Stárnoucí pes

Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Terez951

11.7.2019 23:17
Terez951

XXX.XXX.110.55

Zdravím všechny diskutující, před více než 10ti lety jsme našli stěně v lese a ujali se ho, dostával podle nás tu nejlepší péči a co nejvíce lásky. Plemeno nelze určit. Pejsek byl vždycky velice společenský a trávil u nás téměř veškerý čas. Nedávno jsme si všimli, že začal kulhal. Samozřejmě chápeme ze stárne, ale zajímalo by mě, jak mu co nejvíce ulevit. Jestli máte zkušenost s nějakými léky proti bolesti nebo jinou radu? Další věcí, která nás asi znepokojuje mnohem více je to, že pejsek často leží mimo nás, při našem příchodu většinou vůbec nejde vítat ani nezavrtí ocasem. Sám k nám málokdy přijde. Jak jsem psala výš, chápeme že stárne, jen bychom mu rádi co nejvíce pomohli a vlastně ani nevíme, jestli se mu nějak víc věnovat nebo ho nechat v klidu.... pejsků jsme měli již několik, ale s takovymhle nezájmem o nás jsme se nesetkali.

11.7.2019 23:34
plaka

XXX.XXX.213.184

Jestli chcete psímu seniorovi ulehčit stáří, tak zajeďte na veterinu. Udělat krevní rozbor (když je pes apatický), rovnou přineste i vzorek moče a nechte udělat rentgen páteře, předních a zadních končetin. Na to nemusí být pes nijak uspán, ale zjistí se příčina kulhání a podle výsledků se můžete s veterinářem domluvit i na vhodné podpůrné léčbe psa.
Dávat tipy na nějaké léky proti bolesti je k ničemu, když nevíte, co psa bolí.

Cézarek

14.7.2019 00:22
Cézarek

XXX.XXX.27.81

Ráda bych požádala o radu, jak se chovat když dva pejsci vyrůstají spolu a jeden z nich zemře. Nevím zda vyhodit pelíšek, nebo nechat pro případ, že ten druhý ho bude chtít cítit? Vážně žádám o radu, nechci aby se ten druhý trápil, netuším jestli ztrátu druhého prožívá jako člověk? Předem děkuji za odpověď. Petra

14.7.2019 01:23
lupus4

XXX.XXX.205.61

Když jsem loni už musel nechat uspat Andulku (grey +13) Vojta (xxjezevčíka cca 15 let) to nesl velmi těžce...až jsem si myslel, že to "zabalí" taky. Byli spolu 10 let. A ač vzhledově naprosto nesourodá dvojka, navzájem se měli velmi rádi. V. přestával žrát, nechtěl ani ven...byl apatyčtější stále víc. Za 4 týdny jsem přivedl Rudu (2,5letý ACD, asociál z útulku) jehož jedinou počáteční starostí bylo , jak V. sejmout. Po seznámení, kdy R. pochopil, že V. patří taky k nám do smečky, začal V. opět radostně žrát i chodit ven - proměna proběhla v podstatě ze dne na den a je z něj zase veselej (byť hluchej) důchodce...
Takže záleží na vztahu, jaký ti vaši dva spolu měli...zda byli sehraní, nebo se "pozůstalému " uleví a bude rád, že je konečně sám..a jak to je, to musíte vědět vy

14.7.2019 07:32
jiva

XXX.XXX.222.119

Cézarek napsal(a):
Ráda bych požádala o radu, jak se chovat když dva pejsci vyrůstají spolu a jeden z nich zemře. Nevím zda vyhodit pelíšek, nebo nechat pro případ, že ten druhý ho bude chtít cítit? Vážně žádám o radu, nechci aby se ten druhý trápil, netuším jestli ztrátu druhého prožívá jako člověk? Předem děkuji za odpověď. Petra

Každý pes nese ztrátu kamaráda jinak.U nás je psů vždy více a tak nezůsranou sami,ale před řadou let let nám odešla čuvačka ve 13 letech a berńák,který s ní vyrůstal,přestal žrát,chřadl a nakonec jsme ho,za 3 měsíce po feně,museli nechat uspat.Ač mu do té doby nic nebylo,tak se mu rozjela rakovina,že už se s ním nic nedalo dělat.A to sám nezůstal,měl tam syna a ještě jednu čuvačku a čuvače,ale s touto fenou vyrůstal od prvních dnů a bez ní nemohl být.

