Jak se vysmutnit?

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Jani, koukam, že je z tebe teta :-)
je krásně roztomilá,ani se nedivím, že si si ji zamilovala.. a má krásné "brejličky" ❤️

Tak ať vám to spolu dobře klape,šlape a děláte se navzájem radost a krásné chvíle

Měj se hezky J.

MOC děkuji!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Krásná.
A samozřejmě JE bígloidní, koukni na fotky z podobného úhlu našeho mlaďocha.

Jéé, tak to pak budu od Tebe čerpat rozumy, když si třeba nebudu vědět rady...
A děkuji za pochvalu a oplácím - ten váš je taky nádhernej!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..je ta je kouzelná Jani....ta bude muchlaci...

Děkuji Evi...a podle info fakt muchlací je!

Mně Pegí zrovna připomněla Marcelinu holku a taky mamky Mandy...takový mix mezi nima dvěma to je. Je miloučká

lesnížínka napsal(a):
Mně Pegí zrovna připomněla Marcelinu holku a taky mamky Mandy...takový mix mezi nima dvěma to je. Je miloučká

Děkuji Rady. Představ si (i ostatní zde), že mně se líbí víc než ten kavalír, který je s PP...

lesnížínka napsal(a):
Mně Pegí zrovna připomněla Marcelinu holku a taky mamky Mandy...takový mix mezi nima dvěma to je. Je miloučká

Jo, a dej tedy, prosím, někdy foto Mandy, tu ještě neznám(e).

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi,
tak jsem konečně obdržela foto Pegynky!
Co jí říkáte??? Co v ní vidíte? Já vím - vestajka, ale prý bígloidní.
Floček to není, ale řeknu vám, že ji už považuji tak trochu i za moji pesanku a mně se líbí!!! P.S. Na fotkách je i kavalírka dcery paní, ta se pro změnu jmenuje Ebinka - mají Ebinku a Pegynku.

Dobrý večer, Peggy je moc krásná 🥰 a má tak hezký kukuč! Kilíček tak akorát do náruče.
Nedivím se Vám, že se v ní vidíte. Přeji Vám, aby to s Peggynkou fungovalo přesně tak, jak to Vaše dušička potřebuje a aby jste byly všechny, včetně paní, spokojené 👍🍀

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi,
tak jsem konečně obdržela foto Pegynky!
Co jí říkáte??? Co v ní vidíte? Já vím - vestajka, ale prý bígloidní.
Floček to není, ale řeknu vám, že ji už považuji tak trochu i za moji pesanku a mně se líbí!!! P.S. Na fotkách je i kavalírka dcery paní, ta se pro změnu jmenuje Ebinka - mají Ebinku a Pegynku.

Krásnej pes ...já se teda omlouvám, ale na to, abych viděla bígla, mám malou fantazii.
Trochu tam vidím bulla, jinak nevím.

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi,
tak jsem konečně obdržela foto Pegynky!
Co jí říkáte??? Co v ní vidíte? Já vím - vestajka, ale prý bígloidní.
Floček to není, ale řeknu vám, že ji už považuji tak trochu i za moji pesanku a mně se líbí!!! P.S. Na fotkách je i kavalírka dcery paní, ta se pro změnu jmenuje Ebinka - mají Ebinku a Pegynku.

Já tam vidím JRT. Pěkná je Kdy bude první vycházka?Já naše taky beru na poslední venčení po 22h

Markéta80 napsal(a):
Já tam vidím JRT. Pěkná je Kdy bude první vycházka?Já naše taky beru na poslední venčení po 22h

První minivycházka byla dnes... Ale nevedla jsem já Pegy, ale Pegy mě . Vzala do huby vodítko a naznačila mi, že jdeme... Paní jsem nechala u domu, chtěla jsem vědět, zda se mnou vůbec půjde. No, šla.... A v hubě konec vodítka - jako ta část, co se připíná k obojku... Nesla si je elegantně, vůbec neváhala kam jít, kde zabočit...no a pak jí říkám:"A teď se vrátíme k paničce a ona se fakt otočila a vrátily jsme se. Už jsem začala řešit, co koupit do auta - přenosku, pásy...? Ale ještě bude na pár dní odvezena synem - paní ještě nezvládá všechny vycházky a já jak na potvoru teď dennodenně mám povinnost být v práci od brzkého rána do pozdního odpoledne - večera.

Ještě k "Terven" - já v ní také bígla nevidím... Spíš klasická směska, ale ty já mám moc ráda!

Tak to je fajn že v klidu šla. naše nejmladší by nešla, ta se kouká a ani s dcerou nejde a prostě stojí a čeká . jsem hlavně na ní zvědavá jak se jí bude líbit nová kamarádka Naopak prostřední ta by šla s kýmkoliv a za kus žvance úplně v klidu.

fikovnice napsal(a):
První minivycházka byla dnes... Ale nevedla jsem já Pegy, ale Pegy mě . Vzala do huby vodítko a naznačila mi, že jdeme... Paní jsem nechala u domu, chtěla jsem vědět, zda se mnou vůbec půjde. No, šla.... A v hubě konec vodítka - jako ta část, co se připíná k obojku... Nesla si je elegantně, vůbec neváhala kam jít, kde zabočit...no a pak jí říkám:"A teď se vrátíme k paničce a ona se fakt otočila a vrátily jsme se. Už jsem začala řešit, co koupit do auta - přenosku, pásy...? Ale ještě bude na pár dní odvezena synem - paní ještě nezvládá všechny vycházky a já jak na potvoru teď dennodenně mám povinnost být v práci od brzkého rána do pozdního odpoledne - večera.

Ještě k "Terven" - já v ní také bígla nevidím... Spíš klasická směska, ale ty já mám moc ráda!

Jani, asi stejně, jak ji vozí syn, na co je zvyklá? Mandy jsem určo někdy dávala, mám jen staré fotky, Mandyna má k nám většinou zákaz(když jsou kočky venku) protože je honí. Třeba by jim neublížila, ale muže by šlak trefil.

Jani a jak je Peggy veliká/těžká?
Na fotce bych tipla 8-10 kg?

Kvůli tomu autu
Já vozím psy v "autosedačce" . Přiděla se na sedadlo a pes se v ní připne. může si v tom lehnout,sedět a koukat
Někdo nedá dopustit na pásy

Na co je zvyklá ?

https://www.google.com/search?q=autoseda%C4%8Dka+pro+psa&oq=autosrda&aqs=chrome.1.69i57j35i39i305j0i10l3.2795j0j4&client=ms-android-asus-tpin&sourceid=chrome-mobile&ie=UTF-8#scso=_fvOlYOPgDY-mUIiQtaAC7:0

fikovnice napsal(a):
Dobrý den.
Řada z vás ví, co se u nás v pátek stalo - že nám odešel pes, který byl i můj.
PROSÍM, napište své zkušenosti či rady, co vám pomáhalo, když vám odešel zvířecí parťák.

Netušila jsem, že mě to tak strašlivě sebere a semele, že prakticky nefunguji. Je mi fyzicky zle, stále pláču. Vím, že si to každý musí odsmutnit sám, ale třeba, když si budu číst vaše zkušenosti, tak to trochu pomůže. Je to už x-tá smrt mně blízké bytosti...a mám pocit, že mě to vždy zasáhne ještě o obrovský kus víc než ten předchozí odchod.

Je to moc těžké a každý pejskař se s tím musí Bohužel vyrovnávat několikrát za život.Mi nebylo dobře ani po odchodu kanárka, nebo rybičky. Nemáme to my zvířatomilovní v tomhle lehké.
Trošku mi možná pomohlo to, že skoro vždy byli psi dva.Teď jsem v obvzlášť v těžké situaci, po smrti manžela jsem zůstala sama se starou a nemocnou fenkou. Neumím se s tím vypořádat, taky bych potřebovala radu.Tak se moc omlouvám, že neumím poradit, ale určitě další pejsek pomůže. U mně je to bohužel vzhledem k věku pes můj poslední.Takže vyhlídky prachbídné. Moc přeji všem aby smutky odešly a zase bylo dobře.

fikovnice napsal(a):
První minivycházka byla dnes... Ale nevedla jsem já Pegy, ale Pegy mě . Vzala do huby vodítko a naznačila mi, že jdeme... Paní jsem nechala u domu, chtěla jsem vědět, zda se mnou vůbec půjde. No, šla.... A v hubě konec vodítka - jako ta část, co se připíná k obojku... Nesla si je elegantně, vůbec neváhala kam jít, kde zabočit...no a pak jí říkám:"A teď se vrátíme k paničce a ona se fakt otočila a vrátily jsme se. Už jsem začala řešit, co koupit do auta - přenosku, pásy...? Ale ještě bude na pár dní odvezena synem - paní ještě nezvládá všechny vycházky a já jak na potvoru teď dennodenně mám povinnost být v práci od brzkého rána do pozdního odpoledne - večera.

Ještě k "Terven" - já v ní také bígla nevidím... Spíš klasická směska, ale ty já mám moc ráda!

Já bych byla spíš pro přenosku, když je to takový prcek.

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Jani a jak je Peggy veliká/těžká?
Na fotce bych tipla 8-10 kg?

Kvůli tomu autu
Já vozím psy v "autosedačce" . Přiděla se na sedadlo a pes se v ní připne. může si v tom lehnout,sedět a koukat
Někdo nedá dopustit na pásy

Na co je zvyklá ?

https://www.google.com/search?q=autoseda%C4%8Dka+pro+psa&oq=autosrda&aqs=chrome.1.69i57j35i39i305j0i10l3.2795j0j4&client=ms-android-asus-tpin&sourceid=chrome-mobile&ie=UTF-8#scso=_fvOlYOPgDY-mUIiQtaAC7:0

Ahojky Jani, odhaduji, že Tvůj odhad je cca správný. Flokáč měl kolem 16 kg, ale on pak hodně přibral. Velikostně je Pegy ccy stejná, ale je štíhlá.

No a lidi něco vám povím - včera mě Pegy honila jak nadmutou kozu!!! Pršelo, paní venku celá zmoklá, tak jí říkám, že Pegy zase vyvenčím. No, zase následovalo děkování až do nebes. Byla jsem ještě s kamarádkou, co mě zrovna navštívila. Pegy opět uchopila vodítko do huby a zavelela, že se jde. Ptala jsem se paní, na jak dlouho a kam asi - tak mi řekla určitý okruh sídlištěm. Když tento okruh Pegy procházela potřetí a nakročovala ke 4. kolu , musela jsem to ukončit, neb už jsem to nedávala (záda ). Ale ona jasně vycítí, kdo ji vede - s paní jde pomalinku, mě a kámošku fakt hnala šíleným tempem. Pak na ni skrze plot jedné zahrady prskla kočka a Pegy uskočila asi dva metry zpět a že prý: Tam už nee, tam už nebudeme chodit...

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Jani a jak je Peggy veliká/těžká?
Na fotce bych tipla 8-10 kg?

Kvůli tomu autu
Já vozím psy v "autosedačce" . Přiděla se na sedadlo a pes se v ní připne. může si v tom lehnout,sedět a koukat
Někdo nedá dopustit na pásy

Na co je zvyklá ?

https://www.google.com/search?q=autoseda%C4%8Dka+pro+psa&oq=autosrda&aqs=chrome.1.69i57j35i39i305j0i10l3.2795j0j4&client=ms-android-asus-tpin&sourceid=chrome-mobile&ie=UTF-8#scso=_fvOlYOPgDY-mUIiQtaAC7:0

Ještě na co je zvyklá - prý sedí v autě pod sedačkou vzadu, ale to teda nee - chalupa je cca 50 km od Brna...

Tak jak se daří s krásnou Pegy?

Já nějak nedávám prázdný byt :( Procházky jsou docela v pohodě, ty zvládnu sama, ale doma je to naprd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jak se daří s krásnou Pegy?

Já nějak nedávám prázdný byt :( Procházky jsou docela v pohodě, ty zvládnu sama, ale doma je to naprd.

Dobrý večer, Keriton, ráda bych Vám nabídla tip na knihu k přečtení...mě ta kniha dost pomohla, když jsem byla ve stejné situaci, jako jste Vy, neznáte ji?
Váš pejsek měl tak moudrý pohled, byl to elegán 😪

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jak se daří s krásnou Pegy?

Já nějak nedávám prázdný byt :( Procházky jsou docela v pohodě, ty zvládnu sama, ale doma je to naprd.

Soucítím s Vámi, Keriton, upřímně. Všechno to tady na mě padá...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý večer, Keriton, ráda bych Vám nabídla tip na knihu k přečtení...mě ta kniha dost pomohla, když jsem byla ve stejné situaci, jako jste Vy, neznáte ji?
Váš pejsek měl tak moudrý pohled, byl to elegán 😪

Děkuji za tip, to je milé :)
Věřím v Boha, a na to, co se děje se zvířaty po jejich smrti, mám celkem jasný názor, takže knihu nevyužiju. Vím, že pesan se má teď úplně nejlíp. Ale díky :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Soucítím s Vámi, Keriton, upřímně. Všechno to tady na mě padá...

Já si minulý týden říkala, jak to dobře zvládám, ale ono to teprv dopadlo... Vím, že to s časem poleví...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuji za tip, to je milé :)
Věřím v Boha, a na to, co se děje se zvířaty po jejich smrti, mám celkem jasný názor, takže knihu nevyužiju. Vím, že pesan se má teď úplně nejlíp. Ale díky :)

Vnučka mi říkala, že ten náš tam nahoře čůrá na mraky....jsou jí teď 4 roky a tenkrát mu házela nahoru dudáky, aby si s nimi mohl hrát...
Není zač...je mi jasný, že každý to máme jinak...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si minulý týden říkala, jak to dobře zvládám, ale ono to teprv dopadlo... Vím, že to s časem poleví...

Zrovna jsem dneska na vás myslela, jak jsme si psaly o těch našich nežravkách a pak jsem si uvědomila, že ten váš už je v psím nebíčku, nějak si nemůžu zvyknout
A umím si představit, jak je doma najednou prázdno....člověk dělá pro psa první poslední, aby se měl dobře, aby byl šťastnej a pak najednou pes odejde a páníček zůstane jako ta sirota bědná samotinkej opuštěnej

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jak se daří s krásnou Pegy?

Já nějak nedávám prázdný byt :( Procházky jsou docela v pohodě, ty zvládnu sama, ale doma je to naprd.

Jéé, teď zrovna jsem na Vás myslela a napsala příspěvek do jiného vlákna...
No, u mě též na prd. Pracovně to teď nedávám - dělám 12 i více hod denně, a to pracuji na zkrácený úvazek. Každopádně Pegy jsem dlouho neviděla...ale narovinu - ani jsem neměla sílu a čas zjišťovat, zda se neděje něco nedobrého... Jen vidím auto paní přeparkované občas na jiném místě, tak usuzuji, že je zdravotně OK. Akorát je divné, že já chodím pozdě večer ven s tím mým jedním kocourem (kolem 22.h a pak jej nechám venku do rána) a paní jsem nepotkala, i když to byl náš potkávací čas... Třeba to zjistím teď o víkendu...

A co Vy? Snad se nebudete zlobit za dotaz, zda uvažujete o novém pesanovi?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Soucítím s Vámi, Keriton, upřímně. Všechno to tady na mě padá...

Milá "Odetto", nemám od Tebe SZ...mám tomu, co zde píšeš, rozumět tak, že Tvůj věrný psí kamarád odešel??

fikovnice napsal(a):
Milá "Odetto", nemám od Tebe SZ...mám tomu, co zde píšeš, rozumět tak, že Tvůj věrný psí kamarád odešel??

Bohužel ano.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel ano.

Napsala jsem Ti SZ... Ale i zde veřejně Ti chci vyjádřit podporu a pochopení pro Tvůj smutek. Jsem s Tebou!

Mám pocit, že když odejde někdo blízký zde někomu z nás, co se známe na iFAUNĚ dlouho, že odejde vždy i kousek mě samotné... Mám zdejší osazenstvo moc ráda a tyto smutné události mě vždy hodně vezmou...

@Odetta

ach...nějak jsem to přehlídla a nebo mi to nedošlo.
Letos je těch odešlých staroušků nějak povícero.
Co říct jiného než držte se, vím jak vám je

...a už jsem to tu někde psala - zdejší rok zasáhl takto smutně hodně mně blízkých lidí odtud. Mám pocit, že to nějak "odstartoval" můj psík, a následovalo několik dalších odchodů psích parťáků vás zde - iFAUŇÁků...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@Odetta

ach...nějak jsem to přehlídla a nebo mi to nedošlo.
Letos je těch odešlých staroušků nějak povícero.
Co říct jiného než držte se, vím jak vám je

Děkuji Vám. Nikam jsem to nepsala. Je to smutná doba, letos těch psích dušiček odchází tolik... 🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
@Odetta

ach...nějak jsem to přehlídla a nebo mi to nedošlo.
Letos je těch odešlých staroušků nějak povícero.
Co říct jiného než držte se, vím jak vám je

Ano, Jani, je to hodně smutný rok pro mnoho lidí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bohužel ano.

To mě opravdu mrzí Dělala jste pro něj maximum...

fikovnice napsal(a):
Jéé, teď zrovna jsem na Vás myslela a napsala příspěvek do jiného vlákna...
No, u mě též na prd. Pracovně to teď nedávám - dělám 12 i více hod denně, a to pracuji na zkrácený úvazek. Každopádně Pegy jsem dlouho neviděla...ale narovinu - ani jsem neměla sílu a čas zjišťovat, zda se neděje něco nedobrého... Jen vidím auto paní přeparkované občas na jiném místě, tak usuzuji, že je zdravotně OK. Akorát je divné, že já chodím pozdě večer ven s tím mým jedním kocourem (kolem 22.h a pak jej nechám venku do rána) a paní jsem nepotkala, i když to byl náš potkávací čas... Třeba to zjistím teď o víkendu...

A co Vy? Snad se nebudete zlobit za dotaz, zda uvažujete o novém pesanovi?

Neuvažuji, v podstatě na to nemám moc podmínky... tenhle pes byl už vychovanej a byl na něj spoleh. S novým by byla práce, a na to teď není čas. Chtěla bych kočku, to by mi prázdnej byt asi pěkně vyřešilo, ale zatím mi to neprošlo...

keriton, Odetto, je mi to moc líto. Jsem tady krátce, ale sledovala jsem Vaše seniory se zaujetím, protože mám doma taky takovou starou dámu. Moc mě to mrzí a soucítím s vámi ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuji Vám. Nikam jsem to nepsala. Je to smutná doba, letos těch psích dušiček odchází tolik... 🌷

..je mi to moc a moc lito, drzte se....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Děkuji Vám. Nikam jsem to nepsala. Je to smutná doba, letos těch psích dušiček odchází tolik... 🌷

Tak nikam...to chápu, ale proč ne sem? Vždyť přece tady je to o tom, že je tu plno lidí, kteří vaši bolest pochopí, podpoří, klidně i pomůžou, viz. příběh Fíkovnice..
Moc mě to mrzí, postupně dojde na nás všechny, teˇd je to u těch našich stařečků spíš taková ,,ruská ruleta"...kdy na koho Držte se

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Neuvažuji, v podstatě na to nemám moc podmínky... tenhle pes byl už vychovanej a byl na něj spoleh. S novým by byla práce, a na to teď není čas. Chtěla bych kočku, to by mi prázdnej byt asi pěkně vyřešilo, ale zatím mi to neprošlo...

Tak to na tom budeme stejně Myslela jsem, že budu jediná, která zůstane bez psa Ale mám ty kočky

Chtěla bych kočku, to by mi prázdnej byt asi pěkně vyřešilo,

Taky nechce být sama, strádá.

Soucítím se všemi, kterým odešel parťák, vím jaké to je.

A proto....hledala jsem diskusi, kam bych hodila tenhle inzerát, který jsem omylem objevila na bazoši - roční bíglofox, Praha 8, podle PSČ je to Karlín, takže blízko metra a aut.nádraží Florenc i kousek od Hl.nádraží (vlak). To jenom, kdyby nechtěl autem, nebo si ho chtěl zaparkovat někde na odstavném parkovišti.

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/136773916/rocni-krizenec-bigla-x-hladkosrsteho-foxteriera-k-adopci.php

Fiona.Praha napsal(a):
Soucítím se všemi, kterým odešel parťák, vím jaké to je.

A proto....hledala jsem diskusi, kam bych hodila tenhle inzerát, který jsem omylem objevila na bazoši - roční bíglofox, Praha 8, podle PSČ je to Karlín, takže blízko metra a aut.nádraží Florenc i kousek od Hl.nádraží (vlak). To jenom, kdyby nechtěl autem, nebo si ho chtěl zaparkovat někde na odstavném parkovišti.

https://zvirata.bazos.cz/inzerat/136773916/rocni-krizenec-bigla-x-hladkosrsteho-foxteriera-k-adopci.php

To je hodně smutný, když se někdo vzdává psa defakto proto, že je "páníček měkota"
To už na těch fotkách vidím, že to bude asi akční torpédo s teriéří krví....pro mě noční můra....tak snad pejsek najde nějakého aktivního a laskavě důsledného páníčka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je hodně smutný, když se někdo vzdává psa defakto proto, že je "páníček měkota"
To už na těch fotkách vidím, že to bude asi akční torpédo s teriéří krví....pro mě noční můra....tak snad pejsek najde nějakého aktivního a laskavě důsledného páníčka.

Ale zase je to lepší, než pes, který zůstane do konce života v kotci nebo na řetězu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je hodně smutný, když se někdo vzdává psa defakto proto, že je "páníček měkota"
To už na těch fotkách vidím, že to bude asi akční torpédo s teriéří krví....pro mě noční můra....tak snad pejsek najde nějakého aktivního a laskavě důsledného páníčka.

Pro mne jsou teriéři srdcovka.
I původně labilní štěně wořecha wořechoviče z útulku se chová jako poloteriérka. Žije s teriérkama, dostala výchovu stejnou jako ony a tak se tak podobně chová.

Jenže tohle je kluk a já to s klukem asi neumím, všichni mí psi byly a jsou fenky teriérky, kromě té wořteriérky z útulku. Sice tady čtu, že fenky a smečka fenek je horší, ale nám se to zatím daří ukočírovat

Objevila jsem ho náhodou, nemám s tím nic společného, místo a popis cesty jsem napsal jen pro info, protože to v Karlíně znám, tak pro ulehčení případnému zájemci - jak se tam dostanu, kde nechám auto......
Pejsek mi přijde super pro někoho, kdo nechce štěndo. Je mu rok, to ještě nemůže být totálně zkažený, velikost taky tak akorát. Řekla bych, že pro každého kromě mne, ideál

lesnížínka napsal(a):
Tak to na tom budeme stejně Myslela jsem, že budu jediná, která zůstane bez psa Ale mám ty kočky

..no ale ty podmínky i čas máš na nove štěndo ne?

Páníček nemusí být měkota, ale spíš blekota

Řekla bych, že se jedná o "koroňátko", pořízené asi teda do Karlína, který byl vytopený při povodních a rekonstruuje se, takže přibývá mnoho kancelářských budov, vydlážděných chodníků, pokácených stromů a zlikvidovaných trávníků, prostředkem Karlína jezdí tramvaje. To je jedna ze čtvrtí, kde kdybych bydlela, psa bych si nepořídila.
Takže se pořídilo štěňátko, bylo roztomilé, tak si s ním děti na distanční výuce hrály, rodiče neměli čas, zkušenosti nebo jen nechtěli/neuměli vychovávat. A je to..... Pes vyrostl, možná nemá ani zmáklou hygienu, nikdo ho nic nenaučil, děti jdou do školy a pes je doma sám a možná likviduje byt.
Aby se vychoval sám, určitě jim někdo poradil kastraci a možná jim ji veterinář u ročního psa rozmluvil, tak zkusili chemickou, jestli se uklidní a vychová sám. Evidentně chemická kastrace psa nevychovala, tak bude nejlepší ho nadělit někomu jinému.
No a taky budou prázdniny a snad i dovolené v zahraničí - co s nevychovaným psem?

Je to můj názor, fakt si myslím, že to tak nějak bylo. A kdybych věděla o někom ze svého okolí, kdo zrovna shání odrostlého psa, pošlu mu odkaz na inzerát. Myslím, že by z Gustíka mohl být prima pes.

Howgh.

