Pomůžete mi pochopit chování?

No, tak Vás má asi na hraní ( něco jako psí kámoš) a přítel bude asi taková uklidňující autorita.
Už má s Vámi zažitý takový zlobící poprocházkový rituál.
Procházku by možná potřeboval delší a pak napapat a spát:)
A co je to za pejska?

S vámi je prostě sranda, s přítelem ne. Moje Malina tohle taky dost rozlišuje. Když jí hlídá brácha, tak prospí pomalu celej den, protože ví, že z něj nic moc nevyrazí. My s mužem jí už tak nějak rozdivočíme jen svou přítomností a když přjde dcera a jsme nějaký veselí, tak tomu našemu psovi normálně přeskočí a vidím ty šílený oči, jak čeká, že téééď teda bude sranda.
Ostatně tohle dělal i můj první pes, byl schopný prochrupkat s mamkou doma celé dopoledne, ale jak jsem přišla domů, tak lítal jak šílený a chtěl všechno, ven, hrát si, protože věděl, že ode mě to vše dostane. Mamka ho maximálně podrbala za uchem.

A záleží na tom, jestli Vás to taky baví, nebo to nechcete;)

Naše buli taky čeká až přijdu domu já, jinak je ochotná celý den proležet a ani se nejít s rodinnýma příslušníkama vyvenčit. Prostě dělá, že spí, zavrtanej klabák v peřině a není prostě doma. Ten pes nikoho ani nepřijde přivítat...není doma...
Dělám dvanáctky a ten pes jako nemusí?
Zkrátím to, po vyvenčení cca půl hoďky v tomto čase(v létě déle, je déle i vidět) a po papání mi nosí hračky, kouká na mě a poštěkává nebo chce mazlit- ovívat, hladkat , dcera vždy říká, že chce lásku....jo, taky má někdy dost a jde spát bez večerníčku...
Prostě manžel si s ní tolik nehraje jako já, je jen odpolední venčič, já jsem zdoj zábavy a jídla, dcera jí poskytuje peřinu, i když má po bytě 3 pelechy a jednu velkou skládací taškoboudu. Role jsou rozdělené.

Máme něco podobného se stafordem. Se mnou chodí ven, krmím ho a v podstatě ho mám celý den za zadkem, ale spíš jen na mazlení. V noci na mně spí. Manžela bere jako parťáka ke hře - hlavně tedy přetahovaná a pak kousání do rukávů a rukou s děsným vrčením. Je to pro něj velká zábava a je u toho opatrný ale divoký. Když se mi někdy podaří s ním také přetahovat ( o což on moc nestojí ) a zavadí o mě zubem, tak pak okamžitě hračku pustí, celý se tak nějak zmenší, připlácne uši k hlavě a začne běhat po bytě a nosit mi všechny hračky. Když jsem doma, chodí stále za mnou, když je doma sám s manželem, tak leží a spí a ani si s ním nechce hrát.

To bude asi ten plácnec přes zadek od přítele.Proč by riskoval?Vás má podle mě tak trochu na háku.

Je to lagoťák. Pracuju z domu, takže vidím, jak je cele dopoledne i odpoledne v klídečku, polehává i když jsem doma všude možně, když si sednu na gauč, lehne si ke mě, ale jinak prostě spí. Kolem 16 - 17 hodiny se jde ven, tak se probere a pak už je někdy k nezastavení až dokud nejdem spát. Přítel si s ním občas hraje venku mu hází míček. Když s námi spí, válí se po mě jak po válendě. :D K přítelovi se tulí asi jen když nejsem doma.

Rozumím tomu tedy tak, že mě bere jako páníčka a s páníčkem je prostě větší prča. Teď ještě přijít na to, jak to umět regulovat, aby byl večer v klídku, alespoň když potřebuju. :)

Kdybyste někdo měl tip, jak vzrušenýho a nadšenýho psa zklidnit, tak budu taky ráda za rady. Nějaký malilinkatý pokrok jsme už sice udělali, ale v rámci tolika let je to skoro jako nic.

morgishka napsal(a):
Je to lagoťák. Pracuju z domu, takže vidím, jak je cele dopoledne i odpoledne v klídečku, polehává i když jsem doma všude možně, když si sednu na gauč, lehne si ke mě, ale jinak prostě spí. Kolem 16 - 17 hodiny se jde ven, tak se probere a pak už je někdy k nezastavení až dokud nejdem spát. Přítel si s ním občas hraje venku mu hází míček. Když s námi spí, válí se po mě jak po válendě. :D K přítelovi se tulí asi jen když nejsem doma.

Rozumím tomu tedy tak, že mě bere jako páníčka a s páníčkem je prostě větší prča. Teď ještě přijít na to, jak to umět regulovat, aby byl večer v klídku, alespoň když potřebuju. :)

Kdybyste někdo měl tip, jak vzrušenýho a nadšenýho psa zklidnit, tak budu taky ráda za rady. Nějaký malilinkatý pokrok jsme už sice udělali, ale v rámci tolika let je to skoro jako nic.

Hledejte jak učit psa odpočívat, často to řeší třeba borderkáři, učí se to normálně na povel jako každý jiný cvik a návodů je po netu spousta.

Má tak prostě nastavený den, ...jen to prznění polštářů a vaší nohy bych rázně zatrhla ihned...sice mu to zakážete , ale bez efektu, takže zapracujte na poslušnosti a aby byl povel splněn, když ho např. pošlete na misto a pes nic, musíte ho tam prostě dotáhnout a posadit na místo..řeknu fůůj,pes co má v hubě vyplivne, i kdybych mu to měla z huby vyndat ručně (mrtvolka myši) a.t.d. a pokud má pes problém s koncentrací na povel, je mlady roztěkaný, nepovelujte, zbytečné opakování povelů a neplnění ten úkol ničí a pes si myslí, že to dělat tak hned nemusí, že stačí až na popáté. Nebudu tedy psa volat "ke mě" když vím, že by to pes jako přeslech a nemá cvik zakořeněný a třeba zapískám, oslovím, zavolám, hele co mám, strčím ruku do kapsy....

morgishka napsal(a):
Je to lagoťák. Pracuju z domu, takže vidím, jak je cele dopoledne i odpoledne v klídečku, polehává i když jsem doma všude možně, když si sednu na gauč, lehne si ke mě, ale jinak prostě spí. Kolem 16 - 17 hodiny se jde ven, tak se probere a pak už je někdy k nezastavení až dokud nejdem spát. Přítel si s ním občas hraje venku mu hází míček. Když s námi spí, válí se po mě jak po válendě. :D K přítelovi se tulí asi jen když nejsem doma.

Rozumím tomu tedy tak, že mě bere jako páníčka a s páníčkem je prostě větší prča. Teď ještě přijít na to, jak to umět regulovat, aby byl večer v klídku, alespoň když potřebuju. :)

Kdybyste někdo měl tip, jak vzrušenýho a nadšenýho psa zklidnit, tak budu taky ráda za rady. Nějaký malilinkatý pokrok jsme už sice udělali, ale v rámci tolika let je to skoro jako nic.

Zkuste - pokud tak už nečiníte - zařadit doma i klidovou činnost - různý hlavolamy, čmuchání, kdy pes k činnosti nikoho nepotřebuje a luští si tvź.. křížovky.

Najeďte na pevný rozvrh - tedy přijdu z venku, jde se na pelíšek - tam se počká, až se po procházce "oschne a opadá banho". Venku jste se mu věnovala bohatě, teď bude prostě v klidu. Zvedne se, odvedu ho zpět, na výzvy ke krávovinám nereaguju, trvám si na tom, že teď bude na pelechu, já se převléknu a půjdu dělat něco třeba do kuchyně. (beru to podle nás, kdy psi mají pelechy v předsíni , kde jsou nějakou dobu po procházce.)

Po určité době si je přivolám a pošlu je ještě na chvilku na místečka, která mají v jídelně spojený s kuchyní. Ať jsou v klidu, akce měli dost. Pak je uvolním a třeba si hrajeme, klidně intenzivně, pereme se o hračky, bojujeme, honíme se, pak hru UKONČÍM - to je důležité pro takovýhle rakety . mám tři ohaře- mít ukončovací povel - mám na to gesto - překřížím ruce před hrudníkem a řeknu, Konec, stačí. Phladím je, a jdu si dělat svoje. Pokud by chtěli řádit se mnou, mají prostě smůlu. Někdy místo společnýho hraní jim dám právě nějaký ten hlavolam. Aby se zabavili klidovou činností.

Nemusíte být důrazná, ale opravdu důsledná.

edit - jo a souhlasím s verun prznění, bych taky netolerovala.

K předchozím příspěvkům s kterými souhlasím bych ještě dodala:
Lagoťák je lovecký pes, potřebuje pracovat.
Místo hraní bych s ním začala více CVIČIT.
Už je to velký kluk přece:)
Půlhodina soustřeďené práce ho unaví víc, než hodina a půl takové té blbnoucí procházky. A možná by vůbec potřeboval víc aktivity venku.

Doron napsal(a):
K předchozím příspěvkům s kterými souhlasím bych ještě dodala:
Lagoťák je lovecký pes, potřebuje pracovat.
Místo hraní bych s ním začala více CVIČIT.
Už je to velký kluk přece:)
Půlhodina soustřeďené práce ho unaví víc, než hodina a půl takové té blbnoucí procházky. A možná by vůbec potřeboval víc aktivity venku.

Ano - lovečina - nemusí být vyloženě myslivecká, stačí si to upravit pro svoje potřeby - aport, vyhledávání aportu, vysílání do stran, pseudostopa - psa unaví nejen fyzicky, ale i psychicky. A pak přijde domů a je rád, že s sebou může bacit na pelech. Je vidět u nás, když jdou ohaři s páníkem byť na obr procházku, kde se jen tak pobíhá, a když jdou se mnou, kde se mnou, kde se pracuje. To pak o nich doma dlouho nevíme.

Doron napsal(a):
K předchozím příspěvkům s kterými souhlasím bych ještě dodala:
Lagoťák je lovecký pes, potřebuje pracovat.
Místo hraní bych s ním začala více CVIČIT.
Už je to velký kluk přece:)
Půlhodina soustřeďené práce ho unaví víc, než hodina a půl takové té blbnoucí procházky. A možná by vůbec potřeboval víc aktivity venku.

S tímhle bych byla opatrná i na druhou stranu: velká únava > plný stresový kyblíček > zhoršení seberegulace > potřeba dekomprese. Je potřeba to dobře vybalancovat.
Chce to zavést rituál, říkat psovi, co má dělat. Důsledně, trpělivě. Pokud zatím nemá takovou poslušnost, aby bylo možné ho k odpočinku upovelovat, tak si ho vzít na vodítko a sednout si s ním na gauč nebo k pelíšku (a odstranit potenciální zdroje zábavy) - nenechat ho v tom plácat. Časem se to zautomatizuje a půjde si po procházce lehnout sám od sebe.

Zrzavci napsal(a):
Ano - lovečina - nemusí být vyloženě myslivecká, stačí si to upravit pro svoje potřeby - aport, vyhledávání aportu, vysílání do stran, pseudostopa - psa unaví nejen fyzicky, ale i psychicky. A pak přijde domů a je rád, že s sebou může bacit na pelech. Je vidět u nás, když jdou ohaři s páníkem byť na obr procházku, kde se jen tak pobíhá, a když jdou se mnou, kde se mnou, kde se pracuje. To pak o nich doma dlouho nevíme.

Tohle hrozně závisí na nervové soustavě. Gremlin absolutně neuměl odpočívat, kdybych ho nechala být, lítal by tu bez ohledu na cokoli doslova do padnutí, šel by do frustrace, přetáčel by se a choval by se jako blázen. Trvalo půl roku, než se naučil jít si (občas) sám od sebe během dne lehnout, ale i tak mu to často ještě teď musím připomenout (to se tedy naučil celkem rychle). Po procházce je to rituál, stejně tak po jídle, ale stejně jsou situace, kdy si to ještě teď tím vodítkem raději pojistím. A je to typicky v situacích, kdy je hodně unavený a místo aby si šel lehnout, ventiloval by se energetickým výbuchem. Musí se to dělat s citem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle hrozně závisí na nervové soustavě. Gremlin absolutně neuměl odpočívat, kdybych ho nechala být, lítal by tu bez ohledu na cokoli doslova do padnutí, šel by do frustrace, přetáčel by se a choval by se jako blázen. Trvalo půl roku, než se naučil jít si (občas) sám od sebe během dne lehnout, ale i tak mu to často ještě teď musím připomenout (to se tedy naučil celkem rychle). Po procházce je to rituál, stejně tak po jídle, ale stejně jsou situace, kdy si to ještě teď tím vodítkem raději pojistím. A je to typicky v situacích, kdy je hodně unavený a místo aby si šel lehnout, ventiloval by se energetickým výbuchem. Musí se to dělat s citem.

No to jako jo, Ešátora jsem taky musela hodně učit odpočívat prostě vižle, ale práce - přiměřená věku, si myslím, v tomhle nebude na škodu. Však jsem psala nahoře, nejen rituál naučit a taky naučit psa, že ne vždycky na něj mám prostě čas. K tomu se hodí ono ukončovací gesto, kdy dám u jakýkoliv situace psu najevo, že to skončilo. Pokud chci a potřebuju, aby byl na místě, tak ho tam odešlu /předtím naučím/ a nebo ho nechám jeho vlastnímu programu, ať si dělá co chce - můžu podpořit něčím k žužlání. Pokud se mi plete kolem linky a mně se to nehodí - teď v počtu tří se to nehodí většinou , přijde povel "ven", aby se přesunuli za ostrůvek, případně vypadni, když to potřebuju zdůraznit. Tohle navíc je dvouapůlletý pes, který už by měl mít některé věci zažitý. Ty máš malý smrádě, to je jiný.

Zrzavci napsal(a):
No to jako jo, Ešátora jsem taky musela hodně učit odpočívat prostě vižle, ale práce - přiměřená věku, si myslím, v tomhle nebude na škodu. Však jsem psala nahoře, nejen rituál naučit a taky naučit psa, že ne vždycky na něj mám prostě čas. K tomu se hodí ono ukončovací gesto, kdy dám u jakýkoliv situace psu najevo, že to skončilo. Pokud chci a potřebuju, aby byl na místě, tak ho tam odešlu /předtím naučím/ a nebo ho nechám jeho vlastnímu programu, ať si dělá co chce - můžu podpořit něčím k žužlání. Pokud se mi plete kolem linky a mně se to nehodí - teď v počtu tří se to nehodí většinou , přijde povel "ven", aby se přesunuli za ostrůvek, případně vypadni, když to potřebuju zdůraznit. Tohle navíc je dvouapůlletý pes, který už by měl mít některé věci zažitý. Ty máš malý smrádě, to je jiný.

Já to nerozporuju, ale jestli tohle teprve začíná řešit a neví, jak na to, tak v tom asi sama trochu plave, ten pes tuplem. Jenom jí tím, co jsem psala, chci navést k tomu, aby nepodlehla takové té profláklé zkratce “unavený pes = hodný pes”, protože jí to samo o sobě nemusí fungovat. Nejsem v opozici, jen jsem to chtěla doplnit, rozvést. Je to komplexní problém, a tak je k tomu potřeba přistupovat.

........“unavený pes = hodný pes”, protože jí to samo o sobě nemusí fungovat. ..........

a jo taaak, no to jo, to máš svatou pravdu,

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S tímhle bych byla opatrná i na druhou stranu: velká únava > plný stresový kyblíček > zhoršení seberegulace > potřeba dekomprese. Je potřeba to dobře vybalancovat.
Chce to zavést rituál, říkat psovi, co má dělat. Důsledně, trpělivě. Pokud zatím nemá takovou poslušnost, aby bylo možné ho k odpočinku upovelovat, tak si ho vzít na vodítko a sednout si s ním na gauč nebo k pelíšku (a odstranit potenciální zdroje zábavy) - nenechat ho v tom plácat. Časem se to zautomatizuje a půjde si po procházce lehnout sám od sebe.

Tak dobře no:))
Tak pět minut soustředěné práce pětkrát denně nejdřív, s tím už byste souhlasila:)?
Prostě procházky prokládat cvičením, klidně i cvičit i doma.
Tenhle pejsek podle popisu nevypadá jako labil..
Já tedy takové to blbnutí, honění a divočení vůbec doma nechci, leze mi to strašně na nervy.
Ale je fakt, že psi jsou pořád venku.

Doron napsal(a):
Tak dobře no:))
Tak pět minut soustředěné práce pětkrát denně nejdřív, s tím už byste souhlasila:)?
Prostě procházky prokládat cvičením, klidně i cvičit i doma.
Tenhle pejsek podle popisu nevypadá jako labil..
Já tedy takové to blbnutí, honění a divočení vůbec doma nechci, leze mi to strašně na nervy.
Ale je fakt, že psi jsou pořád venku.

Viz výše - nevymezuji se, a ani nechci (neumím, nebudu) optimální množství práce konkrétního cizího psa kvantifikovat, tu správnou míru musí hledat zadavatelka. Jen k tomu A, říkám také B - že oba extrémy jsou (mohou být) problematické a je třeba hledat rovnováhu. Často se to na diskuzích redukuje na to heslo, které jsem zmiňovala výše, ale už se příliš nepřipomíná, že kvalitní (!) odpočinek je také důležitý a jeho nedostatek může pes ventilovat třeba i tímto způsobem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Viz výše - nevymezuji se, a ani nechci (neumím, nebudu) optimální množství práce konkrétního cizího psa kvantifikovat, tu správnou míru musí hledat zadavatelka. Jen k tomu A, říkám také B - že oba extrémy jsou (mohou být) problematické a je třeba hledat rovnováhu. Často se to na diskuzích redukuje na to heslo, které jsem zmiňovala výše, ale už se příliš nepřipomíná, že kvalitní (!) odpočinek je také důležitý a jeho nedostatek může pes ventilovat třeba i tímto způsobem.

Naprostý a úplný souhlas:)!

Malina čím víc má zábavy, tím víc lítá a neumí se zastavit. Někdy jí pošlu na pelíšek a ona jde a jak si lehne, dojde jí, že je unavená a usne. Nebo jí řeknu pár povelů a ona upadne a usne a pak pišťalka. Zahraju jí na píšťalku, ona si ke mně lehne, chvíli poslouchá a usne. Prostě, když člověk ví, že zábavy už bylo dost, je potřeba najít něco, co toho psa zastaví a umrtví.

Vsem moc diky za rady a tipy!

V podstate vetsinu veci uz jsem delala - zkousela.

Vycvik - trénink od stenete, jak na prochazkach, tak doma. Zjistila jsem, ze cim vic se s nim neco dela tim je aktivnejsi a da se hure zastavit. Zkousela jsem ruzne praci rozvrhnout, zkracovat na par minut i zdelsovat. Tech kombinaci bylo hodne a davala jsem tomu nekolik tydnu. Stejne nikdy nebyl po takove aktivite unaveny. Od urcite chvile me to demotivovalo a trenuji s nim uz minimalne. Nutno podotknout, ze on vsechny povely umi, ale VZDYCKY to bere jako trenink - treba povel na misto - udela, ale malo kdy tam zacne odpocivat, vetsinou vrti ocasem a ceka co bude dal. Asi jsem to ucila spatne :(.

Aktivity, cuchaci hry, atp. - rovnez s nim delam v podstate od malicka. Jakozto lagotak hledac lanyzu tohle ho brutalne bavi - schovavam mu veci i pamlsky po byte, zavazujj do rucniku kokina, ucime odlisovat hracky a zkratka s nim delam ruzne premysleci aktivity i venku, vetsinou ho to snad jeste vic rozjede jak je z toho natesenej.

Zuzlacky - skoro nic nechce, koupila jsem snad vsechno co se da koupit, temer nic mu nevoni.

Davam mu obcas lizaci podlozku, u toho chvili vydrzi.

Prochazky mame kolem hodinky kazdy den, nekdy s mickem, nekdy jen prochajda, nekdy s treninkem. I kdyz ten trenink ted mene, jak jsem psala, ze pak jeste jebnutejsi..

Shrnuto podtrzeno i po dvou ketech stale nedokazu odhadnout adekvatni delku aktivit, aby se nepretocil a byl unaveny. Tech kombinaci jsem zkusila uz opravdu milion - i nedelat nic, to treba dva dny fungujec, ale zas po dvou dnech se mu nahromadi tolik energie, ze pak zase nevi co se sebou.

Je to ocistec ten pes. Od mala se mu fakt venuju jak muzu, snazim se si vse zjistivat, hledat reseni, ale nekdy uz vazne nevim proc mu mrda 😃

Zkusim ten ukoncovaci povel, to by mohlo pomoct, naucim ho po gestu vyklidnit v pelechu.

Mimochodem, byla jsem ted tyden pryc a pes byl se psem sam, pry prvni 4 dny byl celkem klidnej, hodne pospaval, moc si nechtel hrat. Paty den se mu pry vratila jeho klasicka naladicka. Uz se snazi obskocit i pritele, i jeho otravuje nonstop a blbne jako se mnou.

Prochazky mame kolem hodinky kazdy den
Jako opravdu chodíte s dvouletým psem ven na hodinku? To teď stačí mojí dvanáctiletý bábě s natrženým kolenním vazem, ale k tomu má ještě smečku psů, a v součtu si myslím,že další dvě hodiny tráví obcházením a čucháním na zahradě

Málo pohybu, moc her, málo poslušnosti, řekla bych.
Zkuste tři pořádné procházky denně ( mimo venčení) a uvidíte, co to udělá.
Doma bych si s ním nehrála vůbec a naučila ho povel na místo.
Hodinová procházka je opravdu pro Vašeho aktivistu zoufale málo:(

Hodina procházky mi teda přijde hrozně málo. To mé Malině stačí akorát když prší a nebo je pak další.

AKTIVNÍ  
rodinný pes, agility, frisbee, dogdancing
To jsou snad dobré rady - už u popisu plemene.
 Má mnoho energie a je hravý, rád tráví čas s dětmi.
Děti? To bejvávalo, ty raději "řádí" na telefonu.
Takže? S jarem s chutí do toho.
https://www.youtube.com/watch?v=OAM-BQIldPU
https://www.youtube.com/watch?v=Wvy0j_CXLaU

Trickyvoo napsal(a):
Hodina procházky mi teda přijde hrozně málo. To mé Malině stačí akorát když prší a nebo je pak další.

I jen hodinová procházka u mých psů způsobí několika hodinový spánek.
Pokud s nimi půjdu na hoďku ráno a na hoďku večer, tak doma těch zbylých 20 hodin proválejí a prochrápou...,teda Gina určo, Matějíček má toho elánu trochu více a navíc je to pejsan, co si rád hraje, takže tam k tomu přidáme nějaké to přetahování o hračku a nebo "na honěnou" ....Teda původní představa byla, že ty honičky odsupluje Gina, ale z lítací poberťačky se nám stala madam a ta má lítací a lumpačivou náladu už jen vyjímečně

Si tak říkám, že taky asi záleží na plemeni...Gina jako pastevec (i bez procházky) defakto leží celej den-šetří energii a zvedne se jedině, když je potřeba někomu vysvětlit, že tady hlídá ona......na prochajdy chodí omega ráda, ona je teda čuchač, takže opravdu celou dobu čuchá....ale prochajda jí baví tak hoďku a půl max, pak už chce domů....
Kavkazanda ta nechtěla chodit na procházky vůbec....jak jsme otočily k domovu a nebo j autu, tak už letěla napřed, musela jsem na ní pořád volat, ať počká a nebo na vodítku začala táhnout.

Pro jezevčouny by hodina denně bylo moooc málo. Ráno jdeme na 45 minut do lesa, odpo jdeme na 1,5 hodiny do lesa, kdy si lítají aktivně okolo a hledají stopy a pak mě dobíhají ( jo když najdou, tak holt běží a přijdou dýl), doma si hrajem na zahradě když je teplo, v zimě doma. Mirďa chce hodit s hračkou okolo baráku, Mijunka chce hračku házet, Bess a Idorek si nehrajou. Večer jdeme na poslední čurací. Mezitím ještě občas Mirdovi přivedu kamarádku kníračku a honí se spolu po zahradě, nebo jdeme za sousedovic jezevčicí. Nebo chce jít ještě do lesa čuchat.

"Si tak říkám, že taky asi záleží na plemeni.."
tak to je přímo podstatné

hodinová procházka je tak akorát pro mého pasteveckého důchodce
krom ranní, dopolední (někdy ne) a večerní

"Zkusim ten ukoncovaci povel, to by mohlo pomoct, naucim ho po gestu vyklidnit v pelechu."
dle popsaného je tohle poměrně klíčové (mladých HW je totéž)

opět doporučím knihy F. Šusty, ale skutečně přečíst, ne jen očima přeletět písmenka
i o tom ukončování činnosti tam píše, včetně toho proč.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I jen hodinová procházka u mých psů způsobí několika hodinový spánek.
Pokud s nimi půjdu na hoďku ráno a na hoďku večer, tak doma těch zbylých 20 hodin proválejí a prochrápou...,teda Gina určo, Matějíček má toho elánu trochu více a navíc je to pejsan, co si rád hraje, takže tam k tomu přidáme nějaké to přetahování o hračku a nebo "na honěnou" ....Teda původní představa byla, že ty honičky odsupluje Gina, ale z lítací poberťačky se nám stala madam a ta má lítací a lumpačivou náladu už jen vyjímečně

Si tak říkám, že taky asi záleží na plemeni...Gina jako pastevec (i bez procházky) defakto leží celej den-šetří energii a zvedne se jedině, když je potřeba někomu vysvětlit, že tady hlídá ona......na prochajdy chodí omega ráda, ona je teda čuchač, takže opravdu celou dobu čuchá....ale prochajda jí baví tak hoďku a půl max, pak už chce domů....
Kavkazanda ta nechtěla chodit na procházky vůbec....jak jsme otočily k domovu a nebo j autu, tak už letěla napřed, musela jsem na ní pořád volat, ať počká a nebo na vodítku začala táhnout.

Tak určitě jsou psi, kterým to stačí, ale to zrovna nebude zadavatelčin pes. Malině zhruba taková stačí, když je ve městě a je k tomu spousta dalších zážitků nebo když si může lítat podle sebe. Zase ta dvouhodinová pro ní mi přijde jako strop, že víc by sice ušla, ale už s menší chutí.

Tohle je mladej, dvouletej pejsek plnej energie.
Řekla bych, že záhada je vyřešena:))!

Ja asi chapu, ze hodina venku pripada malo, taky jsem si to driv myslela, protoze jeste pred par mesici jsme chodili na hodku a pul az dve a pul a kazdy nekolikaty den na cele odpoledne az vecer, nicmene na tom chovani se nic nezmenilo ani s vetsi zatezi.

Proto mam pocit, ze to je v necem jinem. Paradoxne cim vic jsme venku - treba o vikendu jsme i cely den, anebo cele odpoledne/dopoledne, kdyz uz je hezky tak byvam na chalupe a lita i po zahrade krome prochazky, tak o to vic je vecer k nezastaveni a pripada mi jakoby pretocenej..