14.7.2019 07:42
sardullah

XXX.XXX.221.235

U nás bude asi velkej rozdíl, který z pejsů odejde do psího nebíčka jako první.
Pokud to bude fena, tak bych to viděla na okamžitý (co nejrychlejší) nákup nového štěněte a doufat, že ho štěně "zaměstná" natolik, že nebude mít čas truchlit, je to strašnej závislák na feně.

No fena by to bez psa asi dala. Ale uvidíme.

14.7.2019 10:10
LájošM

XXX.XXX.14.251

U nás proběhl vždy odchod psího kamaráda celkem v poklidu. Jedna fena sice svého kámoše hledala, chodila si nějakou dobu lehat na jeho pelech, ale po pár dnech ji to přešlo. Možná i proto, že máme hodně psy navázané na nás lidi, a taky že často chodíme ven se psy zvlášť (cvičit, běhat...), takže když není jeden nějakou dobu doma, nic to neznamená.
Pelechy jsme vždy jen vyčistili, ale nevyhazovali, ostatním psům se věnovali stejně jako vždy. Samozřejmě na nás poznali, že truchlíme, že není doma taková legrace a pohoda jako obvykle, ale snažili jsme se pokaždé jim zachovat stejný režim, abychom je zbytečně nestresovali.

14.7.2019 10:13
bodlinka

XXX.XXX.237.163

Terez951 napsal(a):
Zdravím všechny diskutující, před více než 10ti lety jsme našli stěně v lese a ujali se ho, dostával podle nás tu nejlepší péči a co nejvíce lásky. Plemeno nelze určit. Pejsek byl vždycky velice společenský a trávil u nás téměř veškerý čas. Nedávno jsme si všimli, že začal kulhal. Samozřejmě chápeme ze stárne, ale zajímalo by mě, jak mu co nejvíce ulevit. Jestli máte zkušenost s nějakými léky proti bolesti nebo jinou radu? Další věcí, která nás asi znepokojuje mnohem více je to, že pejsek často leží mimo nás, při našem příchodu většinou vůbec nejde vítat ani nezavrtí ocasem. Sám k nám málokdy přijde. Jak jsem psala výš, chápeme že stárne, jen bychom mu rádi co nejvíce pomohli a vlastně ani nevíme, jestli se mu nějak víc věnovat nebo ho nechat v klidu.... pejsků jsme měli již několik, ale s takovymhle nezájmem o nás jsme se nesetkali.

to není pes stárnoucí, ale nemocný. potřebuje veterináře.

14.7.2019 10:26
sisi58

XXX.XXX.191.1

Terez951 napsal(a):
Zdravím všechny diskutující, před více než 10ti lety jsme našli stěně v lese a ujali se ho, dostával podle nás tu nejlepší péči a co nejvíce lásky. Plemeno nelze určit. Pejsek byl vždycky velice společenský a trávil u nás téměř veškerý čas. Nedávno jsme si všimli, že začal kulhal. Samozřejmě chápeme ze stárne, ale zajímalo by mě, jak mu co nejvíce ulevit. Jestli máte zkušenost s nějakými léky proti bolesti nebo jinou radu? Další věcí, která nás asi znepokojuje mnohem více je to, že pejsek často leží mimo nás, při našem příchodu většinou vůbec nejde vítat ani nezavrtí ocasem. Sám k nám málokdy přijde. Jak jsem psala výš, chápeme že stárne, jen bychom mu rádi co nejvíce pomohli a vlastně ani nevíme, jestli se mu nějak víc věnovat nebo ho nechat v klidu.... pejsků jsme měli již několik, ale s takovymhle nezájmem o nás jsme se nesetkali.

Pokud chcete svému psu pomoci, nejprve zjistěte, co mu je.Alespoň po fyzické stránce. Někdy stačí jen maličkost,aby se kvalita života zlepšila několikanásobně. S tím vám tu ale nikdo nepomůže. Chce to dobrého lékaře či kliniku.