Fiona.Praha napsal(a):
Páníček nemusí být měkota, ale spíš blekota

Řekla bych, že se jedná o "koroňátko", pořízené asi teda do Karlína, který byl vytopený při povodních a rekonstruuje se, takže přibývá mnoho kancelářských budov, vydlážděných chodníků, pokácených stromů a zlikvidovaných trávníků, prostředkem Karlína jezdí tramvaje. To je jedna ze čtvrtí, kde kdybych bydlela, psa bych si nepořídila.
Takže se pořídilo štěňátko, bylo roztomilé, tak si s ním děti na distanční výuce hrály, rodiče neměli čas, zkušenosti nebo jen nechtěli/neuměli vychovávat. A je to..... Pes vyrostl, možná nemá ani zmáklou hygienu, nikdo ho nic nenaučil, děti jdou do školy a pes je doma sám a možná likviduje byt.
Aby se vychoval sám, určitě jim někdo poradil kastraci a možná jim ji veterinář u ročního psa rozmluvil, tak zkusili chemickou, jestli se uklidní a vychová sám. Evidentně chemická kastrace psa nevychovala, tak bude nejlepší ho nadělit někomu jinému.
No a taky budou prázdniny a snad i dovolené v zahraničí - co s nevychovaným psem?

Je to můj názor, fakt si myslím, že to tak nějak bylo. A kdybych věděla o někom ze svého okolí, kdo zrovna shání odrostlého psa, pošlu mu odkaz na inzerát. Myslím, že by z Gustíka mohl být prima pes.

Howgh.

Možná to není ani tak hrozné. V inzerátu píší, že chodil do školičky a má slušnou základní výchovu ( jasně papír snese všechno ). Možná nastoupili zpátky do práce a pes "jen" řve a rve.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná to není ani tak hrozné. V inzerátu píší, že chodil do školičky a má slušnou základní výchovu ( jasně papír snese všechno ). Možná nastoupili zpátky do práce a pes "jen" řve a rve.

Nechci se hádat, kvůli psovi, kterého neznám.

Psovi je rok, takže +/- narodil 02-06/2020, kdy by do té školičky chodil?
I kdyby se narodil dřív, musel by chodit do školičky někdy v zimě, to se každému chce
Potřebuje domeček chápu, že ideální je vykopnout ho na zahradu, ať se vylítá

Je to nevycválaný puberťák, kterého nechali růst jak kůl v plotě, takže se neumí chovat. No a že je někde bez vodítka taky o ničem nesvědčí, může to být oplocený pozemek (psí louka, něčí zahrada nebo fakt cvičák)

Nebýt to kluk, zavolám do Karlína a jdu na něj juknout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..no ale ty podmínky i čas máš na nove štěndo ne?

Mám, ale čistě sobecky, chci skoro po 15letech zase cestovat(stejně si ale nejsem jistá, že odjedu, když kočky ) Od psa vím jistě, že bych prostě neodjela.

lesnížínka napsal(a):
Mám, ale čistě sobecky, chci skoro po 15letech zase cestovat(stejně si ale nejsem jistá, že odjedu, když kočky ) Od psa vím jistě, že bych prostě neodjela.

A proč by pes nemohl jet s vámi? Nebo máte v plánu echt exotické destinace?

lesnížínka napsal(a):
Mám, ale čistě sobecky, chci skoro po 15letech zase cestovat(stejně si ale nejsem jistá, že odjedu, když kočky ) Od psa vím jistě, že bych prostě neodjela.

holt musíš změnit cestovací cíle - k těm autem dosažitelným... A pokud jsou psíci od malička zvyklí, že se všude tahají s sebou... jsou z nich nadšení cestovatelé (po vlastech českých, moravských i slezských i po velkém kusu Evropy jsme jezdili se všema čtyřma dogama - a všechny cesty zvládaly skvěle - byli z nich veselí, pohodoví, bezproblémoví spolucestující). Pravda - program se upravuje tak, aby spokojení byli všichni zúčastnění... Letos kvůli stárnoucímu dogounovi (nemohla jsem tušit, že bude tak báječně zvládat) máme s vnoučaty zamluvené jen jedno ubytování - aby některé akce dítka zvládla jen s dědou a já se budu s Nightem válet a mít odpočinkový den...

lesnížínka napsal(a):
Mám, ale čistě sobecky, chci skoro po 15letech zase cestovat(stejně si ale nejsem jistá, že odjedu, když kočky ) Od psa vím jistě, že bych prostě neodjela.

.ale spousta psů cestuje také....na druhou stranu jak často by jsi cestovala už vzhledem k tvé zahradě a co pak zbytek času.....

A já ten výlet lesnížínce přeji, člověk, co stojí na místě a nemá plán, chřadne, pes nemůže všude, třeba pojede na jiný výlet a zahradníka si přece najmu, pošlete pak ale fotografie. Ne. Pošlete mi pohlednici.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A já ten výlet lesnížínce přeji, člověk, co stojí na místě a nemá plán, chřadne, pes nemůže všude, třeba pojede na jiný výlet a zahradníka si přece najmu, pošlete pak ale fotografie. Ne. Pošlete mi pohlednici.

...ale jo, proč ne, ale prostě si to nějak nedokážu představit....když jsem chvilku byla bez psa, také jsem se zarekla ze už nikdy, odmítala jsem chodit i na obyčejné procházky proste bez psa ani ránu...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...ale jo, proč ne, ale prostě si to nějak nedokážu představit....když jsem chvilku byla bez psa, také jsem se zarekla ze už nikdy, odmítala jsem chodit i na obyčejné procházky proste bez psa ani ránu...

Také mám s sebou psa všude kromě supermarketu. Ale jsou nějaká místa, co mě zajímají, kam pes nemůže. A třeba jsem teď odmítla hlídání přes léto kamarádovi a asi jsem o něj přišla :D never mind.. když jsem se dověděla, že jde o pouhou pohodlnost, lenost, nezájem o toho jeho psa, na co si ho teda pořizoval, když ho věčně někde nechává po hotelech psích atp., ale pro jiný důvod psa klíďo pohlídám. Např. Lůvr, že, to bych toho psa i litovala, koukat na takové čmáranice.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A já ten výlet lesnížínce přeji, člověk, co stojí na místě a nemá plán, chřadne, pes nemůže všude, třeba pojede na jiný výlet a zahradníka si přece najmu, pošlete pak ale fotografie. Ne. Pošlete mi pohlednici.

Dávám jí na to cestování jednu sezonu, déle než rok bez psa nevydrží :-)) Můžem otevřít sázkovou kancelář :-) ( Ale nebudem předbíhat Worik se drží )

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dávám jí na to cestování jednu sezonu, déle než rok bez psa nevydrží :-)) Můžem otevřít sázkovou kancelář :-) ( Ale nebudem předbíhat Worik se drží )

To každopádně, také to mám tak jednu cestu max, např. v liberecké zoo jsem nebyla děsně dlouho a dvorskou znám zpaměti, protože tam může pes.
A ti obří ptáci s plešatou modrou hlavou pod lávkou jsou boží :-) Akorát bratr říkal, že jim tam zdrhli pavouci a udělali si safari z celé zoo, to mi trochu vadí, ale on dost lže, zkusím z něj vymlátit pravdu a pojedeme zas.
Pardon za OT, je to mé druhé já.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Také mám s sebou psa všude kromě supermarketu. Ale jsou nějaká místa, co mě zajímají, kam pes nemůže. A třeba jsem teď odmítla hlídání přes léto kamarádovi a asi jsem o něj přišla :D never mind.. když jsem se dověděla, že jde o pouhou pohodlnost, lenost, nezájem o toho jeho psa, na co si ho teda pořizoval, když ho věčně někde nechává po hotelech psích atp., ale pro jiný důvod psa klíďo pohlídám. Např. Lůvr, že, to bych toho psa i litovala, koukat na takové čmáranice.

..to jsme na tom obdobně, faktem je ze ja se vždy bála nechat někomu psa na delší dobu pohlídat....neměla bych z toho nic a jen bych pořád přemýšlela co se se psem děje....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...ale jo, proč ne, ale prostě si to nějak nedokážu představit....když jsem chvilku byla bez psa, také jsem se zarekla ze už nikdy, odmítala jsem chodit i na obyčejné procházky proste bez psa ani ránu...

Procházka bez psa pro mě naprosto postrádá smysl. Vůbec nevidím důvod, proč bych bez psa někam chodila..

Já jsem člověk, co bez auta neudělá ani ránu....nějak postrádám smysl v tom, abych šla třeba do krámu a jenom cestou tam a zpátky strávila víc jak půl hodiny....naprosto ztracenej čas.....
Když si ze mě někdo kvůli tomu dělá srandu, tak říkám, že nemám tolik času, abych chodilaq pěšky, ale s pesanama to je jiná. Už se těšim, až budou moct obě holky chodit neomezeně a budeme se moci courat dle libosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dávám jí na to cestování jednu sezonu, déle než rok bez psa nevydrží :-)) Můžem otevřít sázkovou kancelář :-) ( Ale nebudem předbíhat Worik se drží )

Však ano, vůbec netuším, jestli to, že tu Worka nebude přežiju, on je teď x let celý můj život. Muž pracoval hodně moc a já jsem byla pořád sama se psy. Teď je muž spíš doma, jenže zase Worka potřebuje moc péče, takřka pořád něco.
Ale já jsem muži slíbila, že až kluci moji nebudou, budeme zase cestovat, objedeme všechno, co jsme měli kdysi v plánu a už k tomu nedošlo(stavba domu a pak hned psi) Ano, hodně exotické. Dokonce jsme ještě zaplatili dovolenou na Fidji...a už neodjeli, protože od nich neodjeli. Plány jsou, no víme jaková je teďka ve světě situace...takže tu Woruška musí být ještě hooodně dlouho

lesnížínka napsal(a):
Však ano, vůbec netuším, jestli to, že tu Worka nebude přežiju, on je teď x let celý můj život. Muž pracoval hodně moc a já jsem byla pořád sama se psy. Teď je muž spíš doma, jenže zase Worka potřebuje moc péče, takřka pořád něco.
Ale já jsem muži slíbila, že až kluci moji nebudou, budeme zase cestovat, objedeme všechno, co jsme měli kdysi v plánu a už k tomu nedošlo(stavba domu a pak hned psi) Ano, hodně exotické. Dokonce jsme ještě zaplatili dovolenou na Fidji...a už neodjeli, protože od nich neodjeli. Plány jsou, no víme jaková je teďka ve světě situace...takže tu Woruška musí být ještě hooodně dlouho

Tak je fakt, že dřívávějc jsem to já s dovolenýma neřešila, protože tady byli manželovi rodiče, bydleli jsme v barákách naproti sobě.
Chrťák u nich nechtěl být...resp. chvíli, ale pak byl nervózní a chtěl domů....takže babi s dědou tam přes den chodili posedět s ním na zahradě, nebo prostě koukat na televizi.
Věděla jsem, že je o něj postaráno.

Dneska už nikoho takovýho nemám....tak max by mi někdo přijel nakrmit a zkontrolovat a hlavně my jezdili k moři hlavně kvůli dětem, já moře miluju, ale bez děcek to nemá smysl, můj muž nesnáší horko a povalování u moře pro něj není. A já zase nebažím někde courat po výletech.

Moje známá ráda cestuje....má psa, má ho kam dát, ale pes to strašně špatně nese. Vždycky mi říká, jak je jí to líto. No to já bych prostě nedokázala.

I v době, kdy se ještě měl o psy kdo postarat...bych to já taky nedala. Jen ta představa, že budu tři týdny od nich, mi trhá srdce. Stejně bych se za tři dny otočila a letěla zpátky Moře...ráda bych zase viděla. Povalování nikdy moc nebylo. Stejně nevím, jak to bude, horko jsem nikdy ráda neměla, po tom mém marodění už vůbec ne, neudýchávám. Muž horko miluje, je lev.

lesnížínka napsal(a):
I v době, kdy se ještě měl o psy kdo postarat...bych to já taky nedala. Jen ta představa, že budu tři týdny od nich, mi trhá srdce. Stejně bych se za tři dny otočila a letěla zpátky Moře...ráda bych zase viděla. Povalování nikdy moc nebylo. Stejně nevím, jak to bude, horko jsem nikdy ráda neměla, po tom mém marodění už vůbec ne, neudýchávám. Muž horko miluje, je lev.

No já možná kdybych měla jinýho psa....ale chrťák byl v pohodě...
Kdybych ho měla dát do hotelu a nebo k někomu domů, kdyby neměl prakticky celodenní péči ve svém domově, tak by to s těma dovolenýma vypadalo jinak.

Když jsem měla Sáru a Jacka, tak mi od firmy několikrát nabízeli exkurzi do továren našich dodavatelů v Belgii...akce na 3 dny. Vždycky jsem odmítla, jakože "Se zbláznili, přeci nenechám psy samotný jenom s chlapama.." Dokonce už byly náznaky, že mi to dají befelem, tak to jsem bez rozmýšlení řekla, že v tom případě dávám výpověď.
Zvlášť když vim, že když jsme třeba poseděli dýl s kámoškou a domů jsem dorazila třeba v půl desátý, tak už tam stála fena a kdyby měla hodinky, tak na ně ťuká a prej "kde jsi??"
Takže já byla vždycky ta, co se třeba s posezení s kolegy zvedla už v osm večer s tím, že musím domů, protože na mě čekají pejskové.

No a teď to mám to samý....z práce rovnou domů, nikam nechodit....s kamarádkou, se kterou jsem se viděla naposled v loni v létě, když jsem u ní byla na socializační návštěvě s Ginou, máme takovou tradici, že chodíme slavit náš svátek (obě jsme Jany)...no tak letos jsem jí psala, že až tak za 2 měsíce., protože psí chůva (můj syn) mi štěně sice pohlídá obstará, ale vocamcaď pocamcaď...když jsem v práci...prej chce mít taky volno

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To každopádně, také to mám tak jednu cestu max, např. v liberecké zoo jsem nebyla děsně dlouho a dvorskou znám zpaměti, protože tam může pes.
A ti obří ptáci s plešatou modrou hlavou pod lávkou jsou boží :-) Akorát bratr říkal, že jim tam zdrhli pavouci a udělali si safari z celé zoo, to mi trochu vadí, ale on dost lže, zkusím z něj vymlátit pravdu a pojedeme zas.
Pardon za OT, je to mé druhé já.

V pavilonu Vodních Světů byly navolno neškodné Heteropody venatoria, nohatí pavouci, možná už tam ani nejsou,ale jinak se žádné zástupy pavouků zoo nepohybují 😉

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V pavilonu Vodních Světů byly navolno neškodné Heteropody venatoria, nohatí pavouci, možná už tam ani nejsou,ale jinak se žádné zástupy pavouků zoo nepohybují 😉

A co vidím já: neškodné, možná tam nejsou :-) ne, to se přežije, protože tam mají watusi a jeden přišel a šlo se dotknout rohu a já říkám ségře "tvl vono to teď nabere okno za sloupek a převrátí nás" a ségra pustila fotoaparát a minutu nemluvila, to je zážitek masakr, škoda, že je nemůžu ukázat megý, by čuměla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A co vidím já: neškodné, možná tam nejsou :-) ne, to se přežije, protože tam mají watusi a jeden přišel a šlo se dotknout rohu a já říkám ségře "tvl vono to teď nabere okno za sloupek a převrátí nás" a ségra pustila fotoaparát a minutu nemluvila, to je zážitek masakr, škoda, že je nemůžu ukázat megý, by čuměla.

Dle vyprávění starousedlíků a původních ošetřovatelů se tam občas dala potkat i zajímavější zvířata 🤫

Od úterý se toto téma dotýká i mě... V úterý ve 14 letech odešla má nejúžasnější fenka, kus mého já... A vůbec nevím, jak se s tím poprat, brečím a brečím. Nejčastější rada (jiný pes) nepomáhá, na zahradě mám ještě dva (jeden nesmírně vděčný útulkáček), ale momentálně jsem ve stadiu, kdy mi strašně vadí, zvlášť ten mazel mi strašně leze na nervy. Vždycky jsem myslela, že právě on mi pomůže tu ránu překonat, vlastně proto jsem si ho pořídila, a teď ho nemůžu vystát. Nakrmím, občas pohladím, ale víc nejde, a oni nechápou, co se stalo, proč je nechci. Fenku jsem měla kvůli stáří v bytě a teď ji všude vidím, každou chvíli slyším její kroky, mám pocit, že stojí za mnou. Nečetla jsem celou diskuzi, má někdo ještě nějakou radu, jak se smířit, rozloučit, nechat odejít její duši? Kolik času u vás trvalo, než to začalo být aspoň trochu snesitelné?

turistka napsal(a):
Od úterý se toto téma dotýká i mě... V úterý ve 14 letech odešla má nejúžasnější fenka, kus mého já... A vůbec nevím, jak se s tím poprat, brečím a brečím. Nejčastější rada (jiný pes) nepomáhá, na zahradě mám ještě dva (jeden nesmírně vděčný útulkáček), ale momentálně jsem ve stadiu, kdy mi strašně vadí, zvlášť ten mazel mi strašně leze na nervy. Vždycky jsem myslela, že právě on mi pomůže tu ránu překonat, vlastně proto jsem si ho pořídila, a teď ho nemůžu vystát. Nakrmím, občas pohladím, ale víc nejde, a oni nechápou, co se stalo, proč je nechci. Fenku jsem měla kvůli stáří v bytě a teď ji všude vidím, každou chvíli slyším její kroky, mám pocit, že stojí za mnou. Nečetla jsem celou diskuzi, má někdo ještě nějakou radu, jak se smířit, rozloučit, nechat odejít její duši? Kolik času u vás trvalo, než to začalo být aspoň trochu snesitelné?

Upřímnou soustrast. U nás to jsou dnes akorát dva týdny.

Myslím, že nejtěžší je to "prázdný hnízdo". Další psy máte na zahradě, ale doma jste "zůstala sama", stejně jako já. Možná začnu víc chodit do kanceláře (mám flexibilní práci), abych nebyla doma sama a nemuselo se mi to pořád připomínat.

Já jsem dost racionální člověk... každej je jinej a každýmu asi bude fungovat něco jinýho.
Mně pomáhalo a pomáhá uvědomovat si pozitiva, třeba když je hnusně nebo jsem utahaná a můžu se svobodně rozhodnout, že dnes ven nejdu. Nebo že je doma najednou čisto. Jsou to blbiny a rozhodně to neznamená, že jsem ráda, že tu pes není. Ale prostě připomenout si tyhle drobnosti a vzpomenout na problémy, které s tím psem byly, to mi pomáhá zvyknout si na novou situaci.
Smířit se s tím, že, kdy a jak odešel.. vaše fena se dožila opravdu krásnýho věku. O moc déle by tu stejně nebyla a období truchlení by vás čekalo tak jako tak. Tomu se nelze vyhnout...

turistka napsal(a):
Od úterý se toto téma dotýká i mě... V úterý ve 14 letech odešla má nejúžasnější fenka, kus mého já... A vůbec nevím, jak se s tím poprat, brečím a brečím. Nejčastější rada (jiný pes) nepomáhá, na zahradě mám ještě dva (jeden nesmírně vděčný útulkáček), ale momentálně jsem ve stadiu, kdy mi strašně vadí, zvlášť ten mazel mi strašně leze na nervy. Vždycky jsem myslela, že právě on mi pomůže tu ránu překonat, vlastně proto jsem si ho pořídila, a teď ho nemůžu vystát. Nakrmím, občas pohladím, ale víc nejde, a oni nechápou, co se stalo, proč je nechci. Fenku jsem měla kvůli stáří v bytě a teď ji všude vidím, každou chvíli slyším její kroky, mám pocit, že stojí za mnou. Nečetla jsem celou diskuzi, má někdo ještě nějakou radu, jak se smířit, rozloučit, nechat odejít její duši? Kolik času u vás trvalo, než to začalo být aspoň trochu snesitelné?

U mě asi půl roku. Paradoxně mi pomohlo, že jsem se totálně rozsypala zdravotně a nevěděla jsem si s tím rady, nikdy jsem nemarodila a najednou jsem měla tisíc nemocí, tisíc roztodivných příznaků a vypadalo to chvílema, že to opravdu nepřežiju. Ale nevadilo mi to, v té době bych šla ráda za psem. Jenže ty příznaky byly velmi nepříjemné a s těma jsem bojovala. No a druhý pes, o kterého jsem se musela postarat. Kočky...ty to naštěstí tak nějak zvládaly i beze mě.

turistka napsal(a):
Od úterý se toto téma dotýká i mě... V úterý ve 14 letech odešla má nejúžasnější fenka, kus mého já... A vůbec nevím, jak se s tím poprat, brečím a brečím. Nejčastější rada (jiný pes) nepomáhá, na zahradě mám ještě dva (jeden nesmírně vděčný útulkáček), ale momentálně jsem ve stadiu, kdy mi strašně vadí, zvlášť ten mazel mi strašně leze na nervy. Vždycky jsem myslela, že právě on mi pomůže tu ránu překonat, vlastně proto jsem si ho pořídila, a teď ho nemůžu vystát. Nakrmím, občas pohladím, ale víc nejde, a oni nechápou, co se stalo, proč je nechci. Fenku jsem měla kvůli stáří v bytě a teď ji všude vidím, každou chvíli slyším její kroky, mám pocit, že stojí za mnou. Nečetla jsem celou diskuzi, má někdo ještě nějakou radu, jak se smířit, rozloučit, nechat odejít její duši? Kolik času u vás trvalo, než to začalo být aspoň trochu snesitelné?

Moc mě to mrzí, také nás to v dohledné době čeká, máme doma jednoho už velmi starého psa a zdravotně se postupně zhoršuje. Kdykoliv se to může zhoupnout a budeme se loučit.
Možná je to hloupost, ale nepomohlo by vám nastěhovat si domů některého ze zbývajících psů? Nebylo by tolik času pro prožívání prázdnoty v domě.

- jsem ve stadiu, kdy mi strašně vadí, zvlášť ten mazel mi strašně leze na nervy.

Já to chápu.
Potřebuji čas.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Upřímnou soustrast. U nás to jsou dnes akorát dva týdny.

Myslím, že nejtěžší je to "prázdný hnízdo". Další psy máte na zahradě, ale doma jste "zůstala sama", stejně jako já. Možná začnu víc chodit do kanceláře (mám flexibilní práci), abych nebyla doma sama a nemuselo se mi to pořád připomínat.

Já jsem dost racionální člověk... každej je jinej a každýmu asi bude fungovat něco jinýho.
Mně pomáhalo a pomáhá uvědomovat si pozitiva, třeba když je hnusně nebo jsem utahaná a můžu se svobodně rozhodnout, že dnes ven nejdu. Nebo že je doma najednou čisto. Jsou to blbiny a rozhodně to neznamená, že jsem ráda, že tu pes není. Ale prostě připomenout si tyhle drobnosti a vzpomenout na problémy, které s tím psem byly, to mi pomáhá zvyknout si na novou situaci.
Smířit se s tím, že, kdy a jak odešel.. vaše fena se dožila opravdu krásnýho věku. O moc déle by tu stejně nebyla a období truchlení by vás čekalo tak jako tak. Tomu se nelze vyhnout...

Děkuji za milá slova a upřímnou soustrast i Vám.
Já jsem sice doma sama nezůstala, mám tu manžela a sedmiletá dvojčata, přesto tady ta obrovská prázdnota je. Asi máte pravdu, je fajn nemít všude chuchvalce chlupů, nemuset 2x denně vyvařovat, moct při vaření přecházet po kuchyni a nemuset nikoho překračovat...
Jsem nesmírně vděčná za každou minutu, kterou jsem mohla prožít s ní, a taky za to, že jsem s ní mohla být posledních 5 hodin až do konce🖤

lesnížínka napsal(a):
U mě asi půl roku. Paradoxně mi pomohlo, že jsem se totálně rozsypala zdravotně a nevěděla jsem si s tím rady, nikdy jsem nemarodila a najednou jsem měla tisíc nemocí, tisíc roztodivných příznaků a vypadalo to chvílema, že to opravdu nepřežiju. Ale nevadilo mi to, v té době bych šla ráda za psem. Jenže ty příznaky byly velmi nepříjemné a s těma jsem bojovala. No a druhý pes, o kterého jsem se musela postarat. Kočky...ty to naštěstí tak nějak zvládaly i beze mě.