Cetla jsem Sustu, cetla jsem milion knizek a milion kurzu (vc. susty) a spoustu veci jsem samozrejme nasledovala, nicmene tech informaci je tolik pro vychovu a vycvik psa, ze zkratka se neda pojmout u prvniho psa asi vsechno hned no. :/ Dneska bych hodne veci delala jinak, ale to zkratka nejde. :/

Dneska bych hodne veci delala jinak, ale to zkratka nejde. :/
Tak je tak dělejte. Kdybyste si psa vzala teď,taky mu nastavíte pravidla,tak to prostě pojměte tak,že teď začínáme nanovo

Za mě jsou tohle dvě agendy (i když to spolu souvisí) - adekvátní mentální a fyzické vyžití vs. copingové strategie a nácvik odpočinku. On po ukončení aktivity (a že třeba tím házením balonku ho pěkně nastartujete, to je spousta adrenalinu) přichází o zdroje (víc už ti nemůžu nabídnout), takže jde do frustrace a přetáčí se (ale já chci víc a víc a víc). Jeho coping je jít “pomuchlovat” polštář, a tím jde zase do ještě větších toček. Vy chcete, aby se zklidnil, ale to ho musíte naučit (je to hrozná práce, teď na tom sama se psem makám). Já bych mu (v první fázi) na konci procházky rozhodila pár pamlsků do trávy, aby si počuchal a šel domů už trochu uklidněný, a doma mu vrazila do tlamy třeba velkou kost, nebo nějakou plnicí hračku - něco, co ho uzemní, u čeho se uklidní. Nechat ho x hodin lítat a přetáčet se do nesmyslna nic neřeší, naopak to tu situaci bude v dlouhodobém horizontu horšit.
Ale je potřeba si uvědomit, že pokud nebude mít dostatečné vyžití (ani málo, ani moc), tak bude práce s jeho energií a frustrací o to těžší. Vy chcete, aby uspěl, musíte mu pro to připravit kvalitní podmínky, a větší šanci uspět má pes, který je psychicky a fyzicky v pohodě a má nad sebou kvalitní management.
Proč nechodíte k někomu trénovat? :-) I tohle je téma do nějakého individuálního tréninku. Jestli ten pes tohle dělá dva a půl roku, bude to šichta, pomoc se hodí.

K tématu házení balonku přihodím ještě toto: https://www.facebook.com/RadechaVycvikPoDobrem/photos/a.3020841024678378/3709169759178831/?type=3 .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K tématu házení balonku přihodím ještě toto: https://www.facebook.com/RadechaVycvikPoDobrem/photos/a.3020841024678378/3709169759178831/?type=3 .

Hezký odkaz 👍👍👍

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K tématu házení balonku přihodím ještě toto: https://www.facebook.com/RadechaVycvikPoDobrem/photos/a.3020841024678378/3709169759178831/?type=3 .

To je zajímavý, díky za odkaz, by mě nenapadlo na to koukat takto.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Za mě jsou tohle dvě agendy (i když to spolu souvisí) - adekvátní mentální a fyzické vyžití vs. copingové strategie a nácvik odpočinku. On po ukončení aktivity (a že třeba tím házením balonku ho pěkně nastartujete, to je spousta adrenalinu) přichází o zdroje (víc už ti nemůžu nabídnout), takže jde do frustrace a přetáčí se (ale já chci víc a víc a víc). Jeho coping je jít “pomuchlovat” polštář, a tím jde zase do ještě větších toček. Vy chcete, aby se zklidnil, ale to ho musíte naučit (je to hrozná práce, teď na tom sama se psem makám). Já bych mu (v první fázi) na konci procházky rozhodila pár pamlsků do trávy, aby si počuchal a šel domů už trochu uklidněný, a doma mu vrazila do tlamy třeba velkou kost, nebo nějakou plnicí hračku - něco, co ho uzemní, u čeho se uklidní. Nechat ho x hodin lítat a přetáčet se do nesmyslna nic neřeší, naopak to tu situaci bude v dlouhodobém horizontu horšit.
Ale je potřeba si uvědomit, že pokud nebude mít dostatečné vyžití (ani málo, ani moc), tak bude práce s jeho energií a frustrací o to těžší. Vy chcete, aby uspěl, musíte mu pro to připravit kvalitní podmínky, a větší šanci uspět má pes, který je psychicky a fyzicky v pohodě a má nad sebou kvalitní management.
Proč nechodíte k někomu trénovat? :-) I tohle je téma do nějakého individuálního tréninku. Jestli ten pes tohle dělá dva a půl roku, bude to šichta, pomoc se hodí.

Dekuji, tenhle postup s nim zkusim delat.

Na treninky jsem chodila prakticky vic nez rok i na individual lekce i na spolecne s ostatnimi pejsky, jakoze naucili jsme se hodne z vycviku, ale nepomohlo mi to s timhle problemem. Ani ti treneri mi nedokazali vlastne nakonec poradit. Ve finale mi nekdo rekl, ze je pes reaktivni na svuj vlastni adrenalin a snazili jsme se s tim nejak pracovat, ale on se furt pretacel a pretacel a ja utracela penize a penize a zadny progres, takze se priznam, ze me to otravilo a vlastne docela hodne. Od leta jsem s nim nikde nebyla.

Navic ted jsem i v takove blbe zivotni situaci a budu se co mesic nekam posouvat, takze nebudeme na jednom miste, tudiz bude i celkem slozite hledat nejake treninky, s tim pockam, az budeme nekde chvili na stalo. Mam nejak energii zacit chodit k nekomu, kdo ma dobre hodnoceni, ale takovy ti lepsi treneri jsou spis velka mesta, tak to by bylo uplne nejlepsi…

morgishka napsal(a):
Dekuji, tenhle postup s nim zkusim delat.

Na treninky jsem chodila prakticky vic nez rok i na individual lekce i na spolecne s ostatnimi pejsky, jakoze naucili jsme se hodne z vycviku, ale nepomohlo mi to s timhle problemem. Ani ti treneri mi nedokazali vlastne nakonec poradit. Ve finale mi nekdo rekl, ze je pes reaktivni na svuj vlastni adrenalin a snazili jsme se s tim nejak pracovat, ale on se furt pretacel a pretacel a ja utracela penize a penize a zadny progres, takze se priznam, ze me to otravilo a vlastne docela hodne. Od leta jsem s nim nikde nebyla.

Navic ted jsem i v takove blbe zivotni situaci a budu se co mesic nekam posouvat, takze nebudeme na jednom miste, tudiz bude i celkem slozite hledat nejake treninky, s tim pockam, az budeme nekde chvili na stalo. Mam nejak energii zacit chodit k nekomu, kdo ma dobre hodnoceni, ale takovy ti lepsi treneri jsou spis velka mesta, tak to by bylo uplne nejlepsi…

Odetta to opravdu vystihla výborně 👍

Já jsem, troufám si říct, docela zkušená, a přesto jsem si najala trenéra, abych se seznámila s novými trendy a vůbec nelituju.

První věc, na kterou se mě trenér ptal, bylo, jestli psi umějí odpočívat.
To oni tedy zrovna umí, učím je to od malička;)

Co velmi oceňuju , je, že můj trenér má oko na to, aby se mi psi nepretočili, a předchází tomu, vidí to dřív než já.

Moc Vám držím palce, abyste našla někoho kompetentního, a někoho, s kým si lidsky sednete :)!

Zdravím, tak píšu jen nějaké postřehy za poslední měsíc.

Více pohybu k únavě nepomáhá, ani více her, hlavolamů, přemýšlení, čichání apod. Naopak to je snad ještě horší. Začal víc naskakovat až tak, že je to vážně šílený, už to dělá i na procházce, prostě jdeme všechno v pohodě a najednou přiběhne ze zadu a naskočí mi zezadu na nohu a neda se skoro odrthnout. A pak to opakuje opakuje až dostane takovej divnej amok a snaží se mě mermumocí obskočit.

Myslela jsem, že tohle bude dělat jenom mě, ale 14 dní jsem byla pracovně mimo a byl jen s přítelem, pár dní byl strašně hodnej, jen polehával, chvíli si hrál, ale pak si lehnul a byl v klidu, po pár dnech začal naskakovat i přítele a začal se s ním chovat stejně jako se mnou.

Takže si vždycky vybere jednoho nedobrovolníka a otravuje ho do skonání světa. Když se nenechám "obskočit" tak třeba dvě minuty usilovně štěká. Dávat mu v téhle náladě povely vůbec nemá smysl, neslyší nevidí. Pomůže pouze zavření do klece.

Já už jsme z něj zoufalá, já vůbec nevím, co mi tím naskakováním říká, ani tím štěkáním, já to prostě vůbec nechápu. A vážně má pohybu a mentálního vyžítí milion, speciálně jsme se na to s přítelem zaměřili. Unavenej teda rozhodně není. :D

No a jak ho učíte, aby se zklidnil a odpočinul si? Protože jste napsala pouze o tom, jak se ho snažíte unavit, a to už tu padlo, že nemusí být řešení.

Začali jste místo hraní a juchajdy taky s nějakým tím cíleným výcvikem, kde není cílem vyběhat psa, ale splnit nějaký úkol, něčeho dosáhnout?

A toho indivindy trenéra jste hledali? A za měsíc nenašli? Napište, odkud jste, a ti, co mají přehled vám třeba někoho doporučí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a jak ho učíte, aby se zklidnil a odpočinul si? Protože jste napsala pouze o tom, jak se ho snažíte unavit, a to už tu padlo, že nemusí být řešení.

Začali jste místo hraní a juchajdy taky s nějakým tím cíleným výcvikem, kde není cílem vyběhat psa, ale splnit nějaký úkol, něčeho dosáhnout?

A toho indivindy trenéra jste hledali? A za měsíc nenašli? Napište, odkud jste, a ti, co mají přehled vám třeba někoho doporučí.

Dobrý den,

ano začala jsem ho učit po aktivitě klid na místě - odměňováním pamlskem, někdy mu tam dám kong, kousací hračky a ty různé kosti na oždib nechce. Jakmile ale dojdou pamlsky anebo dolíže kong zvedá se a jde na věc - já vím, že mi říká "Pojd něco dělat, už jsem to snědl", ale já přece nemůžu 5 hodin vkuse denně věnovat psovi. Vím, že se musí při odměňování pomalu prodlužovat interval a po čase různě střídat, aby se naučil, že nikdy neví, kdy to příjde - tohle vím a dělám v podstatě od samého začátku, jakmile ale překročím určitou hranici cca 1 min už se zvedá - tady jsme se zasekli cca poslední rok a i když jdu po sekundách, tak když do minuty nedostane odměnu zvedá se.

Někdy jsem ho dala do klece kam mu házím průběžně pamlsky, klec má rád, je tam v pohodě, spí v ní v noci a někdy i přes den. Tam se po čase uklidní. Nicméně jakmile ho pustím, tak opět nabírá sílu a probudí všechny svoje emoce.

Ráda bych se spojila s nějakým trenérem, ale jak jsem již psala výše, aktuálně jsem v situaci, že - 3 týdny v lednu jsem byla na střídačku pracovně mimo domov (bez psa), vždy jsem se vrátila na pár dní domů. První týden v únoru jsem byla u Ostravy na školení (rovněž bez psa). Nyní jsem i se psem v Jeseníkách cca na měsíc. Následně se budeme stěhovat do Brna, tam už se to sklidní a budeme zase chvíli na jendom místě. Tedy nemám kdy a kde momentálně shánět trenéra, nikde nejsem příliš dlouho a v těchto končinách, kde se momentálně nacházíme, žádný trenér ani škola (alespoň dle strejdy Googla) není. Jsem domluvená s jednou trenérkou, že by mi poskytla rady online na konzultaci. Takže teď natáčím jeho chování, aby měla k dispozici nějaké vizuální podklady a následně si zavoláme online, nicméně to bude asi pořád takové polovičaté řešení, lepší je vždycky osobně to vidět a konkrétní rady hned vyzkoušet.

Než jsme si pořídila psa, hlídávála jsem psy z okolí, dělala jsem to skoro dva roky až do covidu a rukama mi prošla i štěňata, dospěláci, různé povahy, prostě všelijaký modely a i když jsme měla nějakého aktivního pejska, dokázala jsem ho buďto unavit, anebo zklidnit. S tím mým je to úplně jinak, nic na něj nefunguje, nechápu co mí říká, i když s ním žiju 2,5 roku. Vůbec si s ním nevím rady, nic na něj neplatí. Když na mě začne naskakovat , dám mu povel Nesmíš a on přestane (takže povelu rozumí, to mi ostatně potvrdila i jedna trenérka u které jsme na podzim byli) nicméně za tři sekundy to zkusí znovu, zase mu to zakážu a takhle je schopnej to dělat půl hodiny v kuse. Pak mu začnu dávat nějaké povely, abych ho rozptýlila, pokud nemám odměnu, vydří v té pozici doslova tři sekundy, pokud něco mám po ruce, tak vydrží, dokud to mám po ruce. Když dojde a ještě zkusí naskočit a já mu to opět zakážu, začne na mě štěkat. V tu chvíli už neslyší nevidí. A tohle celý dokolečka je schopnej dělat od přijití z procházky do doby než jdeme spát. Mezi tím ho můžu už z nouze zavřít do klece,kde se, jak jsem psala, uklidní, ale jakmile otevřu, znova začne tohle chování opakovat. Teď se to hodně zhoršilo, dřiv naskakoval jednou za čas a po třech pokusech a zákazech toho nechal. Přítel přísahal, že když jsem doma nebyla, tak ho to nenechával dělat. I když je pravda, že vždycky poznám, když je dýl s přítelem sám, začne strašně tahat na vodítku.

Někdo tady psal, že je to pracovní plemeno a chce něco dělat, okej, to beru. Zkouším ho naučit třeba rozpoznávat hračky, uklízet je do krabice, pak nějakou jemnou motoriku trénujeme, nebo děláme třeba discovering, vyhledává předměty podle mýho pachu. Nic z toho ho neunavuje, ba naopak mám pocit, že ho to ještě víc rozproudí. jako já vypadám asi, že jsem úplně blbá a že si jen stěžuju a nic nedělám pro to, aby to bylo ok, ale já už vážně nevím a když říkám, že nevím, tak fakt jsme zkusila asi všechno, kromě teda toho se mu věnovat každý den 5 hodin v kuse, ale na to přece nemá čas nikdo. Neznám nikoho, kdo by věnoval psovi tolik času a to znám i hodně přehnanejch borderek, který ne a ne odpočívat.

V podstatě jsem se snažila aplikovat rady co tu psala Odetta a žádný posun. :(

Třeba včera jsme byli cca dvě hodiny venku, pak jsme byli ještě na zahradě A něco jsem mezi tím dělala a pes najednou přiběhl a naskočil na nohu a nebyl k odtržení, když už ho odtrhnu, tak to zkusí znova a znova a znova a pak je už v totálním amoku a běhá sem a tam a pak znova naskočí a pak štěká, když ho nenechám a tak mi nezbývá nic jiného, než jít dovnitř a zavřít ho do klece, protože to potřebuju na zahradě dodělat a nechci se s ním co 15 sekund prát. V podstatě mi připadá, že jakmile má volnost a má rozběh, tak neví, co dělat. Neumí si prostě tak nějak hrát sám, běhat si, čmuchat, chce prostě nonstop pozornost. Většinou mu tak hodím do trávy pamlsky ať si čuchá, ale to je tak na 5 minut a pak začne to svoje opět a znova. Navíc když na mě naskočí a ještě ho dokážu nějak slovem zakázat a pak dát povel třeba sedni, tak až po povelu který je splněn dostane nějakou odměnu - třeba že mu hodím ten klacek, anebo ty pamlsky do trávy - tohle mi taky poradila trenérka a měl by se tím naučit to, že ta odměna nepřichází po naskočení (jako rozptýlení pozornosti), ale až po povelu jako odměna. Jenže mám pocit, že si zrovna můj pes od ranýho štěněčího věku začal hrozně snadno tvořit řetězce, už ve 4 měs jsem si toho všimla, že mu můj táta jednou dal povel sedni a pak hned lehni, na to mu dal odřez nějakýho masa a od tý doby, když jsme mu dala sedni, tak si na střídačku lehal a sedal dokolečka - tohle jsem ho odnaučovala třičtvrtě roku a bohužel to nebyl jedinej řetězec, kterej se i mojí vinou jako malej naučil dost snadno.

Takže mám pocit, že i tohle má jako řetězec - "Naskočím na paničku, ona mi dá povel a tím si mě všimne a já budu šťastnej a pak ještě dostanu kokino anebo mi hodí klacek, to je úplná paráda." nejhorší je, že i když mi ten klacek nehodím a kokino nemám, zase na mě naskočí.

Jenže jak mám tenhle řetězec odbourat nevím - nechat ho naskakovat nemůžu, on sám nepřestane, protože i to je pro něj odměna, takže nevšímat si ho, nepomůže. Okřiknout ho pomůže doslova na 3 sekundy, Okřiknout ho a věnovat se mu pomůže, ale celé to už je odměna, myslím si. Odejít nepomůže - za a) nejde odcházet co 5 sekund, za b) on jde za mnou a snaží se u toho jak jdu naskakovat. Takže pokud máte k tomuhle nějakou radu, tak sem s ní. Protože já už vážně nevím a asi mám omezený myšlení už.. :(

Pardon za dlouhý čtení, ale asi to už muselo ven..

rapotacka11 napsal(a):
AKTIVNÍ  
rodinný pes, agility, frisbee, dogdancing
To jsou snad dobré rady - už u popisu plemene.
 Má mnoho energie a je hravý, rád tráví čas s dětmi.
Děti? To bejvávalo, ty raději "řádí" na telefonu.
Takže? S jarem s chutí do toho.
https://www.youtube.com/watch?v=OAM-BQIldPU
https://www.youtube.com/watch?v=Wvy0j_CXLaU

Sám si hrát rozhodně nebude.
To nejde.

Čím a jakým způsobem krmíte?

morgishka napsal(a):
Dobrý den,

ano začala jsem ho učit po aktivitě klid na místě - odměňováním pamlskem, někdy mu tam dám kong, kousací hračky a ty různé kosti na oždib nechce. Jakmile ale dojdou pamlsky anebo dolíže kong zvedá se a jde na věc - já vím, že mi říká "Pojd něco dělat, už jsem to snědl", ale já přece nemůžu 5 hodin vkuse denně věnovat psovi. Vím, že se musí při odměňování pomalu prodlužovat interval a po čase různě střídat, aby se naučil, že nikdy neví, kdy to příjde - tohle vím a dělám v podstatě od samého začátku, jakmile ale překročím určitou hranici cca 1 min už se zvedá - tady jsme se zasekli cca poslední rok a i když jdu po sekundách, tak když do minuty nedostane odměnu zvedá se.

Někdy jsem ho dala do klece kam mu házím průběžně pamlsky, klec má rád, je tam v pohodě, spí v ní v noci a někdy i přes den. Tam se po čase uklidní. Nicméně jakmile ho pustím, tak opět nabírá sílu a probudí všechny svoje emoce.

Ráda bych se spojila s nějakým trenérem, ale jak jsem již psala výše, aktuálně jsem v situaci, že - 3 týdny v lednu jsem byla na střídačku pracovně mimo domov (bez psa), vždy jsem se vrátila na pár dní domů. První týden v únoru jsem byla u Ostravy na školení (rovněž bez psa). Nyní jsem i se psem v Jeseníkách cca na měsíc. Následně se budeme stěhovat do Brna, tam už se to sklidní a budeme zase chvíli na jendom místě. Tedy nemám kdy a kde momentálně shánět trenéra, nikde nejsem příliš dlouho a v těchto končinách, kde se momentálně nacházíme, žádný trenér ani škola (alespoň dle strejdy Googla) není. Jsem domluvená s jednou trenérkou, že by mi poskytla rady online na konzultaci. Takže teď natáčím jeho chování, aby měla k dispozici nějaké vizuální podklady a následně si zavoláme online, nicméně to bude asi pořád takové polovičaté řešení, lepší je vždycky osobně to vidět a konkrétní rady hned vyzkoušet.

Než jsme si pořídila psa, hlídávála jsem psy z okolí, dělala jsem to skoro dva roky až do covidu a rukama mi prošla i štěňata, dospěláci, různé povahy, prostě všelijaký modely a i když jsme měla nějakého aktivního pejska, dokázala jsem ho buďto unavit, anebo zklidnit. S tím mým je to úplně jinak, nic na něj nefunguje, nechápu co mí říká, i když s ním žiju 2,5 roku. Vůbec si s ním nevím rady, nic na něj neplatí. Když na mě začne naskakovat , dám mu povel Nesmíš a on přestane (takže povelu rozumí, to mi ostatně potvrdila i jedna trenérka u které jsme na podzim byli) nicméně za tři sekundy to zkusí znovu, zase mu to zakážu a takhle je schopnej to dělat půl hodiny v kuse. Pak mu začnu dávat nějaké povely, abych ho rozptýlila, pokud nemám odměnu, vydří v té pozici doslova tři sekundy, pokud něco mám po ruce, tak vydrží, dokud to mám po ruce. Když dojde a ještě zkusí naskočit a já mu to opět zakážu, začne na mě štěkat. V tu chvíli už neslyší nevidí. A tohle celý dokolečka je schopnej dělat od přijití z procházky do doby než jdeme spát. Mezi tím ho můžu už z nouze zavřít do klece,kde se, jak jsem psala, uklidní, ale jakmile otevřu, znova začne tohle chování opakovat. Teď se to hodně zhoršilo, dřiv naskakoval jednou za čas a po třech pokusech a zákazech toho nechal. Přítel přísahal, že když jsem doma nebyla, tak ho to nenechával dělat. I když je pravda, že vždycky poznám, když je dýl s přítelem sám, začne strašně tahat na vodítku.

Někdo tady psal, že je to pracovní plemeno a chce něco dělat, okej, to beru. Zkouším ho naučit třeba rozpoznávat hračky, uklízet je do krabice, pak nějakou jemnou motoriku trénujeme, nebo děláme třeba discovering, vyhledává předměty podle mýho pachu. Nic z toho ho neunavuje, ba naopak mám pocit, že ho to ještě víc rozproudí. jako já vypadám asi, že jsem úplně blbá a že si jen stěžuju a nic nedělám pro to, aby to bylo ok, ale já už vážně nevím a když říkám, že nevím, tak fakt jsme zkusila asi všechno, kromě teda toho se mu věnovat každý den 5 hodin v kuse, ale na to přece nemá čas nikdo. Neznám nikoho, kdo by věnoval psovi tolik času a to znám i hodně přehnanejch borderek, který ne a ne odpočívat.

V podstatě jsem se snažila aplikovat rady co tu psala Odetta a žádný posun. :(

Třeba včera jsme byli cca dvě hodiny venku, pak jsme byli ještě na zahradě A něco jsem mezi tím dělala a pes najednou přiběhl a naskočil na nohu a nebyl k odtržení, když už ho odtrhnu, tak to zkusí znova a znova a znova a pak je už v totálním amoku a běhá sem a tam a pak znova naskočí a pak štěká, když ho nenechám a tak mi nezbývá nic jiného, než jít dovnitř a zavřít ho do klece, protože to potřebuju na zahradě dodělat a nechci se s ním co 15 sekund prát. V podstatě mi připadá, že jakmile má volnost a má rozběh, tak neví, co dělat. Neumí si prostě tak nějak hrát sám, běhat si, čmuchat, chce prostě nonstop pozornost. Většinou mu tak hodím do trávy pamlsky ať si čuchá, ale to je tak na 5 minut a pak začne to svoje opět a znova. Navíc když na mě naskočí a ještě ho dokážu nějak slovem zakázat a pak dát povel třeba sedni, tak až po povelu který je splněn dostane nějakou odměnu - třeba že mu hodím ten klacek, anebo ty pamlsky do trávy - tohle mi taky poradila trenérka a měl by se tím naučit to, že ta odměna nepřichází po naskočení (jako rozptýlení pozornosti), ale až po povelu jako odměna. Jenže mám pocit, že si zrovna můj pes od ranýho štěněčího věku začal hrozně snadno tvořit řetězce, už ve 4 měs jsem si toho všimla, že mu můj táta jednou dal povel sedni a pak hned lehni, na to mu dal odřez nějakýho masa a od tý doby, když jsme mu dala sedni, tak si na střídačku lehal a sedal dokolečka - tohle jsem ho odnaučovala třičtvrtě roku a bohužel to nebyl jedinej řetězec, kterej se i mojí vinou jako malej naučil dost snadno.

Takže mám pocit, že i tohle má jako řetězec - "Naskočím na paničku, ona mi dá povel a tím si mě všimne a já budu šťastnej a pak ještě dostanu kokino anebo mi hodí klacek, to je úplná paráda." nejhorší je, že i když mi ten klacek nehodím a kokino nemám, zase na mě naskočí.

Jenže jak mám tenhle řetězec odbourat nevím - nechat ho naskakovat nemůžu, on sám nepřestane, protože i to je pro něj odměna, takže nevšímat si ho, nepomůže. Okřiknout ho pomůže doslova na 3 sekundy, Okřiknout ho a věnovat se mu pomůže, ale celé to už je odměna, myslím si. Odejít nepomůže - za a) nejde odcházet co 5 sekund, za b) on jde za mnou a snaží se u toho jak jdu naskakovat. Takže pokud máte k tomuhle nějakou radu, tak sem s ní. Protože já už vážně nevím a asi mám omezený myšlení už.. :(

Pardon za dlouhý čtení, ale asi to už muselo ven..

Já nebudu radit co, protože se přiznám, že v tomhle momentě bych byla dost razantní, nesnáším totiž tohle chování, takže si myslím, že by si to pes rozmyslel být takhle rozjívený. Ale hlavně bych to bývala takhle razantně utla hned v začátku, protože jak říkám, to mi vadí hodně, takže stopka by přišla okamžitě. Mám to stejný jako s dětma, disciplína musí být, asi jsem byla v minulým životě generál Nicméně chápu, že ne každému se to bude líbit.
Můžu vám dát jen nápad, jak psa učit být víc v klidu a soustředit se, zabavit se. Mám tři psy, ohaře, temperamenty. A když je nějakej moment, že potřebuju, aby se zabavili a dali mi pokoj /byli třeba ten den méně venku/, rozestavím tři židle, ke každý posadím jednoho psa, na každou židli dám jeden piškot a čokle dostanou úkol ho hlídat- Až do povelu vezmi to musí hlídat, nesmí to sežrat . I se mi stane, že na ně zapomenu, pak pod nima je louže. Není to řešení jak z toho ven, je to jen nápad, jak ho na chvíli uklidnit.

rapotacka11 napsal(a):
Sám si hrát rozhodně nebude.
To nejde.

Rapoťačko - myslím, že tady to není o tom, že by se mu majitelka dost nevěnovala. Tam je chyba jinde.

Asi se věnuje, ale .... víte jak.
Blbě. Nemá ani poslušnost ...
A býval by jí stačil nějaký společenský
"povaleč", ne takovýhle "tvrďák".

rapotacka11 napsal(a):
Asi se věnuje, ale .... víte jak.
Blbě. Nemá ani poslušnost ...
A býval by jí stačil nějaký společenský
"povaleč", ne takovýhle "tvrďák".

