Jak se vysmutnit?

Už se pomalu bojím tohle vlákno rozklikávat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnes. Před chvílí odešel do nebe náš milovaný jorkšírek Max alias Macík. Malý tělem ale duchem udatný bojovník. 15,5 roku, mraky zdravotních problémů ale stejně Bojovník do poslední chvíle. Už to bylo zlé až moc a injekce jediná možnost jak mu neprodloužit trápení.
Měj se tam nahoře hezky Macíčku a přeper všechny brouky zlatíčko. 💔

..je mi to moc lito, měl krásný věk a skvělý život u vás a vaši rodiny..držte se....letošní rok začíná být děsivý.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bože to je teda rok....jeden pejsek za druhým....

Držte se

Nechci to číslo počítat, ale myslím, že jsem se zde dostali už fest přes desítku odešlých psích přátel letos. Možná je to číslo i ke 20...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už se pomalu bojím tohle vlákno rozklikávat

To já se sem vždycky hrnu, že Fíkovnice podá zprávy ze své adoptivní zkušenosti s Peggy. A pak dostanu pěstí na solar

Všem, komu odešel parťák, bych chtěla vyjádřit upřímnou soustrast.

Omlouvám se ale, že už nemám přehled.
A klepu na dřevo, aby se nám to letos vyhnulo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To já se sem vždycky hrnu, že Fíkovnice podá zprávy ze své adoptivní zkušenosti s Peggy. A pak dostanu pěstí na solar

No, víte, já si s Pegy už tolikrát nabila vlastní čumák, že už to sem ani nepíšu. Po úspěšném výletu na chalupu byla Pegy opět odvezena synem... Myslím, že důvod je ten, že stará paní ji prostě už nezvládá (vycházky), byť jsem jí s venčením pomáhala co to šlo. Shodou okolností jsem se včera potkala s dcerou paní, hrnula se ke mně a hned mi nadšeně sdělovala, že ví o tom, že Pegy byla se mnou a že se jí výlet líbil... Co je mi to platné, když je zase pryč. Navíc ten důvod, který mi paní řekla, asi nebude tak úplně pravdivý, ale to je jedno. Včera jsem se aspoň domluvila na tom, že věřím, že ten výlet nebyl poslední.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..je mi to moc lito, měl krásný věk a skvělý život u vás a vaši rodiny..držte se....letošní rok začíná být děsivý.....

Pro mě je děsivý už od ledna, pak únor - tak těžký průběh COVIDu, teď knock-out = zpráva o tom mém příteli lékaři...a do toho odchody psích lásek tolika lidí odtud! Plus jsem zapomněla zadávená čivava mých přátel - opět viz jiné vlákno. Toto snad ani není normální. To se nevejde do nějaké "běžné statistiky"...

fikovnice napsal(a):
Pro mě je děsivý už od ledna, pak únor - tak těžký průběh COVIDu, teď knock-out = zpráva o tom mém příteli lékaři...a do toho odchody psích lásek tolika lidí odtud! Plus jsem zapomněla zadávená čivava mých přátel - opět viz jiné vlákno. Toto snad ani není normální. To se nevejde do nějaké "běžné statistiky"...

..tak aby to nebylo všechno, tak mi po prijezdu na chalupu kuna odnesla osmiletého tedika - králíčka kuna...jezdil se mnou na chalupu celá ta léta a najednou neni kralicky jsem měla od roku 1991, byli to i úspěšní terapeuti u geriatrickych pacientů a děti s kombinovaným postřením...měla jsem jediný vrh a opět se všichni zapojili do terapii....tim jsem s kralicky definitivně skončila....stárnutí a zdravotni komplikace a už nezvládám v takové míře jako kdysi ...no a pak u mamci to zauzleni a odvoz do špitálu....a vlastně bratranec a jeho odchod na covid, u kamarádky recidiva....ať už tenhle zk.....něj rok skončí....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnes. Před chvílí odešel do nebe náš milovaný jorkšírek Max alias Macík. Malý tělem ale duchem udatný bojovník. 15,5 roku, mraky zdravotních problémů ale stejně Bojovník do poslední chvíle. Už to bylo zlé až moc a injekce jediná možnost jak mu neprodloužit trápení.
Měj se tam nahoře hezky Macíčku a přeper všechny brouky zlatíčko. 💔

Ježíš holka psala jsi onehdá něco, že špatné...je mi líto, ale dožil se opravdu hezkého věku prcek. Ach jo, ale nikdy to není dost. Myslím na tebe, drž se

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..tak aby to nebylo všechno, tak mi po prijezdu na chalupu kuna odnesla osmiletého tedika - králíčka kuna...jezdil se mnou na chalupu celá ta léta a najednou neni kralicky jsem měla od roku 1991, byli to i úspěšní terapeuti u geriatrickych pacientů a děti s kombinovaným postřením...měla jsem jediný vrh a opět se všichni zapojili do terapii....tim jsem s kralicky definitivně skončila....stárnutí a zdravotni komplikace a už nezvládám v takové míře jako kdysi ...no a pak u mamci to zauzleni a odvoz do špitálu....a vlastně bratranec a jeho odchod na covid, u kamarádky recidiva....ať už tenhle zk.....něj rok skončí....

To je šílené. Držte se.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je šílené. Držte se.

..děkuji....ja pořád čekám, že odněkud vyhupkuje, byl tady na dvorku úplně na volno a moc si to užíval....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..děkuji....ja pořád čekám, že odněkud vyhupkuje, byl tady na dvorku úplně na volno a moc si to užíval....

Evi a víš jistě, že ho odnesla??? Nebo jen není a myslíš si to? Třeba opravdu odněkud vyhupkuje, nebo už je to delší dobu? Ach jo

lesnížínka napsal(a):
Evi a víš jistě, že ho odnesla??? Nebo jen není a myslíš si to? Třeba opravdu odněkud vyhupkuje, nebo už je to delší dobu? Ach jo

..opravdu ona, ještě nám tam nechala u verandy na zapráží vizitku a dva trsy chlupů.....a nemá kam se schovat, dvůr je uzavřený....léta byl po dvoře a na noc nebo v horku měl na zaprazi boudicku, takže lety prověreno....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..opravdu ona, ještě nám tam nechala u verandy na zapráží vizitku a dva trsy chlupů.....a nemá kam se schovat, dvůr je uzavřený....léta byl po dvoře a na noc nebo v horku měl na zaprazi boudicku, takže lety prověreno....

To je hrozné chudáček A to tam je ta kuna nově? Nepotkávali se tam celá léta - ona a králíček?

lesnížínka napsal(a):
To je hrozné chudáček A to tam je ta kuna nově? Nepotkávali se tam celá léta - ona a králíček?

....ja už to nechci dal rozebírat.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....ja už to nechci dal rozebírat.....

To se omlouvám jen, že k nám léta chodí kuna, tak abych věděla, čeho se vyvarovat...

lesnížínka napsal(a):
To se omlouvám jen, že k nám léta chodí kuna, tak abych věděla, čeho se vyvarovat...

..tak králíky, slepice ani holuby nemáš tak asi ničeho...

Leithian, moc mě to mrzí, držte se. Letošek je opravdu těžký rok…

Chameleonko, i Vám přeji hodně sil, je to hrozné a musí to být šok.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Leithian, moc mě to mrzí, držte se. Letošek je opravdu těžký rok…

Chameleonko, i Vám přeji hodně sil, je to hrozné a musí to být šok.

...děkuji moc...

@chameleonHugo

No mě by snad ani nenapadlo, že od kuny může něco takového hrozit, myslela jsem že toto nespadá do jejího zájmu.
Je to k pláči, je mi to líto

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@chameleonHugo

No mě by snad ani nenapadlo, že od kuny může něco takového hrozit, myslela jsem že toto nespadá do jejího zájmu.
Je to k pláči, je mi to líto

....no mně taky ne, ale kamarád to rozlustil I ty výkaly, pak už se neobjevila, když zřejmě zjistila že pes a tři kočky, bylo to první večer co jsme přijeli...ve snu by mně to nenapadlo, jezdí tam s námi osm let a nikdy nic...

Holky dekuju všem. Byl to sice mamky mazanek ale vetsinu jeho zivota jsem s nim na stridacku bydlela. Jsme celkem v poho jen si vzpomenem jak se jako stendo skoval do papuce a zzahryzaval se do prstu. Jak kdyz sem si před tv na matrqci cetla mi spal za krkem nebo v krizi. Jak se stitil hmyzu kterej zaroven vasnive lovil... Jak kdyzbuz byl slepy a polohluchy nevnimal nic krom slova piskotek. Jeho talent zmrzacit se aneb byl na jednom konci bytu otevrely se vratka na schody a behem dvou vterin z nich padal ac jinak se netrefil ani do misky se zradlem...
Máme tu dikybohu čtyři dalsi potvurky. Dikybohu i různého věku. Ja papousky a hady. Neni moc casu smutnit...
Jeste jednou diky vsem. Tady aspon vidite i moji lidskou tvar....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnes. Před chvílí odešel do nebe náš milovaný jorkšírek Max alias Macík. Malý tělem ale duchem udatný bojovník. 15,5 roku, mraky zdravotních problémů ale stejně Bojovník do poslední chvíle. Už to bylo zlé až moc a injekce jediná možnost jak mu neprodloužit trápení.
Měj se tam nahoře hezky Macíčku a přeper všechny brouky zlatíčko. 💔

Je mi to moc líto, hodně sil.

Dočetla jsem včera zpětně příspěvky asi za poslední měsíc. Těžké, hodně těžké čtení. Odpoledne jsem potom jela na návštěvu do nemocnice, kde jsem míjela onkochirugii (záležitost, která nás doma provází již třetím rokem...) a pak mi volala kamarádka, jejíž whippetí mimino si na několikrát zpřelámalo nohu, tak jsem jí jela ještě podpořit na veterinu, kde jsem naposledy byla na jaře uspávat Hupinku... Domů jsem se vrátila večer, vyklepaná a psychicky totálně vysílená, nebyla jsem schopná ničeho.
Všem tady moc držím palce, čerpejte sílu tam, kde je vám to nejmilejší, obejměte všechny svoje psí polovičky, třetinky a čtvrtky a držte se!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Holky dekuju všem. Byl to sice mamky mazanek ale vetsinu jeho zivota jsem s nim na stridacku bydlela. Jsme celkem v poho jen si vzpomenem jak se jako stendo skoval do papuce a zzahryzaval se do prstu. Jak kdyz sem si před tv na matrqci cetla mi spal za krkem nebo v krizi. Jak se stitil hmyzu kterej zaroven vasnive lovil... Jak kdyzbuz byl slepy a polohluchy nevnimal nic krom slova piskotek. Jeho talent zmrzacit se aneb byl na jednom konci bytu otevrely se vratka na schody a behem dvou vterin z nich padal ac jinak se netrefil ani do misky se zradlem...
Máme tu dikybohu čtyři dalsi potvurky. Dikybohu i různého věku. Ja papousky a hady. Neni moc casu smutnit...
Jeste jednou diky vsem. Tady aspon vidite i moji lidskou tvar....

Myslím, že snad všichni odtud znají Tvoji lidskou tvář!

Nezapomenu, že jsi jako první nabízela konkrétní pomoc v případě té zadávené čivavy mých přátel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....no mně taky ne, ale kamarád to rozlustil I ty výkaly, pak už se neobjevila, když zřejmě zjistila že pes a tři kočky, bylo to první večer co jsme přijeli...ve snu by mně to nenapadlo, jezdí tam s námi osm let a nikdy nic...

Evinko, drž se!

fikovnice napsal(a):
Evinko, drž se!

..děkuju Janinko a prosím co tvůj přítel, jak dopadla operace,pokud s e smím ptat, stále na něho I tebe myslím moc držím palce....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..děkuju Janinko a prosím co tvůj přítel, jak dopadla operace,pokud s e smím ptat, stále na něho I tebe myslím moc držím palce....

Evi, já vůbec nic nevím. Nejsem příbuzná, nemám právo na info. Psala jsem mu sms, a říkám si, že mu ji snad někdo posléze přečte. Teď předpokládám, že po tak velké a těžké operaci je na ARO (ev. JIP), možná i v umělém spánku - ta operace je opravdu moc těžká!

fikovnice napsal(a):
Evi, já vůbec nic nevím. Nejsem příbuzná, nemám právo na info. Psala jsem mu sms, a říkám si, že mu ji snad někdo posléze přečte. Teď předpokládám, že po tak velké a těžké operaci je na ARO (ev. JIP), možná i v umělém spánku - ta operace je opravdu moc těžká!

Muži na tuhle rakovinu umřel děda, už je to strašně moc let. Když se dozvěděli diagnozu, chodili jsme spolu asi dva dny. Tehdy ještě nebyly takové možnosti, přežil s tím pár let. Poslední se slavíkem. Snad pan doktor bude mít víc štěstí Děda dělal s cimentem, betonové výrobky, všichni tipovali, že to měl z toho, jak to dýchal.

fikovnice napsal(a):
Evi, já vůbec nic nevím. Nejsem příbuzná, nemám právo na info. Psala jsem mu sms, a říkám si, že mu ji snad někdo posléze přečte. Teď předpokládám, že po tak velké a těžké operaci je na ARO (ev. JIP), možná i v umělém spánku - ta operace je opravdu moc těžká!

..ja vím, jen zdá tě třeba neinformovala jeho paní....jinak držím palce dál...

Conie, Rájka999, Leithian

Je mi to tak neskutečně líto, upřímnou soustrast a hodně sil...

Bože, kolik zlomených srdcí se letos k "nám" ještě přidá Nezbývá, než tu bolest prožívat společně a navzájem si být oporou, protože jsme tady všichni ti, kteří opravdu VĚDÍ...

turistka napsal(a):
Conie, Rájka999, Leithian

Je mi to tak neskutečně líto, upřímnou soustrast a hodně sil...

Bože, kolik zlomených srdcí se letos k "nám" ještě přidá Nezbývá, než tu bolest prožívat společně a navzájem si být oporou, protože jsme tady všichni ti, kteří opravdu VĚDÍ...

turistka napsal(a):
Conie, Rájka999, Leithian

Je mi to tak neskutečně líto, upřímnou soustrast a hodně sil...

Bože, kolik zlomených srdcí se letos k "nám" ještě přidá Nezbývá, než tu bolest prožívat společně a navzájem si být oporou, protože jsme tady všichni ti, kteří opravdu VĚDÍ...

Děkuju. Dikybohu máme tuhle bandu co nás drží a nedovolí smutnit.
Ale dnes jsem si při koupání psisek vzpomněla na Macíka jak neuměl plavat a p rdel mu šla hned dolu. A jak to zvládl jednou jedinkrát v životě přeplavat bazén než jsem pro něj skočila šipku aby se neutopil...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

turistka napsal(a):
Conie, Rájka999, Leithian

Je mi to tak neskutečně líto, upřímnou soustrast a hodně sil...

Bože, kolik zlomených srdcí se letos k "nám" ještě přidá Nezbývá, než tu bolest prožívat společně a navzájem si být oporou, protože jsme tady všichni ti, kteří opravdu VĚDÍ...

Zrovna jsem na Vás včera myslela. Jak Vám je?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zrovna jsem na Vás včera myslela. Jak Vám je?

Moc Vám děkuji, opravdu hodně to pro mě znamená...
Popelčin odchod pořád obrovsky bolí, ale díky kraniosakrální terapii jsem tuto skutečnost dokázala přijmout a hlavně jí opravdu říct, co jsem už nestihla, a taky se jí omluvit za vše, čím jsem jí mohla kdy ublížit. Moc se mi tím ulevilo a zmizely tak všechny dluhy a stíny minulosti, které jsem si s sebou nesla... I tak mi ale nesmírně schází, všude ji vidím, večer brečím do polštáře. Tohle může zahladit jedině čas. Jsem ráda, že se občas vrací, naposledy tady byla na oslavě dětí (a to, že tam opravdu byla, mi potvrdila i kamarádka). A jak s bolestí válčíte Vy? Snad už je taky o trošku lépe.

A protože je tento rok opravdu prokletý, pokračujeme v 'jízdě' na vlnách smůly... Po návratu z dovolené mi bylo šetrně sděleno, že moje věčná smolařka fena NO si v mé nepřítomnosti vyrobila komplikovanou zlomeninu pravého lokte, prostě jen blbě došlápla Naštěstí mí rodiče byli u toho, takže se postarali a do 24 hodin proběhla operace, která dopadla naštěstí výborně. Teď má v noze plotnu a 6 šroubů. Díkybohu rána se hojí pěkně a chodí taky dobře, ale zkuste přesvědčit 2,5letou nadstandardně temperamentní pracovní NO, že má zůstat 6-8 týdnů v klidu
A můj veterinář, který absolutně nestíhá, mi říkal, že letos se s takovými maléry a úrazy roztrhl pytel

turistka napsal(a):
Moc Vám děkuji, opravdu hodně to pro mě znamená...
Popelčin odchod pořád obrovsky bolí, ale díky kraniosakrální terapii jsem tuto skutečnost dokázala přijmout a hlavně jí opravdu říct, co jsem už nestihla, a taky se jí omluvit za vše, čím jsem jí mohla kdy ublížit. Moc se mi tím ulevilo a zmizely tak všechny dluhy a stíny minulosti, které jsem si s sebou nesla... I tak mi ale nesmírně schází, všude ji vidím, večer brečím do polštáře. Tohle může zahladit jedině čas. Jsem ráda, že se občas vrací, naposledy tady byla na oslavě dětí (a to, že tam opravdu byla, mi potvrdila i kamarádka). A jak s bolestí válčíte Vy? Snad už je taky o trošku lépe.

A protože je tento rok opravdu prokletý, pokračujeme v 'jízdě' na vlnách smůly... Po návratu z dovolené mi bylo šetrně sděleno, že moje věčná smolařka fena NO si v mé nepřítomnosti vyrobila komplikovanou zlomeninu pravého lokte, prostě jen blbě došlápla Naštěstí mí rodiče byli u toho, takže se postarali a do 24 hodin proběhla operace, která dopadla naštěstí výborně. Teď má v noze plotnu a 6 šroubů. Díkybohu rána se hojí pěkně a chodí taky dobře, ale zkuste přesvědčit 2,5letou nadstandardně temperamentní pracovní NO, že má zůstat 6-8 týdnů v klidu
A můj veterinář, který absolutně nestíhá, mi říkal, že letos se s takovými maléry a úrazy roztrhl pytel

Jsem dojatá z Vašeho příspěvku děvče a nejvíc slzím nad vracející se Popelkou...také vím, že se to děje 😪..dávejte na sebe pozor děvče, nic v sobě neduste a s Popelkou si povídejte a nemusí to být ani nahlas, hlavně jestli to pomůže....myslím na Vás 🙏

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem dojatá z Vašeho příspěvku děvče a nejvíc slzím nad vracející se Popelkou...také vím, že se to děje 😪..dávejte na sebe pozor děvče, nic v sobě neduste a s Popelkou si povídejte a nemusí to být ani nahlas, hlavně jestli to pomůže....myslím na Vás 🙏

Děkuji... 🖤

A ještě k té zraněné feně: zvláštní bylo, že jsem si v době, kdy se jí to stalo, na ni vzpomněla, jestli už je v pořádku (řešila jsem s ní před odjezdem menší zdravotní problém). A od té chvíle jsem prostě nějak věděla, že je něco v nepořádku. A během cesty z letiště (v noci) jsem měla neodbytný pocit, že na mě doma čeká pes, který mě potřebuje... Takže jsem ráno vlastně ani nebyla překvapená

turistka napsal(a):
Děkuji... 🖤

A ještě k té zraněné feně: zvláštní bylo, že jsem si v době, kdy se jí to stalo, na ni vzpomněla, jestli už je v pořádku (řešila jsem s ní před odjezdem menší zdravotní problém). A od té chvíle jsem prostě nějak věděla, že je něco v nepořádku. A během cesty z letiště (v noci) jsem měla neodbytný pocit, že na mě doma čeká pes, který mě potřebuje... Takže jsem ráno vlastně ani nebyla překvapená

Jste velmi citlivá a vnímavá duše turistko a umíte to správně použít a využít, a to je moc dobře...klidné časy Vám přeji a brzy zdravou feňulku!! 🙏

turistka napsal(a):
Moc Vám děkuji, opravdu hodně to pro mě znamená...
Popelčin odchod pořád obrovsky bolí, ale díky kraniosakrální terapii jsem tuto skutečnost dokázala přijmout a hlavně jí opravdu říct, co jsem už nestihla, a taky se jí omluvit za vše, čím jsem jí mohla kdy ublížit. Moc se mi tím ulevilo a zmizely tak všechny dluhy a stíny minulosti, které jsem si s sebou nesla... I tak mi ale nesmírně schází, všude ji vidím, večer brečím do polštáře. Tohle může zahladit jedině čas. Jsem ráda, že se občas vrací, naposledy tady byla na oslavě dětí (a to, že tam opravdu byla, mi potvrdila i kamarádka). A jak s bolestí válčíte Vy? Snad už je taky o trošku lépe.

A protože je tento rok opravdu prokletý, pokračujeme v 'jízdě' na vlnách smůly... Po návratu z dovolené mi bylo šetrně sděleno, že moje věčná smolařka fena NO si v mé nepřítomnosti vyrobila komplikovanou zlomeninu pravého lokte, prostě jen blbě došlápla Naštěstí mí rodiče byli u toho, takže se postarali a do 24 hodin proběhla operace, která dopadla naštěstí výborně. Teď má v noze plotnu a 6 šroubů. Díkybohu rána se hojí pěkně a chodí taky dobře, ale zkuste přesvědčit 2,5letou nadstandardně temperamentní pracovní NO, že má zůstat 6-8 týdnů v klidu
A můj veterinář, který absolutně nestíhá, mi říkal, že letos se s takovými maléry a úrazy roztrhl pytel

Jsem ráda, že jste z nejhoršího venku, že jste se propracovala ke smíření. Teď už asi opravdu musí pracovat ten čas. :-)

Já jsem stále bolavá. Jako by mi z života někdo kus vykousl… Včera večer jsem na něj zrovna myslela, jak jsme se procházeli ve tmě, stála jsem na balkoně a padala hvězda. Nikdy nevím, jestli je to opravdu náhoda, že zrovna zvednu oči, když padá, nebo jestli ta hvězda padá pro mě (to zní hodně ezo a divně, ale stejně nad tím přemýšlím).

Čtení o komplikované zlomenině je tíživé, to jste měla vypečený návrat z dovolené. Držím palce, ať se to dobře zhojí, a ať v harmonii zvládnete rekonvalescenci. Snad je (pro nás pro všechny) na příští rok přichystáno něco dobrého…

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem ráda, že jste z nejhoršího venku, že jste se propracovala ke smíření. Teď už asi opravdu musí pracovat ten čas. :-)

Já jsem stále bolavá. Jako by mi z života někdo kus vykousl… Včera večer jsem na něj zrovna myslela, jak jsme se procházeli ve tmě, stála jsem na balkoně a padala hvězda. Nikdy nevím, jestli je to opravdu náhoda, že zrovna zvednu oči, když padá, nebo jestli ta hvězda padá pro mě (to zní hodně ezo a divně, ale stejně nad tím přemýšlím).