Děkuji🖤
Já se 'bohužel' zdravotně sesypala už na podzim, bylo to podobně jako u Vás, teď už jsem z nejhoršího venku.
Snad mě brzo opustí ta nevraživost vůči zbylým psům, potřebují mě a vlastně i já je...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moc mě to mrzí, také nás to v dohledné době čeká, máme doma jednoho už velmi starého psa a zdravotně se postupně zhoršuje. Kdykoliv se to může zhoupnout a budeme se loučit.
Možná je to hloupost, ale nepomohlo by vám nastěhovat si domů některého ze zbývajících psů? Nebylo by tolik času pro prožívání prázdnoty v domě.

Děkuji🖤
Situaci, ve které jste, moc dobře znám a protože čas zastavit nejde, přeju Vám, aby to bylo podobně jako u nás - nenadálé (ráno jsme ještě byly na malé procházce a vše bylo jako jindy), rychlé, bezbolestné a hlavně abyste v těch chvílích mohli být s ním.
Dalšího psa v bytě nechci a ani to nejde, stala se z nich nerozlučná dvojka, útulkáče jsme pořizovali kvůli druhé feně, protože tu samotu nedávala. Navíc pibyt v bytě by pro ně byl trápením...

rapotacka11 napsal(a):
- jsem ve stadiu, kdy mi strašně vadí, zvlášť ten mazel mi strašně leze na nervy.

Já to chápu.
Potřebuji čas.

Děkuji🖤
Snad to nebude trvat moc dlouho, potřebují mě a nechápou, proč je najednou nechci😔

rapotacka11 napsal(a):
- jsem ve stadiu, kdy mi strašně vadí, zvlášť ten mazel mi strašně leze na nervy.

Já to chápu.
Potřebuji čas.

A já to nechápu! :-( Ti psi za to přece nemůžou. Obzvlášť ten mazlivý se určitě snaží majitelku potěšit, cítí její smutek a strašně se snaží. A ona ho odstrkuje... To prostě vůči těm psům není správné a není to spravedlivé.
Zadavatelko, trochu se „kousněte“ a překonejte! Vy máte vůči těm zvířatům povinnosti, Vy jste je k sobě připoutala. Všechny, nejen tu stařenku, co byla doma. Nebuďte zlá a nespravedlivá, ti psi tomu nerozumí a nechápou to. Snažte se, prosím! Kvůli těm, co zbyli.

Já nevím ... v tomto případě ...

Ale když přijdu o zvíře, nemohu hned řídit náhradu,
blbě jsem se vyjádřila.

Dasvo napsal(a):
A já to nechápu! :-( Ti psi za to přece nemůžou. Obzvlášť ten mazlivý se určitě snaží majitelku potěšit, cítí její smutek a strašně se snaží. A ona ho odstrkuje... To prostě vůči těm psům není správné a není to spravedlivé.
Zadavatelko, trochu se „kousněte“ a překonejte! Vy máte vůči těm zvířatům povinnosti, Vy jste je k sobě připoutala. Všechny, nejen tu stařenku, co byla doma. Nebuďte zlá a nespravedlivá, ti psi tomu nerozumí a nechápou to. Snažte se, prosím! Kvůli těm, co zbyli.

Souhlasím, je mi těch psů líto, nemohla bych jim to udělat

Dasvo napsal(a):
A já to nechápu! :-( Ti psi za to přece nemůžou. Obzvlášť ten mazlivý se určitě snaží majitelku potěšit, cítí její smutek a strašně se snaží. A ona ho odstrkuje... To prostě vůči těm psům není správné a není to spravedlivé.
Zadavatelko, trochu se „kousněte“ a překonejte! Vy máte vůči těm zvířatům povinnosti, Vy jste je k sobě připoutala. Všechny, nejen tu stařenku, co byla doma. Nebuďte zlá a nespravedlivá, ti psi tomu nerozumí a nechápou to. Snažte se, prosím! Kvůli těm, co zbyli.

Já vím, že je to špatně, A děkuji za upřímnost.
To není, že bych se rozhodla, že je nechci, ale je podvědomé, prostě to tak cítím, i když nechci. Snažím se to překonat, věřte mi, včera už to bylo lepší. Vím, že za to nemůžou. Jen prostě ta stará fenka byla výjimečná, osudová, byla součástí mě samotné. Naštěstí je tu ještě několik dalších lidí, kteří jim tu potřebnou lásku dávají... A snad aspoň toto brzy překonám, vždyť já vlastně bez psů žít nemůžu.

turistka napsal(a):
Já vím, že je to špatně, A děkuji za upřímnost.
To není, že bych se rozhodla, že je nechci, ale je podvědomé, prostě to tak cítím, i když nechci. Snažím se to překonat, věřte mi, včera už to bylo lepší. Vím, že za to nemůžou. Jen prostě ta stará fenka byla výjimečná, osudová, byla součástí mě samotné. Naštěstí je tu ještě několik dalších lidí, kteří jim tu potřebnou lásku dávají... A snad aspoň toto brzy překonám, vždyť já vlastně bez psů žít nemůžu.

Jako byste jim podvědomě dávala za vinu, že vaše nejoblíbenější fenka zemřela. Jako byste bývala byla radši, kdyby místo ní zemřeli oni. Proč?
I když jim teď jak píšete, dávají lásku druzí, oni nevědí, proč se od nich odtahujete, proč je nechcete. Už to, že zemřela ta fenka je pro ně změna, a vaše chování další. A oni nevědí, proč se najednou chováte jinak.

Ono asi citům člověk neporučí.....mě teda když umřela moje zlatá psí osudová holka, tak jsem naopak o to víc "dávala" pejsovi, co mi zbyl. Bylo to těžký pro nás oba. On nebyl takový empatik, aby mě utěšil, ale prostě byl to taky MŮJ CHLAPEČEK a já jsem tedy tady byla pro něj, když přišel o svojí milovanou spolubydlu.
Dokonce jsem se hlídala, abych mu nebrečela do kožichu, aby jeho panička byla ok, v pohodě, pro něj.....samozřejmě ne vždy to ze začátku klaplo, protože mě naprosto náhodně přepadaly hysteráky, ale snažila jsem se to minimalizovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono asi citům člověk neporučí.....mě teda když umřela moje zlatá psí osudová holka, tak jsem naopak o to víc "dávala" pejsovi, co mi zbyl. Bylo to těžký pro nás oba. On nebyl takový empatik, aby mě utěšil, ale prostě byl to taky MŮJ CHLAPEČEK a já jsem tedy tady byla pro něj, když přišel o svojí milovanou spolubydlu.
Dokonce jsem se hlídala, abych mu nebrečela do kožichu, aby jeho panička byla ok, v pohodě, pro něj.....samozřejmě ne vždy to ze začátku klaplo, protože mě naprosto náhodně přepadaly hysteráky, ale snažila jsem se to minimalizovat.

Měla jsem to stejně. Když mně některý chlupáč umřel, tak jsem se o to víc věnovala těm ostatním, abych neměla moc času na přemýšlení a smutnění. Protože jinak bych se tím smutkem usoužila. Ještě teď se mně o mé první fence zdává...jsem na výcviku nebo kdekoliv jinde a volám její jméno. A přitom už jsou to skoro 4 roky, co mi odešla.
Ani si nechci představit, jaké to bude, až se završí čas těm, co mám teď. Nevím, nějak neumím mít někoho ráda víc a někoho míň, prostě miluju všechny.

Lidi, vážně kritizujete člověka, kterému před týdnem odešel, dalo by se i říct, nejlepší kamarád? To je dost šílené a od pejskařů pro mě celkem nečekané.

Možná pomůže výlet o samotě, nebo najít nějaký koníček, často řešení obtížného úkolu,
zavařit si mozek. Nebo vzít psy a jít někam hodně, hodně daleko, kde se bude i spát, bez ostatních lidí a kde to neznáte. A stanovit si nějaká pravidla a nějaký cíl.
Nejhorší je bloumat sem tam a také smutek dusit. Brekot není zakázaný a truchlení má prostě nějaké fáze, těžko nějakou přeskočit.

Já nekritizuju. Píšu jen, jak to mám já. Ano, každej se musí vysmutnit jinak.

Já, když odešel Floček, tak mi dělal zle pohled na jiné psy. I jsem to zde psala - že se za to stydím - jako bych jim nepřála, že oni žijí a pes mého života tu být nemůže. Asi 3 dny po jeho smrti jsem potkala sousedku z domu - dceru majitelky Pegy. Byla se svým kavalírem, sdělila mi, že pokud již několik dní pláču, tak že to už je dost a že můj pes by si nepřál, abych byla smutná a tesknila. A navrch mi řekla, že jí můžu po večerech chodit venčit Ebinku... Byla jsem z ní úplně vedle - 3 dny smutnit a dost?! Na Ebi jsem se nemohla ani podívat...
Myslím, že má pravdu "Sardullah" - že citům člověk neporučí. Otázka je, zda je vhodné a dobré se v takovéto situaci "kousnout" a naplno se věnovat zbylým psíkům, když mi to city zakazují... Nevím, "Turistku" plně chápu a zároveň je mi líto těch zbylých psů.
Přeji "Turistce" hlavně, ať ten odchod psí přítelkyně zvládne ona! Když jej zvládne, budou v pohodě i zbylí psíci.

Vím co je smutek, i že ho každý prožívá jinak. Ale je mi líto těch zbylých psů, kteří za nic nemohou a nechápou, proč se milovaná panička chová jinak.

Předem se omlouvám za sepsání románu...

No já vim, že se to sem asi moc nehodí, ale ohledně těch citů...

Je to už rok, co jsme si pořídili pyrenejku a klidně se přiznám, že já ke štěňatům nemám nějakej extra vztah (stejně jsem to měla i se svými dětmi když byly mimina), prostě mi to nejde je milovat na to maximum. Ale tak nějak mám v sobě "psí i lidský mateřský pud", takže pečuju na max a jednou je to MOJE MLÁDĚ, tak ho nedám a budu se za něj rvát jak eskymáckej pes.
Rozmazluju, tulim, pečuju, žvatlám....mě to sice absolutně neuspokojuje, ale nesmí tím "trpět" štěně...dítě....jednou jsem MÁMA a fertig.

Teď po roce můžu říct, že ta láska ke Ginuši není ještě na max, nejsem ještě "zamilovaná", neříkám si pokaždé, když se na ní podívám "bože, já tě miluju tak, až to bolí" a nevím, jestli někdy budu. Ale ani s mojí osudovou feňulkou Sárinkou jsem to takhle neměla hned od začátku, ten vztah začal být takhle silný, až tak mezi 2-3 rokem....spíš k tomu třetímu, kdy se z ní stala ta psí fame fatale....a hlavně nikdy jsem neměla psa s tak neuvěřitelnou přirozenou inteligencí. Strčila do kapsy i afgána, o kterém jsem si myslela, že je nejchytřejší samostatná psí jednotka na světě.
U žádného psa jsem neměla pocit, že já jsem JEHO HOLKA a on se stará o mě. Kombinace naprosté závislačky a zároveň samostatně myslící ředitelky zeměkoule...to jem nezažila. Udržovala mě permanetně šťastnou a defakto jen pocit, že jí mám ze mě dělal mistra světa omeleta, což není tak těžký, když máte doma opravdického anděla strážného, tak prostě máte na obličeji trvale nasazený blažený úsměv a jste tak pozitivní, že s tím ostatní pěkně sejříte.
Bude taková někdy Gina....ne nebude....ale třeba jednou, až Sára bude vybledlejší vzpomínkou, až bude Gina dospělá........nicméně můžu říct, že tu svojí poberťačku bláznivou miluju, je to naprosto úžasná bytost. Láska s ní je taková něžňoučká.

No a teď máme nové štěně zvané Pindruše alias Tasmánský čert....miluju Jessinu?...ne...ale zase jí dělám maminku, protože ona je psí miminko a lidskou maminku si zaslouží. Je to poděs, hodně nám připomíná Sáru, když byla malá. Tak když se zadaří.......když se zadaří budu jí mít raději než Ginu??....ne....budu je mít ráda obě stejně a zároveň každou jinak.
Stejně tak jako jsem to měla se Sárou a Jackem....když mi odešla Sára, tak to byla rána, kus mě umřel, protože my jsme byly jedna duše ve dvou tělech. Ale to nemění nic na tom, že Jack byl moje celoživotní mimino, můj chlapeček, mamáneček, zlatíčko maminčino a když odešel, tak mi prostě umřelo dítě.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.

Turistko citům neporučíte....být to na mě, tak bych se ostatním psům zatím vyhýbala, než je "odstrkovat" a počkala bych až se to ve mě trochu uklidní. Nevím, jak to máte s ostatníma pejsama, jestli jsou to rodinní pejsci a feňulka co vám odešla byla čistě vaše. Možná to vaše odmítání dělá prostě to, že s ostatními pejsky nemáte tak pevné pouto. Že je máte prostě "jen ráda", protože jsou součástí rodiny.

Každý jsme jiný....někdo potřebuje utěšit a takovej "vtěrka" pes mu pomůže a někdo potřebuje prostě zalézt do nory a vysmutnit se tam.

Já jsem ten "norní typ", ale od toho, abych zalezla, mi pomohla ta povinnost...můj druhý pes, který stejně jako já zůstal sám, bez té naší psí semetriky Sáry.

lesnížínka napsal(a):
Tak nikam...to chápu, ale proč ne sem? Vždyť přece tady je to o tom, že je tu plno lidí, kteří vaši bolest pochopí, podpoří, klidně i pomůžou, viz. příběh Fíkovnice..
Moc mě to mrzí, postupně dojde na nás všechny, teˇd je to u těch našich stařečků spíš taková ,,ruská ruleta"...kdy na koho Držte se

Každý truchlíme svým unikátním způsobem. Někdo potřebuje svůj smutek hned sdílet, někdo se s ním potřebuje uzavřít sám do sebe a to nejhorší si nejprve odžít...
Myslím na Worička, pozdravujte ho. Hlavně ať je zdravý.

***
@keriton, @EmaEmailova, @chameleonHugo, @Fiona.Praha Děkuji vám za vyjádření účasti.

***
@turistka Moc mě to mrzí, upřímnou soustrast.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Každý truchlíme svým unikátním způsobem. Někdo potřebuje svůj smutek hned sdílet, někdo se s ním potřebuje uzavřít sám do sebe a to nejhorší si nejprve odžít...
Myslím na Worička, pozdravujte ho. Hlavně ať je zdravý.

***
@keriton, @EmaEmailova, @chameleonHugo, @Fiona.Praha Děkuji vám za vyjádření účasti.

***
@turistka Moc mě to mrzí, upřímnou soustrast.

Odetto, já jsem to přehlédla, nestíhám číst všechno. Je mi moc líto, držte se.

I nás to čeká. Ne hned, ale jsme, bohužel, zase o krok blíž. Naší téměř dvanáctileté kavkazance jsme objevily s mamkou malou bulku na mléčné liště. Nenecháme ji operovat. U starých psů to jde zpravidla pomalu stejně jako u starých lidí. Tak je šance ještě třeba na rok...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odetto, já jsem to přehlédla, nestíhám číst všechno. Je mi moc líto, držte se.

I nás to čeká. Ne hned, ale jsme, bohužel, zase o krok blíž. Naší téměř dvanáctileté kavkazance jsme objevily s mamkou malou bulku na mléčné liště. Nenecháme ji operovat. U starých psů to jde zpravidla pomalu stejně jako u starých lidí. Tak je šance ještě třeba na rok...

Děkuji, Balu.

Budu Vám (vám) moc držet palce, ať to dopadne co nejlépe, ať je kavkazance dopřáno co nejvíc času.

Odetto, moc mě to mrzí, měl krásný věk, ale míň to proto nebolí. Držte se

janaa napsal(a):
Odetto, moc mě to mrzí, měl krásný věk, ale míň to proto nebolí. Držte se

Jste hodná, děkuji. Doufala jsem, že tady bude ještě alespoň rok, dva, byl ve velmi dobré kondici, fyzicky i psychicky, ale bohužel přišla velmi závažná diagnóza, a bylo to rychlé. Je to šok.

@Odetto, Turistiko...

Holky, moc mě to mrzí, držte se!

Edit.: přidávám mojí oblíbenou písničku na tohle téma....

https://www.youtube.com/watch?v=VvaobANSzAM&ab_channel=Zden%C4%9Bk808TolarZden%C4%9Bk808Tolar

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jste hodná, děkuji. Doufala jsem, že tady bude ještě alespoň rok, dva, byl ve velmi dobré kondici, fyzicky i psychicky, ale bohužel přišla velmi závažná diagnóza, a bylo to rychlé. Je to šok.

No já byla taky optimistická. Ještě v srpnu 2019 jsem si říkala, že na to, že psům bude začátkem září 10 let, tak jsou v suprový kondici a nevidím důvod, proč by se mnou nemohli být ještě třeba 3 roky....proč ne??
No a v dubnu 2021 už jsem byla bez nich.

Odetto, Turistiko je mi moc a moc lito, už se pomalu bojím otevírat tuto stránku a číst která z Vasich lásek naplnila své dny a odešla tam, odkud není návratu....je mi to moc a moc lito a když se podívám na to své malé chundelate štěstí, říkám si jak dlouho asi...ten čas tak strašně neúprosně rychle plyne...přeji vám všem ze srdce hodně sil...držte se děvčata...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odetto, já jsem to přehlédla, nestíhám číst všechno. Je mi moc líto, držte se.

I nás to čeká. Ne hned, ale jsme, bohužel, zase o krok blíž. Naší téměř dvanáctileté kavkazance jsme objevily s mamkou malou bulku na mléčné liště. Nenecháme ji operovat. U starých psů to jde zpravidla pomalu stejně jako u starých lidí. Tak je šance ještě třeba na rok...

Budu držet palce, třeba je to jenom nějaká cysta.
Držím palce, aby vydržela v pohodě, co nejdéle.

Teda vážení, to je rok, to vám povím.
Mi připadá, že spousta z nás nedávno pejska ztratila a další skupina má důchodce, kde se modlí, aby ještě vydrželi, protože víme jak se pejskům čas rychle krátí.

Nepamatuju, že bychom si kondolovali a nebo přáli ať se pejsek drží, tak často.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odetto, já jsem to přehlédla, nestíhám číst všechno. Je mi moc líto, držte se.

I nás to čeká. Ne hned, ale jsme, bohužel, zase o krok blíž. Naší téměř dvanáctileté kavkazance jsme objevily s mamkou malou bulku na mléčné liště. Nenecháme ji operovat. U starých psů to jde zpravidla pomalu stejně jako u starých lidí. Tak je šance ještě třeba na rok...

..moc držím palce ať je to jen nějaká banalita....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Budu držet palce, třeba je to jenom nějaká cysta.
Držím palce, aby vydržela v pohodě, co nejdéle.

Teda vážení, to je rok, to vám povím.
Mi připadá, že spousta z nás nedávno pejska ztratila a další skupina má důchodce, kde se modlí, aby ještě vydrželi, protože víme jak se pejskům čas rychle krátí.

Nepamatuju, že bychom si kondolovali a nebo přáli ať se pejsek drží, tak často.

Ono to bude spíš tím, že všichni byli poměrně podobného věku, ne blbým rokem.

Jinak všem, komu teď psí kamarád odešel, upřímnou soustrast. 💔

Já tu už dlouho pozoruju obdobné důchodce, jako mám doma já a s tím, jak postupně odcházejí, na mě jde panika Jako jsem realista a vím, že nikdo nežije věčně. Ale jak tu tak byli ti prošedivělí dědoušci, tak to pro mě osobně bylo takové... já nevím... jako že v tom nejsem sama, kdo řeší neduhy stáří a v koutku duše se bojí, kdy už.

A Keriton, Odetta, Sardullah, lesnížínka... s těmi jsem tak nějak v duchu "držela basu". A najednou je to už jen lesnížínka a není mi z toho dobře.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já tu už dlouho pozoruju obdobné důchodce, jako mám doma já a s tím, jak postupně odcházejí, na mě jde panika Jako jsem realista a vím, že nikdo nežije věčně. Ale jak tu tak byli ti prošedivělí dědoušci, tak to pro mě osobně bylo takové... já nevím... jako že v tom nejsem sama, kdo řeší neduhy stáří a v koutku duše se bojí, kdy už.

A Keriton, Odetta, Sardullah, lesnížínka... s těmi jsem tak nějak v duchu "držela basu". A najednou je to už jen lesnížínka a není mi z toho dobře.

No..taky tak nějak

Díky všem, co nám drží palce. Co má být, to bude, i kdybychom se tomu protivili, osud je neúprosný.
Dvanáct let je na kavkazana hezký věk, zatím neodchází, nic ji nebolí a bulka je malá, velikosti většího hrachu. Zrovna nedávno jsme si s mamkou říkaly, jak je to fajn, že je ve svém věku zdravá. A za pár dní bulka...
Za celý život nebyla nemocná, veta znala jen z očkování jednou ročně.


Držme si vzájemně palce, ať jsou ti naši čtvernožci s námi co nejdéle, a až nadejde jejich čas, ať odejdou rychle a bez bolestí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Díky všem, co nám drží palce. Co má být, to bude, i kdybychom se tomu protivili, osud je neúprosný.
Dvanáct let je na kavkazana hezký věk, zatím neodchází, nic ji nebolí a bulka je malá, velikosti většího hrachu. Zrovna nedávno jsme si s mamkou říkaly, jak je to fajn, že je ve svém věku zdravá. A za pár dní bulka...
Za celý život nebyla nemocná, veta znala jen z očkování jednou ročně.


Držme si vzájemně palce, ať jsou ti naši čtvernožci s námi co nejdéle, a až nadejde jejich čas, ať odejdou rychle a bez bolestí.

Zkuste si bulky...nevšímat jak píšete, u starých psů trvá dost dlouho, než to naroste do stadia problému...a tolik času asi feňulka nemá(s ohledem na rasu) Ano, držím moc palce, ať jí to nezpůsobí trápení Kdy bude hárat?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já tu už dlouho pozoruju obdobné důchodce, jako mám doma já a s tím, jak postupně odcházejí, na mě jde panika Jako jsem realista a vím, že nikdo nežije věčně. Ale jak tu tak byli ti prošedivělí dědoušci, tak to pro mě osobně bylo takové... já nevím... jako že v tom nejsem sama, kdo řeší neduhy stáří a v koutku duše se bojí, kdy už.

A Keriton, Odetta, Sardullah, lesnížínka... s těmi jsem tak nějak v duchu "držela basu". A najednou je to už jen lesnížínka a není mi z toho dobře.

... ještě taky já se svojí téměř 14-tiletou kraťandou a věřím, že i další, které/kteří prostě jen víc čtou než přispívají. Taky je mi úzko, ale o to víc se snažím užívat si s ní každičký den ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odetto, já jsem to přehlédla, nestíhám číst všechno. Je mi moc líto, držte se.

I nás to čeká. Ne hned, ale jsme, bohužel, zase o krok blíž. Naší téměř dvanáctileté kavkazance jsme objevily s mamkou malou bulku na mléčné liště. Nenecháme ji operovat. U starých psů to jde zpravidla pomalu stejně jako u starých lidí. Tak je šance ještě třeba na rok...

Ono taky ne každá bulka na mléčné liště je zhoubná. Kdysi nám vet říkal, že je to tak 50 na 50.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
... ještě taky já se svojí téměř 14-tiletou kraťandou a věřím, že i další, které/kteří prostě jen víc čtou než přispívají. Taky je mi úzko, ale o to víc se snažím užívat si s ní každičký den ...

Náš dedoušek už taky patří do klubu psích důchodců. Většinou jen čtu a tohle je bolavé téma. Aktuálně řešíme dilema, zda ho nechat operovat nebo pokračocat v konzervativní léčbě. Ani jedno řešení není ideální, obě mají svá pro a proti a ani jedno nezaručuje úspěch. Definitivní rozhodnutí tedy asi padne po předoperačním vyšetření. :( A v jeho věku si člověk taky uvědomuje, ta hranice mezi šancí na další rok/dva/tři kvalitního života a trápením je hrozně tenká a nejasná.

@marcelaamax. @Sarah01, Děkuji.