Rapoťačko -myslím, že tentokrát to špatně čtete.

lentilka1982 napsal(a):
Čím a jakým způsobem krmíte?

Barfem. Taky jsem nad tím už přemýšlela. Porce by měla být vyhovující jeho váze, plemeni a aktivitě. Dávám mu průběžně kosti, vnitřnosti, maso míchám různě se zel. někdy tam dám jablko třeba, do toho sem tam rejži, někdy trochu vloček, prostě tak, aby to měl pestrý. Žere všechno, kromě syrovejch jater.

Krmím dvakrát denně s tím, že ráno dostává o něco méně než večer. Stolici má OK, vlastně se zažíváním neměl nikdy žádný problém.

Myslíte, že ho mám nechat třeba vyšetřit? Třeba krevní testy?

Co prostata?

To musí být hrozný:(!
Myslím, že jste narazila na hranici takové té čisté pozitivní motivace.
Negativní motivace a trest do výchovy nezastupitelně patří, nejen u psa.
Samé hry, samé pamlsky, moc pozornosti.
Já bych spíš než zavedla klidné činnosti, dlouhé procházky bez aportování, bez čmuchacích her atd, ať se naučí zabavit sám. Omezila bych oční kontakt. Hračky doma bych uklidila.Vůbec bych si s ním doma nehrála.
Odložení bych ho naučila mechanicky odvést na místo a položit.
Když by na mě naskakoval, sundala bych ho.
Prostě bych se chovala víc přirozeně, tak, jak se mezi sebou chovají lidé a psi.
Když by na Vás naskakoval chlap, co uděláte? Přesměrujete jeho pozornost jinam a odměníte ho? Nebo nějak pocítí, že Vám to není příjemné?
A pak je tady ještě možnost, že hepersexualní..

Zrzavci

Možná ...?

Zrzavci napsal(a):
Já nebudu radit co, protože se přiznám, že v tomhle momentě bych byla dost razantní, nesnáším totiž tohle chování, takže si myslím, že by si to pes rozmyslel být takhle rozjívený. Ale hlavně bych to bývala takhle razantně utla hned v začátku, protože jak říkám, to mi vadí hodně, takže stopka by přišla okamžitě. Mám to stejný jako s dětma, disciplína musí být, asi jsem byla v minulým životě generál Nicméně chápu, že ne každému se to bude líbit.
Můžu vám dát jen nápad, jak psa učit být víc v klidu a soustředit se, zabavit se. Mám tři psy, ohaře, temperamenty. A když je nějakej moment, že potřebuju, aby se zabavili a dali mi pokoj /byli třeba ten den méně venku/, rozestavím tři židle, ke každý posadím jednoho psa, na každou židli dám jeden piškot a čokle dostanou úkol ho hlídat- Až do povelu vezmi to musí hlídat, nesmí to sežrat . I se mi stane, že na ně zapomenu, pak pod nima je louže. Není to řešení jak z toho ven, je to jen nápad, jak ho na chvíli uklidnit.

Můžete mi prosím nějak podrobněji napsat, jak razantně to zakázat? Chyba je na mojí straně, že neznám asi tu hranici razantnosti a jsem možná příliš měkká...?


Já jsem ho to nikdy nenechala dělat, asi to není příjemný nikomu stejně jako mně, aby na mě pes naskakoval a celkově se takhle choval. Takže jakmile to začal dělat, od začátku jsem mu to zakazovala povelem nesmíš, kterej jsem řekla vždy hodně naštvaně až tak jakobych zavrčela řekněme, aby pochopil změnu té intonace hlavně, takže bych řekla razantně a rozhodně nejsem ten typ, co je "ťuťu ňuňu vždyť on je tak roztomilej, jen at si skáče" to vážně ne.

Když jsme to říkala jedné známé, která už pár psů měla, taky mi řekla, že by to zatrhla hned v začátku a razantně by to utla a když jsme se jí zeptala jak, tak řekla, že by ho vzala a odletěl by na konec zahrady a že by si to příště rozmyslel. Tak jako OK, asi by si to rozmyslel no, jen já nevím jak moc je na místě používat nějaké násilí apod. příjde mi, že by ho to ještě víc rozjuchalo akorát, ale nezkoušela jsem.

Ale jestli něco takového myslíte, tak já nevim, tak já to snad zkusím, když by to mělo fungovat. :D jen aby na mě sousedi nezavolali psí sociálku že ho házím po zahradě. :D

morgishka napsal(a):
Barfem. Taky jsem nad tím už přemýšlela. Porce by měla být vyhovující jeho váze, plemeni a aktivitě. Dávám mu průběžně kosti, vnitřnosti, maso míchám různě se zel. někdy tam dám jablko třeba, do toho sem tam rejži, někdy trochu vloček, prostě tak, aby to měl pestrý. Žere všechno, kromě syrovejch jater.

Krmím dvakrát denně s tím, že ráno dostává o něco méně než večer. Stolici má OK, vlastně se zažíváním neměl nikdy žádný problém.

Myslíte, že ho mám nechat třeba vyšetřit? Třeba krevní testy?

Myslela jsem spíš zkusit krmit jen z ruky. Má se podle mě moc dobře a neváží si toho. Krmit v situacích kdy se chová dobře, pokud začne dělat kraviny, tak nic nebude. Možná si brzy uvědomí, že vy jste ta co určuje kdy a jestli vůbec se nažere. Pro psa je to ořirozený instinkt a pro hodně psů je ten pamlsek pak jen taková nadhodnota. Když budu zlobit, tak holt nedostanu kokino, co na tom, když doma na mě čeká plná miska. Píšu z vlastní zkušenosti, u nás to hodně pomohlo.

rapotacka11 napsal(a):
Asi se věnuje, ale .... víte jak.
Blbě. Nemá ani poslušnost ...
A býval by jí stačil nějaký společenský
"povaleč", ne takovýhle "tvrďák".

Jenže jak má člověk vědět, jak moc bude jeho pes aktivní? Když jsme si vybírala plemeno, chtěla jsem většího psa, než yorkšíra, protože často chodím na hory, na čundry a chtěla jsem parťáka, co by to se mnou zvládnul výšlap a pak si lehnul pod židli až budeme obědvat. Zároveň mám občas alergické reakce na některá zvířata a když jsem se dozvěděla, že existují plemena, která nelínají, začala jsem se o to zajímat.

V době, kdy jsem vybírala ještě moc lagoťáků v ČR ani nebylo, ty informace byly celkem omezené, když se na to podívám dnes a popisky jejich povah na webech o psech vůbec neodpovídají skutečnosti. Navíc jsem pak i potkala dvě lago fenky, které už byly sice starší a paní říkala, že byly aktivnější, ale pod pojmem aktivnější si vážně nepředstavím 5 hodin denně, než pujdeme spát. :D Byly to šídla, ale rozhodně nenaskakovaly a nebyly tak extrémní.

Všechny informace vedly k tomu, že je to aktivní plemeno, které se umí hezky přizpůsobit rodině/pánovi, takže má rád pohyb ale když to nejde, tak dokáže krátkodobě uzpůsobit možnostem. Po setkání s jinejma lagotákama si myslím, že to mají hodně v povaze být takhle splašení, ale ten můj je extra třída. Třeba na srazu jen chodil a lízal fenkám zadky. S nikým si ani nechtěl hrát, prostě jen lízal fenkám zadky.

Takže ano, asi bych si dneska vybrala jiné plemeno, kdybych věděla, že je až takhle aktivní, protože občas si potřebuju věnovat i sama sobě. Ale to už je asi teď jedno..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co prostata?

Prostata nevím - co by s ní mohlo být? Žádný vete mu prostatu asi nekontroloval anebo o tom nevím.. :/

LiEm napsal(a):
Můžete mi prosím nějak podrobněji napsat, jak razantně to zakázat? Chyba je na mojí straně, že neznám asi tu hranici razantnosti a jsem možná příliš měkká...?


Já jsem ho to nikdy nenechala dělat, asi to není příjemný nikomu stejně jako mně, aby na mě pes naskakoval a celkově se takhle choval. Takže jakmile to začal dělat, od začátku jsem mu to zakazovala povelem nesmíš, kterej jsem řekla vždy hodně naštvaně až tak jakobych zavrčela řekněme, aby pochopil změnu té intonace hlavně, takže bych řekla razantně a rozhodně nejsem ten typ, co je "ťuťu ňuňu vždyť on je tak roztomilej, jen at si skáče" to vážně ne.

Když jsme to říkala jedné známé, která už pár psů měla, taky mi řekla, že by to zatrhla hned v začátku a razantně by to utla a když jsme se jí zeptala jak, tak řekla, že by ho vzala a odletěl by na konec zahrady a že by si to příště rozmyslel. Tak jako OK, asi by si to rozmyslel no, jen já nevím jak moc je na místě používat nějaké násilí apod. příjde mi, že by ho to ještě víc rozjuchalo akorát, ale nezkoušela jsem.

Ale jestli něco takového myslíte, tak já nevim, tak já to snad zkusím, když by to mělo fungovat. :D jen aby na mě sousedi nezavolali psí sociálku že ho házím po zahradě. :D

To asi těžko jde popsat, já prostě když se naštvu, stává se ze mě pes, jednám stejně, tak jako by ho ze sebe zcela jednoznačně smetla fena, pokud by nerespektoval její zpočátku jasný nefyzický signály, stejně bych to udělala já a řvala bych u toho jak prokopnutá, to se přiznám. Byla by to prostě moje zcela přirozená reakce - jak tu Doron zmiňuje, stejně bych se ohradila, kdyby mě otravoval chlap. Hele - moje první feňule z útulku laskavej psí pupík, mi takhle chtěla vyznat lásku, když se u nás zabydlela. nebylo to nic špatnýho, byl to opravdu jen způsob komunikace, vyjádření sympatií - ano i takhle to naskakování funguje - ale moje okamžitá reakce - velmi hlasitý, slovní a rychlý otočení se, ji okamžitě zastavila, už to nikdy nezkusila. V tomhle případku mi to bylo teda líto, to se přiznám, protože ona mi tím chtěla vyjádřit to, že mě má moc a moc ráda, ale stejně tak se přiznám, že ze mě promluvila moje přirozená reakce, vadí mi to, tak to nedovolím, ani sama nevím, jak to funguje.
Pro mě by jednání vašeho hafana bylo tak nepřípustný, že by to prostě nedělal. Si myslim, co´ já vím, tady si cintám tričko, nejsem tam u Vás, ale nějak mi tam - nevím proč - chybí respekt. Jeho. Třeba se pletu, těžko fakt na dálku cokoliv říkat a dělat chytrou.
Každopádně - když nad tím přemýšlím a vezmu to podle našich. Pokud se mi to nehodí a psi nějak otravujou, prostě jim to stopnu, ať jde o jakýkoliv chování, je jedno, ešivá Germánka, protože chodí sem a tam, neb chce jít nutně po kocourovi dojíst do předsíně misku, nebo vižlík, protože se dobře napapal a rejdí po bytě s hračkou v hubě v době, kdy my jíme a rád by otravoval, že si jako budeme bojovat, a nebo stařenka, že jako by šla žebrat, protože sice papala, ale my máme něco a ona by chtěla ešče. Pošlu na místo a pokud by to někdo nerespektoval, tak bu´d houknu jak zupák a nebo naopak velmi ztiším hlas a zeptám se, ešivá mě dotyčnej neslyšel. To jim dostatečně zprůchodní zvukovody. Takže já bych se s panáčkem prostě , pardon, necrcala. něco jsem řekla a tak to bude. Ale to je můj pohled, prosím, neříkám, že tak to má být, nebo tak je to správně, jen, že tak to funguje mně.

Doron napsal(a):
To musí být hrozný:(!
Myslím, že jste narazila na hranici takové té čisté pozitivní motivace.
Negativní motivace a trest do výchovy nezastupitelně patří, nejen u psa.
Samé hry, samé pamlsky, moc pozornosti.
Já bych spíš než zavedla klidné činnosti, dlouhé procházky bez aportování, bez čmuchacích her atd, ať se naučí zabavit sám. Omezila bych oční kontakt. Hračky doma bych uklidila.Vůbec bych si s ním doma nehrála.
Odložení bych ho naučila mechanicky odvést na místo a položit.
Když by na mě naskakoval, sundala bych ho.
Prostě bych se chovala víc přirozeně, tak, jak se mezi sebou chovají lidé a psi.
Když by na Vás naskakoval chlap, co uděláte? Přesměrujete jeho pozornost jinam a odměníte ho? Nebo nějak pocítí, že Vám to není příjemné?
A pak je tady ještě možnost, že hepersexualní..

Tohle je zajímavé - nikdy mě nenapadlo, že to moc přeháním, hodně mě zblbly takové ty řeči na začátku, že když si pořídím psa, musím s emu věnovat, ale možná to přeháním a stačilo by se chovat jakoby žádné pamlsky a pozitivní výchova neexistovala. Dítěti asi taky nedáváte čokoládu pokaždé, když udělá něco dobře.

Tohle zkusím dělat celý měsíc zde v Jeseníkách, uvidím, zda se něco změní, měsíc by mohl stačit na vyhodnocení.

Hypersexualita - možná taky hraje roli, na srazu lagotto bylo pár kastrátů a když jsem o tom začala debatu, někteří majitelé mi řekli, že měl zvýšené hodnoty testosteronu a po kastraci se zklidnil - nutno podotknout, že u každého se to projevovalo jinak, jeden byl agresivní na psy, jinej taky třeba naskakoval atp. Přemýšlela jsem o kastraci, ale snažím se tomu mermumocí vyhnout a zkusit nejdříve něco jiného..

Měla bych mu udělat třeba ty krevní testy? Zjistí se z toho podíl hormonů? Nevíte?

lentilka1982 napsal(a):
Myslela jsem spíš zkusit krmit jen z ruky. Má se podle mě moc dobře a neváží si toho. Krmit v situacích kdy se chová dobře, pokud začne dělat kraviny, tak nic nebude. Možná si brzy uvědomí, že vy jste ta co určuje kdy a jestli vůbec se nažere. Pro psa je to ořirozený instinkt a pro hodně psů je ten pamlsek pak jen taková nadhodnota. Když budu zlobit, tak holt nedostanu kokino, co na tom, když doma na mě čeká plná miska. Píšu z vlastní zkušenosti, u nás to hodně pomohlo.

Aha, taky zajímavý point. Pravda je, že žrádlo neřeší, nehlídá, ani před jinými psi/kočkami. Je v tomhle dost laxní. Jenže jak krmit barfem a zároveň "z ruky" mít to u sebe po ruce - nějaké tipy? :D

Pokud ne tipy, co se stane, kdybych měla přejít na granule? Nevím jak moc by to bylo/nebylo dobré jako změna pro zažívání?

Zrzavci napsal(a):
To asi těžko jde popsat, já prostě když se naštvu, stává se ze mě pes, jednám stejně, tak jako by ho ze sebe zcela jednoznačně smetla fena, pokud by nerespektoval její zpočátku jasný nefyzický signály, stejně bych to udělala já a řvala bych u toho jak prokopnutá, to se přiznám. Byla by to prostě moje zcela přirozená reakce - jak tu Doron zmiňuje, stejně bych se ohradila, kdyby mě otravoval chlap. Hele - moje první feňule z útulku laskavej psí pupík, mi takhle chtěla vyznat lásku, když se u nás zabydlela. nebylo to nic špatnýho, byl to opravdu jen způsob komunikace, vyjádření sympatií - ano i takhle to naskakování funguje - ale moje okamžitá reakce - velmi hlasitý, slovní a rychlý otočení se, ji okamžitě zastavila, už to nikdy nezkusila. V tomhle případku mi to bylo teda líto, to se přiznám, protože ona mi tím chtěla vyjádřit to, že mě má moc a moc ráda, ale stejně tak se přiznám, že ze mě promluvila moje přirozená reakce, vadí mi to, tak to nedovolím, ani sama nevím, jak to funguje.
Pro mě by jednání vašeho hafana bylo tak nepřípustný, že by to prostě nedělal. Si myslim, co´ já vím, tady si cintám tričko, nejsem tam u Vás, ale nějak mi tam - nevím proč - chybí respekt. Jeho. Třeba se pletu, těžko fakt na dálku cokoliv říkat a dělat chytrou.
Každopádně - když nad tím přemýšlím a vezmu to podle našich. Pokud se mi to nehodí a psi nějak otravujou, prostě jim to stopnu, ať jde o jakýkoliv chování, je jedno, ešivá Germánka, protože chodí sem a tam, neb chce jít nutně po kocourovi dojíst do předsíně misku, nebo vižlík, protože se dobře napapal a rejdí po bytě s hračkou v hubě v době, kdy my jíme a rád by otravoval, že si jako budeme bojovat, a nebo stařenka, že jako by šla žebrat, protože sice papala, ale my máme něco a ona by chtěla ešče. Pošlu na místo a pokud by to někdo nerespektoval, tak bu´d houknu jak zupák a nebo naopak velmi ztiším hlas a zeptám se, ešivá mě dotyčnej neslyšel. To jim dostatečně zprůchodní zvukovody. Takže já bych se s panáčkem prostě , pardon, necrcala. něco jsem řekla a tak to bude. Ale to je můj pohled, prosím, neříkám, že tak to má být, nebo tak je to správně, jen, že tak to funguje mně.

Určitě máte pravdu, ač jsme se snažila bejt od začátku důsledná, byla jsem blbě anebo málo anebo oboje a respekt tady opravdu není. Zkusím to dolovat z hloubi duše a možná trošku víc scény neuškodí, aby pochopil, že tohle chování po něm vážně nepožaduji. Díky moc, tohle jsem asi taky potřebovala slyšet.

ad ta hypersexualita - to mě taky napadlo, A zároveň s tím jsem si říkala - podotýkám, že sama až takovou zkušenost nemám - zda v tom taky nemůže hrát nějakou roli i přístup majitelů? Můj první ohař byl takový velký milovník , ty vižlíci k tomu podle mě sklony trošku mají - kdybych mu do toho nevstoupila já, ať už kdysi při jeho pokusu taky mě nakrýt a nebo potom v psí komunikaci, kdy jsem ho nenechala, aby feny, které se neuměly samy bránit, otravoval, jak by se to rozjelo?

...jen tak zběžně jsem si chtěla najít něco o té hypersexualitě a blbý je, že na 5 z 6 příznaků sedí můj pes. :D Tu agresivitu spíše dává najevo vůči psům štěkáním a takovým jako honěním ega.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zrzavci napsal(a):
ad ta hypersexualita - to mě taky napadlo, A zároveň s tím jsem si říkala - podotýkám, že sama až takovou zkušenost nemám - zda v tom taky nemůže hrát nějakou roli i přístup majitelů? Můj první ohař byl takový velký milovník , ty vižlíci k tomu podle mě sklony trošku mají - kdybych mu do toho nevstoupila já, ať už kdysi při jeho pokusu taky mě nakrýt a nebo potom v psí komunikaci, kdy jsem ho nenechala, aby feny, které se neuměly samy bránit, otravoval, jak by se to rozjelo?

Jop, jako ty feny chuděry musím chránit já tím, že ho odvolám anebo stáhnu, je-li na vodítku. Ony by se nechaly oblízat celý. To se snažím korigovat.

Nicméně, pokud by se o tohle jednalo, což je zajímavý a víc mě to zkoumat do teď nenapadlo, dá se na to udělat nějakej test? Nevíte jak se to řeší? Zkusím něco pogooglit..

morgishka napsal(a):
Jop, jako ty feny chuděry musím chránit já tím, že ho odvolám anebo stáhnu, je-li na vodítku. Ony by se nechaly oblízat celý. To se snažím korigovat.

Nicméně, pokud by se o tohle jednalo, což je zajímavý a víc mě to zkoumat do teď nenapadlo, dá se na to udělat nějakej test? Nevíte jak se to řeší? Zkusím něco pogooglit..

Zeptejte se veta, zda může udělat nějaký test na hladinu hormonů?

Ale stejně, zavedla bych prostě striktní pravidla, řeknu místo a sexualita nesexualita, jdeš tam a budeš tam - klidně jistit vodítkem. Představa, že vařím a pes mi tam takhle cvičí......... to ne, to nejde. A proč ho třeba nedáte do jiné místnosti? kde by měl svůj pelíšek a tam by si v klidu lehnul a chrápal?

Prosím berte mě s velkou rezervou a počítejte s tím, že mi tu určitě holky napíšou, že si to myslím blbě.
Netuším, jak bych takového psa vychovávala, já nikdá jediného psa sama neměla.

To jsou jakože věci, co bych dělala v tu chvíli akutně:

Pokud nemá smysl v té chvíli povelovat, tak bych povel provedla za něj. Prostě "jdi na místo" - vezmu couračku, dovleču psa na místo (pokud se brání a snaží se naskakovat, tak jiného nezbývá), tam ho odložím. Pokud tam nezůstane, nevnímá, tak ho tam uvážu.

Pokud je to na procházce nenapadá mě nic lepšího než vodící tyč - mít s sebou na procházce umělohmotnou trubku, nejkratší, která bude fungovat, a když nevnímá povel, neslézá, naskakuje, tak prostě vodítko provléknout trubkou (mít záložní vodítko už provlečené a pouze ten systém psovi připnout), sdělit psovi příslušný povel, a provést ho za pomocí směrování jeho hlavy ode mě, aby předními nemohl po mně hrabat. (to je jedno, jestli to bude povel "sedni" nebo "běžíme")

K tomu kongu na místo bych ho taky cvakla na úvaz. Dolíže kong, chce vystartovat k další aktivitě, ale nemůže, je na provaze. Hodnej, zůstal na místě, a dál si ho nevšímám (uměla bych si představit podpořit to nějakou ňamkou, nevím jak moc je to správně). Až bude chrnět nebo se tam válet už vyklidněnej, tak ho odepnu tak, aby se hned někam nerozběhl nebo může dostat další ňamku, kterou před opuštěním místa sní, nakonec i s pochvalou za splněný úkol a hlavně ho z toho místa uvolním já zase povelem.

Na té zahradě, pokud se v klidu nezabaví čmucháním, zahradničením, ohryzáváním stromků a tak, tak ve chvíli, kdy mu to přepne, bych ho odložila úplně stejně jako doma. Určila bych místo, kde bude (kde se dá dobře přivázat), a tam bych mu vytyčila prostor, a tam by byl pokaždé, když se rozdovádí, odložen a omezen, dokud bych si ho zase nevyzvedla. Nevím, do jaké míry by pak bylo ne/správné mu třeba na to odložovací místo hodit do trávy ňamku nebo ho v mezidobí chválit za to, že je hodnej a čeká tam (stejně jako ho ujišťujete v tej kleci). No a pak po povelovém uvolnění z místa by se dalo něco pohrát za odměnu.

Asi byste měla založit nový řetězec - budeš naskakovat, nebudu si tě všímat. Až budeš klidný, budu si tě všímat. I na tom vodítku po vyřešení naskakování může být následující povel klidně "k noze a jdeme domů". Jakmile si spojí, že naskočil a sranda končí, tak je vyhráno. Když je takovej řetězátor.

Jen tedy to jsou moje kacířské soukromé myšlenky, radši to neberte jako doporučení, pokud něco z toho neschválí dámy.

Zrzavci napsal(a):
Zeptejte se veta, zda může udělat nějaký test na hladinu hormonů?

Ale stejně, zavedla bych prostě striktní pravidla, řeknu místo a sexualita nesexualita, jdeš tam a budeš tam - klidně jistit vodítkem. Představa, že vařím a pes mi tam takhle cvičí......... to ne, to nejde. A proč ho třeba nedáte do jiné místnosti? kde by měl svůj pelíšek a tam by si v klidu lehnul a chrápal?

To dám, ale to vyřeší jen to, že škrábe na dveře, takže teď dávám do klece d vedlejší místnosti prostě. Jen bych zkrátka chtěla mít normálního psa, kterej nemusí bejt zavřenej v kleci a když stojím, tak se mi nesnaží oblízat zadek no.. :(

Nemyslím si, že tresty budou mít efekt, pokud je ten pes v amoku.

Odvléct na vodítku psa, který naskakuje, není proveditelné, protože se člověku pověsí na nohu. Jestli se chová jako šílenec, dala bych mu postroj, sundala ho ze sebe a následně ho postavila před sebe, chytila ho za postroj na hrudníku a dala mu nuceňák, dokud se neuklidní. Pak s ním bude možné dále manipulovat.

Může to být způsobeno zdravotním problémem, ale celkový popis situace svádí k tomu myslet si, že je to spíš výchovný problém a silně upevněný zlozvyk… A nemyslím si, že je to o narážení na limity pozitivky, ale spíš neschopnost aplikovat své znalosti, efektivně a systematicky se psem pracovat (vůbec to nemyslím ve zlém, sama trénuji pod vedením zkušeného trenéra, protože jsem cítila potřebu nějakého vedení).

Edit: “Asi byste měla založit nový řetězec - budeš naskakovat, nebudu si tě všímat. Až budeš klidný, budu si tě všímat. I na tom vodítku po vyřešení naskakování může být následující povel klidně "k noze a jdeme domů". Jakmile si spojí, že naskočil a sranda končí, tak je vyhráno. Když je takovej řetězátor.“

Tohle si myslím, že je úplně mimo. Nevšímat si naskakujícího psa = nechat ho uspokojit se. Tím to chování vyhasínat nezačne. Ideální by bylo rozklíčovat spouštěč a vůbec ho nenechat naskočit. A trestání předčasným ukončením procházky - to si nemyslím, že je koncept, který by ten pes pochopil. (Plus - a co doma, kde naskakuje taky?)

lentilka1982 napsal(a):
Myslela jsem spíš zkusit krmit jen z ruky. Má se podle mě moc dobře a neváží si toho. Krmit v situacích kdy se chová dobře, pokud začne dělat kraviny, tak nic nebude. Možná si brzy uvědomí, že vy jste ta co určuje kdy a jestli vůbec se nažere. Pro psa je to ořirozený instinkt a pro hodně psů je ten pamlsek pak jen taková nadhodnota. Když budu zlobit, tak holt nedostanu kokino, co na tom, když doma na mě čeká plná miska. Píšu z vlastní zkušenosti, u nás to hodně pomohlo.

Jakože když bude naskakovat, tak ho necháte (nechala byste) vyhladovět? V chovu zvířat by vždy měla být nějaká etika (welfare).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemyslím si, že tresty budou mít efekt, pokud je ten pes v amoku.

Odvléct na vodítku psa, který naskakuje, není proveditelné, protože se člověku pověsí na nohu. Jestli se chová jako šílenec, dala bych mu postroj, sundala ho ze sebe a následně ho postavila před sebe, chytila ho za postroj na hrudníku a dala mu nuceňák, dokud se neuklidní. Pak s ním bude možné dále manipulovat.

Může to být způsobeno zdravotním problémem, ale celkový popis situace svádí k tomu myslet si, že je to spíš výchovný problém a silně upevněný zlozvyk… A nemyslím si, že je to o narážení na limity pozitivky, ale spíš neschopnost aplikovat své znalosti, efektivně a systematicky se psem pracovat (vůbec to nemyslím ve zlém, sama trénuji pod vedením zkušeného trenéra, protože jsem cítila potřebu nějakého vedení).

