Vipet do bytu

rapotacka11 napsal(a):
Strádal.

Co navrhujete?

sisi58 napsal(a):
Co navrhujete?

Kurz češtiny? Aby bylo k pochopení, co zadavatel napíše.....

Soudek napsal(a):
Chci se zeptat jestli si koupím Vipeta do bytu ráno s ním došel na procházku po 8 hodinách v práci bych to zaměstnal jaj psichycky tak fizicky jestli by nestradal

Zkuste si hledat a načíst na internetu co nejvíce informaci (náročnost, pohyb, povaha, strava, socializace,zdraví, vyžití, vse o povaze vipeta) proste vše, co plemeno VIPET potřebuje ke svému šťastnému životu - pak si opravdu, ale opravdu důkladne zvažte sám v sobě co z tech podmínek psovi fakt můžete nabídnout!

A verim, ze vám z toho vyjde, zda s vámi strádat bude nebo nebude.

Pokud si přesto nebudete jisty - napište pak sem otázku a u ni specifikujte co vše jste zjistila, ze VIPET potřebuje a napište co vše jste mu schopni dat či nedat+ jaké máte podmínky, znalosti, kde žijete, zda sám či s rodinou , jak si představujete péči, socializaci, stravu, čas stravený se psem mimo práci, co je pro Vás psychické a fyzicke unavení psa,atd,atd ?

Je toho opravdu mnoho a jellikož my o vás vůbec nic nevíme, z toho jste napsal není nikdo zde schopný poradit - protoze jste nenapsal VŮBEC NIC 😊

Ale Prosím za psa opravdu důkladněji a sebekriticky zvažte, zda jste schopni mu dát plnohodnotný a šťastný život.

Protoze není nic hezčího ,než šťastný pes a nic horšího než pes nešťastný a psychicky utýraný (fyzicky ani nedomyslim)

sisi58 napsal(a):
Co navrhujete?

Aby si ho pořídil až nebude na psa sám.
Toť vše.

Neznám vipety....měla jsem afgána...ani se mu nemusela "zaměstnávat hlava"...šlo jen o to, aby měl možnost se venku pořádně na volno proběhnout, zasprintovat si, ale měl rád i dlouhé procházky v pomalejším tempu...pak úplně s klidem těch osm hodin zvládne a večer to samý....no pak nějaký ležení s páníkem u telky, nějaké to spaní s páníkem v posteli a máte spokojenýho psa.
Ale pokud budu sama a nebudu mít nikoho, kdo se v případě potřeby o psa postará, kdo ho v případě potřeby vyvenčí, tak bych si nepořídila žádnýho psa.
Pak je třeba vzít v potaz, že štěně vyžaduje větší péči....navíc chrt je dost specifická povaha a ne každýmu takový pes tzv. "sedne"
Já osobně pokud bych neměla možnost chrta někde vypustit na volno...a chrt se prostě nedá pustit úplně všude, tak bych si ho nepořizovala, protože třeba ranní delší procházka na vodítku někde v parku....proč ne, ale s tím, že se večer vylítá, i kdybych ho měla naložit do auta a někam vyvézt.....ale když nemáte žádnou plochu v docházkové vzdálenosti...bude se vám chtít s chrtem neustále někam jezdit?
On asi chrt zvládne v případně potřeby i dny bez toho vyběhání...bez té volnosti...klidně se s páníkem, kterého zklátí chřipajzna, bude válet celý týden v posteli a ven se půjde "jen" vyvenčit. Ale třeba počítat s tím, že budu vodit chrta celý život na vodítku?? Je to pes stvořený k rychlému běhu...sprinter.....a myslím, že by si ho měl pořídit jen člověk, který mu to umožní.
No a pak zvážit eventuelně nějaký sport....dostihy, coursing...

rapotacka11 napsal(a):
Aby si ho pořídil až nebude na psa sám.
Toť vše.

Sice blbě napsané zadání, ale proč myslíte, že by se nenašel někdo, kdo by psa vyvenčil,kdyby zadavatel zrovna marodil? Znám dost lidí, co jsou s pejskem sami, měli by ho proto někomu darovat?
Navíc, zadavatel nepsal o štěněti. Co když mu kamarád nabízí psa,protože se zrovna rozvedl a psa nechce ani on ani jeho bývalka? Nebo se chce ujmout psa z útulku?Nebo mu ho nabízí zachránci chrtů z Anglie/Španělska.?
Jen proto, že to zadání je neuměle napsané, je ten člověk špatenka, co se nepostará?
Navíc 8 hodin samoty zvládne každý normální pes.

Soudek napsal(a):
Chci se zeptat jestli si koupím Vipeta do bytu ráno s ním došel na procházku po 8 hodinách v práci bych to zaměstnal jaj psichycky tak fizicky jestli by nestradal

Jak píše sardullah, přemýšlejte, zda je zrovna vipet to pravé plemeno pro Vás.

- je ten člověk špatenka, co se nepostará?
Nic takového nepíšu.

- zadání je neuměle napsané . . .
Moje odpověď taky.
Ale nezlehčovala bych, že být na psa sám,
je náročné.
Prostě je.

S whippety jsem strávila 18 let. Po pravdě, není potřeba z toho dělat "kovbojku" - whippet je jedno z nejlínějších plemen, co znám. Je to sprintér, ne vytrvalec. Pokud mu dáte možnost se alespoň 1x denně řádně vylítat (např. s jinými psy, za létajícím talířem apod.) a k tomu přidáte cca kratší 3 venčící procházky, zbytek dne v ochotně stráví na kanapy.

Whippet má velmi specifickou povahu - je to napůl kočka, napůl pes. Je poměrně nezávislý, tak trochu sám pro sebe. Přesto má velmi rád lid, dobře vychází s ostatními psy i domácími kočkami (ty venkovní rád prožene). Výchova a výcvik musí probíhat spíš pozitivní cestou, sílou s ním nic nepořídíte.

Whippet je poměrně slušně cvičitelný. Pokud si dáte záležet a budete s ním důsledně pracovat od štěněte, zvládne všechny běžné cviky včetně (i když ne zcela spolehlivého) přivolání.

Samozřejme je nutné zohlednit silně rozvinutý lovecký pud tohoto plemene. Nedoporučuji psa pouštět blízko silnic, nicméně vychovaný whippet rozhodně nemusí strávit celý život na vodítku.

Ideální je, pokud dáte whippetovi příležitost uplatnit se v tom, co miluje - v běhání. Ať už jde o sprinty na dostihovém oválu (u nás se dostihy neběhají pro peníze, pouze pro radost) nebo coursing. Vhodným zaměstnáním je také agility, flyball nebo dogfresbee.

Osobně považuji whippeta za jednoho z nejlepších bytových psů. Nevyžaduje příliš intenzivní zaměstnání, prakticky neštěká, postrádá psí pach a příliš nepelichá. Díky své specifické osobnosti to však není plemeno pro lidi, který nejsou s to respektovat jeho "kočko-psí" charakter.

Zadavatel, ale nepíše, že je sám. Jinak myslim, ze jen málokdo je tak sám,aby neměl ani souseda nebo kamaráda na výpomoc. Mě osobně by to,ze bydlím sama neodradilo od koupi psa - ba spíš naopak, je spousta lidi co si pořídi pejska,aby sami nebyli 😊

Navíc i když nejsem sám v době pořízení psa, tak to neznamená, že za rok sám nebudu /respektive, ze sám bydlet nebudu.

