Agresivní štěně

"Nemáte nějaké rady, jak zabránit agresivitě v dospělosti?"
ano
výchovou a výcvikem

Kirina37 napsal(a):
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Mám doma 2,5 měsíční štěně a dneska se u něj poprvé objevilo agresivní chování. Ráno, když jsem mu dávala obojek, tak se mu to nelíbilo a začalo vrčet a chtělo i kousat. To samé se opakovalo na veterině, když se očkovalo, poté doma po očkování, když jsem ji chtěla vzít do rukou. Nemáte nějaké rady, jak zabránit agresivitě v dospělosti?
Předem děkuji za odpověď.

Rady už tady zazněly v "miliónech" jiných příspěvků - pročtěte a zjistíte, že máte úplně normální štěně - NENÍ agresívní, chce si hrát - po psím způsobu.

Vím, jak vypadá agresivita u štěňat a to chování bylo agresivní.

Mě loni pokousalo šestitýdenní štěně při tetování prostě se mu dělo něco,co bolelo a bylo mu nepříjemné nebo ho děsilo, to samé u vás. Na vás je naučit štěně,že se není čeho bát, naučit ho manipulaci atd. Výchova a důvěra,to je všechno

Ještě relativně nedávno bych taktéž tvrdil, že tak malé štěně není (a nemůže být) agresivní. Jenže před necelými dvěma lety si sousedi pořídili roztomilého černého kříženečka. Ten h.jzl byl skutečně silně agresivní už tak od tří, čtyř měsíců a zůstalo mu to. Je z něho nevyzpytatelný, zákeřný, kousavý parchant. Nedokážu posoudit, jak moc s ním sousedi pracovali, socializovali a vychovávali. Pes je ale silně agresivní i vůči lidem, které dobře a od malička zná. Možná je to nějaký vrozený rys po některém z rodičů. Takže ano, bohužel i u malých štěňat se může projevit agresivita.

Zadavatelko, snažte se s ním co nejvíc pracovat - pozitivkou - pamlskujte, chvalte žádoucí chování, potlačujte to, co nechcete. Rozumný cvičitel určitě poradí přesněji.
Možná, kdybyste napsala, odkud jste, někdo Vám tu poradí konkrétní cvičák.

Dasvo napsal(a):
Ještě relativně nedávno bych taktéž tvrdil, že tak malé štěně není (a nemůže být) agresivní. Jenže před necelými dvěma lety si sousedi pořídili roztomilého černého kříženečka. Ten h.jzl byl skutečně silně agresivní už tak od tří, čtyř měsíců a zůstalo mu to. Je z něho nevyzpytatelný, zákeřný, kousavý parchant. Nedokážu posoudit, jak moc s ním sousedi pracovali, socializovali a vychovávali. Pes je ale silně agresivní i vůči lidem, které dobře a od malička zná. Možná je to nějaký vrozený rys po některém z rodičů. Takže ano, bohužel i u malých štěňat se může projevit agresivita.

Zadavatelko, snažte se s ním co nejvíc pracovat - pozitivkou - pamlskujte, chvalte žádoucí chování, potlačujte to, co nechcete. Rozumný cvičitel určitě poradí přesněji.
Možná, kdybyste napsala, odkud jste, někdo Vám tu poradí konkrétní cvičák.

Jenom teorie a spekulace - neudělali si to ti sousedi sami? Sama píšete, že nevíte, jak vychovávali. Jestli se třeba neřídili radami - chytat a třepat za kůži na krku, povalit na zem a tak. Tyhle případy se už tady taky probírali víckrát.

Dasvo napsal(a):
Ještě relativně nedávno bych taktéž tvrdil, že tak malé štěně není (a nemůže být) agresivní. Jenže před necelými dvěma lety si sousedi pořídili roztomilého černého kříženečka. Ten h.jzl byl skutečně silně agresivní už tak od tří, čtyř měsíců a zůstalo mu to. Je z něho nevyzpytatelný, zákeřný, kousavý parchant. Nedokážu posoudit, jak moc s ním sousedi pracovali, socializovali a vychovávali. Pes je ale silně agresivní i vůči lidem, které dobře a od malička zná. Možná je to nějaký vrozený rys po některém z rodičů. Takže ano, bohužel i u malých štěňat se může projevit agresivita.

Zadavatelko, snažte se s ním co nejvíc pracovat - pozitivkou - pamlskujte, chvalte žádoucí chování, potlačujte to, co nechcete. Rozumný cvičitel určitě poradí přesněji.
Možná, kdybyste napsala, odkud jste, někdo Vám tu poradí konkrétní cvičák.