Čtení o komplikované zlomenině je tíživé, to jste měla vypečený návrat z dovolené. Držím palce, ať se to dobře zhojí, a ať v harmonii zvládnete rekonvalescenci. Snad je (pro nás pro všechny) na příští rok přichystáno něco dobrého…

Myslím, že ta hvězda padala pro Tebe...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem ráda, že jste z nejhoršího venku, že jste se propracovala ke smíření. Teď už asi opravdu musí pracovat ten čas. :-)

Já jsem stále bolavá. Jako by mi z života někdo kus vykousl… Včera večer jsem na něj zrovna myslela, jak jsme se procházeli ve tmě, stála jsem na balkoně a padala hvězda. Nikdy nevím, jestli je to opravdu náhoda, že zrovna zvednu oči, když padá, nebo jestli ta hvězda padá pro mě (to zní hodně ezo a divně, ale stejně nad tím přemýšlím).

Čtení o komplikované zlomenině je tíživé, to jste měla vypečený návrat z dovolené. Držím palce, ať se to dobře zhojí, a ať v harmonii zvládnete rekonvalescenci. Snad je (pro nás pro všechny) na příští rok přichystáno něco dobrého…

Jinak já mám vzkaz od mojí mámy. Moc to zde nelze popisovat a asi ani nechci. Ale je to něco tak neuvěřitelného, že v podstatě každý, komu jsem to řekla, nebyl schopen slova... Je to pro mě prostě DUKAZ...a ZNAMENÍ.

fikovnice napsal(a):
Jinak já mám vzkaz od mojí mámy. Moc to zde nelze popisovat a asi ani nechci. Ale je to něco tak neuvěřitelného, že v podstatě každý, komu jsem to řekla, nebyl schopen slova... Je to pro mě prostě DUKAZ...a ZNAMENÍ.

Dobrý den Fíkovnice, písuVám sz

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den Fíkovnice, písuVám sz

"Vahine", děkuji...jen - já za chvíli odjíždím na pár dní pryč...takže to možná přečtu až potom. Tak mi to, prosím, promiňte.

fikovnice napsal(a):
"Vahine", děkuji...jen - já za chvíli odjíždím na pár dní pryč...takže to možná přečtu až potom. Tak mi to, prosím, promiňte.

V pohodě 😉 nehoří to...pěkné dny! 🌷

Doufala jsem, že nám ještě pár týdnů zbývá, ale zhoršila se tak rychle. V pondělí jsem ji musela odvést na veterinu utratit.
Nebyla tu se mnou ani rok.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Doufala jsem, že nám ještě pár týdnů zbývá, ale zhoršila se tak rychle. V pondělí jsem ji musela odvést na veterinu utratit.
Nebyla tu se mnou ani rok.

.je mi to opravdu moc lito....hodně sil...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Doufala jsem, že nám ještě pár týdnů zbývá, ale zhoršila se tak rychle. V pondělí jsem ji musela odvést na veterinu utratit.
Nebyla tu se mnou ani rok.

Je mi to moc líto. Držte se!

Chingis když jste napsala diagnozu, bylo jasné, že je zle, velmi. Kamarádky berňucha byl diagnostikovaný v době, kdy mu našli jen ty uzliny, nebylo na něm jinak nic poznat. Vydržel 3/4roku. Vaše holčička byla na tom moc zle Je mi to líto. držte se

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Doufala jsem, že nám ještě pár týdnů zbývá, ale zhoršila se tak rychle. V pondělí jsem ji musela odvést na veterinu utratit.
Nebyla tu se mnou ani rok.

😪😪 doufala jsem, že Vaše holčička dostala operací prodloužený čas a je mi strašně líto, že už tu není, že to nešlo 😪byla mladá a měla krásný úsměv, ač už jí nebylo dobře...bylo to zlé a teď už je jí dobře...držte se! 🌷beztak Vás stále hlídá, jen odjinud....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Doufala jsem, že nám ještě pár týdnů zbývá, ale zhoršila se tak rychle. V pondělí jsem ji musela odvést na veterinu utratit.
Nebyla tu se mnou ani rok.

Brouček malá . Vím, pro nás je to rok, pro ni to byla ale krásná doba, kterou jste ji dala, oni nepočítají a kolikrát v krátký době zanechají velkou stopu. dík vám za ni, že ten rok mohla s vámi být a že jste ji umožnila odejít důstojně a včas.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Doufala jsem, že nám ještě pár týdnů zbývá, ale zhoršila se tak rychle. V pondělí jsem ji musela odvést na veterinu utratit.
Nebyla tu se mnou ani rok.

Je mi líto, že princezně nebylo dopřáno více času na tomto světě......držte se, myslím na vás.

Chingis, upřímnou soustrast. Je to hrozná rána. Letošek byl pro mnohé z našich pejsků hrozný rok…

Lidičky, tak si začínám říkat, jestli po dnešku nemám začít přemýšlet o psychině😥
Šla jsem ze dvora a ti moji dva starouši na mě čekali přede dveřma od baráku a přísahám, že asi tak na 2 vteřiny, jsem mezi nima uviděla Bena, jak na mě kouká a vrtí ocasem. Já ten pocit v tu chvíli ani nedokážu popsat, zase tekly slzy. Vážně mi začíná hrabat.

BenaBak napsal(a):
Lidičky, tak si začínám říkat, jestli po dnešku nemám začít přemýšlet o psychině😥
Šla jsem ze dvora a ti moji dva starouši na mě čekali přede dveřma od baráku a přísahám, že asi tak na 2 vteřiny, jsem mezi nima uviděla Bena, jak na mě kouká a vrtí ocasem. Já ten pocit v tu chvíli ani nedokážu popsat, zase tekly slzy. Vážně mi začíná hrabat.

nezačíná :-) . Někdy se to takhle stane a.......nevíme proč

Já vždycky psa, který odešel, ještě dlouho slyšela chodit po domě nebo jsem ho jakoby podvědomě cítila nebo zahlídla periferním viděním. Teď mám taky často pocit, že někdo chodí po domě, až se někdy bojím, zvlášť večer. No, a taky blbnu i jinak, třeba včera jsem zapomněla vystoupit z busu a přejela, dnes ráno jsem si do čaje nalila mlíko.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já vždycky psa, který odešel, ještě dlouho slyšela chodit po domě nebo jsem ho jakoby podvědomě cítila nebo zahlídla periferním viděním. Teď mám taky často pocit, že někdo chodí po domě, až se někdy bojím, zvlášť večer. No, a taky blbnu i jinak, třeba včera jsem zapomněla vystoupit z busu a přejela, dnes ráno jsem si do čaje nalila mlíko.

Stává se z vás Ingliš Lejdy, ne? Taky holky pijou čaj s mlékem.
Ešče sůši nějaký by to chtělo.

Zrzavci napsal(a):
Stává se z vás Ingliš Lejdy, ne? Taky holky pijou čaj s mlékem.
Ešče sůši nějaký by to chtělo.

Sůši bych asi nepozřela, já syrový ryby nesnáším. I když dcera si to občas sama udělá a tvrdí mi, že je to výborný. Tak zkusím možná na Vánoce ochutnat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sůši bych asi nepozřela, já syrový ryby nesnáším. I když dcera si to občas sama udělá a tvrdí mi, že je to výborný. Tak zkusím možná na Vánoce ochutnat.

Jááá myslela jako sušenky :) , pardon, to je to moje hraní si se slovy. Sůši-neboli sushi jsem taky nikdá nepozřela a nemám k tomu odvahu - čítám, že kdyby si to dal člověk k tomu čaji s mlíkem.................. tak zase ale se asi nebude pak ničeho bát, protože budete mít zcela jiný starosti

Zrzavci napsal(a):
Jááá myslela jako sušenky :) , pardon, to je to moje hraní si se slovy. Sůši-neboli sushi jsem taky nikdá nepozřela a nemám k tomu odvahu - čítám, že kdyby si to dal člověk k tomu čaji s mlíkem.................. tak zase ale se asi nebude pak ničeho bát, protože budete mít zcela jiný starosti

Jo, sušenky, tak to jedině, že bych si upekla vlastní.
Jinak napadlo mě to samé, že sushi a čaj s mlíkem, tak by byla zajímavá kombinace.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, sušenky, tak to jedině, že bych si upekla vlastní.
Jinak napadlo mě to samé, že sushi a čaj s mlíkem, tak by byla zajímavá kombinace.

zas byste ale možná ušetřila za életriku, páč v tý malý místnosti se moc svítit nemusí a kdybyste tam bydlela dlouho...

Zrzavci napsal(a):
zas byste ale možná ušetřila za életriku, páč v tý malý místnosti se moc svítit nemusí a kdybyste tam bydlela dlouho...

Ne ne, tyhlety problémy radši přenechám někomu jinýmu, není o co stát.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne ne, tyhlety problémy radši přenechám někomu jinýmu, není o co stát.

já bych věděla o jednom místě, kde by se teď velmi hodilo uklidit dva lidi z hradu do jedný malý místnosti. A protože jsou to specifičtí jedinci, tak bych byla taková velká mrcha, že bych je zavřela oba do jedný naráz. A to by teprve byl frmol.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Doufala jsem, že nám ještě pár týdnů zbývá, ale zhoršila se tak rychle. V pondělí jsem ji musela odvést na veterinu utratit.
Nebyla tu se mnou ani rok.

"Chingis", mám ráda nejen zvířata, ale i Vás! O to víc je mi líto Vaše ztráta. Přeji hodně sil ke zvládnutí smutného období!

lesnížínka napsal(a):
Jani, ještě jedna poznámka: jestli je paní od Pegynky sama, nechtěla by jsi, nechtěla by ona, jezdit na ty víkendy na chalupu s tebou? Nebyla by jsi tam tak sama a třeba by byla taky ráda někde v přírodě.

Vracím se o x měsíců zpět. Raduš, s paní jsem teď byla na krátké dovolené, pozvala jsem ji - než se zas třeba zavřou penziony, a tak... Myslím, že byla spokojená a dovolča se jí líbila.

Pegy byla přivezena den po našem návratu, já bohužel další den onemocněla - vypadalo to na angínu...nemohla jsem vůbec polykat. Nasadila jsem Isoprinosine (už desetiletí jej mám na tyto věci vyzkoušený) a stav se lepší! Nicméně s Pegy to tak úplně nevychází, jak jsem si původně představovala. Je sem vožena poměrně chaoticky, já se to vždy dozvím, až když ji potkám venku. Takže vypomůžu s vyvenčením, pomazlíme se - Pegy ke mně opravdu tíhne, a pro to pomazlení si hned běží...ale s tou chalupou to nevychází dobře. Oni mladí totiž jezdí také kamsi na chalupu a cca ve čtvrtek - pátek si pro Pegy zase jezdí. Variantou je, že by mi ji třeba v ten čtvrtek předali a já ji měla do neděle. Jenže co kočky...?

@fikovnice Nechci žalovat, ale hlásit se to musí. :-)) Tady je jeden mikro znakatý útulkáček: https://www.anidef.cz/adopce/psi-k-adopci/3190-locika

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@fikovnice Nechci žalovat, ale hlásit se to musí. :-)) Tady je jeden mikro znakatý útulkáček: https://www.anidef.cz/adopce/psi-k-adopci/3190-locika

Kulíšek...
Milá "Odetto", jenže dny minulé ukázaly i nějaká pozitiva v tom marasmu. Já fakt tak padala na ústa, že bych péči o takového kulíška prostě nezvládla. Horkotěžko to šlo se třemi majiteli mého bytu...kteří si vymiňovali na mně své pravidelné sloužení jim.
Ale i tak - moc Ti děkuji, že na mě pořád v tomto ohledu myslíš!

Btw, včera jsem trochu absťák přebila pomazlením se s BOCákem, strašně zmohutněl, má obří tlapiska. A strašně se bojí... Couval přede mnou...pak si asi na mě vzpomněl a to bylo lásky a hubiček a mazlení!

fikovnice napsal(a):
Kulíšek...
Milá "Odetto", jenže dny minulé ukázaly i nějaká pozitiva v tom marasmu. Já fakt tak padala na ústa, že bych péči o takového kulíška prostě nezvládla. Horkotěžko to šlo se třemi majiteli mého bytu...kteří si vymiňovali na mně své pravidelné sloužení jim.
Ale i tak - moc Ti děkuji, že na mě pořád v tomto ohledu myslíš!

Btw, včera jsem trochu absťák přebila pomazlením se s BOCákem, strašně zmohutněl, má obří tlapiska. A strašně se bojí... Couval přede mnou...pak si asi na mě vzpomněl a to bylo lásky a hubiček a mazlení!

Jakmile vidím znakatou roztomilost, vždycky si na Tebe vzpomenu. Hlavně se opatruj a nezapomeň se i opečovat.

Brouček. :-)) Jsme na tom podobně - naposled jsem jednu černobílou potvůrku byla pomazlit ve středu. Na chvilkový absťák dobrý, ale chtělo by to stálý přísun!

fikovnice napsal(a):
Kulíšek...
Milá "Odetto", jenže dny minulé ukázaly i nějaká pozitiva v tom marasmu. Já fakt tak padala na ústa, že bych péči o takového kulíška prostě nezvládla. Horkotěžko to šlo se třemi majiteli mého bytu...kteří si vymiňovali na mně své pravidelné sloužení jim.
Ale i tak - moc Ti děkuji, že na mě pořád v tomto ohledu myslíš!

Btw, včera jsem trochu absťák přebila pomazlením se s BOCákem, strašně zmohutněl, má obří tlapiska. A strašně se bojí... Couval přede mnou...pak si asi na mě vzpomněl a to bylo lásky a hubiček a mazlení!

Já fakt tak padala na ústa, že bych péči o takového kulíška prostě nezvládla.
No, kdyby taková situace nastala, tak víte, co máte dělat, koho oslovit a kdo Vám pejska moc rád (ráda ) pohlídá.

fikovnice napsal(a):
Kulíšek...
Milá "Odetto", jenže dny minulé ukázaly i nějaká pozitiva v tom marasmu. Já fakt tak padala na ústa, že bych péči o takového kulíška prostě nezvládla. Horkotěžko to šlo se třemi majiteli mého bytu...kteří si vymiňovali na mně své pravidelné sloužení jim.
Ale i tak - moc Ti děkuji, že na mě pořád v tomto ohledu myslíš!

Btw, včera jsem trochu absťák přebila pomazlením se s BOCákem, strašně zmohutněl, má obří tlapiska. A strašně se bojí... Couval přede mnou...pak si asi na mě vzpomněl a to bylo lásky a hubiček a mazlení!

A jéé. Proč se asi bojí? Pamatuji si, co jste psala o svých příbuzných a pořízení zrovna takového plemene.

Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

...držte se....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

Je mi to moc líto. Držte se.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

už je jí dobře a nic jí netrápí. Krásná holka to byla

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

Cítím s Vámi, hodně sil...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

Vy taky!? Ne, to se nedá, už to tu snad nikdy neotevřu, to je hrůza Je mi to moc líto, pejska, co už není a páníčka...s tou obrovskou dírou v srdci. Přeju vám hodně, hodně sil, já čas brzdím, vy by jste ho potřebovala hodit dopředu, alespoň o půl roku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

Upřímnou soustrast :(
Jsem ráda, že jste aspoň pořídili nedávno mládě, takže nejste tak úplně sama. I když po odchodu parťáka je prostě člověk sám i kdyby kolem něj bylo spousta jiných.

Letos je to tedy parťáků co odešlo za duhový most.
Moc se držte, je mi to líto.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jakmile vidím znakatou roztomilost, vždycky si na Tebe vzpomenu. Hlavně se opatruj a nezapomeň se i opečovat.

Brouček. :-)) Jsme na tom podobně - naposled jsem jednu černobílou potvůrku byla pomazlit ve středu. Na chvilkový absťák dobrý, ale chtělo by to stálý přísun!

Přesně, souhlasím!
Mně BOCák zašpinil sváteční oblečení těma tlapiskama, ale ležela jsem s ním na zemi, váleli jsme se jeden na druhém a bylo mi to fuk. A to bylo z jeho strany mazlení a mazlení. Fakt jsem si to užila!

Varaxi napsal(a):
Já fakt tak padala na ústa, že bych péči o takového kulíška prostě nezvládla.
No, kdyby taková situace nastala, tak víte, co máte dělat, koho oslovit a kdo Vám pejska moc rád (ráda ) pohlídá.

Děkuji, moc děkuji!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jéé. Proč se asi bojí? Pamatuji si, co jste psala o svých příbuzných a pořízení zrovna takového plemene.

Právě...
Také mě to napadalo... Já s nimi stále nevycházím, vůbec. Jen s tetou. Tak jsem tam po x měsících zajela a BOCáka viděla a pomazlila se. Tetě jsem o jeho strachu říkala, bál se jít i do baráku, když viděl, že jsem tam vlezla já . A teta hned:"On se takto bojí každého!" Ale když jsme se pak mazlili, tak teta zas říká:"Vidíš, a se mnou se takto nikdy nepomazlí!"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Původně jsem na to neměla sílu, ale když jste to vlákno vytáhly nahoru, tak se podělím o smutek, protože vím, že tady mi opravdu rozumíte. Moje holčička odešla před dvěma týdny. Děkuju, že na mě myslíte, odpovídat nebudu, nemůžu.

GAELLE napsal(a):
Letos je to tedy parťáků co odešlo za duhový most.
Moc se držte, je mi to líto.

Pavli, mně to fakt připadá jako statistice se vymykající. Pardon, ale musím to napsat! Zkur.ený rok!!!

fikovnice napsal(a):
Pavli, mně to fakt připadá jako statistice se vymykající. Pardon, ale musím to napsat! Zkur.ený rok!!!

Musím s Vámi souhlasit, opravdu zkur.ený rok 2021, počítám hodiny, kdy už bude konec, a modlím se, aby už nic dalšího nepřišlo, protože na mě bylo naloženo pižehnaně. Když se budu držet jen zvířecího světa, tak po Popelce jsem se musela vzdát i své kobyly, kterou jsem si piplala os hříběte dlouhých 12 let... S Popelkou byly na den stejně staré... A vědomí, že někde je, ale už patří k někomu jinému a já k ní nemůžu, i když je tak blízko, je pro mě naprosto zničující. Mám pocit, že kdyby zemřela, žilo by se mi s tou ztrátou líp.

Ovčandě, co si v létě zlomila nohu, praskl šroub držící kloub, takže musela znovu pod kudlu, kdy veterinář měl absolutní minimum prostoru na to, aby zavedl šroub nový (nutno říct, že si s tím poradil skvěle). Celé je to způsobeno vrozenou nedostatečnou osifikací pažního hrbolu (prostě je tam řídká kost), proto ta zlomenina, proto ten prasklý šroub S největší pravděpodobností je tentýž problém i v druhém kloubu (musíme zrentgenovat), takže se nabízí otázka, jestli preventivně neprošroubovat i druhý kloub. A pokud se cokoliv pokazí na té první, pak už je řešením jedině amputace nebo úplný konec...Spolu s těžkou dysplazií kyčlí u ani ne tříletého temperamentního psa nic moc vyhlídky do budoucna, příliš mnoho času nám asi nezbývá 

Ke všemu se přidaly četné těžké ztráty a rány i v lidském životě, to radši ani rozepisovat nebudu...

Jediné světýlko z letošního roku je tady ten skřítek, kterého jsem si pořídila, abych v bytě nebyla tak sama. Taky řešíme ortopedické a urologické problémy, ale s tím jsem si ho brala a prognóza je dobrá.

Omlouvám se za elaborát, potřebovala jsem se vypsat, vybrečet už moc nepomáhá, řvu teď několikrát denně

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

To je zase těžké čtení… Už aby ten letošek byl za námi.

Emo, upřímnou soustrast. Cítím s Vámi, mně ani po půl roce není lehko na duši.

Turistko, i Vy se držte, nemáte to snadné. Myslím na Vás.

turistka napsal(a):
Musím s Vámi souhlasit, opravdu zkur.ený rok 2021, počítám hodiny, kdy už bude konec, a modlím se, aby už nic dalšího nepřišlo, protože na mě bylo naloženo pižehnaně. Když se budu držet jen zvířecího světa, tak po Popelce jsem se musela vzdát i své kobyly, kterou jsem si piplala os hříběte dlouhých 12 let... S Popelkou byly na den stejně staré... A vědomí, že někde je, ale už patří k někomu jinému a já k ní nemůžu, i když je tak blízko, je pro mě naprosto zničující. Mám pocit, že kdyby zemřela, žilo by se mi s tou ztrátou líp.

Ovčandě, co si v létě zlomila nohu, praskl šroub držící kloub, takže musela znovu pod kudlu, kdy veterinář měl absolutní minimum prostoru na to, aby zavedl šroub nový (nutno říct, že si s tím poradil skvěle). Celé je to způsobeno vrozenou nedostatečnou osifikací pažního hrbolu (prostě je tam řídká kost), proto ta zlomenina, proto ten prasklý šroub S největší pravděpodobností je tentýž problém i v druhém kloubu (musíme zrentgenovat), takže se nabízí otázka, jestli preventivně neprošroubovat i druhý kloub. A pokud se cokoliv pokazí na té první, pak už je řešením jedině amputace nebo úplný konec...Spolu s těžkou dysplazií kyčlí u ani ne tříletého temperamentního psa nic moc vyhlídky do budoucna, příliš mnoho času nám asi nezbývá 

Ke všemu se přidaly četné těžké ztráty a rány i v lidském životě, to radši ani rozepisovat nebudu...

Jediné světýlko z letošního roku je tady ten skřítek, kterého jsem si pořídila, abych v bytě nebyla tak sama. Taky řešíme ortopedické a urologické problémy, ale s tím jsem si ho brala a prognóza je dobrá.

Omlouvám se za elaborát, potřebovala jsem se vypsat, vybrečet už moc nepomáhá, řvu teď několikrát denně

Já také hodně pláču, po Fločkovi - vůbec ten smutek nemizí... A vyplakat se je dobře, dříve mi to nešlo.
Samota je zlá, moc zlá...

Vy máte za letošek tedy hrozně naloženo, prosím, držte se!

Jinak, mně letošní hrůzy odstartoval ten odchod Fločka 29.1. Věřím, že ten šílený COVID byl právě následkem stresu z jeho ztráty... Pak přišlo to rozhádání se s rodinou, no, opravdu šílený rok!

turistka napsal(a):
Musím s Vámi souhlasit, opravdu zkur.ený rok 2021, počítám hodiny, kdy už bude konec, a modlím se, aby už nic dalšího nepřišlo, protože na mě bylo naloženo pižehnaně. Když se budu držet jen zvířecího světa, tak po Popelce jsem se musela vzdát i své kobyly, kterou jsem si piplala os hříběte dlouhých 12 let... S Popelkou byly na den stejně staré... A vědomí, že někde je, ale už patří k někomu jinému a já k ní nemůžu, i když je tak blízko, je pro mě naprosto zničující. Mám pocit, že kdyby zemřela, žilo by se mi s tou ztrátou líp.