Zasavatel nepise o sobe vubec nic..Proto nelze vůbec poradit. ...Byly by to vše domnenky o ničem 😳

Ještě bych snad přidala, že dle mého názoru je chrt do bytu ideální, nejsou to ani žádní velcí uštěkanci, ideální pro člověka nebude čekat, že si pořizuje "normálního" psa, člověka, kterému bude vyhovovat jeho někdy až kočičí povaha........jen musí mít to vyžití venku....někdy ani to ne, protože když je fakt hnusně, tak bude raději ležet doma a čučet na animal planet, než aby někde lítal ve větru a dešti.....alespoň někteří jedinci (ty co znám já) určitě.
Hlavně páníček musí být klidná povaha, musí k chrťákovi přistupovat s pochopením pro jeho povahu, nesmí ho zklamat, neexistuje, abyste na něj třeba ve vzteku, že jste přišli dom a on něco rozcupoval, řvali....chrt vám takové chování nemusí už nikdy odpustit. Rozhodně nepatří do ruky cholerickému nebo vznětlivému člověku, někomu, kdo si myslí, že chrt bude poslouchat.....chrt je úžasný stvoření, který se rychle učí, není potřeba cvik procvičovat dokola, pochopí to hned...ale poslechne pouze, když on chce.....navíc je potřeba počítat s velmi vyvinutým loveckým instinktem....resp. instinktem pronásledovat pohybující se předmět bez ohledu na to jestli je to zajíc nebo větrem hnaný igelitový pytlík......

K zadavateli....pokud chcete psa, tak si crta nepořizujte....pokud vás okouzlila chrtí povaha, pokud jste pohodář s velkým srdcem a pochopením pro citlivou duši chrta, pokud jste připraven respektovat tohle úžasné stvoření...pokud budete svého chrta milovat takového jaký je.....tak si ho klidně pořiďte, protože 8 hodin doma bez vás zvládne....samozřejmě po nějakém postupném nácviku samoty.

Ještě bych dodala, že někteří chrtí jedinci jsou v mladém věku velmi vynalézavé destrukční jednotky...podle mě většinou způsobeno, že je pes velkej cíťa a špatně snáší samotu, popř. je "nevylítaný"....

Syn má vipeta, zrovna hlídáme. Venku lítá a doma pecivál.Chodí na volno, poslouchá, přivolání jako každý jiný pes. Vipet je ze všech chrtů nejvíce |" kultivovaný".

tero napsal(a):
Syn má vipeta, zrovna hlídáme. Venku lítá a doma pecivál.Chodí na volno, poslouchá, přivolání jako každý jiný pes. Vipet je ze všech chrtů nejvíce |" kultivovaný".

jak - venku lita na volno ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jak - venku lita na volno ?

Jeden z mých dvou whippetů taky "lítal na volno". Od mala jsme trénovali přivolání a chůzi u nohy, takže jsem se ho nebála pustit z vodítka (samozřejmě ne blízko silnice). Normálně se vracel na zavolání nebo zapískání jako jakýkoliv jiný pes. A takových whippetů znám mnoho. Opravdu jsou ze všech chrtů asi nejméně "chrtovití" (tedy až po vlkodavech, ale tam je povaha celkově o něčem úplně jiném).

rapotacka11 napsal(a):
Aby si ho pořídil až nebude na psa sám.
Toť vše.

Vy jste na psa taky sama a zvládáte to,proč si myslíte ,že jste jediná?

Nejsem sama.

Neříkám, že to nezvládne.
Říkám, že je to na jednoho záhul.
Ale co, člověk má zkusit všechno .

rapotacka11 napsal(a):
Nejsem sama.

Neříkám, že to nezvládne.
Říkám, že je to na jednoho záhul.
Ale co, člověk má zkusit všechno .

Jsme malé město,ale hodně pejsků. Tak se tu známe. Polovina majitelů psů, je sama. Myslím, že mají pejska právě proto, že jsou sami.
My už máme psa třetího.Nějak nevím, co myslíte tím, že je to záhul? My měli psa vždy hodného a doma bezproblémového.

My už máme psa třetího.Nějak nevím, co myslíte tím, že je to záhul?

Spletla jsem se.
Chodit do práce, žít (možná) SÁM
a mít psa v bytě rozhodně není záhul.
Je to vždy jen pohoda, vlastně relax.

Koukám, že píšete my .

rapotacka11 napsal(a):
My už máme psa třetího.Nějak nevím, co myslíte tím, že je to záhul?

Spletla jsem se.
Chodit do práce, žít (možná) SÁM
a mít psa v bytě rozhodně není záhul.
Je to vždy jen pohoda, vlastně relax.

Koukám, že píšete my .

Tak já bych řekla, že opravdu dost záleží na tom, na jaký životní styl je člověk zvyklý. Pokud člověk chodí po práci hned domů, převlékne se a běží ven "relaxovat" , chodí na procházky, nebo třeba běhat - tak potom to pro něho zase až taková změna nebude.

Já jsem na psy taky dá se říct sama - žiju sice s přítelem, ale co se týče psů - venčení, krmení, cvičení, tréninky, procházky - to všechno je čistě moje záležitost. Ale samozřejmě kdyby byl přítel zrovna doma a já se měla někde zdržet, tak není problém mu zavolat aby vyvenčil, případně nakrmil. Psy máme doma, ale máme barák se zahradou, tak nás do toho tahat nebudu, je to trošku jiné.

Shrnula bych to asi takhle - znám lidi, kteří jsou sami v bytě, mají psa a opravdu se mu věnují, tráví hodně času venku. A pak znám taky třeba rodinu, která je 4členná, v bytě, se psem a přesto, že čas je, tak na psa všichni kašlou. Není to o tom, jestli je člověk sám nebo ne....

Edit.: Ale samozřejmě to pro člověka, který je sám bude asi náročnější - hlavně v tom venčení - po práci hned domů, nikde se nezdržovat.

marcelaamax napsal(a):
Tak já bych řekla, že opravdu dost záleží na tom, na jaký životní styl je člověk zvyklý. Pokud člověk chodí po práci hned domů, převlékne se a běží ven "relaxovat" , chodí na procházky, nebo třeba běhat - tak potom to pro něho zase až taková změna nebude.

Já jsem na psy taky dá se říct sama - žiju sice s přítelem, ale co se týče psů - venčení, krmení, cvičení, tréninky, procházky - to všechno je čistě moje záležitost. Ale samozřejmě kdyby byl přítel zrovna doma a já se měla někde zdržet, tak není problém mu zavolat aby vyvenčil, případně nakrmil. Psy máme doma, ale máme barák se zahradou, tak nás do toho tahat nebudu, je to trošku jiné.

Shrnula bych to asi takhle - znám lidi, kteří jsou sami v bytě, mají psa a opravdu se mu věnují, tráví hodně času venku. A pak znám taky třeba rodinu, která je 4členná, v bytě, se psem a přesto, že čas je, tak na psa všichni kašlou. Není to o tom, jestli je člověk sám nebo ne....

Edit.: Ale samozřejmě to pro člověka, který je sám bude asi náročnější - hlavně v tom venčení - po práci hned domů, nikde se nezdržovat.