Jedni mí sousedi si pořídili křížence prý bordery, spíš se to víc podobalo černému NO. Oni předtím měli hodnou malou vořešku, kterou jim přejelo auto, když utekla za zajícem, neměli se psy žádnou velkou zkušenost, do té doby na bytovce bez psa. Tahle,,bordera" bylo torpédo od mala, myslím, že výcvik probíhal stylem: tohle dělat nebudeš a dostal prutem. Postupně jak rostl, se taky naučil kousat, jak se mu něco nelíbilo, šel hned zuby, protože nejlepší obrana je útok. Zavolali kamaráda, který cvičil svazarmovské psy. To chce pořádně zmlátit, ha.zla! Nevymlátil to z něho a pes pokousal postupně celou rodinu. Když měl asi tři roky a paní mu chtěla provléct nohu zamotanou pod vodítkem, šili jí předloktí. To byla poslední kapka, odvedl ho myslivec Takže pes možná nemusí být mag.r, ale někteří ho z něho spolehlivě vyrobí...

lesnížínka napsal(a):
Jedni mí sousedi si pořídili křížence prý bordery, spíš se to víc podobalo černému NO. Oni předtím měli hodnou malou vořešku, kterou jim přejelo auto, když utekla za zajícem, neměli se psy žádnou velkou zkušenost, do té doby na bytovce bez psa. Tahle,,bordera" bylo torpédo od mala, myslím, že výcvik probíhal stylem: tohle dělat nebudeš a dostal prutem. Postupně jak rostl, se taky naučil kousat, jak se mu něco nelíbilo, šel hned zuby, protože nejlepší obrana je útok. Zavolali kamaráda, který cvičil svazarmovské psy. To chce pořádně zmlátit, ha.zla! Nevymlátil to z něho a pes pokousal postupně celou rodinu. Když měl asi tři roky a paní mu chtěla provléct nohu zamotanou pod vodítkem, šili jí předloktí. To byla poslední kapka, odvedl ho myslivec Takže pes možná nemusí být mag.r, ale někteří ho z něho spolehlivě vyrobí...

Přesně to jsem měla na mysli. Vrozeně agresívních psů (a koní) je podle mě minimum.

Kirina37 napsal(a):
Vím, jak vypadá agresivita u štěňat a to chování bylo agresivní.

No asi takhle, moje bývalá fena byla to, čemu lidi říkají "agresivní štěně" žádné roztomiloučké okusování, ale opravdové vzteklé útoky a to ihned, jak se doma rozkoukala. Věřte, že kdyby na vás vlítla, tak nebudete říkat "jééé, to je roztomiloučké štěňátko", ale "pane bože, co to máte za bestii"
Myslím, že ten rozdíl můžu posoudit, protože teď mám doma štěně, co kouše nonstop, ale vidíte, že to je hra, že se vás neřítí sežrat.

Přesto jsem si nikdy ani na minutu nepomyslela srovnávat tohle chování s agresivitou dospělého psa, nikdy by mě nenapadla myšlenka "proboha, co budeme dělat, ta až vyroste, tak nás sežere"
My jsme tuhle "agresivní potvoru" prostě umazlili, samozřejmě výchova...laskavá, bez trestů a řvaní, vyrostla a světe div se něžnějšího a mazlivějšího psa jsem nikdy neměla.

Takže zeptám se, když víte, jak vypadá agresivita u štěňat?? Vy jste doma někdy to agresivní štěně měla....vy jste někdy z agresivního štěněte vychovala dospělce?? V tom případě máte nějaký osvědčený způsob.
A nebo někdo měl štěně, které pokládal za agresivní a vyrostl mu z něho agresor....a jak ho vychovával??

tak to by mě zajímalo, kdo co myslíte pod pojmem agresivita/agrese......

ono to spadá pod normální škálu psího chování
ať už to je součást hry, nebo výraz nelibosti až strachu