@sardullah Je to hrozné, i na Vás moc myslím... Cítím s Vámi. A pozdravuji Vaše "malé" rošťandy, jsou to holky k sežrání.

@chameleonHugo Vy toho máte s Kilim ještě spoustu před sebou, užívejte si ten čas! Občas na mě ten Váš motýlek někde na sociálních sítích vykoukne, tak mám vždycky radost. A taky má cool jméno - mám moc ráda Filipa Topola.

@espiro Měla jsem to taky tak, s tím "držením basy". A na všechny z vás, kdo máte staroušky, stále myslím a přeji jen to nejlepší. Přesně si vzpomínám, jak jsem po roce jela na otočku (fyzicky) do práce a na zastávce MHD četla o té hrozivé diagnóze, která potkala pejska Keriton. Jak ve mně hrko, na ten pocit... Nedlouho na to potkala hrozivá diagnóza i mého psa, který v té době zřejmě již úspěšně kompenzoval a vypadal zdravě. Je to hrozné. Užívejte si každého okamžiku.

@šavlozubka Ach, moc Vám a Vašemu seniorovi držím palce. Rozhodněte se tak, abyste měla klid na duši...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
... ještě taky já se svojí téměř 14-tiletou kraťandou a věřím, že i další, které/kteří prostě jen víc čtou než přispívají. Taky je mi úzko, ale o to víc se snažím užívat si s ní každičký den ...

A já s 16 a 1/2letým dědulou.

Tohle je opravdu smutné téma, ale vlastně jsem za to ráda.

Obzvlášť u členů zdejšího psího klubu, kteří sem chodí pravidelně a delší dobu, tak nějak za internetové přátele považuji. Myslím, že když se nám "ztratila" Fíkovnice tak bylo vidět, že to tady není jen nějaká anonymní banda tlachalů a byť jsem neměla šanci nijak pomoct, tak ten upřímný fauňácký zájem a starost mě zahřál u srdíčka.
Jo kolikrát se tady porafeme jak běsný feny, ale když dojde na lámání chleba tak jdou všechny ty dohady stranou.
Další skupinu fauňáků a fauňaček považuju minimálně za "známé"

Nemám ve svém okolí žádného blázna přes psy jako jsem já....nevěřím, že by to někdo vydržel poslouchat...nebo poslouchat ano, ale pak by přišel dom a říkal by si "bože, ta Jana mlela zase dvě hodiny jenom o psech..."

A obzvlášť, když nastane těžké období, když je pejsek nemocný nebo dokonce odejde do psího nebíčka, tak vím, že slova podpory jsou upřímná, protože většina z vás opravdu ví, co prožívám a já vím, co prožíváte vy.....

Tady vím, že mí fauňáci mi rozumnějí.

A kde je GAELLE? Když už je řeč o těch chybějících.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jste hodná, děkuji. Doufala jsem, že tady bude ještě alespoň rok, dva, byl ve velmi dobré kondici, fyzicky i psychicky, ale bohužel přišla velmi závažná diagnóza, a bylo to rychlé. Je to šok.

Odetto -jenom ještě - ač se to tak nezdá, je mnohem lepší - pro parťáka i pro nás, který tady zůstaneme, když je to rychlé, nečekané a je to šok. Když jsem šla s Ešátorem k vetovi, protože "něco bylo jinak" netušila jsem, že odejdu z kliniky sama. Bylo to jako rána mačetou do hlavy. Pomáhala jsem si tím, že on se netrápil a netrápí, nečeká ho žádný trápení, kdy budu rozhodovat a balancovat na hraně toho, zda ještě ne, nebo už jo. Odešel tak jak vižla žije, do poslední chvíle dělal ptákoviny. Jak jsem tak měla možnost letmo zahlédnout, užívali jste si spolu jeho důchod moc krásně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A kde je GAELLE? Když už je řeč o těch chybějících.

Posílala mi SZ 29.5. a 30.5. v noci vidím, že otevřela mojí zprávu.
Tak snad se nic nestalo.

Zrzavci napsal(a):
Odetto -jenom ještě - ač se to tak nezdá, je mnohem lepší - pro parťáka i pro nás, který tady zůstaneme, když je to rychlé, nečekané a je to šok. Když jsem šla s Ešátorem k vetovi, protože "něco bylo jinak" netušila jsem, že odejdu z kliniky sama. Bylo to jako rána mačetou do hlavy. Pomáhala jsem si tím, že on se netrápil a netrápí, nečeká ho žádný trápení, kdy budu rozhodovat a balancovat na hraně toho, zda ještě ne, nebo už jo. Odešel tak jak vižla žije, do poslední chvíle dělal ptákoviny. Jak jsem tak měla možnost letmo zahlédnout, užívali jste si spolu jeho důchod moc krásně.

Já si taky říkám, že jsem ráda za to, jak u nás proběhl konec. Že nepřišel o tu svoji hyperaktivitu, a že vlastně většinu z těch posledních 4 týdnů po diagnóze a s práškama na bolest měl docela dobrý dny, zvládli jsme několik delších procházek na oblíbený místa, kolemjdoucí by většinou vůbec nepoznali, že mu něco je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si taky říkám, že jsem ráda za to, jak u nás proběhl konec. Že nepřišel o tu svoji hyperaktivitu, a že vlastně většinu z těch posledních 4 týdnů po diagnóze a s práškama na bolest měl docela dobrý dny, zvládli jsme několik delších procházek na oblíbený místa, kolemjdoucí by většinou vůbec nepoznali, že mu něco je.

Ano, přesně tak. Já vím, že Vy i Oddeta jste to rozhodnutí, udělat musely, ale to, že pes si neprošel útrpnou cestou je hrozně důležitý. Držte se - je to daň za ty krásný dny, který s nima člověk měl. To srdce roztržený vejpůl a bolavá duše a pocit toho, že člověk není kompletní. Já se s tím prala půl roku a kdyby nebylo mojí drahý půle, asi by mě to sežralo, neměla jsem sílu pořídit štěně. Nicméně tehdy jsem pochopila, že nový pesan opravdu pomůže. Ne proto, že by vytvořil nějakou záplatu, náhradu,tak to není, každý z našich psů je jedinečnej, ale proto, že vám dá možnost soustředit se na něco jinýho, než je ta urputná bolest.

Každej z nás to prožívá jinak, rozumím i Terapeutce u který je to prostě prvotní šok, a ono se to utřepe.

Jsou tu bohužel moc krátký čas. A jestli můžu - rada pro ty, který nejsou úplně pragmatický a s tou bolestí se blbě vyrovnávají - je dobrý, nechat ho po nějakém čase jít, letět volně v místech, kam jste chodili spolu, nedržet ho tou bolestí u sebe.

Chci všem moc poděkovat za krásná slova, jak píše 'sardullah', tady se člověk může svěřit se svou bolestí a ví, že ostaní chápou, co prožívá... Okolí to bere tak, že to byl člen rodiny, ale pořád to byl 'jen pes'.
Zároveň chci vyjádřit upřímnou soustrast všem, kteří v tomto smutném roce přišly o své psí lásky. Bohužel je vás tolik, že se bojím jmenovat, abych na někoho nezapomněla...
A těm, co mají doma starouška, aby s nimi byl co nejdéle a v dobré kondici.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lidi, vážně kritizujete člověka, kterému před týdnem odešel, dalo by se i říct, nejlepší kamarád? To je dost šílené a od pejskařů pro mě celkem nečekané.

Možná pomůže výlet o samotě, nebo najít nějaký koníček, často řešení obtížného úkolu,
zavařit si mozek. Nebo vzít psy a jít někam hodně, hodně daleko, kde se bude i spát, bez ostatních lidí a kde to neznáte. A stanovit si nějaká pravidla a nějaký cíl.
Nejhorší je bloumat sem tam a také smutek dusit. Brekot není zakázaný a truchlení má prostě nějaké fáze, těžko nějakou přeskočit.

Děkuji za zastání, pochopení, rady. Plánuju vypadnout, jak píšete, sama, aspoň 1 noc... Zatím podnikám delší vyjížďky na koni, hledám nové, mnohdy dost neschůdné cesty, to se pak člověk zvládá soustředit jen na koně a nepřemýšlí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono to bude spíš tím, že všichni byli poměrně podobného věku, ne blbým rokem.

Jinak všem, komu teď psí kamarád odešel, upřímnou soustrast. 💔

Fločkovi by bylo v únoru 13 let. Na vestaje tu mohl ještě nějaký rok pobýt. Na stranu druhou není to nijak nízký věk na smrt psa. Ale bolí to pořád šíleným způsobem!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tohle je opravdu smutné téma, ale vlastně jsem za to ráda.

Obzvlášť u členů zdejšího psího klubu, kteří sem chodí pravidelně a delší dobu, tak nějak za internetové přátele považuji. Myslím, že když se nám "ztratila" Fíkovnice tak bylo vidět, že to tady není jen nějaká anonymní banda tlachalů a byť jsem neměla šanci nijak pomoct, tak ten upřímný fauňácký zájem a starost mě zahřál u srdíčka.
Jo kolikrát se tady porafeme jak běsný feny, ale když dojde na lámání chleba tak jdou všechny ty dohady stranou.
Další skupinu fauňáků a fauňaček považuju minimálně za "známé"

Nemám ve svém okolí žádného blázna přes psy jako jsem já....nevěřím, že by to někdo vydržel poslouchat...nebo poslouchat ano, ale pak by přišel dom a říkal by si "bože, ta Jana mlela zase dvě hodiny jenom o psech..."

A obzvlášť, když nastane těžké období, když je pejsek nemocný nebo dokonce odejde do psího nebíčka, tak vím, že slova podpory jsou upřímná, protože většina z vás opravdu ví, co prožívám a já vím, co prožíváte vy.....

Tady vím, že mí fauňáci mi rozumnějí.

Ano ano, plný souhlas!
Omlouvám se za to, že se opakuji, ale já řadu lidí zde považuji nejen za přátele, ale v podstatě mi nahrazují rodinu!

A ještě více než pátrání po mně mě dojala ta zdejší solidarita, když jsem měla ten šíleně těžký COVID.

turistka napsal(a):
Chci všem moc poděkovat za krásná slova, jak píše 'sardullah', tady se člověk může svěřit se svou bolestí a ví, že ostaní chápou, co prožívá... Okolí to bere tak, že to byl člen rodiny, ale pořád to byl 'jen pes'.
Zároveň chci vyjádřit upřímnou soustrast všem, kteří v tomto smutném roce přišly o své psí lásky. Bohužel je vás tolik, že se bojím jmenovat, abych na někoho nezapomněla...
A těm, co mají doma starouška, aby s nimi byl co nejdéle a v dobré kondici.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Posílala mi SZ 29.5. a 30.5. v noci vidím, že otevřela mojí zprávu.
Tak snad se nic nestalo.

O "Gaelle" jsem měla nedávno velký strach, pořád jsem ji uháněla SZ... Myslím, že je v pořádku, jen nemá chuť tolik přispívat do diskuze. Plus ji semlela (doufám, že mi to promine, že to sem píšu) situace s COVIDem. Nic už nebude jako dřív, řada věcí je podmíněných např. očkováním, apod. Já to nekritizuji, ale to, že svět po COVIDu bude skutečně jiný, je fakt. Já např. si umím představit ještě mnohem horší pandemii, přičemž dřív jsem o tomto vůbec nepřemýšlela. V rovině spekulací mi např. biologické zbraně přišly jako už téměř passé...
A když už píšu OT - dnes jsem byla na odběru IgG. Jsem dost zvědavá, jak na tom po tom těžkém průběhu budu. Když tak sem dám vědět.

fikovnice napsal(a):
O "Gaelle" jsem měla nedávno velký strach, pořád jsem ji uháněla SZ... Myslím, že je v pořádku, jen nemá chuť tolik přispívat do diskuze. Plus ji semlela (doufám, že mi to promine, že to sem píšu) situace s COVIDem. Nic už nebude jako dřív, řada věcí je podmíněných např. očkováním, apod. Já to nekritizuji, ale to, že svět po COVIDu bude skutečně jiný, je fakt. Já např. si umím představit ještě mnohem horší pandemii, přičemž dřív jsem o tomto vůbec nepřemýšlela. V rovině spekulací mi např. biologické zbraně přišly jako už téměř passé...
A když už píšu OT - dnes jsem byla na odběru IgG. Jsem dost zvědavá, jak na tom po tom těžkém průběhu budu. Když tak sem dám vědět.

Jestli to Gaelle bude číst - případně jí to může někdo vyřidit - Je dobrý si uvědomit, že to není nic nepřirozenýho, když to člověka takhle semele. Tahle kovidí s*ágora hnusná. Bylo a je toho moc a moc a někdo to ustojí líp a někdo hůř. Není na tom nic špatnýho. To je první věc, kterou by si člověk měl uvědomit, aby si narovnal psychicky záda, tak říkajíc. A potom si říct, že mě nějaká takováhle šmejdská hnusná nicota prostě sej*it nebude. Že na to je moc malá. Já vím, že to není jen o tom mrňavým nebezpečným nic, že se k tomu váže spousta věcí ve společnosti, to jak se lidi chovají a nebo nechovají (to bylo třeba pro mě to nejhorší na skousnutí, to mě točilo, lidská bezohlednost, která teď byla vidět víc, než jindy a která mně osobně vadí), prachobyčejnej lidskej strach, co bude, když si mě ten šmejd podá, že mám zodpovědnost za jiné, že... že... Mlelo mě to taky hezky, proto si to dovolím psát. Ale právě proto, že mám zodpovědnost za jiné, se tomu nechci podávat a řekla jsem si, že takhle teda ne. Že jedině, když nemám hnus v duši, můžu mít silnější tělo. A že ho chci mít a nechci se nechat takhle mlýt, jak v bubnu pračky. A řekla jsem si teda, že dost, že prostě ty myšlenky vypudim, jak Rumouš kocoura z křesla, když se mu tam chce nasáčkovat. Jen já jsem ten, kdo může ovlivnit svoje myšlení. A mám přece čokle a jiný životní - třeba malý radosti a ty si nechci nechat vzít. Jsou moje a nikdo a nic mi to brát nebude. A vytáhla jsem do boje a kdykoliv mě zas přepadlo nějaký kovidí debilitní myšlení, dostalo s prominutím do d*žky. A vono to pak přešlo, fakt to ustoupilo a pak člověk mohl jít dál a zas o kousek dál.
Takže Gaelle a případně třeba i jiní - Na zteč a do boje, dejte po čuni tomu hnusu, co člověka omotá a svírá. Půjde to a je škoda se tím nechat tejrat.
Omlouvám se za trošku expresivní vyjadřování, ale záměrně to chci trošku odlehčit. A držím palce každýmu, kdo má tuhle potíž, aby se s ní popasoval a začal hned. Je to stejný, jako když učíme čokle nějakej trik - jdete krůček po krůčku a najednou se to celý sestavý jako puzzle. Teď bez nadsázky - slunce v duši.

Já vím, že to není jen o tom mrňavým nebezpečným nic, že se k tomu váže spousta věcí ve společnosti, to jak se lidi chovají a nebo nechovají (to bylo třeba pro mě to nejhorší na skousnutí, to mě točilo, lidská bezohlednost, která teď byla vidět víc, než jindy a která mně osobně vadí)

Že jsme se leckdo zklamali v přátelích a kamarádech, asi ani nemusíme psát. Ale celkově lidi se začali chovat strašně a to jsem si před covidem říkala, že už to horší ani bejt nemůže. Kolikrát jsem ve vzteku i řekla: jo, my si tu svini jako lidstvo asi zasloužíme. Ale ne, nepřeju to nikomu, už proto že takový "přání" se může odrazit jako bumerang. Hrozný je, co se děje na anonymních sociálních sítích, radši už to nečtu, jak se hádají očkovaní a neočkovaní. Myslím si, že je to osobní věc každého člověka a ostatním po tom nic není.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já vím, že to není jen o tom mrňavým nebezpečným nic, že se k tomu váže spousta věcí ve společnosti, to jak se lidi chovají a nebo nechovají (to bylo třeba pro mě to nejhorší na skousnutí, to mě točilo, lidská bezohlednost, která teď byla vidět víc, než jindy a která mně osobně vadí)

Že jsme se leckdo zklamali v přátelích a kamarádech, asi ani nemusíme psát. Ale celkově lidi se začali chovat strašně a to jsem si před covidem říkala, že už to horší ani bejt nemůže. Kolikrát jsem ve vzteku i řekla: jo, my si tu svini jako lidstvo asi zasloužíme. Ale ne, nepřeju to nikomu, už proto že takový "přání" se může odrazit jako bumerang. Hrozný je, co se děje na anonymních sociálních sítích, radši už to nečtu, jak se hádají očkovaní a neočkovaní. Myslím si, že je to osobní věc každého člověka a ostatním po tom nic není.

No já nikam takhle nechodím, nemám záměrně fakbůk a jiný tyhle věcičky. A právě to lidský, kdy zdravotníci makali jak barevný vs. bezohledný, kdy jim určitá část společnosti přidělávala práci mě žralo hodně. A pak jsem si ale řekla, že přece se nemůžu nechat sežrat tím, jak se chovaj ostatní, že skutečně, ale skutečně platí to prastarý:Rozčilovat se, znamená ničit si svoje vlastní zdraví, pro b*lbost jiných . Že je to hluboká pravda, ty lidi člověk nezmění a ubližuje jen sám sobě. A to teď momentálně není úplně nejlepší věc, kterou by člověk měl dělat. A že naopak je lepší nějaká forma pomoci, kterou můžu udělat. Tak jsem to tak přetočila. Nečíst kde co, nečíst komentáře, neposlouchat to co se valí z médií.

Zrzavci napsal(a):
No já nikam takhle nechodím, nemám záměrně fakbůk a jiný tyhle věcičky. A právě to lidský, kdy zdravotníci makali jak barevný vs. bezohledný, kdy jim určitá část společnosti přidělávala práci mě žralo hodně. A pak jsem si ale řekla, že přece se nemůžu nechat sežrat tím, jak se chovaj ostatní, že skutečně, ale skutečně platí to prastarý:Rozčilovat se, znamená ničit si svoje vlastní zdraví, pro b*lbost jiných . Že je to hluboká pravda, ty lidi člověk nezmění a ubližuje jen sám sobě. A to teď momentálně není úplně nejlepší věc, kterou by člověk měl dělat. A že naopak je lepší nějaká forma pomoci, kterou můžu udělat. Tak jsem to tak přetočila. Nečíst kde co, nečíst komentáře, neposlouchat to co se valí z médií.

Já tam vlezla před 2 roky kvůli tomu, že nikde jinde nejsem s chovateli ve spojení a prostě potřebuju být v obraze. Zjistila jsem, že spoustu věcí kolem klubu, výcviku a plemene vůbec se prostě nemám jinak šanci dozvědět. Někdy i ty zákulisní drby jsou užitečný. Ale samozřejmě jinak nic jinýho nečíst a neřešit, to máte pravdu.

Tak já FB mám, primárně na to, že si píšu s příbuznou a než bych sesmolila sms na mobilu, tak je to pro mě příjemnější....v dobách, kdy nebyl FB tak jsem na tohle měla ICQ.
Na FB jsem v několika skupinách pyrenejský horský pes apod...několik plemen, které byly v užším výběru, když jsem na jaře sháněla štěně.
A musím říct, že tady mi přijde svět ještě normální. Lidi jsou slušný.
Klídek pohoda....pochválí si fotečky, poradí, když ví.

A co se očkování na covid týče, že se hádají očkovaní a neočkovaní, tak já jako očkovaná...zatím teda jen jednou se spíš setkávám s tím, že mi lidi říkaj "ty jsi se nechala očkovat "......
Spíš s setkávám s tím, jak do mě hustí konspirační teorie a jak j očkování na nic a atd atd.
Já to nikomu necpu, nepřesvědčuju, každého věc, i když bych byla ráda,aby populace byla proočkovaná, aby tím chránila lidi, kteří se třeba nemohou nechat očkovat, tak přemlouvat nikoho nebudu a už se s ním o tom vůbec nebudu hádat.

Obecně čím jsem starší tak tím míň se nechávám zatahovat do debat, kde má druhá strana evidentně jiný názor a je připravena tento názor plamenně hájit......takže tady se ze mě stává takový alibista a říkám "já mám na to svůj názor a navíc to není téma o kterém chci diskutovat"

On ten facebook je stejně jak oheň, dobrý sluha ale zlý pán. O sobě tam prozradíte jen to, co chcete. Číst tam můžete jen to, co chcete.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já tam vlezla před 2 roky kvůli tomu, že nikde jinde nejsem s chovateli ve spojení a prostě potřebuju být v obraze. Zjistila jsem, že spoustu věcí kolem klubu, výcviku a plemene vůbec se prostě nemám jinak šanci dozvědět. Někdy i ty zákulisní drby jsou užitečný. Ale samozřejmě jinak nic jinýho nečíst a neřešit, to máte pravdu.

Jo jasně, ono na fakbůku je už dneska všechno a člověk citelně vnímá, že jinde ty info nejsou. ale! Já se nedám .
Ale kvůli tomu jsem to nepsala, spíš, že prostě člověk hodně těžko uniká těm debatám zaručenejm zprávám apod. A nedává to smysl se do toho nechat zatáhnout.
Já jsem záměrně pak už všechno vyblokovala a četla si jen o zahradě, Pozitivní zprávy -což je fajn stránka, četla jsem o zvířatech a tak. Protože prostě nic z toho co by člověk z těch šílených zpráv četl, neovlivním. Tak můžu ovlivnit to, že to číst nebudu, to je v mých rukou, odclonit maximum blbých informací. Musela jsem ovšem k tomu dojít a kdyby ne, tak mi třebas švihlo?

Podívejte se na to takhle - kdyby nebyl internet - kolik informací bychom měli? ¨Věděli bychom každých pět minut, jak kde a kolik tisící lidí umírá? Ne. Věděli bychom, co dělá Šmucmulimer a nebo naopak druhá strana barikády? Ne. Věděli bychom ze zpráv- pokud by si teda ČT zachovala chladnou hlavu a neuďála si z kovidu středobod vesmíru s tím, že na ČT 24 to jeli taky 24/24 - že tady ten sajrajt je, že to je průser, blbý, jak se máme chovat, ale nebyla by to neustálá masáž, která byla.

Zrzavci napsal(a):
Jo jasně, ono na fakbůku je už dneska všechno a člověk citelně vnímá, že jinde ty info nejsou. ale! Já se nedám .
Ale kvůli tomu jsem to nepsala, spíš, že prostě člověk hodně těžko uniká těm debatám zaručenejm zprávám apod. A nedává to smysl se do toho nechat zatáhnout.
Já jsem záměrně pak už všechno vyblokovala a četla si jen o zahradě, Pozitivní zprávy -což je fajn stránka, četla jsem o zvířatech a tak. Protože prostě nic z toho co by člověk z těch šílených zpráv četl, neovlivním. Tak můžu ovlivnit to, že to číst nebudu, to je v mých rukou, odclonit maximum blbých informací. Musela jsem ovšem k tomu dojít a kdyby ne, tak mi třebas švihlo?

Podívejte se na to takhle - kdyby nebyl internet - kolik informací bychom měli? ¨Věděli bychom každých pět minut, jak kde a kolik tisící lidí umírá? Ne. Věděli bychom, co dělá Šmucmulimer a nebo naopak druhá strana barikády? Ne. Věděli bychom ze zpráv- pokud by si teda ČT zachovala chladnou hlavu a neuďála si z kovidu středobod vesmíru s tím, že na ČT 24 to jeli taky 24/24 - že tady ten sajrajt je, že to je průser, blbý, jak se máme chovat, ale nebyla by to neustálá masáž, která byla.

Je krásné, že má člověk na výběr - sledovat média, nesledovat... Každý může být spokojen.

Často jsem na vás ,Fikovnice, myslela, jak jste to nakonec vyřešila.Omlouvám se, ale nečetla jsem příspěvky, nějak dnes není dobře, tak později. Chtěla jsem se zeptat, jestli jste tady lidičky v nějaké skupince na FB. Tam mi to přes ty všechna negativa připadá komornější a přehlednější. Pěkný den.