Je to hodně o tom, jestli je člověk sám. protože když je člověk sám a má psa, musí z práce po 8,5 hodinách rovnou domů, děj se co děj. Žádný nákup, žádné zdržení, žádný přesčas, byť krátký. Žádná služební cesta, při které hrozí, že přesáhne běžnou pracovní dobu. Dolétnout domů, popadnout psa a vyvenčit.
Já právě z tohoto důvodu v současnosti doma psa nemám. Vyzkoušela jsem si to, když postupně děti odešly z domu a já zbyla s posledním psem sama. Na režim jsem byla zvyklá a problém mi nedělal, ale na dalšího psa si počkám až budu mít příznivější podmínky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to hodně o tom, jestli je člověk sám. protože když je člověk sám a má psa, musí z práce po 8,5 hodinách rovnou domů, děj se co děj. Žádný nákup, žádné zdržení, žádný přesčas, byť krátký. Žádná služební cesta, při které hrozí, že přesáhne běžnou pracovní dobu. Dolétnout domů, popadnout psa a vyvenčit.
Já právě z tohoto důvodu v současnosti doma psa nemám. Vyzkoušela jsem si to, když postupně děti odešly z domu a já zbyla s posledním psem sama. Na režim jsem byla zvyklá a problém mi nedělal, ale na dalšího psa si počkám až budu mít příznivější podmínky.

Vím o čem mluvíte, taky jsem byla na psa jeden čas úplně sama. A mám to tak i teď, i když nejsem sama tak z práce prostě spěchám rovnou za psema, na nákupy jezdíme jindy, když chci jít s někým na kafe tak buď přijede ke mě, nebo jdu až potom co zajdu se psema ven. A nepřijde mi to jako něco hrozného, neberu to jako nějakou nepříjemnou povinnost, naopak.

Ale to si musí každý uvědomit a ujasnit před pořízením psa - jestli to tak chce. Já s tím, že po práci jezdím rovnou domů nemám jediný problém. Kolikrát jedu hned po práci na cvičák nebo na trénink 80 km daleko - ne nijak otrávená že musím, ale radostně, že chci a že se těším.... Večer pak padám na hubu, protože po tom tréninku jsem kolikrát víc vyřízená jak psi , no a ráno zas do práce...

marcelaamax napsal(a):
Vím o čem mluvíte, taky jsem byla na psa jeden čas úplně sama. A mám to tak i teď, i když nejsem sama tak z práce prostě spěchám rovnou za psema, na nákupy jezdíme jindy, když chci jít s někým na kafe tak buď přijede ke mě, nebo jdu až potom co zajdu se psema ven. A nepřijde mi to jako něco hrozného, neberu to jako nějakou nepříjemnou povinnost, naopak.

Ale to si musí každý uvědomit a ujasnit před pořízením psa - jestli to tak chce. Já s tím, že po práci jezdím rovnou domů nemám jediný problém. Kolikrát jedu hned po práci na cvičák nebo na trénink 80 km daleko - ne nijak otrávená že musím, ale radostně, že chci a že se těším.... Večer pak padám na hubu, protože po tom tréninku jsem kolikrát víc vyřízená jak psi , no a ráno zas do práce...

Ano, tak to jde, pokud máte práci striktně na 8 (nebo méně) hodin. Pokud ale je to jinak, a někdy prostě musíte být v práci déle, nebo jet na služebku, tak už musíte zařizovat venčení psa někým jiným. A to je třeba u mne obtížné.
Nechci nikoho zrazovat, jen připomenout, že se takové situace mohou stát. A je třeba s nimi počítat a mít připraveno řešení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, tak to jde, pokud máte práci striktně na 8 (nebo méně) hodin. Pokud ale je to jinak, a někdy prostě musíte být v práci déle, nebo jet na služebku, tak už musíte zařizovat venčení psa někým jiným. A to je třeba u mne obtížné.
Nechci nikoho zrazovat, jen připomenout, že se takové situace mohou stát. A je třeba s nimi počítat a mít připraveno řešení.

Jo, tak to samozřejmě souhlasím .

Edit.: zadavatel psal, že je 8 hodin v práci, tak jsem to brala podle toho.

balisek napsal(a):
Jeden z mých dvou whippetů taky "lítal na volno". Od mala jsme trénovali přivolání a chůzi u nohy, takže jsem se ho nebála pustit z vodítka (samozřejmě ne blízko silnice). Normálně se vracel na zavolání nebo zapískání jako jakýkoliv jiný pes. A takových whippetů znám mnoho. Opravdu jsou ze všech chrtů asi nejméně "chrtovití" (tedy až po vlkodavech, ale tam je povaha celkově o něčem úplně jiném).

to je OK
jen Tero ve vedlejsi diskuzi prohlasuje, ze pes ma byt jen na voditku

sisi58 napsal(a):
Jsme malé město,ale hodně pejsků. Tak se tu známe. Polovina majitelů psů, je sama. Myslím, že mají pejska právě proto, že jsou sami.
My už máme psa třetího.Nějak nevím, co myslíte tím, že je to záhul? My měli psa vždy hodného a doma bezproblémového.

Pro jednoho je to záhul prostě proto, že je na to sám. Musí se psem, i když je marod a má horečky, pokud si zlomí nohu, má problém, o neplánované hospitalizaci ve špitále ani nemluvím.
Problém je i každá mimořádná akce, která je delší než běžný interval mezi venčením.
Prostě život toho člověka se trvale musí vejít mezi tři až čtyři denní vycházky se psem, protože nikdo jiný není.

rapotacka11 napsal(a):
My už máme psa třetího.Nějak nevím, co myslíte tím, že je to záhul?

Spletla jsem se.
Chodit do práce, žít (možná) SÁM
a mít psa v bytě rozhodně není záhul.
Je to vždy jen pohoda, vlastně relax.

Koukám, že píšete my .

Píšu my, protože nás je doma víc. Ale když jsme chodili do práce, taky to nebyl problém. Prostě otvírám dveře a pes se odněkud z bytu šine rozespalý a protahuje se. Opravdu to tak bylo a je, u všech našich psů. Nejspíš jsme měli na psy štěstí.

Terven napsal(a):
Pro jednoho je to záhul prostě proto, že je na to sám. Musí se psem, i když je marod a má horečky, pokud si zlomí nohu, má problém, o neplánované hospitalizaci ve špitále ani nemluvím.
Problém je i každá mimořádná akce, která je delší než běžný interval mezi venčením.
Prostě život toho člověka se trvale musí vejít mezi tři až čtyři denní vycházky se psem, protože nikdo jiný není.

Přece nikdo nežije tak, že nemá ani souseda, známého, kamarádku,pečovatele/lku, příbuzné. Nebo možná ano, ale to budou spíše výjimky. Ale kvůli promile případů se přece nevzdám kamaráda. Spíš se poohlédnu po někom, kdo může zastoupit.

Terven napsal(a):
Pro jednoho je to záhul prostě proto, že je na to sám. Musí se psem, i když je marod a má horečky, pokud si zlomí nohu, má problém, o neplánované hospitalizaci ve špitále ani nemluvím.
Problém je i každá mimořádná akce, která je delší než běžný interval mezi venčením.
Prostě život toho člověka se trvale musí vejít mezi tři až čtyři denní vycházky se psem, protože nikdo jiný není.