a vše se řeší...výchovou a výcvikem

Agrese je něco, co způsobí škodu. Děje se za nějakým účelem.
Když do někoho vrazím v přeplněném krámě, tak to není agresivita, nechtěla jsem. Když do někoho ale nákupním vozíkem vrazím schválně, protože chci, aby spadl, je to agresivita.
Agrese jsou činy, slova, ..
Ale u psa je jeden rozdíl - on neplánuje, že někomu uškodí. Neplánuje, nedělá vážné zranění schválně, vůbec neví, že mi pak budou muset šít ruku - člověk tohle ví. Psu nejde o to, aby rozbil židli - kouše dřevo, protože kousání je pro psa uvolnění. To člověk rozbije židli z důvodů dvou - frustrace nebo cíl ublížit - praštit jí někoho po hlavě.
Pes může kousat ze strachu o mladé, nebo preventivně člověka, protože ví, že přijde lepák, a tak podobně.
Vidím tenhle rozdíl a také to vidím jako důvod, proč se nechce říkat, že štěně je agresivní. Agresivita je takové jako plánované chování a to moc pes neumí.
Psi jsou ve skutečnosti plaší, či nevyhledávají problémy - když potkají cizího psa, tak ho na dálku natáhnou do nosu a pokračují v cestě.
Takže pes spíše obrana sebe, zdrojů, potomků, lidské rodiny. Oproti tomu člověk umí navíc ublížit jen tak z nudy - kopne do odpadkového koše na ulici.
Viděli jste třeba psa, který by si v sobotu večer řekl, že ten Astorek, co bydlí na návsi, už ho točí dva roky a že je pěkné počasí, tak že by si to s ním šel vyřídit, no snad bude doma?
Tohle dělají lidé.
Ale štěně může být agresivní. U nového majitele klidně hned první den. Může to zdědit (to pak spravíme výchovou..) a mohlo se to naučit u chovatele - sourozenci byli hrozní a ono to štěně není blbé, naučilo se bránit - naučená agresivita - také spravitelná. Prvních pár týdnů života se naučí hodně. No a my ho pak budeme mazlit, potit mozek i svaly.. a za rok to bude hodný pejsek. Brnkačka, že jo Sardullah :-)

Pokud se mi nelíbí psova reakce, osobně začínám u zamyšlení se a/nebo změnou své akce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Agrese je něco, co způsobí škodu. Děje se za nějakým účelem.
Když do někoho vrazím v přeplněném krámě, tak to není agresivita, nechtěla jsem. Když do někoho ale nákupním vozíkem vrazím schválně, protože chci, aby spadl, je to agresivita.
Agrese jsou činy, slova, ..
Ale u psa je jeden rozdíl - on neplánuje, že někomu uškodí. Neplánuje, nedělá vážné zranění schválně, vůbec neví, že mi pak budou muset šít ruku - člověk tohle ví. Psu nejde o to, aby rozbil židli - kouše dřevo, protože kousání je pro psa uvolnění. To člověk rozbije židli z důvodů dvou - frustrace nebo cíl ublížit - praštit jí někoho po hlavě.
Pes může kousat ze strachu o mladé, nebo preventivně člověka, protože ví, že přijde lepák, a tak podobně.
Vidím tenhle rozdíl a také to vidím jako důvod, proč se nechce říkat, že štěně je agresivní. Agresivita je takové jako plánované chování a to moc pes neumí.
Psi jsou ve skutečnosti plaší, či nevyhledávají problémy - když potkají cizího psa, tak ho na dálku natáhnou do nosu a pokračují v cestě.
Takže pes spíše obrana sebe, zdrojů, potomků, lidské rodiny. Oproti tomu člověk umí navíc ublížit jen tak z nudy - kopne do odpadkového koše na ulici.
Viděli jste třeba psa, který by si v sobotu večer řekl, že ten Astorek, co bydlí na návsi, už ho točí dva roky a že je pěkné počasí, tak že by si to s ním šel vyřídit, no snad bude doma?
Tohle dělají lidé.
Ale štěně může být agresivní. U nového majitele klidně hned první den. Může to zdědit (to pak spravíme výchovou..) a mohlo se to naučit u chovatele - sourozenci byli hrozní a ono to štěně není blbé, naučilo se bránit - naučená agresivita - také spravitelná. Prvních pár týdnů života se naučí hodně. No a my ho pak budeme mazlit, potit mozek i svaly.. a za rok to bude hodný pejsek. Brnkačka, že jo Sardullah :-)

.. a za rok to bude hodný pejsek. Brnkačka, že jo Sardullah :-)

A za dva za tři roky to pak bude ten nej pes na světě...

Náhodou...dneska jsem dala Ginušíně pusu na čumáček, když jsem šla do práce a nemám pokousanej obličej a i nos mám komplet, takže úspěch
To jsem i zapomněla, jak mě ráno hryzala při zalejvání zahrady, jak mi furt tahala z ruky kýbl a říkala jsem si "bože já mám tááák hodný a roztomilý štěňátko"

Dlouho jsem váhala, jestli napsat...ale nakonec mi to nedá, protože jsem úplně konsternovaná tím, že čtu, že je vlastně normální, že na vás pes/štěně vrčí a kouše vás až tak, že to bolí (dokonce tady bylo několikrát zmíněno že až do krve).
Měla jsem za celý život několik psů, některé od štěňátek, někteří se ke mě dostali už starší, někteří nebyli moji, ale jen jsem se o ně dočasně starala...ale nikdy, fakt NIKDY se nestalo, že by na mě ten pes zavrčel nebo mě kousnul. I malý štěně v osmi týdnech do druhého dne vědělo, že se rvou hračky, balonky, klacíky, ale nikdy lidská ruka, hned chápali povel: jemně!! a pust!!