Mí napsal(a):
Často jsem na vás ,Fikovnice, myslela, jak jste to nakonec vyřešila.Omlouvám se, ale nečetla jsem příspěvky, nějak dnes není dobře, tak později. Chtěla jsem se zeptat, jestli jste tady lidičky v nějaké skupince na FB. Tam mi to přes ty všechna negativa připadá komornější a přehlednější. Pěkný den.

Moc Vám děkuji - člověka potěší, když ví, že na něj druzí myslí a snaží se pomoct!
Jinak já v žádné FB skupině nejsem, mě to baví zde , a taky vždy jsme měli vestaje, tak ani nevím, zda existuje na FB vůbec nějaká "voříškovská" skupina...

Mí napsal(a):
Často jsem na vás ,Fikovnice, myslela, jak jste to nakonec vyřešila.Omlouvám se, ale nečetla jsem příspěvky, nějak dnes není dobře, tak později. Chtěla jsem se zeptat, jestli jste tady lidičky v nějaké skupince na FB. Tam mi to přes ty všechna negativa připadá komornější a přehlednější. Pěkný den.

Jinak vyřešeno to je tak, že jsem se domluvila se sousedkou, že mi bude půjčovat svoji zachráněnou fenku... Bohužel Pegy jsem už strašně dlouho neviděla, paní jen ojediněle, a od včera mám info, že Pegy má momentálně její syn někde na statku kus od Brna...a to jsem plánovala na včera první zapůjčení.

Ach jo, toto se mi nepíše snadno : Právě jsem konečně potkala paní od Pegy. Pegy je skutečně u syna a bude se rozhodovat (dle mě je to už téměř jasné), zda tam nezůstane napořád... Jde o nějakou vesnici před Buchlovskými kopci, takže celkem z ruky. Ach jo, ach jo...

fikovnice napsal(a):
Ach jo, toto se mi nepíše snadno : Právě jsem konečně potkala paní od Pegy. Pegy je skutečně u syna a bude se rozhodovat (dle mě je to už téměř jasné), zda tam nezůstane napořád... Jde o nějakou vesnici před Buchlovskými kopci, takže celkem z ruky. Ach jo, ach jo...

Jani to nééé....a já myslela, jak budeš mít víkenďáka.

Ona už to asi ta paní nezvládá, viď? Ani si nechci představovat, jak se cítí ta paní, když se musí vzdát pejska.

Ale Jani já věřím, že když budeš hledat dál, tak se víkenďák najde...však už se ti předtím nějací hlásili.

fikovnice napsal(a):
Ach jo, toto se mi nepíše snadno : Právě jsem konečně potkala paní od Pegy. Pegy je skutečně u syna a bude se rozhodovat (dle mě je to už téměř jasné), zda tam nezůstane napořád... Jde o nějakou vesnici před Buchlovskými kopci, takže celkem z ruky. Ach jo, ach jo...

Taky je mi to moc líto paní Jano, že to s Pegy nevyšlo...snad je to jen otázka času, kdy si Vás ten pravý víkendový chlupáč najde....útulek poblíž by nějakého šikulu na víkend nepůjčoval? Nebo třeba pomáhat takhle nějaké dočasce, která jich má víc. Třeba by to někdo uvítal...mohla byste se tak stát víkendovou dočaskou 😉 máte poblíž nějaký spolek?

Děkuji vám holky . Já teď horečně smskuji a messengeruji. Syn paní je můj spolužák z gymplu... Navíc paní mi řekla, že se jí po Pegy stýská, tak jsem jí právě teď napsala, že pokud by se Pegy přece jen vrátila k ní, zajistím jí večerní venčení. Odepsala, že to by jí moc pomohlo... I mi říkala, že se synem se určitě také dohodnu, takže já zájem o Pegy zatím vůbec neztratila, nebo spíš mám zájem ještě větší. Vždyť já i nabídla, že bych Pegy vždy po víkendu vrátila přímo synovi domů, což by byla zajížďka dobře přes 100km. Prostě fakt teď píšu na všechny strany - paní, jejímu synovi, její dceři...mám prý vyčkat cca týden. Budou mít nějakou rod. sešlost - tak že by se tam o tom pobavili. Pro mě to bude další nekonečný čas. A syn zatím nereaguje ani na FB, ale já je teď fakt zahltila zprávami a prosbami!

fikovnice napsal(a):
Děkuji vám holky . Já teď horečně smskuji a messengeruji. Syn paní je můj spolužák z gymplu... Navíc paní mi řekla, že se jí po Pegy stýská, tak jsem jí právě teď napsala, že pokud by se Pegy přece jen vrátila k ní, zajistím jí večerní venčení. Odepsala, že to by jí moc pomohlo... I mi říkala, že se synem se určitě také dohodnu, takže já zájem o Pegy zatím vůbec neztratila, nebo spíš mám zájem ještě větší. Vždyť já i nabídla, že bych Pegy vždy po víkendu vrátila přímo synovi domů, což by byla zajížďka dobře přes 100km. Prostě fakt teď píšu na všechny strany - paní, jejímu synovi, její dceři...mám prý vyčkat cca týden. Budou mít nějakou rod. sešlost - tak že by se tam o tom pobavili. Pro mě to bude další nekonečný čas. A syn zatím nereaguje ani na FB, ale já je teď fakt zahltila zprávami a prosbami!

Měli by využít toho, že s vaší pomocí, by mohla fenka u paní zůstat a že paní by nezůstala sama. Není od nich pěkné fenku jí sebrat a odvézt. ( I když do jejich hlavy nevidím.....)

Jinak, Jani, já netuším, zda paní po Pegy smutní nějak extrémně... On to byl od jejích dětí takový trochu danajský dar. Paní je už stará, má potíže s chůzí a narovinu - je takový ten pohodlný typ (vždy mi říkávala, jak se těší jak si lehne na gauč a bude se v TV dívat na to a na to...). Teď mi řekla:"Víš, po čem se mi nejvíc stýská? Po tom, jak se mnou spávala, jak se vždy zavrtala pod peřinu a ležela nalepená na mně!" Ale ty vycházky a venčení ona fakt hrubě nedávala... Párkrát jsem viděla, jak se fakt sotva plouží a Pegy ji téměř táhla. Pegy jsou 2 roky, mladí chtěli dostat mámu z pasivity...jenže to jí, alespoň podle mě, měli pořídit nějakého starého psa, třeba útulkáče. Pegy je temperamentní, ty plouživé vycházky kolem sídlištního bloku jí prostě nestačily.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měli by využít toho, že s vaší pomocí, by mohla fenka u paní zůstat a že paní by nezůstala sama. Není od nich pěkné fenku jí sebrat a odvézt. ( I když do jejich hlavy nevidím.....)

No, já právě fakt úplně jak smyslů zbavená lobbuji za návrat Pegy - s tím, že ode mě přišla ta nabídka na pravidelné večerní venčení...
Kdyby to zkusili aspoň teď přes léto! Já měla teď v práci neskutečný zápřah, fakt neskutečný, teď zas budu celé léto zkoušet, ale výuku jsem měla v pátek naposledy, tak přece jen toho času z mé strany by mělo být více...

fikovnice napsal(a):
Ach jo, toto se mi nepíše snadno : Právě jsem konečně potkala paní od Pegy. Pegy je skutečně u syna a bude se rozhodovat (dle mě je to už téměř jasné), zda tam nezůstane napořád... Jde o nějakou vesnici před Buchlovskými kopci, takže celkem z ruky. Ach jo, ach jo...

tak to mne mrzí. když už to vypadalo tak nadějně. Jestli to paní nezvládá tak se to dalo čekat pokud je možnost dát psa k příbuzným. Ale je to škoda Dočítáma tohle je prostě blbost ěnkomu dát štěně. To musí ten člověk fakt chtít, navíc štěně. Starší pes by si válení užíval . Ale pokud je fenka akční tak potřebuje pořádně vyběhat

fikovnice napsal(a):
Jinak, Jani, já netuším, zda paní po Pegy smutní nějak extrémně... On to byl od jejích dětí takový trochu danajský dar. Paní je už stará, má potíže s chůzí a narovinu - je takový ten pohodlný typ (vždy mi říkávala, jak se těší jak si lehne na gauč a bude se v TV dívat na to a na to...). Teď mi řekla:"Víš, po čem se mi nejvíc stýská? Po tom, jak se mnou spávala, jak se vždy zavrtala pod peřinu a ležela nalepená na mně!" Ale ty vycházky a venčení ona fakt hrubě nedávala... Párkrát jsem viděla, jak se fakt sotva plouží a Pegy ji téměř táhla. Pegy jsou 2 roky, mladí chtěli dostat mámu z pasivity...jenže to jí, alespoň podle mě, měli pořídit nějakého starého psa, třeba útulkáče. Pegy je temperamentní, ty plouživé vycházky kolem sídlištního bloku jí prostě nestačily.

No tak asi ty procházky jí chybět nebudou, ale to poleženíčko s psí dušičkou možná jo.
Kdyby paní možná přivezli z útulku nějakou starší mazlivou micinu, tak mohly být spokojené obě a ležet na gauči spolu.
Paní by nebyla sama a zároveň by se nemusela trápit na procházkách.
Nebo jak píšeš, nějakého staršího útulkáče nebo pejska, kterému umřel majitel, důchodce.....

No mysleli to asi dobře, ale úplně se to nepovedlo.
Zase na druhou stranu, alespoň jsou schopni se o Pegynku postarat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je krásné, že má člověk na výběr - sledovat média, nesledovat... Každý může být spokojen.

Moudrá slova, moudrá slova a ještě moudřejší by byla, kdyby si ten, co je vysloví, s pokorou uvědomil, že ne vždy lze sledovat / nesledovat. Třeba z pracovních důvodů . Myslet si, že jsem posnídal veškerou moudrost světa pro tento den, může se státi ošidným. Krásný nesledovací či sledovací den přeji.

Zrzavci napsal(a):
Moudrá slova, moudrá slova a ještě moudřejší by byla, kdyby si ten, co je vysloví, s pokorou uvědomil, že ne vždy lze sledovat / nesledovat. Třeba z pracovních důvodů . Myslet si, že jsem posnídal veškerou moudrost světa pro tento den, může se státi ošidným. Krásný nesledovací či sledovací den přeji.

Když nelze sledovat/nesledovat, tak jde jistě selektovat. Nebo taky ne?

Zrzavci napsal(a):
Moudrá slova, moudrá slova a ještě moudřejší by byla, kdyby si ten, co je vysloví, s pokorou uvědomil, že ne vždy lze sledovat / nesledovat. Třeba z pracovních důvodů . Myslet si, že jsem posnídal veškerou moudrost světa pro tento den, může se státi ošidným. Krásný nesledovací či sledovací den přeji.

Člověk se hodně musí naučit filtrovat a nečíst všechno a hlavně se nenechat k případné debatě strhnout. Jako člověk, který s internetem pracuje, jste asi zkušenější a tím pádem odolnější.

Tak vážení a milí přátelé, toto už je vrchol a další level!
Cca před dvěma hodinami jsem byla ven vypustit, jako obvykle, svého nejstaršího kocoura. Kecala jsem chvíli s kurýrem, co mi přivezl jídlo, pak si s kocourem venku pohrála a nechala jej posléze tam, jak je zvykem, do brzkých ranních hodin. Vrátila jsem se do bytu a čučím do netu - sem, na iDNES,...
Najednou slyším bouchnout dveře výtahu, tak si říkám, že nějaký zbloudilý soused se vrací tak pozdě domů.
Vtom ale zvonek na byt!!! Krátce, ale přece. Volám:"Už jdu!" Přes dveře ještě:"Kdo je tam?" Nic, žádná odpověď, přesto jsem otevřela...a do bytu mi vplul můj kocour!!!
Takže já nemám slov - můj kocour už tedy začal opakovaně jezdit (sám ) výtahem a jako další level zvoní na byt, abych jej pustila domů! Teď už jen čekám, kdy vyfasuje klíče a bude si i sám dveře od bytu otevírat!

fikovnice napsal(a):
Tak vážení a milí přátelé, toto už je vrchol a další level!
Cca před dvěma hodinami jsem byla ven vypustit, jako obvykle, svého nejstaršího kocoura. Kecala jsem chvíli s kurýrem, co mi přivezl jídlo, pak si s kocourem venku pohrála a nechala jej posléze tam, jak je zvykem, do brzkých ranních hodin. Vrátila jsem se do bytu a čučím do netu - sem, na iDNES,...
Najednou slyším bouchnout dveře výtahu, tak si říkám, že nějaký zbloudilý soused se vrací tak pozdě domů.
Vtom ale zvonek na byt!!! Krátce, ale přece. Volám:"Už jdu!" Přes dveře ještě:"Kdo je tam?" Nic, žádná odpověď, přesto jsem otevřela...a do bytu mi vplul můj kocour!!!
Takže já nemám slov - můj kocour už tedy začal opakovaně jezdit (sám ) výtahem a jako další level zvoní na byt, abych jej pustila domů! Teď už jen čekám, kdy vyfasuje klíče a bude si i sám dveře od bytu otevírat!

Jani buď v klidu, to není nic vyjímečného, akorát tvůj kocour to povýšil na vyšší level náš jen klepal

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani buď v klidu, to není nic vyjímečného, akorát tvůj kocour to povýšil na vyšší level náš jen klepal

..naš mouka na sousedy, ty vždycky zazvoni u mně abych ho pustila domů....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když nelze sledovat/nesledovat, tak jde jistě selektovat. Nebo taky ne?

A píšu snad o něčem jiném?

Kdo chce moudrým býti,
empatii by měl mýti.
Kdo empatii postrádá,
moudrost až tak nezvládá.

Nevíte proč a co a jak semlelo dotyčnou, která tady není. A ono někomu může vadit už jen to, že jde do emila a první co uvidí jsou podobný debilitní zprávy, který nad tím emilem v titulcích sedí. Víte? To pak může selektovat do alelujá, protože o to zakopává úplně všude- ostatně i zde na ifauně. Pro někoho už toho všeho prostě mohlo být privela. A o tom to je, podívat se na věci taky z trochu jiného úhlu, než je ten můůůůůj.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Člověk se hodně musí naučit filtrovat a nečíst všechno a hlavně se nenechat k případné debatě strhnout. Jako člověk, který s internetem pracuje, jste asi zkušenější a tím pádem odolnější.

No ona je to zpravidla ztráta času tyhle plamenný debaty. Nic se nevyřeší a člověk se může akorát tak vzteknout, tak proč to absolvovat. Granule - negranule, kastrování-nekastrování, očkování -neočkování, roušky-neroušky, omezení-neomezení - vždycky to poběží na stejný úrovni. Nikdy se tam nenajde opravdu odborník, který by k tomu mohl skutečně něco říct a pokud by se třebas i náhodou našel, stádo ho stejně utluče, tak to máte fučík.
akorát možná v tom kastrování-jak jsem tuhle koukala na nějakou debatu tady- se to poprvé za tu dobu co internet a kastrování existujou posunulo do nějaký rozumnější debaty, kde většina - možná fšicí- nakonec došli k tomu, že je těžký vybrat co je větší / menší zlo.

fikovnice napsal(a):
Tak vážení a milí přátelé, toto už je vrchol a další level!
Cca před dvěma hodinami jsem byla ven vypustit, jako obvykle, svého nejstaršího kocoura. Kecala jsem chvíli s kurýrem, co mi přivezl jídlo, pak si s kocourem venku pohrála a nechala jej posléze tam, jak je zvykem, do brzkých ranních hodin. Vrátila jsem se do bytu a čučím do netu - sem, na iDNES,...
Najednou slyším bouchnout dveře výtahu, tak si říkám, že nějaký zbloudilý soused se vrací tak pozdě domů.
Vtom ale zvonek na byt!!! Krátce, ale přece. Volám:"Už jdu!" Přes dveře ještě:"Kdo je tam?" Nic, žádná odpověď, přesto jsem otevřela...a do bytu mi vplul můj kocour!!!
Takže já nemám slov - můj kocour už tedy začal opakovaně jezdit (sám ) výtahem a jako další level zvoní na byt, abych jej pustila domů! Teď už jen čekám, kdy vyfasuje klíče a bude si i sám dveře od bytu otevírat!

Hm, asi si budu muset pořídit zvonek teda. Ten náš satanáš mouratej to vyšešil tak, že shodil svůj stojánek s granulema. Rána jako rána, hlavně aby to někdo slyšel

Zrzavci napsal(a):
No ona je to zpravidla ztráta času tyhle plamenný debaty. Nic se nevyřeší a člověk se může akorát tak vzteknout, tak proč to absolvovat. Granule - negranule, kastrování-nekastrování, očkování -neočkování, roušky-neroušky, omezení-neomezení - vždycky to poběží na stejný úrovni. Nikdy se tam nenajde opravdu odborník, který by k tomu mohl skutečně něco říct a pokud by se třebas i náhodou našel, stádo ho stejně utluče, tak to máte fučík.
akorát možná v tom kastrování-jak jsem tuhle koukala na nějakou debatu tady- se to poprvé za tu dobu co internet a kastrování existujou posunulo do nějaký rozumnější debaty, kde většina - možná fšicí- nakonec došli k tomu, že je těžký vybrat co je větší / menší zlo.

Ještě s PP/bez PP, ačkoliv by se mohlo zdát, že osvěta už zapracovala, tak právě ne a většinou jsem neodolala a nechala se strhnout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě s PP/bez PP, ačkoliv by se mohlo zdát, že osvěta už zapracovala, tak právě ne a většinou jsem neodolala a nechala se strhnout.

jasný, no ale tady to dává smysl, takže to chápu, protože pokud se argumentuje věcně, tak když ne toho, kdo jde proti Vám, tak někoho jinýho to může oslovit. Každopádně ano, to taky hořej vatry, to je fakt.

Zrzavci napsal(a):
A píšu snad o něčem jiném?

Kdo chce moudrým býti,
empatii by měl mýti.
Kdo empatii postrádá,
moudrost až tak nezvládá.

Nevíte proč a co a jak semlelo dotyčnou, která tady není. A ono někomu může vadit už jen to, že jde do emila a první co uvidí jsou podobný debilitní zprávy, který nad tím emilem v titulcích sedí. Víte? To pak může selektovat do alelujá, protože o to zakopává úplně všude- ostatně i zde na ifauně. Pro někoho už toho všeho prostě mohlo být privela. A o tom to je, podívat se na věci taky z trochu jiného úhlu, než je ten můůůůůj.

Zajímavé, jak jste se zde pasovala do role jakési morální autority.
Lidí, kteří nezvládají dnešní dobu, nezvládají vstřebat nebo selektovat informace, mi může být líto, ale to je tak všechno. Mohu se vám zdát tvrdá a neempatická, je mi to jedno. Vůbec netušíte, co je toho příčinou, co ve svém soukromí řeším, protože nemám potřebu se zde svěřovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zajímavé, jak jste se zde pasovala do role jakési morální autority.
Lidí, kteří nezvládají dnešní dobu, nezvládají vstřebat nebo selektovat informace, mi může být líto, ale to je tak všechno. Mohu se vám zdát tvrdá a neempatická, je mi to jedno. Vůbec netušíte, co je toho příčinou, co ve svém soukromí řeším, protože nemám potřebu se zde svěřovat.

Já jsem se nikam nepasovala, píšu jen svůj názor, jako vy ten svůj. Kde je rozdíl? Mně je jedno, jak si na věci nahlížíte, jen si za sebe říkám, když si to pak přečte ten, kdo ten trabl má a dozví se, že je teda ultraneschopnej, tak mu to vyloženě udělá ešče líp na duši. Tak na to koukám já, no a? Vy zase sice nemáte potřebu se svěřovat, ale posuzovat jiné ano, aniž byste věděla, z čeho jejich problém pramení. Kde je rozdíl?

Zrzavci napsal(a):
Já jsem se nikam nepasovala, píšu jen svůj názor, jako vy ten svůj. Kde je rozdíl? Mně je jedno, jak si na věci nahlížíte, jen si za sebe říkám, když si to pak přečte ten, kdo ten trabl má a dozví se, že je teda ultraneschopnej, tak mu to vyloženě udělá ešče líp na duši. Tak na to koukám já, no a? Vy zase sice nemáte potřebu se svěřovat, ale posuzovat jiné ano, aniž byste věděla, z čeho jejich problém pramení. Kde je rozdíl?

Jen jsem napsala, že má každý volbu - informace sledovat/nesledovat, případně selektovat. A dodám - nepřipouštět si k tělu i do mysli to, co mi nedělá dobře. S tím ať si každý naloží jak chce nebo jak umí. K určitým věcem člověk musí dospět. Trable - různé - máme všichni.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen jsem napsala, že má každý volbu - informace sledovat/nesledovat, případně selektovat. A dodám - nepřipouštět si k tělu i do mysli to, co mi nedělá dobře. S tím ať si každý naloží jak chce nebo jak umí. K určitým věcem člověk musí dospět. Trable - různé - máme všichni.

přesně tak, tak to takhle nechme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani buď v klidu, to není nic vyjímečného, akorát tvůj kocour to povýšil na vyšší level náš jen klepal

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..naš mouka na sousedy, ty vždycky zazvoni u mně abych ho pustila domů....

Holky, vy mě bavíte!
Jenže ten můj kocour je plašan, teda aspoň žiju v tom domnění. Takto fakt k němu musí přistoupit do výtahu, což je pro mě záhadou a další výzvou jít se fakt kouknout na kamery... Jsem si jistá, že hned tak s někým by prostě nešel do baráku, notabene do výtahu. To už vůbec! Je to pro mě záhada!

fikovnice napsal(a):
Holky, vy mě bavíte!
Jenže ten můj kocour je plašan, teda aspoň žiju v tom domnění. Takto fakt k němu musí přistoupit do výtahu, což je pro mě záhadou a další výzvou jít se fakt kouknout na kamery... Jsem si jistá, že hned tak s někým by prostě nešel do baráku, notabene do výtahu. To už vůbec! Je to pro mě záhada!

....ja bych do toho neštourala prostě bude mít tvůj kocour tajemství.....

fikovnice napsal(a):
Holky, vy mě bavíte!
Jenže ten můj kocour je plašan, teda aspoň žiju v tom domnění. Takto fakt k němu musí přistoupit do výtahu, což je pro mě záhadou a další výzvou jít se fakt kouknout na kamery... Jsem si jistá, že hned tak s někým by prostě nešel do baráku, notabene do výtahu. To už vůbec! Je to pro mě záhada!

....ja bych do toho neštourala prostě bude mít tvůj kocour tajemství......u nás to mňoučení u sousedů vzniklo tak, ze ja když ho vypustim ven, tak obvykle zapomenu, ze je po baráku a tedy i zapomenu chodit se dívat za dveře kdy se mu chce domů....obcas pro mně přišliy kocky, že kocour škemrá za dveřmii, že už chce domů, ale občas všichni prostě usneme u televize, takže po několika planych pokusech dostat se domů, kocour seznal, že brečet sousedům za dveřmi je sazka na jistotu......

Nevím, kam to dát, tak sem....umřela nám Popelka.

Tak musím říct, že jsem marně přemýšlela, jaktože nevím, že jste měla psici Popelku. A páč jsem na nic nepřišla, propadla jsem depresi, že ztrácím přehled.

No a pak jsem koukla na zprávy

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak musím říct, že jsem marně přemýšlela, jaktože nevím, že jste měla psici Popelku. A páč jsem na nic nepřišla, propadla jsem depresi, že ztrácím přehled.

No a pak jsem koukla na zprávy

No, musela jsem, i když nejde o psa.
Další kus mýho dětství odešel nenávratně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, kam to dát, tak sem....umřela nám Popelka.

..před chvilkou jsem četla, měla jsem ji moc ráda......taková princezna už se nenarodil.....měla humor, šmrnc byla velmi jemná...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..před chvilkou jsem četla, měla jsem ji moc ráda......taková princezna už se nenarodil.....měla humor, šmrnc byla velmi jemná...

A ještě relativně mladá...já, jak vůbec nesleduju drby stran celebrit, jsem ani netušila, že byla nemocná.

fikovnice napsal(a):
Holky, vy mě bavíte!
Jenže ten můj kocour je plašan, teda aspoň žiju v tom domnění. Takto fakt k němu musí přistoupit do výtahu, což je pro mě záhadou a další výzvou jít se fakt kouknout na kamery... Jsem si jistá, že hned tak s někým by prostě nešel do baráku, notabene do výtahu. To už vůbec! Je to pro mě záhada!

