
Golddust yorkshire terrier

Prodám Jorkširského teriéra - CHS od Moravské Sázavy nabízí dva chlapečky G...
30000 Kč
Zdravím, mám na Vás dotaz, popř. budu ráda za zkušenosti. Mám 1,5 roku starou jorkšírku. Máme ji od štěněte cca 12 týdnů. Je mazlivá, hravá, hodná, ale jediné co mě trošku trápí je to, že se všem psům hrozně podřizuje. Bydlíme na sídlišti a od malička jsem se ji snažila brát mezi pejsky, aby si s nimi mohla pohrát. Bohužel asi 2x se mi stalo, že ten pejsek ji trochu převálcoval. Nic ji vážného neudělal, jen se po ni proběhl. Ona je nyní 2kg střízlík, tak se nedivím, že se o sebe bojí. Cizí psy nevyhledává a ty které zná vítá, jde k nim, ale vždy se před nimi plazí a většinou i učůrává. Takto se chová před psy i fenami, prostě se podřizuje všem. Nemám s tím, žádou zkušenost, protože předchozí jokršírka byla srdcař a když by šlo do tuhého, tak by šla sprdnout i o hodně většího psa. Není to první pes a vždy jsem řešila spíš, že se pes chce prát než obráceně.
Na hraní má jen jednoho starého kamaráda, který po ni nešlape, tak s ním si dovede hezky vyhrát. Dokonce jsem ji i slyšela jednou na něj zavrčet, když měla falešku a bránila si křeslo (pelech). Ještě jsem zapomněla napsat, že vyrůstala s kocourem, který je 2x tak velký. S ním si dovede docela hrát, že se navzájem nahání, ale i tam je vidět, že se má napozoru a hodně mu ustupuje.
Myslíte, že se to ještě může změnit? Nebo mám přijmout fakt, že má takovou povahu a snažit se ji nacházet kamarády, se kterými by si mohla rozumět (i když je to složité, podřizuje se i menším štěňatům). Prostě je hodně submisivní, ale jinak strašně prima bezproblémová fenečka. Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji za slušné odpovědi.
Uživatel s deaktivovaným účtem
vlastak, tak tohle by mě netrápilo...
a jako majitel psího agresivního reaktora tě můžu ujistit, že přesně pro toto by se zcela jistě stala jeho velkou kamarádkou a ne objektem k sežrání (jako lehce přeháním, ale takové chování může nedobrou situaci/psa překlopit do té dobré, takže fajn...).
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
vlastak, tak tohle by mě netrápilo...
a jako majitel psího agresivního reaktora tě můžu ujistit, že přesně pro toto by se zcela jistě stala jeho velkou kamarádkou a ne objektem k sežrání (jako lehce přeháním, ale takové chování může nedobrou situaci/psa překlopit do té dobré, takže fajn...).
Také si myslím, že to je ten nejmenší problém. Pokud jork s řevem vyletí na větší psy spíš riskuje, že pes udělá byť jen výchovné chňap a v tu ránu může být po jorkovi. Chovala bych se klidně, mluvila pozitivně a zvesela: jéé, to je hodný pejsek kámoš a jejího válení si prostě nevšímala. Mám velkého psa(měla jsem dva) a máme také kamarádku(JRT) která tohle přesně dělá, ale mé psy miluje. Je to jako: ahoj kámoši, jdu tě pozdravit, ale pozor! Já jsem malilinká, ať mne nezašlápneš
Asi tak, jak píše hmn...moje fena (7 kg) se taky okamžitě převrací na záda, pokud k ní nečekaně přiběhne větší pes, hlavně cizí. Myslím, že tohle chování jí spolehlivěji uchrání před případným napadením, než kdyby ječela, vzpouzela se na vodítku apod.
A přijde mi to jako mnohem přirozenější a zdravější projev než kdyby si dvoukilovej mrňous dovoloval na obra.
scylla
napsal(a):
Můžete zvedat sebevědomí, nenechat jí válcovat od jiných psů a situace včas řešit, než je musí řešit ona.
Myslím, že o válcování píšete jen vy. Fena zadavatelky - a koneckonců i moje - padá na záda, i když se velký pes přiblíží v přátelském úmyslu.
A nevím, co je špatně, když se pes naučí sám (a nekonfliktně) řešit různé situace a komunikovat se psy. Myslím, že znalost psí etikety mu v životě spolehlivěji zachrání kůži než páníček nonstop za zadkem, který ho nepustí z vodítka a prakticky mu znemožní jakékoliv sociální kontakty, protože bude vše řešit za něj.