Ovčandě, co si v létě zlomila nohu, praskl šroub držící kloub, takže musela znovu pod kudlu, kdy veterinář měl absolutní minimum prostoru na to, aby zavedl šroub nový (nutno říct, že si s tím poradil skvěle). Celé je to způsobeno vrozenou nedostatečnou osifikací pažního hrbolu (prostě je tam řídká kost), proto ta zlomenina, proto ten prasklý šroub S největší pravděpodobností je tentýž problém i v druhém kloubu (musíme zrentgenovat), takže se nabízí otázka, jestli preventivně neprošroubovat i druhý kloub. A pokud se cokoliv pokazí na té první, pak už je řešením jedině amputace nebo úplný konec...Spolu s těžkou dysplazií kyčlí u ani ne tříletého temperamentního psa nic moc vyhlídky do budoucna, příliš mnoho času nám asi nezbývá 

Ke všemu se přidaly četné těžké ztráty a rány i v lidském životě, to radši ani rozepisovat nebudu...

Jediné světýlko z letošního roku je tady ten skřítek, kterého jsem si pořídila, abych v bytě nebyla tak sama. Taky řešíme ortopedické a urologické problémy, ale s tím jsem si ho brala a prognóza je dobrá.

Omlouvám se za elaborát, potřebovala jsem se vypsat, vybrečet už moc nepomáhá, řvu teď několikrát denně

..na koních jsem četla.....držte se.... moc moc prosím za Vás i ostatní tady, aby už bylo jenom lépe a lépe...

turistka napsal(a):
Musím s Vámi souhlasit, opravdu zkur.ený rok 2021, počítám hodiny, kdy už bude konec, a modlím se, aby už nic dalšího nepřišlo, protože na mě bylo naloženo pižehnaně. Když se budu držet jen zvířecího světa, tak po Popelce jsem se musela vzdát i své kobyly, kterou jsem si piplala os hříběte dlouhých 12 let... S Popelkou byly na den stejně staré... A vědomí, že někde je, ale už patří k někomu jinému a já k ní nemůžu, i když je tak blízko, je pro mě naprosto zničující. Mám pocit, že kdyby zemřela, žilo by se mi s tou ztrátou líp.

Ovčandě, co si v létě zlomila nohu, praskl šroub držící kloub, takže musela znovu pod kudlu, kdy veterinář měl absolutní minimum prostoru na to, aby zavedl šroub nový (nutno říct, že si s tím poradil skvěle). Celé je to způsobeno vrozenou nedostatečnou osifikací pažního hrbolu (prostě je tam řídká kost), proto ta zlomenina, proto ten prasklý šroub S největší pravděpodobností je tentýž problém i v druhém kloubu (musíme zrentgenovat), takže se nabízí otázka, jestli preventivně neprošroubovat i druhý kloub. A pokud se cokoliv pokazí na té první, pak už je řešením jedině amputace nebo úplný konec...Spolu s těžkou dysplazií kyčlí u ani ne tříletého temperamentního psa nic moc vyhlídky do budoucna, příliš mnoho času nám asi nezbývá 

Ke všemu se přidaly četné těžké ztráty a rány i v lidském životě, to radši ani rozepisovat nebudu...

Jediné světýlko z letošního roku je tady ten skřítek, kterého jsem si pořídila, abych v bytě nebyla tak sama. Taky řešíme ortopedické a urologické problémy, ale s tím jsem si ho brala a prognóza je dobrá.

Omlouvám se za elaborát, potřebovala jsem se vypsat, vybrečet už moc nepomáhá, řvu teď několikrát denně

Ale musím Vám "Turistko" napsat, že ten stávající psík je obrovský sympaťák, nádherný! Takoví bývali naši Fločkové, než jsem jednou přinesla to jiné zbarvení ("Odetta" i ostatní vědí ) - černé s pálením, a pak tedy byli dva Fločkové po sobě s tímto zbarvením...

Ale ten Váš - fakt velký sympaťák!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je zase těžké čtení… Už aby ten letošek byl za námi.

Emo, upřímnou soustrast. Cítím s Vámi, mně ani po půl roce není lehko na duši.

Turistko, i Vy se držte, nemáte to snadné. Myslím na Vás.

Odetto, už se nám ten Silvestr blíží a já se na něj poprvé v životě těším, asi udělám pro letošek výjimku a počkám na půlnoc💥 Zanadávám si na magory s ohňostrojem, co k smrti děsí ostatní zivé tvory a budu věřit, že nám ty dvojky v novém roce přinesou štěstí
A děkuji Vám za hřejivá slova

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..na koních jsem četla.....držte se.... moc moc prosím za Vás i ostatní tady, aby už bylo jenom lépe a lépe...

Děkuji Vám. Jak už jsem psala, chci věřit, že nový rok už přinese nám všem jen to dobré a spláchne co nejvíce špíny a smutku z toho letošního

fikovnice napsal(a):
Já také hodně pláču, po Fločkovi - vůbec ten smutek nemizí... A vyplakat se je dobře, dříve mi to nešlo.
Samota je zlá, moc zlá...

Vy máte za letošek tedy hrozně naloženo, prosím, držte se!

Moc Vám rozumím... Dobře, že už můžete plakat, pláč vždycky vyplaví kus bolesti. Tak plačte, moc Vám přeji, aby už konečně bylo líp. Škoda, že jste moc daleko, půjčila bych Vám kdykoliv toho výše zmiňovaného útuláčka, to je 30 kilo čisté lásky, radosti a štěstí... Snad se takový brzy najde i někde blíže k Vám
A jinak děkuji za chválu přírůstku, on je takový sympaťák. Je to dědek z útulku, asi kolem 10 let, povahou hodně jezevčík, ale je v něm i kus radosti a hravosti od jiných předkú, z nichž jeden byl nabeton bígl - ten bíglí čumák-pršák to prozrazuje Hodně mi teď pomáhá, jak píšete, samota je zlá a co na tom, že tu mám děti, muže a dobré přátele - "osamělí jsme i mezi lidmi". A já začínám ke všem svým psychickým neduhům získávat ještě i sociální fobii

turistka napsal(a):
Děkuji Vám. Jak už jsem psala, chci věřit, že nový rok už přinese nám všem jen to dobré a spláchne co nejvíce špíny a smutku z toho letošního

..určitě...pevně věřím že to tak bude...

turistka napsal(a):
Odetto, už se nám ten Silvestr blíží a já se na něj poprvé v životě těším, asi udělám pro letošek výjimku a počkám na půlnoc💥 Zanadávám si na magory s ohňostrojem, co k smrti děsí ostatní zivé tvory a budu věřit, že nám ty dvojky v novém roce přinesou štěstí
A děkuji Vám za hřejivá slova

Já se na něj těším každoročně, je to jeden z mých nejoblíbenějších svátků. Trávíme jej společně jen s manželem - přes den chodíváme na výstavu (to letos opět oželíme kvůli pandemii), a večer si děláváme filmový maraton s chlebíčky (a se sváteční česnekovou pomazánkou z majonézy a sýru), o půlnoci si dáme nějaké dobré prosecco a jdeme spát. Letos se ale těším o to víc, že doufám a věřím, že příští rok nám všem přinese něco dobrého. Letos je to jedna rána za druhou. Takže na sklonku roku budu připíjet a myslet i na všechny ty, kdo letos ztratily (ztratili) své spřízněné duše. I na Vás, Popelku a Vaši kobylku.

Ani jsem všechno nedočetla. Všem, kteří o někoho přišli, chci vyjádřit upřímnou soustrast. Pro mě je tento rok obzvlášť smutný. Mohlo by se zdát, že za ty 4 měsíce jsem se s tím už nějak vyrovnala. Bohužel ne, není to tak snadné. Navíc se blíží Vánoce a to člověk přemítá o to víc.

My jsme měli špatný rok 2009. V lednu jsme museli nechat uspat první kavkazanku. V září zemřel maminčin manžel. A o Vánocích jsme nechali uspat choďačku. Všichni tři měli rakovinu, každý něčeho jiného. Někdy se to tak sejde...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ani jsem všechno nedočetla. Všem, kteří o někoho přišli, chci vyjádřit upřímnou soustrast. Pro mě je tento rok obzvlášť smutný. Mohlo by se zdát, že za ty 4 měsíce jsem se s tím už nějak vyrovnala. Bohužel ne, není to tak snadné. Navíc se blíží Vánoce a to člověk přemítá o to víc.

Docela často na vás myslím a říkám si, že vyrovnat se s něčím takovým musí být hodně náročné a rozhodně na delší čas... Čtyři měsíce jsou v tomhle jako nic.

fikovnice napsal(a):
Kulíšek...
Milá "Odetto", jenže dny minulé ukázaly i nějaká pozitiva v tom marasmu. Já fakt tak padala na ústa, že bych péči o takového kulíška prostě nezvládla. Horkotěžko to šlo se třemi majiteli mého bytu...kteří si vymiňovali na mně své pravidelné sloužení jim.
Ale i tak - moc Ti děkuji, že na mě pořád v tomto ohledu myslíš!

Btw, včera jsem trochu absťák přebila pomazlením se s BOCákem, strašně zmohutněl, má obří tlapiska. A strašně se bojí... Couval přede mnou...pak si asi na mě vzpomněl a to bylo lásky a hubiček a mazlení!

Fikovnice, už jsem ti ho posílala do SZ.
Možná bych ti mohla domluvit víkendové hlídání tohohle tajtrdlíka. Je založením trochu bojínek, ale současně obrovský mazel.
Co ty na to? Mám to zkusit?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fikovnice, už jsem ti ho posílala do SZ.
Možná bych ti mohla domluvit víkendové hlídání tohohle tajtrdlíka. Je založením trochu bojínek, ale současně obrovský mazel.
Co ty na to? Mám to zkusit?

Irčo, to víš, že bych byla PRO, jen ne teď, před chvílí jsem se vrátila z jednání ohledně koupě auta...a jsem úplně vyšťavená - to je na delší psaní. Jak budu mít sílu, písnu Ti. Ale moc moc děkuji a budu se těšit!!!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Docela často na vás myslím a říkám si, že vyrovnat se s něčím takovým musí být hodně náročné a rozhodně na delší čas... Čtyři měsíce jsou v tomhle jako nic.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

Ali, já na Tebe také myslím , a vím, že Tebe zde postihla z nás všech největší ztráta...

Ale prozraď mi, jak to, že nespíš? Jinak přece chodíš spát brzy... Nebo také nemůžeš teď spát?

fikovnice napsal(a):
Ali, já na Tebe také myslím , a vím, že Tebe zde postihla z nás všech největší ztráta...

Ale prozraď mi, jak to, že nespíš? Jinak přece chodíš spát brzy... Nebo také nemůžeš teď spát?

Jani, přijel syn, tak jsme se pustili do výměny lina, zabralo to celý den. Jinak opravdu chodím spát do cca 22 hod. Ale ráno vstávám brzo.

fikovnice napsal(a):
Irčo, to víš, že bych byla PRO, jen ne teď, před chvílí jsem se vrátila z jednání ohledně koupě auta...a jsem úplně vyšťavená - to je na delší psaní. Jak budu mít sílu, písnu Ti. Ale moc moc děkuji a budu se těšit!!!

Zatím to s těšením nepřeháněj, nevím, jestli bude dcera souhlasit. Na druhou stranu by se jim občas hlídání na víkend hodilo a přímo v Brně nikoho vhodného nemají.
Takže já to zkusím předjednat a pokud by byli mladí pro, dám ti na ně kontakt. Určitě by ale musela proběhnout nějaká seznamovací fáze, jinak by s tebou do auta nevlezl.

"zku.vený" je pro tento rok slabé slovo.......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Docela často na vás myslím a říkám si, že vyrovnat se s něčím takovým musí být hodně náročné a rozhodně na delší čas... Čtyři měsíce jsou v tomhle jako nic.

Přesně, mám to naprosto stejně, jakmile vidím příspěvek od Sarah, první na mě padne tahle hrůza, ani nemyslím na psy, to se nedá.
Sarah, 4 měsíce je opravdu nic, nejmíň rok jsme byli doslova paralyzovaní ne jen mamka, ale i my, děti. Ano, čas to obrousí, ale nám to v tomto případě trvalo hodně dlouho Vím, že někteří lidi jsou takoví,,silní", oklepou se a ,,život musí jít dál!" Kéž by jste taková byla, moc bych vám to přála Já právě nejsem

Tak asi budu mít víkenďáka!!!!! Pádím učit, jakmile bude chvíle, podělím se!!!

Mimochodem, poslední dny - auto a mnoho jiných věcí - to bylo jedno znamení za druhým shůry; nikomu to nevnucuji, jen to tak vnímám já...

Milí přátelé, opět nic nestíhám...ale toto prostě musím napsat... Ta moje nej kamarádka, co se o mě starala v době COVIDu, má manžela, který je logicky také mým kamarádem. Dotyčný má oba rodiče za píp, s otcem se viděl párkrát v životě - vůbec o syna nejevil zájem... Nicméně tento otec dostal mrtvici a po asi 14 dnech zemřel. Ještě, když byl v nemocnici, byli tito mí přátelé jej navštívit - byl úplně ochrnutý na půlku těla - připomnělo mi to samozřejmě ty hrůzy s mojí mamkou... Každopádně se moji přátelé dozvěděli, že tento muž (kamarádův otec) žije někde na Znojemsku podivínským životem a má psa, tedy fenu. Ale to zjistili všechno až asi po deseti dnech. Ihned jeli do dotyčného RD, psa našli, nějak základně se o něj/o ni starali prozatím sousedé. Moji přátelé mají úúúplně čerstvě štěně čivavy (to jsou ti, jak jejich malé dcerce byla v létě zadávena její číva - psala jsem také zde). Takže co teď...??? Útulek!!! Jenže moje kamarádka mi řekla, že když viděla ty smutné oči fenky, že se rozbrečela a řekla, že se to prostě nějak udělá....no, a tak mají úplně čerstvě dva psy, tedy dvě feny. Štěně čívy a tady tu úplnou stařenku - vestajku. Mimochodem neskutečně obézní ;-). V momentě, kdy se rozhodli ji přivézt do Brna a seznámit se štěnětem, to ta fena pochopila a stala se úplným zlatíčkem - vděčným, hodným, štěně po sebe nechá válet a lézt - mám plno videí jejich minizoo...
No, a jak se teď dějí ty zvláštní věci, tak jsem s kámoškou denně telefonovala (chtěla i nějaké rady ohledně toho tatínka) a včera mě najednou napadlo se zeptat, zda by mi ji nepůjčovali sem tam na chalupu! No a odpověď byla:"Jani, ona by byla strašně moc šťastná - že se může proběhnout, chvíli si odpočinout od štěněcí dračice,..." Prostě ihned, že ano. Já už se fakt tyto věci úplně bojím sem psát, fenka je velmi stará, ale vděk z ní úplně tryská. Je tlustá, jak jsem psala výše, nehezká...ale vždyť to je úúúplně fuk! Je především nesmírně hodná a vděčná! Tak a to je tedy současný příběh... Odehrálo se asi milión událostí, které snad nemohou být náhodou, já se s vámi zde chtěla podělit o příběh této fenky, která v jeden den přišla o páníčka, aby za pár dní našla novou milující rodinu!!! Mimochodem ta jejich malá dcerka spává teď na zemi - spolu s oběma pesandami!

Edit: A pokud tedy vše dobře dopadne, tak tady ta fenka dožije krásný psí život u mých přátel a já si ji budu moct půjčovat na chalupu, takže závěr života by měla i se zpestřením a výletováním. Ona byla zvyklá doteď na dědinu, takže v paneláku u přátel je vděčná, ale věřím, že moji chalupu si také zamiluje...

fikovnice napsal(a):
Milí přátelé, opět nic nestíhám...ale toto prostě musím napsat... Ta moje nej kamarádka, co se o mě starala v době COVIDu, má manžela, který je logicky také mým kamarádem. Dotyčný má oba rodiče za píp, s otcem se viděl párkrát v životě - vůbec o syna nejevil zájem... Nicméně tento otec dostal mrtvici a po asi 14 dnech zemřel. Ještě, když byl v nemocnici, byli tito mí přátelé jej navštívit - byl úplně ochrnutý na půlku těla - připomnělo mi to samozřejmě ty hrůzy s mojí mamkou... Každopádně se moji přátelé dozvěděli, že tento muž (kamarádův otec) žije někde na Znojemsku podivínským životem a má psa, tedy fenu. Ale to zjistili všechno až asi po deseti dnech. Ihned jeli do dotyčného RD, psa našli, nějak základně se o něj/o ni starali prozatím sousedé. Moji přátelé mají úúúplně čerstvě štěně čivavy (to jsou ti, jak jejich malé dcerce byla v létě zadávena její číva - psala jsem také zde). Takže co teď...??? Útulek!!! Jenže moje kamarádka mi řekla, že když viděla ty smutné oči fenky, že se rozbrečela a řekla, že se to prostě nějak udělá....no, a tak mají úplně čerstvě dva psy, tedy dvě feny. Štěně čívy a tady tu úplnou stařenku - vestajku. Mimochodem neskutečně obézní ;-). V momentě, kdy se rozhodli ji přivézt do Brna a seznámit se štěnětem, to ta fena pochopila a stala se úplným zlatíčkem - vděčným, hodným, štěně po sebe nechá válet a lézt - mám plno videí jejich minizoo...
No, a jak se teď dějí ty zvláštní věci, tak jsem s kámoškou denně telefonovala (chtěla i nějaké rady ohledně toho tatínka) a včera mě najednou napadlo se zeptat, zda by mi ji nepůjčovali sem tam na chalupu! No a odpověď byla:"Jani, ona by byla strašně moc šťastná - že se může proběhnout, chvíli si odpočinout od štěněcí dračice,..." Prostě ihned, že ano. Já už se fakt tyto věci úplně bojím sem psát, fenka je velmi stará, ale vděk z ní úplně tryská. Je tlustá, jak jsem psala výše, nehezká...ale vždyť to je úúúplně fuk! Je především nesmírně hodná a vděčná! Tak a to je tedy současný příběh... Odehrálo se asi milión událostí, které snad nemohou být náhodou, já se s vámi zde chtěla podělit o příběh této fenky, která v jeden den přišla o páníčka, aby za pár dní našla novou milující rodinu!!! Mimochodem ta jejich malá dcerka spává teď na zemi - spolu s oběma pesandami!

Edit: A pokud tedy vše dobře dopadne, tak tady ta fenka dožije krásný psí život u mých přátel a já si ji budu moct půjčovat na chalupu, takže závěr života by měla i se zpestřením a výletováním. Ona byla zvyklá doteď na dědinu, takže v paneláku u přátel je vděčná, ale věřím, že moji chalupu si také zamiluje...

@fikovnice To mám radost, že se ta skládačka poskládala zrovna takhle. Držím palce, ať je to s novou víkenďačkou prima! A doufám, že ji tam budeš vozit tím novým Fiátkem? Dopadlo to?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já se na něj těším každoročně, je to jeden z mých nejoblíbenějších svátků. Trávíme jej společně jen s manželem - přes den chodíváme na výstavu (to letos opět oželíme kvůli pandemii), a večer si děláváme filmový maraton s chlebíčky (a se sváteční česnekovou pomazánkou z majonézy a sýru), o půlnoci si dáme nějaké dobré prosecco a jdeme spát. Letos se ale těším o to víc, že doufám a věřím, že příští rok nám všem přinese něco dobrého. Letos je to jedna rána za druhou. Takže na sklonku roku budu připíjet a myslet i na všechny ty, kdo letos ztratily (ztratili) své spřízněné duše. I na Vás, Popelku a Vaši kobylku.

Odetto, to jsou moc krásná a hřejivá slova, já teda dojetím moc nepláču, ale Vy jste mě rozbrečela jak želvu... Tak já teda toho 31. udělám pár česnekových jednohubek a až budu o půlnoci držet v ruce sklenici, jedna myšlenka a přání poletí k Vám všem tady, aby ten přicházející rok už všem jen dával - štěstí zdraví, nové přátele i smíření...❤

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ani jsem všechno nedočetla. Všem, kteří o někoho přišli, chci vyjádřit upřímnou soustrast. Pro mě je tento rok obzvlášť smutný. Mohlo by se zdát, že za ty 4 měsíce jsem se s tím už nějak vyrovnala. Bohužel ne, není to tak snadné. Navíc se blíží Vánoce a to člověk přemítá o to víc.

Pokud mi zbyla ještě nějaká síla, posílám ji Vám, ta bolest musí být přeukrutná a čas se tolik pomalu vleče... Moc na Vás myslím a věřím, že v tento čas, který dovede přinést spoustu radosti a štěstí, ale na druhé i rozjitřit a rozbolavět velké rány, nebudete sama a obklopí Vás milující lidé i čtyřnožci❤

lesnížínka napsal(a):
Přesně, mám to naprosto stejně, jakmile vidím příspěvek od Sarah, první na mě padne tahle hrůza, ani nemyslím na psy, to se nedá.
Sarah, 4 měsíce je opravdu nic, nejmíň rok jsme byli doslova paralyzovaní ne jen mamka, ale i my, děti. Ano, čas to obrousí, ale nám to v tomto případě trvalo hodně dlouho Vím, že někteří lidi jsou takoví,,silní", oklepou se a ,,život musí jít dál!" Kéž by jste taková byla, moc bych vám to přála Já právě nejsem

Naprosto s Vámi souhlasím, jsem člověk, který takové rány vstřebává dlouho a někdy se s nimi nedokáže úplně smířit ani po dlouhých letech. Nám tento rok a ten šílený virus přinesl jednu obrovskou pachuť ze ztráty - v březnu zemřel manželův dědeček, který se stal opravdu i mým - dědu jsem nikdy neměla a moc jsem po něm toužila a až jako dospělé mi byli splněno toužebné přání - moci někomu říci to sladké "dědečku". Byl úžasný, manžel na něj má tisíce krásných vzpomínek a mně svou dobrotou a laskavostí připomínal mou milovanou babičku, která už tu není dlouhých 15 let. A díky obrovskému sobectví a nezodpovědnosti mé zaměstnavatelky a tomu zpropadenému viru jsme přišli o možnost se s ním naposledy rozloučit. Dodnes jsem nějak nepřijala, že už tu není...

fikovnice napsal(a):
Milí přátelé, opět nic nestíhám...ale toto prostě musím napsat... Ta moje nej kamarádka, co se o mě starala v době COVIDu, má manžela, který je logicky také mým kamarádem. Dotyčný má oba rodiče za píp, s otcem se viděl párkrát v životě - vůbec o syna nejevil zájem... Nicméně tento otec dostal mrtvici a po asi 14 dnech zemřel. Ještě, když byl v nemocnici, byli tito mí přátelé jej navštívit - byl úplně ochrnutý na půlku těla - připomnělo mi to samozřejmě ty hrůzy s mojí mamkou... Každopádně se moji přátelé dozvěděli, že tento muž (kamarádův otec) žije někde na Znojemsku podivínským životem a má psa, tedy fenu. Ale to zjistili všechno až asi po deseti dnech. Ihned jeli do dotyčného RD, psa našli, nějak základně se o něj/o ni starali prozatím sousedé. Moji přátelé mají úúúplně čerstvě štěně čivavy (to jsou ti, jak jejich malé dcerce byla v létě zadávena její číva - psala jsem také zde). Takže co teď...??? Útulek!!! Jenže moje kamarádka mi řekla, že když viděla ty smutné oči fenky, že se rozbrečela a řekla, že se to prostě nějak udělá....no, a tak mají úplně čerstvě dva psy, tedy dvě feny. Štěně čívy a tady tu úplnou stařenku - vestajku. Mimochodem neskutečně obézní ;-). V momentě, kdy se rozhodli ji přivézt do Brna a seznámit se štěnětem, to ta fena pochopila a stala se úplným zlatíčkem - vděčným, hodným, štěně po sebe nechá válet a lézt - mám plno videí jejich minizoo...
No, a jak se teď dějí ty zvláštní věci, tak jsem s kámoškou denně telefonovala (chtěla i nějaké rady ohledně toho tatínka) a včera mě najednou napadlo se zeptat, zda by mi ji nepůjčovali sem tam na chalupu! No a odpověď byla:"Jani, ona by byla strašně moc šťastná - že se může proběhnout, chvíli si odpočinout od štěněcí dračice,..." Prostě ihned, že ano. Já už se fakt tyto věci úplně bojím sem psát, fenka je velmi stará, ale vděk z ní úplně tryská. Je tlustá, jak jsem psala výše, nehezká...ale vždyť to je úúúplně fuk! Je především nesmírně hodná a vděčná! Tak a to je tedy současný příběh... Odehrálo se asi milión událostí, které snad nemohou být náhodou, já se s vámi zde chtěla podělit o příběh této fenky, která v jeden den přišla o páníčka, aby za pár dní našla novou milující rodinu!!! Mimochodem ta jejich malá dcerka spává teď na zemi - spolu s oběma pesandami!