Náš kocour byl taky plašan....když jsem ho nesla ven pustit a nedejbože jsme na chodbě v paneláku někoho potkali, tak mi málem vyškrábal oči, jak se snažil vymanit z náručí a zdrhnout. Ale když chtěl domů, tak to klidně nastoupil do výtahu i ke třem sousedům, co se vraceli z nějaké oslavy...3 vožralí chlapi a náš Mikeš s nima.
Vysadili ho u nás na patře, zaklepali a jeli dál.
Jen nám bylo divný, podle čeho si vybírá lidi, se kterými pojede výtahem a od kterých se nechá jen pustit do baráku a vyběhne po schodech.......
No nakonec jsme na to přišli, díky sousedce, která na něj měla štěstí docela často. Když byl výtah přistaven v přízemí a nebo v nějakém nízkém patře, takže netrvalo dlouho než přijel, tak kocour čekal, ale jakmile byl výtah až v devítce, tak tam kocour chvíli okouněl a pak vyběhl pěšky.

ad Popelka...
to mě teda fakt překvapilo ...i když myslím, že snad byla Libuška Šafránková nějak nemocná, že už se moc neukazovala na veřejnosti...tak nevím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ad Popelka...
to mě teda fakt překvapilo ...i když myslím, že snad byla Libuška Šafránková nějak nemocná, že už se moc neukazovala na veřejnosti...tak nevím.

Rakovinu plic. Už to psali jiní, ale taky si myslím, že všechny ostatní princezny byly jen parodie na princeznu. No a ve Vesničce např....nezapomenutelná Je mi to líto

Mně se strašně líbila jako maminka v Obecné škole.

Je to smutný... Stará ještě dobrá garda nám vymírá... Tenčí se to. A z těch nových pod 50 si vyberu naprosté minimum... Achjo... 😭

Terven napsal(a):
A ještě relativně mladá...já, jak vůbec nesleduju drby stran celebrit, jsem ani netušila, že byla nemocná.

....jj vím že to kdysi do médií prosaklo ze Ca plic....

Terven napsal(a):
A ještě relativně mladá...já, jak vůbec nesleduju drby stran celebrit, jsem ani netušila, že byla nemocná.

Taky nesleduju a taky jsem nevěděla. Vlastně jsem si to přečetla až dnes.
V 7. třídě jsme se s ní potkali v Malé Fatře. My byli na školním výletě a ona natáčela pohádku Sůl nad zlato. Ona žádná celebrita nebyla, byla to normální holka, jen o něco starší než my. Nikdy na ni nezapomenu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak musím říct, že jsem marně přemýšlela, jaktože nevím, že jste měla psici Popelku. A páč jsem na nic nepřišla, propadla jsem depresi, že ztrácím přehled.

No a pak jsem koukla na zprávy

Já psici Popelku měla, umřela před dvěma týdny...

turistka napsal(a):
Já psici Popelku měla, umřela před dvěma týdny...

Fakt se jmenovala Popelka? Neuvěřitelná a smutná shoda náhod...

fikovnice napsal(a):
Fakt se jmenovala Popelka? Neuvěřitelná a smutná shoda náhod...

Ano, jmenovala, byl to taky takový nechtěný odstrkovánek, proto si pořídila mě... Taky jsem včera říkala, že během 14 dní odešly dvě Popelky

fikovnice napsal(a):
Fakt se jmenovala Popelka? Neuvěřitelná a smutná shoda náhod...

Taky jsem nad tím uvažovala, přišlo mi to jako nějaké znamení, smrt pejska Popelky

Všechny vás moc zdravím v parném létě!
Kdo jste trochu sledovali můj příběh, tak od včera mám novou info. Pegy se už k mé sousedce nevrátí, je prý někde u Vyškova u přítelkyně syna paní. Jsem z toho špatná, moje radost byla předčasná . Možná, kdyby tehdy Pegy nepovalila paní na zem, tak by to bylo jiné. Teď už mladí asi nechtějí riskovat její zdraví.
P.S. Ještě jsem tedy položila dotaz, zda bych si ji občas nemohla vyzvednout od toho Vyškova - to zas není až taková dálka od Brna. Odpověď zatím nevím.

fikovnice napsal(a):
Všechny vás moc zdravím v parném létě!
Kdo jste trochu sledovali můj příběh, tak od včera mám novou info. Pegy se už k mé sousedce nevrátí, je prý někde u Vyškova u přítelkyně syna paní. Jsem z toho špatná, moje radost byla předčasná . Možná, kdyby tehdy Pegy nepovalila paní na zem, tak by to bylo jiné. Teď už mladí asi nechtějí riskovat její zdraví.
P.S. Ještě jsem tedy položila dotaz, zda bych si ji občas nemohla vyzvednout od toho Vyškova - to zas není až taková dálka od Brna. Odpověď zatím nevím.

Zdravím vás, fíkovnice. Je mi líto, že to nevyšlo. Ale věřím tomu, že na vás čeká jiný pejsek, byť třeba ne hned...

fikovnice napsal(a):
Všechny vás moc zdravím v parném létě!
Kdo jste trochu sledovali můj příběh, tak od včera mám novou info. Pegy se už k mé sousedce nevrátí, je prý někde u Vyškova u přítelkyně syna paní. Jsem z toho špatná, moje radost byla předčasná . Možná, kdyby tehdy Pegy nepovalila paní na zem, tak by to bylo jiné. Teď už mladí asi nechtějí riskovat její zdraví.
P.S. Ještě jsem tedy položila dotaz, zda bych si ji občas nemohla vyzvednout od toho Vyškova - to zas není až taková dálka od Brna. Odpověď zatím nevím.

Zrovna dnes jsem si říkala, jak to s Pegy asi dopadlo. Jak tak čtu, tak blbě.
To je mi líto. Držela jsem vám oběma palce.

fikovnice napsal(a):
Všechny vás moc zdravím v parném létě!
Kdo jste trochu sledovali můj příběh, tak od včera mám novou info. Pegy se už k mé sousedce nevrátí, je prý někde u Vyškova u přítelkyně syna paní. Jsem z toho špatná, moje radost byla předčasná . Možná, kdyby tehdy Pegy nepovalila paní na zem, tak by to bylo jiné. Teď už mladí asi nechtějí riskovat její zdraví.
P.S. Ještě jsem tedy položila dotaz, zda bych si ji občas nemohla vyzvednout od toho Vyškova - to zas není až taková dálka od Brna. Odpověď zatím nevím.

Zase pro ní to asi bude lepší, paní stejně byla ráda když s ní nemusí ven a takhle bude stále v rodině a procházky bude mít . Na ten inzerát se ozvalo víc lidí tak možná jít tím směrem.Někdo to určitě rád využije, navíc ted v době dovolených.

Děvčata (snad si mohu dovolit toto oslovení), děkuji za milé reakce. Snad to nějak dopadne; tedy ono to určitě nějak dopadne, ale snad to pro mě bude mít dobrý konec. Jinak z inzerce se asi před 10 dny ozvali lidé, kteří chtěli, abych hlídala AUO. Ale mně se to nehodilo termínově, bylo to na dlouho (cca 12 dní) a nevím, zda bych AUO zvládla. Tak jsem je musela odmítnout.

fikovnice napsal(a):
Děvčata (snad si mohu dovolit toto oslovení), děkuji za milé reakce. Snad to nějak dopadne; tedy ono to určitě nějak dopadne, ale snad to pro mě bude mít dobrý konec. Jinak z inzerce se asi před 10 dny ozvali lidé, kteří chtěli, abych hlídala AUO. Ale mně se to nehodilo termínově, bylo to na dlouho (cca 12 dní) a nevím, zda bych AUO zvládla. Tak jsem je musela odmítnout.

..moc držím Jani palce aby jsi našla pejska, byť jen na občasná setkání, se kterým jste si opravdu souzeni...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..moc držím Jani palce aby jsi našla pejska, byť jen na občasná setkání, se kterým jste si opravdu souzeni...

MOC děkuji!
Mimo jiné, odchod Fločka mě pořád ještě moc bolí...

fikovnice napsal(a):
MOC děkuji!
Mimo jiné, odchod Fločka mě pořád ještě moc bolí...

..chápu, je to nadlouho a vždycky po něm bude prázdné místo....

fikovnice napsal(a):
MOC děkuji!
Mimo jiné, odchod Fločka mě pořád ještě moc bolí...

Ach jo, mrzí mě, že Vám to nevyšlo s Pegy 😔 o to víc se pak v mysli vracíte zpět a bolí ztráta Vašeho Fločka.
Otevřete víc své srdce nadějím a nepřestávejte si přát potkat další psí dušičku...občas si na Vás vzpomenu, třeba zrovna teď tady ve Znojmě-kousek od Vás....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Děvčata (snad si mohu dovolit toto oslovení), děkuji za milé reakce. Snad to nějak dopadne; tedy ono to určitě nějak dopadne, ale snad to pro mě bude mít dobrý konec. Jinak z inzerce se asi před 10 dny ozvali lidé, kteří chtěli, abych hlídala AUO. Ale mně se to nehodilo termínově, bylo to na dlouho (cca 12 dní) a nevím, zda bych AUO zvládla. Tak jsem je musela odmítnout.

Nevím, jak zněl inzerát, který jste podala, resp. jakou pomoc nabízíte, ale...
teď jsem četla na FB-jezevčíci v nouzi prosbu o pomoc při hlídání dvou jezevčíků (myslím 2 a 9 let), nebo aspoň venčení, panička jde do nemocnice a bude tam cca do září. Preferují Brno (jsou z Brna)

https://www.facebook.com/groups/276213605915180/

Třeba .........

Fiona.Praha napsal(a):
Nevím, jak zněl inzerát, který jste podala, resp. jakou pomoc nabízíte, ale...
teď jsem četla na FB-jezevčíci v nouzi prosbu o pomoc při hlídání dvou jezevčíků (myslím 2 a 9 let), nebo aspoň venčení, panička jde do nemocnice a bude tam cca do září. Preferují Brno (jsou z Brna)

https://www.facebook.com/groups/276213605915180/

Třeba .........

Taky si říkám, že třeba....👍🌷

Moje dnešní noc...
Sice jsem nezamhouřila oko ani na vteřinu, neležela jsem ve své posteli, ani chalupové...ale psí absťák jsem už musela řešit!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Moje dnešní noc...
Sice jsem nezamhouřila oko ani na vteřinu, neležela jsem ve své posteli, ani chalupové...ale psí absťák jsem už musela řešit!

..a co to prosím tě je...

fikovnice napsal(a):
Moje dnešní noc...
Sice jsem nezamhouřila oko ani na vteřinu, neležela jsem ve své posteli, ani chalupové...ale psí absťák jsem už musela řešit!

Komu jste to vlezla do postele?

fikovnice napsal(a):
Moje dnešní noc...
Sice jsem nezamhouřila oko ani na vteřinu, neležela jsem ve své posteli, ani chalupové...ale psí absťák jsem už musela řešit!

Čí je ten krásný čumáček? 🐶 Vy nás napínáte teda 😃Tak nový objev? ...paráda 👍
taky jsem dnes ležela s naším chloupkem...naposledy v hotelové posteli 🥰

fikovnice napsal(a):
Moje dnešní noc...
Sice jsem nezamhouřila oko ani na vteřinu, neležela jsem ve své posteli, ani chalupové...ale psí absťák jsem už musela řešit!

To je ten zmiňovaný australák ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je ten zmiňovaný australák ?

Tipla bych že je to borderák příbuzenstva...se nabízí

lesnížínka napsal(a):
Tipla bych že je to borderák příbuzenstva...se nabízí

Tak tak. Nebude mi půjčován, tak jsem holt vlezla příbuzenstvu do postele (a "Fiona" mě úplně odrovnala ). Celou noc jsem ležela na krajíčku postele, aby měl ten potvorák dostatek místa . Z hodného BOCáka se nicméně poránu stala piraňa, mám dokousané ruce a chyby ve výchově vidím na každém rohu). Ale jako extrémně pozitivní beru to, že se mnou vůbec spal, a rád, vždyť mě zná tak málo...

Edit: a nespala jsem hlavně kvůli tomu absťáku... Furt jsem pesana obhlížela, fotila (bohužel vybitej mobil, takže blesk nefungoval; proběhla i snaha o společné selfie ), dlachnila a drbala a on blahem mručel, velkou část noci spal na zádech, ty dlouhý nožiska natažený a roztažený jak to jen šlo. Je teď extrémně muchlovací ...ale jen když nemá "hravou". Tu, jak ráno chytil, tak jak jsem již psala, štípanců a "kousanců" mám na rukách přehršel.

fikovnice napsal(a):
Edit: a nespala jsem hlavně kvůli tomu absťáku... Furt jsem pesana obhlížela, fotila (bohužel vybitej mobil, takže blesk nefungoval; proběhla i snaha o společné selfie ), dlachnila a drbala a on blahem mručel, velkou část noci spal na zádech, ty dlouhý nožiska natažený a roztažený jak to jen šlo. Je teď extrémně muchlovací ...ale jen když nemá "hravou". Tu, jak ráno chytil, tak jak jsem již psala, štípanců a "kousanců" mám na rukách přehršel.

Moc Vám přeju, aby to vyšlo a borderáček Vám zaplnil prázdné místo v srdci a životě. A aby Vaše vzpomínky na Fločka už vyvolávaly jen něžný úsměv na rtech a ne slzy.
Já se v tom pořád ještě topím a asi ještě hodně dlouho budu, dnes je to 7 týdnů a pořád se to vrací, víkend jsem celý probrečela. Nevím, jak z toho ven, bolí to pořád víc a víc

turistka napsal(a):
Moc Vám přeju, aby to vyšlo a borderáček Vám zaplnil prázdné místo v srdci a životě. A aby Vaše vzpomínky na Fločka už vyvolávaly jen něžný úsměv na rtech a ne slzy.
Já se v tom pořád ještě topím a asi ještě hodně dlouho budu, dnes je to 7 týdnů a pořád se to vrací, víkend jsem celý probrečela. Nevím, jak z toho ven, bolí to pořád víc a víc

....je mi to moc lito, držte se....

. Nevím, jak z toho ven, bolí to pořád víc a víc

nevím, jaká je Vaše životní situace, ale sama za sebe můžu říct, že i když jsem nechtěla, tak až nový štěně, bylo to, co mi pomohlo. Vím, že člověk nechce, že ta rána po odchodu parťáka je obrovská, ale to, že člověk dá domov jinýmu šmudlajsovi, není zrada. Půl roku jsem se v tom motala a dneska vím, že to tak nemuselo být, že ten předchozí vztah se psím parťákem - a nebyl to první pes, který mi umřel, jen byl výjimečný- tím ničím neutrpěl. Naopak mi to pomohlo vzpomínat ne ve smutku, ale ve veselým duchu, tak jak jsme spolu žili.

Zrzavci napsal(a):
. Nevím, jak z toho ven, bolí to pořád víc a víc

nevím, jaká je Vaše životní situace, ale sama za sebe můžu říct, že i když jsem nechtěla, tak až nový štěně, bylo to, co mi pomohlo. Vím, že člověk nechce, že ta rána po odchodu parťáka je obrovská, ale to, že člověk dá domov jinýmu šmudlajsovi, není zrada. Půl roku jsem se v tom motala a dneska vím, že to tak nemuselo být, že ten předchozí vztah se psím parťákem - a nebyl to první pes, který mi umřel, jen byl výjimečný- tím ničím neutrpěl. Naopak mi to pomohlo vzpomínat ne ve smutku, ale ve veselým duchu, tak jak jsme spolu žili.

To jste napsala moc hezky a výstižně. Ještě dodám za sebe, že další pejsek může být i zachráněný, dospělý z útulku, a to je pak radost dvojnásobná 😉 ano, je to tak, že ve společnosti nového chloupečka nejsou vzpomínky na předchozího parťáka tak bolavé. Začnou být dokonce i úsměvné...není lepší lék 🌷

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jste napsala moc hezky a výstižně. Ještě dodám za sebe, že další pejsek může být i zachráněný, dospělý z útulku, a to je pak radost dvojnásobná 😉 ano, je to tak, že ve společnosti nového chloupečka nejsou vzpomínky na předchozího parťáka tak bolavé. Začnou být dokonce i úsměvné...není lepší lék 🌷

Jo, ač se to zdá paradoxní, tak nový pesan opravdu umožní vzpomínat líp, bez tý bolesti a "pustit" svýho přítele, nedržet ho tak křečovitě u sebe, ať je volný. Když naši přátelé a blízký odejdou, neměli bychom je u sebe dlouho a křečovitě držet.

Je to zajímavé... Mně by se aktuálně nechtělo do vlastnění jinýho psa, protože ten pes byl prostě jen jeden. A to přitom zároveň vím, že nám sice bylo spolu hezky, ale znova bych si tuto povahu u psa neobjednala. A na další stranu stejně budu asi už navždy koukat po všem, co povahou a gesty připomíná rotvajlera :)

Jinak se mi "daří" být stále v jednom kole a nestíhat a přemýšlet hlavně o tom, jak to udělat, abych zase stíhala. Takže ani smutnit moc nestíhám.

Takže ani smutnit moc nestíhám

to je pak ideální řešení.
Já jsem takovej ten typ co se už v kočárku snaží si opatřit psa a proto mě zaskočilo, jak jsem v tomhle případě zareagovala. Nebyl to první pesan, který mi umřel, ale byla to nečekaná rána do vazu. Zatímco třeba po odchodu prvního hafana jsem byla nešťastná z toho, že jsem bez psa (tři děsný bezpsí roky) a niterně jsem psa potřebovala, tak tentokrát jsem dalšího nechtěla, protože prostě by se do toho srdce prý nevešel . Jaký to hluboký omyl. Až když přišel ten malej srmaďoch rezatej, byla jsem po čase -ne hned, ale netrvalo to dlouho, protože on se se mnou nemazal - zase komplet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....je mi to moc lito, držte se....

Děkuju moc🖤

Zrzavci, Vahine :
Děkuju moc za zkušenosti. Moje situace je, že mám ještě další dva psy (na zahradě, Popelku jsem poslední rok života měla v bytě). Jednu mladou praštěnou NO a jednoho útulkáčka pořízeného v únoru, nesmírně hodného a vděčného útulkáčka, jenže ONA byla jedinečná, naše duše byly propojené. Dva týdny jsem ty dva k sobě vůbec nemohla pustit, miluju je, ale ta láska je jiná. Je těžké se smířit, že bytost, která byla mé duší nejbližší ze všech, co jsem potkala a ještě kdy potkám, už tady se mnou nikdy nebude...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to zajímavé... Mně by se aktuálně nechtělo do vlastnění jinýho psa, protože ten pes byl prostě jen jeden. A to přitom zároveň vím, že nám sice bylo spolu hezky, ale znova bych si tuto povahu u psa neobjednala. A na další stranu stejně budu asi už navždy koukat po všem, co povahou a gesty připomíná rotvajlera :)

Jinak se mi "daří" být stále v jednom kole a nestíhat a přemýšlet hlavně o tom, jak to udělat, abych zase stíhala. Takže ani smutnit moc nestíhám.

Rozumím Vám, mám to bohužel podobně, viz příspěvek výše...

turistka napsal(a):
Děkuju moc🖤

..opravdu není vůbec zač...

turistka napsal(a):
Zrzavci, Vahine :
Děkuju moc za zkušenosti. Moje situace je, že mám ještě další dva psy (na zahradě, Popelku jsem poslední rok života měla v bytě). Jednu mladou praštěnou NO a jednoho útulkáčka pořízeného v únoru, nesmírně hodného a vděčného útulkáčka, jenže ONA byla jedinečná, naše duše byly propojené. Dva týdny jsem ty dva k sobě vůbec nemohla pustit, miluju je, ale ta láska je jiná. Je těžké se smířit, že bytost, která byla mé duší nejbližší ze všech, co jsem potkala a ještě kdy potkám, už tady se mnou nikdy nebude...

Ano, vím o Vaší Popelce z Vašeho jiného příspěvku a je mi to fakt moc líto....právě i proto, že jsem takový vztah s naším předchozím pejskem měla též. Byl to náš zlatý hodný anděl! Klidně se Vám přiznám, že jsem ty stavy nemohla unést, přidaly se další potíže a pomohly mi až antidepresiva...nemohla jsem z jistých důvodů našeho chlapečka vyprovodit za duhový most, což bylo pro mne stěžejní...už ty prášky nepotřebuji a neberu, ale 3/4 roku to trvalo....
někomu to může připadat zvláštní, ale věřím, že se tyhle vyjímečné psí duše k nám vrací v jiném psu...můj útuláček je na 1. pohled skoro stejný..není zvláštní, že jsme se k sobě dostali? Běžel ke mně při prvním setkání, jako bychom se už znali...
V některých situacích, ve kterých se choval předchozí pejsek svým typickým způsobem, poznávám teď i našeho současného pejska, chová se také tak, ale jen někdy a já věřím, že se mi má zlatá duše vrátila a jsou teď 2 v 1....a já se usmívám a vím své.....povahově je nová psí dušička jiná, Olda je docela ostrý pejsek, ale poznávám v něm i tu něžnou, milou a věrnou dušičku, tu "starou" ...Olda/Olivka/Oliver je můj lék na všechno 😉
Doufám, že se Váš vztah se zbylými pejsky vylepšil, že je o fous líp?....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, vím o Vaší Popelce z Vašeho jiného příspěvku a je mi to fakt moc líto....právě i proto, že jsem takový vztah s naším předchozím pejskem měla též. Byl to náš zlatý hodný anděl! Klidně se Vám přiznám, že jsem ty stavy nemohla unést, přidaly se další potíže a pomohly mi až antidepresiva...nemohla jsem z jistých důvodů našeho chlapečka vyprovodit za duhový most, což bylo pro mne stěžejní...už ty prášky nepotřebuji a neberu, ale 3/4 roku to trvalo....
někomu to může připadat zvláštní, ale věřím, že se tyhle vyjímečné psí duše k nám vrací v jiném psu...můj útuláček je na 1. pohled skoro stejný..není zvláštní, že jsme se k sobě dostali? Běžel ke mně při prvním setkání, jako bychom se už znali...
V některých situacích, ve kterých se choval předchozí pejsek svým typickým způsobem, poznávám teď i našeho současného pejska, chová se také tak, ale jen někdy a já věřím, že se mi má zlatá duše vrátila a jsou teď 2 v 1....a já se usmívám a vím své.....povahově je nová psí dušička jiná, Olda je docela ostrý pejsek, ale poznávám v něm i tu něžnou, milou a věrnou dušičku, tu "starou" ...Olda/Olivka/Oliver je můj lék na všechno 😉
Doufám, že se Váš vztah se zbylými pejsky vylepšil, že je o fous líp?....

....I já tomu věřím....když mi odešla fenka jorka... byla jsem si po delší době od jejího odchodu podivat se k chovatele na motýla, zbylo tam stěně, nikdo ho nechtěl, ja si ho sama u chovatelky aniž by mi ho označila mezi chumlem motýlů, vzala na klin a už nepustila, pak jsem zjistila, že on se narodil a fenka druhý den ráno odešla....je to můj osudový pes a to se vším všudy.....tímto se stým předešlým chlupácům hluboce omlouvám...

S BOCákem to nevyjde...i když bych ráda.
Včera jsem pro jejich rodinu zařídila vysoce nestandardní věc stran medicíny, kdy jsem i já pochybovala, zda to vyjde. A mladí? Místo poděkování smršť urážlivých, moralizujících sms, kdy jsem večer už byla tak na dně jako nikdy. Podrželi mě jako obvykle přátelé. SMS typu:"Vy.er se už na ně konečně!" "Ty jsi udělala dobrou věc, s.r na jejich malost a nemorálnost!", tak těch jsem měla v mobilu záplavu.

...a nechtěla jsem to sem psát, ale teď už je to jedno. BOCák má období kradení bot a rozkousávání bot. Jak jsem tam spala s ním, tak ráno píp zjistila, že je další bota rozkousaná. Netuším, kdy to udělal, ale v noci byl se mnou zavřený v pokoji. Píp přilítla, za kůži jej vytáhla z postele a tou botou zmlátila jak nezralé žito!!!
To, že má BOCák 24hod hlad, už ani dál nekomentuji.