14.7.2019 10:29
lesnížínka

XXX.XXX.148.5

Ještě k tomu truchlení. Je to asi, jak psali ostatní, záleží na jednotlivci, taky možná na tom, jestli svého kamaráda viděl umřít. Mí psi byli spolu od tří měsíců, nikdy nebyli ani minutu od sebe. Když berňák onemocněl, samík ho pořád ošetřoval, olizoval, říkali jsme mu v tu dobu ,,sestřičko", Když najednou přestal, bylo nám jasné, že je zle. Jako by pochopil, že už s tím nic neudělá. A byl u toho, když berňák umřel, i když jsme ho pochovali. Když tam ležel několik hodin mrtvý, vůbec, ale vůbec si ho nevšímal, jako by byl kus hadru, Stejně tak, jako si nevšímá jakýchkoliv mrtvých zvířat venku. Pes asi pochopí a zpracuje líp to, že je druhý mrtvý, prostě je a konec. Ale právě si myslím, že se to týká víc přírodních plemen. Ti žijou ještě víc, jako zvířata. U těch, co jsme prošlechtili na skorolidi, to bude zřejmě mnohem horší. Berňák si myslím, by to nedal.
Jo věci...bouda vyhodit nejde, pelech neměli, ale plánovitě jsem nic nelikvidovala, spíše naopak. Někdy jsem mu dávala Beruškův obojek a říkala, že to je po Berunkovi....aby nezapomněl..No a netruchlí doteď, spíš mi přijde, že si celkem užívá roli rozmazlovaného jedináčka, panička na něj už neřve a víc mu povolí.

14.7.2019 19:43
impact

XXX.XXX.41.178

Cézarek napsal(a):
Ráda bych požádala o radu, jak se chovat když dva pejsci vyrůstají spolu a jeden z nich zemře. Nevím zda vyhodit pelíšek, nebo nechat pro případ, že ten druhý ho bude chtít cítit? Vážně žádám o radu, nechci aby se ten druhý trápil, netuším jestli ztrátu druhého prožívá jako člověk? Předem děkuji za odpověď. Petra

U nas truchleni probehlo naprosto strasne. Prvni byl u me dom pes, za cca tri roky po nem nejstarsi fena, pak za par let pribylo par clenu domaci smecky a pak zacali ruzne pribyvat a zase ubyvat zachraneni psi. Kdyz nejstarsi pes umrel, tak to prave nejstarsi cuba nesla naprosto tragicky. Jeste za jeho zivota si spolu vytvorili ruzne ritualy a ja si je nikdy nejak neuvedomovala. Az kdyz pes umrel. A fena je chtela delat dal a pak se vzdycky v pulce zarazila a uvedomila si asi, ze uz tu proste neni. Vetsinou si pak lehla a cumela "do blba".. Verim tomu, ze kdyby byla clovek, bude v tu chvili plakat.. Rvalo mi to uz tak rozervane srdce, videt ji v takovem stavu. A jeho velky pelech jsem musela uplne zrusit. Kazdy den do nej fena nacurala a nakadila, nemohla na tom miste u krbu byt ani deka. Ona podle me proste nechtela, aby tam nekdo lehaval misto nej.. Ani nevim, jak dlouho to trvalo. Pro me to bylo obdobi, ktere mam jako v mlze. Ale nekolik dlouhych tydnu to bylo..

Uz je to tri roky zpatky a ja si pred par mesici uvedomila, ze si nektere ty ritualy prenesla na druhou nejstarsi fenu..

14.7.2019 21:09
Moravanda

XXX.XXX.164.121

Pro zadavatele: tyto problémy měla moje fenka z útulku ( měla jsem jí od 3 měsíců ), 30 kg, 11 let. Byly to klouby, já nehodlala na ní šetřit, tak jsem nasadila Chondrokan no, prodraží se, ale fena po něm skoro jak za mlada, i skákat znovu začala.

17.7.2019 14:03
marcelaamax

XXX.XXX.189.249

Když jsem měla nynějšího psa a ještě staršího xRetrívra, tak nynější pes po odchodu staršího psa taky truchlil. A to i přesto, že starší pes byl na zahradě, mladší doma. Jako pár hodin denně spolu trávili, ale nebyli spolu pořád. Pak taky s mladším jsem jezdila na cvičák, tréninky, dlouhé procházky. Se starším už jen na kraťoučké klidné procházky. Neřekla bych, že na sobě byli nějak závislí, normálně fungovali i každý zvlášť. Ale po odchodu staršího psa ho mladší dost dlouho hledal - vždycky když jsme vyšli na zahradu, tak nechápavě lítal po zahradě, kňučel a hledal ho, to bylo něco hrozného i pro mě, vždycky mě to rozbrečelo. Pak jsme šli třeba na procházku, vrátili se domů a to samé. Opakovalo se to při každém venčení. Mladší pes byl v tu dobu puberťák, akční - ale po tomhle jakoby se mu nic nechtělo, na nic neměl chuť (ale bylo asi hlavně proto, že podobně jsem se cítila já).Ale zvládli jsme to spolu a vrátil se do normálu. Neskutečně ten druhý pes pomohl mě, kdybych v tu dobu druhého psa neměla tak bych to nesla mnohem hůř...

Přidejte reakci

Přidat smajlík