Uživatel s deaktivovaným účtem
OT
Zrovna dneska při procházce, jsme s dcerou mudrovaly, co ty malé psíky vede k přesvědčení, že si můžou dovolit štěkat a vrčet, cenit zuby...jo jasně jsou za plotem, na vodítkách...hájí svůj prostor a.t.d...ale dnes na nás doběhla štěkající čivavka na volno v kšírkách a panička s hrůzou v očích jí přivolávala zpět, co toho prďolu vede při pohledu na většího psa se takto rozvášnit a jít prakticky smrti vstříc, no dneska měla čivavka štěstí, naše buli- už na vodítku, ač prý bojový pes, to neřeší a já volám: nebojte se, ona ho nesežere (zatím se to nestalo ).
Pro zadavatelku: pes dělá dobrou práci, je to její strategie, která se jí osvědčila...náš skorojezevčík taky takovou měl, ale jednou se nevyplatila a bylo to fatální- ten druhý pes byl h.o.v.a.d.o.
Uživatel s deaktivovaným účtem
"Myslím, že o válcování píšete jen vy."
cituji z úvodního příspěvku zadavatelky :
"Bohužel asi 2x se mi stalo, že ten pejsek ji trochu převálcoval."
takže tak...
samozřejmě že je nutno takového prcka pouštět s jinými kapku obezřetně, zvlášť pokud ji rozhodí i nějaké takové přiměřené "převálcování".
Terven
napsal(a):
Myslím, že o válcování píšete jen vy. Fena zadavatelky - a koneckonců i moje - padá na záda, i když se velký pes přiblíží v přátelském úmyslu.
A nevím, co je špatně, když se pes naučí sám (a nekonfliktně) řešit různé situace a komunikovat se psy. Myslím, že znalost psí etikety mu v životě spolehlivěji zachrání kůži než páníček nonstop za zadkem, který ho nepustí z vodítka a prakticky mu znemožní jakékoliv sociální kontakty, protože bude vše řešit za něj.
Ono by stačilo si pořádně přečíst úvodní příspěvek.
A vy si myslíte, že psi znají způsoby své etikety? V dnešní době, kdy je vrcholem správné výchovy odvádění pozornosti a zírání na majitele místo učení psí komunikace, jsou psi, kteří napadnou štěně a psa, který ukazuje břicho, takže majitel za zadkem je naprosto na místě, pokud ví, co a jak. Sociální kontakty jsou důležité, ale pod dozorem, protože psi jsou dnes cíleně učeni nekomunikovat, neřešit, odcházet ze situace a dívat se majitele.
Tak je jasné, že ani já, která je všema deseti pro to, aby si psi své věci řešili sami, bych pidi psa nepustila jen tak pod nohy velkému psu, pokud bych ho neznala, nevěděla, jak se ke psům chová. Jsme vesnice, takže my pejskaři se víceméně všichni známe(i naši psi) Včera jsme potkali paní, co si vzala z útulku odrostlého černého - něco jako NO. Je hodně vysoký, teď už mu je přes rok. Když byl malý, potkávali jsme se občas, můj na něj lezl. Já psa strhávala a vysvětlila jí, ať je ale nechá, nerve štěně od něj, pejsa se až odroste, naučí ohradit sám. Pak s ním chodil i její bratr a pes nosil náhubek, k nikomu ho nepustil. Oba dva s ním chodí tím způsobem, že pes s nima smýká na všechny strany. Včera jsme ho tedy potkali, pes paničku doslova dotáhnul na laně k nám, ona jen špitla: můžem? Jo, jasně. Můj byl teď hodně nemocný, je starý, bolí ho nohy, tak stál vyprsený, naplý jak struna, aby vypadal větší pochopitelně, sem tam na slonbidlo vrknul...ale pejsa veselej a hravej, určitě si mého ještě pamatoval od mala. Jen ho očichal, já v klidu komentovala: pejsa je kámoš, co brbláš, on jen pozdraví a jde. I když už jsem pochopitelně nevěděla, jak moc se pes za rok, co jsme se neviděli změnil, dospěl, jak zareaguje na mého vrknutí. Ale jsou to dva velcí psi, takže případnou melu by zvládli. Proběhlo to naprosto v pohodě, pejsek dostal kokino a rozešli jsme se.