No tak já nejsem sama, ale zrovna tyhle věci by byly taky problém - protože přítel dělá 12ctky (i s cestou 14 hodin) , takže kdybych já měla být neplánovaně v nemocnici, tak mi musí pomoct ještě někdo z rodiny, případně si přítel domluvit dovolenou, což taky není vždy snadné.

No a mimořádná akce, delší než běžný interval mezi venčením - to u nás prostě nejde no (pokud jedeme někam bez psů), i přesto, že jsme dva. Protože většinou jsme pryč spolu, oba .¨

Tak každý to má doma jinak, ale zrovna já osobně když si vezmu, že bych byla sama, tak v tom režimu, jaký je teď s přítelem atd. - nevidím žádný rozdíl . I pokud jdu do práce a přítel má volno, tak si před prací vyvenčím psy sama, to samé po práci, jo že je někdy pustí mezi tím - ok, ale to není ani nutné.

Jenže já nemám žádné jiné koníčky, koníčkem jsou pro mě právě ti psi a každou volnou chvilku věnuji jim. A pokud člověk opravdu touží po psovi a chce mu věnovat veškerý volný čas, tak nevidím problém v tom, že je sám v bytě. Nějakou rodinu, která případně vyvenčí nebo pohlídá v "krizových" situacích asi má, případně někdo známý, z baráku, psí hotel, venčitel atd...

Edit.: ono asi záleží na úhlu pohledu - protože pro někoho to je možná záhul, ale pro jiného je to samozřejmost a tak nějak i zábava...

marcelaamax napsal(a):
No tak já nejsem sama, ale zrovna tyhle věci by byly taky problém - protože přítel dělá 12ctky (i s cestou 14 hodin) , takže kdybych já měla být neplánovaně v nemocnici, tak mi musí pomoct ještě někdo z rodiny, případně si přítel domluvit dovolenou, což taky není vždy snadné.

No a mimořádná akce, delší než běžný interval mezi venčením - to u nás prostě nejde no (pokud jedeme někam bez psů), i přesto, že jsme dva. Protože většinou jsme pryč spolu, oba .¨

Tak každý to má doma jinak, ale zrovna já osobně když si vezmu, že bych byla sama, tak v tom režimu, jaký je teď s přítelem atd. - nevidím žádný rozdíl . I pokud jdu do práce a přítel má volno, tak si před prací vyvenčím psy sama, to samé po práci, jo že je někdy pustí mezi tím - ok, ale to není ani nutné.

Jenže já nemám žádné jiné koníčky, koníčkem jsou pro mě právě ti psi a každou volnou chvilku věnuji jim. A pokud člověk opravdu touží po psovi a chce mu věnovat veškerý volný čas, tak nevidím problém v tom, že je sám v bytě. Nějakou rodinu, která případně vyvenčí nebo pohlídá v "krizových" situacích asi má, případně někdo známý, z baráku, psí hotel, venčitel atd...

Edit.: ono asi záleží na úhlu pohledu - protože pro někoho to je možná záhul, ale pro jiného je to samozřejmost a tak nějak i zábava...

Pro mě jsou zvířata taky smysl života, určitě bych chtěla mít psa, i kdybych zůstala sama, ale nic to nemění na tom, že záhul by to pro mě byl.
Nepsala jsem nic o tom, že to odsuzuju nebo nechápu.

Terven napsal(a):
Pro mě jsou zvířata taky smysl života, určitě bych chtěla mít psa, i kdybych zůstala sama, ale nic to nemění na tom, že záhul by to pro mě byl.
Nepsala jsem nic o tom, že to odsuzuju nebo nechápu.

Já ani netvrdím, že jste něco takového psala .

Já nevím, pro mě to záhul není. Naopak si tak nějak říkám, co bych dělala, kdybych ty psy neměla . Jako jo, jak jsem psala, když chodím do práce tak někdy padám na hubu - ale padám na hubu s dobrým pocitem, že psi se mají dobře a neberu to vyloženě jako záhul. Ale to z čeho padám na hubu jsou hlavně tréninky, ne procházky. Pokud má někdo společenské plemeno, které nepotřebuje takové vyžití, tak si nemyslím, že venčení, procházky, nějaká poslušnost - že by to musel být nutně záhul - nebo spíš prostě jak pro koho.

Edit.: ale taky nemůžu říct, ať si každý kdo je sám pořídí psa, že je to pohodička

Já jsem na psa sama a náročný to teda je. A to mám zahradu. A ne v těch věcech, které jsou potřeba dělat, ale právě v tom "úplně každý den bez výjimky". Když je mi špatně, mám horečku, něco mě bolí, blíží se nějaký deadline nebo jsem jenom třeba fakt utahaná, tak prostě není nikdo, kdo by se nabídl, že psa nějak zabaví, nebo vyvenčí.
A taky to vědomí toho, že to tak je, že nikdo jiný ty dveře neotevře, kdyby se něco stalo.

Problém není v každodenním provozu ale právě v těch výjimečných situacích. A ty prostě jednou za čas nastanou.

A to mám výhodu v tom, že mám rodiče, ke kterým můžu dát psa na hlídání, i když z toho nejsou vždycky nadšení. Nicméně když už jsem nemocná, tak prostě se psem stejně nejedu autobusem několik hodin, abych jim ho předala, a musím se postarat sama.

A nemyslím si, že bych byla výjimka, nevím, kolik lidí má tak dobré vztahy se sousedy, že by jim sousedi venčili psa, popřípadě kamarády, kteří by dojeli až k nim domů a psa nějak řešili.

marcelaamax napsal(a):
Já ani netvrdím, že jste něco takového psala .

Já nevím, pro mě to záhul není. Naopak si tak nějak říkám, co bych dělala, kdybych ty psy neměla . Jako jo, jak jsem psala, když chodím do práce tak někdy padám na hubu - ale padám na hubu s dobrým pocitem, že psi se mají dobře a neberu to vyloženě jako záhul. Ale to z čeho padám na hubu jsou hlavně tréninky, ne procházky. Pokud má někdo společenské plemeno, které nepotřebuje takové vyžití, tak si nemyslím, že venčení, procházky, nějaká poslušnost - že by to musel být nutně záhul - nebo spíš prostě jak pro koho.

Edit.: ale taky nemůžu říct, ať si každý kdo je sám pořídí psa, že je to pohodička

Jako jo, já taky kvůli zvířatům padám na hubu ráda a nevím, co bych si bez nich počala.
Ale prostě, v mým věku už to vnímám jako velkej závazek a pokud člověk je sám, tak to záhul je z toho důvodu, že si nesmí dovolit odpadnout - onemocnět, utrpět úraz.
Holt mi už není dvacet a pokud musím i přes střevní virózu venčit psa, poněvadž nikdo jinej není, úplně si to neužívám.

K... napsal(a):
Já jsem na psa sama a náročný to teda je. A to mám zahradu. A ne v těch věcech, které jsou potřeba dělat, ale právě v tom "úplně každý den bez výjimky". Když je mi špatně, mám horečku, něco mě bolí, blíží se nějaký deadline nebo jsem jenom třeba fakt utahaná, tak prostě není nikdo, kdo by se nabídl, že psa nějak zabaví, nebo vyvenčí.
A taky to vědomí toho, že to tak je, že nikdo jiný ty dveře neotevře, kdyby se něco stalo.