Edit: “Asi byste měla založit nový řetězec - budeš naskakovat, nebudu si tě všímat. Až budeš klidný, budu si tě všímat. I na tom vodítku po vyřešení naskakování může být následující povel klidně "k noze a jdeme domů". Jakmile si spojí, že naskočil a sranda končí, tak je vyhráno. Když je takovej řetězátor.“

Tohle si myslím, že je úplně mimo. Nevšímat si naskakujícího psa = nechat ho uspokojit se. Tím to chování vyhasínat nezačne. Ideální by bylo rozklíčovat spouštěč a vůbec ho nenechat naskočit. A trestání předčasným ukončením procházky - to si nemyslím, že je koncept, který by ten pes pochopil. (Plus - a co doma, kde naskakuje taky?)

Co je prosím nuceňák? Jinak toto rovněž proveditelné příliš není, ač ho vezmu za postroj, snaží se mi obskočit tu ruku, kterou ho držím.

Určitě v tom hraje roli výchova - jen nevím, nechápu, nedokážu analyzovat kdy se tohle prostě stalo. Nikdy jsem ho to nenechala dělat, jasně jsem to odmítala, i když asi málo očividně, přes zahradu nikdy neletěl. Zkrátka nepřipadá mi to, že jen prostě zlobí anebo je prostě aktivní anebo že bych mu všechno vždycky povolila a tak si dovoluje, ba naopak. On se vzruší okamžitě při čemkoliv, jen co se na něj podívám, už je vzrůšo a i kdyby spal hlubokým spánkem, tak okamžitě vystartuje se svojí největší energií. Vstanu ze židle a je vzrůšo. Všechno ho rozhodí - když si ho nevšímám, tak je nasranej a řve a když jsem rázná, tak ho to rozohní taky a když jsme v klidu, tak je zas v amoku, jako proč nic nedělám... Rychle si tvoří adrenalin a nedá se, opravdu se nedá zastavit. Nepříjde mi to vůbec normální, kdybyste to viděli, jak se vzrušením klepe a jazyk má na vestě, jedním okem mrká napřed a je v tomhle stavu každý den několik hodin, pokud ho nezavřu do klece, tak by úvaha o nějaké poruše byla asi na místě. Jedna trenérka mi říkala, že je reaktivní na adrenalin. Že neumí pracovat se vzrušivostí, což by mohlo mít taky spojitost s těma hormonama. Zkrátka, ano, určitě nejsem nejlepší a nejlépe čitelný pán, který přesně ví, co dělá, ale taky jsem už měla doma desítky psů, i nevychovanejch a štěňat a pubušů a nikdo nebyl takhle šíleně vystresovanej, že mu zakazuju, aby mě nakryl.

Nevšímat si naskakujícího psa = nechat ho uspokojit se.
Ne, tak jsem to nemyslela. Asi jsem to napsala špatně, ale myslela jsem to tak, že pokud začne naskakovat, neřeknu mu "nesmíš", ale řeknu mu "na místo", a když ten povel nesplní on, bude splněn za něj. To nevšímání je v tom smyslu, že z místa si ho vyzvednu až bude pes klidný, přičemž ho pochválím, a dokud bude jásat a sledovat každé mé hnutí, tak ho z místa uvolňovat nebudu, pokud nebudu sama potřebovat.

Je to aplikace takového toho "nezakazuj mu dělat, co dělá, řekni mu, co má dělat místo toho". Ale samozřejmě, já jako čistý teoretik si to můžu představovat jak Hurvínek válku. A proto tady diskutuji, učím se.

Možná se poptat na nějaké externí zklidnění... už mě to napadlo. Nějaké bylinky, Bachovky, hořčík - dělala se mu krev na biochemku, má vše ok?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná se poptat na nějaké externí zklidnění... už mě to napadlo. Nějaké bylinky, Bachovky, hořčík - dělala se mu krev na biochemku, má vše ok?

Jo, napadl mě alavis Calming, co dopouručuje Plaka

Nikdy jsem pamlsky nepoužívala - nebylo třeba,
nejsem na to zvyklá.
To neznamená, že si někdy nezamlsá.
Odměnou byla hra, akce.
Všechno jsme dělali formou hry
a pes to dělal rád. Venku v přírodě
nebo na cvičáku=tam měl "vojnu".
Nepovelovaly jsme do zblbnutí.
Byly děti, lítaly, schovávaly se za stromy, na stromy,
za keře. Pes to miloval, od rodiny se nehnul.
Proto trochu nechápu, že někdo nemá přivolání.
Nežádoucí chování se utíná hned a rázně.
Vždy stačilo říct NE nebo syknout a pes
věděl, že to tedy myslím vážně,
ne žádný ťuťu ňuňu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemyslím si, že tresty budou mít efekt, pokud je ten pes v amoku.

Odvléct na vodítku psa, který naskakuje, není proveditelné, protože se člověku pověsí na nohu. Jestli se chová jako šílenec, dala bych mu postroj, sundala ho ze sebe a následně ho postavila před sebe, chytila ho za postroj na hrudníku a dala mu nuceňák, dokud se neuklidní. Pak s ním bude možné dále manipulovat.

Může to být způsobeno zdravotním problémem, ale celkový popis situace svádí k tomu myslet si, že je to spíš výchovný problém a silně upevněný zlozvyk… A nemyslím si, že je to o narážení na limity pozitivky, ale spíš neschopnost aplikovat své znalosti, efektivně a systematicky se psem pracovat (vůbec to nemyslím ve zlém, sama trénuji pod vedením zkušeného trenéra, protože jsem cítila potřebu nějakého vedení).

Edit: “Asi byste měla založit nový řetězec - budeš naskakovat, nebudu si tě všímat. Až budeš klidný, budu si tě všímat. I na tom vodítku po vyřešení naskakování může být následující povel klidně "k noze a jdeme domů". Jakmile si spojí, že naskočil a sranda končí, tak je vyhráno. Když je takovej řetězátor.“

Tohle si myslím, že je úplně mimo. Nevšímat si naskakujícího psa = nechat ho uspokojit se. Tím to chování vyhasínat nezačne. Ideální by bylo rozklíčovat spouštěč a vůbec ho nenechat naskočit. A trestání předčasným ukončením procházky - to si nemyslím, že je koncept, který by ten pes pochopil. (Plus - a co doma, kde naskakuje taky?)

Vypichuju to Jakmile si spojí, že naskočil a sranda končí, tak je vyhráno. Když je takovej řetězátor.“
To fakt u těch poměrně tvrdohlavejch psů nemusí fungovat, zkouší to pořád, alespoň občas, protože co kdyby. Takže ve finále to funguje tak možná částečně.
Pozitivka je pěkná věc, ale já jsem zastánce toho, že v některých případech jedno velký bababum vyřeší věc rychleji a napořád.
Tohle mi připadá jako příklad toho, jaký má pozitivka meze, pro toho psa je odměnou cokoliv, co panička udělá, asi tak stejný jako když pes blafe za dveřma a člověk otevře a seřve ho, pak bude pes o to urputnější, protože i negativní interakce je lepší než žádná. A totálně ignorovat tohle nejde.

Když to tak čtu, tak vidím problém v naprosto zbytečném povelování "nesmíš". Pokud něco pes nemá nikdy dělat, nebudu mu dávat ukončovací povely pokaždé, když to zkusí. Ale prostě beze slova mechanicky zařídím, že to dělat nebude. Což už teďko půjde hůř, než kdyby se s tím začalo na začátku.

Kdysi dávno jsem viděla, jak někdo zastavil pokusy o nakrývání sebe jedním prstem. Prostě zastavil psa zepředu, rukou na hrudník, a pes dál "nemohl".

Ubrala bych množství slov, který pes slyší. Takový "bobřík mlčení" pro psovoda.

Pokud si pes vynucuje pozornost nevhodným chováním, dala bych mu takovou, kterou si za rámeček nedá. Jakože pokud nakrývá, dostane nesmíš, sedni a pamlsek, tak ho celkem chápu, že to opakuje příště znovu

Možná nejlepší jakoby ho nenechat vůbec začít. Když víme, v jaké situaci to doma dělá, tak ho odložit na místo okamžitě po skončení každé aktivity, po příchodu domů mu tam dát jídlo a ať tam je, dokud se po něm nebude chtít něco jiného.

Jakože úplně to chování odbourat.

Jen teda na té procházce mě nic jiného než distanční pomůcka nenapadá...

A jinak si myslím, že by nejvíc pomohlo zajít s ním na nějakou individální konzultaci k někomu, kdo fakt umí.

morgishka napsal(a):
Co je prosím nuceňák? Jinak toto rovněž proveditelné příliš není, ač ho vezmu za postroj, snaží se mi obskočit tu ruku, kterou ho držím.

Určitě v tom hraje roli výchova - jen nevím, nechápu, nedokážu analyzovat kdy se tohle prostě stalo. Nikdy jsem ho to nenechala dělat, jasně jsem to odmítala, i když asi málo očividně, přes zahradu nikdy neletěl. Zkrátka nepřipadá mi to, že jen prostě zlobí anebo je prostě aktivní anebo že bych mu všechno vždycky povolila a tak si dovoluje, ba naopak. On se vzruší okamžitě při čemkoliv, jen co se na něj podívám, už je vzrůšo a i kdyby spal hlubokým spánkem, tak okamžitě vystartuje se svojí největší energií. Vstanu ze židle a je vzrůšo. Všechno ho rozhodí - když si ho nevšímám, tak je nasranej a řve a když jsem rázná, tak ho to rozohní taky a když jsme v klidu, tak je zas v amoku, jako proč nic nedělám... Rychle si tvoří adrenalin a nedá se, opravdu se nedá zastavit. Nepříjde mi to vůbec normální, kdybyste to viděli, jak se vzrušením klepe a jazyk má na vestě, jedním okem mrká napřed a je v tomhle stavu každý den několik hodin, pokud ho nezavřu do klece, tak by úvaha o nějaké poruše byla asi na místě. Jedna trenérka mi říkala, že je reaktivní na adrenalin. Že neumí pracovat se vzrušivostí, což by mohlo mít taky spojitost s těma hormonama. Zkrátka, ano, určitě nejsem nejlepší a nejlépe čitelný pán, který přesně ví, co dělá, ale taky jsem už měla doma desítky psů, i nevychovanejch a štěňat a pubušů a nikdo nebyl takhle šíleně vystresovanej, že mu zakazuju, aby mě nakryl.

Tuhle hyperaktivitu mají dost často borderky, nezkoušela jste se poradit třeba v nějaký FB skupiině borderkářů jak s tím pracovat?
Já mám zkušenost jenom s těma klidnějšíma borderama a i u nich mi to připadá strašně otravný, nějaký vyšší level musí fakt bejt na palici.

Odměnou byla hra, akce.

a když pro toho psa ta společná hra odměnou není?

Mám takový exemplář. Je nejradši sama- tak ji to naučili, má to v sobě hluboce zakořeněný. Svého času jsem v našich začátcích musela chodit na pole za chalupou jak neandrtálec s velkou hovězí kostí. Protože pokousat si do toho obřího kloubu bylo pro Tali tou pravou odměnou, kdy byla ochotná vnímat, že na druhým konci není závaží s kterým může mlátit o zem, ale člověk. Stejně tak jí bylo odměnou - protože v tom velkým primitivním těle bylo pořád malý ščenátko- moct si za odměnu cucnout z Kubíka /takový ty pytlíky pro děti, z kterých se dá obsah cucat -miluje sladký/ a mít stejný pocity, jako malý štěně.

assil napsal(a):
Vypichuju to Jakmile si spojí, že naskočil a sranda končí, tak je vyhráno. Když je takovej řetězátor.“
To fakt u těch poměrně tvrdohlavejch psů nemusí fungovat, zkouší to pořád, alespoň občas, protože co kdyby. Takže ve finále to funguje tak možná částečně.
Pozitivka je pěkná věc, ale já jsem zastánce toho, že v některých případech jedno velký bababum vyřeší věc rychleji a napořád.
Tohle mi připadá jako příklad toho, jaký má pozitivka meze, pro toho psa je odměnou cokoliv, co panička udělá, asi tak stejný jako když pes blafe za dveřma a člověk otevře a seřve ho, pak bude pes o to urputnější, protože i negativní interakce je lepší než žádná. A totálně ignorovat tohle nejde.

A proč jedno velký bababum (co to je? fyzický trest?) funguje a seřvání psa štěkajícího za dveřma ne? Sama píšeš, že i negativní interakce je lepší než žádná…

@keriton
“Kdysi dávno jsem viděla, jak někdo zastavil pokusy o nakrývání sebe jedním prstem. Prostě zastavil psa zepředu, rukou na hrudník, a pes dál "nemohl".”

Toto jsem psala výše. Jen jestli ten pes vyšiluje, přidržela bych ho za ten postroj, aby mě neobešel. (Pro zadavatelku: nuceňák = nucený klid.) Ale prý to taky nejde, stejně jako chodit někam trénovat.

assil napsal(a):
Tuhle hyperaktivitu mají dost často borderky, nezkoušela jste se poradit třeba v nějaký FB skupiině borderkářů jak s tím pracovat?
Já mám zkušenost jenom s těma klidnějšíma borderama a i u nich mi to připadá strašně otravný, nějaký vyšší level musí fakt bejt na palici.

Já mám taky takového hyperaktivního psa. Je to na palici a šílená dřina.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevšímat si naskakujícího psa = nechat ho uspokojit se.
Ne, tak jsem to nemyslela. Asi jsem to napsala špatně, ale myslela jsem to tak, že pokud začne naskakovat, neřeknu mu "nesmíš", ale řeknu mu "na místo", a když ten povel nesplní on, bude splněn za něj. To nevšímání je v tom smyslu, že z místa si ho vyzvednu až bude pes klidný, přičemž ho pochválím, a dokud bude jásat a sledovat každé mé hnutí, tak ho z místa uvolňovat nebudu, pokud nebudu sama potřebovat.

Je to aplikace takového toho "nezakazuj mu dělat, co dělá, řekni mu, co má dělat místo toho". Ale samozřejmě, já jako čistý teoretik si to můžu představovat jak Hurvínek válku. A proto tady diskutuji, učím se.

Já bych s Buggyrou souhlasila.
A po tom odložení a uklidnění bych ho možná ani nijak výrazně neodměňovala, rozhodně nijak jásavě.
Dlouhodobé odložení je důležitá disciplína a neučí se po vteřinách.

Hladinu testosteronu ( a možná tyroxinu?) bych určitě udělat nechala.
Dělá se poránu a opakovaně, alespoň u lidí:).

Pevně doufám, že je to výchovný problém.
Při zvýšené hladině testosteronu opravdu kastrace pomůže, dělá se i chemická kastrace na zkoušku.
Já žádného psa kastrovaného neměla , chápu, že to považujete za nepřirozené.

Ale několik psů, s tímhle problémem jsem znala, ale tam to bylo opravdu naprosto neúnosné, nic jiného pro ně neexistovalo, místo mozku kulky:( Kastrace pak udělala všechny šťastnější, páníky i psy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@keriton
“Kdysi dávno jsem viděla, jak někdo zastavil pokusy o nakrývání sebe jedním prstem. Prostě zastavil psa zepředu, rukou na hrudník, a pes dál "nemohl".”

Toto jsem psala výše. Jen jestli ten pes vyšiluje, přidržela bych ho za ten postroj, aby mě neobešel. (Pro zadavatelku: nuceňák = nucený klid.) Ale prý to taky nejde, stejně jako chodit někam trénovat.

Já si myslím, že v tom bude od začátku nějaká zásadní "trapná" chyba. Pokud v tom není nějaký zdravotní důvod (a i to dobrý znalec posléze odhadne, jestli to chování je nenomální).
Pes se dobře zorientoval a našel si to, co ho nejvíc baví a může to dělat.
Výborná příležitost pro psovoda posunout se dál. Bohužel někdy se holt musí vylézt z ulity a jít si od někoho nechat říct, co dělám špatně.

(ještě dodatek - lagoťák má šikovnou srst na ruční manipulaci, na to se nemusí ani nasazovat postroj )

Pozitivka je pěkná věc, ale já jsem zastánce toho, že v některých případech jedno velký bababum vyřeší věc rychleji a napořád.

Já se bojím, že to bababum by bylo bývalo účinné kdesi v prehistorii toho vztahu, když to bylo v začátku. Teď, když je to chování upevněné, že bude muset nastoupit nějaká jiná strategie.
Neříkám, že by to měla vyřešit pozitivka, ale ten systém, že neříkám psovi, co dělat nemá, ale dám mu nový úkol, je mi blízký, dává mi to smysl (vlastně ani nevím, jestli je to nutně součást pozitivky).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A proč jedno velký bababum (co to je? fyzický trest?) funguje a seřvání psa štěkajícího za dveřma ne? Sama píšeš, že i negativní interakce je lepší než žádná…

U psa za dveřma to nefunguje, protože pak ty dveře zavřeš a nemáš nad ním kontrolu a když začne znova řvát, je už pozdě. Když si serveš psa z nohy a u toho si pěkně a nahlas zanadáváš, tak pak vidíš hned kdyby to chtěl opakovat a zakročíš předem. Kdyby se mu zas povedlo naskočit na nohu, tak už je pozdě. A ti psi nejsou blbí, vidí, že se fakt zlobíš hodně a obvykle už to pak neudělají. Fyzické tresty fakt netřeba.
Jsou psi, kteří reagují jen na mírně zvýšený hlas, ale jsou i takoví, u kterých je rychlejší přidat decibely.
Když jsem řešila, že mi pes začal v baráku pochcávat futra, kdybych to řešila pozitivkou, měla bych bůhvíjak dlouho zechcanej barák a výsledek nejistej, takhle bylo vyřešeno za půl dne kdy nejvíc času mi sebralo číhání kdy na to dojde.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pozitivka je pěkná věc, ale já jsem zastánce toho, že v některých případech jedno velký bababum vyřeší věc rychleji a napořád.

Já se bojím, že to bababum by bylo bývalo účinné kdesi v prehistorii toho vztahu, když to bylo v začátku. Teď, když je to chování upevněné, že bude muset nastoupit nějaká jiná strategie.
Neříkám, že by to měla vyřešit pozitivka, ale ten systém, že neříkám psovi, co dělat nemá, ale dám mu nový úkol, je mi blízký, dává mi to smysl (vlastně ani nevím, jestli je to nutně součást pozitivky).

Jo, to je možný, že už to má dost zafixovaný. Přesměrování jinam taky dělám, ale hned zkraje, tak to taky netuším jestli funguje u zafixovaného chování.
Ale jako chápu zadavatelku, že jejím cílem je asi pes, který se doma šmrdolí kolem a neotravuje a ne je furt nuceně někde na pelechu, ale třeba já když hlídám borderu, tak se mi to taky nepodařilo neb je to, že buď otravuje a nebo někde dělá co si mi dost nelíbí.

assil napsal(a):
U psa za dveřma to nefunguje, protože pak ty dveře zavřeš a nemáš nad ním kontrolu a když začne znova řvát, je už pozdě. Když si serveš psa z nohy a u toho si pěkně a nahlas zanadáváš, tak pak vidíš hned kdyby to chtěl opakovat a zakročíš předem. Kdyby se mu zas povedlo naskočit na nohu, tak už je pozdě. A ti psi nejsou blbí, vidí, že se fakt zlobíš hodně a obvykle už to pak neudělají. Fyzické tresty fakt netřeba.
Jsou psi, kteří reagují jen na mírně zvýšený hlas, ale jsou i takoví, u kterých je rychlejší přidat decibely.
Když jsem řešila, že mi pes začal v baráku pochcávat futra, kdybych to řešila pozitivkou, měla bych bůhvíjak dlouho zechcanej barák a výsledek nejistej, takhle bylo vyřešeno za půl dne kdy nejvíc času mi sebralo číhání kdy na to dojde.

Si myslím, že nějaké seřvání funguje jen tam, kde je fungující vztah a pes má nějaký základní respekt (ne strach), jsou nějaká obecně známá pravidla a ta se dodržují.
Taky by se mohlo stát, že panička zkusí lagoťáka seřvat a ten řekne "hm, to je ale zajímavá myšlenka" a půjde to zkusit znova. Protože ví, že má stejně navrch.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Si myslím, že nějaké seřvání funguje jen tam, kde je fungující vztah a pes má nějaký základní respekt (ne strach), jsou nějaká obecně známá pravidla a ta se dodržují.
Taky by se mohlo stát, že panička zkusí lagoťáka seřvat a ten řekne "hm, to je ale zajímavá myšlenka" a půjde to zkusit znova. Protože ví, že má stejně navrch.

Tak to je asi možný, ale já osobně bych to asi minimálně zkusila. Jsou prostě psi, kteří potřebují trochu větší důraz a nějaký mírně zvýšený ton na ně neplatí. Však i lidi jsou různí, někdo je splachovací a někdo mírnou výtku řeší týden. Ale to mi tady nevíme jaký je zadavatelky pes, ale připadá mi spíš jako ten splachovací typ.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná se poptat na nějaké externí zklidnění... už mě to napadlo. Nějaké bylinky, Bachovky, hořčík - dělala se mu krev na biochemku, má vše ok?

No, žádné vyšetření jsem mu nedělala, ani krev. Asi to ale pro všechny případy udělám, jen tak pro zajímavost..

assil napsal(a):
Tak to je asi možný, ale já osobně bych to asi minimálně zkusila. Jsou prostě psi, kteří potřebují trochu větší důraz a nějaký mírně zvýšený ton na ně neplatí. Však i lidi jsou různí, někdo je splachovací a někdo mírnou výtku řeší týden. Ale to mi tady nevíme jaký je zadavatelky pes, ale připadá mi spíš jako ten splachovací typ.

To máte pravdu, v tomhle se psi liší stejně jako lidé, je třeba k nim přistupovat individuálně.
Navíc, podle toho jak zadavatelka píše, nemyslím si, že by to s razancí mohla nějak přehnat:))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jinak si myslím, že by nejvíc pomohlo zajít s ním na nějakou individální konzultaci k někomu, kdo fakt umí.

Hm, můžete někoho doporučit?

Já už byla u mnoha trenérů i na individuálkách. Ten pes tam tohle všechno dělal, nikdo mi nedokázal ani zdaleka pomoct tak, jako celá dnešní debata tady na iFauně. Nevím jak mám vybrat trenéra, když se na někoho pějou ódy, řekne mi na hodině, že je jen v pubertě a že to přejde, takže děkuju moc za rady no. :D Ale jo, jako ráda bych k někomu chodila, jen teď prostě nemůžu, jak jsme již zmiňovala výše.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jakože když bude naskakovat, tak ho necháte (nechala byste) vyhladovět? V chovu zvířat by vždy měla být nějaká etika (welfare).

Měla jsem na mysli podporovat krmením to správné chování. Přeci celý den nenaskakuje. Jde o to, že žrádlo je pro něj samozřejmé. Měl by si ho za něco zasloužit. Panička je pro něj jen objekt hry a zábavy. A tedy nevím jestli hrubé odhození psa je zrovna welfare. Psa neznám, ale takto snadno vzniká strachová agrese. Aby tu za chvíli nebyly dotazy typu, razantně jsem odhodila psa a on mě kousnul. I to vyštěkávání je už dost alarmující.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@keriton
“Kdysi dávno jsem viděla, jak někdo zastavil pokusy o nakrývání sebe jedním prstem. Prostě zastavil psa zepředu, rukou na hrudník, a pes dál "nemohl".”

Toto jsem psala výše. Jen jestli ten pes vyšiluje, přidržela bych ho za ten postroj, aby mě neobešel. (Pro zadavatelku: nuceňák = nucený klid.) Ale prý to taky nejde, stejně jako chodit někam trénovat.

Aha nuceňák - už chápu. Nuceňák neumíme, když se ho snažím nějak zpacifikovat tak začne vyšilovat, já vám to snad natočím na video. Je to jakože...otravuje, vezmu ho za postroj, posadím, držím na hrudi > začne naskakovat na tu ruku, protože to vidí, jako "super, už se mi nastavila aspon ruka" a dělá to se strašnou vervou. Pomůže teda vzít druhou rukou za zadek, připojit k noze (to tady někdo psal). jenže třeba na té procházce, když se rozejdeme, tak ten hajzlík třeba dva tři kroky jde vedle nohy, pak se zastaví, já udělám krok navíc, on je tím pádem za mnou a hups na nohu nebo hups očuchat zadek. takže včera jsem to vyřešila tak, že jsem vodítko, které bylo připnuté na postroji provlíkla kolem krku a trochu jsme mu tím zamezila pohybu a šel vedle nohy, sice po čase se snažil zase zbrzit, ale byl pak lépe ovladatelný, takže jsem ho rychleji zastavila.

(Né že bych mu udělala smičku jo, prostě se z toho udělá taková taška řekněme a neškrtí to, jen je to pod bradou jakoby, abyste nevolali tu sociálku). :D

Doron napsal(a):
To musí být hrozný:(!
Myslím, že jste narazila na hranici takové té čisté pozitivní motivace.
Negativní motivace a trest do výchovy nezastupitelně patří, nejen u psa.
Samé hry, samé pamlsky, moc pozornosti.
Já bych spíš než zavedla klidné činnosti, dlouhé procházky bez aportování, bez čmuchacích her atd, ať se naučí zabavit sám. Omezila bych oční kontakt. Hračky doma bych uklidila.Vůbec bych si s ním doma nehrála.
Odložení bych ho naučila mechanicky odvést na místo a položit.
Když by na mě naskakoval, sundala bych ho.
Prostě bych se chovala víc přirozeně, tak, jak se mezi sebou chovají lidé a psi.
Když by na Vás naskakoval chlap, co uděláte? Přesměrujete jeho pozornost jinam a odměníte ho? Nebo nějak pocítí, že Vám to není příjemné?
A pak je tady ještě možnost, že hepersexualní..

Nečetla jsem všechno, ale s tímhle souhlasím.

Taky tam vidím až moc povelů, odměn, pamlsků, přesměrování...

Pamlsky používám, řekla bych docela dost, ale jsou prostě věci, které psi dělat nebudou, a za to, že je nedělají nebo přestanou dělat nebudou odměněni a ani pochváleni. A nějaké naskakování by bylo určitě jednou z těch věcí. A celkově teda v takovém tom domácím soužití, fungování psa, pamlsky nepoužívám. Přijde mi, že se někdy vymýšlí až zbytečně složité způsoby, že se nad tím až moc dumá. Z pohledu toho psa mi to přijde vlastně tak, že on celý den dostává za něco pamlsky, a tak to pořád zkouší, jestli dostane. Já doma občas pamlsek dám, jen tak, ale fakt teda všechno v rámci běžného fungování neodměňuji.

Psi/pes na mě nenaskakují a nikdy to nedělali, ale když hárala fena, a pes to zkoušel na ní, tak jsem mu prostě dala dost důrazně najevo, ať to ani nezkouší. žádné fyzické tresty, ale viděl, že se hodně zlobím. A za to, že přestal, jsem ho fakt neodměnila. A ani nepochválila. Bylo to takové jakože o tom se vůbec nebudeme bavit, tečka. Vůbec by mě nenapadlo ho za to ještě odměnit, že přestal.