Edit: A pokud tedy vše dobře dopadne, tak tady ta fenka dožije krásný psí život u mých přátel a já si ji budu moct půjčovat na chalupu, takže závěr života by měla i se zpestřením a výletováním. Ona byla zvyklá doteď na dědinu, takže v paneláku u přátel je vděčná, ale věřím, že moji chalupu si také zamiluje...

Fíkovnice, já mám tak obrovskou radost. Moc a moc Vám přeju, abyste konečně mohla dosyta užívat té úžasné psí lásky
A chtělo by to fotečku😉

Jani, tak to je překvápko Teď budeš muset být návštěvková teta, aby si na tebe zvyknula. Má toho naloženo chudina moc, změna bydlení, rodiny, štěndo...nedovedu si představit ji sbalit a zase s ní někam odjet. Mohla by se třeba bát, že ztratí i ten druhý domov. Nemohli by jste jet všichni?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@fikovnice To mám radost, že se ta skládačka poskládala zrovna takhle. Držím palce, ať je to s novou víkenďačkou prima! A doufám, že ji tam budeš vozit tím novým Fiátkem? Dopadlo to?

Koupě je ještě v běhu...

lesnížínka napsal(a):
Jani, tak to je překvápko Teď budeš muset být návštěvková teta, aby si na tebe zvyknula. Má toho naloženo chudina moc, změna bydlení, rodiny, štěndo...nedovedu si představit ji sbalit a zase s ní někam odjet. Mohla by se třeba bát, že ztratí i ten druhý domov. Nemohli by jste jet všichni?

Já jsem pořád zvaná do minizoo . Mají ještě králíka... Jen prostě jsem v nestíhacím období... Ale návštěvy, doufám, budou...

Zdravím všechny zdejší dobré (a smutné) duše. Jak jste zvládli svátky, které byly pro mnohé tak smutně výjimečné? Já jimi nějak proplula v podstatě bez nějakých emocí, když teda nepočítám ten velký smutek, co se mi vrývá pod kůži víc a víc... Ani vidět rozzářené děti u stromečku mi nepomohlo prožít aspoň chvilku spokojenosti, radosti... Dnes je to přesně čtvrt roku, co jsem poslala do světa kobylu, a v sobotu uplynulo dlouhých 7 měsíců od Popelčina odchodu.... Cítím se hůř a hůř, víc a víc mi dochází, jak bez koňského světa nemůžu existovat... Odstranila už jsem z očí vše, co mi koně připomíná, knížky, obrázky, fotky, ... ale nejde tomu utéct, rozbrečí mě i kobylák na ulici A největší průšvih jsou pohádky, na které se jindy tak ráda dívám... Prostě to neuvěřitelně bolí, všude ji vidím, zdá se mi o ní, nedokážu uvěřit, že jsem se jí vzdala

Fíkovnice, co Vaše víkenďačka, daří se?

turistka napsal(a):
Zdravím všechny zdejší dobré (a smutné) duše. Jak jste zvládli svátky, které byly pro mnohé tak smutně výjimečné? Já jimi nějak proplula v podstatě bez nějakých emocí, když teda nepočítám ten velký smutek, co se mi vrývá pod kůži víc a víc... Ani vidět rozzářené děti u stromečku mi nepomohlo prožít aspoň chvilku spokojenosti, radosti... Dnes je to přesně čtvrt roku, co jsem poslala do světa kobylu, a v sobotu uplynulo dlouhých 7 měsíců od Popelčina odchodu.... Cítím se hůř a hůř, víc a víc mi dochází, jak bez koňského světa nemůžu existovat... Odstranila už jsem z očí vše, co mi koně připomíná, knížky, obrázky, fotky, ... ale nejde tomu utéct, rozbrečí mě i kobylák na ulici A největší průšvih jsou pohádky, na které se jindy tak ráda dívám... Prostě to neuvěřitelně bolí, všude ji vidím, zdá se mi o ní, nedokážu uvěřit, že jsem se jí vzdala

Já o dušičkach musela nečekaně nechat uspat mýho psa. Rakovina plic. Byla jsem z toho totálně na hadry. 😟 Ale osud tomu chtěl a i když se na štěně čeká skoro rok, tak po měsíci už jsem měla doma malyho švýcarka. Takže u nás je nakonec veselo. Mrzí mě, že jste na tom tak špatně a chápu to, protože já bych nemohla být bez psa. Opravdu to nejde si pořídit jinyho koníka? Nebo zkusit odkoupit tu svou?

Já svátky prožila dobře, navštívili jsme rodinu a udělali spoustu potřebné práce doma. Na psa myslím často, často vzpomínám, někdy mi je smutno (taky to máme akorát 7 měsíců a týden). Ale pak jdu zase dál a žiju normální život. Jsem s tím smířená a to určitě prospívá mně i mýmu okolí.

Je to pomalu 6 týdnů a je to pořád moc těžký. Mám doma štěně, naplno se mu věnuji, ale tu díru po mojí stařence prostě nejde jen tak zaplnit. Svátky jsem přežila za pomoci Woykoff Allegra STRONG, kterou tady někdo doporučoval. Je mi pořád těžko, smutno, ale aspoň jsem celé svátky neprobrečela.
Na druhou stranu si uvědomuji, že jsou horší věci na světě (sousedce zemřela 22.12. maminka) a já ten svůj smutek musím zvládnout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to pomalu 6 týdnů a je to pořád moc těžký. Mám doma štěně, naplno se mu věnuji, ale tu díru po mojí stařence prostě nejde jen tak zaplnit. Svátky jsem přežila za pomoci Woykoff Allegra STRONG, kterou tady někdo doporučoval. Je mi pořád těžko, smutno, ale aspoň jsem celé svátky neprobrečela.
Na druhou stranu si uvědomuji, že jsou horší věci na světě (sousedce zemřela 22.12. maminka) a já ten svůj smutek musím zvládnout.

Jenže se to líp říká, než udělá. Pořád si říkám, až to přijde, že to musím zvládnout, Worka je starý, vím, že tomu nejde utéct a musím to vzít, jak to je...ale představit, představit si to ani neumím. Respective se hroutím už při té představě
Držte se, všichni

Já byla na svátky se všemi dětmi, tak na ten smutek ani nezbyl čas. I oslava mých narozenin se vydařila.

turistka napsal(a):
Fíkovnice, co Vaše víkenďačka, daří se?

"Turistko", moc Vás zdravím!
Bohužel s víkenďačkou se nedaří, ale teď jsem na vině já. Přestala jsem jezdit na chalupu. Já po tom hnusném COVIDu jsem permanentně nachlazená. Stačí mírné prochladnutí. No a na chalupě mám v této době v baráku kolem plus jednoho až dvou stupňů... Dřív jsem to dávala - na sebe dvě péřové deky a v nohou Floka + pod sebou elektrická poduška . Teď už to fakt nechci riskovat...
Vy se držte , vím, jak moc je to smutné...

fikovnice napsal(a):
"Turistko", moc Vás zdravím!
Bohužel s víkenďačkou se nedaří, ale teď jsem na vině já. Přestala jsem jezdit na chalupu. Já po tom hnusném COVIDu jsem permanentně nachlazená. Stačí mírné prochladnutí. No a na chalupě mám v této době v baráku kolem plus jednoho až dvou stupňů... Dřív jsem to dávala - na sebe dvě péřové deky a v nohou Floka + pod sebou elektrická poduška . Teď už to fakt nechci riskovat...
Vy se držte , vím, jak moc je to smutné...

1-2 stupně nad nulou? Tak to jsi teda sparťan. Já toleruju spíš zimu než horko, ale tohle bych teda nedala 😲

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
1-2 stupně nad nulou? Tak to jsi teda sparťan. Já toleruju spíš zimu než horko, ale tohle bych teda nedala 😲

No, já jsem vyloženě zimofil, fakt! Pamatuji doby, kdy jsem tam fakt spávala při tom jednom stupni. Je to barák, co má metrové zdi. Takže první noc jsem vytápěla - ráno bývalo tak kolem 10 - 11 stupni. Druhou noc a druhý den jsem to vytopila klidně na 27 st., ale to už jsem se vracela do Brna. A v té době jsem vůbec nebývala nemocná...
Ale teď už si fakt netroufnu. Já jsem zvyklá jít třeba do kontejneru v tričku a naboso. A už to odskáču přinejmenším nachlazením, přitom to jsou tři minuty...

Tahle diskuze mně před sedmi týdny přivedla sem na tenhle web. Jak jsem psala už jinde. Před sedmi týdny nám také náhle zemřel pes. Večer pes, co nebyl obézní a neměl žádné jiné zdravotní problémy, veselý a plný života. V noci pak začal zvracet a necelou hodinu potom, co jsem situaci konzultovala telefonicky s veterinářem, byl pejsek po smrti. Prý infarkt. Bylo mu 9 let a protože neměl do té doby zdravotní problémy, všichni jsme si mysleli, že trumfne předešlého psa, který se dožil 14 let. Můj táta se úplně zhroutil a prosil mě ať seženu nového psa. To hledání nového psa mi trochu s tou bolestí pomáhalo, ale jak jsem lehla do postele, ta bolest byla nesnesitelná a tak jsem našla tuhle diskuzi a místo spánku jsem si tady četla. Pomáhalo mi to, díky vám za to. Druhá pomoc přišla, když jsme si před měsícem přivezli nové štěně. Je skvělé, je odvážné, chytré a přátelské. Timík to není, ten byl bojácný, nedůvěřivý k cizím lidem, ale stejně jsme ho milovali a při psaní tohohle příspěvku tu samozřejmě brečím.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Trickyvoo napsal(a):
Tahle diskuze mně před sedmi týdny přivedla sem na tenhle web. Jak jsem psala už jinde. Před sedmi týdny nám také náhle zemřel pes. Večer pes, co nebyl obézní a neměl žádné jiné zdravotní problémy, veselý a plný života. V noci pak začal zvracet a necelou hodinu potom, co jsem situaci konzultovala telefonicky s veterinářem, byl pejsek po smrti. Prý infarkt. Bylo mu 9 let a protože neměl do té doby zdravotní problémy, všichni jsme si mysleli, že trumfne předešlého psa, který se dožil 14 let. Můj táta se úplně zhroutil a prosil mě ať seženu nového psa. To hledání nového psa mi trochu s tou bolestí pomáhalo, ale jak jsem lehla do postele, ta bolest byla nesnesitelná a tak jsem našla tuhle diskuzi a místo spánku jsem si tady četla. Pomáhalo mi to, díky vám za to. Druhá pomoc přišla, když jsme si před měsícem přivezli nové štěně. Je skvělé, je odvážné, chytré a přátelské. Timík to není, ten byl bojácný, nedůvěřivý k cizím lidem, ale stejně jsme ho milovali a při psaní tohohle příspěvku tu samozřejmě brečím.

Štěňátko je šikovný rarášek, a to je přesně to, co teď na svou bolavou duši potřebujete 🌷 ať se v novém roce daří! 🍀

turistka napsal(a):
Zdravím všechny zdejší dobré (a smutné) duše. Jak jste zvládli svátky, které byly pro mnohé tak smutně výjimečné? Já jimi nějak proplula v podstatě bez nějakých emocí, když teda nepočítám ten velký smutek, co se mi vrývá pod kůži víc a víc... Ani vidět rozzářené děti u stromečku mi nepomohlo prožít aspoň chvilku spokojenosti, radosti... Dnes je to přesně čtvrt roku, co jsem poslala do světa kobylu, a v sobotu uplynulo dlouhých 7 měsíců od Popelčina odchodu.... Cítím se hůř a hůř, víc a víc mi dochází, jak bez koňského světa nemůžu existovat... Odstranila už jsem z očí vše, co mi koně připomíná, knížky, obrázky, fotky, ... ale nejde tomu utéct, rozbrečí mě i kobylák na ulici A největší průšvih jsou pohádky, na které se jindy tak ráda dívám... Prostě to neuvěřitelně bolí, všude ji vidím, zdá se mi o ní, nedokážu uvěřit, že jsem se jí vzdala

Turistko, když čtu Vaše příspěvky, cítím z nich, že potřebujete kromě lidské empatické podpory, taky tu podporu v tbl. Svěřte se s bolavou duší svému lékaři, překonejte to v sobě a svěřte se mu....mám hodně podobnou osobní zkušenost a antidepresiva začala už 3. týden pomáhat a strašně mi to pomohlo celkově, byla jsem předtím úplně sevřená úzkostmi a depresí, nespala jsem atd., však to znáte....v průběhu asi 4.měsíce zobání tbl.jsem si pořídila útulkáče a pak za dalšího půl roku jsem byla lepší a pomalu jsem tbl. vysazovala....bylo to brzo, ale i tak jsem to dala a dnes jsem díky Bohu v pohodě....a byla to už několikátá těžká etapa života, kdy mi tbl. pomohly....moc na Vás myslím a zvažte to, Vaši blízcí Vás potřebují..rozhodnutí je na Vás děvče! To s kobylkou mě taky mrzí, že jste se jí musela vzdát...Popelka by Vás ráda viděla šťastnou, to je jisté...a že hlídá každý Váš krok, tak to je jisté taky. 🌷🍀 lepší rok 2022 a hodně zdraví!

Huskyjanina napsal(a):
Já o dušičkach musela nečekaně nechat uspat mýho psa. Rakovina plic. Byla jsem z toho totálně na hadry. 😟 Ale osud tomu chtěl a i když se na štěně čeká skoro rok, tak po měsíci už jsem měla doma malyho švýcarka. Takže u nás je nakonec veselo. Mrzí mě, že jste na tom tak špatně a chápu to, protože já bych nemohla být bez psa. Opravdu to nejde si pořídit jinyho koníka? Nebo zkusit odkoupit tu svou?

Vaší ztráty je mi moc líto, ta zákeřná potvora číhá skoro všude Ale jsem ráda, že máte pokračovatele, štěně člověka moc smutnit nenechá... Taky je pro mě život bez psa nepředstavitelný, momentálně mám 3 - naposled jsem si v říjnu pořídila cca desetiletého dědka do bytu, kde bylo po Popelce moc prázdno. Potřebovala jsem mít něco na muchlání po ruce, ti zbylí 2 vegetují na zahradě... Bohužel nového koně si asi nebudu už nikdy moct pořídit díky mé složité životní situaci, i když posledních pár dní neustále přemýšlím, jak by to šlo... I jsem psala nové majitelce kobyly, aby mi dala vědět, kdyby ji prodávala, ale pochybuju... Neměla jsem ji nikdy nechat jít

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já svátky prožila dobře, navštívili jsme rodinu a udělali spoustu potřebné práce doma. Na psa myslím často, často vzpomínám, někdy mi je smutno (taky to máme akorát 7 měsíců a týden). Ale pak jdu zase dál a žiju normální život. Jsem s tím smířená a to určitě prospívá mně i mýmu okolí.

Jsem ráda, že se daří lépe a trochu závidím, že se mi s tím nedaří srovnat tak, jako Vám. Ať už je jen líp a líp

Trickyvoo napsal(a):
Tahle diskuze mně před sedmi týdny přivedla sem na tenhle web. Jak jsem psala už jinde. Před sedmi týdny nám také náhle zemřel pes. Večer pes, co nebyl obézní a neměl žádné jiné zdravotní problémy, veselý a plný života. V noci pak začal zvracet a necelou hodinu potom, co jsem situaci konzultovala telefonicky s veterinářem, byl pejsek po smrti. Prý infarkt. Bylo mu 9 let a protože neměl do té doby zdravotní problémy, všichni jsme si mysleli, že trumfne předešlého psa, který se dožil 14 let. Můj táta se úplně zhroutil a prosil mě ať seženu nového psa. To hledání nového psa mi trochu s tou bolestí pomáhalo, ale jak jsem lehla do postele, ta bolest byla nesnesitelná a tak jsem našla tuhle diskuzi a místo spánku jsem si tady četla. Pomáhalo mi to, díky vám za to. Druhá pomoc přišla, když jsme si před měsícem přivezli nové štěně. Je skvělé, je odvážné, chytré a přátelské. Timík to není, ten byl bojácný, nedůvěřivý k cizím lidem, ale stejně jsme ho milovali a při psaní tohohle příspěvku tu samozřejmě brečím.

Dělá mi radost (a zároveň nedělá), že mnou založená diskuze sem přivedla někoho nového... Bohužel je to moc smutné vlákno. A já už dnes mohu s těžkým srdcem říct, že smrt Fločka odstartovala hodně dalších špatných věcí. Pro mě byl tento rok hluboce nešťastným...

turistka napsal(a):
Vaší ztráty je mi moc líto, ta zákeřná potvora číhá skoro všude Ale jsem ráda, že máte pokračovatele, štěně člověka moc smutnit nenechá... Taky je pro mě život bez psa nepředstavitelný, momentálně mám 3 - naposled jsem si v říjnu pořídila cca desetiletého dědka do bytu, kde bylo po Popelce moc prázdno. Potřebovala jsem mít něco na muchlání po ruce, ti zbylí 2 vegetují na zahradě... Bohužel nového koně si asi nebudu už nikdy moct pořídit díky mé složité životní situaci, i když posledních pár dní neustále přemýšlím, jak by to šlo... I jsem psala nové majitelce kobyly, aby mi dala vědět, kdyby ji prodávala, ale pochybuju... Neměla jsem ji nikdy nechat jít

Nic si, prosím, nevyčítejte...

Jinak já si také nového psa pořídit nemohu, však víte...

lesnížínka napsal(a):
Jenže se to líp říká, než udělá. Pořád si říkám, až to přijde, že to musím zvládnout, Worka je starý, vím, že tomu nejde utéct a musím to vzít, jak to je...ale představit, představit si to ani neumím. Respective se hroutím už při té představě
Držte se, všichni

Rozumím Vám, já to s Popelkou měla stejně, takvelky pes a takový věk, co jsem se nabrečela už jen při představě, mnohdy mě strach zjejího odchodu úplně paralyzoval. Nevím, co Vám přát, snad co nejvíce klidu v duši bez černých myšlenek, abyste si ještě dlouho radostně užívala přítomnost svého parťáka

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já byla na svátky se všemi dětmi, tak na ten smutek ani nezbyl čas. I oslava mých narozenin se vydařila.

Jsem moc ráda, že jste nebyla sama, já na Vás hodně myslela, jak tu celou slavnostní atmosféru zvládáte. Moc Vám přeju, ať se ta rána na duši hojí co nejlépe, i když velká jizva zůstane už navždy

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já byla na svátky se všemi dětmi, tak na ten smutek ani nezbyl čas. I oslava mých narozenin se vydařila.

Alenko, to jsem moc ráda!
A dodatečně vše nej, hlavně zdraví a rok 2022 ať je pro Tebe rokem dobrým a klidným!

Fíkovnice, a nějaké venčení a mazlení neprobíhá? Aspoň chvilku zabořit hlavu do psího kožíšku, aby si na Vás zvykla a Vám bylo hezky na duši? Vydržte, brzy bude jaro, teplo a Vy budete moct s parťačkou vyrazit na chalupu, moc a moc Vám to přeju. A taky aby se tělo a imunita dala co nejvíce do kupy, aby ten zákeřný virus neměl navrch

turistka napsal(a):
Fíkovnice, a nějaké venčení a mazlení neprobíhá? Aspoň chvilku zabořit hlavu do psího kožíšku, aby si na Vás zvykla a Vám bylo hezky na duši? Vydržte, brzy bude jaro, teplo a Vy budete moct s parťačkou vyrazit na chalupu, moc a moc Vám to přeju. A taky aby se tělo a imunita dala co nejvíce do kupy, aby ten zákeřný virus neměl navrch

Moc Vám děkuji!
To víte, že když to jde, tak se vrhám na psy mých přátel. Teď jsem se téměř umazlila s BOCákem. Jenže to je u té mojí rádobyrodiny, a myslím, že to tam byla moje poslední návštěva. Mimochodem, všude jsem viděla Fločka... Pořád mám před očima poslední Vánoce, jak z obrhromady dárků vždy neomylně našel ty svoje a rozbaloval je. Dokonce jsem měla pocit, že to rozbalování jej baví nejvíc!
On BOCák je hezkej, milej a srandovní - bude mu rok. Malé od dcery sestřenice jsem koupila mluvící panenku. Tu jsem omylem zapnula a BOCák si mohl ukroutit hlavu, jak se divil... No, nachechtala jsem se...

fikovnice napsal(a):
Dělá mi radost (a zároveň nedělá), že mnou založená diskuze sem přivedla někoho nového... Bohužel je to moc smutné vlákno. A já už dnes mohu s těžkým srdcem říct, že smrt Fločka odstartovala hodně dalších špatných věcí. Pro mě byl tento rok hluboce nešťastným...

Edit: Přijde mi neskutečné, že za necelý měsíc to už bude rok, co odešel...

Trickyvoo napsal(a):
Tahle diskuze mně před sedmi týdny přivedla sem na tenhle web. Jak jsem psala už jinde. Před sedmi týdny nám také náhle zemřel pes. Večer pes, co nebyl obézní a neměl žádné jiné zdravotní problémy, veselý a plný života. V noci pak začal zvracet a necelou hodinu potom, co jsem situaci konzultovala telefonicky s veterinářem, byl pejsek po smrti. Prý infarkt. Bylo mu 9 let a protože neměl do té doby zdravotní problémy, všichni jsme si mysleli, že trumfne předešlého psa, který se dožil 14 let. Můj táta se úplně zhroutil a prosil mě ať seženu nového psa. To hledání nového psa mi trochu s tou bolestí pomáhalo, ale jak jsem lehla do postele, ta bolest byla nesnesitelná a tak jsem našla tuhle diskuzi a místo spánku jsem si tady četla. Pomáhalo mi to, díky vám za to. Druhá pomoc přišla, když jsme si před měsícem přivezli nové štěně. Je skvělé, je odvážné, chytré a přátelské. Timík to není, ten byl bojácný, nedůvěřivý k cizím lidem, ale stejně jsme ho milovali a při psaní tohohle příspěvku tu samozřejmě brečím.