A včerejškem pro mě ježdění tam DEFINITIVNĚ skončilo. Nechtěla jsem už dřív, nakonec jsem to vyzkoušela (byla to podmínka pro EVENT. zapůjčení BOCáka) a po včerejšku nemám nejmenší chuť ty lidi vidět! Proč si dělat zle, když to není nutné?! Mám milión jiných problémů, netřeba přidávat milióntýprvý.

turistka napsal(a):
Zrzavci, Vahine :
Děkuju moc za zkušenosti. Moje situace je, že mám ještě další dva psy (na zahradě, Popelku jsem poslední rok života měla v bytě). Jednu mladou praštěnou NO a jednoho útulkáčka pořízeného v únoru, nesmírně hodného a vděčného útulkáčka, jenže ONA byla jedinečná, naše duše byly propojené. Dva týdny jsem ty dva k sobě vůbec nemohla pustit, miluju je, ale ta láska je jiná. Je těžké se smířit, že bytost, která byla mé duší nejbližší ze všech, co jsem potkala a ještě kdy potkám, už tady se mnou nikdy nebude...

A jo, ano, to jste vlastně psala, omlouvám se, neuvědomila jsem si to. A rozumím vám, protože moje Bubi se po odchodu Ešátora hrozně moc snažila, brouček můj malej, aby mi co nejvíc pomohla, a já nejdřív potřebovala tu ztrátu zpracovat. Byla jsem s ní, byly jsme spolu, ale bylo to chvilinku jiné, byla jsem tu chvilku zavřená do sebe. Ale jen chvilinku. Pak jsem si řekla, že to nemůžu, že ona se tak moc snaží a já se musím snažit taky a neflákat se :-) , smutek má svoje procesy, to je jasný, každou fází si člověk musí projít (bez ohledu na to, která blízká bytost mi odešla, člověk nebo zvířecí parťák) . Ale - nechtěla jsem, aby na můj smutek doplácela bytůstka, která mě milovala celou svou duší, tak jsem si smutek nechávala na momentky, kdy budu sama. A on ten psí parťák umí být velkou, veeeeeelkou, ba až převelikou oporou - jen si toho musíme všimnout. A když to vnímneme, už to je taková náplast na bolavou duši, která pomáhá hojit. Řekla jsem si, že ten čas spolu si uděláme hodně naplněný a podnikaly jsme spolu spoustu věcí. Doma i venku. A věřte, že ta čubina byla přeščastná, že mě vidí nezamčenou do sebe.A to zase pomůže vám. Oni jsou tu pro vás a vy musíte, i když máte pocit, že to nejde, vy musíte tady být zase pro ně. Jste parťáci v dobrým i zlým.

fikovnice napsal(a):
S BOCákem to nevyjde...i když bych ráda.
Včera jsem pro jejich rodinu zařídila vysoce nestandardní věc stran medicíny, kdy jsem i já pochybovala, zda to vyjde. A mladí? Místo poděkování smršť urážlivých, moralizujících sms, kdy jsem večer už byla tak na dně jako nikdy. Podrželi mě jako obvykle přátelé. SMS typu:"Vy.er se už na ně konečně!" "Ty jsi udělala dobrou věc, s.r na jejich malost a nemorálnost!", tak těch jsem měla v mobilu záplavu.

...a nechtěla jsem to sem psát, ale teď už je to jedno. BOCák má období kradení bot a rozkousávání bot. Jak jsem tam spala s ním, tak ráno píp zjistila, že je další bota rozkousaná. Netuším, kdy to udělal, ale v noci byl se mnou zavřený v pokoji. Píp přilítla, za kůži jej vytáhla z postele a tou botou zmlátila jak nezralé žito!!!
To, že má BOCák 24hod hlad, už ani dál nekomentuji.

Jani to je hrozný....je mi z toho na blití, chudák pes ....proč si takový lidi vůbec psa pořizujou.

Nejhorší je, že ty s tím nemůžeš absolutně nic udělat....možná je pro tvoje duševní zdraví fakt lepší tam nejezdit a nevidět to, ještě by ses tím víc trápila, že pejsovi nemůžeš pomoct.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani to je hrozný....je mi z toho na blití, chudák pes ....proč si takový lidi vůbec psa pořizujou.

Nejhorší je, že ty s tím nemůžeš absolutně nic udělat....možná je pro tvoje duševní zdraví fakt lepší tam nejezdit a nevidět to, ještě by ses tím víc trápila, že pejsovi nemůžeš pomoct.

Souhlasím, to bych neustála a bylo by zle

Zrzavci napsal(a):
Souhlasím, to bych neustála a bylo by zle

No já se bojim, že bysme se popraly, minimálně o tu botu a o sprostých slovech snad tady ani mluvit nebudu.
Nejhorší na tom je ta bezmoc, když člověk nemá absolutně páky na to psu pomoct.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já se bojim, že bysme se popraly, minimálně o tu botu a o sprostých slovech snad tady ani mluvit nebudu.
Nejhorší na tom je ta bezmoc, když člověk nemá absolutně páky na to psu pomoct.

Ano - na to se pak koukat nedá. Já bych taky bojovala, ale potíž je v tom, že výsledek by prostě stejně nic neřešil, pokud bych rádobymajitelku psa tou botou neubila teda.

fikovnice napsal(a):
S BOCákem to nevyjde...i když bych ráda.
Včera jsem pro jejich rodinu zařídila vysoce nestandardní věc stran medicíny, kdy jsem i já pochybovala, zda to vyjde. A mladí? Místo poděkování smršť urážlivých, moralizujících sms, kdy jsem večer už byla tak na dně jako nikdy. Podrželi mě jako obvykle přátelé. SMS typu:"Vy.er se už na ně konečně!" "Ty jsi udělala dobrou věc, s.r na jejich malost a nemorálnost!", tak těch jsem měla v mobilu záplavu.

...a nechtěla jsem to sem psát, ale teď už je to jedno. BOCák má období kradení bot a rozkousávání bot. Jak jsem tam spala s ním, tak ráno píp zjistila, že je další bota rozkousaná. Netuším, kdy to udělal, ale v noci byl se mnou zavřený v pokoji. Píp přilítla, za kůži jej vytáhla z postele a tou botou zmlátila jak nezralé žito!!!
To, že má BOCák 24hod hlad, už ani dál nekomentuji.

..je mi z toho až fyzicky zle.....

fikovnice napsal(a):
S BOCákem to nevyjde...i když bych ráda.
Včera jsem pro jejich rodinu zařídila vysoce nestandardní věc stran medicíny, kdy jsem i já pochybovala, zda to vyjde. A mladí? Místo poděkování smršť urážlivých, moralizujících sms, kdy jsem večer už byla tak na dně jako nikdy. Podrželi mě jako obvykle přátelé. SMS typu:"Vy.er se už na ně konečně!" "Ty jsi udělala dobrou věc, s.r na jejich malost a nemorálnost!", tak těch jsem měla v mobilu záplavu.

...a nechtěla jsem to sem psát, ale teď už je to jedno. BOCák má období kradení bot a rozkousávání bot. Jak jsem tam spala s ním, tak ráno píp zjistila, že je další bota rozkousaná. Netuším, kdy to udělal, ale v noci byl se mnou zavřený v pokoji. Píp přilítla, za kůži jej vytáhla z postele a tou botou zmlátila jak nezralé žito!!!
To, že má BOCák 24hod hlad, už ani dál nekomentuji.

To nechápu. Ty jim ještě pomáháš a oni takhle. Vůbec si to nezaslouží. Vykašli se na ně. Ale toho pejska je mně teda fakt líto. :-(

Zrzavci napsal(a):
A jo, ano, to jste vlastně psala, omlouvám se, neuvědomila jsem si to. A rozumím vám, protože moje Bubi se po odchodu Ešátora hrozně moc snažila, brouček můj malej, aby mi co nejvíc pomohla, a já nejdřív potřebovala tu ztrátu zpracovat. Byla jsem s ní, byly jsme spolu, ale bylo to chvilinku jiné, byla jsem tu chvilku zavřená do sebe. Ale jen chvilinku. Pak jsem si řekla, že to nemůžu, že ona se tak moc snaží a já se musím snažit taky a neflákat se :-) , smutek má svoje procesy, to je jasný, každou fází si člověk musí projít (bez ohledu na to, která blízká bytost mi odešla, člověk nebo zvířecí parťák) . Ale - nechtěla jsem, aby na můj smutek doplácela bytůstka, která mě milovala celou svou duší, tak jsem si smutek nechávala na momentky, kdy budu sama. A on ten psí parťák umí být velkou, veeeeeelkou, ba až převelikou oporou - jen si toho musíme všimnout. A když to vnímneme, už to je taková náplast na bolavou duši, která pomáhá hojit. Řekla jsem si, že ten čas spolu si uděláme hodně naplněný a podnikaly jsme spolu spoustu věcí. Doma i venku. A věřte, že ta čubina byla přeščastná, že mě vidí nezamčenou do sebe.A to zase pomůže vám. Oni jsou tu pro vás a vy musíte, i když máte pocit, že to nejde, vy musíte tady být zase pro ně. Jste parťáci v dobrým i zlým.

Děkuju. Vztah k ostatním psům se naštěstí srovnal, sice stále cítím lehký odstup, jako bych se nechtěla zabývat bytostma, které nejsou tak 'dokonalé' (tím se snažím vysvětlit, co mě asi od nich podvědomě vzdaluje), ale oba jsou zlatí a snaží se. Dokonce mě ohromně překvapila mladá ovčačka, která za mnou přišla, když jsem se den po Popelčině odchodu byla podívat na její hrob, a ona se začala chovat úplně jinak, než kdy dřív a i potom, velice něžně a empaticky se mě snažila utěšit. Od ní bych to nečekala, je to hodně svérázná povaha, žádný prvoplánový mazel. Už jsem psala, naštěstí mají psiska kolem sebe dost ostatních lidí, kteří je muchlují. Na druhou stranu je pravda, že se neustále snaží 'přivlastnit' si i mě, asi proto, že jsou to oba mí psi, s ovčačkou jsme prošly spoustou problémů (trvalých zdravotních i výchovných) a útulkáčka jsem si tak trochu musela 'vybojovat' proti všem.
Bohužel ani do jednoho se Popelčina duše nevrátí, nepatří tam. Už se mi 2x stalo, že se vrátila domů, poprvé asi 10 dní po jejím odchodu s námi byla doma skoro celý den (a říkal to i manžel, který je obrovský pragmatik). Podruhé pak minulou sobotu, když jsem vařila, to měla ve zvyku si lehnout před linku (chtěla být se mnou) a já ji musela překračovat. Najednou jsem ucítila, že tam je a musela jsem ji znovu překračovat, i když tam bylo vzduchoprázno.
A co je nejhorší, odešlo z ní kus mě samotné a já najednou vnímám některé věci jinak. Ona byla mé JÁ k lidem shovívavé, odpouštějící a snažící se se všemi vyjít. Toto všechno je najednou pryč a já už na to kašlu, nechci se dál přetvařovat a trávit čas s lidmi, co za to nestojí, přestávám omlouvat jejich neomluvitelné chyby (což mi výrazně ztěžuje život).
Toto se strašně špatně vysvětluje lidem, kteří takový vztah nezažili, pro ně už je Popelka uzavřená kapitola, po které se jim už jen 'normálně' stýská, nedokážu jim vysvětlit tu obrovskou bolest, která ve mně je, proto jsem tady a jsem nesmírně vděčná za podporu od vás všech, kteří to opravdu chápou a cítí.

fikovnice napsal(a):
S BOCákem to nevyjde...i když bych ráda.
Včera jsem pro jejich rodinu zařídila vysoce nestandardní věc stran medicíny, kdy jsem i já pochybovala, zda to vyjde. A mladí? Místo poděkování smršť urážlivých, moralizujících sms, kdy jsem večer už byla tak na dně jako nikdy. Podrželi mě jako obvykle přátelé. SMS typu:"Vy.er se už na ně konečně!" "Ty jsi udělala dobrou věc, s.r na jejich malost a nemorálnost!", tak těch jsem měla v mobilu záplavu.

...a nechtěla jsem to sem psát, ale teď už je to jedno. BOCák má období kradení bot a rozkousávání bot. Jak jsem tam spala s ním, tak ráno píp zjistila, že je další bota rozkousaná. Netuším, kdy to udělal, ale v noci byl se mnou zavřený v pokoji. Píp přilítla, za kůži jej vytáhla z postele a tou botou zmlátila jak nezralé žito!!!
To, že má BOCák 24hod hlad, už ani dál nekomentuji.

To je mi opravdu velice líto. Přidám se k Vašim přátelům, kašlete na ně, nestojí za to, aby Vy jste se kvůli nim trápila, ona jim to karma vrátí. Já bych to měla podobně, musela bych něco říct a vybíravé by to nebylo...
Moc na Vás myslím a přeju si, ať si Vás ta pravá psí dušička brzy najde✊

turistka napsal(a):
Děkuju. Vztah k ostatním psům se naštěstí srovnal, sice stále cítím lehký odstup, jako bych se nechtěla zabývat bytostma, které nejsou tak 'dokonalé' (tím se snažím vysvětlit, co mě asi od nich podvědomě vzdaluje), ale oba jsou zlatí a snaží se. Dokonce mě ohromně překvapila mladá ovčačka, která za mnou přišla, když jsem se den po Popelčině odchodu byla podívat na její hrob, a ona se začala chovat úplně jinak, než kdy dřív a i potom, velice něžně a empaticky se mě snažila utěšit. Od ní bych to nečekala, je to hodně svérázná povaha, žádný prvoplánový mazel. Už jsem psala, naštěstí mají psiska kolem sebe dost ostatních lidí, kteří je muchlují. Na druhou stranu je pravda, že se neustále snaží 'přivlastnit' si i mě, asi proto, že jsou to oba mí psi, s ovčačkou jsme prošly spoustou problémů (trvalých zdravotních i výchovných) a útulkáčka jsem si tak trochu musela 'vybojovat' proti všem.
Bohužel ani do jednoho se Popelčina duše nevrátí, nepatří tam. Už se mi 2x stalo, že se vrátila domů, poprvé asi 10 dní po jejím odchodu s námi byla doma skoro celý den (a říkal to i manžel, který je obrovský pragmatik). Podruhé pak minulou sobotu, když jsem vařila, to měla ve zvyku si lehnout před linku (chtěla být se mnou) a já ji musela překračovat. Najednou jsem ucítila, že tam je a musela jsem ji znovu překračovat, i když tam bylo vzduchoprázno.
A co je nejhorší, odešlo z ní kus mě samotné a já najednou vnímám některé věci jinak. Ona byla mé JÁ k lidem shovívavé, odpouštějící a snažící se se všemi vyjít. Toto všechno je najednou pryč a já už na to kašlu, nechci se dál přetvařovat a trávit čas s lidmi, co za to nestojí, přestávám omlouvat jejich neomluvitelné chyby (což mi výrazně ztěžuje život).
Toto se strašně špatně vysvětluje lidem, kteří takový vztah nezažili, pro ně už je Popelka uzavřená kapitola, po které se jim už jen 'normálně' stýská, nedokážu jim vysvětlit tu obrovskou bolest, která ve mně je, proto jsem tady a jsem nesmírně vděčná za podporu od vás všech, kteří to opravdu chápou a cítí.

Čtu to a slzy se mi hrnou do očí.

Já to mám tak, že mě opustila moje osudová fena. Při každém pohledu na ní mě napadala jediná myšlenka "bože, jak já tě miluju"...byl to permanentní pocit zamilovanosti a štěstí, že jí mám. Nikdy mi jí další pes nemůže nahradit, ale....
Všechny svoje psy jsem milovala na max, všichni byli svým způsobem jedineční a dokonalí, ale tahle ředitelka Zeměkoule byla naprosto vyjímečná.

Musím, ale říct, že konečně teď, po více jak roce, začínám milovat svojí pyrenejku, co jsme si pořídili po Sářině odchodu. Teda milovala jsem jí i předtím, ale teď je to to opravdové...nebo jak to mám popsat.

Sára byla to, co mě vždycky drželo nad věcí a v klidu a občas už mám stejný pocit, když si vyšlapuju se svojí pasteveckou psicí...
Když mám den blbec a přijdu domů otrávená, tak je Gina, která říká "no to je dost, že už seš doma, už jsem se nemohla dočkat, tak se koukej sehnout, ať ti můžu dát pusinku" a dá mi jich několik a já vím, že mám zase psí duši, která mě miluje....možná ne tak osudovou jako byla moje Sára, ale že ještě nějaký čásek, Gina dospěje a já zase můžu být ovečkou velké ochranitelské feny

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Čtu to a slzy se mi hrnou do očí.

Já to mám tak, že mě opustila moje osudová fena. Při každém pohledu na ní mě napadala jediná myšlenka "bože, jak já tě miluju"...byl to permanentní pocit zamilovanosti a štěstí, že jí mám. Nikdy mi jí další pes nemůže nahradit, ale....
Všechny svoje psy jsem milovala na max, všichni byli svým způsobem jedineční a dokonalí, ale tahle ředitelka Zeměkoule byla naprosto vyjímečná.

Musím, ale říct, že konečně teď, po více jak roce, začínám milovat svojí pyrenejku, co jsme si pořídili po Sářině odchodu. Teda milovala jsem jí i předtím, ale teď je to to opravdové...nebo jak to mám popsat.

Sára byla to, co mě vždycky drželo nad věcí a v klidu a občas už mám stejný pocit, když si vyšlapuju se svojí pasteveckou psicí...
Když mám den blbec a přijdu domů otrávená, tak je Gina, která říká "no to je dost, že už seš doma, už jsem se nemohla dočkat, tak se koukej sehnout, ať ti můžu dát pusinku" a dá mi jich několik a já vím, že mám zase psí duši, která mě miluje....možná ne tak osudovou jako byla moje Sára, ale že ještě nějaký čásek, Gina dospěje a já zase můžu být ovečkou velké ochranitelské feny

Při každém pohledu na ní mě napadala jediná myšlenka "bože, jak já tě miluju"...byl to permanentní pocit zamilovanosti a štěstí, že jí mám.


Přiznám se, že i já to tak s naším předchozím pesanem měla. Máme to tak asi mnohé z nás...
Jeho odchod mi zlomil srdce...tohle nepejskař nemůže nikdy pochopit....
I nás přišel parťák, v den uspání, večer navštívit a složil své hubené tělíčko na podlahu v místě, kde míval pelíšek...on sebou ke konci života vždy tak trochu seknul, už neměl sílu na pomalé lehnutí...a v tu dobu byl v ložnici jen můj pragmatický manžel, který na tyhle věci nevěří. Říkal, že slyšel ránu a vstal a šel se podívat na ono místo a tam prázdno....i jemu došlo, že se s námi přišel miláček rozloučit..."kdybys mi tohle vyprávěla Ty, budu si myslet svoje, ale já to slyšel" povídal....
také jsem často fyzicky cítila jeho blízkost a nejen s ním. Stalo se mi to i se zemřelým strýcem, který se ke mně ke konci života upnul a věřil mi, já o něj pečovala až do jeho posledního výdechu a držela ho za ruku...
no, kdo zažil takové setkání po smrti, jako třeba tady turistka, ten ví....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Při každém pohledu na ní mě napadala jediná myšlenka "bože, jak já tě miluju"...byl to permanentní pocit zamilovanosti a štěstí, že jí mám.


Přiznám se, že i já to tak s naším předchozím pesanem měla. Máme to tak asi mnohé z nás...
Jeho odchod mi zlomil srdce...tohle nepejskař nemůže nikdy pochopit....
I nás přišel parťák, v den uspání, večer navštívit a složil své hubené tělíčko na podlahu v místě, kde míval pelíšek...on sebou ke konci života vždy tak trochu seknul, už neměl sílu na pomalé lehnutí...a v tu dobu byl v ložnici jen můj pragmatický manžel, který na tyhle věci nevěří. Říkal, že slyšel ránu a vstal a šel se podívat na ono místo a tam prázdno....i jemu došlo, že se s námi přišel miláček rozloučit..."kdybys mi tohle vyprávěla Ty, budu si myslet svoje, ale já to slyšel" povídal....
také jsem často fyzicky cítila jeho blízkost a nejen s ním. Stalo se mi to i se zemřelým strýcem, který se ke mně ke konci života upnul a věřil mi, já o něj pečovala až do jeho posledního výdechu a držela ho za ruku...
no, kdo zažil takové setkání po smrti, jako třeba tady turistka, ten ví....

Moji poslední dva psi, kteří se mnou bydleli v bytě, odešli už před pár roky, jeden před třinácti, druhý před sedmi. Ale jsou chvíle, kdy je doma slyším. Zřetelné oddechnutí, škrábnutí drápem o podlahu, tiché zachrápání, zafunění, a další zvuky, které dělali běžně,... Jako by byli pořád se mnou.

turistka napsal(a):
To je mi opravdu velice líto. Přidám se k Vašim přátelům, kašlete na ně, nestojí za to, aby Vy jste se kvůli nim trápila, ona jim to karma vrátí. Já bych to měla podobně, musela bych něco říct a vybíravé by to nebylo...
Moc na Vás myslím a přeju si, ať si Vás ta pravá psí dušička brzy najde✊

Z mého horoskopu : Nehledejte za každou cenu omluvu pro někoho, o kom víte, že je neřád. Svým dnešním jednáním názor, který na něj už dlouho máte, jen potvrdil !

Tak jsem si to poznamenala a já jsem si to vzala k srdci. Vy udělejte to samé.
Edit :
Reakce je na Fíkovnici, špatná citace.

" Při každém pohledu na ní mě napadala jediná myšlenka "bože, jak já tě miluju"... "

To jste vystihla naprosto dokonale 

Je úžasné, že tu lásku dokážete přenést na jiného chlupáče a nechat ji žít dál. Já si to u sebe neumím představit, ale je možné, ze je to i tím, že já jsem ty svoje dva měla souběžně s Popelkou...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Z mého horoskopu : Nehledejte za každou cenu omluvu pro někoho, o kom víte, že je neřád. Svým dnešním jednáním názor, který na něj už dlouho máte, jen potvrdil !

Tak jsem si to poznamenala a já jsem si to vzala k srdci. Vy udělejte to samé.
Edit :
Reakce je na Fíkovnici, špatná citace.

Tak to je naprosto skvěle vystižené Tak nějak jsem to začala cítit po Popelčině odchodu...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Při každém pohledu na ní mě napadala jediná myšlenka "bože, jak já tě miluju"...byl to permanentní pocit zamilovanosti a štěstí, že jí mám.


Přiznám se, že i já to tak s naším předchozím pesanem měla. Máme to tak asi mnohé z nás...
Jeho odchod mi zlomil srdce...tohle nepejskař nemůže nikdy pochopit....
I nás přišel parťák, v den uspání, večer navštívit a složil své hubené tělíčko na podlahu v místě, kde míval pelíšek...on sebou ke konci života vždy tak trochu seknul, už neměl sílu na pomalé lehnutí...a v tu dobu byl v ložnici jen můj pragmatický manžel, který na tyhle věci nevěří. Říkal, že slyšel ránu a vstal a šel se podívat na ono místo a tam prázdno....i jemu došlo, že se s námi přišel miláček rozloučit..."kdybys mi tohle vyprávěla Ty, budu si myslet svoje, ale já to slyšel" povídal....
také jsem často fyzicky cítila jeho blízkost a nejen s ním. Stalo se mi to i se zemřelým strýcem, který se ke mně ke konci života upnul a věřil mi, já o něj pečovala až do jeho posledního výdechu a držela ho za ruku...
no, kdo zažil takové setkání po smrti, jako třeba tady turistka, ten ví....

Ano, není to moc dlouho, kdy bych si u takového vyprávění ťukala na čelo. Teď už vím...

Řekla bych, že ve Vašem srdci žijí dál. Věřím, že Popelka se mnou taky zůstane...

turistka napsal(a):
" Při každém pohledu na ní mě napadala jediná myšlenka "bože, jak já tě miluju"... "

To jste vystihla naprosto dokonale 

Je úžasné, že tu lásku dokážete přenést na jiného chlupáče a nechat ji žít dál. Já si to u sebe neumím představit, ale je možné, ze je to i tím, že já jsem ty svoje dva měla souběžně s Popelkou...