Ale tady už to má ten pes asi jako zlozvyk ( nebo cestu k pamlsku?), pokud tam nehraje roli zdravotní problém.

morgishka napsal(a):
Hm, můžete někoho doporučit?

Já už byla u mnoha trenérů i na individuálkách. Ten pes tam tohle všechno dělal, nikdo mi nedokázal ani zdaleka pomoct tak, jako celá dnešní debata tady na iFauně. Nevím jak mám vybrat trenéra, když se na někoho pějou ódy, řekne mi na hodině, že je jen v pubertě a že to přejde, takže děkuju moc za rady no. :D Ale jo, jako ráda bych k někomu chodila, jen teď prostě nemůžu, jak jsme již zmiňovala výše.

Myslím, že na tenhle problém by byl fajn klidně i Desenský. Ten vám mazat med kolem úst opravdu nebude a myslím, že jeho prostředí je na projevení úchylnýho psa dobrý, jsou tam feny. Je možný, že se tam stejně dozvíte jen takový základ (neopakovat povely, nemluvit furt na psa a něco po něm skutečně začít chtít), ale někdy člověku hodně dá to, že něco uvidí.

Jinak mám výborný zkušenosti s Evou Štemberovou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si myslím, že v tom bude od začátku nějaká zásadní "trapná" chyba. Pokud v tom není nějaký zdravotní důvod (a i to dobrý znalec posléze odhadne, jestli to chování je nenomální).
Pes se dobře zorientoval a našel si to, co ho nejvíc baví a může to dělat.
Výborná příležitost pro psovoda posunout se dál. Bohužel někdy se holt musí vylézt z ulity a jít si od někoho nechat říct, co dělám špatně.

(ještě dodatek - lagoťák má šikovnou srst na ruční manipulaci, na to se nemusí ani nasazovat postroj )

Jo to má, když ho nestříháte jednou za tři měsíce na krátko. To pak není moc za co chytat třeba takovej dobrej měsíc..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pozitivka je pěkná věc, ale já jsem zastánce toho, že v některých případech jedno velký bababum vyřeší věc rychleji a napořád.

Já se bojím, že to bababum by bylo bývalo účinné kdesi v prehistorii toho vztahu, když to bylo v začátku. Teď, když je to chování upevněné, že bude muset nastoupit nějaká jiná strategie.
Neříkám, že by to měla vyřešit pozitivka, ale ten systém, že neříkám psovi, co dělat nemá, ale dám mu nový úkol, je mi blízký, dává mi to smysl (vlastně ani nevím, jestli je to nutně součást pozitivky).

To je ale právě to. Jak mi radila jedna z těch trenérek - ukažte mu co má dělat místo toho naskakování - zastavte ho a dejte mu jinej úkol/povel. Tohle jsem tedy následovala a on si vytvořil ten řetězec, myslím si.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že na tenhle problém by byl fajn klidně i Desenský. Ten vám mazat med kolem úst opravdu nebude a myslím, že jeho prostředí je na projevení úchylnýho psa dobrý, jsou tam feny. Je možný, že se tam stejně dozvíte jen takový základ (neopakovat povely, nemluvit furt na psa a něco po něm skutečně začít chtít), ale někdy člověku hodně dá to, že něco uvidí.

Jinak mám výborný zkušenosti s Evou Štemberovou.

U Desenskýho jsme byli na tý sobotě....moc mi toho neřekl. V podstatě mi řekl jediný slovo "stereotypy" jen už neřekl nic dalšího, takže nevím, jestli to způsobujou stereotypy anebo bych měla do života přivést stereotypy. Ve stereotypu určitě ten pes nežije, já jsem, jak je vidno, hodně furt někde, je na přesouvání zvyklej od štěněte, ale to teda p. Desenský nemohl vědět, jak žijeme, takže to minimálně nebyla reakce na tohle. Takže těžko říct, co tím chtěl básník říci.

Já vím o tom prd, ale s tím prepovelovanim asi souhlasím, pes neví co dělat, tak naskočí a hned se něco děje i s odměnou.

Ta Štemberová má dokonce soukromou skupinu na FB, kde se dá zaplatit členství a ona asi individuálně odpovídá na dotazy - to je super, zkusím to!

morgishka napsal(a):
U Desenskýho jsme byli na tý sobotě....moc mi toho neřekl. V podstatě mi řekl jediný slovo "stereotypy" jen už neřekl nic dalšího, takže nevím, jestli to způsobujou stereotypy anebo bych měla do života přivést stereotypy. Ve stereotypu určitě ten pes nežije, já jsem, jak je vidno, hodně furt někde, je na přesouvání zvyklej od štěněte, ale to teda p. Desenský nemohl vědět, jak žijeme, takže to minimálně nebyla reakce na tohle. Takže těžko říct, co tím chtěl básník říci.

Na té sobotě bývá fůra lidí a dost málo prostoru něco individuálně řešit (pokud se nic nezměnilo).
Stereotypy, to mi zní spíš tak, že děláte pořád dokola to samé, což si pes snadno přečetl asi tak před sto lety a od té doby využívá k tomu, aby si dělal co chce, neboť se mu to zatím vyplácí.

morgishka napsal(a):
Ta Štemberová má dokonce soukromou skupinu na FB, kde se dá zaplatit členství a ona asi individuálně odpovídá na dotazy - to je super, zkusím to!

jj, Evinu doporučuju, ta ví o čem to je

morgishka napsal(a):
Ta Štemberová má dokonce soukromou skupinu na FB, kde se dá zaplatit členství a ona asi individuálně odpovídá na dotazy - to je super, zkusím to!

Já si jen myslím, že by to ale chtělo, aby vás oba viděla naživo. Už je to rozjetý natolik a pro vás tak příšerně frustrující, že bych do toho šlápla pořádně. nevím jak ji teda máte daleko.

Ja by som teda pri takomto úpornom naskakovaní psa, ktorý má dostatok aktivít, naozaj riešila ako prvé možný zdravotný problém.

Ještě mě při obědové pauze napadlo v rámci toho přerušování řetězce, co tu padlo
- pes začne jančit, přišpendlím ho, jak navrhuje Odetta, přinutím do klidu a pak, aby dostala průchod frustrace - ho nechám zakousnout do peška, hračky a brutálně se popereme, potaháme. Znovu - Klid-sedíš, furt sedíš, sedíííš a ...zase - vem si šupáka, zase se porveme, aby frustrace dostala možnost prolítnout ušima ven. Pak klid-pelíšek - klidně vedle v místnosti a klid.A postupem času ho dovést k tomu, že když ho zas popadne tendle blbej nápad zahlodne se do peška, serveme se a pak přijde klidování. A celý to navíc řídím já, ne on.

morgishka napsal(a):
To je ale právě to. Jak mi radila jedna z těch trenérek - ukažte mu co má dělat místo toho naskakování - zastavte ho a dejte mu jinej úkol/povel. Tohle jsem tedy následovala a on si vytvořil ten řetězec, myslím si.

No však jo, doma mu dám povel na místo a tam bude. To má dělat.
Tím bych začala.
Když vstane, zopakuji povel, neodměňuji když ho splní . Když neposlechne, odvedu ho zpátky na místo a položím, klidně mechanicky, třeba cuknu dolů vodítkem, ukážu rukou ,natlačím tělem, postojem.
Nenavazuju oční kontakt, ať si kouká kam chce. Nevšímám si ho, jen tak popokuju , když vidím že se chystá vstát, povel a to samý. Pes se časem uvolní a zůstane v klidu na místě.
Žádné odměny, žádné pochvaly, žádné pamlsky. Možná na závěr, třeba po hodině, bych ho takovým klidným samozřejmým hlasem pochválila.
Nikam bych ho nezavírala ani nepřivazovala, naučila bych ho dlouhodobé odložení.
Tím myslím to, že pes na volno spolehlivě počká třeba u stanu klidně dvě hodiny.
Není to něco, co se učí postupně přidáváním vteřin, musíte vydržet tak dlouho,dokud se neuvolní, nerozvalí se na kýtku , případně si nepoloží hlavu.

Já pro tento cvik, používám povel zůstaň, což pro psa znamená, že to bude na dýl:), na rozdíl třeba od lehni v takové té zkouškové poslušnosti, kdy ví, že si na mě má dávat pozor, protože z chvíli se bude zase něco dít.

Zrzavci napsal(a):
Já si jen myslím, že by to ale chtělo, aby vás oba viděla naživo. Už je to rozjetý natolik a pro vás tak příšerně frustrující, že bych do toho šlápla pořádně. nevím jak ji teda máte daleko.

Nó, tak teď jí mám asi tak 3 hodiny cesty, jsem právě u hranic s PL, takže na vrcholu Jeseníku a do Prahy cesta dlouhá. To asi nezvládnem, pes není úplně fanda auta a 6 hodin cesty by nedal, akorát bychom tam přijeli v totální frustraci. :( Ale tak, třeba to zvládneme s ní i přes videa, aspoň nějakej základ. Až budu v Brně, tak zkusím najít někoho dobrýho tam.

Doron napsal(a):
No však jo, doma mu dám povel na místo a tam bude. To má dělat.
Tím bych začala.
Když vstane, zopakuji povel, neodměňuji když ho splní . Když neposlechne, odvedu ho zpátky na místo a položím, klidně mechanicky, třeba cuknu dolů vodítkem, ukážu rukou ,natlačím tělem, postojem.
Nenavazuju oční kontakt, ať si kouká kam chce. Nevšímám si ho, jen tak popokuju , když vidím že se chystá vstát, povel a to samý. Pes se časem uvolní a zůstane v klidu na místě.
Žádné odměny, žádné pochvaly, žádné pamlsky. Možná na závěr, třeba po hodině, bych ho takovým klidným samozřejmým hlasem pochválila.
Nikam bych ho nezavírala ani nepřivazovala, naučila bych ho dlouhodobé odložení.
Tím myslím to, že pes na volno spolehlivě počká třeba u stanu klidně dvě hodiny.
Není to něco, co se učí postupně přidáváním vteřin, musíte vydržet tak dlouho,dokud se neuvolní, nerozvalí se na kýtku , případně si nepoloží hlavu.

Já pro tento cvik, používám povel zůstaň, což pro psa znamená, že to bude na dýl:), na rozdíl třeba od lehni v takové té zkouškové poslušnosti, kdy ví, že si na mě má dávat pozor, protože z chvíli se bude zase něco dít.

Zkusila jsem dneska - jasně, vstala jsem asi 800krát za minutu, abych ho tam vrátila, ale teď babo raď - co když tam už třeba vydrží aspon 10 sekund, ale štěká u toho? :D

Jak deset sekund?!?!
Prostě jak udělá náznak že chce vstát, hned " lehni, zůstaň".
Takovým ráznějším hlasem, jiným, než kterým vybízíte ke hře nebo nějaké aktivitě. Sebevědomým. Hlubším. Nesouhlasným. Přísným.
Žádné pamlsky.
Vydržte to dokud se neuklidní.
Třeba hodinu.
Dělejte si mezitím svoje věci.
Když chcete, aby se změnil, musíte se i Vy pro něj stát jiným člověkem, zatím jste asi hlavně kámoška na hraní, blbnutí a naskakování a měla byste se stát paničkou:)
Štěkání bych asi zatím ignorovala, pak ho naučila povel "ticho".
Taky bych ho naučila ,aby uměl opustit můj prostor, já používám nepěkný povel "vysmahni".

Ach jo. Člověk by to potřeboval vidět..
Nechcete sem poslat video, jak to vypadá?

A určitě bych nechala udělat to hormonální vyšetření, třebaže se fakt ovládnout nemůže.

Držím palce, musí to být šílený, už to úplně s Vámi prožívám:))

Doron napsal(a):
Jak deset sekund?!?!
Prostě jak udělá náznak že chce vstát, hned " lehni, zůstaň".
Takovým ráznějším hlasem, jiným, než kterým vybízíte ke hře nebo nějaké aktivitě. Sebevědomým. Hlubším. Nesouhlasným. Přísným.
Žádné pamlsky.
Vydržte to dokud se neuklidní.
Třeba hodinu.
Dělejte si mezitím svoje věci.
Když chcete, aby se změnil, musíte se i Vy pro něj stát jiným člověkem, zatím jste asi hlavně kámoška na hraní, blbnutí a naskakování a měla byste se stát paničkou:)
Štěkání bych asi zatím ignorovala, pak ho naučila povel "ticho".
Taky bych ho naučila ,aby uměl opustit můj prostor, já používám nepěkný povel "vysmahni".

Ach jo. Člověk by to potřeboval vidět..
Nechcete sem poslat video, jak to vypadá?

A určitě bych nechala udělat to hormonální vyšetření, třebaže se fakt ovládnout nemůže.

Držím palce, musí to být šílený, už to úplně s Vámi prožívám:))

No, jako já asi musím vypadat jako děsná puťka, ale já na něj řvu od rána do večera, přítel už ze mě někdy na prášky, kolikrát večer už nemám ani hlas. a to jinak chodím na koncerty, kde celou noc zpívám a řvu a normálně po tom mluvím, takže dávám těm hlasivkám fakt zabrat hlavně s tím psem . :D

Tohle celé budu natáčet pro tu trenérku, tak to sem hodím, třeba mi pomůžete a řeknete mi, o dělám blbě. Protože asi toho dělám blbě hodně.

Tak to by bylo fajn, moc by mě to zajímalo:)
Chtěla bych toho Vašeho dárečka vidět!
Už jste mě do toho úplně vtáhla, tak jsem moc zvědavá jak u té trenérky dopadnete:)
Já bych řekla, že by Vám mohla opravdu pomoct, případně poradit s kým se pak zkontaktovat, třeba až budete v tom Brně.
Toho řvaní bych zanechala, psi mají sluch dobrej a Váš přítel a Vaše hlasivky tím zbytečně trpí:))
Je možný, že některý věci děláte blbě, ale Váš psík bude asi také takový kynologický oříšek:)
Přeju pevné nervy a dejte vědět !

morgishka napsal(a):
No, jako já asi musím vypadat jako děsná puťka, ale já na něj řvu od rána do večera, přítel už ze mě někdy na prášky, kolikrát večer už nemám ani hlas. a to jinak chodím na koncerty, kde celou noc zpívám a řvu a normálně po tom mluvím, takže dávám těm hlasivkám fakt zabrat hlavně s tím psem . :D

Tohle celé budu natáčet pro tu trenérku, tak to sem hodím, třeba mi pomůžete a řeknete mi, o dělám blbě. Protože asi toho dělám blbě hodně.

To bych teda nechtěla, mít takový život se psem, že už večer nemůžu mluvit ..... A navíc vám to ani moc nefunguje.
Já bych vám poradila asi trochu pravý opak, co Doron. Maximálně snížit počet povelů a všeho, co psovi říkáte. Říct to nanejvýš jednou (a jen ty nejnutnější povely) a zbytek zařídit ručně.

Toho řvaní bych zanechala, psi mají sluch dobrej a Váš přítel a Vaše hlasivky tím zbytečně trpí

Přesně tak, a pokud tomu psa naučíte, tak kolikrát tiché a ještě tišší varování (jak psala výše... Zrzavci?) je účinnější. Mj. to řvaní samozřejmě zdvihá v okolí "energii" a valí adrenalin - jak u vás, tak u psa - no a natankovaná panička znamená natankovaný pes.

Pokud se snadno tím jeho chováním dáte rozčílit, tak tady budete dost možná muset zapracovat těžce i na sobě a naučit se "vypnout" a zůstat v klidu. Úplně nejlépe, pokud to budete umět ovládnout včetně fyzických projevů (tepy, pocení...)

Na uklidnění páníka je dobré, když má páník strategii pro stresující situace. Snad nějaké strategie vytvoříte s tou výcvikářkou

Chcete po psovi klid, ale sama jste v emocích…

Nevím, jací jsou lagotťáci, ale já mám vizslu, a tam je to emoční spojení mezi psem a majitelem velmi silné. Dokonce i u takového poděsa, jakého teď mám. A třeba při učení relaxace na klidové dečce je to pro něj vcelku zásadní kritérium, protože mě zrcadlí. Musím být v absolutním klidu (vnitřně), aby byl trénink dobrý. A pokud i tak pes začne vymýšlet blbiny, musím pracovat s kritérii a udržet situaci pod kontrolou, nenaskakovat na jeho emoce (což je pro mě velká práce - zrcadlím ho úplně stejně jako on mě). Možná se nad tím zkuste zamyslet a zvědomit si, jak po této stránce společně fungujete.

PS: A FŠ bude mít webinář Jak přeučit - https://www.treninkjerozhovor.cz/seminar_cz/377/webinar-jak-preucit/.

No pekný problém ... Chyba asi v začiatku a zacyklilo sa to. No za mňa iste by som začala tým vyšetrením - hormóny sú sviňa. A ťuklo ma rovnako ako u Doron - nekričte! To že ziapete celý deň nič nerieši - ten pes to už pokladá za úplne normálny zvukový prejav z vašej strany. Ja vo všeobecnosti nie som asi veľmi rozprávací tip a tak akosi prirodzene aj so psami som vždy komunikovala málo. Nikdy som nemala potrebu im vykladať romány. Jasne, že sa pomojkáme, pošalíme, pošušleme, ale ak je toho dosť, stačí stručne rázne povedať "dosť" vystrieť sa skončiť očný aj fyzický kontakt a ide sa ďalej. Raz v živote (po xy rokoch) som došla k bojazlivému psovi a tak sme išli aj na cvičák a tam som išla predvádzať "moderné" rady v praxi - skúsiť ukľudňovať psa rečami - a našťastie mi tréner hneď vysvetlil, že je to blbosť. A tak som sa vrátila z kratšej cesty - stručne jasne výstižne - bez kriku ale dôrazne a hlavne rečou tela ukázať čo chcem. U vás je to už ale rozvinutý problém, ktorý sa odstraňuje ťažko, ale dá sa to. Pes u vás podľa mňa nevie pochopiť, že to čo robí sa Vám nepáči - ono aj takéto blbé chovanie vedie u neho k úspechu - začnete sa mu proste venovať. No ja by som skúsila v prvom rade obmedziť slovný prejav - skúste komunikovať čo najmenej - chovajte sa pokojne a ticho. Ak robí niečo čo nechcem jedným slovom utnem vykážem na miesto (resp. odvediem fyzicky a aj priviažem). Ak to robí vonku -besnie šalie šteká naskakuje - odvediem odo mňa a priviažem - odídem a nevšímam si ho absolútne - nech robí aj stojky na hlave. Keď sa skľudní - proste keď prestane vystrájať tak sa k nemu vrátim (prípadne aj odmením - ja by som však iba pochválila, pohladkala). Tu sa často stáva, že pes v momente keď vidí, že sa vraciam k nemu tak začne jančiť zas - tak sa v tom momente iba otočím a idem preč - bez slov. A čakám a skúšam kým to vyjde až do momentu, že prídem až k nemu. A stále dokola - naskakuješ, besnieš tak odchod nebudem sa Ti venovať. Takto to urobili na tom cvičáku s bláznivým labradorom jednej spolucvičenky. Po dvoch týždňoch sa na cvičák vrátil úplne iný pes - je pravda, že baba to poctivo praktikovala aj doma a dnes pes skladá skúšky v obidience.

Díky všem posledním příspěvkům za tipy/rady!

Já taky nejsem moc povídací tip, nějak nemám potřebu tomu psovi říkat, co děláme, co budeme dělat, proč jsme sem jeli atp. jak to ale někteří pánové mají ve zvyku. Pak jsem viděla nějaký webinář, asi před půl rokem a tam říkali, že pes se učí "slova" asi teda né uplně v tom slova smyslu, ale dokáže po čase pochopit, že říkáme ty stejné věci a i když ta slova nezná, tak ho uklidňuje ta komunikace. No začala jsem to praktikovat, ale jak mi to není přirozený, prostě jsem to musela dělat vědomě a to způsobovalo, že jsem to nedělala příliš často, takže to ztratilo účel úplně. Třeba dát mu najevo, že "jdeme ven" mu začal říkat přítel, když jsme spolu začali chodit a ten pes to v životě neslyšel, prostě mi nepřišlo důležitý mu to říkat, prostě se jde ven a hotovo.

A s tím řvaním máte určitě pravdu - jedno souvisí s druhým a já dnes už reaguji možná hodně přehnaně hned při prvním náznaku tohohle typu neposlušnosti, který tu řešíme. Je mi to tak nepříjmné, že mě už jen ten fakt, že mě obchází, aby naskočil na nohu ze zadu hrozně znervózní, vyvede z míry, vystresuje a okamžitě jsem v ráži. Některé dny mi už tak došly síly, že ke konci dne jsem už jen seděla a byla úplně v klidu, apaticky jsem na něj koukala, jak pochoduje po bytě a snaží se najít nějakej polštář, deku, mikinu co by mohl obskočit, že jsem ztratila veškerou sílu až se asi uklidnil ve finále taky.

Hodně mi ale pomohlo celé tohle vlákno - už včera jsem spoustu věcí začala aplikovat do praxe a byl vidět posun. Sice hledal co by nakryl a byl nasranej pokaždé, když jsem mu zakázala cokoliv obskočit, ale obecně byl podstatně klidnější, v tom svým amoku byl vždycky jen pár sekund, hned jsem ho zavřela do klece a tam se zklidnil, pustila jsem ho a šli jsme hned trénovat "místo" a dávám tomu pár dní a myslím, že pochopí, že po propuštěný z klidný zóny - klece, ho nečeká žádný vzrůšo, ale opět klidovej režim na pelechu. Dokonce dneska ráno, když jsme šli na zahradu, tak si mě všímal o poznání méně než jindy. Hračky jsem schovala a nechám je zatím stranou. Kokino zatím taky vynechám, mám dojem, že i to nadšení z dobroty mu zvyšovalo adrenalin. Budu ho víc korigovat fyzicky, nakonec včera pochopil i to místo a zůstal tam celých 15 minut v úplným klidu, takže to má určitě výsledky, jinak vždycky totiž čekal "co z toho kápne".

Zkusím natočit nějaký videa, ať toho blázna vidíte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To bych teda nechtěla, mít takový život se psem, že už večer nemůžu mluvit ..... A navíc vám to ani moc nefunguje.
Já bych vám poradila asi trochu pravý opak, co Doron. Maximálně snížit počet povelů a všeho, co psovi říkáte. Říct to nanejvýš jednou (a jen ty nejnutnější povely) a zbytek zařídit ručně.

Tak jestli jste z mého příspěvku pochopila, že mám opačný názor než Vy, vyjádřila jsem se špatně ;))
Naopak s Vámi souhlasím, minimum povelů a trvat na nich.

Posílám aktuální video. Začala jsem natáčet asi po 10 minutách, kdy tam nevydržel doslova ani dvě sekundy, tak ten první záběr je fakt asi po 10 min nejdelší "zůstání na místě". A asi chápete, že jsem už po těch několika hodinách s ním v tomhle stavu už značně unavena.

Link na stažení videa zde: https://we.tl/t-CrBQzFBHT0

Ráda bych ho tam uvázala, ale ono není moc za co a do vedlejší místnosti, kde netrávím tolik času ho dávat nechci, byla bych ráda, aby se toho klidu naučil tam, kde se pohybuju nejvíc a kde se budou pohybovat i návštěvy atp. Vedle mám tu klec.

Chci vědět co dělám špatně? Jak to mám dělat líp? Říkám něco blbýho? Mám mu dát ten postroj a chytat ho za postroj (značně mi to ztěží práci, ale pokusím se případně, už jsme to dvakrát zkoušela, bylo mi líto ho brát za obojek, ale s tím postrojem to bylo náročnější ho usměrnit). Říkám toho hodně? Málo? Málo nahlas? Hodně laxně?

Pak se mi to omylem vyplo a to je škoda, protože za asi pul minuty mi tam zase ujely nervy a zeřvala jsem ho a najednou ležel na místě a nehnul se pár minut ať jsem vstala ze židle anebo seděla.

A ještě bych chtěla teda podotknout, že ten pes je prostě úchylák, on třeba jen sedí na tom místě a já koukám, jak se mu staví a vylejzá. On je prostě vzrušenej i když sedí. :D

A ještě bych chtěla říct, že ten "pelech" má takovej jakej ho má, protože všechny ty super drahý, anebo měkký, útulný pelíšky odmítal, nebejval tam vůbec a lehával jen na koberečcích, takže jsem mu koupila tuhle divnotu v Kiku a tam konečně začal sem tam polehávat. Asi má rád tvrdý......i když to má rád teda určitě (mrk mrk, chápete).

Díky za odvahu dát sem video
Ono stejně trochu těžko soudit, to chce, aby na vás někdo fakt mrknul pořádně…
Tak jen co mě napadá k tomu videu: Psovi bych nechala ještě kousek krátkýho vodítka, ať ho nemusíte vláčet za obojek. Zakročila bych nejpozději v okamžiku (beze slova a bez emocí, ale důrazně, jakože no a co, mě to nezajímá, prostě tam budeš) kdy vstává, a asi tak třetí vrácení na místo už by pro bylo takový nepříjemný, důrazný a nasraný. Pokud stále dokola vstává, tak nepochopil. Nebo teda spíš pochopil, že to nemyslíte vážně. Ale trochu střílím od boku….

Na místo asi rozumí.
Teď ho naučit ještě "zůstaň".
A to můžete procvičovat kdekoli
po chvilkách venku.

morgishka napsal(a):
Posílám aktuální video. Začala jsem natáčet asi po 10 minutách, kdy tam nevydržel doslova ani dvě sekundy, tak ten první záběr je fakt asi po 10 min nejdelší "zůstání na místě". A asi chápete, že jsem už po těch několika hodinách s ním v tomhle stavu už značně unavena.

Link na stažení videa zde: https://we.tl/t-CrBQzFBHT0

Ráda bych ho tam uvázala, ale ono není moc za co a do vedlejší místnosti, kde netrávím tolik času ho dávat nechci, byla bych ráda, aby se toho klidu naučil tam, kde se pohybuju nejvíc a kde se budou pohybovat i návštěvy atp. Vedle mám tu klec.

Chci vědět co dělám špatně? Jak to mám dělat líp? Říkám něco blbýho? Mám mu dát ten postroj a chytat ho za postroj (značně mi to ztěží práci, ale pokusím se případně, už jsme to dvakrát zkoušela, bylo mi líto ho brát za obojek, ale s tím postrojem to bylo náročnější ho usměrnit). Říkám toho hodně? Málo? Málo nahlas? Hodně laxně?

Pak se mi to omylem vyplo a to je škoda, protože za asi pul minuty mi tam zase ujely nervy a zeřvala jsem ho a najednou ležel na místě a nehnul se pár minut ať jsem vstala ze židle anebo seděla.

A ještě bych chtěla teda podotknout, že ten pes je prostě úchylák, on třeba jen sedí na tom místě a já koukám, jak se mu staví a vylejzá. On je prostě vzrušenej i když sedí. :D

A ještě bych chtěla říct, že ten "pelech" má takovej jakej ho má, protože všechny ty super drahý, anebo měkký, útulný pelíšky odmítal, nebejval tam vůbec a lehával jen na koberečcích, takže jsem mu koupila tuhle divnotu v Kiku a tam konečně začal sem tam polehávat. Asi má rád tvrdý......i když to má rád teda určitě (mrk mrk, chápete).