Je mi to moc líto, vážně měl ještě čas Ale je dobře, že jste našla toto vlákno, myslím, že pomohlo velké spoustě lidí (včetně mně). Přeji Vám, ať štěně dělá jen samou radost a ať se bolavá duše léčí co nejlépe

turistka napsal(a):
Je mi to moc líto, vážně měl ještě čas Ale je dobře, že jste našla toto vlákno, myslím, že pomohlo velké spoustě lidí (včetně mně). Přeji Vám, ať štěně dělá jen samou radost a ať se bolavá duše léčí co nejlépe

Ano, já to tak mám. Že sdílená bolest je poloviční bolest. Tedy takto se to říct nedá, ale vypsat se z toho všeho přináší úlevu.

fikovnice napsal(a):
Dělá mi radost (a zároveň nedělá), že mnou založená diskuze sem přivedla někoho nového... Bohužel je to moc smutné vlákno. A já už dnes mohu s těžkým srdcem říct, že smrt Fločka odstartovala hodně dalších špatných věcí. Pro mě byl tento rok hluboce nešťastným...

Mluvíte mi z duše, ve všem... Myslím, že směle můžu říct, že rok 2021 byl tím nejhorším a tou největší noční můrou v mém životě...

fikovnice napsal(a):
Nic si, prosím, nevyčítejte...

Jinak já si také nového psa pořídit nemohu, však víte...

Tohle si bohužel asi budu vyčítat do konce života, měla jsem víc bojovat a myslet na sebe
Vím, že nemůžete, proto naVás často myslím amoc si přeju, abyste našla toho vytouženého víkenďáčka
Škoda, že nebydlíte blíž, nějaké exempláře na mazlení bych Vám moc ráda zapůjčila

turistka napsal(a):
Tohle si bohužel asi budu vyčítat do konce života, měla jsem víc bojovat a myslet na sebe
Vím, že nemůžete, proto naVás často myslím amoc si přeju, abyste našla toho vytouženého víkenďáčka
Škoda, že nebydlíte blíž, nějaké exempláře na mazlení bych Vám moc ráda zapůjčila

Jste moc hodná, děkuji za Vaši nabídku a vážím si jí!
Víte, i já mám vůči Fločkovi výčitky - je to v tomto vlákně...jenže to bychom se utrápily... Vím, že to nejde poručit si nic si nevyčítat, ale snad aspoň čas nějak ty nejhorší hrany a rány obrousí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Turistko, když čtu Vaše příspěvky, cítím z nich, že potřebujete kromě lidské empatické podpory, taky tu podporu v tbl. Svěřte se s bolavou duší svému lékaři, překonejte to v sobě a svěřte se mu....mám hodně podobnou osobní zkušenost a antidepresiva začala už 3. týden pomáhat a strašně mi to pomohlo celkově, byla jsem předtím úplně sevřená úzkostmi a depresí, nespala jsem atd., však to znáte....v průběhu asi 4.měsíce zobání tbl.jsem si pořídila útulkáče a pak za dalšího půl roku jsem byla lepší a pomalu jsem tbl. vysazovala....bylo to brzo, ale i tak jsem to dala a dnes jsem díky Bohu v pohodě....a byla to už několikátá těžká etapa života, kdy mi tbl. pomohly....moc na Vás myslím a zvažte to, Vaši blízcí Vás potřebují..rozhodnutí je na Vás děvče! To s kobylkou mě taky mrzí, že jste se jí musela vzdát...Popelka by Vás ráda viděla šťastnou, to je jisté...a že hlídá každý Váš krok, tak to je jisté taky. 🌷🍀 lepší rok 2022 a hodně zdraví!

Vahine, já Vám obrovsky moc děkuji za Váš příspěvek, nesmírně si ho vážím. Není moc lidí, kteří by něco takového řekli/napsali, a navíc ještě cizímu člověku. A to píšu z vlastní zkušenosti. Já už se 15 let léčím s depresemi, někdy bylo líp, někdy hůř... Ale bez prášků jsem zvladla jen období, kdy jsme se rozhodli mít dítě a během těhotenství a kojení, potom jsem musela na prášky znovu. Před 4 lety jsem měla těžkou ataku, kdy jsem na chvíli skončila v léčebně a pak další půlrok jsem byla téměř paralyzovaná, o děti se musela starat hlavně moje mamka (manžel musel pracovat). Od té doby beru koktejl 5 druhů antidepresiv a dalších psycholéků (tu kombinaci psychiatr musel nějaky čas vylaďovat) a nějak ještě nenastala doba, kdy bych si troufla začít vysazovat
Moc Vám přeju a fandím, že se Vám podařilo vše překonat a vrátit se zpět. Já už jsem smířená s tím, že mi ty prášky zůstanou. Teď už jsem zase 2 měsíce na neschopence, co mi napsal můj psychiatr... Před těmi 15 lety mi pomohli vyškrábat se z nejhoršího právě koně a celých 15 let pro mě byly pevným pilířem, ke kterému jsem utíkala od všední reality, s nimi jsem byla volná, sebevědomá...
Ještě jednou Vám děkuji, snad ten nový rok přinese aspoň trošku lepší dny. A i Vám přeji jen to nejlepší

fikovnice napsal(a):
Jste moc hodná, děkuji za Vaši nabídku a vážím si jí!
Víte, i já mám vůči Fločkovi výčitky - je to v tomto vlákně...jenže to bychom se utrápily... Vím, že to nejde poručit si nic si nevyčítat, ale snad aspoň čas nějak ty nejhorší hrany a rány obrousí...

Myslím, že výčitky vůči tomu, koho jsme ztratili, patří k životu, taky se Popelce (a zdaleka nejen jí) neustále omlouvám za spoustu věcí, které jsem měla udělat jinak
Ale pokud byste měla cestu Uherským Hradištěm, určitě se ozvěte a stavte na kafe a kus psí lásky

turistka napsal(a):
Vahine, já Vám obrovsky moc děkuji za Váš příspěvek, nesmírně si ho vážím. Není moc lidí, kteří by něco takového řekli/napsali, a navíc ještě cizímu člověku. A to píšu z vlastní zkušenosti. Já už se 15 let léčím s depresemi, někdy bylo líp, někdy hůř... Ale bez prášků jsem zvladla jen období, kdy jsme se rozhodli mít dítě a během těhotenství a kojení, potom jsem musela na prášky znovu. Před 4 lety jsem měla těžkou ataku, kdy jsem na chvíli skončila v léčebně a pak další půlrok jsem byla téměř paralyzovaná, o děti se musela starat hlavně moje mamka (manžel musel pracovat). Od té doby beru koktejl 5 druhů antidepresiv a dalších psycholéků (tu kombinaci psychiatr musel nějaky čas vylaďovat) a nějak ještě nenastala doba, kdy bych si troufla začít vysazovat
Moc Vám přeju a fandím, že se Vám podařilo vše překonat a vrátit se zpět. Já už jsem smířená s tím, že mi ty prášky zůstanou. Teď už jsem zase 2 měsíce na neschopence, co mi napsal můj psychiatr... Před těmi 15 lety mi pomohli vyškrábat se z nejhoršího právě koně a celých 15 let pro mě byly pevným pilířem, ke kterému jsem utíkala od všední reality, s nimi jsem byla volná, sebevědomá...
Ještě jednou Vám děkuji, snad ten nový rok přinese aspoň trošku lepší dny. A i Vám přeji jen to nejlepší

Turistko, děvče, to jsem netušila, že je to takhle...je dobře, že jste pod dohledem toho správného lékaře...nemám s tím problém říct, když by to pomohlo rozbít tabu okolo těchto nemocí...
...je těžké žít svůj život za šedou průhlednou oponou, když svět je tam, za ní...kde se cítí být člověk tak sám.... a jindy je zase ten samý člověk raději sám se svými myšlenkami v tom svém světě, to když bolí i denní světlo...
Snad se to ještě s kobylkou nějak zašušlí a dobře to dopadne, moc bych Vám Turistko přála! Cvičte, když to půjde, sport... ten taky MOC pomáhá. OPATRUJTE SE! 🌷🍀
V Uherském Hradišti je krásně, byli jsme tam před pár lety na dovče 🌞

turistka napsal(a):
Myslím, že výčitky vůči tomu, koho jsme ztratili, patří k životu, taky se Popelce (a zdaleka nejen jí) neustále omlouvám za spoustu věcí, které jsem měla udělat jinak
Ale pokud byste měla cestu Uherským Hradištěm, určitě se ozvěte a stavte na kafe a kus psí lásky

Moc Vám děkuji! Dlachnič psích čumáčků já jsem tedy prvotřídní!
A představte si, že jsem právě na pobytu v penziónu s kamarádkou z UH! A můj ex byl z ONV (Ostrožská Nová ves) .

Edit: K těm lékům: Ano, pořád u nás panuje poněkud odsuzování těch, co tyto léky berou (neříkám, že tak jako v minulosti), ale možná byste se divila, kdo všechno na AD léčbě je...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Turistko, děvče, to jsem netušila, že je to takhle...je dobře, že jste pod dohledem toho správného lékaře...nemám s tím problém říct, když by to pomohlo rozbít tabu okolo těchto nemocí...
...je těžké žít svůj život za šedou průhlednou oponou, když svět je tam, za ní...kde se cítí být člověk tak sám.... a jindy je zase ten samý člověk raději sám se svými myšlenkami v tom svém světě, to když bolí i denní světlo...
Snad se to ještě s kobylkou nějak zašušlí a dobře to dopadne, moc bych Vám Turistko přála! Cvičte, když to půjde, sport... ten taky MOC pomáhá. OPATRUJTE SE! 🌷🍀
V Uherském Hradišti je krásně, byli jsme tam před pár lety na dovče 🌞

"...to když bolí i denní světlo..."

Velmi výstižně vyjádřeno!

Huskyjanina napsal(a):
Já o dušičkach musela nečekaně nechat uspat mýho psa. Rakovina plic. Byla jsem z toho totálně na hadry. 😟 Ale osud tomu chtěl a i když se na štěně čeká skoro rok, tak po měsíci už jsem měla doma malyho švýcarka. Takže u nás je nakonec veselo. Mrzí mě, že jste na tom tak špatně a chápu to, protože já bych nemohla být bez psa. Opravdu to nejde si pořídit jinyho koníka? Nebo zkusit odkoupit tu svou?

Jééé, tak toto čtu až teď...
Vím, že to píšu pomiliónté prvé - slušní prominou - ale zkur.ený rok!
Vy se, prosím, držte a věřím, že nový pejsa pomalu zaceluje díru v srdci!

fikovnice napsal(a):
Moc Vám děkuji! Dlachnič psích čumáčků já jsem tedy prvotřídní!
A představte si, že jsem právě na pobytu v penziónu s kamarádkou z UH! A můj ex byl z ONV (Ostrožská Nová ves) .

Edit: K těm lékům: Ano, pořád u nás panuje poněkud odsuzování těch, co tyto léky berou (neříkám, že tak jako v minulosti), ale možná byste se divila, kdo všechno na AD léčbě je...

Jak je ten svět malý Tak to tu cestu jistě mít budete, takže kafe a čumák čekají Mám tady jeden superdlachmací exemplář, to by byl zajímavý souboj, kdo to vydrží dýl

A k těm lékům: právě, že bych se vůbec nedivila, bohužel nemoci duše jsou většinou lidí stále neuznávány, o mně si to dlouhé roky taky nikdo nemyslel, já to vždy před ostatníma držela v sobě, každý si myslel, jak veselá a obětavá holka jsem, ještě se mi spousta lidí svěřovala se svýma bolístkama... Nemocná duše se nedá nijak změřit, ukázat, přesně popsat... proto ji spousta lidí neuznává... dodnes i většina mých nejbližších pořád uplně nebere, že ta 'blbá nálada' nejde jednoduše zahnat ze své vůle

fikovnice napsal(a):
"...to když bolí i denní světlo..."

Velmi výstižně vyjádřeno!

Opět s Vámi naprosto souhlasím, Vahine ty pocity vystihla dokonale...

fikovnice napsal(a):
Jééé, tak toto čtu až teď...
Vím, že to píšu pomiliónté prvé - slušní prominou - ale zkur.ený rok!
Vy se, prosím, držte a věřím, že nový pejsa pomalu zaceluje díru v srdci!

Bylo to tak nečekaný. Ve čtvrtek jsme ještě byli na Velkym Dářku 10 kiláků a pohoda. O víkendu začal kulhat a nežral. Tak veterina, nabrala se krev a biochemka dobrá, ale bílých krvinek měl víc a míň červených. To už jsem tušila problém. Dostal léky a po těch se dost zlepšil, ale v úterý jsem přijela z práce a bylo mu hodně zle. Volala jsem vetce, že ho vezu, že bude potřebovat kapačku. Udělal se rentgen a paní doktorka mi říká, at se jdu podívat za panem doktorem, ale že je to hodně zlý. Měl úplně plný plíce nádorů. Takže jsem ho hned nechala uspat Když má člověk starýho, nemocnýho psa, tak to tak nějak čeká. Ale v životě by mě nenapadlo, že když jsme ve čtvrtek na výletě plánovali, kam půjdem o víkendu, že ho v úterý budu držet v náručí a koukat, jak mu vyhasíná život v očích. Byl to strašnej šok.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Turistko, děvče, to jsem netušila, že je to takhle...je dobře, že jste pod dohledem toho správného lékaře...nemám s tím problém říct, když by to pomohlo rozbít tabu okolo těchto nemocí...
...je těžké žít svůj život za šedou průhlednou oponou, když svět je tam, za ní...kde se cítí být člověk tak sám.... a jindy je zase ten samý člověk raději sám se svými myšlenkami v tom svém světě, to když bolí i denní světlo...
Snad se to ještě s kobylkou nějak zašušlí a dobře to dopadne, moc bych Vám Turistko přála! Cvičte, když to půjde, sport... ten taky MOC pomáhá. OPATRUJTE SE! 🌷🍀
V Uherském Hradišti je krásně, byli jsme tam před pár lety na dovče 🌞

Vahine, Vy jste to napsala lépe než kdejaký odborník. Taky už se přestávám bát o tom hlasitě mluvit, už jen proto, že to snad pomůže pochopit nemocným lidem sebe samotné, přiznat si, že jsou nemocní a vyhledat pomoc...
Moc Vám ještě jednou děkuji, nezbýva mi než doufat, že mi ji Osud jednou vrátí zpátky🙏
Tak PF 2022🥂

Huskyjanina napsal(a):
Bylo to tak nečekaný. Ve čtvrtek jsme ještě byli na Velkym Dářku 10 kiláků a pohoda. O víkendu začal kulhat a nežral. Tak veterina, nabrala se krev a biochemka dobrá, ale bílých krvinek měl víc a míň červených. To už jsem tušila problém. Dostal léky a po těch se dost zlepšil, ale v úterý jsem přijela z práce a bylo mu hodně zle. Volala jsem vetce, že ho vezu, že bude potřebovat kapačku. Udělal se rentgen a paní doktorka mi říká, at se jdu podívat za panem doktorem, ale že je to hodně zlý. Měl úplně plný plíce nádorů. Takže jsem ho hned nechala uspat Když má člověk starýho, nemocnýho psa, tak to tak nějak čeká. Ale v životě by mě nenapadlo, že když jsme ve čtvrtek na výletě plánovali, kam půjdem o víkendu, že ho v úterý budu držet v náručí a koukat, jak mu vyhasíná život v očích. Byl to strašnej šok.

Tak toto je moc smutné a bolavé čtení... Je mi to tak moc líto😞🖤
Přeji Vám, ať v novém roce s novým parťákem zažíváte už jen samé hezké chvilky🌹

Huskyjanina napsal(a):
Bylo to tak nečekaný. Ve čtvrtek jsme ještě byli na Velkym Dářku 10 kiláků a pohoda. O víkendu začal kulhat a nežral. Tak veterina, nabrala se krev a biochemka dobrá, ale bílých krvinek měl víc a míň červených. To už jsem tušila problém. Dostal léky a po těch se dost zlepšil, ale v úterý jsem přijela z práce a bylo mu hodně zle. Volala jsem vetce, že ho vezu, že bude potřebovat kapačku. Udělal se rentgen a paní doktorka mi říká, at se jdu podívat za panem doktorem, ale že je to hodně zlý. Měl úplně plný plíce nádorů. Takže jsem ho hned nechala uspat Když má člověk starýho, nemocnýho psa, tak to tak nějak čeká. Ale v životě by mě nenapadlo, že když jsme ve čtvrtek na výletě plánovali, kam půjdem o víkendu, že ho v úterý budu držet v náručí a koukat, jak mu vyhasíná život v očích. Byl to strašnej šok.

Je mi to moc líto.

Je to divný, ale jeden z velkých dnů, kdy musím být velmi ráda, že pes už nežije, že to rachejtlový šílenství už nemusí prožívat .... a místo toho mi je smutno a ten randál mě štve snad stejně jako kdykoliv předtím.
No, aspoň jdeme "pařit" k přátelům, když poprvý po dlouhý době nemusím být doma se psem.

Huskyjanina napsal(a):
Bylo to tak nečekaný. Ve čtvrtek jsme ještě byli na Velkym Dářku 10 kiláků a pohoda. O víkendu začal kulhat a nežral. Tak veterina, nabrala se krev a biochemka dobrá, ale bílých krvinek měl víc a míň červených. To už jsem tušila problém. Dostal léky a po těch se dost zlepšil, ale v úterý jsem přijela z práce a bylo mu hodně zle. Volala jsem vetce, že ho vezu, že bude potřebovat kapačku. Udělal se rentgen a paní doktorka mi říká, at se jdu podívat za panem doktorem, ale že je to hodně zlý. Měl úplně plný plíce nádorů. Takže jsem ho hned nechala uspat Když má člověk starýho, nemocnýho psa, tak to tak nějak čeká. Ale v životě by mě nenapadlo, že když jsme ve čtvrtek na výletě plánovali, kam půjdem o víkendu, že ho v úterý budu držet v náručí a koukat, jak mu vyhasíná život v očích. Byl to strašnej šok.

Šílený, oni bohužel na sobě nedají, dokud to jde, nic znát...je mi to moc líto, byl to krásný pes...😔

Huskyjanina napsal(a):
Bylo to tak nečekaný. Ve čtvrtek jsme ještě byli na Velkym Dářku 10 kiláků a pohoda. O víkendu začal kulhat a nežral. Tak veterina, nabrala se krev a biochemka dobrá, ale bílých krvinek měl víc a míň červených. To už jsem tušila problém. Dostal léky a po těch se dost zlepšil, ale v úterý jsem přijela z práce a bylo mu hodně zle. Volala jsem vetce, že ho vezu, že bude potřebovat kapačku. Udělal se rentgen a paní doktorka mi říká, at se jdu podívat za panem doktorem, ale že je to hodně zlý. Měl úplně plný plíce nádorů. Takže jsem ho hned nechala uspat Když má člověk starýho, nemocnýho psa, tak to tak nějak čeká. Ale v životě by mě nenapadlo, že když jsme ve čtvrtek na výletě plánovali, kam půjdem o víkendu, že ho v úterý budu držet v náručí a koukat, jak mu vyhasíná život v očích. Byl to strašnej šok.

Moc mě to mrzí, naprosto soucítím a chápu Váš šok, je to strašné. Člověk se za takových okolností může utěšovat jen tím, že to nebylo táhlé a pro psa plné utrpení, ale bolest (tu lidskou) to samozřejmě neumenší.

fikovnice napsal(a):
Dobrý den.
Řada z vás ví, co se u nás v pátek stalo - že nám odešel pes, který byl i můj.
PROSÍM, napište své zkušenosti či rady, co vám pomáhalo, když vám odešel zvířecí parťák.

Netušila jsem, že mě to tak strašlivě sebere a semele, že prakticky nefunguji. Je mi fyzicky zle, stále pláču. Vím, že si to každý musí odsmutnit sám, ale třeba, když si budu číst vaše zkušenosti, tak to trochu pomůže. Je to už x-tá smrt mně blízké bytosti...a mám pocit, že mě to vždy zasáhne ještě o obrovský kus víc než ten předchozí odchod.

Proč jako brečíš skrz psa??? Tam breč o cizí lidi!! To že mřou lidi na různé nemoci to je ti jako jedno jo??

ukrajinalaskamoje napsal(a):
Proč jako brečíš skrz psa??? Tam breč o cizí lidi!! To že mřou lidi na různé nemoci to je ti jako jedno jo??

Me jsou cizi lidi celkem u zadku. Narozdil od mejch zvířat.

ukrajinalaskamoje napsal(a):
Proč jako brečíš skrz psa??? Tam breč o cizí lidi!! To že mřou lidi na různé nemoci to je ti jako jedno jo??

Člověk není nesmrtelný, umírat se bude. Denně zemře na světě cca 150 tis. lidí a fakt pro ně nebrečím, to bych celej den nedělala nic jinýho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Člověk není nesmrtelný, umírat se bude. Denně zemře na světě cca 150 tis. lidí a fakt pro ně nebrečím, to bych celej den nedělala nic jinýho.

Leithian
Sarah01

Pro tento s prominutím výblitek je škoda Vašich cenných slov. Vždycky se najde ubožák, co si půjde honit ego na diskuzi mezi slušné lidi🙁

turistka napsal(a):
Leithian
Sarah01

Pro tento s prominutím výblitek je škoda Vašich cenných slov. Vždycky se najde ubožák, co si půjde honit ego na diskuzi mezi slušné lidi🙁

Přesně tak...

huskyjanina, je mi to líto
a dovolím se zeptat - proč BŠO?
to je hodně obrat

Huskyjanina napsal(a):
Bylo to tak nečekaný. Ve čtvrtek jsme ještě byli na Velkym Dářku 10 kiláků a pohoda. O víkendu začal kulhat a nežral. Tak veterina, nabrala se krev a biochemka dobrá, ale bílých krvinek měl víc a míň červených. To už jsem tušila problém. Dostal léky a po těch se dost zlepšil, ale v úterý jsem přijela z práce a bylo mu hodně zle. Volala jsem vetce, že ho vezu, že bude potřebovat kapačku. Udělal se rentgen a paní doktorka mi říká, at se jdu podívat za panem doktorem, ale že je to hodně zlý. Měl úplně plný plíce nádorů. Takže jsem ho hned nechala uspat Když má člověk starýho, nemocnýho psa, tak to tak nějak čeká. Ale v životě by mě nenapadlo, že když jsme ve čtvrtek na výletě plánovali, kam půjdem o víkendu, že ho v úterý budu držet v náručí a koukat, jak mu vyhasíná život v očích. Byl to strašnej šok.