Problém není v každodenním provozu ale právě v těch výjimečných situacích. A ty prostě jednou za čas nastanou.

A to mám výhodu v tom, že mám rodiče, ke kterým můžu dát psa na hlídání, i když z toho nejsou vždycky nadšení. Nicméně když už jsem nemocná, tak prostě se psem stejně nejedu autobusem několik hodin, abych jim ho předala, a musím se postarat sama.

A nemyslím si, že bych byla výjimka, nevím, kolik lidí má tak dobré vztahy se sousedy, že by jim sousedi venčili psa, popřípadě kamarády, kteří by dojeli až k nim domů a psa nějak řešili.

Děkuji, tohle jsem měla na mysli.

Terven napsal(a):
Jako jo, já taky kvůli zvířatům padám na hubu ráda a nevím, co bych si bez nich počala.
Ale prostě, v mým věku už to vnímám jako velkej závazek a pokud člověk je sám, tak to záhul je z toho důvodu, že si nesmí dovolit odpadnout - onemocnět, utrpět úraz.
Holt mi už není dvacet a pokud musím i přes střevní virózu venčit psa, poněvadž nikdo jinej není, úplně si to neužívám.

Ale jo, já vám rozumím . Každý to asi vnímáme trochu jinak.

Zrovna v té době kdy jsem byla na psa úplně sama tak jsem měla úraz - operaci, pobyt v nemocnici, rehabilitace, pak další "reoperaci"... Tak při pobytu v nemocnici mi psa pohlídal otec, ale po tom co jsem se vrátila už mi nepomohl nikdo a všechno bylo na mě. S jednou rukou, protože s druhou jsem nehnula a bylo to dost bolestivé. Nemohla jsem psa "rychle" utahat na koloběžce, protože jsem na ní sama nemohla jet - pes nabitý energií, zvyklý několikrát do týdne běhat, tahat. Naštěstí teda dojet autem k rybníku a házet balonky, případně zavěsit peška na strom jsem zvládla, na nějaké dlouhé procházky to nebylo, první tři dny co jsem byla doma jsem byla ráda, že se vůbec hnu. To prostě pes musel vydržet, když jsem byla v nemocnici tak taky jen venčení. Vymýšlela jsem víc zábavy doma, hlavou. Cvičit na cvičáku s jednou rukou jde taky špatně, tréninky bull sportů a dojet autem 80 km taky nic moc, navíc jsem musela dávat pozor, aby mi to tele do ruky nějak nevrazilo atd... Jo, tak tohle bylo náročný, to uznávám .

No a letos další operace a snížená hybnost ruky, ale ne tak hrozně jako předtím, do toho štěně, no taky jsme letos měli pár "klidnějších" měsíců a museli jsme to zvládnout.

Za normálních okolností to jako záhul nevnímám, ale samozřejmě je potřeba počítat i s tímhle...

Já teda taky nemám jiného koníčka než psy.....když někomu řeknu, že ráno před prací vstávám v pět, aby se pesani alespoň trochu vyprocházkovali, tak mi známí říkaj, to by se mi chtělo, takhle ráno muset se psem.......ale já NEMUSÍM...mám zahradu a pesany, který to bez prochajdy klidně vydrží, ale já CHCI...sice to ráno je teda to vstávání krušný, ale když se vracíme z lesa, tak jsem neuvěřitelně nabitá a asi i nějaké ty endorfiny se vyplaví, protože klidně řeknu že i šťastná.
Nemám problém ani když jsem nemocná....v tomhle je teda zahrada velké plus...stačí pesany "vykopnout", ale nikdo je nemusí zabavovat, stačí pomazlit a oni se se mnou budou klidně týden válet v posteli.
Ale velkým bonusem je pro mě syn, který bydlí s námi a je ze zdravotních důvodů doma, přeci jen dá pesanům oběd, sváču, pomazlí, pustí na zahradu....je to asi pro pesany komfortnější, navíc,když se potřebuju třeba hoďku zdržet v práci přesčas, tak žádný problém....a samozřejmě bez debat je třeba následné pořízení štěněte, prostě mám někoho, kdo se postará, když nejsem doma......u štěněte to vnímám jako obrovské plus.
Pro psy mi není nic zatěžko, ale pokud mám někoho, kdo je zaopatří, když jsem v práci, tak je to lepčí. Kolikrát jsem z baráku i 12 hodin a to už mi přijde dost.

Terven napsal(a):
Jako jo, já taky kvůli zvířatům padám na hubu ráda a nevím, co bych si bez nich počala.
Ale prostě, v mým věku už to vnímám jako velkej závazek a pokud člověk je sám, tak to záhul je z toho důvodu, že si nesmí dovolit odpadnout - onemocnět, utrpět úraz.
Holt mi už není dvacet a pokud musím i přes střevní virózu venčit psa, poněvadž nikdo jinej není, úplně si to neužívám.

Ono je to trochu o tom, co má člověk za příbuzné, kamarády a známé. Vztahy se musí budovat. Nejen se zvířátky.

Možná je sám, cítí se sám
a proto si myslí, že pes pomůže.

Proč mu to jen idealizovat ?
Pes může sám doma ničit, ječet atd.
Když se u něj můžou vystřídat aspoň dva, je to lepší.

rapotacka11 napsal(a):
Možná je sám, cítí se sám
a proto si myslí, že pes pomůže.

Proč mu to jen idealizovat ?
Pes může sám doma ničit, ječet atd.
Když se u něj můžou vystřídat aspoň dva, je to lepší.

Jasně, že jsou lepší dva. Zadavatel ovšem nepíše, že nikoho nemá, jen,že je doma sám. Ptal se konkrétně ba vipeta a to mu tu majitelé chrtů napsali, co a jak.
A ano, osamělým lidem pejsek pomůže. A ne, většina lidí není hovado, co by se nepostarali.
Pes může být problémový, nebo taky ne. Lidi chodí do práce, alespoň většina a i proto,že chtějí peníze na dobré krmení pro psa. A valná většina psů nemá problém, být doma sám.
Když je zadavatel schopen,dát dotaz na iFaunu, zajisté je schopen si v diskuzích(či jinde na netu) načíst, jak si vychovat ze psa parťáka.

Jestli je zadavatel rozhodnut pořídit si psa, pak je vipet téměř ideální. To, co píšete o péči pro osamocené, je stejné pro každého psa, pro některého ještě horší.
Dost majitelů vipetů nezůstane u jednoho, dva - tři - ideální počet.