Jasně že jsou štěňátka rozdováděný...ale v životě bych se nenechala kousat do jakékoli části těla (ruce, paty, nohavice), od toho jsou hračky, na kterých se může vyřádit dle libosti, ale od začátku se snad nastaví jasná pravidla, že ne. Přece není normální se nechat rozdrásat do krve... současný moje štěňátko (4 měsíce) od začátku chápe, že ocitne-li se mu v mordě moje ruka, nos, ucho...musí jen absolutně jemně, tak, aby skoro nestiskl. Vražděj, trhaj, drásaj a vykuchávají se plyšáci, gumový pískátka, uzly a balonky, tam se fantazii, razanci útoku a míře použitýho sadismu meze nekladou. Ale nikdy ne člověk.

Ouško4 napsal(a):
Dlouho jsem váhala, jestli napsat...ale nakonec mi to nedá, protože jsem úplně konsternovaná tím, že čtu, že je vlastně normální, že na vás pes/štěně vrčí a kouše vás až tak, že to bolí (dokonce tady bylo několikrát zmíněno že až do krve).
Měla jsem za celý život několik psů, některé od štěňátek, někteří se ke mě dostali už starší, někteří nebyli moji, ale jen jsem se o ně dočasně starala...ale nikdy, fakt NIKDY se nestalo, že by na mě ten pes zavrčel nebo mě kousnul. I malý štěně v osmi týdnech do druhého dne vědělo, že se rvou hračky, balonky, klacíky, ale nikdy lidská ruka, hned chápali povel: jemně!! a pust!!

Jasně že jsou štěňátka rozdováděný...ale v životě bych se nenechala kousat do jakékoli části těla (ruce, paty, nohavice), od toho jsou hračky, na kterých se může vyřádit dle libosti, ale od začátku se snad nastaví jasná pravidla, že ne. Přece není normální se nechat rozdrásat do krve... současný moje štěňátko (4 měsíce) od začátku chápe, že ocitne-li se mu v mordě moje ruka, nos, ucho...musí jen absolutně jemně, tak, aby skoro nestiskl. Vražděj, trhaj, drásaj a vykuchávají se plyšáci, gumový pískátka, uzly a balonky, tam se fantazii, razanci útoku a míře použitýho sadismu meze nekladou. Ale nikdy ne člověk.

Nejdřív bych chtěla říct, že tady rozhodně nehodlám dupat a psát....štěně=kousance do krve.

Chci jen napsat, že jsem vychovala 4 psy od štěňat, teď mám doma páté....a co štěně, to originál.
Nechci nějak podkopávat to, že vaše štěňátko hned od začátku chápalo, že musí jen absolutně jemně....chci jen říct, že pokud máte na štěně štěstí (nebo jak to nazvat), tak jsou i jedinci, kteří nekoušou vůbec a nebo opravdu stačilo dát najevo, že tohle už bolí a štěndo si dávalo pozor Vím o čem mluvím dva takové jsem měla a s prominutím, to se to pak člověku kecá....a teď to nemyslím na vás.

Já bych neřekla, že to je o tom, že by štěně kousalo tak hodně intenzivně, u nás to vždycky bylo o tom, že má jehličky a dost ostrý.....

A ano, jsem asi masochista, jsem neschopná a prostě při hře se štěnětem to do krve prostě někdy je...a že štěndo vrčí, bože, vždyť si hraje.
Ve své podstatě mi z těch "kousacích" štěňat vždycky vyrostly abnormálně něžné a mazlivé feny....

Jinak by mě opravdu a upřímně zajímal způsob, který používáte, že štěně hned od začátku ví, že musí kousat něžně a nebo vůbec, ráda se poučím

Je možné že jsem prostě třeba měla jen štěstí na extrémě hodné psy...
Skrz to, jak to štěněti vysvětlit, asi to nedokážu srozumitelně popsat, prostě to tomu štěněti nedovolím. Do ruky ne, nikdy + hned nabídnout alternativu, do který kousat může.
Hrát si se štěnětem, (kolikrát se taky rozprčí, že je to skoro na exorcistu), že všechno lítá jak v Jurským parku, ale i při tom důsledně dbát na to, že do rukou ne. Rázným a důsledným "NE" (a hned podat třeba balonek). Jinak se hra hned ukončuje. A odcházím.
Ruku nechat "kousat" ideálně když už je štěně vláčný a unavený, a už jen konejšivým hlasem učit na "jemně" "opatrně"... a v téhle fázi už neprovokovat do agresivní hry, jen jemně hladit.
Hodně stručně popsáno ;-)

Já jsem si také myslela, že agresivní štěně snad neexistuje.
Ale teď s námi chodi na cvičák kříženec bulla, to je teda zmetek.
Takový malý ďábel, jak se přiblíží ke psovi útočí, jak se k němu někdo příblíží útočí.
A nejedná se o hru, je to skutečný útok.
Naposledy to odnesla cvičitelka, měla asi čtyři stehy.
Má ho taková drobná blondýnka, kterou to zvíře miluje, ale nesmí si k němu nic dovolit, jak se ho snaží nějak usměrnit, třeba se k němu sehnout, když zvíře dostane amok, jde i po ní.