To je fajn, že jste poslala video, určitě nejsem jediná, koho to zajímá.

Musím se ještě podívat důkladně, zatím mě napadá:

Nedáváte mu povel, neříkáte, co má dělat.

Takže slovní povel, třeba: " místo, lehni" plus pochvala, potvrzení že to udělal dobře: " tak, yes, hodný..", vyberte si jedno slovo a to používejte.

Necháváte ho udělat chybu, zvednout se. Hned, jak si sedne, nebo se chce zvednout, rychle :" lehni" a pochvala , potvrzení, že teď je to dobře.

Taháte ho jako kozu:)), on vypadá, že neví proč.
Používejte slovo, případně gesto, aby udělal to ,co chcete, třeba poklepejte na kobereček a: "místo, lehni" a potvrzení "hodný", ať má možnost mít úspěch je za za něj pochválen.

Odkládejte ho vleže, ať ví, že bude odpočívat.

Možná bych vybrala na odpočinek jiné místo, tohle je , mám pocit, hodně v prostoru, moc rušivých podnětů.

Jinak oceňuju Vaše nasazení 👍

Jsem zvědavá, co na to řeknou ostatní.

Mně ten pes přijde prostě v nervu. Jestli zdravotním nebo z nepochopení, co po něm panička chce, takhle vypadá vystreslý pes či pes v rauši. Funí, snaží se komunikovat i konejšivými signály, přitom nevydrží na místě, jak kdyby za to sám nemohl. Nedivím se, že vám z něj prdá cévka, ale i z krátkého videa ten psík moc nechápe, co se po něm chce.
Díky za odvahu a video, nechala bych psa předně opravdu projet na veterině. Krev, moč, prostata, nejsou lagoťáci zatíženi nějakou special breed indispozicí? A mezi tím najít někoho, kdo vám poradí naživo. Hlavně ho už takhle netahejte za obojek, i když vám rupou nervy. Ubližujete jeho páteři.

Doron napsal(a):
To je fajn, že jste poslala video, určitě nejsem jediná, koho to zajímá.

Musím se ještě podívat důkladně, zatím mě napadá:

Nedáváte mu povel, neříkáte, co má dělat.

Takže slovní povel, třeba: " místo, lehni" plus pochvala, potvrzení že to udělal dobře: " tak, yes, hodný..", vyberte si jedno slovo a to používejte.

Necháváte ho udělat chybu, zvednout se. Hned, jak si sedne, nebo se chce zvednout, rychle :" lehni" a pochvala , potvrzení, že teď je to dobře.

Taháte ho jako kozu:)), on vypadá, že neví proč.
Používejte slovo, případně gesto, aby udělal to ,co chcete, třeba poklepejte na kobereček a: "místo, lehni" a potvrzení "hodný", ať má možnost mít úspěch je za za něj pochválen.

Odkládejte ho vleže, ať ví, že bude odpočívat.

Možná bych vybrala na odpočinek jiné místo, tohle je , mám pocit, hodně v prostoru, moc rušivých podnětů.

Jinak oceňuju Vaše nasazení 👍

Jsem zvědavá, co na to řeknou ostatní.

Já mu už právě to slovo Místo neopakuji tolikrát, doela často někde slyším, že povel by se neměl opakovat často (i taky někdo říkal a já s tím asi souhlasím). Jak jsem psala výše, tohle je video po 10 minutách v nichž jsem to asi 5 krát řekla - místo, lehni > vstával. Jakoby věděl, že to řeknu znova a nevěděl, kdy to platí,po kolikáté to vlastně ta panička řekne, abych to myslela vážně? ( i když to neříkám hned za sebou ale po třeba minutě) Takže jsem si řekla, že budu "v klidu" nebo se o to aspon snažit a řeknu to jednou, několikrát ho tam vrátím a až po nějaké delší době znovu. Ten povel slyšel doslova miliardakrát v životě plus nějaký drobný, hádám.

A taky tady někdo psal, že bych ho neměla přehnaně chválit za každou blbost, což tedy zkouším prvně na tomhle videu vidno. Tak já teď fakt nevím, mám ho chválit, nebo nemám? :D Jako asi je pravda, že i ta moje pochavla (ač slovní pouze) ho vždycky trochu rozjuchá (nutno podotknout, že vím, že jde o intonaci a hodně ji měním právě když nadávám a právě když chválím), něco jako "jééé, já to udělal dobře? tak pojdˇ dělej, dej mi něco dalšího". A to může bejt unavenej po celém dni na tůře, po 15 minutách čuchání, hře, z vedra, cokoliv. A říkám většinou yes a za to letí odměna - taky jsem se někde u Šusty nebo tak někoho jednou dozvěděla, že za jedno konkrétní slovo by měla jít odměna. Takž mám yes > kokino, suprrrr > žádný kokino, prostě jen pochvala - to by měl bejt nějakej přechodovej marker či co, že to dělá dobe a pokračuj a cosi.

Takže suma sumárum - mám mu pokaždé, když jde na místo říct "Místo" a pak normálně říct třeba dobře (i když to nezná zatím?) Anebo třeba spíš suprrr? Anebo yes a nedat kokino?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mně ten pes přijde prostě v nervu. Jestli zdravotním nebo z nepochopení, co po něm panička chce, takhle vypadá vystreslý pes či pes v rauši. Funí, snaží se komunikovat i konejšivými signály, přitom nevydrží na místě, jak kdyby za to sám nemohl. Nedivím se, že vám z něj prdá cévka, ale i z krátkého videa ten psík moc nechápe, co se po něm chce.
Díky za odvahu a video, nechala bych psa předně opravdu projet na veterině. Krev, moč, prostata, nejsou lagoťáci zatíženi nějakou special breed indispozicí? A mezi tím najít někoho, kdo vám poradí naživo. Hlavně ho už takhle netahejte za obojek, i když vám rupou nervy. Ubližujete jeho páteři.

Ano je v nervu, přesně jak píšete. Nejhorší ale je, že to není tak, že by byl v klidu a já bych se rozhodla, že chci, aby byl na pelechu a začnu ho tam tahat a z toho on začne stresovat, protože nechápe. On už je v tom nervu před tím, než začínáme tohle dělat. Třeba dneska přes den normálně spal, jako běžně a klepala paní, takže jsem otevřela dveře, pes venku a začal lítat a magořit štěkat a jak kdyby ani nespal, probral se doslova do sekundy na maximum. Nadšenej, že kdo to tady přišel. Paní odešla, psa jsem vzala dovnitř a takhle "vystresovanej" (jakože, jazyk na vestě, zrychlenej dech, pobíhá, neví co se sebou, naskočí, jde dál, divně čučí) byl ještě nejméně 15 minut. Doslova byl venku asi 3 minuty. Jo, takže takhle my příjdem a večer to není 15 minut, ale hodina třeba a mezi tím dělá všechny ty pitominy, takže on už takhle vypadá, když se o začnu snažit dávat na to místo. To je prostě úlet no.

To bych se s dvěma čoklama ukokínovala doma. Doma přece nejsme na vycházce, na cvičáku. Doma chcete mít pohodu a klid, takže tam nedělám odložení povelem na pelechu, řeknu jděte si hajnout. Když si hajnou, tak je to normál, netřeba odměny. Když si pes není schopen hajnout kvůli něčemu dříve pokaženýmu, vytvořím mu podmínky, aby hajat nebo setrvat v pelíšku musel. Ohrádka, úvaz, nesedím k němu čelem, ale naopak chaloupka vydávající interakci k němu bude zády, nebude si ho moc všímat. Nejste výherní automat na pozornost a pamlsky a pochvaly (i negativní interakce je pro psa odměnou), jste panička, která chce mít doma psa nenaspeedovaného, uvolněného.
Zkuste si představit, že psa neznáte. Že jste si ho teď přivezla třeba z útulku, neznáte jeho minulost, co má zažité za povely, zlozvyky. Jak byste s takovým zvířetem začala pracovat?
Začněte s tím vet vyšetřením, do té doby vám přeji pevný nerv.

Jinak Lagotáci nemají moc žádné vrozené vady, na nic moc netrpí, je to zdravé plemeno, ale na tom srazu lagotáků, na kterém jsme byli jsou všichni hodně podobní - vyštěkávaj si pozornost, jsou upovídaný, všechno komentujou, hodně jsou závislý na pánovi, neposedí tolik, jako jiná plemena, všichni jsou magoři co se aportu a vody týče. Jako mají hodně společnejch jmenovatelů a fenky byly podstatně klidnější než psiska. A vím, že i ostatní majitelé to s nima mají anebo měli, těžký (s některýma jednotlivcema), tak tam třeba nějaká hyperaktivita/hypersensitivita/hypersexualita může hrát roli obecně v rámci plemene, ale ten můj pes je fakt jinde.

Možná má nějakou z těch poruch, ale já jsme to jakožto začátečník pejskař nemohla poznat a zareagovat včas. A ani Vám nebudu říkat, že když jsem si třeba, ještě když byl štěně/pubertak povzdechla, že je nějakej moc akční, reaguje zvláštně, stresuje atp. tak mi úplně všichni vždycky řekli, ať to neřeším, že je to štěně/puberťák a že z toho vyroste a zklidní se a tak i když mě tam něco hlodalo, tak jsem na ně dala, protože to byli i ti trenéři, co mi to říkali a i hodně lidí, co psi měli/mají, tak nevěřte jim, když jsou zkušenější a já nevím nic.. Noa pak je dneska a já mám chuť ho dát k adopci. :D

Zkusím ho dát vyšetřit tak jako tak, až budu u Pardubic, tak s ním zajdu na Vete kliniku, jsou tam dobří a uvidím, jestli z toho něco vyleze anebo jsem ho prostě rozbila...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To bych se s dvěma čoklama ukokínovala doma. Doma přece nejsme na vycházce, na cvičáku. Doma chcete mít pohodu a klid, takže tam nedělám odložení povelem na pelechu, řeknu jděte si hajnout. Když si hajnou, tak je to normál, netřeba odměny. Když si pes není schopen hajnout kvůli něčemu dříve pokaženýmu, vytvořím mu podmínky, aby hajat nebo setrvat v pelíšku musel. Ohrádka, úvaz, nesedím k němu čelem, ale naopak chaloupka vydávající interakci k němu bude zády, nebude si ho moc všímat. Nejste výherní automat na pozornost a pamlsky a pochvaly (i negativní interakce je pro psa odměnou), jste panička, která chce mít doma psa nenaspeedovaného, uvolněného.
Zkuste si představit, že psa neznáte. Že jste si ho teď přivezla třeba z útulku, neznáte jeho minulost, co má zažité za povely, zlozvyky. Jak byste s takovým zvířetem začala pracovat?
Začněte s tím vet vyšetřením, do té doby vám přeji pevný nerv.

Hm, to je zajímavé si uvědomit, že to je cizí pes a jak se k němu chovat. Vete udělám cca za měsíc, až se vrátím aspon někam do civilizace. Dám pak vědět, jen tak pro zajímavost.

Díky každopádně Vám všem za VELICE CENNÉ RADY - to, jak jste dali hlavy dohromady mi pomohlo víc, než kdejakej profi trenér.

Všechno jsem si to sepsala do sešitu a budu k tomu nahlížet a zkoušet a věřím, že mi ta kombinace tipů bude fungovat. Už poslední dva dny je to i tak mnohem lepší a vidím rozdíl a jsem si jistá, že to chce čas a trpělivost a čas já teď mám a trpělivost se naučim, protože celej ten zbytek dne ho miluju žejo a chci, aby byl normální jednou.

Jinak Lagotáci nemají moc žádné vrozené vady, na nic moc netrpí, je to zdravé plemeno,

to není tak úplně pravda , měli by mít před zařazením do chovu testy na Lagotto storage disease (LSD)....
Příčinou je porucha metabolismu lysozomů s následnou degenerací nervových buněk. Nemoc se projevuje neurologickými příznaky a změnou v chování psa. Léčba onemocnění neexistuje.
Doba jejich nástupu byla u sledovaných nemocných psů velice rozdílná, od 4 měsíců až do 4 let věku psa. Nejčastěji sledovaným příznakem je ataxie, jinak řečeno špatná koordinace pohybů v důsledku narušení nervové tkáně, která odpovídá za pohybovou koordinaci, jako je například mozeček. Dále se objevuje nystagmus, nekontrolovatelný kmitavý pohyb očí. Majitelé si u svých psů všímají také změn v chování a temperamentu. Postižení psi se chovali buď neklidně, nebo naopak působili apaticky. Byla ale také zaznamenána agrese vůči psům i lidem.
Genetický test, který jasně ukáže, jestli je pes postižen, je nosičem nebo je lagotto syndromu zcela prostý, je k dispozici majitelům i chovatelům zvířat u jejich veterinárních lékařů. Jako vzorek pro testování slouží malé množství krve či stěr z bukální sliznice. Obzvláště užitečné jsou výsledky tohoto testu pro chovatele, kteří tím zjistí, jaké genetické zatížení má jejich odchov. V případně nepříznivých výsledků testu mohou dále zabránit riziku šíření genetické mutace do dalších generací tím, že nebudou dále křížit chovná zvířata s genetickou vadou.
Dědičnost je autozomálně RECESIVNÍ, čili vymýcení by při dostatečné disciplíně chovatelů nebylo nic složitého.
doufám, že to ale nejspíš nebude váš případ ...

Zkuste popsat normální den vašeho psíka...

morgishka napsal(a):
Já mu už právě to slovo Místo neopakuji tolikrát, doela často někde slyším, že povel by se neměl opakovat často (i taky někdo říkal a já s tím asi souhlasím). Jak jsem psala výše, tohle je video po 10 minutách v nichž jsem to asi 5 krát řekla - místo, lehni > vstával. Jakoby věděl, že to řeknu znova a nevěděl, kdy to platí,po kolikáté to vlastně ta panička řekne, abych to myslela vážně? ( i když to neříkám hned za sebou ale po třeba minutě) Takže jsem si řekla, že budu "v klidu" nebo se o to aspon snažit a řeknu to jednou, několikrát ho tam vrátím a až po nějaké delší době znovu. Ten povel slyšel doslova miliardakrát v životě plus nějaký drobný, hádám.

A taky tady někdo psal, že bych ho neměla přehnaně chválit za každou blbost, což tedy zkouším prvně na tomhle videu vidno. Tak já teď fakt nevím, mám ho chválit, nebo nemám? :D Jako asi je pravda, že i ta moje pochavla (ač slovní pouze) ho vždycky trochu rozjuchá (nutno podotknout, že vím, že jde o intonaci a hodně ji měním právě když nadávám a právě když chválím), něco jako "jééé, já to udělal dobře? tak pojdˇ dělej, dej mi něco dalšího". A to může bejt unavenej po celém dni na tůře, po 15 minutách čuchání, hře, z vedra, cokoliv. A říkám většinou yes a za to letí odměna - taky jsem se někde u Šusty nebo tak někoho jednou dozvěděla, že za jedno konkrétní slovo by měla jít odměna. Takž mám yes > kokino, suprrrr > žádný kokino, prostě jen pochvala - to by měl bejt nějakej přechodovej marker či co, že to dělá dobe a pokračuj a cosi.

Takže suma sumárum - mám mu pokaždé, když jde na místo říct "Místo" a pak normálně říct třeba dobře (i když to nezná zatím?) Anebo třeba spíš suprrr? Anebo yes a nedat kokino?

Já ze začátku Malinu taky dost odměňovala, ale časem míň a míň. Jedinou pravidelnou odměnu dostává, když zvládne někde pěkně čekat a když si po procházce hezky za dveřmi stoupne, nechá odepnout vodítko a utřít packy.
Když chci, aby oschla a nelezla mi na gauč, tak jí řeknu, ať tam neskáče a jde si do pelíšku a řeknu a tam teď zůstaň a ona tam prostě většinou i usne. Jinak moc nejuchám, chválím takovým klidnějším tónem, to ona už pozná, že jí chválím a to samé, když něco dělá blbě, tak taky mluvím klidným hlasem. Rozčilování vůbec nepomáhá. To je energie a to jí jen nabudí. Třeba, když mě při hře kousne do ruky, nebo štěká, když nechci. Třeba jdeme z procházky a stane se nějaká věc, která jí rozdivočí a ona začne kousat vodítko, skákát na mě. Když jí jí okřiknu, tak pokračuje dál, ale já se k ní sklonila, chytla jí za vodítko hned u obojku a začala na ní mluvit, co blbne a tak, že už budeme doma, prostě něco a ona z toho šílenství na mě koukne jakoby se právě probrala z tranzu a jde normálně spořádaně domů. Neříkám, že to dělám správně, ale funguje mi to na ní.

lupus4 napsal(a):
Jinak Lagotáci nemají moc žádné vrozené vady, na nic moc netrpí, je to zdravé plemeno,

to není tak úplně pravda , měli by mít před zařazením do chovu testy na Lagotto storage disease (LSD)....
Příčinou je porucha metabolismu lysozomů s následnou degenerací nervových buněk. Nemoc se projevuje neurologickými příznaky a změnou v chování psa. Léčba onemocnění neexistuje.
Doba jejich nástupu byla u sledovaných nemocných psů velice rozdílná, od 4 měsíců až do 4 let věku psa. Nejčastěji sledovaným příznakem je ataxie, jinak řečeno špatná koordinace pohybů v důsledku narušení nervové tkáně, která odpovídá za pohybovou koordinaci, jako je například mozeček. Dále se objevuje nystagmus, nekontrolovatelný kmitavý pohyb očí. Majitelé si u svých psů všímají také změn v chování a temperamentu. Postižení psi se chovali buď neklidně, nebo naopak působili apaticky. Byla ale také zaznamenána agrese vůči psům i lidem.
Genetický test, který jasně ukáže, jestli je pes postižen, je nosičem nebo je lagotto syndromu zcela prostý, je k dispozici majitelům i chovatelům zvířat u jejich veterinárních lékařů. Jako vzorek pro testování slouží malé množství krve či stěr z bukální sliznice. Obzvláště užitečné jsou výsledky tohoto testu pro chovatele, kteří tím zjistí, jaké genetické zatížení má jejich odchov. V případně nepříznivých výsledků testu mohou dále zabránit riziku šíření genetické mutace do dalších generací tím, že nebudou dále křížit chovná zvířata s genetickou vadou.
Dědičnost je autozomálně RECESIVNÍ, čili vymýcení by při dostatečné disciplíně chovatelů nebylo nic složitého.
doufám, že to ale nejspíš nebude váš případ ...

Zkuste popsat normální den vašeho psíka...

O tom jsem nikdy neslyšela.. Asi to není příliš časté onemocnění. Jako určitě na něco trpí, ale dle všech mých informací (alespoň těch, které jsem nabývala v době vybírání plemene) by to mělo být poměrně zdravé plemeno.

Ale taky by to mohlo mít, je neklidnej, často když sedí, klepou se mu nohy (poukazovala na to jedna z trenérek, říkala, že by to mohlo bejt nervovýho původu). Nepravidelně mrká, jedním okem napřed občas..

režim:

Ráno jdeme na procházku se vyčůrat, po příchodu domů dostane žrát a jde si většinou lehnout, já jdu pracovat (to je ta lepší část dne s ním). Během dne se různě přesouvá po bytě, moc dlouho nespí na jednom místě, ale alespon "neotravuje".

Odpoledne mezi 15 a 17 hodinou (záleží od práce, počasí, ročního období atd.) jdeme ven, většinu roku býváme venku alespon 1,5 - 2h, většinou nějakej les a tak, víkendy déle, v zimě méně, třeba hodinu max 1,5. Po příchodu domů začne otravovat, já si jdu něco dělat - uklízet, vařit, něco řeším a on chodí po bytě, otravuje, projevuje tyhle svoje náladičky. Za normálních okolností, až bych měla to, co potřebuju hotovo, ještě bych se mu věnovala nějakou tou hrou, rozmístila pamlsky po bytě, cvičením atp, aby se unavil. Pak bych chtěla zase něco dělat svýho a on by furt trajdal a otravoval, hledal co může obskočit, když ne mě, tak polštář, když né polštář, tak tady deku, když né deku, tak tvoji mikinu, co sis zapomněla na gauči a tak - to už je dávno "v nervu". Mezi 18 a 20 hodinou dostane večeři. Před spaním jdeme na večerní čůrání a a kolem půl desátý až desátý ulehá ke spánku a je klid.


Tak si říkám, že jsem si vlastně pořídila dítě, co je 8 hodin ve školce a pak ho mám jakoby doma a musím se mu věnovat. :D

že jste o tom neslyšela neznamená, že to neexistuje
tak nechte udělat ten test, tím nic nezkazíte...
ty neuro příznaky na to docela sedí
jinak režim pro psa pecivála, ale nic zase tak moc tragického
co děláte na té procházce ?
přijde mi , že jste nedůsledná až chaotická a vlastní nervozitou přispíváte k jeho "vytáčení" ŘVANÍ není metoda a fakt ničemu nepomůže, jen si pokazíte vztah (jestli nějaký vůbec máte)
a řvát na něj jen proto, že jste ho to nenaučila...

Vidím v tom videu stres a nejistotu, nepochopení z obou stran. Reakce na manipulaci je očividně nelibá (což se ani moc nedivím). Já bych naklikala klidovou dečku - základ a přidání povelu se dá zvládnout za pár dní, výdrž se dá budovat po večerech místo tohoto…

PS S veterinou (Lupus ) a s tréninky bych neotálela…

Hele,já bych ho pro začátek opravdu naučila na tu klec nebo ohrádku. To,že mu mechanicky zabráníte v šílení je určitě lepší,než tenhle kolovrátek,kterej je stejně pokaženej, pes ve stresu a stejně to k ničemu nevede. Víte, že pes začne blbnout po odpolední procházce, super,tak prostě přijdeme domů, zavelím místo, psa odvedu,zavřu,dám mu něco na kousání a fertig. Jednak ho naučíte rituál (ale musíte tak důsledně postupovat každý den), jednak dosáhnete toho,co chcete (aby byl pes na místě), a v důsledku se tam pes naučí odpočívat,protože bude vědět, že zkoušet odcházet a otravovat nemůže. A samozřejmě výhledově mu budete moct nechat otevřené dvířka a pes tam bude chodit sám a bude zvyklý,že tam lehne a spí (jasně,za dlouhou dobu)

morgishka napsal(a):
O tom jsem nikdy neslyšela.. Asi to není příliš časté onemocnění. Jako určitě na něco trpí, ale dle všech mých informací (alespoň těch, které jsem nabývala v době vybírání plemene) by to mělo být poměrně zdravé plemeno.

Ale taky by to mohlo mít, je neklidnej, často když sedí, klepou se mu nohy (poukazovala na to jedna z trenérek, říkala, že by to mohlo bejt nervovýho původu). Nepravidelně mrká, jedním okem napřed občas..

režim:

Ráno jdeme na procházku se vyčůrat, po příchodu domů dostane žrát a jde si většinou lehnout, já jdu pracovat (to je ta lepší část dne s ním). Během dne se různě přesouvá po bytě, moc dlouho nespí na jednom místě, ale alespon "neotravuje".

Odpoledne mezi 15 a 17 hodinou (záleží od práce, počasí, ročního období atd.) jdeme ven, většinu roku býváme venku alespon 1,5 - 2h, většinou nějakej les a tak, víkendy déle, v zimě méně, třeba hodinu max 1,5. Po příchodu domů začne otravovat, já si jdu něco dělat - uklízet, vařit, něco řeším a on chodí po bytě, otravuje, projevuje tyhle svoje náladičky. Za normálních okolností, až bych měla to, co potřebuju hotovo, ještě bych se mu věnovala nějakou tou hrou, rozmístila pamlsky po bytě, cvičením atp, aby se unavil. Pak bych chtěla zase něco dělat svýho a on by furt trajdal a otravoval, hledal co může obskočit, když ne mě, tak polštář, když né polštář, tak tady deku, když né deku, tak tvoji mikinu, co sis zapomněla na gauči a tak - to už je dávno "v nervu". Mezi 18 a 20 hodinou dostane večeři. Před spaním jdeme na večerní čůrání a a kolem půl desátý až desátý ulehá ke spánku a je klid.


Tak si říkám, že jsem si vlastně pořídila dítě, co je 8 hodin ve školce a pak ho mám jakoby doma a musím se mu věnovat. :D

Ohledně těch testů:

https://www.genomia.cz/cz/breed/romagna-water-dog/

https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3890488/muj-pes-je-uchylak-d

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ohledně těch testů:

https://www.genomia.cz/cz/breed/romagna-water-dog/

tak 1500 za jistotu vědět, zda jsem blbej já nebo pes nemocnej se dá dát

lupus4 napsal(a):
tak 1500 za jistotu vědět, zda jsem blbej já nebo pes nemocnej se dá dát

Jistěže. Já nechala u svých psů dělat celej balíček testů, za tu jistotu to stojí a už se to stává u většiny chovatelů standardem.

Jsem to nečetla, moc dlouhé celé...
Ale všimla jsem si jedné věci - povel na místo. Sedí a vrtí ocasem.
Tak to není povel na místo. U nás. To mi je totiž k ničemu.
Na místo posílám psa, aby si šel lehnout a byl v klidu. Odpočívá se.
Pes lehne, nevrtí se, nedívá se na mě zespoda, na nic nečeká.
Jinak ne.
Cvičí se výdrž. Jiný povel třeba. Máme čekej. A to prostě do té doby, než odejdu z domu, nebo vymyslím něco jiného.
Učí se po vteřinách.

Byla tady jedna paní, co měla magorka křížence a vedla cvičák a měla hodně praxe a teorie
s různými plemeny, přesto řešila takový podobný trabl... byly v tom hormony, proved se test a bylo vymalováno, pes šel na kastraci a je v pohodě.

Ale vrtá mi hlavou, proč se pes učí provedení povelu tak, že je ve stresu, což je k ničemu nám oběma.

Přijde mi to nějaké složité celé. Vymyslela bych si jiné pojmenování povelů
a naučila jinak. Toto je a toto není splněný povel.

Rronjabutterfly napsal(a):
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3890488/muj-pes-je-uchylak-d

Hezky, no, koukám, že jsme to radili stejně v 2021, já věděla, že je ten pes povědomý...
Takového trénování, dva roky, to přece není možné,
psa naučím místo správně, i kdybych tam s ním měla ležet a číst mu pohádky.

Pěkné video. Krásný pés :) Zrychlené dýchání, tlapka nahoru a zívání, to je nervní pes, neví, co má dělat,
takže mu ukážu, jak se na místě leží a spinká u pohádky.
To je asi tak celé.

Neříkám, že pes nemůže mít nějaký ten syndrom ...

Připomnělo mi to včerejší ráno v ČT.
Pustila jsem to jen na chvilinku, jen na jeden vstup a ještě necelý.
Mluvili o logopedii. Nedostatek logopedů, jak přibývá dětí
s vadami řeči. Zmiňovala tam "100" možností (vad),
proč tomu tak je. Tolik neurologických problémů=možnost vyšetřovat
ten, ten i ten.
Genetická vyšetření .
Šla mi hlava kolem.
Neslyšela jsem ale: zahoď telefon!
Mluv na to děcko!
Věnuj se mu jak se patří!