lesnížínka
napsal(a):
Tak je jasné, že ani já, která je všema deseti pro to, aby si psi své věci řešili sami, bych pidi psa nepustila jen tak pod nohy velkému psu, pokud bych ho neznala, nevěděla, jak se ke psům chová. Jsme vesnice, takže my pejskaři se víceméně všichni známe(i naši psi) Včera jsme potkali paní, co si vzala z útulku odrostlého černého - něco jako NO. Je hodně vysoký, teď už mu je přes rok. Když byl malý, potkávali jsme se občas, můj na něj lezl. Já psa strhávala a vysvětlila jí, ať je ale nechá, nerve štěně od něj, pejsa se až odroste, naučí ohradit sám. Pak s ním chodil i její bratr a pes nosil náhubek, k nikomu ho nepustil. Oba dva s ním chodí tím způsobem, že pes s nima smýká na všechny strany. Včera jsme ho tedy potkali, pes paničku doslova dotáhnul na laně k nám, ona jen špitla: můžem? Jo, jasně. Můj byl teď hodně nemocný, je starý, bolí ho nohy, tak stál vyprsený, naplý jak struna, aby vypadal větší pochopitelně, sem tam na slonbidlo vrknul...ale pejsa veselej a hravej, určitě si mého ještě pamatoval od mala. Jen ho očichal, já v klidu komentovala: pejsa je kámoš, co brbláš, on jen pozdraví a jde. I když už jsem pochopitelně nevěděla, jak moc se pes za rok, co jsme se neviděli změnil, dospěl, jak zareaguje na mého vrknutí. Ale jsou to dva velcí psi, takže případnou melu by zvládli. Proběhlo to naprosto v pohodě, pejsek dostal kokino a rozešli jsme se.
Tak je jasné, že ani já, která je všema deseti pro to, aby si psi své věci řešili sami, bych pidi psa nepustila jen tak pod nohy velkému psu, pokud bych ho neznala, nevěděla, jak se ke psům chová.
Tak to já samozřejmě taky ne, ačkoliv svého psa ani neřadím mezi pidi psy. Ale jsem realista a klidně se přiznám, že stoprocentní kontrolu nad situací nemám vždycky, nejsem robot. A moc nevěřím, že někdo má...
Ačkoliv bych řekla, že svého psa hlídám o dost pečlivěji než jiní, x krát se mi stalo, že velkej pes u nás najednou byl, třeba přiběhl z opačného směru než jsem se dívala...u nás žije mraky psů, soustředíte se na jednoho, přiletí jinej. Já se samozřejmě snažím, aby mi fenu nikdo neválcoval, ale klidně se přiznám, že už to zažila a nemyslím si, že by ji to nějak poznamenalo. Coby malé hloupé štěně se vrhala ke všem velkým psům, teď už si na ty cizí dává bacha.
Dozor nad sociálními kontakty, jak píše scylla, je sice hezká věc, ale jsem toho názoru, že pokud nenarazíte vyloženě na patologického asociála, lepší je psům do toho nekecat až tolik. Protože psí komunikaci se nejlíp naučí pes od psa. A musím spravedlivě uznat, že naprosto nejsocializovanější a nejvíc bezproblémoví jsou psi místní bezdomovecké a výčepní komunity, trvale jsou prakticky bezprizorní včetně bullů a dvou krysaříků - a krysaříci stále žijou a jsou spokojení. Což nemůžu říct o pidipsech, kterým majitelé do sociálních kontaktů neustále kecají a snaží se je všemožně chránit.
Samojed mi jako sotva půlroční pes utekl za známou, která měla v té době dost nerudného berňáka. Berňucha ho nahrabal pod sebe a zalehnul. Tehdy mne ale ani nenapadlo, že by mohl štěndu ublížit. Bylo to prostě jen výchovné. Až teď občas čtu až o takových psích magorech, co klidně ublíží štěndu či psu břichem nahoru Vždycky jsme v rodině měli menšího psa a nikdy se nám nestalo, že by mu nějaký pes ublížil, ačkoliv běhal venku bez dozoru, což tehdy bývalo tady na vesnicích běžné.
Uživatel s deaktivovaným účtem
lesnížínka
napsal(a):
Samojed mi jako sotva půlroční pes utekl za známou, která měla v té době dost nerudného berňáka. Berňucha ho nahrabal pod sebe a zalehnul. Tehdy mne ale ani nenapadlo, že by mohl štěndu ublížit. Bylo to prostě jen výchovné. Až teď občas čtu až o takových psích magorech, co klidně ublíží štěndu či psu břichem nahoru Vždycky jsme v rodině měli menšího psa a nikdy se nám nestalo, že by mu nějaký pes ublížil, ačkoliv běhal venku bez dozoru, což tehdy bývalo tady na vesnicích běžné.
Tak to jste měli štěstí, mě fenu napadlo tady na sídlišti bohužel několik psů, když byla štěně.