Jsem zvědavá, jak toto skončí, naposledy nepřišli, tak budu doufat, že třeba přestanou chodit úplně a nikdy je nepotkám.

Měla jsem taky všechny hodné.. filátka ani netušila, na co mají zuby. Megí taky mimoněk. Taky mi přijde divné, abych měla modřiny a krvavé šrámy třeba dva měsíce..
Ten z cvičáku je prostě nevychovaný hajzlík.. dala bych mu košík a 10km tahat. On se pes pak chová trochu jinak.. chce to se k psovi chovat se jako k psovi.. útok sice čekat, ale nebát se.. ho klidně shodím z gauče, nazdar. Přijde si hrát, až já řeknu. Dostane takovou vojnu.. striktně spát jíst cvičit běhat a tečka. Ale s tím na cvičáku neudělají nic, za to může bloncka.

Ouško4 napsal(a):
Je možné že jsem prostě třeba měla jen štěstí na extrémě hodné psy...
Skrz to, jak to štěněti vysvětlit, asi to nedokážu srozumitelně popsat, prostě to tomu štěněti nedovolím. Do ruky ne, nikdy + hned nabídnout alternativu, do který kousat může.
Hrát si se štěnětem, (kolikrát se taky rozprčí, že je to skoro na exorcistu), že všechno lítá jak v Jurským parku, ale i při tom důsledně dbát na to, že do rukou ne. Rázným a důsledným "NE" (a hned podat třeba balonek). Jinak se hra hned ukončuje. A odcházím.
Ruku nechat "kousat" ideálně když už je štěně vláčný a unavený, a už jen konejšivým hlasem učit na "jemně" "opatrně"... a v téhle fázi už neprovokovat do agresivní hry, jen jemně hladit.
Hodně stručně popsáno ;-)

Jo jasně rozumím...
U nás jsem to s Ginou uhrála na hračky první měsíc, u předchozí feny skoro vůbec.

Já teda musím říct, že jsem možná divná, možná to dělám blbě, ale když vidím štěňata když jsou pospolu, tak mi přijde, že buď spí nebo někde lozí a prozkoumávají a nebo a to hlavně po sobě skáčou, koušou se, vrčí, nahánějí se, válej se po sobě, prostě si hrajou.....alespoň tohle chování mi přijde normální.
A já si jedno to štěně vezmu, tak mi přijde logický, že tuhle "práci" odsupluju já, takže sice štěňátko vychovávám, ale to blbnutí, kousání, válení se po zemi, vrčení provozuju se štěnětem...bohužel tím, že nejsem pes a mám jen holou kůži, tak prostě někdy teče krev.....no asi zůstanu tím masochistou a počkám, až mi z toho štěndo vyroste.
(když má člověk zároveň dvě štěňata a nebo psa, kterého ty hry baví, tak je to samozřejmě půlka práce nebo když se štěndo venku vyřádí s jinými psy)

Já jsem si svoje roztomilé štěňátko asi do osmi měsíců nemohla skoro ani pohladit bez toho, aniž bych mu nacpala do tlamy nějakou hadru (uzel, hračku...)

Ale připadá mi, že ji to doteď (dnes má rok ) nějak uklidňuje, když může něco přežvykovat. Ona si už třeba sama zaběhne pro nějaký ten uzel nebo jinou hračku, když mě vidí ráno scházet ze schodů nebo odpoledne přicházet z práce- a pak už se vyvalí na záda a nechá se drbat a hladit a u toho si prostě přežvykuje a pochrochtává

Ale třeba u předchozího pejska jsem to nezažila, ten byl prostě ten typ, co mohl spát na klíně, každý ho mohl hladit, nikdy se po nikom neohnal, nechňapal ani "jako".

Ono s těma hračkama...co by se štěnďatům měli "nacpat do tlamky", samozřejmě s tím, že na druhé straně hračky je člověk a dělá z toho plyšáka a nebo uzlíku aktivního soupeře...ono je to super. To jsem si říkala u naší Ginuši jako juchůůů...a všem v rodině jsem říkala, když vás začne kousat, vemte plyšáka nebo uzlík a je to....
A je to, všeho dočasu, do té doby než jí to s těma plyšákama a uzlíkama přestalo bavit.