Tak já taky měla dva psy současně....
oba jsem je milovala a nemůžu říct, že Sáru víc a Jacka míň...stejně tak nemůžu říct, že jsem některého svého psa milovala víc nebo míň.
Každého psa jsem milovala nejvíc na světě, každého trochu jiným způsobem.

Sára byla....nevím jak to popsat, byly jsme prostě dokonalá dvojka, jedna duše, dvě těla, ona o mě pečovala jak o vlastní a já si tu její péči užívala.
No a Jack, ten byl moje dítě, moje miminko, maminčin chlapeček.
To je jak když máte vícero dětí, taky je milujete všechny, dýchala byste za ně. Neřeknete dceru mám raději než syna, ale ta láska ke každému z nich je trošku jiná.

Po odchodu Sáry tady zbyl pes, který taky smutnil, kterému taky chyběla a chyběla mu tak, že jsem se bála, že to neustojí a prostě žalem umře a i když ta bolest byla tak strašná, že jsem myslela, že to nepřežiju, tak jsem se musela postarat o to, aby to můj chlapeček psí psychicky ustál. Snažila jsem se před ním nebrečet a nebo alespoň nemít hysterické záchvaty pláče. Snažila jsem se všechnu péči a lásku nasměrovat na něj.
Přiznám se, že kdyby mi odešel dřív než Sára, tak by to pro mě bylo jednodušší, protože Sára byla obrovský empatik a tak by mě utěšovala, té bych se mohla vyplakat do kožichu, ale Jackovi ne...ten by chudák byl z toho asi ještě víc špatnej.

Když mi Sára odešla, tak jsem se zoufale snažila pořídit druhou Sáru......doufala jsem, že budu mít štěstí a najdu druhou Sáru.....nenašla jsem.
Gina nikdy nebude druhá Sára, ani Jessina nikdy nebude druhá Sára, ale obě dvě za rok, za dva možná za tři budou slečny Dokonalé a budeme se milovat až za hrob.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já taky měla dva psy současně....
oba jsem je milovala a nemůžu říct, že Sáru víc a Jacka míň...stejně tak nemůžu říct, že jsem některého svého psa milovala víc nebo míň.
Každého psa jsem milovala nejvíc na světě, každého trochu jiným způsobem.

Sára byla....nevím jak to popsat, byly jsme prostě dokonalá dvojka, jedna duše, dvě těla, ona o mě pečovala jak o vlastní a já si tu její péči užívala.
No a Jack, ten byl moje dítě, moje miminko, maminčin chlapeček.
To je jak když máte vícero dětí, taky je milujete všechny, dýchala byste za ně. Neřeknete dceru mám raději než syna, ale ta láska ke každému z nich je trošku jiná.

Po odchodu Sáry tady zbyl pes, který taky smutnil, kterému taky chyběla a chyběla mu tak, že jsem se bála, že to neustojí a prostě žalem umře a i když ta bolest byla tak strašná, že jsem myslela, že to nepřežiju, tak jsem se musela postarat o to, aby to můj chlapeček psí psychicky ustál. Snažila jsem se před ním nebrečet a nebo alespoň nemít hysterické záchvaty pláče. Snažila jsem se všechnu péči a lásku nasměrovat na něj.
Přiznám se, že kdyby mi odešel dřív než Sára, tak by to pro mě bylo jednodušší, protože Sára byla obrovský empatik a tak by mě utěšovala, té bych se mohla vyplakat do kožichu, ale Jackovi ne...ten by chudák byl z toho asi ještě víc špatnej.

Když mi Sára odešla, tak jsem se zoufale snažila pořídit druhou Sáru......doufala jsem, že budu mít štěstí a najdu druhou Sáru.....nenašla jsem.
Gina nikdy nebude druhá Sára, ani Jessina nikdy nebude druhá Sára, ale obě dvě za rok, za dva možná za tři budou slečny Dokonalé a budeme se milovat až za hrob.

Krásná vyznání všem Vašim věrným chlupatým přátelům... ❤ Která z Vašich zvířat na profilu je Sára? K tomu všemu krásnému psaní mi chybí obrázek Sarinky.....a turistky Popelky. Pokud to nejde, pochopím to...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já taky měla dva psy současně....
oba jsem je milovala a nemůžu říct, že Sáru víc a Jacka míň...stejně tak nemůžu říct, že jsem některého svého psa milovala víc nebo míň.
Každého psa jsem milovala nejvíc na světě, každého trochu jiným způsobem.

Sára byla....nevím jak to popsat, byly jsme prostě dokonalá dvojka, jedna duše, dvě těla, ona o mě pečovala jak o vlastní a já si tu její péči užívala.
No a Jack, ten byl moje dítě, moje miminko, maminčin chlapeček.
To je jak když máte vícero dětí, taky je milujete všechny, dýchala byste za ně. Neřeknete dceru mám raději než syna, ale ta láska ke každému z nich je trošku jiná.

Po odchodu Sáry tady zbyl pes, který taky smutnil, kterému taky chyběla a chyběla mu tak, že jsem se bála, že to neustojí a prostě žalem umře a i když ta bolest byla tak strašná, že jsem myslela, že to nepřežiju, tak jsem se musela postarat o to, aby to můj chlapeček psí psychicky ustál. Snažila jsem se před ním nebrečet a nebo alespoň nemít hysterické záchvaty pláče. Snažila jsem se všechnu péči a lásku nasměrovat na něj.
Přiznám se, že kdyby mi odešel dřív než Sára, tak by to pro mě bylo jednodušší, protože Sára byla obrovský empatik a tak by mě utěšovala, té bych se mohla vyplakat do kožichu, ale Jackovi ne...ten by chudák byl z toho asi ještě víc špatnej.

Když mi Sára odešla, tak jsem se zoufale snažila pořídit druhou Sáru......doufala jsem, že budu mít štěstí a najdu druhou Sáru.....nenašla jsem.
Gina nikdy nebude druhá Sára, ani Jessina nikdy nebude druhá Sára, ale obě dvě za rok, za dva možná za tři budou slečny Dokonalé a budeme se milovat až za hrob.

Napsala jste to nádherně, výstižně, citlivě... a já tu brečím u čtení jak želva a snažím se, aby si toho manžel nevšiml...

Popelka byla Sára a Jack dohromady, oba v jednom, mé první dítě a opatrovník zároveň, mé druhé já. Prožily jsme toho spolu opravdu moc. Už 15 let jsem na antidepresivech, před 4 lety jsem měla velmi těžkou ataku nemoci, nedokázala jsem vydržet sama se sebou, nemohla jsem k sobě pustit děti, muže, jen ji, s ní mi bylo líp. Od té doby polykám denně 5 druhů léků 'na hlavu'... Vím, že poslední měsíce tady zůstávala kvůli mně, procházela jsem horším obdobím a ona mě tu nechtěla nechat, bohužel věk se zastavit nedal... Nikdy nezapomenu na její poslední pohled, když odcházela, ty hasnoucí oči říkaly "promiň, že Tě opouštím, ale už musím jít". Nedovedu si představit, že bych ještě někdy našla bytost, kterou bych milovala takovým způsobem jako JI...

turistka napsal(a):
Napsala jste to nádherně, výstižně, citlivě... a já tu brečím u čtení jak želva a snažím se, aby si toho manžel nevšiml...

Popelka byla Sára a Jack dohromady, oba v jednom, mé první dítě a opatrovník zároveň, mé druhé já. Prožily jsme toho spolu opravdu moc. Už 15 let jsem na antidepresivech, před 4 lety jsem měla velmi těžkou ataku nemoci, nedokázala jsem vydržet sama se sebou, nemohla jsem k sobě pustit děti, muže, jen ji, s ní mi bylo líp. Od té doby polykám denně 5 druhů léků 'na hlavu'... Vím, že poslední měsíce tady zůstávala kvůli mně, procházela jsem horším obdobím a ona mě tu nechtěla nechat, bohužel věk se zastavit nedal... Nikdy nezapomenu na její poslední pohled, když odcházela, ty hasnoucí oči říkaly "promiň, že Tě opouštím, ale už musím jít". Nedovedu si představit, že bych ještě někdy našla bytost, kterou bych milovala takovým způsobem jako JI...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Krásná vyznání všem Vašim věrným chlupatým přátelům... ❤ Která z Vašich zvířat na profilu je Sára? K tomu všemu krásnému psaní mi chybí obrázek Sarinky.....a turistky Popelky. Pokud to nejde, pochopím to...

Tohle je Popelka, v 'chlupaté' verzi a ostříhaná🖤

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

turistka napsal(a):
Tohle je Popelka, v 'chlupaté' verzi a ostříhaná🖤

..ta je krásná a moudrá...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Krásná vyznání všem Vašim věrným chlupatým přátelům... ❤ Která z Vašich zvířat na profilu je Sára? K tomu všemu krásnému psaní mi chybí obrázek Sarinky.....a turistky Popelky. Pokud to nejde, pochopím to...

Sára....moje osobní sobecké štěstí....hrdost, síla, psí holka, která se s nikym a ničím nes.rala, moje sebevědomí, moje jistota....štěkna jedna hádavá, semetrika shránčlivá, potvora vyčůraná, anděl strážný, matka Terezoid, radikální zabiják draků, krasavice inteligentní, co ví všechno na světě nejlíp...moje láska největší, co mě nechala na tomhle světě jako sirotu bědnou opuštěnou
Ta, co mi šeptala do ouška, když jsem měla splín "nefňukej veverko, jsi moje holka a já tě nedám, ukaž mi toho, co se na tebe ošklivě podíval a já mu ukousnu palici a bude to"
Děkuji osudu, že jsem měla tu čest. sdílet část života s tak úžasnou bytostí.

Ale to se opakuju, to už jsem zde psala milionšestkrát

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Teda holky… vy mi dáváte…

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda holky… vy mi dáváte…

..ja tady bulim jako želva....

turistka napsal(a):
Tohle je Popelka, v 'chlupaté' verzi a ostříhaná🖤

Byla krásná. Je mi to moc líto. Držte se

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..ta je krásná a moudrá...

Ano, to ona byla, ne zrovna chytrá, ale moudrá...

turistka napsal(a):
Tohle je Popelka, v 'chlupaté' verzi a ostříhaná🖤

Bože, ta láska a moudrost kouká Popelce z očí💔..je překrásná a připomíná mi tím pohledem našeho předchoziho chlapečka Tobíska....taky jsem rozsekaná právě 😪

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sára....moje osobní sobecké štěstí....hrdost, síla, psí holka, která se s nikym a ničím nes.rala, moje sebevědomí, moje jistota....štěkna jedna hádavá, semetrika shránčlivá, potvora vyčůraná, anděl strážný, matka Terezoid, radikální zabiják draků, krasavice inteligentní, co ví všechno na světě nejlíp...moje láska největší, co mě nechala na tomhle světě jako sirotu bědnou opuštěnou
Ta, co mi šeptala do ouška, když jsem měla splín "nefňukej veverko, jsi moje holka a já tě nedám, ukaž mi toho, co se na tebe ošklivě podíval a já mu ukousnu palici a bude to"
Děkuji osudu, že jsem měla tu čest. sdílet část života s tak úžasnou bytostí.

Ale to se opakuju, to už jsem zde psala milionšestkrát

Sára byla opravdu krásná, vznešená... A úplně jiná než Popelka. Ta zdědila vlkodaví povahu, byla klidná, empatická, neuvěřitelně hodná a nekonfliktnì, velkorysá, vědomá si své síly,. Absolutně neměla potřebu si cokoliv dokazovat, jak mezi psy, tak mezi lidmi. Věděla, že kdyby bylo potřeba, stačí málo a 'protivníka' položí na lopatky. Tak trochu závisláček na mě, měla strach, aby o mě zase nepřišla (byla ze 6 štěňat stájových psů, kterou nikdo nechtěl a nebo po pár dnech vracel, proto se sama od sebe upnula na mě, já jsem vlastně nedostala na vybranou, jestli ji chci). Zpočátku chytala nerva pokaždé, když jsme někde byly a já třeba jen zašla za roh.
Byla taková obyčejně neobyčejná, pro mě naprosto dokonalá 🖤

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bože, ta láska a moudrost kouká Popelce z očí💔..je překrásná a připomíná mi tím pohledem našeho předchoziho chlapečka Tobíska....taky jsem rozsekaná právě 😪

Měla ty nejkrásnější oči, nejkrásnější a nejněžnější pohled. Máte pravdu, Vás Tobísek má v očích to, co ONA🖤

Turistko - hodně jsem přemýšlela o tom, jak to máte složitý. Člověk, který něčím takovým neprochází-teď myslím konkrétně Váš zdravotní problém - tak si to prostě neumí ani v nejmenším představit. Věřím, že vyrovnat se s odchodem psího parťáka je tak pro Vás, asi komplikovanější než pro asi většinu z nás. Ale dneska ráno, když jsem nad tím tak přemýšlela, napadla mě jedna důležitá věc. Za těch pár let co tady na zeměguli oplenduju, jsem si všimla, že nic se neděje jen tak, bez příčiny. Vždycky všechno do sebe zapadá. A říkám si, že i ten příchod útulkáčka, kterýho jste si vydupala, bude zapadat. Já odhaduju, že jste ho pořizovala nejspíš pro ovčandu, že jo? Aby nebyla venku sama, když Popelka je s Vámi? Ať to tak je, a nebo není, jeho příchod má svoje načasování. A důvod. Jen to nevíte :-) . Tím důvodem je, abyste po odchodu milovaný psí duše nebyla tak opuštěná, jak se nyní cítíte. Zkuste se, když to bolest někdy dovolí, na něj zaměřit na to jak se chová, jestli nepřehlížíte něco, co je pro vás důležitý, oporu, nebo třeba jen cestu z tý bolesti. Nic totiž nebývá jen tak náhoda a naše předchozí rozhodnutí mívají svoje důvody.

turistka napsal(a):
Měla ty nejkrásnější oči, nejkrásnější a nejněžnější pohled. Máte pravdu, Vás Tobísek má v očích to, co ONA🖤

Jj, ten pohled.... a tady mu říkám do ouška, že je moje láska .....zrzavci to dnes napsala úplně výstižně a já s tím, co bylo řečeno, naprosto souhlasím...zkuste jiný úhel pohledu na vše okolo sebe, pomůže Vám to...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sára....moje osobní sobecké štěstí....hrdost, síla, psí holka, která se s nikym a ničím nes.rala, moje sebevědomí, moje jistota....štěkna jedna hádavá, semetrika shránčlivá, potvora vyčůraná, anděl strážný, matka Terezoid, radikální zabiják draků, krasavice inteligentní, co ví všechno na světě nejlíp...moje láska největší, co mě nechala na tomhle světě jako sirotu bědnou opuštěnou
Ta, co mi šeptala do ouška, když jsem měla splín "nefňukej veverko, jsi moje holka a já tě nedám, ukaž mi toho, co se na tebe ošklivě podíval a já mu ukousnu palici a bude to"
Děkuji osudu, že jsem měla tu čest. sdílet část života s tak úžasnou bytostí.

Ale to se opakuju, to už jsem zde psala milionšestkrát

Ano, Sárinka je krásná, sebevědomá a protřelá💕...a poznávám ji teď i na Vašem profilu s tím zasněným pohledem....dokonalost sama, s ní jste se teda bát nemusela.... a tak to mám já teď s naším Olivkou, je jiný než byl Tobík... v pondělí v Zoo seřval přes sklo vlka, co se na něj přišel podívat, měl potřebu mě chránit, tak jsem mu musela držet kušnu....psi nemají zvířata v zoo dráždit 🤦‍♀️

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Moje první byla shodou okolností taky Sára, 2. července to byly 4 roky, co odešla. Letos poprvé jsem na toto výročí zapomněla. Asi díky tomu kolotoči, co teď mám s těma ostatníma. Ale byla to moje první goldenka a přivedla mě k tomuto plemeni. Mně tehdy hodně pomohlo, že jsme pořídili hned další štěně a neměla jsem vůbec čas na smutnění. A to fakt doslova, protože Julinka byla doslova motorová myš. Z těch tří, které teď mám, vůbec neumím říct, koho mám nejradši. Připadá mi to stejný, jak u dětí, který mám taky tři. Něčím mě naštvou, rozzlobí, tak nadávám, ale miluju je všechny bez rozdílu stejně, aspoň si to myslím.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To nechápu. Ty jim ještě pomáháš a oni takhle. Vůbec si to nezaslouží. Vykašli se na ně. Ale toho pejska je mně teda fakt líto. :-(

Oni se zachovali hrozně zle vůči mně... Jak se říká Pro dobrotu na žebrotu. Myslím, že v té osobě, o níž píšu, je zakořeněné zlo. Takže strašně moc teď ublížili mně...
Ale jsme na psí diskuzi, takže jsem chtěla napsat i to chování vůči psovi. Bylo mi divné, že spal celou noc se mnou v posteli v zavřeném pokoji...a že netíhne k nim. Permanentní hlad, neustále mi lezl do tašek, teta jej TAJNĚ krmí - taky se těch blbů bojí. A to zmlácení probíhalo tak, že pesan se šel schovat do postele za mě, ona jej přesto vytáhla - za kůži jej vyvlekla tak, že byl kus nad zemí a následovalo to zmlácení . Taková malost a ubohost se opravdu vidí málokdy...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Z mého horoskopu : Nehledejte za každou cenu omluvu pro někoho, o kom víte, že je neřád. Svým dnešním jednáním názor, který na něj už dlouho máte, jen potvrdil !

Tak jsem si to poznamenala a já jsem si to vzala k srdci. Vy udělejte to samé.
Edit :
Reakce je na Fíkovnici, špatná citace.

Děkuji "Orionko", vážím si Vás. Nevím, je to pravděpodobně moje chyba, že si věci beru příliš k srdci a samozřejmě se to těžce podepisuje i na mém zdraví. Četla jsem tu o lécích, které bere "Turistka" ; já se k mé medikaci raději ani nevyjadřuji. Je to divný rok, pro mě přímo hrůzný. O to víc myslím teď na Fločka - obyčejňák a přece pes mého života. Každého miloval a každý měl rád jeho. A když jsme šly třeba s tetou na houby a rozdělily se, tak on šel se mnou, přestože více žil u tety. Myslím, že každý máme toho jediného a jedinečného psa za život.

fikovnice napsal(a):
Oni se zachovali hrozně zle vůči mně... Jak se říká Pro dobrotu na žebrotu. Myslím, že v té osobě, o níž píšu, je zakořeněné zlo. Takže strašně moc teď ublížili mně...
Ale jsme na psí diskuzi, takže jsem chtěla napsat i to chování vůči psovi. Bylo mi divné, že spal celou noc se mnou v posteli v zavřeném pokoji...a že netíhne k nim. Permanentní hlad, neustále mi lezl do tašek, teta jej TAJNĚ krmí - taky se těch blbů bojí. A to zmlácení probíhalo tak, že pesan se šel schovat do postele za mě, ona jej přesto vytáhla - za kůži jej vyvlekla tak, že byl kus nad zemí a následovalo to zmlácení . Taková malost a ubohost se opravdu vidí málokdy...

Jani to je šílené chování, to nikdy nepochopím. Bohužel jsem na vlastní oči byla svědkem ještě horšího chování ke psovi, bylo mi z toho opravdu zle a vlastně je mi špatně ještě teď, když si na to vzpomenu. Takže chápu, jak se cítíš.

A pak i to chování k Tobě, to je taky hrozné. Jak už tu psaly holky, prostě bych se s nimi nadobro přestala vídat. Tetu si můžeš vzít někdy k sobě, nebo na chalupu, ale k nim už bych nevkročila. No a jinak teda chudák pes a chudák teta, která tam s nimi žije .

Zrzavci napsal(a):
Turistko - hodně jsem přemýšlela o tom, jak to máte složitý. Člověk, který něčím takovým neprochází-teď myslím konkrétně Váš zdravotní problém - tak si to prostě neumí ani v nejmenším představit. Věřím, že vyrovnat se s odchodem psího parťáka je tak pro Vás, asi komplikovanější než pro asi většinu z nás. Ale dneska ráno, když jsem nad tím tak přemýšlela, napadla mě jedna důležitá věc. Za těch pár let co tady na zeměguli oplenduju, jsem si všimla, že nic se neděje jen tak, bez příčiny. Vždycky všechno do sebe zapadá. A říkám si, že i ten příchod útulkáčka, kterýho jste si vydupala, bude zapadat. Já odhaduju, že jste ho pořizovala nejspíš pro ovčandu, že jo? Aby nebyla venku sama, když Popelka je s Vámi? Ať to tak je, a nebo není, jeho příchod má svoje načasování. A důvod. Jen to nevíte :-) . Tím důvodem je, abyste po odchodu milovaný psí duše nebyla tak opuštěná, jak se nyní cítíte. Zkuste se, když to bolest někdy dovolí, na něj zaměřit na to jak se chová, jestli nepřehlížíte něco, co je pro vás důležitý, oporu, nebo třeba jen cestu z tý bolesti. Nic totiž nebývá jen tak náhoda a naše předchozí rozhodnutí mívají svoje důvody.

Velice děkuji za tento příspěvek, za pochopení i nasměrování. Ač jsem dlouho takové myšlenky odmítala, taky jsem za posledních pár měsíců náhle pochopila, že spousta věcí se neděje jen tak, bez příčiny... Snad máte pravdu s tím útulkáčkem, otevřu oči a zkusím jej víc vnímat. Ano, pořizovala jsem ho jako parťáka k ovčačce a bylo to jedno z nejlepších mých rozhodnutí, ona se obrovsky změnila a to jednoznačně k lepšímu. Rita je velmi silná a komplikovaná osobnost a cesta k její duši byla a je velmi složitá (vedla dokonce i přes rozhodnutí přenechat ji někomu, kdo lépe využije její potenciál, nakonec ale její velké zdravotní problémy rozhodly, že zůstane doma a tu cestu k sobě prokopeme třeba krumpáčem). S příchodem Ronyho ale začala být šťastnější, vyrovnanější a hlavně vstřícnější. Její snaha utěšit mě mě tenkrát neskutečně překvapila, v té chvíli mi byla blízká jako nikdy. Oba jd miluju a dýchala bych za ně, jen ještě musím překonat to, co mi brání si je k sobě naplno pustit, to, že jim nemůžu mít za zlé, že nejsou tak 'dokonalí', jako byla Popelka...

fikovnice napsal(a):
Oni se zachovali hrozně zle vůči mně... Jak se říká Pro dobrotu na žebrotu. Myslím, že v té osobě, o níž píšu, je zakořeněné zlo. Takže strašně moc teď ublížili mně...
Ale jsme na psí diskuzi, takže jsem chtěla napsat i to chování vůči psovi. Bylo mi divné, že spal celou noc se mnou v posteli v zavřeném pokoji...a že netíhne k nim. Permanentní hlad, neustále mi lezl do tašek, teta jej TAJNĚ krmí - taky se těch blbů bojí. A to zmlácení probíhalo tak, že pesan se šel schovat do postele za mě, ona jej přesto vytáhla - za kůži jej vyvlekla tak, že byl kus nad zemí a následovalo to zmlácení . Taková malost a ubohost se opravdu vidí málokdy...

Jani, a oni bydlí v té chalupě, jak jsi tady kdysi psala, že bys ji třeba pronajímala? Nebo se pletu?

Je to hrozné a chudák pes ani neví, za co zase dostal nařezáno.

Tady je jedna 'antistresová' fotka útulkáčka pro odlehčení těchto smutných témat:

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jani to je hrozný....je mi z toho na blití, chudák pes ....proč si takový lidi vůbec psa pořizujou.

Nejhorší je, že ty s tím nemůžeš absolutně nic udělat....možná je pro tvoje duševní zdraví fakt lepší tam nejezdit a nevidět to, ještě by ses tím víc trápila, že pejsovi nemůžeš pomoct.

Jani, a víš, co je hrozný???! Že ona s ním chodí na cvičák a myslí si, že se k němu chová správně! Vždyť je to ještě psí dítě!!! Nikdo si s ním za dobu, co jsem tam byla, nepohrál. Jen já. Chtěl se přetahovat o jakousi provizorní "hračku". V noci jsem nespala a koukala na něj, jak neskutečně blaženě leží po mém boku, pak se odstěhoval k nohám, při mazlení mručel blahem. Byla to úžasná noc...vy všichni, co toto můžete zažívat denně, moc vám to přeji a važte si toho.