Třeba to zmínila v některém předchozím vstupu, nevím.
Myslím si, že to měla zdůrazňovat v každý druhý větě.

"Věnuj se mu jak se patří!

Třeba to zmínila v některém předchozím vstupu, nevím"

Tady je problem ta cast rady "jak se patri" - za 2,5 roku se to nepovedlo.
Tak je asi potreba zacit hledat pomoc nekoho, kdo poradi.
a ne napsat, ze po 1 dni a pri pouziti nekolika rozporuplnych rad najednou, ze uz je to vyznamne lepsi
neni.

Ještě postřeh mimo - Morgishko, jestli se chystáte na nějaké online tréninky, tak si kupte k mobilu malý stativ a natáčejte tak, ať jste tam vidět oba. Všimla jsem si, že to točíte z ruky. Na internetu (veřejně) samozřejmě bezpečnost na prvním místě, ale ten trenér bude na videu potřebovat vidět i Vás.

Rronjabutterfly napsal(a):
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3890488/muj-pes-je-uchylak-d

No já si zrovna říkala, že mi to připomíná jinou diskuzi …..

A teda dovolená, výlet by prospěl. Bez toho řvaní a plácání. Hledáte vědu, kde není. Prostě ho to neumíte naučit. Jeden blbý povel. A je v šíleném prostředí, režimu. Protože to neumíte, tak řvete.
Nikdo mu nevysvětlil, jak se ten povel dělá, řve se na něj celý den, každý po něm chce něco jiného, ale nikdo to neumí říct pořádně,
to video byste si měla pouštět sama sobě hodněkrát za sebou, to je tak vynervený pes,
je mi ho líto.
A se v projevu teď krotím a jdu pryč.

Další postřeh: do stresu a obskakovacího módu se pravidelně dostává v pozdním odpoledni a zároveň jsem tu někde vyčetla, že i když (přes den?) spí, tak jakmile se zadavatelka zvedne nebo se někde něco šustne, tak je pes na nohách. Takový pes ale nespí hlubokým spánkem, neodpočívá. Může být v dlouhodobém stresu i z tohoto důvodu.

Prolítla jsem tu minulou diskuzi, a vypadá to, že posun se moc nestal. Nehledala bych důvody, proč to teď nejde, a začala fakt makat. Taky na tréninky dojíždím (čas na cestování vs. délka lekce 3:1 až 4:1), to je prostě život. Ten pes je v šíleném stresu, a jestli je na tom takhle dlouhodobě, může mu to zkrátit dobu dožití a obecně ho to poškozuje (fyzicky i psychicky). Čím déle budete otálet, tím to bude horší.

A ten režim je pro aktivního psa na prd. Já bych ho úplně překopala. A po jídle a procházce bych zavedla striktní odpočinek, i kdyby to v tomto případě mělo být v kleci - obecně rituály. Začala bych s tím psem makat - učit začátek/konec lekce, a vrhnout se na pozornost, sebekontrolu, klidovou dečku, switch on/switch off. Ale to už se psalo v té minulé diskuzi a po roce (?) jste stále ve stejném bodě… Potřebujete pomoc někoho zkušeného, a potřebujete (hlavně ten pes!) ji okamžitě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hezky, no, koukám, že jsme to radili stejně v 2021, já věděla, že je ten pes povědomý...
Takového trénování, dva roky, to přece není možné,
psa naučím místo správně, i kdybych tam s ním měla ležet a číst mu pohádky.

Pěkné video. Krásný pés :) Zrychlené dýchání, tlapka nahoru a zívání, to je nervní pes, neví, co má dělat,
takže mu ukážu, jak se na místě leží a spinká u pohádky.
To je asi tak celé.

Jste šikovné. Obě. Že si to pamatujete.

Mám 2 roky starýho lagoťáka. Lagotto je určitě aktivní společník, ale rozhodně se nejedná o magora. Je to poměrně specifický plemeno, ne každýmu to prostě sedne. Když byl pes štěně a chtěla jsem, aby si lehnul a odpočíval, zavřela jsem se s ním do pokoje, kde nikdo nebyl, pracovala jsem na počítači a pes konečně odpadnul, kolikrát bylo vidět, jak se mu ulevilo, že má konečně klid. Ale jakmile bych nechala otevřeno a umožnila mu přístup do celýho bytu, tak by si nikdy neodpočinul, protože ho neustále všechno zajímalo a rozptylovalo. Ruku v ruce s tím šlo učení sebekontroly a pozornosti – na tom teda pracujeme pořád. Dneska už stačí psa slovně upozornit, ať si jde hajnout, že jdeme odpočívat, občas na mě významně hledí, jako jestli si to náhodou nerozmyslím, ale pak s sebou práskne na zem a je klid.
Určitě bych upravila ten váš režim, takhle popsaný mi to přijde hrozně málo.

LSD bych se asi úplně nebála, sice to patří mezi doporučené vyšetření, které není povinné k uchovnění, ale všichni chovatelé na to testujou. Ale samozřejmě, pro váš klid, klidně testy udělat nechte.

On celý den spí, během toho, co pracuju a jdu třeba udělat kafe nebo na záchod, tak za mnou nechodí, to dělá večer anebo je zvědavej, když někdo příjde.

Spánek má asi lehčí, obecně v noci, když není v kleci, tak hodně pochoduje, přemisťuje se. Tohle dělá od štěněte. To byl důvod, proč jsem kupovala klec, ve který teď spí. Nevím, jak tvrdě, ale myslím, že si tam odpočine víc, než když má prostor.

Přes den ho tam nezavírám, spí různě na zemi, na pelechu, na dečkách, někdy si vleze do klece.

Ten problém jsem už řešila před rokem jak vidíte, pak to ale na jaře najednou přestalo, z ničeho nic začal bejt v pohodě, takže jsem to přisuzovala pubertě a že z toho konečně vyrostl, jak všichni říkali. Mezi tím jsme chodili na cvičák a pak myslím na takový socializační procházky s trenérkou, tam jsme to ale neřešili, protože už to moc nedělal a spíš se dělala poslušnost..
V létě to začal být opět nervní, začalo to po první bouřce, kdy byl zrovna doma sám. Snažil se asi vyskočit na skříň v chodbě, protože ji celou shodil - ještě to léto před dvěma lety, jak byly ty bouřky (alespoň u nás) skoro každý den, tak zas nějak extra vystreslej z nich nebyl. Den na to jsme jeli na chalupu, kde byl zvyklý a choval se trochu divně, nechtěl žrát. A on té doby se tohle chování tak nějak vrátilo, začal zase naskakovat, byl splašenej, vystresovanej a tak. Říkala jsem si, že to je zas nějaký období a přejde to, ale nepřešlo. A pak jsme chodili na individuální tréninky, kde jsme s ním hodně pracovali, ale všechno se řešilo hrou, učením, unavováním, odměňováním a nikam to nevedlo, takže jsme tam přestali chodit. Pak bylo období, kdy byl víc v pohodě a pak najednou byl zase jak střela pár dní, pak zase víc v pohodě a zase střela a teď se to teda hodně zhoršilo jak jsem byla pryč a vrátila jsem se a najednou se choval tak, jak jsem už popisovala.

Takže no, táhne se to s námi celou dobu a s trenéry jsme to vážně řešila s několika a ty rady nepomáhaly a to už bych se opakovala, co tu zaznělo.

Čímžtopádem s tím psem žiju žejo každej den a chci aby byl ok, protože i já chci bejt ok a fakt jsem to nenechávala být, jak si asi myslíte, jen prostě asi nevím, jak na něj. Je to mnohem složitější povaha, než jsem očekávala.

" a s trenéry jsme to vážně řešila s několika a ty rady nepomáhaly"

njn. jenze ono tohle nema moc jinych reseni.
bud si najdete nekoho, kdo poradi, nebo budete cekat, az z toho pes "vyroste". a to drzim palce.

jako netusim, v kterych vodach hledate "tech mnoho treneru", co vam radilo - ale zatim nechapete ani uplne zaklady z toho, jak se pes uci.

Jsem to nepročítala... ale mě napadlo, jak tam sedí chudák na tom koberečku... lepší by byl úkryt. Na kleci deka nebo boudička. Aspoň.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem to nepročítala... ale mě napadlo, jak tam sedí chudák na tom koberečku... lepší by byl úkryt. Na kleci deka nebo boudička. Aspoň.

Taky se mi to místo odpočinku moc nelíbí. Malina měla období, kdy raději ležela jen na koberečku, v pelíšku jí bylo vedro, ale nyní už leží v pelíšku a je to taky místo, kam jí odkážu, když chci aby odpočívala. Předešlý pes měl dokonce pelíšek pod skříňkou, dělalo to takovou boudičku.
Takže místo a zůstaň a nenechat ho zvednout a odejít. Na něm je vidět, že čeká nějakou akci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem to nepročítala... ale mě napadlo, jak tam sedí chudák na tom koberečku... lepší by byl úkryt. Na kleci deka nebo boudička. Aspoň.

Klec máme, přesně jak píšete přehozenou dečkou. Ale chci ho to naučit normálně na dece, místě, co když ho budu potřebovat poslat na místo někde, kde klec nebudeme mít..?

Jenže do té klece ho můžete pro začátek zavřít,přerušit ten zamotanec,co jste si se psem vytvořili,a on se může naučit odpočívat. Až to budete umět,tak to budete cvičit s otevřenýma dvířkama. A až bude i to fungovat,můžete operovat s dekou,co má v tý kleci,někde v prostoru

morgishka napsal(a):
Klec máme, přesně jak píšete přehozenou dečkou. Ale chci ho to naučit normálně na dece, místě, co když ho budu potřebovat poslat na místo někde, kde klec nebudeme mít..?

Chcete ho to naučit, to je fajn, ale jdete na to ne moc dobře. Hlavně mu nechte udělat ten genetický test, když mrká očima různě, třesou se mu nožičky, a chcete být okej vy i pes a tak dále.

Krom rad, co už tady padly - jak je na tom pes s hračkama? S kostmi? S něčím na okus? Pokud ho to baví, tak bych tam zkusila zakomponovat i to. To žvýkání psa dokáže fakt uklidnit (možná i to tu padlo, jen jsem to prolítla).

Jinak v posledních pár měsících jsem řešila chování feny, která vyšiluje v případě návštěv (z radosti) a nejradši by po nich celou dobu lezla a skákala jim po hlavě, v podstatě se chovala podobně jako váš pes, zkoušela to pořád dokola. Celkově pak ale byla až jako v amoku a nebyla schopná se uklidnit. Byla to práce fakt na týdny, možná měsíce, protože už to měla zažitý, ale povedlo se. A k mému překvapení se to povedlo tak, že ta fena je najednou psychicky úplně vyklidněná i v případě návštěvy, dokáže sebou někde plácnout a normálně odpočívat, spát (což jako dřív v době návštěvy neuměla, a nebo i jo, ale až třeba po hodině pobytu návštěvy), a to jsem fakt ani nečekala, že by se povedlo až tak.

Ale, právě při tomhle nácviku jsem pochopila, jak strašně důležitá je důslednost a klid. Prostě nepolevit, nebouchnout, jet si to svoje pořád dokola, ale pořád v klidu, sice důrazně, ale ne v nervech. Jedna malá nedůslednost, jedno malé bouchnutí, a byly jsme o x kroků zpátky... A nejde to ani nějak obalamutit, musíte být v klidu doopravdy . A tady možná bude ten problém, že už v té situaci v klidu být nedokážete (což jako se není čemu divit), a v tom případě už asi fakt bude lepší tomu psovi zabránit mechanicky, aby se k vám vůbec dostal.

Jo, a ještě nám hodně pomohly rituály - pokaždé když přijela návštěva, tak to probíhalo na chlup stejně, že už pak fena přesně dopředu věděla co bude ( a hlavně co nebude ) ,ale to už tu tuším taky někdo radil.

Jen k zamyšlení - píšete, že když pracujete, tak pes funguje normálně, někde polehává, spí. Proč v tomhle případě funguje, a navečer, když máte čas tak nefunguje? Možná ví, že když pracujete, tak jste nekompromisní a věnovat se mu nebudete?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" a s trenéry jsme to vážně řešila s několika a ty rady nepomáhaly"

njn. jenze ono tohle nema moc jinych reseni.
bud si najdete nekoho, kdo poradi, nebo budete cekat, az z toho pes "vyroste". a to drzim palce.

jako netusim, v kterych vodach hledate "tech mnoho treneru", co vam radilo - ale zatim nechapete ani uplne zaklady z toho, jak se pes uci.

Spousta trenérů neumí poradit pomalu ani s výcvikem sedni. Prošla jsem si pár cvičáky a většina trenérů tam, co jsem se setkala nedokázala odpovědět na nic. Na podobné dotazy, co se psem, který takhle úchylačí, tak bylo lidem řečeno, že si měli pořídit fenu.

Takže bohužel no...

Ale ano je spousta dobrých zkušených trenérů, ale věřím, že pro běžného člověka je to hodně těžké to rozlišit. Dneska sám sebe prohlásí za trenéra kde kdo, i když nic neumí.

"Dneska sám sebe prohlásí za trenéra kde kdo, i když nic neumí"

tak v "mem" svete za trenera mluvi - vysledky.
a zrovna ty jsou u psu dost hmatatelne, meritelne - neni to jen o pocitu.

me neprijde normalni, ze nekolik treneru - a nic se nestalo...
bud hleda porad ve stejne spatne skupine - nebo neni chyba jen na stane treneru.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Dneska sám sebe prohlásí za trenéra kde kdo, i když nic neumí"

tak v "mem" svete za trenera mluvi - vysledky.
a zrovna ty jsou u psu dost hmatatelne, meritelne - neni to jen o pocitu.

me neprijde normalni, ze nekolik treneru - a nic se nestalo...
bud hleda porad ve stejne spatne skupine - nebo neni chyba jen na stane treneru.

Mám to stejné u koní. Vidím výsledky - konkrétního trenéra i jeho svěřenců.

Co mám zkušenost od známých, tak většina (když už někam šla) chodila na tréninky k trenérům v co nejbližší vzdálenosti od bydliště a když to nevyšlo tak = vyhozené peníze a dalšího trenéra už nesháněli. Případně vybrali levnější variantu a když to nešlo, tak dál taky nic.

njn. mozna to presne takhle je i v pripade tazatelky...
ale pak si nemuze stezovat, ze pes porad nic neumi a ze treneri nefunguji.

Hele, o kvalitě některých trenérů (nebo spíš mnohých) mám své pochybnosti. Na druhou stranu, polovina lidí neumí poslouchat nebo si stejně věci dělají po svém. Já nejsem výcvikář, ale pár lidí mi jezdí, a pomáhám jim s výcvikem základů a přípravou na vlohy,lovecké zkoušky. A s některými je to opravdu očistec. Něco vysvětlíme,člověk to zopakuje,vypadá,že chápe, příště přijede a dělá to úplně jinak. Proč? Něco viděl na netu. Nebo čuba,co si z majitelky dělá dobrý den. Rozkaz zněl jasně,nonstop stopovačka. Jasný,chápu. A pak mi vykládá,jak čubu dvě hodiny někde naháněla. Proč neměla stopovačku? My šly jen na chvíli...

janaa napsal(a):
Hele, o kvalitě některých trenérů (nebo spíš mnohých) mám své pochybnosti. Na druhou stranu, polovina lidí neumí poslouchat nebo si stejně věci dělají po svém. Já nejsem výcvikář, ale pár lidí mi jezdí, a pomáhám jim s výcvikem základů a přípravou na vlohy,lovecké zkoušky. A s některými je to opravdu očistec. Něco vysvětlíme,člověk to zopakuje,vypadá,že chápe, příště přijede a dělá to úplně jinak. Proč? Něco viděl na netu. Nebo čuba,co si z majitelky dělá dobrý den. Rozkaz zněl jasně,nonstop stopovačka. Jasný,chápu. A pak mi vykládá,jak čubu dvě hodiny někde naháněla. Proč neměla stopovačku? My šly jen na chvíli...

S tím souhlasím. Taky hodně záleží, jestli ti dva komunikují stejným způsobem, jestli to dokáže dotyčný od druhého pochopit, jestli to dokáže dodržovat.

Často může pomoci více méně zkušený člověk, protože s dotyčným to umí vykomunikovat a prodat mu to. Co si budeme v trenérství je to hodně důležitá vlastnost umět pracovat s lidmi. A obecně si prostě všichni lidé nerozumí. Kdyby ano, tak by ubyla spousta problémů. :)

Mně se třeba líbí, jak Šusta píše knihy. Dokážu to od něj pochopit, pobrat, přijde mi, že mu rozumím. Jeho rady už jen z knihy měly obrovský efekt. No a znám xy lidí, kteří mu nerozumí, je pro ně nesrozumitelný. Když se snaží něco aplikovat, tak to dělají blbě, takže jim to nefunguje...

Ale prostě věřím, že obyčejný člověk si najde cvičák, začne na něj chodit. Narazí na člověka, který mu řekne, že s jeho problémem nejde nic dělat, tak jde na další cvičák a když se mu dostane stejné "rady" tak to vzdá.

Jsou různé metody tréninků a výcviku a důležité je, aby tomu dotyčný věřil a byl schopný trenéra následovat. Což se dělá blbě, když mám o trenérovi nějaké vnitřní pochybnosti a nesouhlasím s jeho postupy, ALE zároveň si říkám, že je odborník, tak to tak MUSÍM dělat. Výsledek je zamotanec, nesouvislý spletitec pro všechny zúčastněné.
A to je ono s tím youtube, ono proč hledal rady na youtube? Protože s dotyčným názorem nesouhlasil či to nepochopil, ale nedokázal to říct nahlas, protože autorita či mu to dotyčný ani nedovolil. Nejlepší by bylo kdyby to lidé dokázali říct a společně to probrat a dotyčné potom přesměrovat někam, kde si budou navzájem rozumět. Ale to jde blbě, když mlčí a nic neřeknou, že... Pak je to jen ztráta času pro všechny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Dneska sám sebe prohlásí za trenéra kde kdo, i když nic neumí"

tak v "mem" svete za trenera mluvi - vysledky.
a zrovna ty jsou u psu dost hmatatelne, meritelne - neni to jen o pocitu.

me neprijde normalni, ze nekolik treneru - a nic se nestalo...
bud hleda porad ve stejne spatne skupine - nebo neni chyba jen na stane treneru.

No ale jaký výsledky? Za pár lidí tady v republice mluví výsledky veřejně, ale jinak na těch stovkách cvičáků? Mám tu v okolí několik cvičáků, neznám ty trenéry, neznám nikoho kdo by tam chodil, vybrala jsem si jeden cvičák random a nic moc. Jsem v tom laik asi jako většina lidí a tipuju, že ty běžný cvičáky fungujou stejně.

Ad výsledky - když si chci vybrat slušného trenéra na koně, tak jdu prostě po recenzích. Podívám se na něj, jak trénuje jiné lidi, jestli mi to dává smysl, když je šance, podívám se, jak fungují jeho koně pod ním. Tak nějak bych si to představovala i u psa. Poptat se lidí, co se o tom kterém výcvikáři říká, klidně na nějaké té fejsbůkové místní skupině pejskařů (zajít se na něj zeptat klidně do místního útulku...), najít si, zda má nějaká videa na YT nebo jinde, zajdu se podívat k němu na cvičák, klidně přes plot nebo se domluvím, že tam budu chodit chvíli očumovat, každý normální výcvikář by měl snad zvládnout spořádané diváctvo. Takhle jich můžu obejít pár, co mám dostupné a vybrat toho, co se mi bude jevit nejlépe.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad výsledky - když si chci vybrat slušného trenéra na koně, tak jdu prostě po recenzích. Podívám se na něj, jak trénuje jiné lidi, jestli mi to dává smysl, když je šance, podívám se, jak fungují jeho koně pod ním. Tak nějak bych si to představovala i u psa. Poptat se lidí, co se o tom kterém výcvikáři říká, klidně na nějaké té fejsbůkové místní skupině pejskařů (zajít se na něj zeptat klidně do místního útulku...), najít si, zda má nějaká videa na YT nebo jinde, zajdu se podívat k němu na cvičák, klidně přes plot nebo se domluvím, že tam budu chodit chvíli očumovat, každý normální výcvikář by měl snad zvládnout spořádané diváctvo. Takhle jich můžu obejít pár, co mám dostupné a vybrat toho, co se mi bude jevit nejlépe.

Tak nějak jsem to myslela. Dívám se, hodnotím - pocitově, líbí, nelíbí.

Třeba tam, kam chodím s dětmi občas na praxi, bych soukromě nešla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad výsledky - když si chci vybrat slušného trenéra na koně, tak jdu prostě po recenzích. Podívám se na něj, jak trénuje jiné lidi, jestli mi to dává smysl, když je šance, podívám se, jak fungují jeho koně pod ním. Tak nějak bych si to představovala i u psa. Poptat se lidí, co se o tom kterém výcvikáři říká, klidně na nějaké té fejsbůkové místní skupině pejskařů (zajít se na něj zeptat klidně do místního útulku...), najít si, zda má nějaká videa na YT nebo jinde, zajdu se podívat k němu na cvičák, klidně přes plot nebo se domluvím, že tam budu chodit chvíli očumovat, každý normální výcvikář by měl snad zvládnout spořádané diváctvo. Takhle jich můžu obejít pár, co mám dostupné a vybrat toho, co se mi bude jevit nejlépe.

Mnou navštívené cvičáky, vybrané dle recenzí na internetu, byly na nic.
Jít se dívat přes plot je určitě lepší nápad, nicméně úplný začátečník toho stejně moc nepozná.
Já už na cvičáky nevěřím, spíš na konkrétní osoby, které buď znám osobně anebo mi je doporučují lidi, kterým věřím. Problém je, že tihle odborníci dost často bydlí daleko anebo mají neustále plné tréninky, protože k nim chtějí všichni :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mnou navštívené cvičáky, vybrané dle recenzí na internetu, byly na nic.
Jít se dívat přes plot je určitě lepší nápad, nicméně úplný začátečník toho stejně moc nepozná.
Já už na cvičáky nevěřím, spíš na konkrétní osoby, které buď znám osobně anebo mi je doporučují lidi, kterým věřím. Problém je, že tihle odborníci dost často bydlí daleko anebo mají neustále plné tréninky, protože k nim chtějí všichni :)

Ale i ten úplný začátečník může dát na svůj pocit a intuici. Viz výše. Si myslím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale i ten úplný začátečník může dát na svůj pocit a intuici. Viz výše. Si myslím.

Já si na intuici uměla vybrat nejlepšího psa, ale cvičák ne To až po čase, když jsem toho viděla víc a některé věci mi furt nedávaly smysl nebo jsem se dočetla něco na internetu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ad výsledky - když si chci vybrat slušného trenéra na koně, tak jdu prostě po recenzích. Podívám se na něj, jak trénuje jiné lidi, jestli mi to dává smysl, když je šance, podívám se, jak fungují jeho koně pod ním. Tak nějak bych si to představovala i u psa. Poptat se lidí, co se o tom kterém výcvikáři říká, klidně na nějaké té fejsbůkové místní skupině pejskařů (zajít se na něj zeptat klidně do místního útulku...), najít si, zda má nějaká videa na YT nebo jinde, zajdu se podívat k němu na cvičák, klidně přes plot nebo se domluvím, že tam budu chodit chvíli očumovat, každý normální výcvikář by měl snad zvládnout spořádané diváctvo. Takhle jich můžu obejít pár, co mám dostupné a vybrat toho, co se mi bude jevit nejlépe.

Ale to jste úplně mimo realitu maloměsta, nikoho koho bych se mohla poptat neznám, žádná FB skupina pejskařů neexistuje, útulek nemáme, některý cvičáky nemají ani web a když už jo, je tam tak max telefonní číslo, recenze nikde nejsou, s tím se nikdo neobtěžuje. Asi tak fakt jedině jít očumovat, ale z toho já taky jako laik moc nepoznám, tak jasně, kdyby tam někdo vyvěšoval psa na obojku, tak je to jasný, ale jinak fakt nejsem schopná posoudit jak přínosný to celkově je.

assil napsal(a):
Ale to jste úplně mimo realitu maloměsta, nikoho koho bych se mohla poptat neznám, žádná FB skupina pejskařů neexistuje, útulek nemáme, některý cvičáky nemají ani web a když už jo, je tam tak max telefonní číslo, recenze nikde nejsou, s tím se nikdo neobtěžuje. Asi tak fakt jedině jít očumovat, ale z toho já taky jako laik moc nepoznám, tak jasně, kdyby tam někdo vyvěšoval psa na obojku, tak je to jasný, ale jinak fakt nejsem schopná posoudit jak přínosný to celkově je.

Jo a ještě ono ani to očumování nemusí být k něčemu neb třeba na tom random cvičáku, co jsem vybrala se tam trenéři na lekce střídali a celkově byli asi 3 nebo 4, takže očumováním jednoho se toho člověk moc nedozví.

Zadavatelka ale řešila individuály (“pozitivkáře”?), ne klasickou docházku na ZKO cvičák. Nebo se pletu?
Ta trenérská komunita “pozitivkářů” (čímž myslím primárně ty zkušené) zase není tak velká, aby se nedalo sehnat info, recenze atd. i od lidí, kteří mají nějaký vhled do problematiky.

"Cetla jsem Sustu, cetla jsem milion knizek a milion kurzu (vc. susty) a spoustu veci jsem samozrejme nasledovala, nicmene tech informaci je tolik pro vychovu a vycvik psa, ze zkratka se neda pojmout u prvniho psa asi vsechno hned no. :/"

Místo naučení se nejjednoduššího základu - nějaký důležitý povel vysvětlit psovi, odměnit až po splnění (neřeším ostatní techniky, prostě jeden blbý základ) -
hromady odborných termitů, do kterých se akorát zamotává, naprosto k ničemu,
guláš, dva roky v tahu,
pes neumí zůstaň.

Asi k tomu nemam dal moc co rici, no...
Nekdo hleda trenery, co "pomahaji" , jini zase trenery, co pomuzou.
drzim se te druhe varianty a vychazi mi to

janaa napsal(a):
Jenže do té klece ho můžete pro začátek zavřít,přerušit ten zamotanec,co jste si se psem vytvořili,a on se může naučit odpočívat. Až to budete umět,tak to budete cvičit s otevřenýma dvířkama. A až bude i to fungovat,můžete operovat s dekou,co má v tý kleci,někde v prostoru

Však jak jsem psala výše, v kleci se uklidní, ale klec nenosím úplně v kabelce, že.

morgishka napsal(a):
Však jak jsem psala výše, v kleci se uklidní, ale klec nenosím úplně v kabelce, že.

Chyba.

marcelaamax napsal(a):
Krom rad, co už tady padly - jak je na tom pes s hračkama? S kostmi? S něčím na okus? Pokud ho to baví, tak bych tam zkusila zakomponovat i to. To žvýkání psa dokáže fakt uklidnit (možná i to tu padlo, jen jsem to prolítla).