..i já přidám trochu postřehů.......mám sice přítele, ale bydlí ode mně dost daleko a jsme spolu jen pár dní v měsíci, takže na psa ve své podstatě sama......když jsem si přinesla štěně stačila jsem si vlastní blbostí zlomit ošklivě zápěstí na levé ruce pádem v kuchyni na dlažbu, když jsem otevřela oči, stáli nade mnou tři kočky a štěně, tak nějak jsem si říkala, že až otevřou po pár dnech hasiči s koronerem dveře, moc hezký pohled to nebude - ono z hladu se sežere všechno........nicméně pak jsem se jakž takž zmátořila, vyvenčila štěně, a za pomocí známé byla odvezena do nemocnice......ruka mi narovnali (měla jsem chuť tomu co jí rovnal ukopnout spodní čelist), zasádrovali a já byla odvezena domů, poté mými hodnými kolegy se štěnětem do práce - byla doba dovolených a neměla jsem za sebe zástup......jinak to bylo dost šílené.......zlomená ruka a štěně co chvíli ven na čůrpauzy........po zhruba dvou týdnech se zjistilo, že zápěstí nesrůstá tak jak by mělo (zřejmě mou neukázněností) a že je tam posun kůstek a tak bohužel operativní řešení.....přítelovi jsem zkazila konec dovolené s jeho synkem - pánská jízda, navíc si musel vyběhat další dovolenou v práci - mamča v té době byla na dovolené v zahraničí a nikoho jiného kdo by se štěnětem mohl být doma jsem neměla.........takže stát se může i toto, pokud je člověk sám, kočky svedou nakrmit a čistit záchod i dobří sousedé kterým svěříte klíče ale, vzít si na plný úvazek štěně či dospělého psa je už horší ne-li občas nemožné.......navíc když jsem s před dvěma roky rozhodovala jakého psa, ťouha byla i po větším plemeni, ale nakonec vyhrál motýl, protože tříkilového psa společenského plemene je schopno a ochotno ohlídat většina lidí, známých, příbuzných, s větším, povahově problematickým psem je to skutečně oříšek a ne každý bude ochoten a schopen pomoci...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jak - venku lita na volno ?

Ano. Nechá se odvolat i od kočky, nebo zajíce.

chameleonHugo, pěkně napsáno, ze života.
Je rozdíl chodit sousedům krmit kočky či jednorázově venčit anebo hlídat psa na plný úvazek.
A je rozdíl hlídat psa na plný úvazek plánovaně - tj. když víte půl roku dopředu, že kamarádka pojede na dovču anebo zajistit komplet psí servis v případě, že kamarádku v noci odveze sanitka, vy máte zaměstnání, svoje psy a bydlíte na druhém konci města.
Moje ségra si vloni při pozdně večerním venčení zlomila nohu a odjela do špitálu rovnou z ulice, kde zůstali její dva nezaopatření retrívři. Žije s nimi v bytě sama - a ano, zvládlo se to za pomoci sousedky, kamarádek,rodiny...ale záhul to teda byl pro všechny zúčastněné včetně psů.
A vím, jak často osamělí lidé v nemocnicích víc než svůj zdravotní stav řeší po telefonu předání klíčů od bytu, kde jsou granule a kolik má dostat Aida a kolik Brok. A často se dožadují propuštění anebo odcházejí na reverz kvůli domácím mazlíčkům.

jenže to je se vším. To by jsme nemohli nikdy nic. ... Jen celý život prosedět s plánováním a ze strachu,že se něco stane nic radši preventivne nemit. Co kdyby se nedej bože něco stalo 🙈

Já myslím, že 99% lidi není tak samo, že by neměl v nouzi přítele. Všechno vždycky nějak dopadne. A většinou dobre 😀

My třeba :
plánovali jsme mimčo , narodila se dvojčata 😊 když jim byl 1,5 roku slitla jsem z kola a zlomila si levé zápěstí a pravou klíční kost - takže totálka na 6 týdnů na odpis. Nedokázala jsem si zprvu ani utřít zadek - natož se postarat o děti 😃 Sice mám manžela, ale 6 týdnů ho v práci fakt neuvolnili. .. Takže se to u nás střídalo s vypomoci jak to šlo. Proto myslím, že vždy se všechno nějak zvládne a můžete mít naplánováno sebelip - vyprdi se vždy něco.
Spis, než chtít mít vše naplánováno je lepší byt pružný a umět si v každé situaci poradit.

Něco jiného je nezodpovědnost , ale dle mého samota určite není důvod nemit psa.

Jako postarat se o psa,když žiju sám mi přijde jako sen. .. pac přijdu z práce a nemam žádny jiný povinnosti ❤

Ale postarat se o děti, psa, domácnost, nemocné stare rodiče, chodit přitom do prace to je teprve maso. .. A i když žiju s manželem a dětmi, tak ta prace se vždy rozlozi max. mezi me a muže (děti jsou ještě male) a jelikož manžel chodi na směny. ... tak se fakt nenudim..a kromě péče o domácnost, děti i psy. dokonce stihnu i cvičení, kosmetiku , kadeřnici a občas kamaradky 😁 a ještě psát, zde na faunu

Fakt tu vystrašovat a zveličovat není třeba 😚
Každej normální člověk si poradi a zařídí si to 😁

RozaTonda...ale já nepíšu nic jiného . Taky jsem toho názoru, že vždycky se to nějak udělá ani si nemyslím, že by osamělí lidé neměli mít zvíře. A jsem předsvědčená, že budu mít zvíře i v případě, že někdy zůstanu sama.
Já jsem se jen snažila říct, že to není jednoduché, poněvadž se tu někdo podivoval, proč by to měl být záhul.
Znám dost lidí, co jsou sami se psem a všichni se shodují, že na nich leží určitá tíha...a že je to prostě náročné, když nikdo jinej není. A nemyslí tím jen krizové situace (úraz, hospitalizace), ale všední každodenní život.

Terven napsal(a):
RozaTonda...ale já nepíšu nic jiného . Taky jsem toho názoru, že vždycky se to nějak udělá ani si nemyslím, že by osamělí lidé neměli mít zvíře. A jsem předsvědčená, že budu mít zvíře i v případě, že někdy zůstanu sama.
Já jsem se jen snažila říct, že to není jednoduché, poněvadž se tu někdo podivoval, proč by to měl být záhul.
Znám dost lidí, co jsou sami se psem a všichni se shodují, že na nich leží určitá tíha...a že je to prostě náročné, když nikdo jinej není. A nemyslí tím jen krizové situace (úraz, hospitalizace), ale všední každodenní život.

Já nemyslím vůbec vás ❤

Proste tak nějak vseobecně co je zahul pro jednoho není pro druhého ...

Ať se člověk rozhodne pro cokoliv leží mu na bedrech urcita tíže a zodpovědnost. ...

Já když zůstanu někdy sama tak psa mít rozhodně budu taky 😊

Tak já to teda dopředu mít ošéfováno musim...měla jsem a mám velký psy...a ty potom někde "udat" není legrace........chrt zásadně odmítal bydlet jinde než doma, výhoda byla, že manželovo rodiče bydlely naproti a byly v důchodu....eventuelně se mohla k nám na dobu nutnou nastěhovat moje mamka.
Dneska mám psy, který by opravdu nemohl přijít nakrmit ani hodný soused.....mojí mamku by do baráku pustili, ale zase ...maminka jak věchýtek, moji pesani jak hrom do police...babičku milujou, tam bych se bála, aby jí bez mého dozoru, samou horlivostí třeba nechtěně nestrčili......takže ano, pokud by se stalo, že nikdo z naší domácnosti se nebude moci postarat....jo je to krajně nepravděpodobné, ale stát se může cokoliv, tak mám dvě místa...rodinné domy se zahradou, kde by pesani našli azyl...byli odmala učeni, aby tam eventuelně mohli fungovat.

Tady už to není o tom...ježiš, ležim v nemocnici...seženu někoho, kdo se mi postará o Fifinku....tady je to o tom, že i když ty kamarády eventuelně příbuzný máte, o kterých víte, že by se i postarali, tak to prostě nejde, protože by při pokusu vejít do domu, mohli přijít k úrazu....další pes bude z největší pravděpodobností pastevec.....já prostě než si psa pořídim plánovat musim......nemůžu pak o pomoc požádat random někoho, aby mi šel vyvenčit a nakrmit psa, nedejbože, že by si ho nastěhoval dom.