Naší předchozí čubinu jsme prostě umazlili.....jediný co pomáhalo jí hladit a říkat "malá hodná" a ona za chvíli přestala kousat, protože to mazlení pro ní bylo asi top. U Ginuši se to nedaří, ale zase pokud člověk trochu zatne zuby a vydrží pár kousnutí a tou rukou nehýbá a neříká jí nekousej, prostě si toho kousání nevšímá, tak jí to přestane bavit.
Nej metoda proti kousání....fungovala mi u všech štěňat je zvednout zadel a tradá ven, teda ven na prochajdu, na zahradě to úplně nefunguje, tam to zná, štěndo tam nemá na kousání čas, protože má na práci jiný věci, domu přijde unavený, pokud má ještě elán, tak mu šoupnou kost a nebo sušený ucho...to ho zabaví na další časovej úsek a pak odpadne.

Třeba my dneska vyrazili ráno z baráku, byla jsem malou ukázat v práci, jak mi vyrostla, pak tradá k vetovi na očkování na očkování, malá socializační procházka městem (i když asi zbytečná, Gina je suverén), pak jsem ještě u mamky obešla sídliště, potkali jsme pár pejsků, potom krátká návštěva u babičky. Přijeli jsme dom, dostala sváču...to bylo 10:15h a od tý doby mě nekousla...byla na zahradě, asistuje mi v kuchyni. Teď jsme se válely na zemi v kuchyni, drbaly bříško a pusinkovaly...to kousala, ale jenom tak decentně, teď si sama hraje s plyšákem a za chvíli oběd, vyvenčit a polední klid....zatím naprostá pohodička ....až se mi chce zeptat "kdo jsi a co jsi udělala s mým štěnětem"

U nás taky přesměrování na jinou hračku vůbec nefungovalo, prej ruka nebo noha je lepší. Ukončit hru a odejít? Jedině se zavřít v jiné místnosti, ale to si zas našel jinou zábavu, kterou jsem mu taky neschvalovala. Nebo zavřít do přepravky, ale to mi přišlo hrubý a přepravku jsem nechtěla používat jako trest.
Takže jsme to nějak přežili s pokousanýma rukama občas i modřinama, když se mu zadařilo a modlili se, aby to už vyrostlo. Teď má 6 měsíců, je kompletně přezubenej a už kouše málokdy a když už kouše, tak to najednou umí i jemně navíc už to nejsou ty ostrý jehličky... A teď nám to jeho štěněcí kousací období chybí, uteklo to hrozně rychle...

Ale je fakt, že já nikdy neměla psa jedináčka, vždycky byli minimálně dva (nebo tři) zaráz + jak jsme u koní, tak se všude pořád motají nějací psi, takže si v průběhu dne "do padnutí za vlast" vyhrajou mezi sebou, a asi pak nemají tolik potřebu si tu energii vybíjet na člověku.

Ale i tak bych do sebe prostě kousat nenechala, když to na štěně přijde, narvat do držky cokoli jiného, a potahat se s tím, ale po rukách, nohách (oblečení) prostě chňapat nebude. Nikdy. Okamžitě končím, odcházím. Ruka jen hladí, nevyprovokovává žádné divočárny, a stejnou jemnost očekávám i od psa.

Rozlišovat se to naučili fakt všichni a hned, i malý štěňátko utnutý v nejlepším okamžitě chápe "teď jsem něco přehnal" a pak už jen stačí v tom vytrvat.

Ale je možné že všichni moji psi byli fakt extrémně klidní a vyrovnaní ....na mě třeba v životě žádnej můj pes ani nezavrčel, a to ani při nepříjemném zákroku např.na veterinárním stole, nikdy. Tohle vůbec neznám.

Takové ty stavy "za co mě, bože, tímhle případem trestáš", mám jen u koní :-D

Ouško4 napsal(a):
Ale je fakt, že já nikdy neměla psa jedináčka, vždycky byli minimálně dva (nebo tři) zaráz + jak jsme u koní, tak se všude pořád motají nějací psi, takže si v průběhu dne "do padnutí za vlast" vyhrajou mezi sebou, a asi pak nemají tolik potřebu si tu energii vybíjet na člověku.

Ale i tak bych do sebe prostě kousat nenechala, když to na štěně přijde, narvat do držky cokoli jiného, a potahat se s tím, ale po rukách, nohách (oblečení) prostě chňapat nebude. Nikdy. Okamžitě končím, odcházím. Ruka jen hladí, nevyprovokovává žádné divočárny, a stejnou jemnost očekávám i od psa.

Rozlišovat se to naučili fakt všichni a hned, i malý štěňátko utnutý v nejlepším okamžitě chápe "teď jsem něco přehnal" a pak už jen stačí v tom vytrvat.

Ale je možné že všichni moji psi byli fakt extrémně klidní a vyrovnaní ....na mě třeba v životě žádnej můj pes ani nezavrčel, a to ani při nepříjemném zákroku např.na veterinárním stole, nikdy. Tohle vůbec neznám.

