké zvolit správný postup. Proto to řeším. Zkusím mu najít někoho, kdo by mu dal víc než já, protože si uvědomuju, že nikdy nebudu mít dostatek času a hlavně nemám ty zkušenosti. Chci tu být hlavně pro své dítě, obojí nezvládnu nikdy naplno. Buď bude na škodě miminko a nebo pejsek. Ale do té doby se s touhle situací musím nějak vypořádat, aby to mělo co nejmenší následky.
Uživatel s deaktivovaným účtem
ano, zatím, proto neřešte 300 stránkové knihy, ale to, že se chce proběhnout
ten odborník řekne to samé (ne, já nejsu odborník :-) )
Lucienne05
napsal(a):
Skáče na mě dokud neodejdu a jde po rukách a vrčí u toho. Může si vynucovat hru, je to možné, opravdu se v tom sama nevyznám, Nechci mu svou neznalostí chování ke psům ublížit,proto se ptám vás, zkušených.
I hlazení si dost vynucuje. Celkově je jeho chování takové, že je vidět, že je neustále ve stresu. Dostává pravidelně jíst, ale jídlo si strašně hlídá a hltá tak, že se občas i dáví. Dřív, když jsem byla na zahradě s ním celé dny a bylo to ještě dá se říct v pohodě, tak mi pořád strkal hlavu, šťouchal do mě. Na procházce hrozně táhne, jeho tempu prostě nestačím.
Doufám, že to půjde. I u mě je ta důvěra značně nalomená, ten vztah budeme muset vzít asi hodně opatrně a od začátku.
O víkendu jsem již domluvila odborníka, tak uvidíme.
Pak je to prostě znuděná bordera, žádný agresor. Zvažte to, že toho psa dáte někomu, kdo se mu bude věnovat. Pro začátek, co můžete udělat, je že mu koupíte protihltací misku. Pak nebude hltat až k dávení a taky se při jídle trochu zabaví. Chće to prostě zabavit mu každý den mozek.
Uz to odznelo dost roznych ciest ako by sa borderka dala zvladnut, ale pokial nemate ziadne skusenosti so psami tak tie rady fungovat nemusia, pozrite si na youtube casti serialu Znalec psi duse a zamerajte sa ako Ceasar komunikuje so psami recou tela a tonom hlasu a nie na to aky problem riesi. Su to veci, ktore vam mozu pomoct zvladnut vzniknutu situaciu a casom nastane zlepsenie ak zaroven so psom budete pracovat - idealne pod odbornym vedenim alebo vedenim dobreho chovatela vo vasom okoli. Ak viete, ze na psa nebudete mat cas, je najlepsie najst mu iny domov, len kym sa tak stane so psom potrebujete vychadzat a pracovat na zlepseni vasho vztahu aspon v ramci moznosti ake mate. Zelam vam vela trpezlivosti a uspechov pri vychove borderky, ktore sa verim casom dostavia.