...je mi to moc, moc lito

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
huskyjanina, je mi to líto
a dovolím se zeptat - proč BŠO?
to je hodně obrat

Můj zdravotní mi nedovoluje si pořídit dalšího huskyho. A BŠO je ideální rodinnej pes.

Huskyjanina napsal(a):
Můj zdravotní mi nedovoluje si pořídit dalšího huskyho. A BŠO je ideální rodinnej pes.

A taky jsou krásní! Je to moje oblíbené plemeno!

Huskyjanina napsal(a):
Bylo to tak nečekaný. Ve čtvrtek jsme ještě byli na Velkym Dářku 10 kiláků a pohoda. O víkendu začal kulhat a nežral. Tak veterina, nabrala se krev a biochemka dobrá, ale bílých krvinek měl víc a míň červených. To už jsem tušila problém. Dostal léky a po těch se dost zlepšil, ale v úterý jsem přijela z práce a bylo mu hodně zle. Volala jsem vetce, že ho vezu, že bude potřebovat kapačku. Udělal se rentgen a paní doktorka mi říká, at se jdu podívat za panem doktorem, ale že je to hodně zlý. Měl úplně plný plíce nádorů. Takže jsem ho hned nechala uspat Když má člověk starýho, nemocnýho psa, tak to tak nějak čeká. Ale v životě by mě nenapadlo, že když jsme ve čtvrtek na výletě plánovali, kam půjdem o víkendu, že ho v úterý budu držet v náručí a koukat, jak mu vyhasíná život v očích. Byl to strašnej šok.

Mám taky problém a starosti se svým psem. CHtěla bych se zeptat huskyjaniny, na RTG se pozná rakovina plic? Naše právě na krvi taky vysoké bílé krvinky, jinak nic, myslela jsem, že selhání ledvin, ale urea a vše ostatní dobré. Naše v neděli večer nejedla, ráno ano. krmím 2x denně. V pondělí a úterý si vzala jen trochu z ruky. Byla taková slabá, ve středu ráno se sama ani nepostavila, musela jsem ji zvednout a pomoct. Zrychleně dýchá, hned ráno jsme jeli na veterinu. Teplota 40,5, nabrány krve, vyšetření srdce na takovém přístroji, sono břicha, dostala injekci na snížení teploty a do večera si ji tam nechali na hospitalizaci v boxu. na večer už jim snědla 400g konzervu, doma pak večer maso s přílohou. Do 2. dne jí otekla zadní noha od prstú až po koleno. Měla to teplé a jak bačkoru. Opět se jelo na veterinu. Dělal se RTG nohy, tam nic, dělali z toho biopsii, má tam tekutinu, která tam prý být nemá. Zase dostala injekce, opět horečka 40,8. Nemohla moc chodit, ale ne z té nohy, ta na omak asi nebolí, nijak na to nereaguje, když se jí na to sahá, ale je taková celkově slabá, musela jsem jí zvedat z matrace, celý den i noc hodně leží a když vstane, a trochu popojde tak zrychleně dýchá. To mě právě znepokojuje, to dýchání. Od té středy teda jí, ale, když jí, tak si vezme pár soust a dýchá zrychleně a jde sousto zapít vedle do misky, což nikdy nedělala. Jinak dnes už je oproti čtvrtku o dost lepší, chodí po zahradě a poprvé od neděle, tzn. 6. den ráno se vykadila. 3 pěkné šišky, konečně. Ale stejně se mi to nějak nezdá. Od čtvrtka je na ATB 2x denně. Proč to dýchání, celková slabost a ta noha? Na vet. jdeme v pondělí. No, my jsme tam už od konce července, pečení vaření, ale zase s jiným problémem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám taky problém a starosti se svým psem. CHtěla bych se zeptat huskyjaniny, na RTG se pozná rakovina plic? Naše právě na krvi taky vysoké bílé krvinky, jinak nic, myslela jsem, že selhání ledvin, ale urea a vše ostatní dobré. Naše v neděli večer nejedla, ráno ano. krmím 2x denně. V pondělí a úterý si vzala jen trochu z ruky. Byla taková slabá, ve středu ráno se sama ani nepostavila, musela jsem ji zvednout a pomoct. Zrychleně dýchá, hned ráno jsme jeli na veterinu. Teplota 40,5, nabrány krve, vyšetření srdce na takovém přístroji, sono břicha, dostala injekci na snížení teploty a do večera si ji tam nechali na hospitalizaci v boxu. na večer už jim snědla 400g konzervu, doma pak večer maso s přílohou. Do 2. dne jí otekla zadní noha od prstú až po koleno. Měla to teplé a jak bačkoru. Opět se jelo na veterinu. Dělal se RTG nohy, tam nic, dělali z toho biopsii, má tam tekutinu, která tam prý být nemá. Zase dostala injekce, opět horečka 40,8. Nemohla moc chodit, ale ne z té nohy, ta na omak asi nebolí, nijak na to nereaguje, když se jí na to sahá, ale je taková celkově slabá, musela jsem jí zvedat z matrace, celý den i noc hodně leží a když vstane, a trochu popojde tak zrychleně dýchá. To mě právě znepokojuje, to dýchání. Od té středy teda jí, ale, když jí, tak si vezme pár soust a dýchá zrychleně a jde sousto zapít vedle do misky, což nikdy nedělala. Jinak dnes už je oproti čtvrtku o dost lepší, chodí po zahradě a poprvé od neděle, tzn. 6. den ráno se vykadila. 3 pěkné šišky, konečně. Ale stejně se mi to nějak nezdá. Od čtvrtka je na ATB 2x denně. Proč to dýchání, celková slabost a ta noha? Na vet. jdeme v pondělí. No, my jsme tam už od konce července, pečení vaření, ale zase s jiným problémem.

pokud je někde zánět jako prase, tak dýchání a celková slabost může být od toho (plus horečka)

no a noha... není to prostě flegmona?

fikovnice napsal(a):
A taky jsou krásní! Je to moje oblíbené plemeno!

Moje právě taky. Vypadaj, jak polární vlci. Já si vždy vybírala psy podle vzhledu a pak se jim přizpůsobovala, podle toho, co potřebovali. A haskounům už ten pohyb prostě nedám. Ruda Desenskej měl dvě fenky BŠO Abíška a Sefinku a ty byly suprový. Kámoška, co jsme k ní chodili na koně má taky dvě. Takže jsem si říkala, že po haskounech to bude právě tohle plemeno. Sice maj problémy s povahou, že to jsou strašpytlové a citlivky, ale tenhle zatim pohoda. Sice věci řeší víc, než jsem byla zvyklá u haskounů, ale neni to žádná hrůza.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
pokud je někde zánět jako prase, tak dýchání a celková slabost může být od toho (plus horečka)

no a noha... není to prostě flegmona?

Bodlinko, prosím a co je to flegmona? udělalo se to ze dne na den

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám taky problém a starosti se svým psem. CHtěla bych se zeptat huskyjaniny, na RTG se pozná rakovina plic? Naše právě na krvi taky vysoké bílé krvinky, jinak nic, myslela jsem, že selhání ledvin, ale urea a vše ostatní dobré. Naše v neděli večer nejedla, ráno ano. krmím 2x denně. V pondělí a úterý si vzala jen trochu z ruky. Byla taková slabá, ve středu ráno se sama ani nepostavila, musela jsem ji zvednout a pomoct. Zrychleně dýchá, hned ráno jsme jeli na veterinu. Teplota 40,5, nabrány krve, vyšetření srdce na takovém přístroji, sono břicha, dostala injekci na snížení teploty a do večera si ji tam nechali na hospitalizaci v boxu. na večer už jim snědla 400g konzervu, doma pak večer maso s přílohou. Do 2. dne jí otekla zadní noha od prstú až po koleno. Měla to teplé a jak bačkoru. Opět se jelo na veterinu. Dělal se RTG nohy, tam nic, dělali z toho biopsii, má tam tekutinu, která tam prý být nemá. Zase dostala injekce, opět horečka 40,8. Nemohla moc chodit, ale ne z té nohy, ta na omak asi nebolí, nijak na to nereaguje, když se jí na to sahá, ale je taková celkově slabá, musela jsem jí zvedat z matrace, celý den i noc hodně leží a když vstane, a trochu popojde tak zrychleně dýchá. To mě právě znepokojuje, to dýchání. Od té středy teda jí, ale, když jí, tak si vezme pár soust a dýchá zrychleně a jde sousto zapít vedle do misky, což nikdy nedělala. Jinak dnes už je oproti čtvrtku o dost lepší, chodí po zahradě a poprvé od neděle, tzn. 6. den ráno se vykadila. 3 pěkné šišky, konečně. Ale stejně se mi to nějak nezdá. Od čtvrtka je na ATB 2x denně. Proč to dýchání, celková slabost a ta noha? Na vet. jdeme v pondělí. No, my jsme tam už od konce července, pečení vaření, ale zase s jiným problémem.

Na rtg to vidět je. Jinak u našich psů, když to byl onkologickej problém, tak sice byly vysoký bílý krvinky, ale zároveň byly snížený červený.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bodlinko, prosím a co je to flegmona? udělalo se to ze dne na den

Ještě, jo říkali, že právě ty hodnoty na krvi ukazují na zánět v těle, ale kruciš kde, jak to zjistit?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě, jo říkali, že právě ty hodnoty na krvi ukazují na zánět v těle, ale kruciš kde, jak to zjistit?

Na RTG se obvykle tumor prokáže, i meta rozsev...
Flegmóna = hnisavý zánět, echt hnisavý. Neléčená může přejít v nekrózu.

Moc přeji, ať to není ta malignita. "Anet" tak sem dejte nějaké ty labor. výsledky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě, jo říkali, že právě ty hodnoty na krvi ukazují na zánět v těle, ale kruciš kde, jak to zjistit?

Pročetla jsem to důkladněji, to vypadá na nějaký sviňský zánět. Tekutinu z nohy vytáhli konkrétně odkud? To víte?

Zadýchávání, slabost - může být z celkového těžkého zánětlivého stavu. Jen to nenechat dojít třeba do sepse.

Co teplota? To by také některé ty příznaky vysvětlovalo. Tu bych jí měřila, i když je to pro feňuli vopruz.
No a co máte v papírech? Res:??? Zánět čeho??? Dif.dg.:??? Je tam něco napsaného?

fikovnice napsal(a):
Co teplota? To by také některé ty příznaky vysvětlovalo. Tu bych jí měřila, i když je to pro feňuli vopruz.
No a co máte v papírech? Res:??? Zánět čeho??? Dif.dg.:??? Je tam něco napsaného?

Papíry mám na veterině v PC, mají to uložené, Krev jsem si nechala vytisknout. Mám to doma, teď jsem v práci, až přijdu domů, uvidím, jaká bude situace, zkusím dát do PC a poslat sem. Zánět čeho a kde se neví. Ona na tu nohu normálně šlape a chodí, nekulhá na ni. Ono to ty problémy s ní začly letos v létě. CHodili jsme na vymačkávání žlázek, protože se jí plnily. Pak jsem si všimla, že vlevo nahoře nad konečníkem má dirku,z které teklo, no a okolo dalších asi 5 maličkých, z kterých neteklo nic. Tak znova na veterinu, jsem to ukázala, výsledek Fistulace- autoimunní onemocnění. Zahájena léčba Equoral 2tbl. denně+denní čištění okolí konečníku a mast Protopic. Kontrola co 14 dní Dírka se lepšila, tak Equoral snížen na 1/denně, mast stále doteď. Ta dírka úplně srostla, neteče z toho nic, takže už je od listopadu bez Equoralu, jen mažeme. Tak, aby toho nebylo málo, týden před vánocemi se jí zevnitř na zadní noze u slabiny udělala vystouplá krvavá bulka vel. 1,5 cm. Když do toho lízne, hned to krvácí. Opět veterina, biopsie, nádorové buňky prý ne, dostala Triamcinolon mast, bulka nemizí, ale fena je celou dobu doma, hlavně na noc, protože musí mít límec, aby to nelízala, jinak to krvácí. Mám v plánu to nechat odstranit chirurgicky, protože dokud to tam je, nemůže být bez límce a to fakt už není řešení. Je zvyklá venku, ne do nekonečna se válet doma na matraci pod dozorem. No a další se přidalo v to pondělí teď, nežraní, horečka, zase veterina, pes na umření, ze středy na čtvrtek ta noha k tomu. Myslela jsem, že už je její konec, po těch atb se už zlepšila, ale nijak růžově to nevidím. sem už z toho úplně na nervy, je to všechno takové zvláštní, divné, myslím si, že v tom bude hrát roli to autoimunní onemocnění. No, v pondělí zase veterina

s anální fistulací to nesouvisí, to je fakt čistá autoimunita postihující jen ten zadek

ale ta nehojící se rána je na té oteklé noze?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
s anální fistulací to nesouvisí, to je fakt čistá autoimunita postihující jen ten zadek

ale ta nehojící se rána je na té oteklé noze?

Ne, nateklá je LZ, boule je na PZ ta je normální nenateklá. Dneska už to možná nestihnu, jsem do 18 v práci, zítra do 20 hod. v práci, ale v pondělí to vyfotím a dám sem. i ty krve

fikovnice napsal(a):
Moc Vám děkuji!
To víte, že když to jde, tak se vrhám na psy mých přátel. Teď jsem se téměř umazlila s BOCákem. Jenže to je u té mojí rádobyrodiny, a myslím, že to tam byla moje poslední návštěva. Mimochodem, všude jsem viděla Fločka... Pořád mám před očima poslední Vánoce, jak z obrhromady dárků vždy neomylně našel ty svoje a rozbaloval je. Dokonce jsem měla pocit, že to rozbalování jej baví nejvíc!
On BOCák je hezkej, milej a srandovní - bude mu rok. Malé od dcery sestřenice jsem koupila mluvící panenku. Tu jsem omylem zapnula a BOCák si mohl ukroutit hlavu, jak se divil... No, nachechtala jsem se...

První pes Stypík, se vždy těšil na pamlsky a jak se daly dárky pod stromek, tak tam seděl jako pecka a čekal a občas kňučel. Tenhle, co nám nyní zemřel, ten u stormku nevysedával, ale miloval dostat hračku. S tou pak lítal jako blázen a ještě to pak vypadalo, že se s ní každému chlubí. Předloni třeba i stou hračkou v tlamě vlezl mému taťkovi na klín a dlouho tak seděl a nakonec tak usnul a druhý den, když přišel na návštěvu brácha, tak hned do něj drcnul a ukazoval mu, co má. Ta jeho radost z těch dárku nám letos chyběla. Takhle to neprožívá ani moje pětiletá dcera .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Papíry mám na veterině v PC, mají to uložené, Krev jsem si nechala vytisknout. Mám to doma, teď jsem v práci, až přijdu domů, uvidím, jaká bude situace, zkusím dát do PC a poslat sem. Zánět čeho a kde se neví. Ona na tu nohu normálně šlape a chodí, nekulhá na ni. Ono to ty problémy s ní začly letos v létě. CHodili jsme na vymačkávání žlázek, protože se jí plnily. Pak jsem si všimla, že vlevo nahoře nad konečníkem má dirku,z které teklo, no a okolo dalších asi 5 maličkých, z kterých neteklo nic. Tak znova na veterinu, jsem to ukázala, výsledek Fistulace- autoimunní onemocnění. Zahájena léčba Equoral 2tbl. denně+denní čištění okolí konečníku a mast Protopic. Kontrola co 14 dní Dírka se lepšila, tak Equoral snížen na 1/denně, mast stále doteď. Ta dírka úplně srostla, neteče z toho nic, takže už je od listopadu bez Equoralu, jen mažeme. Tak, aby toho nebylo málo, týden před vánocemi se jí zevnitř na zadní noze u slabiny udělala vystouplá krvavá bulka vel. 1,5 cm. Když do toho lízne, hned to krvácí. Opět veterina, biopsie, nádorové buňky prý ne, dostala Triamcinolon mast, bulka nemizí, ale fena je celou dobu doma, hlavně na noc, protože musí mít límec, aby to nelízala, jinak to krvácí. Mám v plánu to nechat odstranit chirurgicky, protože dokud to tam je, nemůže být bez límce a to fakt už není řešení. Je zvyklá venku, ne do nekonečna se válet doma na matraci pod dozorem. No a další se přidalo v to pondělí teď, nežraní, horečka, zase veterina, pes na umření, ze středy na čtvrtek ta noha k tomu. Myslela jsem, že už je její konec, po těch atb se už zlepšila, ale nijak růžově to nevidím. sem už z toho úplně na nervy, je to všechno takové zvláštní, divné, myslím si, že v tom bude hrát roli to autoimunní onemocnění. No, v pondělí zase veterina

"Anet", pokusím se v po kouknout na tu laboratoř, "Bodlinka" určitě taky. Nevím, domnívám se, že na veterině by neměli říct to je "nějakej zánět", ale měli by pátrat zánět čeho... Zase - odvozuji z humánní medicíny, i když i tam se stane, že se třeba fokus nenajde (viz můj případ dlouhé roky trvající)...
Ještě určitě neztrácejte naději, pokud se po ATB lepší! Moc na Vás myslím!

Trickyvoo napsal(a):
První pes Stypík, se vždy těšil na pamlsky a jak se daly dárky pod stromek, tak tam seděl jako pecka a čekal a občas kňučel. Tenhle, co nám nyní zemřel, ten u stormku nevysedával, ale miloval dostat hračku. S tou pak lítal jako blázen a ještě to pak vypadalo, že se s ní každému chlubí. Předloni třeba i stou hračkou v tlamě vlezl mému taťkovi na klín a dlouho tak seděl a nakonec tak usnul a druhý den, když přišel na návštěvu brácha, tak hned do něj drcnul a ukazoval mu, co má. Ta jeho radost z těch dárku nám letos chyběla. Takhle to neprožívá ani moje pětiletá dcera .

Přesně! Floky už byl starý, ale to se vždy dostal do štěněcích let a to rozbalování ho neskutečně bavilo. Fakt víc než ty samotný dárky!

Ne nikdo mi neumřel, ale Jessince jsme našli nový domov, od 28.12. bydlí na statku, kde před nedávnem museli nechat uspat kavkazandu 14 let, spinká v posteli s mladým páníčkem (plnoletý syn nového majitele), jezdí s ním na traktoru, dělá mu ocásek. Celá rodina jí rozmazluje, hlavně děda s babi jí podstrojují. K papání má masíčko, kuřátka, jehněčí....
Zvykla si hodně rychle, naštěstí je ve své podstatě ještě štěndo a kontaktní k cizím lidem. Nová rodina je z ní nadšená, jak je hodná a miloučká a jak jsou do ní všichni zamilovaní.
Někam, kde by byla čistě jako venkovní pes na hlídání, bych jí nedala. Tady žije prostě s rodinou. A byli jsme domluvení, že kdyby to bylo na pytel, tak se prostě seberu a přijedu si pro ní.

Horší je to se mnou, protože tohle je něco, co si do smrti neodpustím, zradila jsem psí dušičku, je to to nejhorší a nejhnusnější, co jsem ve svém životě udělala. Navíc po Jessince ve mě zbyla totální prázdnota, ona byla dokonalá. Byla moje štěstí, které jsem vzala a dala někomu jinému, nemůže mě utěšit ani to, jak se má dobře..asi ještě lépe než u nás...život ztratil smysl a nemám ani naději do budoucna, že ještě někdy smysl bude mít. Už teda nebrečím nonstop, jen ráno, večer, s Ginou na procházce, s Ginou na zahradě a když bezděčně použiju "povel"...tak pojď hopi hopi, protože to byl povel, který jsem používala jenom na Jessinku.
Nový majitel mě zval, že se můžu na Jessinku kdykoliv přijet podívat, ale nepojedu, za prvé jí nechci motat hlavu a za druhé bych to prostě nedala.

Bylo to těžké rozhodnutí, ale neviděla jsem východisko, zatímco v mé přítomnosti mi holky začaly docela dobře fungovat, když jsem se zabejčila. Brala jsem je domů, když manžel vypadnul z baráku třeba na nákup a už i tam to začalo vypadat nadějně...když už se poštěkaly, což už bylo spíš vyjímečně, tak je stačilo důrazně okřiknout, ať mě nes.erou nebo je vyhodim na mráz a koukaly obě jak sůvy z nudlí, pokud měla Jessina tendence zaměřit se na Ginu a zavrčet, tak stačilo okřiknout jí, ať se laskavě uklidní....prostě vypadalo to víc než dobře, ale o co lépe začaly fungovat mě, tak o to hůř synovi. Ten nemohl ani vystrčit nos z baráku, aby Jessina hned nešla po Gině...defakto mohl vycházet jen v mé přítomnosti, jakmile vyšel sám, tak bylo zle...a protože on je ten, kdo se o psy stará v mojí nepřítomnosti, tak si neumím představit, že by s nima zůstal sám.

Moc mě mrzí, že jsem při honbě za druhou Sárou Jessinku vůbec pořídila, o to víc je mi to líto, protože Jessinka byla na té nejlepší cestě se druhou Sárou stát...ona více méně druhá Sára byla. Že jsem sice byla přesvědčená, že to zvládneme, ale zároveň jsem byla připravená na variantu, že holky budou muset být oddělené. Jediné, co jsem do těch mých úvah nezahrnula, byla bohužel rodina. Všechno jsem brala jen ze svého pohledu, jen dle zhodnocení mých schopností.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne nikdo mi neumřel, ale Jessince jsme našli nový domov, od 28.12. bydlí na statku, kde před nedávnem museli nechat uspat kavkazandu 14 let, spinká v posteli s mladým páníčkem (plnoletý syn nového majitele), jezdí s ním na traktoru, dělá mu ocásek. Celá rodina jí rozmazluje, hlavně děda s babi jí podstrojují. K papání má masíčko, kuřátka, jehněčí....
Zvykla si hodně rychle, naštěstí je ve své podstatě ještě štěndo a kontaktní k cizím lidem. Nová rodina je z ní nadšená, jak je hodná a miloučká a jak jsou do ní všichni zamilovaní.
Někam, kde by byla čistě jako venkovní pes na hlídání, bych jí nedala. Tady žije prostě s rodinou. A byli jsme domluvení, že kdyby to bylo na pytel, tak se prostě seberu a přijedu si pro ní.

Horší je to se mnou, protože tohle je něco, co si do smrti neodpustím, zradila jsem psí dušičku, je to to nejhorší a nejhnusnější, co jsem ve svém životě udělala. Navíc po Jessince ve mě zbyla totální prázdnota, ona byla dokonalá. Byla moje štěstí, které jsem vzala a dala někomu jinému, nemůže mě utěšit ani to, jak se má dobře..asi ještě lépe než u nás...život ztratil smysl a nemám ani naději do budoucna, že ještě někdy smysl bude mít. Už teda nebrečím nonstop, jen ráno, večer, s Ginou na procházce, s Ginou na zahradě a když bezděčně použiju "povel"...tak pojď hopi hopi, protože to byl povel, který jsem používala jenom na Jessinku.
Nový majitel mě zval, že se můžu na Jessinku kdykoliv přijet podívat, ale nepojedu, za prvé jí nechci motat hlavu a za druhé bych to prostě nedala.