Takové ty stavy "za co mě, bože, tímhle případem trestáš", mám jen u koní :-D

možná záleží i na plemenu?
to jen hádám, měli jsme vždy dospělé psy (nalezence atd.)

Ouško4 napsal(a):
Ale je fakt, že já nikdy neměla psa jedináčka, vždycky byli minimálně dva (nebo tři) zaráz + jak jsme u koní, tak se všude pořád motají nějací psi, takže si v průběhu dne "do padnutí za vlast" vyhrajou mezi sebou, a asi pak nemají tolik potřebu si tu energii vybíjet na člověku.

Ale i tak bych do sebe prostě kousat nenechala, když to na štěně přijde, narvat do držky cokoli jiného, a potahat se s tím, ale po rukách, nohách (oblečení) prostě chňapat nebude. Nikdy. Okamžitě končím, odcházím. Ruka jen hladí, nevyprovokovává žádné divočárny, a stejnou jemnost očekávám i od psa.

Rozlišovat se to naučili fakt všichni a hned, i malý štěňátko utnutý v nejlepším okamžitě chápe "teď jsem něco přehnal" a pak už jen stačí v tom vytrvat.

Ale je možné že všichni moji psi byli fakt extrémně klidní a vyrovnaní ....na mě třeba v životě žádnej můj pes ani nezavrčel, a to ani při nepříjemném zákroku např.na veterinárním stole, nikdy. Tohle vůbec neznám.

Takové ty stavy "za co mě, bože, tímhle případem trestáš", mám jen u koní :-D

No tak já kolikrát divočim i se svými dospělými psy....a přestože nehrozí, aby mě kousli do krve, tak přeci se třeba pes někdy rozjede, že mu musím říkat "Mimíšku, opatrně"...a to on byl zrovna štěně, co nekousalo.....
Nicméně přeci jen mám velký psy a i když si opravdu jen hrajeme, i když se se mnou "perou" s citem, tak nějaké modřiny a škrábance si odnesu.....

S tím vrčením to mám taky jinak, vím, že lidi na to mají často jiný názor...já si z nějakého vrknutí moc nedělám....resp. ještě se mi nestalo, aby na mě můj vlastní pes vrčel výhružně, takže že mi pes vrčí, když se přetahujem o uzlík...no však já vrčím taky a oba se při tom skvěle bavíme...že pes vrčí, když jdu okolo a má kost...ale on neříká "jestli mi sáhneš na tu kost, tak tě sežeru", on chce, abych si ho všimla, abych řekla "no já vim, ty jsi velkej zlej kluk a máš kostičku" a on začne vrčet ještě víc a u toho vrtí ocasem a má takové šibalské jiskřičky v očích a top je, když mu řeknu "dej mi tu kostičku" a začnu ho honit....
Pokud chci, tak bych mu tu kost samozřejmě bez problémů seberu.
Tím chci říct, že z mého pohledu není vrčení jako vrčení.

Ono je taky neco jineho, pokud s vami spolecne bydli se stenetem i male deti. Mam momentalne 3m stene a k tomu 18m a 4lete dite. Tomu 18m se spatne vysvetluje, kdyz se mu pes zahryzne do nohy, ze si pejsek jen hraje a ze to prejde 🙊 Takze ja pozornost na hracky presmeruji. K tomu mam povel "klidek", tzn. prestat kousat dite/cokoli a zklidnit hormon 😁 Naucila jsem ho to tak, ze jsem k nemu prisla, rekla povel, stene se zamerilo na pamlsek a sedlo si. V tom momente prisla odmena. Musim rict, ze stendo to pochopilo behem tydne. Ted uz staci rict "klidek" a stendo si hezky sedne a ceka na pamlsek ci hracku. Prvniho pejska jsem mela jeste jako bezdetna, od toho jsem se v ramci hry "rasit" nechala (do krve ale teda ne), ale ted to proste nejde. Nechci, aby se ho me deti treba baly. Takze dle meho zalezi na situaci. A na plemeni urcite zalezi, CC byl urcite vetsi kousac nez soucasny BŠO.

Majka1810 napsal(a):
Ono je taky neco jineho, pokud s vami spolecne bydli se stenetem i male deti. Mam momentalne 3m stene a k tomu 18m a 4lete dite. Tomu 18m se spatne vysvetluje, kdyz se mu pes zahryzne do nohy, ze si pejsek jen hraje a ze to prejde 🙊 Takze ja pozornost na hracky presmeruji. K tomu mam povel "klidek", tzn. prestat kousat dite/cokoli a zklidnit hormon 😁 Naucila jsem ho to tak, ze jsem k nemu prisla, rekla povel, stene se zamerilo na pamlsek a sedlo si. V tom momente prisla odmena. Musim rict, ze stendo to pochopilo behem tydne. Ted uz staci rict "klidek" a stendo si hezky sedne a ceka na pamlsek ci hracku. Prvniho pejska jsem mela jeste jako bezdetna, od toho jsem se v ramci hry "rasit" nechala (do krve ale teda ne), ale ted to proste nejde. Nechci, aby se ho me deti treba baly. Takze dle meho zalezi na situaci. A na plemeni urcite zalezi, CC byl urcite vetsi kousac nez soucasny BŠO.