Jinak v posledních pár měsících jsem řešila chování feny, která vyšiluje v případě návštěv (z radosti) a nejradši by po nich celou dobu lezla a skákala jim po hlavě, v podstatě se chovala podobně jako váš pes, zkoušela to pořád dokola. Celkově pak ale byla až jako v amoku a nebyla schopná se uklidnit. Byla to práce fakt na týdny, možná měsíce, protože už to měla zažitý, ale povedlo se. A k mému překvapení se to povedlo tak, že ta fena je najednou psychicky úplně vyklidněná i v případě návštěvy, dokáže sebou někde plácnout a normálně odpočívat, spát (což jako dřív v době návštěvy neuměla, a nebo i jo, ale až třeba po hodině pobytu návštěvy), a to jsem fakt ani nečekala, že by se povedlo až tak.

Ale, právě při tomhle nácviku jsem pochopila, jak strašně důležitá je důslednost a klid. Prostě nepolevit, nebouchnout, jet si to svoje pořád dokola, ale pořád v klidu, sice důrazně, ale ne v nervech. Jedna malá nedůslednost, jedno malé bouchnutí, a byly jsme o x kroků zpátky... A nejde to ani nějak obalamutit, musíte být v klidu doopravdy . A tady možná bude ten problém, že už v té situaci v klidu být nedokážete (což jako se není čemu divit), a v tom případě už asi fakt bude lepší tomu psovi zabránit mechanicky, aby se k vám vůbec dostal.

Jo, a ještě nám hodně pomohly rituály - pokaždé když přijela návštěva, tak to probíhalo na chlup stejně, že už pak fena přesně dopředu věděla co bude ( a hlavně co nebude ) ,ale to už tu tuším taky někdo radil.

Jen k zamyšlení - píšete, že když pracujete, tak pes funguje normálně, někde polehává, spí. Proč v tomhle případě funguje, a navečer, když máte čas tak nefunguje? Možná ví, že když pracujete, tak jste nekompromisní a věnovat se mu nebudete?

Hračky bere, chce primárně házet anebo se přetahovat. Nechci mu moc dávat takové ty žvejkačky z buvolí kůže příjde mi, že potom má zácpu, alternativa v podobě takových těch měkkých dřívek z olivového dřeva nebo z čeho to je anebo paroží ho moc nebaví, zkusila jsme to paroží i vykoupat ve vývaru a moc to nepomohlo. Třeba nějaký prasečí ucho jako sežere, ale to má hned v sobě. Dávám mu spíš kong anebo licky matku, to funguje asi nejlépe.

Ve finále někdy pracuju i večer, ale to už mu je jedno že pracuju. Já mám spíš pocit, že má v sobě ty hodiny a prostě přes den a v noci spí a večer je aktivní. Když si sednu k PC večer, neznamená to, že bude odpočívat, taky otravuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Dneska sám sebe prohlásí za trenéra kde kdo, i když nic neumí"

tak v "mem" svete za trenera mluvi - vysledky.
a zrovna ty jsou u psu dost hmatatelne, meritelne - neni to jen o pocitu.

me neprijde normalni, ze nekolik treneru - a nic se nestalo...
bud hleda porad ve stejne spatne skupine - nebo neni chyba jen na stane treneru.

Tak ono se něco stalo, ve spoustě věcech jsme se posunuli, něco jsme se naučili. Ale s tímhle konkrétním problémem, ač jsem na to s některými trénovala různými způsoby, se toho moc nestalo. Ale kdybych nechodila nikam, tak je to bezpochyby ještě horší. A jak má člověk z lidu, kterej má prvního psa zjistit jak kvalitní je kterej trenér, to bych ráda věděla. Třeba na pardubicku, kde jsem donedávna bydlela byl jeden, kterej měl dobrá hodnocení, takže asi i dobré výsledky a když jsem se s nim potkala a ukazoval mi jak cvičí psiska aby netahaly na vodítku a sice že jim za to škube, že pes odletěl dva metry daleko, tak jsem odešla. Ale to je už doně bijící do očí, jak já mám třeba s půlročním štěnětem poznat, že když mi trenér řekne ať ho na pelechu furt prokrmuju, tak že to není správná cesta, protože pes poslanej na místo pak jen čeká, kdy něco dostane? To se omlouvám, ale to se opravdu nedá poznat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
njn. mozna to presne takhle je i v pripade tazatelky...
ale pak si nemuze stezovat, ze pes porad nic neumi a ze treneri nefunguji.

No věřte mi, že na trenérech jsem fakt nešetřila, respektive, cena mi byla nějak jedno, ale ano, hledala jsem v kraji bydliště, třeba takovejch 130 km do Prahy jezdit se psem nechci, z auta je vystresovanej a to mi nedává smysl, přijet na trénink s vystresovaným psem po hodině a pul v autě a pak s ním jet ještě hodinu a půl domů... To je úlet

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelka ale řešila individuály (“pozitivkáře”?), ne klasickou docházku na ZKO cvičák. Nebo se pletu?
Ta trenérská komunita “pozitivkářů” (čímž myslím primárně ty zkušené) zase není tak velká, aby se nedalo sehnat info, recenze atd. i od lidí, kteří mají nějaký vhled do problematiky.

Chodila jsem i na cvičáky a i na individuály. Cvičáky ale opravdu JEN cvičí - povely. Moc neporadí s výchovou, přístupem, nenaučí komunikovat majitele se psem, každej pes je jinej a ten trenér by podle mě měl snadno psa prokouknout a pochopit jeho styl komunikace a vysvětlit to majiteli. Na cvičácích tohle vůbec neřešej, nemaj na to čas, je tam hodně psů najednou. Individuály byly lepší, s různejma věcma pomohli a vysvětlili, ale s tím jak se přetočí rychle a jak tomu předcházet třeba nepomohl nikdo a to si nemyslím, že jsou špatní trenéři, mají dobré recenze.

Nemyslím si ale, že ti individuálové byli vyloženě jen pozitivkáři, spíš ty techniky kombinovali.

"že když mi trenér řekne ať ho na pelechu furt prokrmuju, tak že to není správná cesta,"
je to správná cesta

"protože pes poslanej na místo pak jen čeká, kdy něco dostane?"
nedocvičeno
špatně cvičeno

https://www.facebook.com/watch/?v=154282359156737

Nicméně, abych dala nějaký update, pro případné zvědavce, kteří si to jednou budou číst a třeba budou mít podobný problém.

Nejvíc pomáhá si psa nevšímat a to úplně nevšímat několik dní vkuse. Žádný hračky, lítání, balón, kokina, nic. Několik dní a je klidnější, po procházce nelítá, neblázní, někde si lehne a čeká a čeká a čeká a čeká až se jde spát. Poslední dny zařazuju do programu nějaké méně náročné aktivity, čichání, lízačky, discovering, taky jsme se vrátila po delší době k těm hrám od Dostálový a tak. Střídám to, každý den jen jedna. Když skončíme, udělám ukončovací gesto a chvíli ještě chodí jak piraňa ale pak si jde lehnout anebo jen sedí a čumí na mě. Minimálně už nechytá ty záchvaty, což beru jako úspěch. Venku stále ještě zezadu naskočí, mám ho ale pořád na stopovačce, takže už to není, naskočim a zdrhnu a lítám v osmičkách jak magor, ale naskočim - konec srandy. Dělá to o trochu méně. Doma už ani nevyštěkává pozornost, neskáče, protože jsem ho vždycky zavřela do klece.

V zásadě čím míň si ho všímám a čím míň toho dělá, tím je víc vklidu. Takže problém byl v tom, že jsem v dobré víře snažila psa zabavit, aby byl unavenej a měl dostatečné množství podnětů jak fyzických tak psychických, ale opak je pravdou. NUTNO PODOTKNOUT, ŽE TOHLE MI NEŘEKLI NA ŽÁDNÝM CVIČÁKU ANI ŽÁDNÝ TRENÉR. Takže tohle prostě pro trenéry není řešení problémů - paninko, psa si nevšímejte a bude dobrej.

Příští tejden se stěhuju, takže uvidím, co s ním udělá změna prostředí, jestli tam budou nějaký stresíky a přetáčky, ale snad to bude ok.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"že když mi trenér řekne ať ho na pelechu furt prokrmuju, tak že to není správná cesta,"
je to správná cesta

"protože pes poslanej na místo pak jen čeká, kdy něco dostane?"
nedocvičeno
špatně cvičeno

https://www.facebook.com/watch/?v=154282359156737

Joa přesně podle tohoto videa jsme to trénovali ;-) Doporučeno jako návod na doma. Tak asi každej lagoták je jinej no.

Tak to jste udělali velkej pokrok!
Gratuluju:)!

Tam přece nejíme večeři.
Proč by nemohl pes čekat, že dostane pamlsek, no a co, za splnění, Megy dostává pořád odměny a to jí bude devět :-) ale jednu a jdu pracovat.
Ten popis jste asi nečetla?
Dám hooodně velkou odměnu a pak dávám menší a menší a pak už jen pochvala
a nakonec nic, tak na co by ten pes čekal?

Hodně pamlsků na začátku se dává primárně proto, aby ta deka (pelíšek) získala silný (pozitivní) emoční náboj. (To je také důvod, proč se nepodávají pamlsky z ruky, ale pokládají se na tu deku.)

“Tak asi každej lagoták je jinej no.”
Vy spíš nerozumíte tomu, proč se jednotlivé kroky dělají a jak se tady pracuje s kritérii.

assil napsal(a):
Ale to jste úplně mimo realitu maloměsta, nikoho koho bych se mohla poptat neznám, žádná FB skupina pejskařů neexistuje, útulek nemáme, některý cvičáky nemají ani web a když už jo, je tam tak max telefonní číslo, recenze nikde nejsou, s tím se nikdo neobtěžuje. Asi tak fakt jedině jít očumovat, ale z toho já taky jako laik moc nepoznám, tak jasně, kdyby tam někdo vyvěšoval psa na obojku, tak je to jasný, ale jinak fakt nejsem schopná posoudit jak přínosný to celkově je.

No dyk se můžete zeptat TŘEBA TADY. Tomuhle tady říkám "skupina na internetu" (rovná se fejsbůková skupina) :-)
Prostě grupy lidí, kteří o tom něco vědí. Klidně chovatele svého psa. Klidně chovky nějakého podobného psa. Na závodech. Na výstavě. Termíny už na netu k dohledání jsou. Internet je úža věc, ale chápu, ne každý umí hledat....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No dyk se můžete zeptat TŘEBA TADY. Tomuhle tady říkám "skupina na internetu" (rovná se fejsbůková skupina) :-)
Prostě grupy lidí, kteří o tom něco vědí. Klidně chovatele svého psa. Klidně chovky nějakého podobného psa. Na závodech. Na výstavě. Termíny už na netu k dohledání jsou. Internet je úža věc, ale chápu, ne každý umí hledat....

No tady to je asi jediný psí pokec na internetu mimo FB.
Já naštěstí nic nehledám, ale tipuju, že obyč člověk, ne zapálený pejskař, nepojede na závody ani na výstavy, může mít křížence bez chovky, nebo co poradí chovatel z druhého konce republiky. To prostě jen chápu, že pro spoustu lidí je to složitý. Ve větších městech, kde je xx cvičáků, škol a trenérů, je to mnohem jednodušší.

Já jsem zrovna hodně hodně na vesnici. A kdybych hledala trenéra na psa, tak zrovna já bych byla ten lajk, který by do značné míry nevěděl, kde. Máme tu na vsi cvičírnu služebních psů, a tím to končí. Dál bych fakt mohla leda kontaktovat kamarádky se psama nebo ty útulky po okolí. Ale neumím si představit, že bych nenašla.

No a taky vím, že bych se mohla zeptat tady :-)

A taky mám výhodu, že umím anglicky, takže si klidně můžu na jůtůb nebo na netu hledat návody v AJ.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem zrovna hodně hodně na vesnici. A kdybych hledala trenéra na psa, tak zrovna já bych byla ten lajk, který by do značné míry nevěděl, kde. Máme tu na vsi cvičírnu služebních psů, a tím to končí. Dál bych fakt mohla leda kontaktovat kamarádky se psama nebo ty útulky po okolí. Ale neumím si představit, že bych nenašla.

No a taky vím, že bych se mohla zeptat tady :-)

A taky mám výhodu, že umím anglicky, takže si klidně můžu na jůtůb nebo na netu hledat návody v AJ.

Já myslím, že kdokoliv je tady, není už úplný laik.

jůtůb má české titulky a prohlížeč přeloží cokoli na dvě kliknutí...
někdy mi připadá, že čím víc se v tom člověk hrabe, tím víc zblbnutý je
a stejně by potřeboval vedení, aby věděl, co vlastně čte, na co kouká, každý to neřekne, akorát dělá chytrýho
pro někoho je i toto zbytečné, prostě to nepochopí, je chytrý na něco jiného zas
a pak mě občas rozesměje někdo, kdo mi říká, jak jedou jen pozitivku a zná všecky odborný termíny a jimi ke mně mluví a psék na něj drbe a roky to řeší, no prostě
není to jednoduchý :-)

" jak jedou jen pozitivku a zná všecky odborný termíny a jimi ke mně mluví a psék na něj drbe a roky to řeší"

tohle je napr. jeden z ukazatelu, jak poznat normalniho cvicitele/trenera...
podivejte se na jeho psa, jak se chova - ne co vam o nem vypravi clovek.
protoze zvirata nelzou

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" jak jedou jen pozitivku a zná všecky odborný termíny a jimi ke mně mluví a psék na něj drbe a roky to řeší"

tohle je napr. jeden z ukazatelu, jak poznat normalniho cvicitele/trenera...
podivejte se na jeho psa, jak se chova - ne co vam o nem vypravi clovek.
protoze zvirata nelzou

Nelžou.

Ale kolik zdejších přispěvatelů dokáže přečíst svého psa? Natož psa někoho jiného?

Je to prostě složitý, no.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nelžou.

Ale kolik zdejších přispěvatelů dokáže přečíst svého psa? Natož psa někoho jiného?

Je to prostě složitý, no.

Vy nepoznate, jestli je pes v pohode nebo ne?
Vsak na to staci trochu empatie - a zakladni projevy vidi i slepy

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy nepoznate, jestli je pes v pohode nebo ne?
Vsak na to staci trochu empatie - a zakladni projevy vidi i slepy

No, nevidí, tomu věřte.

Dokladem budiž x děcek pokousaných v přímém přenosu, protože přece pes byl v pohodě.

Pes zívá = je ospalý :-)

Svého psa znám samozřejmě dobře, ale cizí vždy záhadně poslouchá víc než můj :-) jako že ten cizí se mnou nediskutuje... a když zavolám "meeegyyyy", tak přiběhne ten cizí pes :D co se jmenuje Jack.
Asi su děsivá

Megí, rozumnej pes ví, že cizí pejskař má vždy lepší pamlsky
Já na psovi poznala, že není v pohodě, ale profíci to neřešili a místo toho padali úžasem, jak chodí hezky po kladině. Tak jim přece nebudu kecat do jejich práce, když mám úplně prvního psa a teprva pár týdnů... Jako po docela krátký době jsem to zkusila o dům dál, ale ... a o sedm cvičáků později ...
Dneska už vím, za kým bych šla, a říkám si, jestli jsem měla šanci to vědět tehdy a pes mohl mít lepší život

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
" jak jedou jen pozitivku a zná všecky odborný termíny a jimi ke mně mluví a psék na něj drbe a roky to řeší"

tohle je napr. jeden z ukazatelu, jak poznat normalniho cvicitele/trenera...
podivejte se na jeho psa, jak se chova - ne co vam o nem vypravi clovek.
protoze zvirata nelzou

Přesně!!! Ukázaná platí:)!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pes zívá = je ospalý :-)

Svého psa znám samozřejmě dobře, ale cizí vždy záhadně poslouchá víc než můj :-) jako že ten cizí se mnou nediskutuje... a když zavolám "meeegyyyy", tak přiběhne ten cizí pes :D co se jmenuje Jack.
Asi su děsivá

Právě naopak:))
Asi máte ten často zmiňovaný dar" napojit se na psa".
Zní to trochu ezotericky, ale je to jenom schopnosti psa vnímat a chovat se tak, aby člověku rozuměl.
Něco se dá naučit, něco je , myslím, vrozený, prostě talent.
Na zadavatelce se mi líbí, že si tady něco z diskuze vybrala, vyzkoušela co funguje, a podařilo se jí najít cestu, jak se psem líp vycházet.
.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy nepoznate, jestli je pes v pohode nebo ne?
Vsak na to staci trochu empatie - a zakladni projevy vidi i slepy

Já ano, mám nakoukané i koně a kočky. Ale spousta jiných ne.

Ještě taková filozofická úvaha..:)
Někdy lidé říkají, že si rozumí víc se zvířaty, než s lidmi.
Tomu nevěřím.
Kdo neumí být empatický k lidem, nebývá skutečně empatický ke zvířatům.
Kdo se nenaučí jazyk vlastního kmene, těžko pochopí jazyk jiného druhu.
Co si o tom myslíte ?

Někdy lidé říkají, že si rozumí víc se zvířaty, než s lidmi.

opravil bych na jsou raději se zvířaty než ... PLATÍ

Kdo neumí být empatický k lidem, nebývá skutečně empatický ke zvířatům.

hovadina (za mne)

následně totéž

Co si o tom myslíte ?

že nemáte co na práci (už umíte naše dravce ? )
vezměte psa a běžte do lesa

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, nevidí, tomu věřte.

je tady v tematu video - dotaz -sla byste pro radu k tou cloveku, co ne nem cvici, kdyby to nabizel?
to je oc tu bezi a ne o pokousanych detech, co se po psovi vali na pelechu...

Doron napsal(a):
Ještě taková filozofická úvaha..:)
Někdy lidé říkají, že si rozumí víc se zvířaty, než s lidmi.
Tomu nevěřím.
Kdo neumí být empatický k lidem, nebývá skutečně empatický ke zvířatům.
Kdo se nenaučí jazyk vlastního kmene, těžko pochopí jazyk jiného druhu.
Co si o tom myslíte ?

empatie prichazi s vekem, myslim si.

casem clovek nema rad stres, chce klid a pohodu -a je na to citlivy i ve svem okoli. A je vlastne jedno, jestli mezi lidmi nebo u zvirat.

nemám pamlsky ani talent :-)
a leje jak z titanicu, rozhodně nikam nejdu
říkal můj pes, já mu rozumím
je stejně na hlavu jako já
musíte si vybrat psa, co je jako vy
moc si nerozumím s ovčáky
nemám si s nimi o čem povídat
mám ráda hranaté hlavy
a přijdou mi strašně chytří a vtipní a hezky se dají ovládat
ale lidé od jiných psů říkají, že jsou pro ně nečitelní

a já si tak přemýšlím, kolik psů výcvikářů, se kterými jsem měla co do činění, znám
žádného.....

edit: jo, znám jedné ženy
na výcvik bych k ní nešla
její psi jsou v pohodě

Doron napsal(a):
Ještě taková filozofická úvaha..:)
Někdy lidé říkají, že si rozumí víc se zvířaty, než s lidmi.
Tomu nevěřím.
Kdo neumí být empatický k lidem, nebývá skutečně empatický ke zvířatům.
Kdo se nenaučí jazyk vlastního kmene, těžko pochopí jazyk jiného druhu.
Co si o tom myslíte ?

Nemyslím, že je to jenom o empatii.

Za mě jsou lidi, kteří si opravdu lépe rozumí se zvířaty než s příslušníky vlastního druhu. Právě proto, že ta nelžou.

Doron napsal(a):
Ještě taková filozofická úvaha..:)
Někdy lidé říkají, že si rozumí víc se zvířaty, než s lidmi.
Tomu nevěřím.
Kdo neumí být empatický k lidem, nebývá skutečně empatický ke zvířatům.
Kdo se nenaučí jazyk vlastního kmene, těžko pochopí jazyk jiného druhu.
Co si o tom myslíte ?

Zvíře jako náhražka ....

rapotacka11 napsal(a):
Zvíře jako náhražka ....

Hmm, zajímavý nápad...a asi ano, jsou lidi, co mají zvíře jako náhražku...za lidi...
Včera jsem se dívala na ta otřesná videa na YT někde z asijských zemí - kde lidi zabíjejí matky makaků (a jiných opic), pak vezmou třeba novorozené mládě, oblečou je do dupaček, dají plínky, krmí z flašky! Jenže tohle je fakt nechutná věc!!! Ti lidi to dělají pro peníze za reklamy ve svých videích...a bohužel jsem včera opakovaně narazila i na videa, kde lidi ta mláďata vysloveně mučili, zdrogovávali je, nutí je chodit vzpřímeně, fakt nechutné...


Jinak, je to ale přeci o povaze lidí. Kupř. já mám fakt lidi ráda; osud to nicméně zařídil tak, že ty nejbližší nemám...tak mám kočky. Ale KDYKOLI to jen trochu jde, "utíkám" k lidem - srazy, pokecy, krátké dovolené, studenti atd.

Ale znám lidi jiného ražení a ti zase komunikaci s lidmi nevyhledávají, jsou plaší...a v pohodě a uvolnění jsou třeba jen se zvířaty.

Jako asi nic na světě, ani zde nelze paušalizovat a generalizovat.

Doron napsal(a):
Ještě taková filozofická úvaha..:)
Někdy lidé říkají, že si rozumí víc se zvířaty, než s lidmi.
Tomu nevěřím.
Kdo neumí být empatický k lidem, nebývá skutečně empatický ke zvířatům.
Kdo se nenaučí jazyk vlastního kmene, těžko pochopí jazyk jiného druhu.
Co si o tom myslíte ?

Když já lidi fakt nemám ráda.... Lidi si za svoje průšvihy většinou můžou sami - zatímco zvířata jsou v tom VŽDYCKY nevinně... Tak nevím, no.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
je tady v tematu video - dotaz -sla byste pro radu k tou cloveku, co ne nem cvici, kdyby to nabizel?
to je oc tu bezi a ne o pokousanych detech, co se po psovi vali na pelechu...

video si nemohu pustit, ale já moc nedám na jedno video. A určitě bych se na toho člověka šla podívat na živo, to teda na sto procent, pokud by mě rovnou na tom videu něco strašně neodradilo. A pokud by ten člověk na mě dělal dobrý dojem na živo, tak bych to teprve pokoušela se psem/s koněm.

Resp. jinak. Já s koněm momentálně neřeším žádný problém. Ale kdybych řešila a hledala na to nějakého trenéra, tak bych šla prve po recenzích - zeptala bych se na diskusích, komu na ten konkrétní problém kdo pomohl, osobní zkušenosti. Možná bych se onoho trenéra nejprve zeptala i po mailu nebo jiném komunikačním kanále, než bych ho tahala domů či se za ním vypravovala. No a pak mám velkou výhodu, že toho mám u těch koní už dost nakoukáno a načteno a vyzkoušeno, takže když ten trenér dělá něco, co mému koni nesedí, tak toho trenéra zarazím a požádám o jiný přístup. A to se mi děje celkem často, páč normální trenéři jsou zvyklí pracovat s koněm v bloku 20-30 minut, zatímco já dělám po desetiminutovkách. A také nejsem líná lekci předčasně ukončit, když se mi kůň jeví unavený. Jsou to moje peníze, je to moje lekce a trenér tam není od toho, abych mu vše odkývala, ale od toho, aby mi poskytl službu.

A běželo tu ohledně zmínky o tom, zda poznáte emoce nebo napětí na svém psu, přesně o to, zda poznáte na svém vlastním psu jeho rozpoložení. Přesně na to jsem tu reagovala. Takže když je pes napružený, zda je to kvůli tomu, že natěšeně očekává povel a je pozitivně naladěný, a nebo je ve stresu a před "výbuchem", a pouze čeká povel, po kterém by ten stres mohl upustit. Například.

Hlásím se jako ten, kdo má zvířata jako náhražky za lidi

fikovnice napsal(a):
Hmm, zajímavý nápad...a asi ano, jsou lidi, co mají zvíře jako náhražku...za lidi...
Včera jsem se dívala na ta otřesná videa na YT někde z asijských zemí - kde lidi zabíjejí matky makaků (a jiných opic), pak vezmou třeba novorozené mládě, oblečou je do dupaček, dají plínky, krmí z flašky! Jenže tohle je fakt nechutná věc!!! Ti lidi to dělají pro peníze za reklamy ve svých videích...a bohužel jsem včera opakovaně narazila i na videa, kde lidi ta mláďata vysloveně mučili, zdrogovávali je, nutí je chodit vzpřímeně, fakt nechutné...


Jinak, je to ale přeci o povaze lidí. Kupř. já mám fakt lidi ráda; osud to nicméně zařídil tak, že ty nejbližší nemám...tak mám kočky. Ale KDYKOLI to jen trochu jde, "utíkám" k lidem - srazy, pokecy, krátké dovolené, studenti atd.

Ale znám lidi jiného ražení a ti zase komunikaci s lidmi nevyhledávají, jsou plaší...a v pohodě a uvolnění jsou třeba jen se zvířaty.

Jako asi nic na světě, ani zde nelze paušalizovat a generalizovat.

A proto se zvířata používají při léčbě různých psychických poruch.

S člověkem pacienti (dneska se používá klienti) komunikovat nechtějí, ale se psem, kočkou, koněm... ano. A pak se už dá případně navázat a pokračovat.

pacienti (dneska se používá klienti)

k čemu je to dobrý ...
je to děs

rapotacka11 napsal(a):
pacienti (dneska se používá klienti)

k čemu je to dobrý ...
je to děs

A tak, zase to ničemu (nikomu) tak moc nevadí.

Asi jako když LDN přejmenovali na ONP.

Kosmetická úprava.

Vadí mi to.
Když je člověku opravdu zle,
je "jenom" pacient a ne zákazník = klient.

Je docela škoda, že se i toto vlákno, ve kterém zadavatelka něco reálně řeší a dlouhodobě reaguje, plní OT příspěvky. Jako by těch “kecacích” vláken nebylo dost…

rapotacka11 napsal(a):
Vadí mi to.
Když je člověku opravdu zle,
je "jenom" pacient a ne zákazník = klient.

Mně to sice nevadí, ale divné mi to přijde...
A už jsem i slyšela dr. říct:"Tak s jakou zakázkou k nám jdete?"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je docela škoda, že se i toto vlákno, ve kterém zadavatelka něco reálně řeší a dlouhodobě reaguje, plní OT příspěvky. Jako by těch “kecacích” vláken nebylo dost…

Máte pravdu, jsem se na tom dost podílela:(

Mně zadavatelka přijde opravdu dobrá, přijde mi, že právě svýho psa vnímá,protože dokázala najít způsob, jak situaci zlepšit.
A že to udělala jinak, než je na nějakém videu nevadí, hlavně, že to funguje.
Přijde mi, že to dělá tak, jak se to dělá s hyperaktivními dětmi, klidový režim, méně vzruchů, soustředit se na jednu činnost, řízený odpocinek za mě 👍
Jinak myslím, že případný trenér by měl přijít k nim domů, ale to by dobrýho trenéra určitě samotnýho napadlo.