Bylo to těžké rozhodnutí, ale neviděla jsem východisko, zatímco v mé přítomnosti mi holky začaly docela dobře fungovat, když jsem se zabejčila. Brala jsem je domů, když manžel vypadnul z baráku třeba na nákup a už i tam to začalo vypadat nadějně...když už se poštěkaly, což už bylo spíš vyjímečně, tak je stačilo důrazně okřiknout, ať mě nes.erou nebo je vyhodim na mráz a koukaly obě jak sůvy z nudlí, pokud měla Jessina tendence zaměřit se na Ginu a zavrčet, tak stačilo okřiknout jí, ať se laskavě uklidní....prostě vypadalo to víc než dobře, ale o co lépe začaly fungovat mě, tak o to hůř synovi. Ten nemohl ani vystrčit nos z baráku, aby Jessina hned nešla po Gině...defakto mohl vycházet jen v mé přítomnosti, jakmile vyšel sám, tak bylo zle...a protože on je ten, kdo se o psy stará v mojí nepřítomnosti, tak si neumím představit, že by s nima zůstal sám.

Moc mě mrzí, že jsem při honbě za druhou Sárou Jessinku vůbec pořídila, o to víc je mi to líto, protože Jessinka byla na té nejlepší cestě se druhou Sárou stát...ona více méně druhá Sára byla. Že jsem sice byla přesvědčená, že to zvládneme, ale zároveň jsem byla připravená na variantu, že holky budou muset být oddělené. Jediné, co jsem do těch mých úvah nezahrnula, byla bohužel rodina. Všechno jsem brala jen ze svého pohledu, jen dle zhodnocení mých schopností.

Janinko, já po přečtení Tvého příspěvku tu hrozně brečím....
Ale prosím, netrap se...já vím, ono to nejde si to takto přikázat...tak se vyplakej. Bude se to časem lepšit, nemusíš se obviňovat, pokud se má Jessinka tak skvěle - vybírala jsi stoprocentně jen a jen srdcem a NIKDY by jsi ji nedala ke zlým lidem... Bude tam šťastná!
Ach Janinko, i tak tady teď pláču jak malé děcko - za Tvoji bolest! Ale bude zase lépe...

Snad jen malé doplnění: Teď už chápu, proč jsi zde teď tak málo byla... Jsem tisíciprocentně přesvědčena, že jsi hledala to nejlepší řešení pro všechny strany. A myslím, že tady prostě musel nastoupit rozum a upozadit city. Proto teď city trpí - ve smyslu smutnění... Až - za čas - bude lépe, řekneš si, že jsi vyčerpala všechny možnosti, jak situaci řešit u vás a že jsi zkrátka MUSELA vše vyřešit tak, jak jsi to vyřešila. A že jsi to vyřešila dobře...

Sardullah, taky jsem se neudržela 😪 Jessinka je a bude šťastná, asi se jí taky někdy trochu zasteskne, ale zvládne to v tom moři nových zážitků na statku...našla jste jí určitě ten nejbáječnější domov, avšak zároveň to musí být strašně těžké pro Vás děvče....jste však obdivuhodná a hlavně nesobecká pravá psí máma🌷, neumím si tuhle situaci představit, ale opravdu Vás obdivuji za to, že především jste při hledání řešení myslela hlavně na Jessinku❤ a v tom je vetknuta všechna ta láska...držte se a nenechte Ginu smutnit a ona zase nenechá smutnit Vás....pomůže Vám, myslím na Vás, ať je brzo líp....a udělala jste dobře, že jste napsala....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, taky jsem se neudržela 😪 Jessinka je a bude šťastná, asi se jí taky někdy trochu zasteskne, ale zvládne to v tom moři nových zážitků na statku...našla jste jí určitě ten nejbáječnější domov, avšak zároveň to musí být strašně těžké pro Vás děvče....jste však obdivuhodná a hlavně nesobecká pravá psí máma🌷, neumím si tuhle situaci představit, ale opravdu Vás obdivuji za to, že především jste při hledání řešení myslela hlavně na Jessinku❤ a v tom je vetknuta všechna ta láska...držte se a nenechte Ginu smutnit a ona zase nenechá smutnit Vás....pomůže Vám, myslím na Vás, ať je brzo líp....a udělala jste dobře, že jste napsala....

Ano, ten čin je o nesobeckosti...ač to třeba teď Janinka vidí jinak...

...někdy si říkám, že jsem toto vlákno vůbec neměla zakládat... Kolik slz při čtení těchto příspěvků už proteklo...a přece - snad to může působit pro bolavého člověka očistně! Moc bych si to přála!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, taky jsem se neudržela 😪 Jessinka je a bude šťastná, asi se jí taky někdy trochu zasteskne, ale zvládne to v tom moři nových zážitků na statku...našla jste jí určitě ten nejbáječnější domov, avšak zároveň to musí být strašně těžké pro Vás děvče....jste však obdivuhodná a hlavně nesobecká pravá psí máma🌷, neumím si tuhle situaci představit, ale opravdu Vás obdivuji za to, že především jste při hledání řešení myslela hlavně na Jessinku❤ a v tom je vetknuta všechna ta láska...držte se a nenechte Ginu smutnit a ona zase nenechá smutnit Vás....pomůže Vám, myslím na Vás, ať je brzo líp....a udělala jste dobře, že jste napsala....

Jessinka nesmutní, nesmutnila ani tu první noc, právě proto, že nebyla někde venku v noci sama, ale spinkala s člověkem v posteli. A není nikde sama, nemusí, je celej den a celou noc se svýma novýma lidičkama.

Gina vysloveně nesmutní, ale druhý pes jí evidentně chybí, byla zvyklá, že s Jessinou byla podstatnou část dne venku, kde se honily, mordovaly, tahaly o klacek, skákaly po sobě a pak si k sobě lehly, přitulily se, olízaly si uši, tlamajzny.....prostě to bylo něco, co jí já jako člověk nemůžu nahradit.

Jinak holky děkuju za vaše slova, ale nezasloužím si je, spíš bych zasloužila na přes držku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jessinka nesmutní, nesmutnila ani tu první noc, právě proto, že nebyla někde venku v noci sama, ale spinkala s člověkem v posteli. A není nikde sama, nemusí, je celej den a celou noc se svýma novýma lidičkama.

Gina vysloveně nesmutní, ale druhý pes jí evidentně chybí, byla zvyklá, že s Jessinou byla podstatnou část dne venku, kde se honily, mordovaly, tahaly o klacek, skákaly po sobě a pak si k sobě lehly, přitulily se, olízaly si uši, tlamajzny.....prostě to bylo něco, co jí já jako člověk nemůžu nahradit.

Já Jani myslím, že i Gina to zvládne... Vše chce čas a čím je situace těžší, tak obvykle více času vyžaduje. Zvládnete to všichni!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak holky děkuju za vaše slova, ale nezasloužím si je, spíš bych zasloužila na přes držku

Právě o tom jsem psala - aby ses nesebeobviňovala. Ale opravdu moc dobře vím, že pocity nejde nařídit... Vím to sama ze svých vlastních pocitů (mnohdy sebeobviňujících). Piš sem, kdykoli to budeš potřebovat a budeš to považovat za užitečné. Já mám pocit, že tady je pořád někdo "na stráži", i v noci. A choď hodně ven s Ginou...ale to Ti asi ani nemám právo radit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak holky děkuju za vaše slova, ale nezasloužím si je, spíš bych zasloužila na přes držku

Víte co, vás semlel ochod Sáry. Hledala jste druhou Sáru. Zkusila jste Ginu, nebylo to ono, tak jste šla pro Jessinu, což by možná bylo ono, ale...
Myslím, že kdybyste si dala tehdy trochu víc času na vypořádání se se smutkem, nehledala byste něco, co už najít nejde. Každý pes je natolik jedinečný, že žádný další nemůže být jako on. Ať hledáme sebevíc.

Já vím, že se mi to kecá, když se mě to netýká a taky vím, že po bitvě je každý generál. Tak mě prosím neberte moc vážně a rozhodně to nevnímejte jako výtku, to by mě mrzelo. Vzpomínám, jak vás to zlomilo a Jackovi taky chyběla společnost, myslela jste to dobře.

A zasloužíte si obdiv minimálně v jednom ohledu - měla jste koule na to přiznat, že jste něco nezvládla, nedomyslela a měla jste koule na radikální (a správný) krok. A upřímně, kolik lidí po celoživotním soužití se psem by si dokázalo přiznat, že tohle se mu nepovedlo? Že jako dlouholetý psí člověk udělal botu? Moc by jich nebylo. Takže za mě ano, zasloužíte obdiv za sebereflexi.

Sardullah, mrzí mě to, musí to být hrozně těžký Aspoň že se pro Jessi našel skvělý domov!

Sardullah, je mi to líto.
A je mi líto, že jsem měla pravdu, když jsem vás po pořízení Jessinky varovala, jak to může dopadnout. Nic si nevyčítejte, našla jste jí domov, kde bude milovaná a opečovávaná. Horší by bylo, kdyby jedna druhou zmrzačila nebo zabila.

No nedá se nic dělat, dopadlo to jak dopadlo, určitě se neobviňuj.
Hlavně že se má Jessi fajn.
Některé situace prostě nemohou mít dobré řešení pro všechny.
Držím pěsti, časem se vše urovná.
Máš Ginu, pohlaď ji, běž si ven vyčistit hlavu.
Je mi to líto.

Moc mě mrzí, jak to dopadlo, ale máte můj obdiv za to, jak jste situaci vyřešila. Kolik lidí by se vzdalo svého miláčka, aby obě pesy měly bezpečný domov? Klobouk dolů....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak holky děkuju za vaše slova, ale nezasloužím si je, spíš bych zasloužila na přes držku

A za co jako? Že nejste vševědoucí? Dělala jste, co jste mohla, a když to nestačilo, postavila jste se k tomu čelem a vyřešila to, jak nejlépe bylo možné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moc mě mrzí, jak to dopadlo, ale máte můj obdiv za to, jak jste situaci vyřešila. Kolik lidí by se vzdalo svého miláčka, aby obě pesy měly bezpečný domov? Klobouk dolů....

A jak by to jinak vyřešila? Pouze trvalým důsledným oddělováním, což by jistě šlo... ale stačilo by jednou dobře nezavřít branku, kotec, dveře (prostě bariéru mezi fenami) a malér by byl na světě. Tohle bylo jediné rozumné řešení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jak by to jinak vyřešila? Pouze trvalým důsledným oddělováním, což by jistě šlo... ale stačilo by jednou dobře nezavřít branku, kotec, dveře (prostě bariéru mezi fenami) a malér by byl na světě. Tohle bylo jediné rozumné řešení.

Samozřejmě, bylo to jediné rozumné řešení. Ale řada lidí by problém neviděla = nechtěla vidět a nechtěla řešit, případně by řešili až po ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moc mě mrzí, jak to dopadlo, ale máte můj obdiv za to, jak jste situaci vyřešila. Kolik lidí by se vzdalo svého miláčka, aby obě pesy měly bezpečný domov? Klobouk dolů....

Před pořízením Jessiny jsem měla plán C, že kdyby bylo nejhůř, tak by každá z holek bydlela jinde u rodiny, ale ten bohužel v létě znenadání padl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Před pořízením Jessiny jsem měla plán C, že kdyby bylo nejhůř, tak by každá z holek bydlela jinde u rodiny, ale ten bohužel v létě znenadání padl.

No vidíte, dokonce jste myslela i dopředu...

Já jsem teď v podobné situaci, jen naruby. Pomáhala jsem mladým shánět štěně, povedlo se a všechno bylo sluníčkové, dokud dcera v říjnu nenastoupila do práce...

Pes to doma sám nedává, je trochu labil a vychovali z něj v průběhu lockdownu závisláka.
Teď se stěhují do nového bytu, tak je u nás na hlídání. A jim dochází, že se unáhlili, teď navíc budou do práce dojíždět, takže pes by byl doma každý den sám 10h. Odskočit za ním domů v polední pauze je nemožné...

Chtěla jsem být zásadová, jejich pes, jejich závazek, ať si to pořeší sami. Jen teď trochu pracuju na jeho sebevědomí, učím ho sebeovládání a trénujeme odchody a příchody. Jenže se ukazuje, že pes se mnou funguje jinak než s nimi.

Takže když vidím, jak mu to u nás prospívá (a bígloidovi též), začínám uvažovat i tom, že si ho tu necháme natrvalo. Mladí by to uvítali, mají ho rádi a litují ho, když ho musejí nechávat samotného doma. Což tomu psovi taky na klidu nepřidává.

Děkuji za vaši otevřenost, že jste se podělila s vaším příběhem. Nechám se inspirovat, vykašlu se na zásady a poskytnu nový domov tomuhle psímu tajtrdlíkovi.

Akorát teda 3 psi v baráku, to bude jízda 😂

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ze zkušenosti vím, že si pes
rychle zvykne. Opravdu rychle.
U nás vždy hned.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak holky děkuju za vaše slova, ale nezasloužím si je, spíš bych zasloužila na přes držku

....přestaňte se tyrat, lehce se řekne, těžko dělá ale vše jste dělala srdcem a vyřešila pro všechny jak nejlépe bylo možné.....každý uděláme chybu I když v nejlepším úmyslu, ale ne každý ji umí vyřešit tak jako vy....psice má krásný domov

Sardullah, je mi to za Vás tak moc líto, sedím a brečím jako želva. Bohužel vím, jak se cítíte, už jsem tu výše psala, já na podzim musela dát pryč kobylu, kterou jsem si vychovala od hříběte, měla jsem ji 12 let... Vím, jak mučivé je to vědomí, že tady sice je, ale že už patří k někomu jinému a já k ní nemůžu. A bohužel mám nehezké tušení, že navzdory mé snaze si asi i o pohoršila
A taky vím, že Vy to máte mnohem, mnohem těžší, nelze dát na stejnou úroveň vazbu člověk-kůň a člověk-pes... Ani Vám nemůžu zatím říct, že to bude lepší, jediné, co můžu je napsat 'vydržte', nějak se to přežít/ustát dá A co se týče těch výčitek... já si to taky vyčítám a do konce života budu...
Držte se, moc na Vás myslím a nejste v tom sama, je tu spousta úžasných duší, které Vás kdykoliv podrží

Já asi nejsem v tuto chvíli víc schopna napsat, protože jsem si vědoma, že v budoucnu mě nejspíš čeká úplně to samé.

turistka napsal(a):
Sardullah, je mi to za Vás tak moc líto, sedím a brečím jako želva. Bohužel vím, jak se cítíte, už jsem tu výše psala, já na podzim musela dát pryč kobylu, kterou jsem si vychovala od hříběte, měla jsem ji 12 let... Vím, jak mučivé je to vědomí, že tady sice je, ale že už patří k někomu jinému a já k ní nemůžu. A bohužel mám nehezké tušení, že navzdory mé snaze si asi i o pohoršila
A taky vím, že Vy to máte mnohem, mnohem těžší, nelze dát na stejnou úroveň vazbu člověk-kůň a člověk-pes... Ani Vám nemůžu zatím říct, že to bude lepší, jediné, co můžu je napsat 'vydržte', nějak se to přežít/ustát dá A co se týče těch výčitek... já si to taky vyčítám a do konce života budu...
Držte se, moc na Vás myslím a nejste v tom sama, je tu spousta úžasných duší, které Vás kdykoliv podrží

No vidíte a já si zrovna na vás s tou kobylou vzpomněla. A klidně to na jednu rovinu se psem dám a naopak jsem na vás myslela i jak vám muselo být, když jsem to tady četla, že jste kobylku musela dát pryč.
Já jako holka chodila "na koně", byla jsem tam prakticky denně asi 3 roky. Měla jsem tam "svého koně", takový hnědý vraník ne nepodobný kladrubákovi. Nikdo se mi k němu necpal, ostatní holky měly spíš oblíbence mezi jezdeckými koňmi, měli jsme tam hlavně parkúrové, takže mělo vícero holek jednoho koně tzv. dohromady a já Jadránka jen pro sebe. Pak jednoho dne, když jsem přišla, tak byl kůň pryč...tím dnem jsem defakto na koních skončila.
Už je to asi 35 let a dodnes na něj myslím, jakej to byl úžasňák, moje zlatíčko žďuchací, hrabací.

Takže ne nemám pocit, že pokud má člověk se zvířetem vztah a má ho rád, tak že je nějaký rozdíl mezi psem a koněm...snad jen ten, že koně nemám doma na gauči a nemám tak velkou postel, aby se mi tam vešel.

A jinak chci říct, že jsem za tuhle diskuzi ráda, i když je smutná. Ale prostě si sem člověk může jít posmutnit, když pro lidi v okolí je taková ztráta něco neznámýho a někdy jednoduše není, komu se vypovídat.

Sardullah, to mě mrzí. Já jsem teď koukala na fb na štěňátka k adopci - křížence Kavkaze s bernardýnem a vzpomněla jsem si u toho na Vás a vaše psí holky. A pak jdu sem a přečtu si, že Jessinka má nový domov.
Nezradila jste ji, naopak jste jí dala hezké "dětství", dobrou výchovu a našla jste pro ni domov, kde bude šťastná. Vím moc dobře, jak vás to asi teď bolí a jak to mrzí, ale udělala jste pro ni to nejlepší rozhodnutí.
U nás to skončilo naopak, Trixie zůstala a musíme je s Tori oddělovat. A je to naprd, mrzí to člověka ještě víc, protože nemáte ani na jednu tolik času. Navíc teď hledám domov pro Balúa (nebo jak se to má v češtině skloňovat?) a svírá se mi srdce jen na to pomyslím. On je navíc tak
neotřesitelně přesvědčen, že já jsem jeho zachránce a vždycky se k němu vrátím. Je mladý, silný, rád tahá, udělal by pro mě co mi na očích vidí, bodyguard i kamarád do deště, kterému jsem se šla vybrečet do kožichu, když jsem musela uspat Abby. A je úplně jedno kolik psů mi zbyde doma. Každý je jiný, jeden druhého nemůže úplně nahradit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, to mě mrzí. Já jsem teď koukala na fb na štěňátka k adopci - křížence Kavkaze s bernardýnem a vzpomněla jsem si u toho na Vás a vaše psí holky. A pak jdu sem a přečtu si, že Jessinka má nový domov.
Nezradila jste ji, naopak jste jí dala hezké "dětství", dobrou výchovu a našla jste pro ni domov, kde bude šťastná. Vím moc dobře, jak vás to asi teď bolí a jak to mrzí, ale udělala jste pro ni to nejlepší rozhodnutí.
U nás to skončilo naopak, Trixie zůstala a musíme je s Tori oddělovat. A je to naprd, mrzí to člověka ještě víc, protože nemáte ani na jednu tolik času. Navíc teď hledám domov pro Balúa (nebo jak se to má v češtině skloňovat?) a svírá se mi srdce jen na to pomyslím. On je navíc tak
neotřesitelně přesvědčen, že já jsem jeho zachránce a vždycky se k němu vrátím. Je mladý, silný, rád tahá, udělal by pro mě co mi na očích vidí, bodyguard i kamarád do deště, kterému jsem se šla vybrečet do kožichu, když jsem musela uspat Abby. A je úplně jedno kolik psů mi zbyde doma. Každý je jiný, jeden druhého nemůže úplně nahradit.

Já musím říct, že bezmezně obdivuju lidi, co dělají dočasky...přijmou pejska, dají ho dohromady zdravotně, psychicky a když je pejsek připraven a najde se pro něj nový domov, tak odejde.
Já se přiznám, že bych na to psychicky neměla. Jednou jedinkrát jsem měla psa, kterého jsem měla dočasně a musím říct, že i to si po těch 27 letech vyčítám, pořád to ve mě je a to byl u mě 3 měsíce a dodnes to beru taky jako zradu na psí duši.

Vím, že se má Jessinka výborně, ale pořád si říkám, co by kdyby...co kdyby na tom Jack po Sářině smrti nebyl psychicky tak špatně, tak bych k němu štěně nepořizovala resp. nedělala bych kompromis ve výběru plemene, když v té době štěňata nebyla. Jack by dožil a já bych pořídila Jessinku.
Pořád tady omílám druhou Sáru, ale není to o tom, že byla Jessina identická, byla jiná, zdaleka ne taková suverénní borka jako Sára, ta se tak prostě narodila, ale ten vztah k ní byl hodně podobný, jak to mám říct...dívala se na mě stejně....
Nejhorší na tom všem je, že když mi odešla Sára, tak jsem měla naději, že najdu další takovou lásku a teď, když jsem přišla o Jessinku, tak vím, že už je to konečná, že už žádná další nebude, protože až jednou odejde Gina do psího nebe, tak už prostě budu moc stará na to, abych si pořídila další kavkazačku. A i kdybych si na to ještě troufla, tak nikde není psáno, že by další holka kavkazská byla tak dokonalá jako Jessinka.

Čtení o vašem Balú mě teda taky dostalo....nejsem nějak velkej empatik, ale co se psů týče, tak si umím představit, obzvlášť teď, jaké to je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jinak holky děkuju za vaše slova, ale nezasloužím si je, spíš bych zasloužila na přes držku

Udělala jste to nejlepší, co jste mohla. Nejste věštec, abyste mohla vědět, že si ty dvě nesednou a smekám před vámi, že jste tu situaci dokázala takhle vyřešit a najít jí jiný domov. Jen chápu tu bolest. Můj táta často vzpomíná na psy, které jeho babička dala někomu jinému. Například měli psa a ten sledoval nějakého dlaždiče při práci a ten se do toho psa úplně zamiloval a chtěl po tátovej babičce, aby mu toho psa dala. Ona mu ho dala a pes se vrátil, tak můj táta dostal nakázáno ho tam odvést znova. No pes tam už zůstal, ale chodil je navštěvovat, s každým se přivítal a pomazlil a pak se vrátil zas tam kam ho odvedli a prý měl v očích hrozný smutek. Pro mě tohle je ale naprosto nepochopitelný příběh, proč toho psa dali jinam, když neměli jíný důvod, než že ho někdo jiný chtěl? Mýmu tátovi to proto i leží už desítky let v hlavě, protože toho psa opravdu zradili. Nemyslím, že to tak bylo u vás. Našla jste mu skvělou rodinu, kde je váš pejsek středobod jejich vesmíru a kdo ví, třeba tu Sáru ještě najdete. Ta Sára přece nemusí být kavkazan, ten pes může být v naprosto jiném těle, plemeni. Já svého prvního pejska Stypíka také moc milovala. Byl skvělý pan Pes, s neuvěřitelným citem pro situaci, rád si získávál lidi, kteří byli proti němu, omotával si jednoho odpůrce psů za druhým. Babičku zlomil, že jí zahříval nohy, když k nám přišla a dělal vzorňase, jednou jsem vezla paní v autě, která byla naštvaná, že tam mám i psa bude po ní tancovat. Náš pes skočil na zadní okénko a zůstal tam, než paní vystoupila a ta pak o něm básnila, prostě nikde mi neuřízl ostudu a vůbec nechápu, jak to dělal. Nerad se tulil, nechal se pohladit, ale nerad se tulil, ale když jsem byla nemocná, šel si mi lehnout k nohám, aniž bych ho vyzvala, když mi bylo smutno, nabídl mi svůj kožich, abych se vyplakala. Myslím, že zážitky s ním by mi vyšly na knihu . No Timík byl jiný ve spousta věcech a moc jsem ho nechtěla, protože by stejně nebyl jako Stypík. Nebyl, ale také mě ledasčím převkapil. Například, skamarádil se se soudevic obří fenou. Timík neměl rád piškoty a pak je najednou po nás začal vyžadovat a my pak zjistili, že je nosí sousedovic feně. Přinese piškot a položí ho před ní na trávu a ona ho sní a takhle jí nosil jablka, co nám spadly ze stromu, chvíli vybíral než našel nenahnilé a to pak odnesl také sousedovic feně, která je měla ráda. Když zemřela, bylo to v srpnu, tak chodil k sousedum na zahradu s jablky ještě nějako dobu, než pochopil, že se je už jeho kamarádka nevyvzedne. Stypík uměl ledacos, ale tohle by asi fakt nikdy neudělal.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jinak chci říct, že jsem za tuhle diskuzi ráda, i když je smutná. Ale prostě si sem člověk může jít posmutnit, když pro lidi v okolí je taková ztráta něco neznámýho a někdy jednoduše není, komu se vypovídat.