No tohle neznám...k dětem jsem pořizovala jako štěně afgánského chrta, ten byl samostatná jednotka už od mala.

Takže okusování dětí bych samozřejmě asi taky nějak řešila.

Ono je u laické veřejnosti, ale i mezi pejskaři urputně zažráno, že zavrčet na člověka je těžké provinění a zavrčet na dítě už je hnedle rozsudek smrti. Přitom je to celkem užitečnej varovnej signál, kterým pes říká "tohle mi fakt hodně vadí".
Zavrčí-li pes na dítě, většina rozezlených otců si hned na něm začne honit triko, dokazovat mu převahu a zjednávat respekt...vrčení se dá takto celkem úspěšně odnaučit. A pak se všichni diví, že pes dítěti rovnou chňapne po ksichtu a že to, h.a.j.z.l jeden, udělal úplně bez varování.

Čtyři německé ovčáky a jednu švýcarskou ovčandu jsme doma měli od štěněte. A naprostá pohoda. I rozdováděná štěňata pochopila, že hra skončí, pokud to přepísknou. A pak přišla švýcaranda číslo dva a všechny jistoty šly do háje. To štěně bylo neunavitelné a minimálně 50% bdělého času trávilo lovením lidí. I na procházkách. Hračky a odvádění pozornosti fungovaly tak pět minut. Neustále jsme sebou tahali koště, protože to jediné byla větší zábava, než perforovat lýtka. A ukončit hru, sebrat se a odejít? Lepší možnost k zakousnutí lýtek to štěně nemělo. Obecně byl průšvih vyskytnout se otočená zády k ní. A ona pořád obíhala jak satelit a čekala na příležitost. V jednom kuse vrčela, sahat na sebe nenechala. Kolem roku se to konečně zlomilo. Teď jí jsou čtyři a je to luxusně úžasná holka. Neuvěřitelně něžná na ani ne dvouleté dítě v baráku. Ani jsem už nevěřila, že s ní bude soužití na pohodu. Ale fakt za to ta koza bílá stojí

:-) Kolem roku.. tak takovouhle trpělivost (myslím spíše něco jiného, ale nechci urazit, chápu..) teda fakt nemám.
Abych svého psa nemohla popadnout a někam odnést, to mi nějak nejde natlouct do hlavy.
Já nějak neberu, že pes v půl roce, roce, je štěně. Může mít mladé, chápe spoustu věcí, umí tři sta povelů, ale neumí povel "dost" nebo "místo"?
Když si představím, že se do mě 5x denně zakousne megínka, tak je mi špatně :-)

odberryho napsal(a):
Čtyři německé ovčáky a jednu švýcarskou ovčandu jsme doma měli od štěněte. A naprostá pohoda. I rozdováděná štěňata pochopila, že hra skončí, pokud to přepísknou. A pak přišla švýcaranda číslo dva a všechny jistoty šly do háje. To štěně bylo neunavitelné a minimálně 50% bdělého času trávilo lovením lidí. I na procházkách. Hračky a odvádění pozornosti fungovaly tak pět minut. Neustále jsme sebou tahali koště, protože to jediné byla větší zábava, než perforovat lýtka. A ukončit hru, sebrat se a odejít? Lepší možnost k zakousnutí lýtek to štěně nemělo. Obecně byl průšvih vyskytnout se otočená zády k ní. A ona pořád obíhala jak satelit a čekala na příležitost. V jednom kuse vrčela, sahat na sebe nenechala. Kolem roku se to konečně zlomilo. Teď jí jsou čtyři a je to luxusně úžasná holka. Neuvěřitelně něžná na ani ne dvouleté dítě v baráku. Ani jsem už nevěřila, že s ní bude soužití na pohodu. Ale fakt za to ta koza bílá stojí

Neustále jsme sebou tahali koště, protože to jediné byla větší zábava, než perforovat lýtka.

Tak koukám, že koště funguje ve vícero domácnostech. Ale při představě, že štěně bude takovej divoch celej rok, tak to se přiznám, že jdou na mě mrákoty.

U nás už to naštěstí není tak hrozný, pokud Ginuše řeknu předtím než se rozejdu "a žádný kousání, jasný??" tak nekouše. Koště už jen v případě krajní nouze, když je hodně rozdováděná a má lítací se zákusama.