Jasně s pudlíkem, mopslíkem, jorkem....je to jednodušší....s obříkem, co má ještě ke všemu radikální názor na lidstvo, vyjma své smečky, už to taková legranda není. I tak si neumím představit, že kdybych tu Fifinku měla, tak že to nebudu mít ošéfováno dopředu. No asi jsem moc opatrná a dopředu se snažím promyslet veškerý eventuality.

Trosku mimo tema, ale... zjistovala jsem jiz pred casem, ale zadna kloudna odpoved.
Pokud jedu se psem autem na vylet a stane se nestesti (havarka), tak lidi "sebere" rychla a sup do nemocnice...
Psi odchyti - pokud preziji - odchytovka a doveze do nejblizsiho utulku.
No a co pak?
Lidi z auta muzou byt neschopni resit veci xy dni / tydnu / mesicu.
Co je se psy?
Muze je v utulku vyzvdenout i nekdo, kdo neni majitel? A na zaklade ceho? Staci napr. ockovaci prukaz? Nebo jak?
Vite nekdo?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já to teda dopředu mít ošéfováno musim...měla jsem a mám velký psy...a ty potom někde "udat" není legrace........chrt zásadně odmítal bydlet jinde než doma, výhoda byla, že manželovo rodiče bydlely naproti a byly v důchodu....eventuelně se mohla k nám na dobu nutnou nastěhovat moje mamka.
Dneska mám psy, který by opravdu nemohl přijít nakrmit ani hodný soused.....mojí mamku by do baráku pustili, ale zase ...maminka jak věchýtek, moji pesani jak hrom do police...babičku milujou, tam bych se bála, aby jí bez mého dozoru, samou horlivostí třeba nechtěně nestrčili......takže ano, pokud by se stalo, že nikdo z naší domácnosti se nebude moci postarat....jo je to krajně nepravděpodobné, ale stát se může cokoliv, tak mám dvě místa...rodinné domy se zahradou, kde by pesani našli azyl...byli odmala učeni, aby tam eventuelně mohli fungovat.

Tady už to není o tom...ježiš, ležim v nemocnici...seženu někoho, kdo se mi postará o Fifinku....tady je to o tom, že i když ty kamarády eventuelně příbuzný máte, o kterých víte, že by se i postarali, tak to prostě nejde, protože by při pokusu vejít do domu, mohli přijít k úrazu....další pes bude z největší pravděpodobností pastevec.....já prostě než si psa pořídim plánovat musim......nemůžu pak o pomoc požádat random někoho, aby mi šel vyvenčit a nakrmit psa, nedejbože, že by si ho nastěhoval dom.

Jasně s pudlíkem, mopslíkem, jorkem....je to jednodušší....s obříkem, co má ještě ke všemu radikální názor na lidstvo, vyjma své smečky, už to taková legranda není. I tak si neumím představit, že kdybych tu Fifinku měla, tak že to nebudu mít ošéfováno dopředu. No asi jsem moc opatrná a dopředu se snažím promyslet veškerý eventuality.

Já nevím ale i v případě méně přátelských psů probíhá něco jako seznámení s širší smečkou, takže předpokládám, že pokud někomu psa sverim, dobře ho znám a dotyčný zná dobře psa. Takže by teoreticky nemělo dojít k situaci že pes někoho nepustí domu?
Ale máte pravdu že s velkým psem je to potíž. Naštěstí moje maminka mého psa natolik zbožňuje, že je ochotná s ním bydlet v mé nepřítomnosti i v našem domě, takže nemusím řešit, jestli by se jí vlezl sedesatikilovy bobecek do panelákového 2+1😁

Terven napsal(a):
chameleonHugo, pěkně napsáno, ze života.
Je rozdíl chodit sousedům krmit kočky či jednorázově venčit anebo hlídat psa na plný úvazek.
A je rozdíl hlídat psa na plný úvazek plánovaně - tj. když víte půl roku dopředu, že kamarádka pojede na dovču anebo zajistit komplet psí servis v případě, že kamarádku v noci odveze sanitka, vy máte zaměstnání, svoje psy a bydlíte na druhém konci města.
Moje ségra si vloni při pozdně večerním venčení zlomila nohu a odjela do špitálu rovnou z ulice, kde zůstali její dva nezaopatření retrívři. Žije s nimi v bytě sama - a ano, zvládlo se to za pomoci sousedky, kamarádek,rodiny...ale záhul to teda byl pro všechny zúčastněné včetně psů.
A vím, jak často osamělí lidé v nemocnicích víc než svůj zdravotní stav řeší po telefonu předání klíčů od bytu, kde jsou granule a kolik má dostat Aida a kolik Brok. A často se dožadují propuštění anebo odcházejí na reverz kvůli domácím mazlíčkům.

...je to tak jak píšete i když na druhou stranu je to občas ku prospěchu - motivace aby se snažili zase co nejdříve postavit na vlastní nohy......

U obřích psů to chápu, to je něco jiného. Tam se musí nebo se aspoň musí snažit naplánovat vícero variant. A asi si k nim opravdu netroufne jít každý je obstarat 😉 stejne tak nějakých ostřejších psu

Určitě je to i jine při výstavách, soutěžích - tam už je to opravdu o 100% Volného času. .. to už musí byť člověk fakt pejskař 👍 to už je úplně o něčem jinem

Ale to bych řekla, že není v planech zakladatele 😊

Ale s takovými těmi skladnými, společenskými psiky si myslím, že to zahul není. ja je mám fakt pro ten relax 😃😍

Copak se psy a kockami. To je psina. Koneckoncu i kun ci drubez a drobne zvirectvo se resi celkem dobre. Pruser je treba s tera zviraty. Profi nahradnici na dobu nepritomnosti jak u psu prakticky nejsou kdyz nekdo nabizi tak mizive zkušenosti typu mam doma par uzovek a malou krajtu a troufnu si na petimetrovy obludy? O jinych zviratech typu krokousi apod ani nemluve. Mam doma pres stovku hadich drobecku. Mamky pritel by se i postaral neboji se nicmene neumi a tudiz ho k nim pustit samotneho nemuzu. Přítel se ke me bude stehovat takze pak zaucim aspon na zaklady jeho. Jinak by bylo nutny pro delsim mem vypadku zatim burcovat zname hadare aby si jednou za tyden z nich nekdo udelal volno a obstaral to tam jedním vrzem. Ale bylo by to sakra tezky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Copak se psy a kockami. To je psina. Koneckoncu i kun ci drubez a drobne zvirectvo se resi celkem dobre. Pruser je treba s tera zviraty. Profi nahradnici na dobu nepritomnosti jak u psu prakticky nejsou kdyz nekdo nabizi tak mizive zkušenosti typu mam doma par uzovek a malou krajtu a troufnu si na petimetrovy obludy? O jinych zviratech typu krokousi apod ani nemluve. Mam doma pres stovku hadich drobecku. Mamky pritel by se i postaral neboji se nicmene neumi a tudiz ho k nim pustit samotneho nemuzu. Přítel se ke me bude stehovat takze pak zaucim aspon na zaklady jeho. Jinak by bylo nutny pro delsim mem vypadku zatim burcovat zname hadare aby si jednou za tyden z nich nekdo udelal volno a obstaral to tam jedním vrzem. Ale bylo by to sakra tezky.