Ale ano, to bylo jen takové moje povzdechnutí nad smutným tématem...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No vidíte, dokonce jste myslela i dopředu...

Já jsem teď v podobné situaci, jen naruby. Pomáhala jsem mladým shánět štěně, povedlo se a všechno bylo sluníčkové, dokud dcera v říjnu nenastoupila do práce...

Pes to doma sám nedává, je trochu labil a vychovali z něj v průběhu lockdownu závisláka.
Teď se stěhují do nového bytu, tak je u nás na hlídání. A jim dochází, že se unáhlili, teď navíc budou do práce dojíždět, takže pes by byl doma každý den sám 10h. Odskočit za ním domů v polední pauze je nemožné...

Chtěla jsem být zásadová, jejich pes, jejich závazek, ať si to pořeší sami. Jen teď trochu pracuju na jeho sebevědomí, učím ho sebeovládání a trénujeme odchody a příchody. Jenže se ukazuje, že pes se mnou funguje jinak než s nimi.

Takže když vidím, jak mu to u nás prospívá (a bígloidovi též), začínám uvažovat i tom, že si ho tu necháme natrvalo. Mladí by to uvítali, mají ho rádi a litují ho, když ho musejí nechávat samotného doma. Což tomu psovi taky na klidu nepřidává.

Děkuji za vaši otevřenost, že jste se podělila s vaším příběhem. Nechám se inspirovat, vykašlu se na zásady a poskytnu nový domov tomuhle psímu tajtrdlíkovi.

Akorát teda 3 psi v baráku, to bude jízda 😂

Fakt? Takže je definitivně rozhodnuto?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A jinak chci říct, že jsem za tuhle diskuzi ráda, i když je smutná. Ale prostě si sem člověk může jít posmutnit, když pro lidi v okolí je taková ztráta něco neznámýho a někdy jednoduše není, komu se vypovídat.

A jinak tu diskuzi jsem zakládala kvůli odchodu Flokyho... A ano, pomohlo mi to množství příspěvků, které mi lidi tehdy psali. Nicméně za chvíli to bude rok a mě to bolí asi pořád stejně... Navíc jeho odchod v podstatě způsobil poměrně velký rozvrat v naší famílii.

To, že do tohoto vlákna začali psát lidé o odchodech svých čtvernožců, mi samozřejmě vůbec nevadí... Jen zde dost často uroním slzu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, to mě mrzí. Já jsem teď koukala na fb na štěňátka k adopci - křížence Kavkaze s bernardýnem a vzpomněla jsem si u toho na Vás a vaše psí holky. A pak jdu sem a přečtu si, že Jessinka má nový domov.
Nezradila jste ji, naopak jste jí dala hezké "dětství", dobrou výchovu a našla jste pro ni domov, kde bude šťastná. Vím moc dobře, jak vás to asi teď bolí a jak to mrzí, ale udělala jste pro ni to nejlepší rozhodnutí.
U nás to skončilo naopak, Trixie zůstala a musíme je s Tori oddělovat. A je to naprd, mrzí to člověka ještě víc, protože nemáte ani na jednu tolik času. Navíc teď hledám domov pro Balúa (nebo jak se to má v češtině skloňovat?) a svírá se mi srdce jen na to pomyslím. On je navíc tak
neotřesitelně přesvědčen, že já jsem jeho zachránce a vždycky se k němu vrátím. Je mladý, silný, rád tahá, udělal by pro mě co mi na očích vidí, bodyguard i kamarád do deště, kterému jsem se šla vybrečet do kožichu, když jsem musela uspat Abby. A je úplně jedno kolik psů mi zbyde doma. Každý je jiný, jeden druhého nemůže úplně nahradit.

"Chingis", Tori Vám tedy zůstala? Jak se dostala z těch počátečních hrůz? Pamatuji ty šílené prošlapy, její vychrtlost, nemoc, atd.

fikovnice napsal(a):
Fakt? Takže je definitivně rozhodnuto?

Ještě to musejí definitivně odsouhlasit mladí, ale podobná otázka už od nich padla, jestli třeba jednou, až nebudeme mít starouška...

Ale objevil se problém, to zvíře praštěný na zahradě skáče na stromy a leze po nich. Kříženec jezevčíka, v kohoutku cca 35cm a vyskočí 1,3m na švestku. A když jsme ho sundali na zem, tak hupnul na sousední jabloň, ta má korunu ještě výš😲

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě to musejí definitivně odsouhlasit mladí, ale podobná otázka už od nich padla, jestli třeba jednou, až nebudeme mít starouška...

Ale objevil se problém, to zvíře praštěný na zahradě skáče na stromy a leze po nich. Kříženec jezevčíka, v kohoutku cca 35cm a vyskočí 1,3m na švestku. A když jsme ho sundali na zem, tak hupnul na sousední jabloň, ta má korunu ještě výš😲

No, tak budeš muset oholit větve stromů do nějaké výšky...

fikovnice napsal(a):
No, tak budeš muset oholit větve stromů do nějaké výšky...

Nebo ho trochu vykrmit...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě to musejí definitivně odsouhlasit mladí, ale podobná otázka už od nich padla, jestli třeba jednou, až nebudeme mít starouška...

Ale objevil se problém, to zvíře praštěný na zahradě skáče na stromy a leze po nich. Kříženec jezevčíka, v kohoutku cca 35cm a vyskočí 1,3m na švestku. A když jsme ho sundali na zem, tak hupnul na sousední jabloň, ta má korunu ještě výš😲

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě to musejí definitivně odsouhlasit mladí, ale podobná otázka už od nich padla, jestli třeba jednou, až nebudeme mít starouška...

Ale objevil se problém, to zvíře praštěný na zahradě skáče na stromy a leze po nich. Kříženec jezevčíka, v kohoutku cca 35cm a vyskočí 1,3m na švestku. A když jsme ho sundali na zem, tak hupnul na sousední jabloň, ta má korunu ještě výš😲

Tak psala jste, že je to kříženec. Třeba tam někdo přikřížil kočku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo ho trochu vykrmit...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě to musejí definitivně odsouhlasit mladí, ale podobná otázka už od nich padla, jestli třeba jednou, až nebudeme mít starouška...

Ale objevil se problém, to zvíře praštěný na zahradě skáče na stromy a leze po nich. Kříženec jezevčíka, v kohoutku cca 35cm a vyskočí 1,3m na švestku. A když jsme ho sundali na zem, tak hupnul na sousední jabloň, ta má korunu ještě výš😲

Zeptám se blbě - vadí to něčemu? Není to koza, aby okusoval větve, listy a plody.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak psala jste, že je to kříženec. Třeba tam někdo přikřížil kočku.

Nebo kamzíka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zeptám se blbě - vadí to něčemu? Není to koza, aby okusoval větve, listy a plody.

Tuším, že zejména seskoky dolů nebudou dělat dobře jezevčíkoidním zádům.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tuším, že zejména seskoky dolů nebudou dělat dobře jezevčíkoidním zádům.

To asi ne. V tom případě oplotit nebo osíťovat. V případě většího sadu uznávám, že problém.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To asi ne. V tom případě oplotit nebo osíťovat. V případě většího sadu uznávám, že problém.

Tak už je náš 😉

Lezení po stromech jsme prozatím nahradili zábavnější atrakcí 😂

Doufám že se to nahraje...

Sardullah, moc mě mrzí, že situace u Vás vyeskalovala tak, že jste musela sáhnout po tak radikálním, a pro Vás zdrcujícím, řešení. Soucítím s Vámi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak už je náš 😉

Lezení po stromech jsme prozatím nahradili zábavnější atrakcí 😂

Doufám že se to nahraje...

Tak nic, video se nenačetlo. Natočím zítra kratší. A už mažu z tohoto vlákna, chtěla jsem jen Sardulah poděkovat, že se stala mojí inspirací k odvážnému rozhodnutí 🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak nic, video se nenačetlo. Natočím zítra kratší. A už mažu z tohoto vlákna, chtěla jsem jen Sardulah poděkovat, že se stala mojí inspirací k odvážnému rozhodnutí 🌷

No tak to jsem zklamaná...koukala jsem před chvílí a říkám si, zkusím to za chvilku, ono to nahrání bude trvat déle a teď koukám, že nic.
Nicméně jsem ráda, že i v téhle diskuzi to není jen o těch ztrátách, ale defakto i o přírustcích.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, moc mě mrzí, že situace u Vás vyeskalovala tak, že jste musela sáhnout po tak radikálním, a pro Vás zdrcujícím, řešení. Soucítím s Vámi.

Bohužel, byla jsem pitomá....prostě jediné, co mě nenapadlo, při pořízení druhé feny a zvažování případných problémů, že to co následně bude fungovat mě, tak nebude fungovat ostatním členům rodiny a že to riziko u kavkazský holky tam je o to větší, že zdaleka nemusí za autoritu uznávat celou rodinu. Což asi nevadí v nějakém běžném provozu, ale co je velký problém v šikanování druhé feny.
A dál si musím nasypat hodně popela na hlavu a říct, že jsem se hodně spletla v tom, když jsem spoléhala na povahu Giny, která rozhodně nemá tendence být dominátor popř. bojovat o nějaké vyšší postavení ve smečce a tak nebude mezi holkama docházet k šarvátkám kvůli tomu.
Myslela jsem, že budou stačit moje instrukce k členům rodiny, že se budou muset dodržovat nějaká pravidla, že to už nebude tak volnomyšlenkářská a benevoletní domácnost jako s jedním psem a nebo s berberama a prostě jsem vůbec nevzala potaz, to, co neustále omílám, že pes pastevecký to může mít s velkou pravděpodobností tak, že je pán, pak pes, pak dlouho nic a pak zbytek rodiny, kterou sice bezmezně zbožňuje, miluje a položil by za ní život, ale když dojde na lámání chleba, tak je jejich názor naprosto irelevantní.

Moc mě to mrzí, protože poté, co jsem to tady probírala, tak musím říct, že hlavně díky příspěvkům od Meggíí jsem se uklidnila, zabejčila a to zlepšení bylo vidět takžka okamžitě, což mi samozřejmě nahodilo sebevědomí někam na půdu, už byl ze mě zase ten suverén jako jsem musela být za Sáriny a defakto mi přišlo, že je všechno na dobré cestě.....což by asi bylo, ale to bych s holkama musela bydlet sama.

A máte pravdu, zdrcující to teda je...o to víc, když člověk ví, že našel přesně to, co hledal, ale musí se toho vzdát, protože líp si na nový domov zvykne odrostlé kontaktní štěně, než velmi rezervovaná a nekontaktní téměř dvouletá Gina.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to jsem zklamaná...koukala jsem před chvílí a říkám si, zkusím to za chvilku, ono to nahrání bude trvat déle a teď koukám, že nic.
Nicméně jsem ráda, že i v téhle diskuzi to není jen o těch ztrátách, ale defakto i o přírustcích.

Tak já to ještě zkusím, ale nevím, čím to je, že se to tu nechce načíst...

Video se zpracovává...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já to ještě zkusím, ale nevím, čím to je, že se to tu nechce načíst...

Tak to nechte načítat a uvidíme zítra

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel, byla jsem pitomá....prostě jediné, co mě nenapadlo, při pořízení druhé feny a zvažování případných problémů, že to co následně bude fungovat mě, tak nebude fungovat ostatním členům rodiny a že to riziko u kavkazský holky tam je o to větší, že zdaleka nemusí za autoritu uznávat celou rodinu. Což asi nevadí v nějakém běžném provozu, ale co je velký problém v šikanování druhé feny.
A dál si musím nasypat hodně popela na hlavu a říct, že jsem se hodně spletla v tom, když jsem spoléhala na povahu Giny, která rozhodně nemá tendence být dominátor popř. bojovat o nějaké vyšší postavení ve smečce a tak nebude mezi holkama docházet k šarvátkám kvůli tomu.
Myslela jsem, že budou stačit moje instrukce k členům rodiny, že se budou muset dodržovat nějaká pravidla, že to už nebude tak volnomyšlenkářská a benevoletní domácnost jako s jedním psem a nebo s berberama a prostě jsem vůbec nevzala potaz, to, co neustále omílám, že pes pastevecký to může mít s velkou pravděpodobností tak, že je pán, pak pes, pak dlouho nic a pak zbytek rodiny, kterou sice bezmezně zbožňuje, miluje a položil by za ní život, ale když dojde na lámání chleba, tak je jejich názor naprosto irelevantní.

Moc mě to mrzí, protože poté, co jsem to tady probírala, tak musím říct, že hlavně díky příspěvkům od Meggíí jsem se uklidnila, zabejčila a to zlepšení bylo vidět takžka okamžitě, což mi samozřejmě nahodilo sebevědomí někam na půdu, už byl ze mě zase ten suverén jako jsem musela být za Sáriny a defakto mi přišlo, že je všechno na dobré cestě.....což by asi bylo, ale to bych s holkama musela bydlet sama.

A máte pravdu, zdrcující to teda je...o to víc, když člověk ví, že našel přesně to, co hledal, ale musí se toho vzdát, protože líp si na nový domov zvykne odrostlé kontaktní štěně, než velmi rezervovaná a nekontaktní téměř dvouletá Gina.

No to jsem vlastně něco podobného zažila teď a zažívám. Tedy, že jsem přecenila rodinu ve výchově psa, Moje dcera už byla zvyklá, že k psovi se musí přistupovat opatrně, Timík prostě neměl rád děti a vrčel, když se mu něco nelíbilo. Nakonec se dokázala přizbůsobit na tolik, že jí pes začal věřit a sám si k ní šel pro pohlazení. Tak jsem si říkala, že se štěnětem to bude podobné, vysvětlím dceři co a jak a půjde to samo. No štěně nás kouše jako štěně a dcera mu pořád strká ruce do pusy, aby ho v podstatě vyprovokovala, včera jsem zjisitla, že to dělá i proto, aby si jí štěně očuchalo. Tak nakonec je to tak, že nad nimi pořád stojím jako dráp a dohlížím, aby kontakt probíhal korektně. Není to však jen moje dcera, chyby dělají všichni, bylo by to na román. Když se moje dcera začala bát jít tam, kde je pes, tak jsem chvíli si říkala, jestli jsem neudělala chybu a jestli toho pejska nemám vrátit, nakonec jsem se zabejčila a cvičím obě, cvičím každého člena domácnosti včetně sebe. Zrovna dneska byl suprový den, dítě si s pejskem hrálo s hračkou přetahovanou a pejsek jí kousnul jen jednou. Za celý den vlastně nikoho nekousnul, jen nám nosi hračky a vybízí nás ke hře.

Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Bože, to ne...

Vůbec nevím, co napsat. Je mi to strašně líto.

Trickyvoo napsal(a):
No to jsem vlastně něco podobného zažila teď a zažívám. Tedy, že jsem přecenila rodinu ve výchově psa, Moje dcera už byla zvyklá, že k psovi se musí přistupovat opatrně, Timík prostě neměl rád děti a vrčel, když se mu něco nelíbilo. Nakonec se dokázala přizbůsobit na tolik, že jí pes začal věřit a sám si k ní šel pro pohlazení. Tak jsem si říkala, že se štěnětem to bude podobné, vysvětlím dceři co a jak a půjde to samo. No štěně nás kouše jako štěně a dcera mu pořád strká ruce do pusy, aby ho v podstatě vyprovokovala, včera jsem zjisitla, že to dělá i proto, aby si jí štěně očuchalo. Tak nakonec je to tak, že nad nimi pořád stojím jako dráp a dohlížím, aby kontakt probíhal korektně. Není to však jen moje dcera, chyby dělají všichni, bylo by to na román. Když se moje dcera začala bát jít tam, kde je pes, tak jsem chvíli si říkala, jestli jsem neudělala chybu a jestli toho pejska nemám vrátit, nakonec jsem se zabejčila a cvičím obě, cvičím každého člena domácnosti včetně sebe. Zrovna dneska byl suprový den, dítě si s pejskem hrálo s hračkou přetahovanou a pejsek jí kousnul jen jednou. Za celý den vlastně nikoho nekousnul, jen nám nosi hračky a vybízí nás ke hře.

Jo, to s tím, jak strká pejsovi ručku do tlamy, aby si jí pejsek očuchal...to mi vyloudilo úsměv na tváři. U vás to bude na pohodu, ono se štěněcíma kousacíma potvůrkama to není jednoduchý...a to jsme u nás samí dospělci.

U vás nemám strach, že to nepůjde, bude to lepší a lepší a jak štěndo poroste, tak to za chvíli bude na pohodu samo.
Moc dobře si pamatuju, jak jsem říkala svojí, tehdy dvanáctileté dceři, když jsme měli štňata, že je jasný, že jí Sára nahání, protože když před ní začne utíkat a pištět, tak že to je nej sranda.......což byla i pro dceru, dokud se mohla spasit tím, že vyskočila na gauč a malá Sára tam nevyskočila....no sranda do té doby, než tam vyskočila. No taky to holka přežila....vlastně jsme to štěně baskervillský, vzteklý, agresivní přežili všichni.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Srdce se mi teď málem zastavilo....před chvílí jsem koukala na fotky, co jste dávala do diskuze o venčení a najednou štu tohle....bože nevím, co říct, protože vím, jak vám teď asi je ...tak snad jen opravdu upřímnou soustrast

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No vidíte, dokonce jste myslela i dopředu...

Já jsem teď v podobné situaci, jen naruby. Pomáhala jsem mladým shánět štěně, povedlo se a všechno bylo sluníčkové, dokud dcera v říjnu nenastoupila do práce...

Pes to doma sám nedává, je trochu labil a vychovali z něj v průběhu lockdownu závisláka.
Teď se stěhují do nového bytu, tak je u nás na hlídání. A jim dochází, že se unáhlili, teď navíc budou do práce dojíždět, takže pes by byl doma každý den sám 10h. Odskočit za ním domů v polední pauze je nemožné...

Chtěla jsem být zásadová, jejich pes, jejich závazek, ať si to pořeší sami. Jen teď trochu pracuju na jeho sebevědomí, učím ho sebeovládání a trénujeme odchody a příchody. Jenže se ukazuje, že pes se mnou funguje jinak než s nimi.

Takže když vidím, jak mu to u nás prospívá (a bígloidovi též), začínám uvažovat i tom, že si ho tu necháme natrvalo. Mladí by to uvítali, mají ho rádi a litují ho, když ho musejí nechávat samotného doma. Což tomu psovi taky na klidu nepřidává.

Děkuji za vaši otevřenost, že jste se podělila s vaším příběhem. Nechám se inspirovat, vykašlu se na zásady a poskytnu nový domov tomuhle psímu tajtrdlíkovi.

Akorát teda 3 psi v baráku, to bude jízda 😂

A víte, že jsem si to říkala hned, když jste to psala jinde, jaké problémy má u vašich mladých,proč ho dali k vám. Když jste psala, že vám ho dali na dva měsíce, protože se stěhují do nového, tak jsem měla za to, že budou protahovat donekonečna zabydlování, protože prostě nebudou chtít, aby jim pes doma ničil nový byt, no a pokud má být pes 10 hodin sám doma. Teda to se divím, že jim to nedocvaklo dřív. Vždyť to je hrozný. Je moc dobře, že si ho uvažujete vzít. Mimochodem je moc roztomilý, přímo neodolatelný. Má kukuč jako náš Timík, ale to tak přijde asi jen naší rodině .

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Tak to je teda rána . Držte se.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Ale ne😢, to je strašné!

Hodně sil🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Ježiši,to nemůže být pravda,teď jsem koukala na venčící fotky Strašně moc mě to mrzí. Aspoň odešel v takřka plné síle a život si užíval až do konce. Kolik že mu bylo? Achjo,držte se, hrozný šok

Sardulah, čtu to a moc mě to mrzí. Ale našla jste nejlepší řešení, i když pro vás bolestné. Co Giny,jak to snáší?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Bože, to je nečekaně smutná a krutá zpráva:-(

Musí to být pro vás hrozny šok

Nejdou ani napsat slova, která by vystihla vaší bolest.

Posílám vám sílu a upřímnou soustrast

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Ach jo, zrovna jsem koukala na vaše krásné fotky z výletu.
Držte se, upřímnou soustrast. 💔

Sardullah

Bohuzel, jsou v životě věci, které nevyjdou jak si člověk přeje.

Obdivuji vás, že jste nesobecka a ukazuje to na vasi velkou kvalitu . Věřím, že jste měla Jesinku u sebe mít po tuto dobu, aby jste obě získaly něco do života... i dítě jednou odejde z domova , ale to, že jste mu předala od sebe to nejlepší si nese po celý zbytek života

Rozhodně necítím, že by jste si měla jednu pleskat. Kdyby jste si ji nevzala před rokem vy , bůhví jak by se teď měla. !
vy jste ji dala krásný domov a za to zasloužíte velky dík!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Nemám slov... Je mi to strašně moc líto. Držte se.

janaa napsal(a):
Sardulah, čtu to a moc mě to mrzí. Ale našla jste nejlepší řešení, i když pro vás bolestné. Co Giny,jak to snáší?

No Gina to na první pohled snáší dobře, není to tak, ale je ukňouraná a samotná na zahradě více méně leží, dřív tam s Jessinou řádily, se mnou jí to nebaví, druhý pes jí moc chybí, já jí ho nahradit nemůžu, takže jí stejně budeme muset pořídit psího kámoše......a protože vím, že ne všichni psi jí naturelem a způsobem hry vyhovují....v tomhle si s Jessinkou sedly teda hodně...tak to bude asi BSP, protože jednoho má jako kámoše a to teda byla láska na první pohled.
Ona je prostě pes, který nás sice miluje, ale ke svému štěstí potřebuje psího kámoše.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Night ještě nadšeně sežral večeři... a pak už to šlo rychle. Torze... navíc přetočená slezina ihned stáhla snad všechnu krev z oběhu, úplně bílé sliznice, během hodiny od veselého psa bylo jasno, že operace by (i s ohledem na věk a stav zad) by byla trápení navíc s prognózou nejistou. Už brouček spí.

Tak to mě dostalo.....to ne.....