To máte pravdu 👍
To je asi větší psina najít zastup 😉

musíte mít velké osobní kouzlo a milujíciho přítele, když se k Vám "k tomuto" nastěhuje 💖

Jelikož při predstavě "100 hadích drobečků " mam husí kůži.
A nedej bože, kdyby jste tam měla 100 drobecku od sklípkanů - tak mě odnesou nohama napřed 😂

Mate pravdu, to musi byt sakra mazec... On treba ten kun je vlastne nejlip resitelny, pokud mate dobre ustajeni, nemusite resit temer nic... Ja ted odjizdim pracovne na 4-5 mesicu do zahranici, do bytu se mi stehuje kamaradka a bude pecovat o vsechny moje potvory vymenou za bydleni v Praze "za pusu". Kdyz pojede nekam na vikend na festak, preda mamince na chalupu, za timto ucelem zanechavam k dispozici auto. Pritel zvirata nemusi, takze ten pri zvazovani alternativ treba vubec nepripadal v uvahu. Zver jsem poridila trochu bezhlave cca pred deseti lety, Ac vetsinu casu zadana, jsem na ne sama financne i peci. V pripade nutneho hlidani hledam alternativy ruzne, nadseni nekdy nepanuje prilisne, ale jde to. Kdybych ovsem cekala na po cely jejich zivot jiste nadsene moznosti hlidani, nebudu mit zvirata nikdy. :-)

P.S. Problematiku hlidani ostrejsich zvirat samozrejme chapu, a timto dekuji vyssim mocnostem, ze pres jeho nestastny prvni rok a i pres me diletantske chyby s prvnim psem je muj XBOM vsechno mozne, ale prevazne nesmirne hodny a mazel (krome na uplne cizi). :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nevím ale i v případě méně přátelských psů probíhá něco jako seznámení s širší smečkou, takže předpokládám, že pokud někomu psa sverim, dobře ho znám a dotyčný zná dobře psa. Takže by teoreticky nemělo dojít k situaci že pes někoho nepustí domu?
Ale máte pravdu že s velkým psem je to potíž. Naštěstí moje maminka mého psa natolik zbožňuje, že je ochotná s ním bydlet v mé nepřítomnosti i v našem domě, takže nemusím řešit, jestli by se jí vlezl sedesatikilovy bobecek do panelákového 2+1😁

Jen technická....když máte psy, u kterých si můžete dovolit pozvat k vám domů jen pár vyvolených, aniž byste psy musela pro jistotu zavřít....a i těch pár vyvolených, ke kterým se pesani chovají přátelsky by na pozemek pesani nepustili bez přítomnosti někoho z rodiny......a ti, kteří by šli použít jako další člen smečky bohužel bydlí dál, takže fakty ke mě nebudou jezdit každou chvíli, aby si je pesani vtiskli jako "žádoucí" osobu a za druhé i kdyby, tak zase nemůžou následně ke mě jezdit i kdyby 2x denně.
Ono u nás asi situace nenastane...přeci jen lidskou smečku tvoří 4 lidi a je malá pravděpodobnost, že bychom byli všichni "mimo provoz", ale kdyby přeci jenom, tak mám pesany naučený, že jsem je vozila "na nácvik hlídání"....a tam není problém...vybraná osoba je zvládá....jedou prostě na návštěvu "k tetě" nebo "ke strajdovi" a hlavně nejsou na svém území a jsou bez nás........no vždycky se to dá nějak vymyslet....ale u mě teda "vymyslet" dopředu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen technická....když máte psy, u kterých si můžete dovolit pozvat k vám domů jen pár vyvolených, aniž byste psy musela pro jistotu zavřít....a i těch pár vyvolených, ke kterým se pesani chovají přátelsky by na pozemek pesani nepustili bez přítomnosti někoho z rodiny......a ti, kteří by šli použít jako další člen smečky bohužel bydlí dál, takže fakty ke mě nebudou jezdit každou chvíli, aby si je pesani vtiskli jako "žádoucí" osobu a za druhé i kdyby, tak zase nemůžou následně ke mě jezdit i kdyby 2x denně.
Ono u nás asi situace nenastane...přeci jen lidskou smečku tvoří 4 lidi a je malá pravděpodobnost, že bychom byli všichni "mimo provoz", ale kdyby přeci jenom, tak mám pesany naučený, že jsem je vozila "na nácvik hlídání"....a tam není problém...vybraná osoba je zvládá....jedou prostě na návštěvu "k tetě" nebo "ke strajdovi" a hlavně nejsou na svém území a jsou bez nás........no vždycky se to dá nějak vymyslet....ale u mě teda "vymyslet" dopředu.

No a pak když máte psa, který má rád opravdu jen pár hodně dobrých známých, které od štěnda vídal často a je jedno jestli je to na jeho území nebo někde jinde, tak je to teprve těžké . Mám jednoho jediného člověka, kterému bych svěřila na hlídání psa - respektive dva, ale jeden z nich je přítel, tak toho nepočítám, beru to spíš tak, když jedeme výjimečně spolu někam bez psů. Ten člověk je otec, který psa zná od štěněte a tak nějak i ví, co od něho očekávat. Ale musím teda říct, že otec pohlídá vždy když potřebuji - je to maximálně víkend a maximálně tak 3x do roka , ale nějak nadšený z toho není. U psa je problém totiž ještě v tom, že kohokoli jiného než mě odmítá respektovat. Takže u otce na hlídání se chová jako "tank", tahá na vodítku, je divoký, atd.... Opravdu jsem kolikrát přemýšlela, kdo jiný by mi ho mohl pohlídat, kdyby se něco stalo, táta nemohl - tak jediné řešení, které by bylo - pohlídala by babička, ale s tím, že pes by byl jen v kotci. Děláme teď nové kotce i tady u nás a mám v plánu udělat stejný kotec, jako jsem měla v předchozím bydlišti - takže vedle kotce ještě obehnat trochu plochy s trávou, udělat z kotce dvířka, která jdou z venku vytáhnout nahoru - a pak si myslím, že poprosit někoho aby sem párkrát za den zajel a psa pustil vyvenčit, aniž by se s ním musel setkat už by nemusel být takový problém. Ale to je všechno otázka letních, jarních měsíců. V zimě fakt nevím, kromě toho otce.

Jednou jsme měli jet na víkend pryč, otec zrovna taky. Tak jsem zkoušela psí hotely v okolí, jen se poptat. Většina teda na ten termín byla obsazená, bylo to narychlo. Našla jsem jeden volný, dokonce i blízko. Jenže když jsem paní popisovala co mám za psa a že bych chtěla radši nejdřív vyzkoušet jak na ni bude reagovat - protože někdo mu opravdu sedne hned a není problém, tak mi paní tak trochu se strachem řekla, že teda jo, ale že pokud na ní pes jen zavrčí nebo se na ni blbě podívá, tak ho nevezme. Takže jsme to nakonec ani nezkoušeli.

Ale to je zas tak trochu extrém. Naopak fenu bych mohla dát na hlídání každému, ne samozřejmě každému bych ji nedala, ale tomu okruhu lidí, kterým věřím, bych ji mohla bez problému dát.